Liberec – 13. února
Příznivé teploty již v týdnu nasvědčovaly, že by to mohlo jít. Ve čtvrtek vysekal Tomáš Kollert pár vzorků ledu a úctyhodných patnáct až dvacet centimetrů zapříčinily to, že už odpoledne jsme je zlehka obrušovali.

Ve čtvrtek jsme se spíše byli s ledem seznámit, už pár let jsme ho totiž neviděli. Potkali jsme se i s libereckými Éčky. Počasí příznivé, bylo lehce pod nulou.

V pátek po práci a po škole jsme opět vyrazili trénovat, ale naším plánům udělal na závěr čáru přes rozpočet řinčivý zvuk motoru. Bylo to ke konci tréninku, takže se Štěpánka i tak povozila. Doma jsme pak odhalili příčinu bohužel i s jejími následky. Praskl nám výfukový ventil.

V sobotu brzy ráno rozborka-sborka, agregát z druhého stroje a v jedenáct už jsme opět brousili led. Moc děkujeme za pomoc a rady pánům Věroslavu a Tomáši Kollertovi, kteří nás celou dobu tréninkem doprovázeli. Jejich přítomnost pro nás byla velice plodná a příznivá.

Po té, co se Štěpa chtěla začít kamarádit s fojteckou lochneskou a začala jí učit pády přes hák, jsme si trénink opět nepatrně zkrátili. Z ledu šla po svých, ale do smíchu jí nebylo. Nevím přesně, jestli má lochneska nohy podobné člověku, ale kdyby chtěla taky někdy padat přes hák, musí se připravit na to, že může mít na stehně modřinu patnáct centimetrů dlouhou.

V sobotu už ale lehce mrholilo, v podvečer to zavánělo i deštěm. V neděli už byly +4°C, mlha a do toho opět mrholení. Já myslím, že led už nevydrží a pokud mají podobně i za kopcem kluci na Hamru, přijde od nich dnes špatná zpráva.

Slaný – 13. dubna
Kolibříci měli ve středu ve Slaném vlastně první možnost oficiálního tréninku zde na dráze a téměř jednu z prvních možností oficiálního tréninku v letošní sezóně vůbec. Na cestu do Slaného nám všem svítilo sluníčko, ale při přípravě strojů v depu už jsme oblohu sledovali s obavami, co se z těch mraků vysype. První díl letošní Slaný Speedway Academy začal v sedmnáct hodin a nakonec se odjel celý za sucha, z čehož měli všichni radost, protože když si se jmény spojíme místa bydlišť, namotali jsme dohromady pořádnou porci kilometrů.

Dráha byla poznamenaná pondělním přívalem deště, ale kdo z nás, vnímajících stávající situaci v přírodě, by se na jakýkoliv příděl vody zlobil. Myslím, že i dráze to pomohlo, ale určitě ne dva dny před tréninkem. Některé úseky byly sjízdné na hraně a domácí udělali maximum pro konání. Ještě před samotnými jízdami svými vozy dráhu válcovali.

Sešla se nás poměrně slušná sestava čítající sedm závodních jmen. Pod taktovkou Miroslava Rosůlka se na dráhu dostávali v pořadí  Štěpánka Nyklová, Tony Katra, Karel Průša, Petr Marek, Dominik Hrbek, Adam Bednář a Adam Nejezchleba.

Dráha byla měkká, ale i přesto její tvrdost okusil Tony Katra. Bylo to ale hned po startu a tak se zvedl a pokračoval dál nejen v této jízdě. Žádný větší technický problém nikdo neřešil, takže ztracené víčko od nádrže stroje Adama Bednáře byl jediný stín po této stránce.

Má ho ale lesklé a zůstalo ležet na dráze, takže hned v dalším kole Adam vyřešil svůj problém naprosto sám. Děti si dobře zajezdily a celé odpoledne jsme si dobře užili.

Foto: Jaromír Nykl