Horsens – 8. srpna
Minulou sobotu se do seriálu Speedway Grand Prix poprvé zapsal nový pořadatel, dánský Horsens. Stadión místního fotbalového klubu s kapacitou 12500 diváků byl vice než slušně zaplněn, převážně domácími fanoušky. Z nedalekého Švédska přijelo nejvíc zahraničních hostů, ale Poláci a Britové skoro nebyli vidět. Není divu, vždyť Kodaň je vzdálena dvě a půl hodiny jízdy autem. Kromě velmi dobré návštěvností, příjemně překvapilo i počasí. V Dánsku většinou prší, ať je léto nebo není. Ovšem v sobotu bylo příjemných pětadvacet stupňů.

Absence rovinky jednorázové dráhy ulehčila sudímu rozhodování

Jednorázová umělá trať byla postavena pečlivě. Po fiasku na „Narodowym“ ve Varšavě si Ole Olsen už nemůže dovolit další podobný kiks. Tím spíš, že se v Daugavpils nejela semifinále a finále a závod byl pro déšť předčasně ukončen.

Zmíněný Ole Olsen při každé přestávce na úpravu okamžitě vybíhal na trať a zkoumal stav povrchu. Navíc poloha stadionu ponechávala skoro půlku tratě ve stínu a zbývající část na silném sluncí. Polévání proto muselo byt citlivé. Ke cti pořadatelů protentokrát trať byla vyhovující až do finálové jízdy. Ať to bylo jakkoliv, přece jen první vnitřní pole po celou dobu závodů dávalo velkou převahu – v úvodních dvaceti jízdách červená pozice na startu také určila vítěze čtrnáctkrát. Na začátku se nijak moc nepřejíždělo, k čemuž jsme si bohužel v posledních letech zvykli. Předjíždělo se jen když někdo chyboval. O to důležitější byl start.

První jízdu s přehledem vyhrál domácí Nicki Pedersen k obrovskému nadšení publika. Doma je ikonou a fanoušci za ním stojí. Hned v další jízdě se sešli tři z pozdějších finalistů, ale v tu dobu to nikdo nemohl pochopitelně tušit. Dokonce Kildemand a Jepsen Jensen skončili první a třetí, přesně tak jak nakonec ve finále. Cestou k němu ale Kildemand třikrát viděl škvárový povrch velmi zblízka. Jeho bravurní až nerozumný styl jízdy ho přivedl k pádu poprvé ve dvanácté jízdě, kdy se střetl s Harrisem a byl následně vyloučen.

S jedním vítězstvím, nulou a vyloučením v tu chvíli nevypadal jako favorit závodu. Hned v třinácté jízdě ale dokázal zapomenout na předchozí pád a porazil skvěle jedoucího Doyla. Rozjížďka s číslem osmnáct jízda ale byla ta, která způsobila největší pozdvižení večera. Kromě Petera Kildemanda se na start postavili Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

„Magic“ Janowski měl ten nejlepší start, jak jinak z červeného prvního pole. Za ním nikdo nechtěl pustit plyn a když to Petera Kildemanda na výjezdu ze zatáčky začalo vynášet k mantinelu, najednou pro Pedersena a Žagara nezbylo místa. Nicki zkušeně pustil motorku ale bylo už pozdě. Peter Kildemand do něj vrazil a Nicki Pedersen povalil Mateje Žagara.

Do vzduchu létaly motorky a jezdci se váleli v jedné neforemné kouli přileb, ruk a noh. Že se nikomu nic vážného nestalo, hraničí se zázrakem.

Co následovalo mělo zásadní vliv na výsledek Speedway Grand Prix. Sotva si publikum oddechlo, když všichni tři zúčastnění odešli po svých a jen Matej Žagar si ledoval pohmožděnou ruku, začaly spekulace, kdo bude vyloučen.

Mně se zdálo, že na vině byl Peter Kildemand, který výrazně změní trajektorii a nenechal ostatním místa. Přitom cela trojice vyjížděla ze zatáčky společně a nešlo určit, kdo byl vepředu. Nicki Pedersen neměl nejmenší možnost zabránit kolizi a právě proto svou motorku co nejrychleji opustil. Matej Žagar v tom byl naprosto nevinně, ale také nejvíce utrpěl zraněním ruky.

Rozhodčí Jim Lawrence měl velice složitou úlohu. Při předchozích pádech už vyloučil oba domácí protagonisty. Poslat je z tratě tentokrát znamenalo poslat je rovnou do sprch. A v případě Petera Kildemanda by to asi bylo to správné rozhodnuti. Z hlediska publika a v zajmu sportovní podívané bylo ale správně pustit všechny čtyři do opakovaného startu. Matej Žagar nebyl zraněn tak, že by nemohl pokračovat, takže po četných opakováních videa karambolu Mr. Lawrence nakonec zjistil, že první zatáčka na velmi krátké tratě v Horsens končí až kdesi těsně pře zatáčkou druhou. Prostě a jednoduše není tam protilehlá rovinka. Podívaná mohla pokračovat dal.

Pády rozhodovaly i v samotném závěru velké ceny

Poslední tři jízdy určily první osmičku. Do semifinále se suverénně dostaliJason Doyle, Maciej Janowski a Chris Holder, později Michael Jepsen Jensen, Peter Kildemand a Matej Žagar. Ziskem Třech bodů v poslední rozjížďce je následoval Tai Woffinden a nakonec se štěstím i Nicki Pedersen s pouhými sedmi body. Stejný bodový zisk měli Andreas Jonsson, Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Tomas H. Jonasson ale Nicki Pedersen dvakrát dokázal vyhrát, což se ostáním sedmibodovým jezdcům nepovedlo. Australan Troy Batchelor se šesti bodů po třech jízdách zaznamenal dvě nuly a zůstal za branou semifinále a můj tiket se sazkou na jeho vítězství v koši.

Do semifinále se překvapivě neprobojoval úřadující mistr světa Greg Hancock. Američan si v předchozích letech vždy poradil výborně na nových tratích. Dokázal je rychle přečíst a byl úspěšný. Tentokrát se mu to nepovedlo. Škoda, protože moc se nedařilo ani Nicki Pedersenovi, ani Tai Woffindenovi. A kdyby Greg Hancock stáhl jejich náskok, zbytek sezóny by byl určitě zajímavější. Jenže v sportu kdyby neplatí a na další body si Američan bude muset počkat nejmíň do konce měsíce.

První semifinále ovlivnily dva pády. Nejdřív do tohoto momentu skvělý Chris Holder zůstal vzadu a na posledním místě zřejmě defekt náhle zastavil jeho motocykl a on šel k zemi. Nejvíc to musí mrzet Macieje Janowskeho, který v okamžiku zastavení jízdy byl v čele. Takový start v opakování již neměl a jel v těsném závěsu za Tai Woffindenem. Na výjezdu z poslední zatáčky třetího kola udělal chybu, vyneslo ho k mantinelu a musel se zachraňovat před pádem. Napoprvé se mu to povedlo, ale jeho zpomaleni využil Matej Žagar a hbitě se dostal na postupové druhé místo. Mladý Polák zůstal nablízko, ale už nekontroloval motocykl, jak by potřeboval a nedokázal se vyhnout deflektoru Žagara. Byl z toho pád, naštěstí i tentokrát bez zranění.

Ozdobou závodu bylo druhé semifinále. Z červené skvěle odstartoval Jason Doyle a dlouho vedl. Za ním se seřadili Kildemand, Jensen a Pedersen. Nicki startoval z nevýhodné žluté pozice a ani na moment se nedostal na postupové místo. Kildemand s Jensenem sváděli tvrdý boj a vypadalo, že na Doyla ani nezaútočí. Jezdci na druhém až čtvrtém místě neustále měnili pozice, křižovali si cestu a zvedli publikum ze sedadel. V důsledku Jensen s Kildemandem neskutečně zrychlili, Doyle někde v průběhu třetího kola zaváhal a oba domácí jezdci se dostali před něj. Publikum vybuchlo nadšením, ale Australana bylo škoda, jel výborně!

Finále znovu poznamenal pád. Tai Woffinden ve velké rychlosti projel kolem na druhém místě jedoucího Petera Kildemanda a předjel ho. Jenomže Dán se dotknul Angličanova deflektoru a ihned položil motorku.

Nelze tvrdit že by to udělal schválně, ale útok Brita tvrdý určitě nebyl. To jízda Kildemanda v průběhu večera byla mnohdy mnohem nebezpečnější a za hranou. Jenomže doma je doma a Jim Lawrence se možná neodvážil znova vyloučit Petera Kildemanda pote co to jednou udělal po střetu s dalším Britem Harissem na začátku GP. Takže šel ven vedoucí muž seriálu Tai Woffinden. Opakování už žádné drama nepřineslo. Peter Kildemand vystřelil ihned ze startu a za jeho záda bojovali Žagar s Jensenem. Slovinec nakonec skončil druhý, ale byl velice zklamaný. Vždyť opakovaně doplatil na chyby ostatních a druhé místo mu bylo zřejmě slabou náplastí. Navíc si odnesl zranění. Budeme mu přát víc štěstí v dalším kole a pak zejména v domácím závodě ve slovinském Kršku. Vydrží-li mu forma!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

Horsens – 8. srpna
Z české extraligy dobře známý Peter Kildemand nešetřil nadšením, že se po třech pádech během sobotní SGP Dánska v Horsensu postavil na nejvyšší stupeň vítězů. Dánský závodník, který se do seriálu dostal coby stálý náhradník za zraněného Jaroslawa Hampela projel vítězně metou finálové jízdy před Matejem Žagarem a Michaelem Jepsenem Jensenem. Exmistr světa Tai Woffinden byl diskvalifikován, jelikož byl obviněn ze zavinění třetího pádu Petera Kildemanda. Přesto však navýšil své průběžné vedení v seriálu, protože jeho nejbližší sousedé v průběžné klasifikaci Nicki Pedersen a Greg Hancock nasbírali shodně o čtyři body méně než Angličan.

Rada k nezaplacení

Hrdinou večera byl ovšem jednoznačně Peter Kildemand. Byl diskvalifikován kvůli pádu pod tlakem Chrise Harrise v rozjížďce s číslem dvanáct. O šest jízd později se zapletl do jedné hromady s Nicki Pedersenem a Matejem Žagarem, kdy však na start opakovačky dorazila celá trojice.

A posléze dokonale profitoval z benefitu rozhodnutí rozhodčího Jima Lawremce ve finále. Ale on sám byl potěšen, že on i jeho motocykly prošli takovým turbulentním závodem k nezapomenutelnému výsledku. „Tohle je absolutně perfektní,“ neskrýval Peter Kildemand na tiskové konferenci. „Byl to ale drsný večer. Musel jsem se párkrát zvedat ze země, což bylo drsné i pro kluky v boxech, protože mi museli zase zprovoznit motocykly. Pokaždé, když jsem spadl, byly pěkně poškozené, takže to byla absolutně úžasná práce mých mechaniků.“

Jejich úsilí se dostalo skvělé ovoce. „Když jsem projížděl cílovou čárou ve finále, bylo to, jakoby se čas na pár sekund zastavil,“ zasnil se Peter Kildemand. „Jsem tak rád. Pokaždé, když jedu velkou cenu, jedu, abych vyhrál. A právě nyní je to pocit, který bych chtěl zažít častěji. Horsens je skvělý stadión a kluci, co tady dělají dráhu, odvedli dobrou práci.“

Peter Kildemand ocenil rovněž gesto Taie Woffindena, který po své diskvalifikaci ve finále za ním před restartem zašel. „Abych byl férový, Tai se zachoval opravdu skvěle,“ netajil se. „P5išel za mnou a dal mi dobrou radu. Řekl mi, jakou stopu mám jet. A ono to fungovalo!“

Radost i na nižších stupíncích

Po pádu s Peterem Kildemandem a Nicki Pedersenem v osmnácté jízdě s e Matej Žagar musel vypořádat s bolestí nohy a zraněnou rukou. Proto byl neskutečně zklamaný, když se po startu finále dostal dopředu, ale viděl blikat červená světla.

„Abych byl upřímný, byl to nešťastný večer,“ říkal později. „Měl jsem velký pád a finále zastavili, když jsem vedl. Ale celkově jsem šťastný. Nemám vážná zranění, jsem jen hodně odřený a druhé místo je dobré. Noha je hodně oteklá, mám před sebou náročný týden, ale to je speedway. Co mohu dělat?“

Matej Žagar v posledním kole předjel Michaele Jepsena Jensena a připravil domácí diváky o podívanou na své závodníky na nejvyšších dvou stupních. Nicméně ten se netajil radostí, že má tříleté problematické období zapříčiněné zraněním za sebou.

„Jsem prostě super šťastný,“ nechal se slyšet. „Závodím na motorce a vidím řešení. Můj problém byl, že jsem se díval příliš daleko před sebe do budoucnosti. Měl jsem v hlavě, že nesmím spadnout, protože mám před sebou další Grand Prix nebo ligu. To mi vířilo myslí několik sezón. Není to tak, že bych byl hodně špatný, ale nebyl jsem dobrý a nezávodil tak, jak to umím. Musím věřit v sebe a tento mítink prokázal, že to je dobrá cesta.“

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 91, 2. Nicki Pedersen 78, 3. Greg Hancock 65, 4. Matej Žagar 65, 5. Chris Holder 61, 6. Niels-Kristian Iversen 60, 7. Jason Doyle 60, 8. Maciej Janowski 58, 9. Michael Jepsen Jensen 54, 10. Andreas Jonsson 45, 11. Tomas H. Jonasson 37, 12. Peter Kildemand 37, 13. Troy Batchelor 36, 14. Chris Harris 34, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 25, 17. Antonio Lindbäck 14, 18. Craig Cook 7, 19. Mikkel Michelsen 6, 20. Tomasz Gollob 4, 21. Bartosz Zmarzlik 3, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25 Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1.

Foto: Pavel Fišer a Kiril Ianatchkov

Malilla – 25. července
Nicki Pedersen dosáhl včera večer v Malille své druhé letošní vítězství v seriálu velkých cen. Ve finále odvrátil všechny útoky Taie Woffindena a projel vítězně metou před ním, Antonio Lindbäckem a Matejem Žagarem. Přitom stejně jako Angličan nasbíral sedmnáct bodů a tak se v polovině šampionátu od sebe stále dělí pouhopouhých devět bodů. Avšak šest závodů před koncem Nicki Pedersen nešetří odhodláním pokračovat v útoku na Tai Woffindena.

„Měl jsem rychlost a myslel jsem si, že bych mohl dobře projet první zatáčkou,“ přemítal Nicki Pedersen na tiskové konferenci. „A to jsem měl, takže jsem vyhrál. Ale cítil jsem, že Tai jede ve správné stopě a je rychlý. Není zrovna nejlepší startér na světě, ale dokáže předjíždět zezadu. Ale teď se raduji sám ze sebe a nasbíraných bodů. Sezóna je ještě dlouhá a já budu bojovat.“

Nicki Pedersen připouští, že úroveň jeho technického parku jej brzdila v předcházejících dvou sezónách poté, co roku 2012 skončil jako vicemistr světa za Chrisem Holderem. „Letos pracujeme pilně,“ konstatoval. „Ještě nejsme na sto procentech, ale tam se nakonec dostaneme. Motorky mi letos sedí a trochu lépe a já si víc užívám život. A výhry v Grand Prix jsou bonusem navíc.“

Dánský šampión tudíž ví, jakým směrem se dál ubírat. „Můj tým rozhodně pracuje tvrdě a odvádí tvrdou práci,“ svěřil se. „Budeme usilovat, aby to bylo lepší, lepší a ještě lepší při každé Grand Prix, Když něco cítím, řeknu klukům to, co můžeme udělat, abychom to dělali ještě lépe. Někdy jsem tvrdý šéf, ale oni se ode mě učí každý den, což je hezké.“

Až do poloviny května Nicki Pedersen nevyhrál ani jednu velkou cenu ve Skandinávii. Tehdy triumfoval ve finském Tampere a včera se postavil na nejvyšší stupínek v Malille. Horsens by za čtrnáct dnů mohl přinést překvapivý hattrick.

„Vítězství v Dánsku by bylo úžasné,“ zasnil se. „Udělám pro něj všechno, co bude v mých silách, nic víc udělat nemůžu.“

Aktuální pořadí šampionátu:

1. Tai Woffinden 80, 2. Nicki Pedersen 71, 3. Greg Hancock 58, 4. Matej Žagar 53, 5. Niels-Kristian Iversen 53, 6. Chris Holder 51, 7. Jason Doyle 48, 8. Maciej Janowski 46, 9. Michael Jepsen Jensen 41, 10. Andreas Jonsson 38, 11. Chris Harris 32, 12. Jaroslaw Hampel 31, 13. Troy Batchelor 30, 14. Tomas H. Jonasson 30, 15. Peter Kildemand 23, 16. Krzysztof Kasprzak 21, 17. Antonio Lindbäck 14, 18. Craig Cook 7, 19. Tomasz Gollob 4, 20. Bartosz Zmarzlik 3, 21. Timo Lahti 3, 22. Kjastas Puodžuks 3, 23. Václav Milík 2, 24. Piotr Pawlicki 1, 25. Robert Lambert 1.

Foto: tiskový servis IMG

Daugavpils – 18. července
Necelých čtrnáct dnů po zisku titulu individuálního mistra Polska se Maciej Janowski vůbec poprvé postavil na nejvyšší stupínek podniku ranku Speedway Grand Prix. Pomohl mu déšť, díky němuž byl včerejší závod v Daugavpilsu ukončen předčasně bez své nadstavbové části. A Polák měl po dvaceti jízdách na svém kontě nejvíc bodů. Při shodě bodů, trojek i dvojek rozhodl pat mezi Nicki Pedersenem a Troyem Batchelorem jejich duel v rozjížďce s číslem šestnáct.

„Samozřejmě je to velký úspěch pro mě a pro můj tým,“ svěřoval se Maciej Janowski na tiskové konferenci. „Vítězství v Grand Prix je něco, co jsem chtěl a pokoušel se o to celou svou kariéru. Doufám, že toto není poslední velká cena, kterou jsem vyhrál. S jistotou však můžu říct, že tohle mě přinutí ještě víc usilovně pracovat.“

Při nástupu pozornost Macieje Janowskeho upoutaly ceny, které tam stály vystavené na odiv. „Díval jsem se na cenu pro vítěze,“ líčil zhruba o tři hodiny později. „A říkal jsem si ‚možná jednou‘. A teď tuhle krásnou trofej mám. Je to můj den a jsem velmi šťastný.“

Maciej Janowski prozatím figuruje na sedmé pozici průběžné klasifikace v jeho první sezóně v seriálu velkých cen. „Chci prokázat, že se mohu udržet v top osmičce,“ prohlašoval. „A začít přemýšlet o další sezóně. Budu slavit dnešní vítězství, ale až po sezóně. Nyní jsme uprostřed té letošní a já zůstanu zaměřený na další velké ceny, polskou a britskou ligu. Je stále co dělat.“

Pokud se týká rozhodnutí jury odpískat semifinále a finále, Maciej Janowski jej podporuje nejen kvůli skutečnosti, že v základní části nasbíral nejvíce bodů ze všech. „Nejdůležitější věc je bezpečnost,“ vysvětloval. „A po hustém dešti by bylo obtížné ovládat motorku. Nepřineslo by to dobrou podívanou ani pro diváky. Jsem rád, že všichni jedeme domů zdraví a můžeme se chystat na další závod.“

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 63, 2. Nicki Pedersen 54, 3. Greg Hancock 49, 4. Niels-Kristian Iversen 43, 5. Chris Holder 41, 6. Matej Žagar 40, 7. Maciej Janowski 38, 8. Jason Doyle 37, 9. Michael Jepsen Jensen 34, 10. Andreas Jonsson 33, 11. Jaroslaw Hampel 31, 12. Troy Batchelor 28, 13. Chris Harris 27, 14. Tomas H. Jonasson 23, 15. Krzysztof Kasprzak 21, 16. Peter Kildemand 20, 17. Craig Cook 7, 18. Tomasz Gollob 4, 19. Bartosz Zmarzlik 3, 20. Timo Lahti 3, 21 Kjastas Puodžuks 3, 22. Václav Miliík 2, 23. Piotr Pawlicki 1, 24. Robert Lambert 1.

Foto: tiskový servis IMG

Cardiff – 4. července
Britská Speedway Grand Prix v Cardiffu se stala kořistí Nielse Kristiana Iversena, který se po svém úspěchu svěřil, že jej právě velké závody motivují, aby ze sebe vydal to nejlepší. Před zraky čtyřiceti tisícovek diváků v prvním okruhu finálové jízdy překonal Chrise Holdera. Úspěch dánské plochodrážní školy podtrhl Peter Kildemand, když protnul metu před Tai Woffindenem. Ten sice stále musí na své první domácí vítězství čekat, nicméně upevnil si pozici muže číslo jedna v aktuální klasifikaci.

Triumf Nielse Kristiana Iversena ukázal, jak rychle se plochodrážník může dostat z hlubin beznaděje k nebetyčným výšinám. Před pouhými třemi týmy včerejší vítěz trpěl jako zvíře, když byl diskvalifikován ve dvacáté jízdě světového poháru. A zlato z jeho domácího stadiónu putovalo do sousedního Švédska.

Jak se však včera večer přehnal okolo Chrise Holdera, bylo skutečným vrcholem britské velké ceny. „Všechna moje finále při Speedway Grand Prix takhle neskončila,“ netajil se Niels Kristian Iversen na tiskové konferenci. „Ale z osmi jsem jich vyhrál čtyři. Když se do něho dostanu, dává mi to něco navíc. Dostává to ze mě ven to moje nejlepší. Tak to je, někdy vyhrajete, jindy prohrajete, ale musíte udělat, co je ve vašich silách. Tohle dnes fungovalo a je to pro mě skvělý pocit.“

Přitom základní část končil s devíti body. „Po semifinále, kde jsem se dostal ze čtvrtého místa na druhé, jsem věděl, že jsem rychlý,“ svěřil se. „Dostal jsem se do dobré pozice v první zatáčce a tím jsem měl šanci. Ale to nebylo nic, byl bych potěšený jenom, kdybych se dostal na pódium potom, jak večer pokračoval. A vyhrát by bylo ještě lepší!“

Triumf se nakonec stal realitou. „Ve chvíli, kdy jsem se dostal dopředu, jsem věděl, že ho mám,“ radoval se Niels Kristian Iversen. „Bylo to fantastické, skvělý pocit.“

V aktuální klasifikaci je nyní Niels Kristian Iversen na čtvrté příčce, nicméně Tai Woffinden na něho má dvacetibodový náskok. „Jsem čtvrtý, ale do konce zbývá ještě osm závodů,“ argumentuje. „Zatím byly pouze čtyři Grand Prix a před námi je ještě dlouhá cesta. Sám sebe nevidím jako favorita, potřebuji být trochu více konzistentní, abych mohl vyhrát světový titul. Jsou tu rozhodně jiní závodníci, kteří jsou více konzistentní než já. Ale vítězství je rozhodně krok správným směrem.“

Především Dánovi vrací sebedůvěru, protože se na počátku sezóny vracel po vážném úrazu kolenních vazů ze srpna. „Po zranění to bylo drsné,“ netají se. „Cítil jsem se pěkně dobře, když jsem v březnu začal ligové mítinky, ale když přišly okamžiky, na nichž záleželo, cítil jsem, že jsem trochu ztratil důvěru, že bych to mohl dokázat. Na tom v ploché dráze záleží. Jestliže se cítíte dobře, jezdíte dobře. Když se cítíte jen na devadesát pět procent, nikdy nemůžete vyhrát finále velké ceny, když se tam dostanete.“

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 55, 2. Nicki Pedersen 43, 3. Greg Hancock 39, 4. Niels-Kristian Iversen 35, 5. Matej Žagar 34, 6. Chris Holder 31, 7. Jaroslaw Hampel 31, 8. Jason Doyle 29, 9. Michael Jepsen Jensen 27, 10. Andreas Jonsson 26, 11. Maciej Janowski 26, 12. Chris Harris 23, 13. Krzysztof Kasprzak 21, 14. Troy Batchelor 17, 15. Tomas H. Jonasson 16, 16. Peter Kildemand 12, 17. Craig Cook 7, 18. Tomasz Gollob 4, 19. Bartosz Zmarzlik 3, 20. Timo Lahti 3, 21. Václav Milík 2, 22. Piotr Pawlicki 1, 23. Robert Lambert 1

Foto: IMG Worldwide