Archiv pro rubriku: MČR

V systému českých šampionátů 2014 dochází k největší změně u juniorských družstev

Praha – 30. října
Podoba české ligy s definitivní plaností vykrystalizuje na jednání VV SPD přespříští pondělí. Ostatní domácí šampionáty budou v příštím roce pokračovat ve stejném duchu jako doposud. Jedinou výjimkou jsou juniorská družstva. Petr Moravec, předseda VV SPD, magazínu speedwayA-Z popsal, že by se z nich mohla stát mnohem atraktivnější podívaná.

Místo celoročního seriálu se totiž uskuteční jeden jediný závod. „Musí být pět účastníků,“ upozorňuje Petr Moravec na největší kámen úrazu seriálové podoby šampionátu. „Letos jsme v Pardubicích udělali dvě družstva, ale to vyřešilo jeden ročník.“

S prvním závodem v květnu 1999 se juniorská družstva stala už klasickou součástí českého kalendáře. „Nechceme je rušit,“ objasňuje Petr Moravec snahu řídícího orgánu české ploché dráhy zachovat kontinuitu.“Proto je příští rok uděláme systémem dvojic. Podle toho, kolik se přihlásí zájemců, bude jich sedm nebo až deset.“

Výhodou jediného podniku je možnost pořádání na neutrální dráze, kam by se jinak soutěž nemusela dostat. A v neposlední řadě se čtveřici účastníků soutěže uvolní další pořadatelské kapacity.

„Chci, aby udělali o jeden závod mistrovství republiky juniorů navíc,“ plánuje Petr Moravec. „I když bych radši viděl juniorské závody v seriálu přeboru, v němž by se potkali se seniory, kteří by měl více závodů. V něm dojde ke změně v bodování. Do celkové klasifikace se bude počítat padesát procent nejlepších výsledků plus jeden.“

Termínový kalendář na rok 2014 však nevznikne dříve než v půlce prosince. „Celé se to posunulo oproti minulosti, kdy FIM a UEM měly předběžné kalendáře už v červnu a definitivní v říjnu,“ vysvětluje Petr Moravec.

Za těchto okolností se doposud nevyprofilovali zájemci o vrcholné podniky české scény. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu Divišov. Na jeho ovále se rozhodne o evropských šampiónech v soutěži dvojic a proto klub plánuje rovněž jejich český protějšek.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout

Duel o juniorské stříbro skončil na vjezdu do poslední zatáčky rozjížďky s číslem deset

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 26. října
Václav Milík dorazil dnes k nadvakrát odloženému závěrečnému dílu českého juniorského šampionátu jako jasný šampión. Defekt jeho motoru mu v tréninku přidělal vrásky na čele, a to tím spíše, že se podezřelé zvuky ozývaly rovněž z jeho druhého pohonného agregátu. Nakonec se však postavil opět na nejvyšší stupínek pódia, i když mu v šesté jízdě jeden bod sebral výtečně jedoucí Ondřej Smetana a ten druhý musel urputně vybojovat na Dánu Mikkelu Salomonsenovi. Pozornost se především upírala k bitvě o celkové stříbro. Jak Roman Čejka, tak Zdeněk Holub nastupovali k rozjížďce s číslem deset proti Václavu Milíkovi se šesti body. Zdeněk Holub vedl takřka celá čtyři kola, ale Václav Milík útočil v posledním okruhu po protilehlé rovince a Pražan v nájezdu do poslední zatáčky upadl. Dva body inkasoval Roman Čejka, jenž sice v rozjezdu o druhé místo podlehl Michalu Škurlovi, avšak v závěrečné klasifikaci mu post vicemistra již neunikl.

Mistrova prohra přišla prakticky s křížkem po funuse
Okolo poledního konečně sluníčko vyhrálo svůj duel nad ranní mlhou a jeho teplé paprsky rozpustily poslední zbytky hustého bílého mléka. Dějiště už dvakrát odloženého závěrečného kola české juniorky nemohlo být nasvícené lépe.

Václav Milík tentokrát nezabral krajní box dle svého zvyku, ale musel vzít zavděk místem v zadní třetině modré plechové řady. Už více než dva měsíce mu první titul z jednadvacítek v řadě říkal pane, ale na Pardubičanově perimetru se objevila nová výzva. Mohl vyhrát všechny závody juniorského šampionátu.

Podobný kousek se v historii šampionátu, který je s letopočtem 1974 ve svém rodném listu o tři roky starší než mistrovství světa, se povedl pouze Antonínu Kasperovi a Tomáši Topinkovi. Václav Milík však mohl nastavit laku ještě výše a dotáhnout do konce sérii triumfů ve všech jízdách.

Současný pražský kouč před jednadvaceti lety vyhrál s patnácti body tři ze čtyř závodů, zatímco při plzeňské ouvertuře ztratil dva body a vítězství musel potvrdit až v rozjezdu s Antonínem Švábem. Antonín Kasper roku 1980 neprohrál ani jednou, jenže po zrušení libereckého závodu se finálová část skládala jen ze třech závodů. A Václav Milík se dnes chystal k pátému.

Pozornost ovšem poutal i duel o stříbro. Roman Čejka s jednobodovým náskokem před Zdeňkem Holubem se v předchozích dnech netajil, že by dnes uvítal místo sluníčka spíše černé dešové mraky. Nicméně dnes sršel odhodláním porvat se o post vicemistra. Jeho soupeř ovšem nezůstával pozadu. A to tím spíše, přestřihl-li by šňůru podzimní smůly, kterou odstartoval nešastný pád při tréninku před test matchem s Poláky v Pardubicích.

První série se nesla plně ve znamení favoritů. Václav Milík jasně opanoval rozjížďku s číslem jedna. Stejně se vedlo vzápětí Zdeňku Holubovi, který si však svou první dnešní trojku musel urputně vybojovat. Mikkel Salomonsen, první dánský závodník v šampionátu, na něho zle dotíral až do cíle. Ani Roman Čejka nezaváhal a přijel do cíle rozjížďky s číslem čtyři jako vítěz, který svou pozici neopustil ani v jednom ze čtyř kol.

Mezi favority se zařadil i Michal Škurla. K první číslovce tři u svého jména přišel poměrně snadno. Ve mšenských boxech se nakonec objevilo jen třináct závodníků. Na nabídku startovního čísla nakonec nereflektoval Steven Mauer. Chyběl i Zdeněk Růžička a Mike Trzensiok, jenž dal přednost pouáku v rakouském Murecku. A tak v rozjížďce s číslem tři vedle Michala Škurly stanul Eduard Krčmář, který ovšem zůstal viset polapený v pásce.

„Byl jsem vyhecovanej‘ a přišla páska,“ vysvětloval slánský závodník. Michal Škurla při repete jel sice proti sobě, avšak v rozjížďce s číslem osm už musel porazit Michaelu Krupičkovou a Filipa Hájka. Se šesti body nebyl v té chvíli rozhodně sám.

Zdeněk Holub zvládl ve svůj prospěch s Eduardem Krčmářem v páté jízdě a Roman Čejka o dvě jízdy létal po ovále tak rychle, až dokonce Daniela Hádka předjel o kolo. Na vině byl samozřejmě trucující motocykl domácího borce, díky němuž se musel dvakrát otáčet od startovního roštu, a jenž ho nakonec nedovezl ani k jedinému bodu.

Ze seznamu neporažených ale vypadl Václav Milík. Jeho vítězná šňůra v letošním šampionátu se přetrhla až na dvaadvacátý pokud v rozjížďce s číslem šest. Její start katapultoval do čela Ondřeje Smetanu. „Dobře odstartoval,“ vysekl mu poklonu novopečený mistr republiky. „Zkoušel jsem venek, ale podjel mě Dán.“

Mikkel Salomonsen se po podjetí Václava Milíka ve druhé zatáčce chtěl probít i před vedoucího Pražana, ale přitom se musel bránit Pardubičanovým nájezdům. Nádherný trojboj gradoval ve druhém okruhu, v jehož druhém oblouku se Václav Milík vrátil na druhé místo. Okamžitě byl v patách Ondřeje Smetany. A by nebyl jeho závěrečný útok bez ambicí, Pardubičan by potřeboval, aby cílová meta byla dál. „Smeták ujel, potřeboval bych ještě kolo,“ komentoval svou první prohru, která však v celkové klasifikaci neznamenala vůbec nic, jelikož se mu po čtyřech předchozích triumfech dnešní výsledek škrtal jako nejhorší a tak či onak.

Letošní šampionát končí desátou jízdou
Zatímco se Mikkel Salomonsen v deváté jízdě konečně dočkal triumfu nad osamoceným Josefem Novákem, pozornost se upírala na startovní rošt rozjížďky s číslem deset. Raketový start Zdeňka Holuba jakoby popíral veškeré fyzikální zákony a pražský závodník měl vrch již před prvním zatáčkou.

V té chvíli se nemohl pro stříbro více natáhnout. Roman Čejka zaostal vzadu a teprve v nájezdu do úvodního oblouku druhého kola minul třetího Michala Škurlu. Druhé místo držel Václav Milík, který se však nechtěl smiřovat s druhou prohrou. Na protilehlé rovince závěrečného okruhu se z levé strany sunul před Zdeňka Holuba, který v nájezdu do poslední zatáčky upadl.

„Sám bych nespad‘,“ nechal se slyšet v boxech, přičemž ukazoval na škrábance na krytu spojkového koše a zadního dílu rámu. František Kalina ovšem nechal knoflík červených světel bez povšimnutí. Václav Milík projel cílem jako vítěz a Roman Čejka, jemuž rázem spadly do klína dva body, jako vicemistr republiky.

Slánský borec se v té chvíli dělil s Václavem Milíkem o průběžné vedení v dnešním závodě. V jedenácté jízdě jejich osmibodové skóre vyrovnal Ondřej Smetana. I když Eduard Krčmář odstartoval jako modrobílý ďábel, v první zatáčce jej objel Pražan. Stále ještě úřadující šampión mu ovšem nedopřál ani chvilku klidu. Jeho finiš spodní stranou poslední zatáčky vypadal slibně, avšak Ondřeje Smetanu nestihl.

Své poslední slovo ale neřekl ani Michal Škurla, i když prve v desáté jízdě inkasoval jediný bod až po pádu Zdeňka Holuba. „Špatně jsem odstartoval, jel moc po zadním,“ měl jasno o příčinách. V rozjížďce s číslem třináct opakované kvůli pásce Damiana Albrechta rychle přistřihl křídla Ondřeji Smetanovi.

Vzápětí byli David Štěrovský a Filip Hájek bezprostředními posluchači velkého sóla Václava Milíka, který s jedenácti body na čele průběžné klasifikace osaměl. Roman Čejka totiž v rozjížďce s číslem šestnáct podlehl Eduardovi Krčmářovi, jehož skvělý start se bezúspěšně snažil eliminovat vnějškem první zatáčky.

Po přestávce však dvakrát vyhrál sedmnáctou jízdu, jež se musela opakovat kvůli pádu Josefa Nováka v úvodním výjezdu třetího kola. A pak už se třinácti body čekal na vývoj věcí příštích. V rozjížďce s číslem osmnáct se za dalším triumfem vydal Eduard Krčmář. Václav Milík se sice stále častěji skláněl ke svému motoru, z něhož se ozývaly stále hrozivější zvuky, avšak v první zatáčce druhého okruhu nechal slánského borce za svými zády.

V té chvíli vyhrál i pátý závod seriálu a i se ztrátou jednoho bodu předčil Tomáše Topinku a Antonína Kaspera v historických přehledech čtveřicí triumfů s maximálním bodovým ziskem v řadě. Záležitost obsazení pódia zkomplikoval Michal Škurla, když se v rozjížďce s číslem devatenáct vůbec nepáral s Mikkelem Salomonsenem. Vyrovnal třináctibodové aktivum Romana Čejky. Zato Zdeněk Holub, jenž ve dvacáté jízdě zopakoval své sólo z rozjížďky s číslem patnáct, sice uzavřel cestu k pódiu Ondřeji Smetanovi, ale k rozjezdu mu jediný bod chyběl.

Michal Škurla se v české juniorce poprvé na stupně vítězů postavil již loni v červenci v Liberci, ale dnes se po startu dodatkové jízdy vyrazil své tehdejší třetí místo ještě vylepšit. Roman Čejka kousal až do cíle, který projeli takřka současně, nicméně Pražanův žlutý motocykl přece jen o chviličku dřív než černožlutý stroj jeho protivníka.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to dobře,“ nezastíral Václav Milík. „Jsem spokojenej‘, vyhrál jsem to. Chtěl jsem jet na jawce, ale o tréninku se posrala. Skočil jsem na dží-emko, ale celej‘ závod v tom klapalo. Jsem rád, že jsem dojel, poslední jízdu to byl extrém.“

„Super závody,“ radoval se Michal Škurla, který vyhrál všechny jízdy kromě jediné, v níž skončil třetí. „Špatně jsem odstartoval, jel moc po zadním. V rozjezdu byl start dobrej‘, bojovali jsme až do konce. V junioráku čekám na nejvyšší bednu, blíží se to, už by to příští rok mohlo přijít.“

„Dneska jsem si hezky zajezdil,“ rozplýval se Roman Čejka. „Měl jsem do toho chu, tři tejdny jsem nejezdil. Dneska to bylo super, zazávodil jsem si a to druhý místo mi zůstalo se štěstím. Nepotřeboval jsem ani d隝, aby to zase zrušili (smích). Nečekal jsem, že ta dráha bude hezká. Byla krásná, nejhezčí za celej‘ rok. Jsem spokojenej‘, nečekal jsem, že to takhle dopadne.“

„Radši se nechci vyjadřovat,“ rozhodil Zdeněk Holub rukama. „Škoda, že mě vyloučil. Myslím, že neoprávněně, sám bych nespad‘. Viděli to všichni, ale nikomu to nevysvětlíš. Mám bronz, ale kdyby mě nevyloučil, vyhrál bych a bylo by stříbro.“

„Byl to jeden ze závodů, co se mi letos povedly,“ nechal se slyšet Ondřej Smetana. „Mohlo to bejt‘ lepší, ale to může bejt‘ vždycky. Hodně mě mrzí, že mi utekla bedna, tak snad příští rok… Nejvíc mě mrzí jízda se Škurličem. Špatně jsem odstartoval a pak byl rychlejší. Ale naopak největší radost jsem měl z porážky Vendy. Ta první startovní pozice byla podle mě nejlepší.“

„Jen jsem si zatrénoval,“ svěřoval se Eduard Krčmář se svojí motivací. „Nejel jsem dva závody, bylo mi to jedno. A teď jsem měsíc neseděl na motorce. Zejtra jdu k doktorovi s kolenem, jak jsem spad‘ v Plzni. Nemůžu ani běhat.“

1. Václav Milík, Pardubice 3 2 3 3 3 14
2. Michal Škurla, Praha 3 3 1 3 3 13+3
3. Roman Čejka, Slaný 3 3 2 2 3 13+2
4. Zdeněk Holub, Praha 3 3 F 3 3 12
5. Ondřej Smetana, Praha 2 3 3 2 2 12
6. Eduard Krčmář, Slaný T 2 2 3 2 9
7. Mikkel Salomonsen, DK 2 1 3 1 2 9
8. Michaela Krupičková, Divišov 0 2 3 0 1 6
9. Daniel Hádek, Mšeno 2 ex 1 2 1 6
10. David Štěrovský, Pardubice 1 0 2 2 F 5
11. Josef Novák, Pardubice 1 1 2 1 X 5
12. Filip Hájek, Praha 0 1 0 1 2 4
13. Damian Albrecht, PL 1 2 1 T E 4

Poznámka: Daniel Hádek byl v rozjížďce s číslem sedm po defektu předjet o kolo

Konečné pořadí seriálu:

  SLA DIV PCE PHA MŠE TOT
  12.4. 25.5. 24.7. 20.8. 26.10.  
1. Václav Milík, Pardubice 15 15 15 15 (14) 60 (74)
2. Roman Čejka, Slaný 14 12 (11) 13 13 52 (63)
3. Zdeněk Holub, Praha (10) 11 13 14 12 50 (60)
4. Michal Škurla, Praha 11 10 10 (10) 13 44 (54)
5. Ondřej Smetana, Praha 10 (8) 9 9 12 40 (48)
6. Eduard Krčmář, Slaný 13 13 3 NS 9 38
7. Daniel Hádek, Mšeno 10 12 NS 10 6 38
8. Michaela Krupičková, Divišov 7 7 7 8 (6) 29 (35)
9. Mike Trzensiok, PL NS 4 9 10 NS 23
10. David Štěrovský, Pardubice 6 1 7 NS 5 19
11. Filip Hájek, Praha 3 NS 3 5 4 15
12. Lukasz Bojarski, PL NS 9 6 NS NS 15
13. René Vidner, Pardubice 1 6 7 NS NS 14
14. Michal Průcha, Slaný 4 6 3 NS NS 13
15. Steven Mauer NS NS 5 7 NS 12
16. Roland Benkö, H NS NS 11 NS NS 11
17. Stanislav Pouznar, Mšeno 7 3 0 NS NS 10
18. Mikkel Salomonsen, DK NS NS NS NS 9 9
19. Josef Novák, Pardubice NS NS NS 4 5 9
20. Žiga Kovačič, SLO NS NS NS 8 NS 8
21. Zdeněk Růžička, Mšeno 7 NS NS NS NS 7
22. Damian Albrecht, PL NS NS NS NS 4 4
23. Patrik Búri, SK NS NS NS 1 NS 1
24. Jannik Klein, A NS 1 NS NS NS 1

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá


Foto: L. Malát a Antonín Škach

Napotřetí přeje termín i počasí

Mšeno – 26. října
Šampionát juniorů měl už být více než měsíc uzavřenou kapitolou. Jenže už dvakrát si svatý Petr dopřál dešové orgie a středočeský klub musel hledat náhradní řešení. Se zítřejší čtrnáctou hodinou se zdá, že se trefil do černého. Meteorologové předpovídají krásné odpoledne a teploty atakující dvacítku. Navíc podnik nekoliduje s žádným jiným u nás ani v zahraničí. I když do úplně uzávěrky chybí jméno jediného závodníka, jehož Mšeno usilovně shání, vystačí si startovní listina se třemi cizinci.

Na Poláky jsme si v českých juniorských šampionátech již zvykli. Zítra dorazí dobře známý Mike Trzensiok a Damian Albrecht, který se našemu publiku představí vůbec poprvé. Absolutní novinkou ovšem bude start dánského juniora, jímž bude Mikkel Salomonsen.

Václav Milík se stal šampiónem již před dvěma měsíci na ovále pražské Markéty, nicméně má před sebou výzvy vyhrát pátý závod v řadě a pokud možno s maximálním bodovým ziskem. Největším katalyzátorem divácké pozornosti se ovšem stanu duel Romana Čejky a Zdeňka Holuba, které v jejich boji o celkové stříbro dělí jediný bod.

Startovní listina:

1 Josef Novák, Pardubice
2 Václav Milík, Pardubice
3 Daniel Hádek, Mšeno
4 Michaela Krupičková, Divišov
5 Zdeněk Holub, Praha
6 Mikkel Salomonsen, DK
7 Damian Albrecht, PL
8 Filip Hájek, Praha
9 Eduard Krčmář, Praha
10 prozatím neobsazeno
11 Zdeněk Růžička, Mšeno
12 Michal Škurla, Praha
13 David Štěrovský, Pardubice
14 Ondřej Smetana, Praha
15 Roman Čejka, Slaný
16 Mike Trzensiok, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Šampionát vyvrcholí v sobotu

Mšeno – 20. října
Již dvakrát odložený závěrečný podnik letošního juniorského šampionátu ve Mšeně našel svůj třetí termín. Pojede se příští sobotu 26. října, přičemž začátek je stanoven již na čtrnáctou hodinu. Uzávěrka startovní listina je v úterý večer, aby případná volná místa mohla být nabídnuta závodníkům s licencemi zahraničních federací.

Foto: Wojta Zavřel

První mistrovská sezóna českého flat tracku skončila v Cihelně

Svitavy – 12. října
V sobotu 12. října se ve Svitavách rozhodlo o vůbec prvních mistrech České republiky flat tracku v obou mistrovských kategoriích. Boj o mistrovské tituly byl dramatický až do posledních momentů a po jeho vyvrcholení podívaná pokračovala Memoriálem Jirky Sýkory.

Pád sebral naději na mistrovský titul
V kategorii FT1 se rozhodovalo o mistrovi mezi třemi jezdci. Jako vedoucí jezdec do závodu vstupoval letošní nováček Radek Podhadský. Měl silný nástup sezóny, kdy pravidelně obsazoval pódium, k závěru však dojížděl spíš uprostřed pole. Bodově mu byl v závěsu Pavel Balšínek, který výhrou v Březolupech odstartoval povedenou kampaň. V boji o titul byl taky Roman Janošák, který prožíval vyrovnaný rok.

Nejvíc prvních míst v sezóně vybojoval Rakušan Hanson Schruf, ten ale nejel dva závody, což ho připravilo o titul. Rakušan také v posledním závodě dojížděl na čele. Nejlíp mu konkuroval Roman Janošák a Boris Jaroš.

Do finále nejlépe odstartoval Hanson Schruf a usadil se vepředu. Roman Janošák se ale nechtěl vzdát a začal na Rakušana výrazně tlačit. Na třetí pozici jezdil Pavel Balšínek. V nájezdu do devátého kola začal na Pavla Balšínka útočit čtvrtý Radek Podhadský.

Přímý souboj o mistra těchto dvou závodníků ukončil v desátém kole pád Radka Podhadského, který vsadil motocykl pod Pavla Balšínka, manévr ale nezvládl a skončil na zemi. Tímto přišel o první dvě místa v šampionátu.

Finále bylo zastaveno, a protože zbývalo dojet poslední dvě kola, závod byl ukončen a pořadí vzešlo z posledního průjezdu cílem. Takže mistrem se stal Pavel Balšínek před Romanem Janošákem a třetím Radkem Podhadským.

V Clasicích bylo rovněž na co koukat
I v kategorii Clasic nastupovali do závodu dva závodníci, kteří mohli být mistrem. A Michal Hloušek a Michal Špaček šli celý závod tvrdě za svým. Zdatně jim ale konkuroval Petr Mrázek, který prožívá letos první sezónu a jede lip a lip. Po vítězství v Mariánských Lázních všechny ujišoval, že to bylo naposled, co vyhrál, protože šlo o náhodu. Ve Svitavách ale velice dobře trefil stopu a komplikoval pěkně život ostatním borcům. Stejně tak pěkně bojoval v základních jízdách Radek Pecina na Rotaxu.

Finále se jelo na několik pokusů. Nejdříve se zastavila jízda ve druhém kole z důvodu, že v depu ještě zůstal Luděk Šimůnek. Jel klasiky i veterány a závod byl odstartován, než se stihl připravit, i když mu časový limit ještě nevypršel.

Jelo se tedy znovu se všemi jezdci, ale hned na startu došlo ke kontaktu Michala Špačka s jiným jezdcem a následnému pádu. Ve třetím startu už proběhlo vše bez problému. Dopředu šli Petr Mrázek, za ním Michal Špaček a Michal Hloušek. Přidal se k nim i Radek Pecina, který krásně bojoval, avšak v zápalu boje udělal chybu a propadl se do půlky startovního pole. V poslední zatáčce v přehnané snaze lehce upadl a svoje účinkování zakončil překrásnou šipkou za mantinel ve snaze uklidit se z dráhy.

Jako vždy se jel i pohár kategorie veterán pro motocykly starší než 1961, těch se na startu se sešlo pět. Stejně jako po celou sezónu i ve Svitavách už od startu vodil celé pole Jiří Kozák. Po fraktuře obratle z pardubického závodu se vrátil Luděk Šimůnek, a to rovnou do dvou sedel. Startoval jak v kategorii veterán na staré dámě Jawa, tak i na krásném Harley Davidsonu v Clasicích. Obzvl᚝ ve veteránech byl vidět a to vždy po té co po slabším startu dotahoval náskok prvního. Na první místo to ale ve finále nestačilo.

Rozhodly setinky sekundy
Je tomu rok, co nás opustil náš kamarád a závodník kategorie veterán Jiří Sýkora.
Na jeho počest se po mistrovském závodě konal memoriál a to ve dvou podobách. První pořádali svitavští pořadatelé, jelo se klasicky na tři kategorie na pouhá tři kola, veterány ovládl Jiří Kozák, klasiky Michal Hloušek a FT1 Hanson Schruf.

Druhá podoba memoriálu probíhala v režii Jirkova celoživotního kamaráda Luďka Šimůnka. Závod o tuto putovní cenu jeli pouze vítězové svých kategorií v hlavním závodě a to na jedno kolo, na čas, doprava a hlavně na Jirkově stroji ČZ.

Obzvl᚝ u Hansona Schrufa to byl nezvyklý pohled, na takovéto motorce zaručeně ještě neseděl. Po něm šel na věc Petr Mrázek, který jel hodně čistou jízdu bez chyb. Poslední na dráhu šel Jiří Kozák. U něho jsem já osobně čekal nejrychlejší čas, na tomto typu motorek jezdí. Na konec při pohledu bylo pořadí Petr Mrázek, Hanson Schruf a Jiří Kozák.

Všichni tři se vešli do 27 sekund na kolo a rozhodovaly jen setiny. Překrásný putovní pohár, který vyrobil Luděk Šimůnek s Davidem Havlíčkem z Jirkových součástek a jeho přilby, si odnesl Petr Mrázek. A myslím, že je to v dobrých rukou, Jirka na to z nebeské báně určitě dohlédl.

Večer po závodech proběhlo neoficiální vyhlášení sezóny, předání putovní sochy vítězi FT1 a další pěkné poháry.

FT1: 1. Hanson Schruf, A Husaberg 450  
  2. Roman Janošák Honda 450  
  3. Pavel Balšínek KTM 525  
  4. Boris Jaroš VM 610  
  5. Matěj Škubal Suzuki 450  
  6. Radek Grulich Yamaha 450  
  7. Yasmine Poppenreiter, A KTM 450  
  8. Radek Podhadský KTM 525 X
  9. Martin Málek Jawa 500 E
 
FT Clasic: 1. Petr Mrázek KTM  
  2. Michal Špaček Yamaha  
  3. Michal Hloušek Honda  
  4. Tomáš Matička Ducati  
  5. David Havlíček Yamaha  
  6. Richard Bayer Yamaha  
  7. Jan Volák Yamaha  
  8. Luděk Šimůnek Harley Davidson  
  9. Radek Pecina Rotax F
 
Veterán: 1. Jiří Kozák Jawa  
  2. Luděk Šimůnek Jawa  
  3. František Chvojka ČZ  
  4. Jan Sochor Jawa  
  5. Martin Hakl ČZ  

Memoriál Jirky Sýkory:

na tři kola: FT1: Hanson Schruf
  Clasic: Michal Hloušek
  Veterán: Jiří Kozák
 
jízda na čas na motocyklu Jirky Sýkory: 1. Petr Mrázek, 2. Hanson Schruf, 3. Jiří Kozák

Konečné pořadí mistrovství republiky:

FT1: 1. Pavel Balšínek, 2. Roman Janošák, 3. Radek Podhadský
FT Clasic: 1. Michal Hloušek, 2. Michal Špaček, 3. David Havlíček
Pohár veteránů: 1. Jiří Kozák, 2. František Chvojka, 3. Jan Sochor

Foto: Pavol Pučko st. a Pavol Pučko

Josef Franc mimoděk vyšperkoval testování přebornickým titulem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 19. října
Josef Franc si v letošní sezóně mnohokrát posteskl na menší počet závodů, proto mu z června odložený podnik českého přeboru přišel náramně vhod. Dnes dopoledne ve Svítkově testoval různá nastavení motocyklu na optimálně tvrdé dráze. Přitom vyhrál všech pět rozjížděk a díky dubnovému triumfu za podobných okolností se stal přeborníkem. Povedený mítink zajel rovněž Michal Škurla, který se postavil na druhé místo pódia. Václava Milíka na úvod pozdržel spadlý sekundární řetěz v rozjížďce s číslem jedna, ale nakonec v rozjezdu o třetí místo odvedl Jaroslava Petráka, když šance Ondřeje Smetany vzaly za své kvůli prasklému držáku sedla. Na přebornický trůn mohl usednout také Zdeněk Holub, nicméně mítink mu nevyšel podle představ, takže se na stupně vítězů nedostal ani dnes, ani v závěrečné klasifikaci. Po závodě bylo svítkovské závodiště vyhrazeno zájemcům o svezení. A aby závodníkům nebylo líto, že se tradiční Becher Cup letos nebude konat, nejlepší trojice se do depa vrátila s charakteristickou zelenou lahví oblíbeného likéru.

Josef Franc se na všechny dívá z vrchu
Téměř vodorovné paprsky vycházejícího sluníčka dávaly jasně najevo, že nás čeká nádherný den. Svítkovské depo ožívalo obvyklým předzávodním ruchem, který o víkendovém dopoledni ve druhé polovině října v uplynulých letech charakterizoval výhradně recesistický Becher Cup.

Avšak pardubičtí pořadatelé naštěstí nezastávají vůči přeboru jednotlivců přezíravý přístup většiny ostatních klubů. A když červnové kolo spláchl d隝, náhradní termín se stal samozřejmostí, i když díky nabitému programu přišel na řadu až na samotný konec sezóny.

Ronny Weis díky dvojici druhých míst z dubnových Pardubic a srpnového Liberce mohl dnes do Svítkova dorazit jako leader průběžné klasifikace. Avšak doprovázel svého nevlastního syna Richarda Geyera do Dohrenu a přitom vyhrál mezinárodní závod v kategorii B.

Tím pádem se otevřela cesta na přebornický trůn pro Josefa France a Zdeňka Holuba, jejichž nejlepším argumentem by bylo vítězství, jímž by zdvojnásobili svých pětadvacet tabulkových bodů za svůj předcházející triumf. Ostatním by i triumf byl málo, protože by nestačil na překonání vedoucího Sasa, jenž by svůj post leadera obhájil i bez své přítomnosti.

Josef Franc neskrýval, že je přebornický titul zrovna v ohnisku jeho pozornosti. Spíše zdůrazňoval svůj nízký počet závodů, díky němuž vzal zavděk i dnešním mítinkem, který mu navíc dopřál možnost testování. Přitom však ostatních patnáct soupeřů k němu muselo vzhlížet coby k osamocenému leaderovi již po dvou sériích.

Pražan rozehrál své dnešní účinkování jednoznačným triumfem v rozjížďce s číslem čtyři, když dovedl do cíle pouze Jaroslava Petráka. Josef Novák totiž ve druhém kole musel opustit třetí příčku kvůli zadřenému motoru a ještě netušil, že další pohonný agregát dozná stejné újmy o deset jízd později. Bod nebyl souzen ani Dominiku Slezákovi, který upadl v posledním výjezdu. Skončil v sanitce s naraženým hrudníkem.

Josef Franc si své vítězství zopakoval rovněž v osmé jízdě. Ani v ní nenašel nikoho, kdo by se mu postavil do cesty a v tom se mu dnes ve Svítkově nevyrovnal nikdo. Zdeňka Holuba v rozjížďce s číslem dvě zaskočil svým rychlým startem Michal Škurla. Zdeněk Holub se vnějškem úvodního oblouku prosadil do čela, avšak jeho klubový kolega držel spodní stopu. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a byl zpátky v čele.

V rozjížďce s číslem pět však Michal Škurla musel sledovat Václava Milíka zezadu. V úrovním nájezdu sice předčil Josefa Nováka, avšak rychlejšího Pardubičana nestihl. Jeho tři body přitom byly dnes prvními, které přistály na jeho kontě. V první jízdě totiž nevyjel ani z první zatáčky. „Testovali jsme nějaký nový díly na spojce,“ vysvětloval. „A kvůli tomu mi spad‘ velkej‘ řetěz.“

Zato Michal Škurla navzdory porážce zaknihoval slibných pět bodů. Na stejné hranici ovšem nebyl sám. V rozjížďce s číslem šest jej vyrovnali naráz René Vidner a Zdeněk Holub. Pardubický junior kraloval po odstoupení svého klubového kolegy rozjížďce s číslem jedna, avšak nyní ho Pražan odvedl.

Jaroslav Petrák, který sám rozšiřoval informace o posledním závodu své kariéry, se na pět bodů posunul svým vítězstvím v rozjížďce s číslem sedm. Michal Klein za jeho zády měl spíše problémy s Michaelou Krupičkovou, která se pod něho cpala v první zatáčce. Po osmé jízdě se pěti body mohl chlubit i Ondřej Smetana. Před závodem jej sice trápil trucující motocykl, avšak rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl a jeho vítěznou dráhu přerušil až nyní Josef Franc.

V otázce titulu není co řešit
Jako nesmírně důležitá se jevila rozjížďka s číslem devět. „Ta moje třetí jízda je teda luxusní,“ kroutila Michaela Krupičková svýma očima, když před závodem zjistila, že v ní pojede na startovní rošt s Josefem Francem, Václavem Milíkem a Zdeňkem Holubem.

Naproti tomu Josef Franc se nenechal rozhodit z konceptu a inkasoval další výhru ve velkém stylu. Zdeněk Holub odstartoval hned za ním, leč Václav Milík se vnitřní stranou druhé zatáčky posunul na druhou příčku. Tajenka letošního přeborníka dostávala stále jasnější obrysy. A to tím spíše, vrátil-li se Josef Franc jako vítěz z šestnácté jízdy, by se Michal Škurla snažil kousat. „Měl jsem na něj, ale nedotáh‘ jsem to,“ pochlubil se.

Josef Franc už měl dvanáct bodů a bylo jasné, že by by jej na závěr potkala nehorázná smůla, hůře než druhý už být nemůže. Dvaadvacet tabulkových bodů v kombinaci s dubnovými pětadvaceti už stačilo na překonání Ronnyho Weise. Jeho samotného už však mohl ohrozit pouze Zdeněk Holub. Musel by ale dnes vyhrát, což se ale přesunovalo stále více do hypotetické roviny.

Zbývala tak otázka obsazení dalších míst dnešního pódia, kde si Michal Škurla stále vytvářel větší a větší prostor. V rozjížďce s číslem deset pádil k vítězství, zatímco za ním si Jaroslav Petrák vyšlápnul na Ondřeje Smetanu. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a spodem mu sebral druhou příčku.

Pražský junior se ale nechtěl nechat vyšachovat jen tak a první zatáčka druhého kola jej vrátila zpátky na druhé místo. Jenže Jaroslav Petrák v tomto duelu ještě nevykouřil svou poslední cigaretu. A v nájezdu do první zatáčky třetího kola byly dva body definitivně jeho. V rozjížďce s číslem šestnáct pardubického matadora odvedl Zdeněk Holub, takže oba měli po čtyřech sériích po devíti bodech. Michal Škurla se chlubil deseti body a více měl už jen neporažený Josef Franc.

Za zmínku stojí nepochybně i rozjížďka s číslem čtrnáct, by neměla aspirace otřást pořadím celkové klasifikace ani dnešního závodu, ani závěrečného pořadí celého přeboru. Cestu vítězného René Vidnera přerušil až v závěru prasklý řetěz. S přetrženým primárem musel tlačit také Krzysztof Nowacki, jenž prve v jedenácté jízdě sváděl cyklistický souboj s Patrikem Mikelem o vítězství až do cíle. Nyní Polák běžel pro dva body, jelikož Michaela Krupičková upadla na začátku posledního kola a Josef Novák stál se zadřeným motorem už od prvního kola.

Boj o pódium si jako vlastní úkol vytkl i Václav Milík. V rozjížďce s číslem třináct rychle překonal Ondřeje Smetanu a další triumf dodal o čtyři jízdy později. S jedenácti body mohl sledovat, jak se situace vyvine. Vodítko mu dodal už Jaroslav Petrák, který se za jeho zády dostal před Davida Štěrovského a také zaúčtoval konečných jedenáct bodů.

Vzápětí Josef Franc zvítězil popáté a stal se vítězem nejen dnešního závodu, ale také celého přeboru. V rozjížďce s číslem devatenáct nejlépe odstartoval Zdeněk Holub. Avšak Ondřej Smetana se v nájezdu do druhé zatáčky dostal pod něho. Jeho kolega mu to bezprostředně vrátil ve výjezdu, leč manévr skončil nárazem a pádem Ondřeje Smetany.

„Do nájezdu jsem to tam šoupnul a dal to ven,“ vyprávěl Ondřej Smetana, jenž se v péči zdravotníků ocitnul naštěstí jen na chvíli. „Ve výjezdu do složil pode mě on. Chtěl mě vyvézt a vyvez‘ mě nějak moc.“

„Byl jsem nasranej‘, jak mi to tam flák‘, tak jsem mu to ve výjezdu dal,“ líčil Zdeněk Holub, jenž se své svému kolegovi omluvil ihned, jak se objevil v depu. Ondřej Smetana vyhrál repete a vyrovnal bilanci Václava Milíka a Jaroslava Petráka. A protože je vzápětí přeskočil Michal Škurla díky svému neoddiskutovatelnému prvenství, o tečku za dnešním mítinkem se měl postarat tříčlenný rozjezd o třetí příčku.

Vládl mu Václav Milík, zatímco Jaroslav Petrák objel Ondřeje Smetanu už v první zatáčce. Pražan se ocitnul bezmocný, jelikož mu praskl držák sedla. „Musel jsem v tom na rovině stát a to se nedalo,“ popisoval své martýrium.

Hlasy z depa
„Spíš jsem si byl zatrénovat, ne vyhrávat přeborníka,“ svěřoval se Josef Franc. „Ale bylo to pěkný. Dráha je tu pěkná už od Zlatý přilby a tak jsem přijel vyzkoušet pár věcí. Chtěl jsem to naladit na příští rok. Přebor jsem jel jen dvakrát, viděl jsem, že je závod a já mám volno. Tak jsem se přihlásil a zkusil to.“

„Dneska super,“ jásal Michal Škurla. „Konečně bedna. Všechno fungovalo a nevysralo se nic. Škoda hlavně jízdy s Pepou. Na toho jsem měl, ale nedotáh‘ jsem ho. Byl rychlejší. První dvě kola jsem byl rychlejší já, ale pak to poslal na lajnu a bylo to.“

„Dobrý,“ odtušil Václav Milík cestou ze stupňů vítězů. „Něco jsme zkoušeli. V první jízdě jsme testovali nový díly na spojce, ale nefungovalo to a spad‘ mi kvůli tomu velkej‘ řetěz. Pepík byl dneska rychlejší, zaslouží si to. A Škurlík si to vyjel. Já jsem spokojenej‘, bylo to v pohodě.“

„Ani jsem nepočítal, že bych dosáh‘ na bednu,“ netajil se Jaroslav Petrák. „Vašek mě to zkomplikoval. Porazit ho v jeho současný formě je problém. Dráha byla pěkná, aspoň jsem si na svým posledním závodě spravil chu. Ale zima je dlouhá, uvidíme…“

„Mohlo to bejt‘ malinko lepší,“ připouštěl Ondřej Smetana. „Jarda Petrák mě dvakrát porazil. Teď v rozjezdu to bylo tím sedátkem. Musel jsem v tom stát na rovině a to se nedalo. Škoda pátýho místa, mohla bejt‘ bedna. Kdybych toho Jardu předtím porazil, byl jsem třetí rovnou bez rozjezdu.“

„Na to, že jsem na tom tři měsíce neseděl, to bylo dobrý,“ vyprávěl René Vidner. Dvakrát jsem dojel první, i když jednou, protože měl Venca defekt. Určitě se chci svýzt i příští sezónu, čeká mě poslední rok v juniorech, takže přes zimu něco nachystám.“

„Nic moc,“ krčil rameny Zdeněk Holub. „Je konec sezóny a já mám nějakou krizi. Se Smetákem jsem byl nasranej‘, že mi to tam flák‘ v nájezdu, tak jsem mu to ve výjezdu dal.“

1. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 3 13
3. Václav Milík, Pardubice E 3 2 3 3 11+3
4. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 3 2 2 2 11+2
5. Ondřej Smetana, Praha 3 2 1 2 3 11+1
6. René Vidner, Pardubice 3 2 0 3 2 10
7. Zdeněk Holub, Praha 2 3 1 3 U 9
8. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 0 1 3 2 E 6
9. David Štěrovský, Pardubice 1 1 3 E 1 6
10. Luboš Velinský, Pardubice 2 0 1 1 2 6
11. Michal Klein, Mšeno 1 2 2 1 E 6
12. Michaela Krupičková, Divišov 2 1 0 F 2 5
13. Patrik Mikel, Březolupy E 0 2 1 1 4
14. Josef Novák, Pardubice E 1 1 E 1 3
15. Filip Hájek, Praha 1 0 0 0 1 2
16. Dominik Slezák, Žarnovica F – – – – 0

Konečné pořadí seriálu:

  PCE LIB ŽAR PCE TOT
  24.4. 3.8. 5.10. 19.10.  
1. Josef Franc, Praha 25 NS NS 25 50
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22 NS NS 44
3. Filip Šitera, Mšeno NS 16 25 NS 41
4. Zdeněk Holub, Praha 12 25 NS (10) 37
5. Michal Škurla, Praha (3) 12 NS 22 34
6. Václav Milík, Pardubice (8) NS 16 18 34
7. Ondřej Smetana, Praha (2) 18 NS 14 32
8. Jan Holub, Mšeno 16 14 NS NS 30
9. Michaela Krupičková, Divišov (0) 10 14 (4) 24
10. Jaroslav Petrák, Pardubice 7 (7) NS 16 23
11. René Vidner, Pardubice 10 NS NS 12 22
12. Martin Gavenda, Praha NS NS 22 NS 22
13. Michal Klein, Mšeno (4) 8 10 (5) 18
14. Fritz Wallner, A – Žarnovica (SMF) NS NS 18 NS 18
15. Michael Hádek, Mšeno 18 NS NS NS 18
16. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) (0) (2) 7 8 15
17. Hynek Štichauer, Pardubice 14 NS NS NS 14
18. Luboš Velinský, Pardubice (0) 6 NS 6 12
19. Patrik Búri, Žarnovica NS NS 12 NS 12
20. Patrik Mikel, Březolupy NS NS 6 3 9
21. Anton Wannasek, A – Žarnovica (SMF) NS NS 8 NS 8
22. David Štěrovský, Pardubice 0 NS NS 7 7
23. Josef Novák, Pardubice NS NS 4 2 6
24. Daniel Hádek, Mšeno 6 NS NS NS 6
25. Dominik Slezák, Žarnovica NS NS 5 0 5
26. Michal Dudek, Slaný NS 5 NS NS 5
27. Martin Málek, Březolupy 5 NS NS NS 5
28. Filip Hájek, Praha 0 3 NS 1 4
29. Jaromír Otruba, Pardubice 0 4 NS NS 4
31. Adam Čarada, Žarnovica NS NS 3 NS 3
32. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 NS NS NS 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 NS NS NS 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 NS NS NS 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS NS NS 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout