Podle data na kalendáři by u nás měla vládnout brutální zima. V uplynulém týdnu jsme se dočkali nejen sněhové nadílky, nýbrž i mrazivých teplot. Jenže trvají krátce a ledové ploché dráze nejsou k užitku. Ke všemu následky pádu z kvalifikace světového šampionátu nepustily Jana Klatovského k dalším kolům švédské Isracingserien. Rakouský pouťák v St. Johannu padl na vrub částečné oblevě. Ve Weissenbachu trať ofenzívu teplého vzduchu jakžtakž ustála, ovšem čtveřice českých ledařů tady včera rozhodně nenašla ledařský ráj.
David Lizák a Jiří Wildt se chystají na kvalifikační jízdy
„Hrůza, hrůza,“ děsí se Radek Hutla, který na nedělní mezinárodní závod doprovázel svého syna Lukáše. „Ledu dost, ale jelikož tam asi dva dny tálo, dráha byla pod vodou a led byl měkkej‘. Jezdilo se na tom, ale moc to se závodama nemělo společnýho. Ale kdo umí, umí, Franky Zorn dělal patnáct bodů!“
Nicméně vezměme raději závod od počátku. Ten představovala kvalifikace, které se vedle dvou Rakušanů účastnili také dva Češi. Davida Lizáka jsme už v předchozích dvou letech viděli v akci, nicméně Jiří Wildt se chystal na svou ostrou premiéru.
Lukáš Hutla dovezl osmé místo
„Před závodem byl trénink a čtyři kvalifikační jízdy o dvě místa náhradníků,“ ujímá se slova opět Radek Hutla. „První dva z ní měli být nasazený do závodu, ale naprali tam další Rakušáky. Jirka vyhrál tři jízdy ze čtyř a Lizoš tu jednu, ale nakonec byli oba jen náhradníci.“
David Lizák (2 X 3 2) byl druhým náhradníkem a v hlavním závodě nevyjel na ovál. „Skvělé sbírání zkušeností a trénování v závodním rytmu,“ nepropadl černému pesimismu. „Perfektní zážitek, sice kvůli práci člověk 46 hodin nespal, ale to vás musí bavit.“
Jiří Wildt (3 3 2 3) se však své závodní plochodrážní premiéry přece jen dočkal. Poprvé vyjel v hlavním závodě na ovál v rozjížďce s číslem čtyři, v níž Švýcar Beat Dobler najel do pásky. Pak startoval ještě v patnácté a devatenácté jízdě, když na další účast rezignoval Němec Sebastian Gegenbauer, jehož jsme v půli minulé dekády viděli závodit v Divišově.
Andrej Diviš přišel o body diskvalifikací za kolizi se svým krajanem
Jiří Wildt (0 0 0) nakonec v hlavním klání skončil sedmnáctý. Ve finále prodloužil Franz Zorn svou neporazitelnost v základní části. Spolu s ním na pódium zamířili Němec Johann Weber a Nizozemec Jasper Iwema. Toho domácí motorističtí fanoušci viděli závodit na silnici a dokonce v sezóně 2012 v nově vzniklé Moto3 vodil český motocykl FGR z Ústí nad Orlicí. Stefan Pletschacher ve finále nestartoval. Lukáš Hutla (1 2 1 2 2) skončil osmý, Andrej Diviš (2 X 1 1 2) desátý.
„Lukáš se nemoh‘ srovnat,“ komentuje závod Radek Hutla. „Na měkkým ledě nemoh‘ jet rychlej‘ venek, kterej‘ mu jde. Andrej jel dobře, s mým mladým se ale sestřelili v pátý jízdě. Z výjezdu se škrtli a šli, Andrejova motorka trefila startovací zařízení. My jsme měli ohnutej‘ rámeček, ale ten jsme natáhli o kouli mercedesu a jeli dál.“
Předposlední květnová středa roku 1996 ploché dráze vůbec nepřeje. Miloš Plzák a Josef Mizera sice už složili deštníky, ale koukají na rozbahněnou březolupskou dráhu a je jim jasné, že poslední podnik semifinálové skupiny A mistrovství republiky juniorů začne jen proto, aby po třetí sérii předčasně skončil. Po tréninku vskutku závod startuje. S těžkou dráhou nemají větší potíže prakticky jen Robert Král, Pavel Ondrašík, jenž sem byl povolán z druhé skupiny na doplnění startovní listiny, a Pavel Navrátil, oslnivý pardubický talent stojící na samém prahu své krátké kariéry. Právě za ním o první přestávce přichází pomenší blonďák s pražskou vestou a kudrnatými blonďatými vlasy. Nejde o žádné čachry s domlouváním pořadí, jichž jsou plochodrážní boxy čas od času svědky, on chce jen připomenout, ať mu Pardubičan nenadělí kolo v rozjížďce s číslem šest. Při absenci Adriana Rymela a zranění domácího Milana Žůrka k ní mají přijet jen oni dva a body jsou potřeba jako sůl. Josef Franc se od jen o pár měsíců mladšího Pavla Navrátila dočká přikývnutí a o pár minut později jsou dva body vskutku na jeho kontě. Čas trhnul oponou, o jednadvacet let později není v Březolupech při posledním finále šampionátu republiky z šestnáctky, která v deštivém květnovém dni šestadevadesátého roku bojovala o postup do juniorského finále, nikdo. Jen Josef Franc. Bujná kštice ustoupila poněkud skromnějšímu sestřihu, nicméně zkušenostmi by mohl dláždit dálnici až do Prahy. V duelu s Eduardem Krčmářem, jehož rok narození přesně koresponduje s počátkem jeho kariéry, nezaváhá a získává titul mistra republiky. Po šesti druhých místech není sám, kdo více či méně hlasitě volá slůvko konečně!
Nejlepším juniorem individuálního šampionátu
Josef Franc na prahu své kariéry roku 1997
V půli devadesátých let o mistru republiky rozhodovalo jedno jediné finále, do jehož boxů vedla dvoustupňová kvalifikace. Ve čtvrtfinále zápolili senioři, kteří se v předchozím ročníku neumístili. Do semifinále bývali nasazování nejen jejich úspěšnější soupeři, ale postupovali sem rovněž juniorští závodníci na základě výsledků svého vlastního šampionátu.
Nicméně plochodrážníků valem ubývalo, takže řídící komise České motocyklové federace byla nucena juniory nasazovat i do čtvrtfinále. V sezóně 1997 v něm startovali ještě mimo soutěž, avšak napřesrok už jako regulérní účastníci, čímž kvalifikační funkce mistrovství republiky juniorů zanikla.
Jak je patrné z poněkud delšího úvodního odstavce, Josef Franc neměl ve své premiérové sezóně 1996 ještě šanci se do semifinále dostat. Cesta k jeho loňskému titulu de facto začala v sedmadevadesátém a kopírovala legislativní vývoj kvalifikace. Jako junior absolvoval čtvrtfinálový pořad bez nároku na postup, aby se však do semifinále kvalifikoval z juniorky. Byl vyřazen, ovšem v další sezóně mu již účast mezi nejlepší šestnáctkou neunikla. To už zápolil ve čtvrtfinále regulérně a po vítězství nad Tomášem Hejtíkem v rozjezdu se na sklonku června ve Svitavách postavil na druhý stupínek pódia pod vítězného Jaroslava Petráka.
Josef Franc v akci při svitavské juniorce roku 1999
Cesta do slánského finále však nebyla jednoduchá. V pardubickém semifinále své skupiny skončil až jedenáctý, když jej v rozjížďce s číslem sedmnáct nechal na holičkách motocykl. Na druhý den na plzeňských Borech začal třetí místem ve třetí jízdě za Pavlem Ondrašíkem a vítězným Jiřím Štanclem. Od té doby však rozpoutal triumfální smršť, jež skončila na stupních vítězů a závěrečným šestým místem.
Ve Slaném o necelé dva měsíce dříve získal první ze svých tří juniorských titulů mistra České republiky. A spokojen mohl být rovněž ve finále individuální soutěže, v němž skončil osmý jako nejlepší závodník mladší jednadvacet let vůbec. Dalším bonusem se stalo, že se v sezóně 1999 vyhnul čtvrtfinále a figuroval mezi přímo nasazenými semifinalisty.
V Praze jej dvakrát z prvního místa sestřelily technické patálie, ale postup divišovského finále pojistil druhý den ve Slaném. V Divišově se však repríza loňského Slaného nekonala a tehdejší třinácté místo je nejhorším výsledkem Josefa France v šampionátu za dalších jedenáct let.
Průlom zakleté osmičky byl zatím pouze dočasný
Světové finále beze vší pochybnosti inspirovalo naše mistrovství republiky, aby se počínaje sezónou 1990 odvrátilo od své charakteristické podoby vícedílného seriálu k jedinému rozhodujícímu závodu. Nicméně plochodrážní svět se točil tempem velkých cen a roku 2000 si z nich vzalo svůj vzor rovněž mistrovství republiky jednotlivců.
Pardubické semifinále v červnu 2001 – ba pódiu stojí Tomáš Suchánek, Lubomír Batelka a Josef Franc
Vznikl rozpis pro dvacet účastníků, dle něhož se stejně jako v Grand Prix postupovalo dle KO klíče buď do dalších úrovní nebo do oprav, kde se jelo vabank o záchranu či vyřazení. Josef Franc byl šestým nejlepším juniorem světa, házela mu laso britská scéna a za stále většího favorita platil i na domácích kolbištích. V obou finálových závodech v Praze a v Kopřivnici jel malé finále a v konečném důsledku reprízoval dva roky staré osmé místo ze Slaného.
KO systém se už reprízy nedočkal, avšak vliv z velkých cen se projevil i na mistrovství republiky anno domini 2001. Rozpis se vrátil ke klasice, nicméně po rozjížďce s číslem dvacet program pokračoval čtveřicí finálových jízd. Ale to bychom již v historii nejstaršího motoristického šampionátu již našli stejně jako tabulkové body, které se roku 2001 za umístění přidělovaly.
V červenci 2003 po finále ve Mšeně guláš Josefu Francovi chutnal
Ani tato formule nepřežila jedinou sezónu a od roku 2002 se zase český plochodrážní král určoval opět v jediném finále. Ve Mšeně byla na programu ještě čtveřice finálových jízd, z nichž hned v dalším roce zůstala již jen jediná, jejíž vítěz bral titul. Tento model vydržel beze změny až do září 2007.
Finálový seriál roku 2001 přinesl Josefu Francovi již potřetí osmé místo. Ve Mšeně se o post zlepšil, protože ve finále B porazil Miroslava Fencla, ovšem zaostal za Tomášem Topinkou a vítězným Mariánem Jiroutem. Trend konečných umístění měl stále zvyšující tendenci. V červenci 2003 skončil Josef Franc těsně pod pódiem, další rok v květnu vyhrál pražské semifinále, ale v Kopřivnici byl ve finále zase tradičně osmý. Jenže zakletou osmičku měla záhy vystřídat ještě otravnější dvojka!
Zezadu přijede buď Lukáš Dryml nebo Adrian Rymel či Martin Vaculík
V původním červencovém termínu skrápěl mšenský stadión hustý déšť, proto se finále přeložilo až na konec září. Mezitím se při divišovských dvojicích zranil Bohumil Brhel a nastala kuriózní situace, protože ani jeden z osmnáctky finalistů se ještě nikdy neozdobil titulem mistra republiky. Na uvolněný trůn vykročil Josef Franc. Ve finálové jízdě nejlépe odstartoval, avšak Lukáš Dryml jej poslal za svá záda ještě během úvodního okruhu.
Mšeno, září 2005 – Josef Franc vede finále před Zdeňkem Simotou, Lukášem Drymlem a Alešem Drymlem
To samé v bleděmodrém viděli diváci v Březolupech v září 2006. Josef Franc opět vystřelil jako blesk, ale ani tentokrát mu nebylo souzeno být šampiónem. Adrian Rymel ve druhém kole zopakoval svůj úvodní nájezd vnějškem první zatáčky. Neuspěl a tak oblouku u depa zkusil vnitřní stopu a za zlomem zatáčky se vskutku dostal do vedení.
A do třetice Slaný 2007! Již na jaře VV SPD prosadil návrat finálové podoby šampionátu a tak se finálová jízda o mistra jela naposledy. Josef Franc skončil v úvodní jízdě základní části třetí, ovšem již jen vítězil. Zdálo se, že svůj triumfální trend protáhne i do finále, jenže duel s Lukášem Drymlem skončil Pardubičanovým pádem v zatáčce u depa.
Jedenáct let před loňským triumfem stál Josef Franc na březolupském pódiu společně s Adrianem Rymelem, Zdeňkem Simotou a Lubošem Tomíčkem
Repete pojal jako svou životní šanci Martin Vaculík. Dal všechno do startu a v první zatáčce vstoupil do exkluzivního klubu závodníků, kteří ve finálové jízdě finále mistrovství republiky jednotlivců sebrali vedení a potažmo i titul Josefu Francovi. Slovák se ve svých sedmnácti zapsal do historie jako nejmladší vítěz vůbec, zatímco Pražan zaknihoval již potřetí post vicemistra.
Od roku 2008 se v mistrovství republiky jednotlivců užívá prakticky stejný model jako dnes. Mění se jen počet finálových závodů, v nichž se drží elitní osmička, a až letošní rok přinesl zásadní novinku typu elastické kvalifikace navázané na průběžné pořadí přeboru. Josef Franc ve Slaném v září 2007 věřil, že prokletí věčného vicemistrování zlomí. Avšak rok s osmičkou na konci letopočtu uzavíral jakoby symbolicky osmičkou v konečném pořadí šampionátu.
Šampiónem v druhém šampionátu
Snad abych těch osmiček nebylo málo v sezóně 2008 nebylo málo, Josef Franc byl nejen osmý v konečné účtování, ale pozice číslo osm mu patřila v závodech v Praze a v Pardubicích. Až červencová sedmá příčka v Liberci jakoby měla předznamenat naději na vytoužený titul. Roku 2009 byl totiž Josef Franc k titulu ještě blíž než ve finálových jízdách ve Mšeně, Březolupech a Slaném, které vedl!
Ve Svitavách roku 2009 bojuje Josef Franc s Matějem Kůsem a Alešem Drymlem
První srpnový den zahájil finálovou sérii na druhém stupínku divišovského pódia. Lukáš Dryml jej sice v rozjezdu porazil, ale v aktuální klasifikaci měli oba stejně. Pardubičan další měsíc pokazil domácí závod v Pardubicích. Vyhrál jeho starší bratr Aleš, Josef Franc podlehl v dodatkové jízdě o druhé místo Matěji Kůsovi, ovšem druhý den zamířil na vyvrcholení do Svitav s tříbodovým náskokem na Lukáše France.
Stalo se však nemožné. Lukáš Dryml během pěti sérií díky neuvěřitelné koncentraci, bojovnosti a dávce štěstí srovnal s Josefem Francem krok. O držiteli zlaté medaile rozhodoval rozjezd. Lukáš Dryml v něm zvládl lépe start, v první zatáčce byl rychlejší a pak si celá čtyři kola do cíle pouze hlídal svůj náskok.
Šampiónem ČSMS na stupních s Matějem Kůsem a Václavem Milíkem
Po čtvrtém stříbru Josefa France se dá vystopovat podobná paralela jako po třech nevyhraných finálových rozjížďkách v předchozích sezónách. Pražanova hvězda jako by zapadala, pochopitelně soudě dle jeho účinkování v mistrovství republiky. V sezóně 2010 zpackal úvodní finále v Pardubicích, aby se místo závodění v tom druhém v Praze raději zotavoval z ran z extraligového finále ve Mšeně a zlatopřilbové kolize s Matijou Duhem. Natřískaný diář jedenáctého roku současného milénia jej do šampionátu nepustil vůbec.
Jenže vedle závodního talentu a přátelské povahy pražského závodníka zdobí také houževnatá vytrvalost. V sezóně 2012 se do mistrovství republiky vrátil a jak jinak, než v úloze favorita. V Divišově mu Pavel Kubeš vystavil až přehnaně vysoký účet za diskvalifikaci za překročení dvouminutového limitu v repete deváté jízdy, jejíž zastavení nezavinil. Nicméně body mu v konečném účtování chyběly a on skončil čtvrtý, bod od bronzu a dva od zlata. V šampionátu federace ČSMS však nezaváhal, s patnácti body ovládl pražské finále a získal titul.
Po jednadvaceti letech v Březolupech
Plochodrážní šampionáty ČSMS 2012 zvedaly hladinu adrenalinu funkcionářům mimopražských klubů, který zachovaly věrnost AČR, byť na adresu jeho prezidenta do té doby kupily haldy kritiky. Na jejich startu proto tehdy nestanula kompletní špička a dnes je jejich jediný ročník víceméně zaházen vrstvou zapomenutí. Ani sám Josef Franc nikdy hodnotu svého titulu nezveličoval a prahnul po vítězství v motoristickém šampionátu, jenž má ze všech českých nejdelší historii.
Neskutečný rozjezd o titul v Březolupech v říjnu 2014 – Josef Franc, Matěj Kůs a Václav Milík
Každopádně každý soudný člověk dnes musí uznat, že v sezóně 2012 má česká plochá dráha prostě dva šampióny, už jen proto, že se nenašla žádná právní síla, která by je zpochybnila. Václav Milík, který byl v šampionátu ČSMS třetí, však měl formovat další vývoj v mistrovství republiky jednotlivců, jež už nikdy nepoznalo jinou sportovní autoritu než AČR.
Ve Mšeně roku 2012 porazil v rozjezdu Lukáše Drymla, jehož bratr Aleš ve stejné situaci o nějakých dvanáct měsíců později na svého mladšího klubového kolegu vyzrál, aby se poprvé a naposledy zapsal do seznamu českých šampiónů. Josef Franc se po divišovském bronzu držel vedoucí dvojice, ale v Plzni mu úvodní technické trápení sebralo více bodů, než by bylo zdrávo.
Na nástup v Březolup dorazil jako leader průběžné klasifikace
Každopádně ve svých čtyřiatřiceti letech poprvé prožil pocity bronzového muže šampionátu. Ale co se dělo v říjnu 2014 má v historii české ploché dráhy jen málo obdob. Václav Milík po suverénní výhře v Praze dorazil do Březolup s tříbodovým náskokem, které však promarnil vlastním zbytečným pádem a diskvalifikací za sestřel Martina Gavendy.
V průběžné klasifikaci jej rázem dotáhl nejen Josef Franc, ale i Matěj Kůs. Pavel Kubeš ukázal gentlemanský postoj a rozjezd opakoval třikrát, nechtěl uplatňovat tvrdý postoj a ctil úzus první zatáčky, byť by mu to zrovna v této situaci nikdo soudný nemohl mít za zlé, pakliže by jeho ruka stiskla vylučovací tlačítko.
Nakonec Václav Milík přijel do cíle jako první před Josefem Francem a Matějem Kůsem. Rok poté byl třetí, když rozhodly vlastně výsledky jednoho jediného finále v Praze, protože v Plzni si do režisérského křesílka dvakrát sednul déšť. Prostořeký člověk by si neodpustil rouhání, proč Matěj Kůs na Markétě neodvedl Václava Milíka, jelikož by v takovém případě možná Pardubice měly motivaci druhé finále pořádat ve Svítkově. Konec konců o dva roky dříve tahaly horké kaštany s juniory a dvojicemi z mšenského a divišovského kotle.
Ať tak či onak, Václav Milík víc a víc připomínal Jiřího Štancla, jehož dlouhá léta bylo možné čas od času porazit, ale regulérně porážet nikoliv. Pardubičan se vydal ve šlépějích fenoména české plochodrážní historie v mnoha statistikách. A v sezóně 2016 vyhrál ve finále individuálního šampionátu všech patnáct svých rozjížděk.
Josef Franc upaluje za titulem
Josef Franc konzistentními výkony získal svůj pátý titul vicemistra a uvědomoval si, jak velkou překážku mezi ním a titulem Václav Milík vybudoval. Loňská sezóna nedala ani náznak naděje, že by se měl šampionát vyvíjet jinak a neskončit v pořadí pátým Pardubičanovým zlatem. Ani v dubnu v Praze, ani v září v Divišově, kde pořádalo své finále Mšeno, před ním nikdo nedokázal dojet do cíle.
Jenže seriál Speedway Grand Prix loni postihla nevídaná série zranění. Václav Milík byl dodatečně nominován jako stálý náhradník a povolán na velkou cenu v Toruni, jež se svým termínem kryla s březolupským vrcholem našeho šampionátu. V jeho čele se ocitnul Josef Franc, jemuž titul po dvaceti letech úsilí přál i sesazený Václav Milík.
První gratulace novému mistrovi
Zuby na prvenství si brousil i Eduard Krčmář. Ztrácel jen jediný bod, ale po nepovedené úvodní sérii jeho ztráta vzrostla na tři body. Přesto se však popral o titul jako lev. Do konce závodu neprohrál jedinou jízdu, porazil i Josefa France. Ten si však šel pevně za svým cílem a po vítězství v celém závodě se konečně stal individuálním mistrem republiky.
Definitivně se zbavil nálepky profesionálního vicemistra. S jeho výkonem je pochopitelně spojena celá řada rekordů, jež nenechá statistikům spát. Předně nikdo nečekal na triumf v šampionátu dvacet let, přičemž by se do finálového stadia dostal devatenáctkrát. A za zmínku vedle dlouhé doby strávené v nejužší špičce samozřejmě stojí i fakt, že jako jediný závodník vyhrál mistrovství republiky dvou federací.
Účinkování Josefa France v mistrovství republiky jednotlivců:
1996:
semifinále: nekvalifikoval se z juniorského šampionátu
1997:
čtvrtfinále: jako junior mimo soutěž v celkové klasifikaci (Praha 14., Divišov 15.), Chabařovice 13.
semifinále: 12. ve skupině B (Pardubice 12., Praha 11.)
1998:
čtvrtfinále: 3. ve skupině B (Pardubice 4., Svitavy 2. – po porážce Tomáše Hejtíka v rozjezdu); mimo soutěž ve skupině A (Praha 6., Divišov 7.)
semifinále: 6. ve skupině B (Pardubice 11., Praha 3.)
finále:8. (Slaný)
1999:
semifinále: ve skupině A (Praha 6., Slaný 6.)
finále:13. (Divišov)
2000:
semifinále:1. (Plzeň)
finále:8. (Praha 6., Kopřivnice 4.)
2001:
semifinále: 3. (Pardubice – po vítězném rozjezdu s Richardem Wolffem)
finále: 8. (Divišov 9., Praha 5., Pardubice 12.)
2002:
semifinále: 4. (Praha)
finále: 7. (Mšeno)
2003:
semifinále:3. (Pardubice)
finále:4. (Mšeno)
2004:
semifinále:1. (Praha)
finále: 8. (Kopřivnice)
2005:
semifinále: 6. (Praha)
finále: 2. (Mšeno)
2006:
semifinále: 1. (Liberec)
finále: 2. (Březolupy)
2007:
do finále byl na základě výsledků 2006 dosazen
finále:2. (Slaný)
2008:
finále: 8. (Praha 8., Pardubice 8., Liberec 7.)
2009:
finále: 2. (po prohraném rozjezdu o titul s Lukášem Drymlem) (Divišov 2. – po prohraném rozjezdu s Lukášem Drymlem, Pardubice 3. – po prohraném rozjezdu s Matějem Kůsem, Svitavy 4. – po prohraném rozjezdu s Matějem Kůsem a Adrianem Rymelem)
2010:
finále: 15. (Pardubice 11., Praha NS)
2011:
nestartoval
2012:
finále: 4. (Divišov 4., Mšeno 3.)
mistrovství republiky ČSMS: nasazen do finále v Praze, které vyhrál
2013:
finále: 3. (Divišov 3., Plzeň 5.)
2014:
finále: 2. (po rozjezdu s vítězným Václavem Milíkem a třetím Matějem Kůsem) (Praha 4., Březolupy 3.)
2015:
finále: 3. (Praha 3, Plzeň zrušena v řádném i náhradním termínu)
2016:
finále: 2. (Praha 3., Pardubice 2,, Plzeň 4.)
2017:
finále: 1. (Praha 2., Divišov 4., Březolupy 1.)
Eduard Krčmář rozhodně Josefu Francovi nedal titul zadarmo
Suma sumárum Josefa France v mistrovství republiky jednotlivců:
Uherské Hradiště – 13. ledna
Srdce by závodilo. Rozum se však podívá do peněženky. Když si potvrdí, že každou korunku je raději třeba obrátit dvakrát, vzpomene si na loňskou extraligu. Nula v kolonce bodového zisku přinesla stejný zisk. A je šumafuk, že koruna oproti euru, s nímž SC Žarnovica pracuje, posílila již po dubnovém ukončení intervencí naší národní banky. Své slovo do pranice pronese i sportovní nátura, jež se nesmíří se závoděním na nižším levelu. Kdo by se divil, že Martin Gavenda na začátku zimy hodně skloňuje sloveso vidět ve všech českých pádech. A vlastně s ním končí i exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Sezóna 2016 přinesla extraligový comeback Březolup, i když v koalici s Plzní. Jenže spolupráce obou klubů nepřežila ani jeden rok. Jak jsi prožíval, že tvůj mateřský klub už v lize nebude působit?“
Martin Gavenda poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Martin Gavenda: „Ani jsem nikdy nevěřil, že bych se dočkal, že bych za Březolupy vůbec někdy extraligu jel. Dočkal jsem se. Pořád nám chyběl kousíček na bednu, brali jsme jen čtvrtá místa. Škoda, že jsme párkrát na bedně nebyli. První závod v Plzni byl výborný, pak jsme měli problémy se závodníky. Pár závodů neměl i kdo jet, nebyli jsme stabilní tým. Škoda byla, že se koalice rozpadla. U nás v Březolupech byly krásný závody, na takové lidi přijdou a atmosféra je dobrá. Byly možnosti jet extraligu v koalici i loni, ale nakonec z toho sešlo. Ale nevím, nevím, tyhle věci moc neřeším.“
speedwayA-Z: „V extralize ses nakonec objevil na soupisce SC Žarnovica. Nešlo najít jiné východisko, protože jsi musel tušit, že slovenský nováček chce stavět především na svých vlastních odchovancích?“
Martin Gavenda v akci
Martin Gavenda: „Věděl jsem to. I v té nabídce, co mi dali, mi řekli, že mně nemůžou garantovat závody. Všechno se odvíjelo od toho, co Martin Vaculík pojede nebo nepojede. Ale nic jiného nebylo, jinou nabídku jsem nedostal. A já to v Žarnovici slíbil už dřív, bavili jsme se o tom již na podzim. Nic dalšího jsem neřešil. Letos nemám zatím nic, třeba se někdo ozve…“
speedwayA-Z: „Vskutku místo v žarnovické sestavě se pro tebe našlo jen jednou v Praze, jednou Žarnovici a jednou v Pardubicích, kde byl závod přerušen. Suma sumárum osm jízd, nula bodů. To je bilance, na kterou nejsi zvyklý.“
V sestavě Žarnovice nebyl loni stálým inventářem
Martin Gavenda: „Na takovou bilanci nejsem opravdu zvyklý. Loni mám titul, že jsem asi jako jediný závodník jel celou extraligu zadarmo. Je to jako blbý vtip, nepočítal jsem, že to může dopadnout až tak. Kolikrát jsem neměl štěstí na jízdy, kolikrát jsem si říkal, že mám bod jistý. A přijde tam traťová rezerva a je to hned jiné. Jízdy byly těžké všechny. Díky tomu, že jsem odjel jen pár závodů a v Pardubicích se skončilo dřív, jsem měl jen pár jízd. Letos vůbec nevím, může to třeba dopadnout stejně, že se vůbec nesvezu. Uvidíme, nechám tomu volný průběh, buď se něco naskytne, když se nic nenaskytne, nevím, ale hlavu si za to trhat nebudu. Říkám, že tomu nechávám volný průběh. V extralize jsem zatím volný a čekám na obálky (smích).“
speedwayA-Z: „V první lize jsi hostoval ve druhém týmu Pardubic. Ale ani tady jsi moc mítinků neabsolvoval vzhledem k různým okolnostem. Není takový závodní nedostatek k vzteku?“
Spolu s Martinem Mejtským a Josefem Novákem v sestavě pardubického prvoligového béčka
Martin Gavenda: „Jak se to vezme. Bylo to k vzteku, na druhou stranu mně to nemrzelo, protože se mi tak sezóna na začátku tak zhořkla, že se to se mnou pomalu táhlo celý rok. Nebylo nic, co by mě pozvedlo chuť k závodění. Když se zadařilo, muselo se to pokazit a tak se to táhlo celou sezónu. Byl jsem za první ligu rád, ale to víš, už to asi lepší nebude. Extraliga není jasná, pak zbývají přebory a první liga, to je všechno, co můžu jet. Těch závodů moc není. A co to ještě jsou za závody?!“
speedwayA-Z: „Řešení nabízel přebor, který sloužil jako nová forma elastické kvalifikace pro mistrovství republiky. Naskočil jsi do něho v Kopřivnici, Liberec byl pro tebe smolný. Ale kromě Březolup jsme tě viděli až v závěrečném dějství ve Svitavách. Proč ses neobjevoval častěji?“
Přeborový duel s Petrem Chlupáčem
Martin Gavenda: „Jako častěji… Na rovinu můžu říct, že ten přebor mě jako závod nebaví. Když to tak vezmu, je to prostě jako, když si s kamarádama jdeš zakopat s balónem za barák. Pro mě ta úroveň taková není, proto jsem jel Kopřivnici, že tam byla zahraniční konkurence. Bylo to těžké, bylo to vyrovnané a to mě motivuje víc. Přebor je dobrý pro mladý, že tě vidí a chtějí tě porazit. Pak z takového závodu přijedeš rovnou na extraligu a divíš se, že máš problém lepšího závodníka předjet, protože na to nejsi zvyklý. Jsou to závody zadarmo a jet někam do Plzně a tam se něco stane, je docela dost peněz. A těch loni hlavně na začátku sezóny moc nebylo.“
speedwayA-Z: „Jedním z příjemných momentů celé domácí sezóny se stala renesance závodů v Kopřivnici. Ty jsi tam dokonce jako první plochodrážník testoval novou dráhu. A kromě přeboru ses objevil ještě v zářijovém mezinárodním pouťáku. Jak se ti tamní závody líbily?“
Při kopřivnickém přeboru před Ondřejem Smetanou
Martin Gavenda: „Mně se Kopřivnice líbí moc. Je rychlá, po těch letech až nezvykle. Když jsme tehdy jezdili junioráky, nikdo se tam netěšil. Řeklo se Kopřivnice a všem se ježily vlasy na hlavě, kdo dojel, vyhrál, takový to byl masakr. Pamatuju si tam jeden pouťák. Začal trénink, Rakušáci šli po nás, stáli už v depu v přilbách. Jak viděli dráhu, sundali je a šli pryč, že na takové dráze nebudou závodit. Loni byla ale dráha super, bylo to nezvyklé, už to jsou nějaké roky, co jsem tam závodil. Je fakt vidět, že kluci na tom mákli. Když jsem tam trénoval, sem tam to ještě kopalo, ale už na přeboru byla dráha, jakou jsem tam nikdy nepamatoval.“
speedwayA-Z: „Po úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců ses nekvalifikoval do Divišova a objevil ses až při derniéře v Březolupech. Přitom nebýt poruch a diskvalifikací za najetí do pásky, cílil bys nepochybně výše než na patnácté místo. Stály za nimi tvé problémy se spojkami?“
Martin Gavenda míří k triumfu v březolupském finále před zraky Davida Pacalaje, Jaroslava Petráka a Petra Chlupáče
Martin Gavenda: „Je možné, že bych o místo, dvě bylo výš. Mně už asi tak kolikrát nejde o výsledek, jestli jsem dole nebo nahoře, ale o ten pocit ze závodů, jestli se vydaří nebo ne. Je úplně jedno, jestli skončím v celkovém účtování pátý nebo desátý. Mistrem asi už nebudu, to je jasné, a další umístění je asi celkem jedno. Důležitější je, aby se každý závod vydařil, že bych byl ze svého úhlu pohledu spokojený. Neříkám si, že jdu do závodu prohrát, ale už jsem ve fázi, že závodění je zábava. Neživí mě to, takže cíle typu, že někde něco musím, musím, nemám. Buď to půjde nebo ne. Chvíli jsem problém se spojkami měl. První dvě jízdy to vždycky fungovalo a pak už nic, pak už to prostě nešlo. V Březolupech ta páska je ale spíš na mně. Byla to poslední jízda, řekl jsem si buď a nebo, chtěl jsem se odpíchnout, že bych na Matěje mohl zkusit odstartovat a potrápit ho. Prostě jsem to chtěl zkusit, že by to aspoň jednou vyšlo. A nevyšlo…“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi opět nastoupil po boku Patrika Mikela. Oproti Praze v září 2016 jste loni v Plzni poskočili jen o jeden stupínek ve skupině. Ovlivnil tě tvůj pád v tréninku?“
Při plzeňských dvojících po boku Patrika Mikela
Martin Gavenda: „Fakt nevím. Dvojice si už nepamatuju. Vůbec netuším, budu se muset někoho zeptat. Jestli jsem ale šel na držku o tréninku, proto si to asi nepamatuju.“
speedwayA-Z: „V průběhu roku se v Březolupech zformovala skupina čtyř kolibříků, která trénovala na stopětadvacítkách, a dva z nich vyrazili v říjnu na poslední pohár do Prahy. Jak k tomu došlo a jaké další trenérské ambice chováš?“
Martin Gavenda doprovází Štěpána Jurču do cíle rozjížďky pražského poháru, kde se posbíral po předchozím pádu
Martin Gavenda: „Na jaře jsme měli výstavu závodních speciálů ve Zlíně. Byly tam třeba stará auta a my měli možnost vystavit plochodrážní motorky. Brali jsme to i s náborem, jak chodily rodiny s dětmi, nabízeli jsme jim možnost zkusit plochou dráhu. Z toho vzešli František Hřibů a Radim Procházka. Byla ještě takový náhoda, že Hřibův strýc pracoval v Anglii a chodíval tam na ligu. A strašně se mu to líbilo. Teď, když to viděl, byl rád. Přišli hned na první trénink a zůstali. Štěpán Jurča jezdil motokros a AK Březolupy měl zimní soustředění a čtyřdenní lyžovačku. Byl tam i on, věděl jsem, že je to dravý kluk, co to s motorkama umí. Jeli jsme spolu lanovkou nahoru a já mu řek‘, ať zkusí plochou dráhu. Líbí se mu to. A moje trenérské ambice… V Březolupech jsem jediný aktivní závodník, když tam trénuju, oni to vidí. Tak jim umím poradit, ale když se starám o sebe, toho času moc není. Když jsem měl volno, věnoval jsem se jim, zároveň jsem pro ně trošku i takový vzor.“
speedwayA-Z: „O tvém účinkování v letošní extralize již víme. Ale, jak se bude tvá závodnická kariéry vyvíjet dál, už jsi začal přípravu na letošní sezónu?“
O sezóně 2018 Martin Gavenda prozatím nechce spekulovat
Martin Gavenda: „Uvidíme…“
Martin Gavenda děkuje:
„Musím poděkovat březolupskému klubu, který mě na jaře v nejhorších chvílích podržel, jinak by už tento rozhovor ani nemusel být. Děkuju taky rodině, bráchovi, Péťovi Popelkovi.“
Martin Gavenda v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Martin Mesiarik
Pardubice – 18. ledna
Únor bude měsíc, v němž se na ledové dráze rozhodne o titulu mistra světa družstev a individuálním šampiónovi Evropy. Z českého úhlu pohledu je sestava pro oba šampionáty stejná. Trojlístek z národního týmu pro Šadrinsk se totiž o čtrnáct dnů později objeví v akci také ve Vjatských Poljanách.
Jan Klatovský pilně rehabilituje, aby byl fit pro první finále v Astaně
Andrej Diviš a Lukáš Hutla svůj start Petru Moravcovi potvrdili již dříve, ano z úst Jana Klatovského se ozvalo po úspěšné kvalifikaci ve finském Ylitornio. Český šampión se ovšem dostal do centra pozornosti nejen díky svému vynikajícímu výkonu ve světové kvalifikaci, ale i díky následkům pádu v její desáté jízdě.
„Od rána na mě makají,“ říká sám Jan Klatovský na téma rekonvalescence svých potlučených zad. „Magnety ráno a večer, aby se to urychlilo.“
Novinkou světového šampionátu ledařských družstev bude rozpis. Švýcaři se totiž ze soutěže odhlásili, proto v Šadrinsku nastoupí jen šest týmů. Formule duelů každého s každým zůstane zachována.
Sestava národního týmu se oproti loňskému Inzellu nemění: zleva Andrej Diviš, Lukáš Hutla, Jan Klatovský a jeho otec Antonín v roli manažera
Milevsko – 17. ledna
Pád, kterým v rozjížďce s číslem deset finské kvalifikace o postup do finále ledařského mistrovství světa prošel Jan Klatovský, neměl vliv jen na nervovou soustavu našeho reprezentanta a jeho doprovod. Copak o to, postupovou otázku zvládl český šampión dokonale. Nicméně jeho přilba, ale především záda jsou na tom hůře a dnes mu lékař zakázal účast ve víkendové Isracingserien. Jan Klatovský se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že jeho účast v prvním finále v kazašské Astaně ohrožena není.
Jan Klatovský pracuje, aby v Astaně vyjel na led
V Ylitornio to byla rána jako hrom, avšak Jan Klatovský si detaily svého pádu příliš nevybavuje. „Byla to rána,“ povzdechne si, a že nikterak nepřehání, svědčí výsledky inventury jeho výstroje. „Mám rozpáranou helmu, ale naštěstí mám dobrý chrániče, který to pobraly. Jezdím hodně staženej‘ a to mi pomohlo.“
Nicméně doktor se dnes ráno věnoval spíše jeho zádům. „Mám tam krvavej‘ otok, který tlačí na obratel,“ říká Jan Klatovský. „Lékař mi zakázal ligu, teď musím poslat někoho pro auto, který stojí v Hallstaviku. Otok se musí vstřebat, když ne, bude se muset řezat.“
Krvavý otok na zádech činí Janu Klatovskému problémy
Po svém pádu předvedl Jan Klatovský skvělou podívanou a díky dvěma vítězstvím, kdy porazil i oba vítězné Rusy, postoupil do finálové části šampionátu. „Za čtrnáct dní mi začíná svět,“ opakuje Jan Klatovský větu, kterou dopoledne řekl svému lékaři. „On mě ale ujistil, že by se to mělo dát dohromady. Nechci spekulovat co by jak by, ale na svět to vliv mít nebude.“
Mies – 16. ledna
O víkendu zveřejněný kalendář juniorských mistrovství světa FIM včera doprovodila alokací závodníků a reprezentačních týmů. AČR dostal čtyři místa v kvalifikačních kolech jednadvacítek a samozřejmostí je účast nároďáku. Ten bude o postup do finále v dánském Outrupu usilovat ve skotském Glasgowě, přičemž se mu postaví Angličané, Němci a Australané.
Alokace závodníků pro kvalifikační kola MS juniorů:
Liberec:
CZ 2 – GB 1 – A 1 – SLO 1 – ARG 1 – D 1 – DK 1 – F 2 – I 2 – PL 2 – SK 1 – FIN 1 – S 1
Vetlanda:
GB 1 – USA 1 – D 1 – DK 2 – NL 1 – LAT 2 – AUS 1 – RUS 1 – NZ 1 – N 1 – PL 1 – FIN 1 – S 2
Rawicz:
CZ 2 – GB 1 – D 2 – DK 2 – F 1 – UA 1 – CH 1 – AUS 1 – H 1 – RUS 1 – PL 2 – S 1
Mistrovství světa juniorských družstev:
semifinále – Riga:
Lotyšsko – Polsko – Finsko – Švédsko
semifinále – Glasgow:
Čeká republika – Velká Británie – Německo – Austrálie
finále – Outrup:
Dánsko – vítězové semifinále – lépe bodující druhý tým ze semifinále
Český juniorský nároďák v Glasgow nastoupí již bez ostřílených opor Eduarda Krčmáře a Zdeňka Holuba
