AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Růžená – 23. února
Cesta do Růžené byla vinou silné sněhové kalamity komplikovaná odkudkoliv a dokonce samotní závodníci se na hrázi rybníku Pařezitý objevovali až v době, kdy jindy bývají zvyklí se už sklánět v depu nad svými motocykly. Do nesnází se sněhem se dostávali i diváci, ale kdo dorazil, nemohl litovat. Měknoucí dráha stála za větším množstvím pádů, nicméně největším zraněním se stala tržná rána na ruce Andreje Diviše. Nejpilnějšími sběrači bodů se nakonec stali Jan Pecina s Robertem Růžičkou, kteří se se závodem rozloučili v osmnácté jízdě. V závěru je mohli z trůnu sesadit už jenom Němci a Švýcaři, které čekal vzájemný duel v rozjížďce s číslem jednadvacet. Ve chvíli, kdy německý tandem mířil k triumfu, Thomas Wiest upadl. Markus Jell se však prosadil při repete a remízou si vynutil rozjezd o titul s Osečnou. Když už byly vylosovány startovní pozice a všichni se těšili na dramatickou koncovku, přišel do depa předseda jury Petr Moravec se smutnou zprávou. Díra ve druhé zatáčce otevřela svůj jícen natolik, že rozhodně vyloučila jakékoliv závodění. O titulu rozhodl výsledek vzájemné jízdy, v níže Markus Jell jako jediný dnes porazil Jana Pecinu a Markus Wiest po vyloučení Roberta Růžičky přidal bod. Celkově třetí skončily v Pardubice zastoupené přeloučským rodinným tandemem Hutlových. Otec Radek však měl mnohem větší radost, že se syn Lukáš dostal bezpečně z dosahu jeho ozubených kol, před něž upadl.
Triumf nad sněhovou kalamitou
Dnes byl samo o sobě heroický výkon jen se za volantem do Růžené vůbec dostat. Moderátoři všech rádií se předháněli ve varovných zprávách a doporučeních, abyste s autem raději nevyjížděli ani z garáže, pakliže nemusíte. Měli dokonalou pravdu. Celou republiku zachvátila bílá mlha. A když se sníh náhodou přestal sypat, bylo obtížné rozeznat obzor před sebou. Nebe totiž mělo naprosto stejnou barvu jako zasněžené pláně.
Když jste zvládli nástrahy cesty lemované převrácenými automobily a vyšplhali se úzkou silničkou lemovanou obrovskými závějemi sněhu do více než šesti set metrů nad mořem, pocit, zda nedojedete pozdě, konečně zmizel. Poloprázdné depo dávalo jasně najevo, že problémy mají i ostatní. Vladimír Višváder musel dokonce vyhnat osazenstvo své dodávky ven, aby se na překonání závěrečných úsek ke hrázi Pařezitého podílela vlastními silami.
Navzdory všem strázním na slavnostním nástupu objevilo všech čtrnáct závodníků dle plánu. Veškerá voda stála mimo dráhu zadržená sněhovými bariérami a na ovál se dalo dostat prakticky pouze po úzkých prknech. A to nejen pěšky, ale i s motocyklem, obzvláš nebyl-li obousměrný provoz nijak regulován.
Nicméně pozornost poutal samozřejmě především závodní ovál. A na něm se odehrávala překvapení už od samotného začátku. V rozjížďce s číslem jedna osečenští Jan Pecina s Robertem Růžičkou bez problémů odvedli bratry Divišovy. Hned vzápětí musel Lukáš Volejník opustit vedoucí příčku kvůli pádu.
„S Honzou Klauzem jsme se domluvili, že on pojede vnitřek a já venek,“ povzdechl si později v depu. „Jenže já jsem zapomněl na tu kaluž.“ O diskvalifikaci nemohlo být sebemenších pochyb. Jan Klauz se ovšem při repete snažil parákovu absenci nahradit.
A vskutku se po startu dostal do čela před švýcarský tandem. Jenže Simon Gartmann si stále s větší intenzitou uvědomoval, že by mohl vyhrát. Od třetího kola nedělal nic jiného, než že na svém záměru pracoval. Na protilehlé rovince závěrečného okruhu se ocitnul těsně vedle Jana Klauze. Byla to ovšem chybička českého borce, jehož v posledním oblouku rozhodila díra, že se nakonec radoval Švýcar.
V rozjížďce s číslem tři srovnali Markus Jell s Thomasem Wiestem krok s prvním týmem Osečné. Oba Němci však museli startovat dvakrát, jelikož se v první zatáčce Vladimír Višváder dostal na horší venek. Let přes sněhovou bariéru se ukázal jako nevyhnutelný, takže se ostřílený matador zapíchl do hluboké břečky za bariérou.
Start čtvrté jízdy vynesl do čela Jan Pecinu. Za ním se usadil Lukáš Hutla sledovaný svým otcem. Robert Růžička na měknoucím ledu exceloval. V nájezdu do druhé zatáčky sice nestihnul Radka Hutlu, ovšem třetí místo mu říkalo pane už během druhého kola. Radek Hutla nakonec v posledním kole upadl. „Na tý tříšti mi ujelo přední kolo,“ vysvětloval cestou do depa.
Nikdo není bez chyby
I když ztratili jeden bod, udávali Jan Pecina s Robertem Růžičkou tempo průběžné klasifikaci. Od čtvrté jízdy vykrystalizovala trojice pronásledovatelů. Nepatřili k nim ani Divišov, ani Osečná II, které se střetli v rozjížďce s číslem pět. Zatímco Lukáš Volejník s Janem Klauzem vedli, útočící Andrej Diviš upadl ve druhé zatáčce druhého kola. Při incidentu utrpěl tržnou ránu na levé ruce, která se sice obešla bez chirurgického šití, avšak znemožnila závodníkovi pokračovat.
Při repete se Lukáš Volejník ani neodlepil od startu. „Věnec na spojkovým koši,“ hlásil důvod. Kolegové vyřazených borců však jejich nepřítomnost bohatě vynahradili. Jan Klauz tak dlouho pronásledoval vedoucího Josefa Diviše, že protnuli metu navlas současně. Lenka Felixová se nechtěla pouštět do žádných spekulací a moudře jim oběma přidělila po dvou a půl bodech.
Mezi pretendenty stupňů vítězů se v šesté jízdě bohužel museli přestat počítat také oba Mšeňáci. Simon Gartmann předvedl raketový start, zatímco Markus Birn na protilehlé rovince překonal Vladimíra Višvádera. Ten se navíc ve dvou dalších jízdách neobjevil na startu, jelikož se v depu skláněl nad svým motocyklem.
Švýcaři sice srovnali krok s Osečnou I, nicméně všeho dočasu. V osmé jízdě se mezi Jana Pecinu a Roberta Růžičku vklínil Jan Klauz, ovšem Simon Gartmann a Markus Birn dopadli vzápětí v duelu s Josefem Divišem ještě hůř. I když Andrejův bratr, který premiérově ochutnal ledy v minulé sezóně, vjížděl do první zatáčky jako poslední, na sklonku druhého okruhu už vedl.
Po bodovém přídělu prahli i Hutlové, které letos vedle shodných charakteristik šroubovice DNA spojovala dnes červená vesta s bílým pardubickým koníkem na hrudi. Lukáš Hutla v sedmé jízdě porazil Markuse Jella. A jak se záhy ukázalo, v tomto ohledu se mu dnes neměl vyrovnat vůbec nikdo.
Jenže osud jim postavil do cesty nejtěžší překážku, tam kde by ji čekal jen málokdo. Osamocený Martin Běhal v rozjížďce s číslem deset jednoznačně odmítl hrát roli outsidera. Přeloučský rodinný tandem ho nechal za sebou, nicméně v první zatáčce druhého kola upadl Lukáš Hutla přímo před kola svého otce!
„Když jsem ho viděl před sebou, myslel jsem, že ho trefím,“ neskrýval Radek Hutla šok, o nějž se mu jeho potomek nechtěně postaral. „Naštěstí na poslední chvíli uhnul.“ A co na to jeho syn? „Asi jsem jel moc pomalu, že jsem upad‘,“ krčil rameny. „Ale tady je horší led než na Hamru, je to břečka.“
Při opakované jízdě si Radek Hutla poradil s Martinem Běhalem, ale ztracené body měli Přeloučany ještě pořádně mrzet. V rozjížďce s číslem jedenáct však poprvé zaváhali i osečenští závodníci. Jan Pecina udivoval svými brilantními starty, jenže nyní ho předčil Markus Jell. Jan Pecina se zbavil útočícího Thomase Wiesta, aby sám udeřil a rychle vystřídal na čele jeho krajana.
Ve druhé zatáčce však trefil díru takovým způsobem, že jej v sedle neudržely ani gravitační zákony dohromady. Naštěstí se udržel, nicméně Markus Jell se do čela vrátil. Místo myšlenek na odvetu musel Jan Pecina hlídat dotěrného Thomase Wiesta. Povedlo se, konto svého klubu zatížil dvěma body, avšak i za tohle své zaváhání měla Osečná I v konečném důsledku platit vysokou daň jakoby vystřiženou z horečnatých snů ministra financí.
Němci druhou šanci nakonec ani nepotřebovali
Jan Pecina s Robertem Růžičkou navzdory nepovedené jízdě hlídali své postavení na 
čele průběžné klasifikace. Ve třinácté jízdě jim ovšem výrazně pomohli jejich kluboví kolegové. Lukáš Volejník se opět objevil na ovále, aby společně s Janem Klauzem vybudovali nepřekonatelnou hráz Thomasi Wiestovi. Markus Jell ovšem profitoval z dokonalého startu a objevil se před oběma Čechy ještě před nájezdem do první zatáčky.
První pád Osečné měl ve druhé třetině patnáct bodů, Němci čtrnáct a na stejnou hranici se ve čtrnácté jízdě vyhoupli i Hutlové. Po vylétnutí pásky zamířili před švýcarskou dvojici. I když měl Lukáš Hutla ve třetím kole honičku na rozbředlé vnější straně první zatáčky, předjel ho jenom otec. Markus Birn a Simon Gartmann klesli na průběžnou čtvrtou příčku, nicméně pouze s jednobodovým odstupem.
A boj o titul nedospěl ke svému konci ani zdaleka. V rozjížďce s číslem patnáct si Jan Pecina opět vybavil svou kouzelnou formulku na povedené starty. V prvním výjezdu zpacifikoval Vladimíra Višvádera, avšak v následujícím oblouku upadli Robert Růžička a Martin Běhal. Robert Růžička byl vyloučen a Jan Pecina musel po restartu znovu řešit dravého Vladimíra Višvádera. Ten se užuž protilehlou rovinkou sunul do čela, když se mu do cesty postavila díra v rozbité dráze.
Navzdory remíze se Osečná I musela začít o své vedení dělit. Josef Diviš se v první zatáčce šestnácté jízdy spodem vklínit mezi Markuse Jella a Thomase Wiesta, avšak Němců stačily i čtyři body na vyrovnání kroku s Osečňany. Zato Radek a Lukáš Hutlovi se vzápětí na nekompromisní válečnou stezku nevydali.
I když Lukáš Hutla vystřihl start jako z partesu, Lukáš Volejník a Janem Klauzem stejně zamířili dopředu, zatímco on v první zatáčce upadl. Repete přineslo na vlas stejnou situaci. S jediným rozdílem, že Lukáš Hutla zůstal od první zatáčky třetí až do cíle, zatímco v předposledním oblouku upadl jeho otec.
Rozjížďka s číslem osmnáct viděla na startovním roštu naposledy první osečenský tým. Jan Pecina úřadoval od startu až do cíle před Simonem Gartmannem, Robert Růžička však přišel o třetí příčku ve prospěch Markuse Birna už na protilehlé rovince úvodního kola.
Jan Pecina s Robertem Růžičkou uzavřeli své účinkování s jednadvaceti body. Všem ostatním připravili poněkud nesnadné zadání se jim vyrovnat, případě je překonat. Radek Hutla se svým synem Lukášem už ovšem nemohli pomýšlet ani na jednu z lákavých alternativ. O stupně vítězů jim ovšem stále ještě šlo.
Osamoceného Josefa Diviše nechali za sebou po startu. Avšak dráha byla hodně za hranou, o čemž Lukáš Hutla už věděl svoje. První krizový moment ještě nepřinesl ztrátu vedení, ale nakonec stejně spadnul na třetí místo. Mobilizoval své síly, ale ve výjezdu z předposlední zatáčky před cílem nakonec dokázal předčit Josefa Diviše.
Ve dvacáté jízdě nadchl Vladímír Višváder. V první zatáčce opět upadl, ale to mu neubralo na odhodlání servat se při repete o druhé místo s Janem Klauzem. Nicméně všichni už vyhlíželi poslední jízdu, která měla celou tajenku dnešního odpoledne vyřešit jednou provždy. Osečná skončila s jednadvaceti body, Pardubice s dvaceti bodů, zatímco Švýcaři šli na svůj poslední start s šestnácti a Němci s osmnácti body.
Vše hrálo do karet Markusi Jellovi s Thomasem Wiestem, kteří se dostali do vedení. Pět bodů by jim přineslo titul, avšak z této vyhlídky se neradovali ani dvě kola. Ve druhém oblouku druhého kola totiž Thomas Wiest upadl a z jeho gest byla nad slunce jasná lítost nad tím, co ztratil. Jenže Markus Jell si v opakované jízdě řekl o druhou šanci. Vítězstvím stylem start – cíl, definitivně sestřelil Markuse Birna a Simona Gartmanna z pódia, a vynutil si rozjezd o titul.
„Nemám rád rozjezdy, vždycky jsem v nich šel na držku,“ přemítal Jan Pecina, nicméně nezbylo mu nic jiného, než se chystat na rozhodující duel. Rovněž Markus Jell si vybral svou dráhu, jenže Petr Moravec byl náhle odvolán na druhý konec rybníku. Když se vracel tempem sprintera Bolta zpátky do depa, bylo jasné, že tentokrát není poslem dobrých zpráv.
„Ve druhé zatáčce je díra, která znemožňuje rozjezd,“ hlásil. „Rozhodne vzájemný souboj.“ Vzápětí odspěchal do stanu německého týmu, z něhož se záhy rozlehl velikánský jásot. Jan Pecina s Robertem Růžičkou totiž dnes prohráli jedinou jízdu právě s Markusem Jellem a Thomasem Wiestem. A její výsledek nakonec korunoval Němce za české šampióny.
Hlasy z depa
„Nevěřil jsem, že budeme na bedně a nakonec jsme skoro vyhráli,“ líčil Jan Pecina se zjevným úžasem v hlase. „Škoda, že jsem hodil toho hajsajdra a Němec mě předjel. Startoval jsem dobře, až jsem byl překvapenej‘. Parák jel pěkně. Do rozjezdu se mi nechtělo, dráha už byla na hranici. A já rozjezdy nemám rád, vždycky jsem v nich šel na držku.“
„Je to zásluha Honzy,“ zůstával Robert Růžička hodně skromný při hodnocení svého nejlepšího výsledku své kariéry. „Škoda, že mi ta druhá polovina nešla. Měl jsem pád a Markus Birn mi sebral bod, kterej‘ nám nakonec chyběl. Doufám, že Honza toho nelituje, že se dal dohromady se mnou. V bednu jsem nedoufal ani ve snu. Pádů tady bylo hodně, každej‘ si to vybral.“
„V jízdě s Modusem jsem nevěděl, jestli jet venek nebo vnitřek,“ vyprávěl Lukáš Hutla. „Asi jsem jel moc pomalu, že jsem upad‘. Byl horší led než minulou sobotu na Hamru. Tady byla břečka. Jsme třetí, takže za rok!“
„Dráha byla, jaká byla,“ přizvukoval Radek Hutla svému synovi cestou ze stupňů vítězů. „Neseděly mi rádiusy, nemoh‘ jsem se vejít do zatáček. Bohužel bylo moc pádů. Co se tady napadalo, jsem hodně dlouho neviděl. S titulem musíme holt počkat až za rok. Stejně chleba levnější nebude.“
„Začátek byl tragickej‘,“ povzdechl si Lukáš Volejník. „Domluvili jsme se Honzou Klauzem, že já pojedu venkem a Honza vnitřkem, ale zapomněl jsem na tu kaluž. Pak to bylo jedno s druhým. Než jsem se dostal do tempa, byl konec závodu. Blbej‘ den.“
| 1. Německo |
|
21 |
| Markus Jell |
3 2 3 3 3 3 |
17 |
| Thomas Wiest |
2 0 1 0 1 X |
4(1) |
| |
| 2. SK Osečná |
|
21 |
| Jan Pecina |
3 3 3 2 3 3 |
17 |
| Robert Růžička |
2 1 1 0 X 0 |
4(1) |
| |
| 3. ZP Pardubice |
|
20 |
| Radek Hutla |
F 1 3 3 F 3 |
10 |
| Lukáš Hutla |
2 3 X 2 1 2 |
10(2) |
| |
| 4. Švýcarsko |
|
19 |
| Markus Birn |
1 2 1 1 1 1 |
7(4) |
| Simon Gartmann |
3 3 2 0 2 2 |
12 |
| |
| 5. SK Osečná II |
|
18,5 |
| Lukáš Volejník |
X E – 2 3 3 |
8 |
| Jan Klauz |
2 2,5 2 1 2 1 |
10,5(2) |
| |
| 6. AK Divišov |
|
12,5 |
| Andrej DIviš |
0 X – – – – |
0 |
| Josef Diviš |
1 2,5 3 3 2 1 |
12,5 |
| |
| 7. Grepl PDK Mšeno |
|
11 |
| Martin Běhal |
1 0 2 2 1 0 |
6(1) |
| Vladimír Višváder |
0 1 – – 2 2 |
5 |
Poznámka: rozjezd od titul nemohl být uskutečněn kvůli stavu dráhy
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Eva Palánová
