AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 12. května
I když se Josef Franc mohl chlubit, že dnes při premiéře nového světového rozpisu v šampionátu republiky, maximálním počtem sedmi vítězných jízd, rozhodně svůj první zápis mezi mistry AČR nepokládal za snadný. Počáteční problémy s karburátorem se podařilo vyřešit, větší potíže působila vypadávání druhého rychlostního stupně jednoho z motocyklů. Připočtěme těžkou dráhu a opakované nálety dešových mraků, noc strávenou v dodávce cestou z Morahalomu, abychom pochopili hodnotu jeho triumfu. Na druhou příčku se nakonec prosadil Richard Wolff, který postupně zlepšoval nastavení stroje, aby se blýsknul skalpem Andy Appletona ve finálové rozjížďce. Angličan skončil třetí, když pykal za najetí do pásky v rozjížďce s číslem devatenáct. By ho nestihla diskvalifikace, z trestné čáry nedosáhl na víc než třetí příčku.

D隝 trápí všechny
Když v pět hodin nad ránem zastavila v mariánskolázeňském depu modrá dodávka Josefa France, měla na svém tachometru bezmála o devět set kilometrů navíc za cestu z maďarského Morahalomu poblíž Szegedu. Pražský borec zde v poháru starosty pomáhal hostujícímu Debrecenu porazit domácí. Tropické vedro se po závodech změnilo v tropickou bouřku a d隝 různé intenzity provázel českého závodníka se svým doprovodem prakticky po celou cestu na západ naší vlasti.

Tady ho čekal kilometrový ovál poškozený sobotní dešovou vodou a první zprávy, že se závod veteránů musí uskutečnit až dopoledne. Josef Franc začal připravovat své motocykly a záhy se vynořil problém s karburátory. Pomocnou ruku nabídla Michaela Krupičková, která s ohledem na věk mohla při dlouhodrážním šampionátu republiky pouze trénovat.

„Půjčím si sytič,“ rozhodl se nakonec Josef Franc, že její pomoc využije. Okolo poledního prošel branami stadiónu d隝, který se vrátil ještě zvýšit škody na ovále, které za dva dny svého řádění již způsobil. Úvodní rozjížďky na tři kola na sebe tudíž nabraly také podobu souboje s počasím a časem, protože výsledky šampionátu republiky mohou být uznány za platné pouze v případě absolvování alespoň třech sérií.

Jako první se mezi vítěze zapsal Angličan Paul Evittse, který projel pod šachovnicovou vlajkou asi sto metrů před svým soupeřem z veteránského klání Karlem Kadlecem. Plzeňský nezmar si dobře uvědomoval stav dráhy a skutečnost, že má celou sezónu teprve před sebou. Přesto celou dobu odrážel útoky, jimiž ho celou dobu častoval Mike Clarke.

Z hlediska hrotu průběžné klasifikace šlo ovšem o pouhou rozcvičku. Ve startovní listině šlo napočítat pouze tři horké kandidáty na mistrovský titul, kteří začali postupně najíždět na startovní rošt od rozjížďky s číslem dvě. Josef Franc ovšem zůstal stát hned po výjezdu na ovál. Zdeněk Schneiderwind mu přivezl druhý motocykl, zatímco Jan Hlačina zmizel s tím původním v depu.

Koncert mechaniků byl sice efektní na pohled, avšak v konečném důsledku zbytečný. Josef Franc nestačil přijet ani k roštu a vracel se zpátky pro stroj, v jehož sedle prve přibyl na dráhu. „Přes zimu jsme nechali opravit karburátory a převodovky,“ vysvětloval Pražan později. „A všechny jsou v prdeli. Vypadává mi dvojka.“

Start druhé jízdy vyšel nejlépe Sjoerdu Rozenbergovi. Josef Franc se po vylétnutí pásky vlnil zleva doprava, aby z prvního oblouku vyjel na čele. Vzápětí triumfoval Richard Wolff stylem start – cíl. Markus Eibl ho atakoval vnějškem první zatáčky, ale ve druhém kole klesl za Rodney McDonalda. Richard Wolff projel cílem s náskokem celé roviny v doposud nejrychlejším čase dne 1:27,00. Rychleji to dnes dokázali už jenom vítězové třech dalších rozjížděk.

Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem čtyři počínal Andy Appleton. Angličan projevil zájem o start už minulý týden v Lübbenau. Tehdy mu ovšem Karel Kadlec, který měl složení startovní listiny na triku, musel dát negativní odpověď. Příležitost se nakonec našla a Angličan, jemuž před čtyřmi lety spadl český titul doslova do klína po havárii Zdeňka Schneiderwinda v poslední zatáčce finálové jízdy, vstoupil do závodu tím nejlepším možným způsobem.

Na čele zbyli dva
Sotva se první série dostala do české plochodrážní historie, nad západočeskými lázněmi vysvitlo sluníčko. Rozjížďka s číslem šest svedla na svůj rošt oba favorizované Pražany. Josef Franc se opět před startem pln oba skláněl ke svému motocyklu kvůli haprujícímu řazení. Avšak v první zatáčce dokázal připravit o vedení Richarda Wolffa.

Jeho osm bodů vzápětí vyrovnal Andy Appleton, který měl už v úvodním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Rodneyho McDonalda. Z úvodních vítězů dopadl nejhůře Paul Evitts. Vinou poruchy ve třetím kole páté jízdy přišel o druhé místo za Markusem Eiblem, takže jeden bod nakonec bral někdejší čakovický závodník Jan Boháč, který se přes veterány vrátil na ovály v závodním tempu. Jedničku do svého zisku připisoval rovněž Karel Kadlec, který se svěřoval, že jej Lenka Felixová na věži rozhodčích poněkud zaskočila.

„Málem jsem najel do pásky,“ líčil. „Vždycky je to u ní jedna dva a startuje. Teď mě přechytračila, bylo to i čtyři a pět. A zvedla mi pásku, když jsem se od ní vracel. Dráha je už dost rozbitá, hlavně druhá zatáčka a já si nechci rozbít hubu.“

Mnohem horší ovšem bylo, že slova plzeňského nezmara provázel d隝, který se do Mariánských Lázní vrátil naštěstí už dnes naposledy. Jenže o stavu na obloze se prozatím mohly vést pouze spekulace. Prognóza je věc jedna, realita druhá a tak mítink opět nabral expresní spád.

Ačkoliv nápis o šviháku lázeňském již zmizel z jeho kombinézy, Josef Franc dal najevo, jak dobře by se na původním místě vyjímal. S rozmotaným rolem brýlí vlající okolo něho ladně objel tři okruhy deváté jízdy. Třikrát čtyři je dvanáct a stejným bodovým ziskem se mohl pochlubit už jen Andy Appleton.

Angličan po startu rozjížďky s číslem dvanáct za sebou nechal Richarda Wolffa, avšak nadobro se ho nezbavil. Pražan z druhého místa osnoval protiútok. Ve druhém okruhu si to zamířil ve druhé zatáčce pod vedoucího závodníka, který měl plné starostí až nad hlavu udržet se v čele. Přesto byl o zkušenost moudřejší a o kolo později si v inkriminovaném místě dal větší pozor. Richard Wolff přesto nasadil k závěrečnému spurtu, jenže metu protnul o chviličku déle než Andy Appleton.

Maximální Josef Franc
Pozici muže číslo tři po Josefu Francovi a Andy Appletonovi zaujal Adam Filmer. Mladý Angličan ovšem profitoval ze snadnějších rozjížděk. Na úvod prohrál s Josefem Francem, ale pak se na jeho záda museli dívat kupříkladu Lars Zandvliet či David Speight. Richard Wolff byl na tom co do obtížnosti jízd hůře, přesto vůči jedenácti bodům Adama Filmera mohl nabídnout deset svých vlastních.

Ve čtrnácté jízdě ovšem jasně dal najevo, jak se věci mají. Po startu se dopředu hrnul Markus Eibl, avšak Richard Wolff se v nájezdu do druhé zatáčky okolo něj mihnul zleva jako blesk. Od té doby už nebylo, co řešit. Ani zbývající členové velké trojky usilující o stupně vítězů ve čtvrté sérii nezaváhali. Josef Franc byl první v cíli patnácté jízdy, Andy Appleton triumfoval hned vzápětí, přičemž ostatní závodníci jim byli příliš vzdáleni, aby se mohli stylizovat do rolí vážných hrozeb.

Na Josefa France si vyšlápnul až Richard Wolff v rozjížďce s číslem osmnáct. „Konečně mi to startovalo,“ nechal se slyšet později. Jenže Josef Franc se nedal, ustál jeho nápor a svému klubovému kolegovi ještě v úvodním výjezdu poslal v ústrety pořádnou cejchu. Mnohem hůře dopadl hned v následující jízdě Andy Appleton.

Snaha o rychlejší start bohužel skončila v pásce. I když měl dnešní závod náhradníky, putoval na trestnou čáru. Na rozdíl od předchozích let, kdy se náhradníci ze startovní listiny škrtali, bylo toto pravidlo rovnou zakomponováno do řádů. Jenže patnáct metrů za čárou přece jen představuje velký handicap.

V prvním nájezdu byl Andy Appleton poslední a do konce úvodního okruhu stačil překonat pouze Matthiase Flicka. V první zatáčce druhého kola se posunul ještě před Antona Wannaska. Avšak Lars Zandvliet, který rakouského veterána předjížděl na začátku prvního okruhu, a suverénní Markus Eibl byli už příliš daleko.

Angličanova ztráta logicky pomohla Josefu Francovi. A to tím spíše, nezaváhal-li pražský bojovník v prvním semifinále. Pro něho zvolil startovní rošt v těsném sousedství mantinelu. „To bylo vždycky nejlepší,“ zdůvodnil svou volbu. Záhy se ukázala, že měl šastnou ruku.

Rychle pronikl do vedení a druhému v pořadí Rodney McDonaldovi nakonec ujel o polovinu předlouhé lázeňské rovinky. Druhému semifinále vládl Richard Wolff, jehož náskok na počátku protilehlé rovinky činil bezmála deset metrů. Andy Appleton, který protínal metu jako druhý, měl v průběžném součtu jednadvacet bodů jako pražský borec.

Josef Franc na hrotu aktuální klasifikace se mohl chlubit dalšími třemi navíc. I když mu k potvrzení na trůně stačilo třetí místo ve finálové jízdě, odmítl se smířit s kompromisem. Z pozice absolutně nejvzdálenější vnitřní čáře opět vystřelil do čela jako dělový projektil.

Boj o stříbro vyřešil ve svůj prospěch Richard Wolff. Projel první zatáčkou rychleji než Andy Appleton a celá tři kola se nedíval na záda nikoho jiného kromě Josefa France. „Zavřel jsem Andyho, ale Pepa nás zavřel oba,“ líčil klíčové okamžiky v depu. „Pepa byl lepší a titul si zaslouží.“ A on si ho nejen zasloužil, ale navzdory únavě také užil. Pomyslný hermelínový pl᚝ českého domácího krále mu po sedmi suverénních vítězstvích rozhodně slušel.

Hlasy z depa
„Dnes byla nejnáročnější drána v mejch dějinách v Mariánkách,“ svěřoval se Josef Franc. „Ještě jedna jízda a nevím, jestli bych dojel. Nebylo to jednoduchý, jestli si to někdo myslí, tak nebylo. Vybral jsem si startovat od prken, to bylo vždycky nejlepší. Všechno šlapalo výborně a hektickej‘ začátek k tomu patří. Jsem spokojenej‘, konečně jsem jednička, teď už u toho třeba zůstanu. Teď budu odpočívat a dám se do kupy. A připravím si strategii na víkend. A v neděli jedeme do Debrecenu.“

„Spokojenost,“ bilancoval Richard Wolff. „Trošku jsme udělali změny, nebyl jsem spokojenej‘ se starty. Od poslední jízdy a v semifinále a ve finále to bylo dobrý. Pepa ve finále odstartoval. Já zavřel Andyho, ale Pepa zavřel nás oba. Byl lepší a titul si zaslouží. Dráha byla těžká na ručičky. Několikrát mi vypadla noha z háku. Budu ladit ještě víc, aby to bylo znát především v tom světě. Nesmíme usnout na vavřínech, za čtrnáct dnů je Artigues de Lussac. Koukám dopředu, budu se muset líp připravit. Jedem‘ od závodu k závodu a krok po kroku. Dělám pro to všechno, víc už nemůžu, jeden na sto dvacet procent. Pak je to už o sponzorech a penězích.“

„Na tu bídu na takovýhle dráze v těch sračkách je to nádherný,“ komentoval Karel Kadlec svůj výsledek v mistrovství republiky, které navazovalo na jeho start v evropské sérii veteránů. „Jak se mi do toho nechtělo, včera to zrušili a ráno znova pršelo. Nechtěl jsem se přerazit, mohlo bejt‘ o tři nebo čtyři body víc. Ale radši malinko slevím, než bych udělal kotrmelec. Teď bych měl jet s Richardem do Artigues de Lussac, tak si musím připravit motorky.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 9. května
Bez obhájce titulu mistra ČR na dlouhé ploché dráze se bude muset obejít nedělní podnik domácího šampionátu v Mariánských Lázních. Již dříve zmiňovaná termínová kolize mezi závody Grand Prix na krátké a dlouhé dráze, do nichž se pardubický závodník při svém loňském úspěšném tažení kvalifikoval, v kombinaci s finálovou sérií evropského šampionátu na krátké dráze dostala našeho reprezentanta do velmi prekérní situace.

České počty na historickém minimu
Obhajoba evropského zlata, účast mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze nebo reálná šance na medaili ze světového finále na dlouhé dráze? S obtížným rozhodnutím čekal Aleš do poslední chvíle. To nakonec vyznělo v neprospěch dlouhé dráhy. Zranění Darcy Warda z posledního závodu Grand Prix v Göteborgu navíc otevřely brány do startovního pole SGP. Dlouhodrážní Grand Prix tak musela ustoupit stranou, stejně tak i domácí šampionát. V neděli bude Aleš Dryml spolu s bratrem Lukášem plnit své povinnosti v Británii. Účasti v kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze se však vzdát nehodlá.

Aby těch ztrát nebylo málo, na start v nedělním závodě rezignoval i další loňský medailista Michael Hádek. Ten pro změnu nevyřešil své problémy s motorem. A vzhledem k faktu, že ve startovní listině nefiguruje ani Antonín Klatovský, smrskla se česká družina trochu nečekaně na historická minima. A přeci nakonec došlo k jednomu přírůstku. Za řídítka dlouhána letos usedne motocyklový nadšenec a bývalý jezdec čakovického plochodrážního klubu Jan Boháč. A nebude to mezi veterány, ale v plném tempu při nedělním mezinárodním mistráku. Se záludností pískové tisícovky v Mariánských Lázních se bude potýkat v sedle motocyklu po bývalém jezdci místního klubu Romanu Tomanym.

Náročný maraton dvoudenního závodění opět čeká na Karla Kadlece. Sympatický plzeňský závodník bude v sobotu bojovat o stupně vítězů mezi veterány, aby se další den z pozice české trojky popral o účast ve finále Mistrovství republiky.

Největší hvězdou startovního pole však bezesporu bude loňský světový medailista Josef Franc. Přes mnohé úspěchy včetně vítězství v závodě Grand Prix na dlouhé dráze mu domácí titul v této disciplíně dosud chybí. Situaci mu pravda notně ulehčilo odstoupení Aleše Drymla, svou touhou po zlaté medaili se však netají ani Francův klubový kolega z pražského Olympu a taktéž světový finalista Richard Wolff. Ten se navíc na prvního máje ozdobil vítězstvím v závodě o zlatou přilbu na dlouhé dráze v německém Lübbenau.

Z pestrého mezinárodního pole nedělního závodu si na nejvyšší příčky brousí zuby především bývalý světový finalista Marcus Eibl z Německa. Po těžkém zranění se vrátil na ovály ve výborné formě a dráhu v Mariánských Lázních ze svých předchozích startů velmi dobře zná.
Chybět nebude ani jeho krajan ostřílený lišák Klaus Peter Gerdemann. I přes pokročilejší věk jeho jméno na dlouhých drahách stále něco znamená.

Velkým favoritem je i další pravidelný host v Mariánských Lázních Holanďan Sjoerd Rozenberg, kterého doprovodí jeho mladší kolega Lars Zandvliet. Z plejády osmi Angličanů jsou českým divákům nejznámější Daniel Winterton a vždy dravě jedoucí David Speight. Mezi novými tvářemi se objeví mimo jiné i zkušený Marcus Bisson, hájící kdysi v britské lize barvy Pirátů z Poole.

Na nedělní finále si dozajista brousí zuby i rodák z australské Canberry Rodney McDonald.
Systém závodu je koncipován podle aktuálního rozpisu světového šampionátu pro dvacet jezdců. V každé jízdě se tak na start postaví pět závodníků. Základní část závodu má pět sérií vždy po čtyřech jízdách. Následují dvě semifinále a jízda finálová.

Veteráni otevřou program
Den před závodem mezinárodního Mistrovství ČR bude již tradičně patřit plochodrážním veteránům. Startovní listiny obou kategorií dvou- i čtyřventilových strojů jsou plné známých jmen.

Zejména mezi čtyřventily se dají očekávat boje na ostří nože. Do nich by měl zasáhnout i náš Karel Kadlec. Proti němu se na start postaví bývalé opory nizozemské reprezentace Henk Snijder, Hylke Dijkema nebo Wim de Haas. A stejně jako před více než dvaceti lety jim svá záda bude chtít ukázat Angličan Bob Dolman. Novým přírůstkem mezi známými jmény je další bývalý evropský finalista Wolfgang Barth z Německa, starší bratr čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha. Dojde i na bývalé světové finalisty, nebo do letošní veteránské série zasáhne další Němec Maik Ebensing, který mezi nejlepší jezdce světa proklouzl v roce 1999.

Vavříny z Mariánských Lázní se v minulosti ověnčili například Rakušan Anton Wannasek, Britové Paul Evitts a John Hartley nebo Ital Francesco Barbetta. Své budou chtít říct i němečtí bratři Ulrich a Andreas Büschke.

Mezi dvouventily je dozajista největším lákadlem návrat krále veteránských závodů Hartmuta Ernsta. Jeho největšími soupeři budou krajané Josef Goldbrunner a Franz Greisel nebo bývalý britský profesionál Kevin Teager.

Startovní listina – MEZ MR na dlouhé dráze:

Evropská série veteránů:

Foto: Jiří Bayer