Už to začalo! Pochopitelně je řeš o závodění na klasických drahách v letošní sezóně. Minulý týden se nesl ještě ve znamení tréninků a soustředění, nicméně jeho závěr přinesl první závodní akce i pro naše závodníky. Přesvědčí vás o tom další díl tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z, jež se kvůli posledním korekturám knížečky Česká plochodrážní ročenka 2018 musela z tradičního dopoledne přesunout takřka až před půlnoc na úterek.
V úterý se trénovalo v Gniezně, kde se s místním celkem pod slunečnou oblohou objevil rovněž Eduard Krčmář, který piloval kolečka i následující den. Během úterního odpoledne se v Gniezně v sedle svého motocyklu objevil rovněž Václav Milík, jehož Wroclaw musela odvolat sparingy s Tarnowem. Stejný osud stihnul i víkendové bodované tréninky Gorzowa se Zielonou Gorou, nicméně Martin Vaculík měl stejně jiný program.
Martin Vaculík se v Anglii letos poprvé objevil při čtvrtečním tréninku v Leicesteru
Slovenský šampión zahájil sezónu pobytem v Goričanu v půli března, aby již minulý čtvrtek trénoval v Leicesteru. V neděli absolvoval svůj první závod, když dostal pozvánku na nedělní Simon Stead’s Farewell v Sheffieldu. Jisté není bez zajímavosti, že současná epocha jeho britské kariéry začala na stadiónu, kde se v zemi, jež dala ploché dráze smysl a řád, objevil poprvé.
Včera však šlo všechno o poznání šťastněji než před dvanácti lety, kdy si v kvalifikačním kole světového juniorského šampionátu světa, Martin Vaculík připsal čtrnáctou příčku. A navíc mu při noclehu v Praze neznámí pobertové vykradli dodávku.
S deseti body v základní části (3 2 2 0 3) postoupil do rozjížďky poslední šance, kterou vyhrál. Postoupil do finále, kde změřil Brady Kurtze, Nielse Kristiana Andersena a Petera Kildemanda a za triumf si vysloužil zbrusu nový motor GM.
O den dříve rozehrál svou závodní sezónu také Matěj Kůs. Memoriál Petera Cravena v Manchesteru se stal kořistí Jasona Doyleho. Pražan skončil šestnáctý (0 0 1 E). V neděli odstartoval seriál Best Pairs v Toruni, kde vyhrál tým Fogo Power s Jaroslawem Hampelem, Emilem Sajfutdinovem a Januszem Kolodziejem. Starkom Racing Team ve složení Václav Milík (3 1 – 2 2), Gleb Čugunov a Max Fricke byl čtvrtý.
Dnešní souhrn musí uzavřít zmínky o víkendovém českém soustředění v Goričanu a slovenském v Kršku, k nimž se pochopitelně magazín speedwayA-Z v dalších dnech vrátí.
Pardubice – 25. března
Duben přináší novou závodní sezóny. Mezi jeho jarní vrcholy patří rovněž pardubické semifinále evropského šampionátu jednotlivců poslední sobotu čtvrtého měsíce roku. Startovní listina je prozatím ve fragmentech, protože od únorového jednání plochodrážní komise, byli jasní jen čeští reprezentanti. Mezitím ovšem do Pardubic dorazila první přihláška ze zahraničí.
Na základě kvalifikačních pravidel si Pardubice jako svůj vstup do evropského šampionátu vybrali Eduard Krčmář a Zdeněk Simota. Hynek Štichauer a Patrik Mikel sice mohli cestovat do Balakova, ale dali před náročnou cestou přednost pozicím náhradníků na východě Čech.
Prvním cizincem, který se do pardubického závodu přihlásil, je finský borec Timo Lahti.
Eduard Krčmář vstoupí do evropského šampionátu v Pardubicích
Pardubice – 24. března
Ještě počátkem osmdesátých let se v Československu o Dakarské rallye psalo jako o pochybném dobrodružství šílenců hazardujících se životem. Vše se ale jako mávnutím kouzelného proutku změnilo v pětaosmdesátém, když se na startu soutěže s cílem v senegalské metropoli objevily také dvě bílé liazky. Napřesrok se přidaly také červené tatrovky a naše kamióny rázem atakovaly nejvyšší pozice. Sledovanost Rallye Paříž – Dakar rostla. Týdeník Svět motorů s reportážemi o jejím průběhu byl beznadějně vyprodán již během pátečního rána, sotva dorazil do trafik, a na pultech knihkupectví se objevily také knížky. Mezi nimi hraje prim publikace Jana Králíka, jenž byl roku 1988 jako náš první žurnalista vůbec na rallye akreditován. Divácký boom Dakaru zůstal i po změně aranžmá a kontinentu a pořadatelé různých motoristických akcí z něho těží dodnes. Příští měsíc bude pardubické semifinále evropského šampionátu jednotlivců doprovázet Dakar Show.
Tlačenice ve Svitavách
Liazce s číslem 627 držel roku 1985 snad každý československý kluk každého věku
Úspěšné dakarské stroje bývaly skvělou doprovodnou akcí již v osmdesátých letech. Především na terénních tratích se uplatnily nejen liazky a tatry. Kupříkladu Pavel Ort, jenž jako první československý účastník nastoupil do Dakaru za řidítky motocyklu, se účastnil třeba veteránského motokrosu doprovázející světový šampionát dvěstěpadesátek v Holicích.
Na ploché dráze patří dakarský primát Svitavám. V květnu 1988 pořádali pohár míru a přátelství, což byla soutěž pro juniory z komunistických zemí, a pro doprovodný program pozvali Karla Lopraise s jeho vítěznou čtyřkolkou. Před třiceti lety svitavská Cihelna nemohla rozhodně naříkat na nezájem publika. Nicméně tehdy byla přístupová komunikace beznadějně zacpána pěšími návštěvníky, jejichž mnohostup se cpal ke stolečkům se vstupenkami u brány poblíž budovy, kam se dnes závodníci chodí sprchovat.
Dakar v Pardubicích
Jízdní ukázky soutěžních kamiónů loni nadchly rovněž publikum výstavy závodních speciálů v malých Houdkovicích na Rychnovsku
Poslední dubnovou sobotu letošního roku pořádají v Pardubicích semifinále mistrovství Evropy jednotlivců. Na ně měl zacíleno Liberec, kde však mají s dubnem bohaté dešťové zkušenosti, takže šampionát starého kontinentu směnili za juniorské mistrovství světa.
Pardubický mítink startuje úderem čtrnácté, trénink je na pořadu o čtyři hodiny dříve. Jeho podobu celodenní akce jej ještě více posouvá Dakar show. Pardubičtí pořadatelé totiž chtějí návštěvníkům nabídnout zajímavý program, a proto oslovili úspěšné aktéry letošní Rallye Dakar pro prezentaci, která startuje již v devět dopoledne.
Česká Třebová – 23. března
Již od roku 2005 patří titulní strana publikace Česká plochodrážní ročenka vedle logům inzerentů, jimž za jejich laskavou pomoc lze děkovat znovu a znovu, již pouze úřadujícímu mistru republiky. Tím je Josef Franc, který dostal doposud nevídanou možnost ovlivnit podobu knížečky, která zjara přichází do prodeje již počtrnácté. Pražský závodník si zvolil snímek z březolupského finále stejně jako styl podkladu, jež Adrian Rymel užívá na části jeho kombinéz. Grafik Václav Novák pracující pro ústeckoorlické vydavatelství OFTIS vtiskl jeho představě finální podobu. V současné době práce na vydání Česká plochodrážní ročenka 2018 finišují, a pakliže všechno klapne dle plánu, první zájemci si ji zakoupí na Markétě při Prague Open v sobotu 7. dubna.
Praha – 23. března
Ovály na pražské Markétě stojí na samém počátku české sezóny s osmnáctkou na konci letopočtu. Příští čtvrtek by měl na malé dráze odstartovat letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup, jenž je ovšem ohrožován zimou, jíž se letos z Čech evidentně nechce. Pětistovky mají svůj úvodní letošní podnik na pořadu přespříští sobotu v rámci Prague Open, jež však s pohárem kolibříků spojuje Goričan.
Jaký je Váš názor na cizince ve startovní listině Prague Open?
Loading ...
Osud čtvrtečního poháru stopětadvacítek bude nejistý minimálně do pondělí
„Mini Cup?“ povzdechne si Pavel Ondrašík při otázce na osud čtvrtečního poháru stopětadvacítek. „Je určitě nejistý, sotva nám na dráze roztál sníh. Finální rozhodnutí budeme dělat v pondělí nebo v úterý se Zdeňkem Schneiderwindem, až se vrátí z Goričanu.“
Počátek příštího týdne se bude v kancelářích pražské Markéty dozajista pilně pracovat i v souvislosti s Prague Open. O jeho konání není třeba pochybovat, nicméně závod s termínem 7. dubna bude dostávat konkrétní personální obrysy.
Prague Open je tradičním jarním střetnutím české elity
„České závodníky řeší Tomáš Topinka tenhle víkend v Goričanu,“ zmiňuje Pavel Ondrašík opět jméno stadiónu, na němž pražští závodníci a část reprezentace trénuje ode dneška do neděle. „Potom budeme teprve oslovovat a doplňovat zahraniční jezdce.“
Duel Václava Milíka (žlutá) a Josefa France patřil k ozdobám loňského Prague Open
Praha – 15. března
Společně s bráškou dvojčetem jej tatínek vozil v sajdkáře své jawky, když byl ještě malé miminko. Záhy se celá rodina objevila v ochozech pražské Grand Prix. A když si na výstavě Rychlá kola 2015 sednul do sedla stopětadvacítky Pavla Kuchaře, bylo o kariéře nového plochodrážníka rozhodnuto. Jaroslav Vaníček tvrdě makal a již loni se zabydlel na stupních vítězů, a protože by letos chtěl ještě výše, zítra v Goričanu vyloží z dodávky druhý motocykl.
Ta motorka nemá brzdu!
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Jako malí jsme byli na Markétě na plochý,“ vybaví si Jaroslav Vaníček, kterak ho s bratrem vzal tatínek na velkou cenu. „Pak asi za čtyři roky mi táta nabíd‘, jestli bych to nechtěl jezdit. Jeli jsme na výstavu do Lysý, sednul jsem si tam do sedla motorky Pavla Kuchaře.“
Závodnický drápek se zachytil dobře, protože Jaroslav Vaníček rozšířil řady kolibříků pražské Markéty. „Chodili jsme do tělocvičny,“ vzpomíná na své začátky. „Pak přišlo jaro a pan Schneiderwind nám půjčil motorku a začal jsem jezdit.“
V Praze zjara nikdy se začátkem závodní sezóny nikdy příliš neotálí. Jaro se na kalendáři roku 2016 nestačilo ani pořádně rozkoukat a na malé Markétě startoval Speedway Mini Cup. Zatímco Petr Chlupáč hrabal jednu trojku za druhou, Jaroslav Vaníček prošel svých debutem. Po úvodním pádu končíval třetí a ve finále E jel sám, takže pochopitelně vyhrál.
Jaroslav Vaníček při prvním závodě své kariéry jede před Michalem Bašteckým
„Přišel první závod,“ vypráví o necelé dva roky později. „Bylo to dobrý, ale vůbec jsem nevěděl, že na motorce není brzda. Dostal jsem ji až na ten první závod. Měl jsem pořád plnej‘ plyn, málem jsem vrazil do mantinelu.“
Poctivá práce nese ovoce
Jaroslav Vaníček stál při svém prvním závodě v Praze při vyhlašování výsledků úplně vlevo
V depech zprvu budil pozornost již po příjezdu, protože jeho tatínek je náramně podobný Jasonu Crumpovi. Nicméně mladý pražský závodník si rychle sjednával pozornost i poté, co vešlo ve známost, že Austrálii zná jen ze zeměpisných atlasů.
„Hrozně mě to začalo bavit, byl jsem nadšenej‘,“ vyznává se z nakažení plochodrážním bacilem, který jej napadl už po premiérovém klání na malé Markétě. Bylo to ono, ten správnej‘ sport!“
Sezóna 2016 se valila a Jaroslav Vaníček se stával inventářem malých oválů. „Učil jsem se,“ připouští. „Moc těžký to ale nebylo, už jsem uměl motorku dávat do driftu. Chytlo mě to a byl jsem rád, že mně táta plochou dráhu nabídnul.“
O rok později stál Jaroslav Vaníček již na nejmenším sudu spolu s Lukášem Vinterem a Pavlem Kuchařem
V celkovém pořadí mistrovství republiky na malých drahách figuroval na desáté příčce, v PRO-TEC Speedway Mini Cupu na tom byl ještě o stupínek lepší. Po závodním debutu většího z divišovských minioválů zkraje listopadu, přišlo už jen slavnostní vyhlášení a zimní přestávka.
„Přes zimu jsem makal,“ vzpomíná Jaroslav Vaníček. „Hodně jsem jezdil na pitbiku, vymetal jsem polňačky a lítal na něm po zahradě. A první závod jsem byl třetí.“
Vskutku rok po svém debutu se Jaroslav Vaníček dočkal svého prvního pódia. Pohár stopětadvacítek začínal opět na Markétě, on se probil do finále A a při vyhlašování se spolu s Lukášem Vinterem a vítězným Pavlem Kuchařem mohl drápat na sudy od oleje nahrazující tradiční stupně vítězů. Sezóna 2017 však teprve startovala.
Sezóna se hodnotí jako povedená
Na klasických oválech se začal objevovat loni
Loni Jaroslav Vaníček debutoval v klasickém šampionátu stopětadvacítek, pro něhož dvouventilový motor Shupa pro malé ovály střídal čtyřventilovým agregátem stejné provenience. „Velký dráhy jsem jel poprvý až loni,“ říká. „Trenér mi říkal, že nemá cenu je jezdit, když to neumím.“
Již čtvrtý mítink v Liberci, kde kolibříky stihl poněkud krutý úděl vysoušet dráhu pro velké hochy, proměnil v pódium. Rozjezd o třetí post se vlastně nekonal, protože Bruno Belan skočil předčasně do pásky.
Loni mu pobyt na stupních vítězů už rozhodně nebyl cizí – na snímku ve Slaném spolu s Danielem Klímou a Pavlem Kuchařem
„Dostal jsem věnec za třetí místo,“ usmívá se Jaroslav Vaníček. „Už jsem se to naučil jezdit, ale malá dráha je lehčí. Když se rozjezdeš, nemáš rychlost, na velký dráze se rozjedeš. To je v pohodě, máš čas, ale v zatáčce to musíš urvat rukama. Nesmíš se bát rychlosti.“
Třetí v podniku klasického šampionátu skončil i ve Slaném a v Divišově, ovšem mezitím pokazil Chabařovice. I díky tomu je v konečném pořadí na pátém místě…
„Měl jsem tam velkou rozetu,“ povzdechne při připomínce závodu na ústeckém předměstí. „Ale poslední dvě jízdy se to spravilo. Porazil jsem Dana Klímu, ale poslední jízdu jsem jel s Milánkem a dojel druhej‘.“
Jaroslav Vaníček v akci
Na malých oválech byla jeho žeň ještě úspěšnější. V květnu vyhrál mistrovský Divišov, druhý den pohárový Divišov. Jeho účast ve finále A byla rozhodně pravidlem, nikoliv výjimkou rovněž v dalších kláních. Vítězství se dočkal až při závěrečné Ceně vydavatele speedwayA-Z, kde po smolném semifinálovém vyřazení Pavla Kuchaře a Daniela Klímy srdnatě podjel Milana Dobiáše.
„Výborný,“ komentuje Jaroslav Vaníček svá celková druhá místa na malých tratích jak v mistrovství republiky, tak Speedway Mini Cupu. „Minulá sezóna se mi, musím říct, povedla. Byl jsem rád, ty výsledky byly vidět.“
Příští týden se zeptá na zimní přípravu
Jaroslav Vaníček v plném tempu v Chabařovicích
„Hodně jsem jezdil na motorce, to mi dost dalo, že jsem byl tak dobrej‘,“ přemítá nad svým vzestupem. „Skoro každej‘ den jsme jezdili do Divišova trénovat. Hodně jsem posiloval. A sezónu jsme odstartovali už v Goričanu.“
jenže zima se rychle pustí otěží své vlády, byť se té potvoře příliš nechce. Příští čtvrtek je na programu první díl letošní série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Praze. V takovém aranžmá Jaroslav Vaníček předloni debutoval, loni šel poprvé na stupně vítězů a tak se pro letošní rok nabízí lákavá myšlenka, jak by story pražského závodníka měla pokračovat.
Sezónu zakončil triumfem při říjnové Ceně vydavatele speedwayA-Z
„Letošní zimu jsem zase makal,“ přibližuje, že svou přípravu vzal prakticky za stejný konec jako loni. „Úterý a čtvrtky chodíme do tělocvičny na Markétě. Cvičím s činkama. Zase jedeme do Goričanu, kde si zajezdíme.“
Jaroslav Vaníček nemohl zapomenout ani na technickou stránku věci. „Asi měsíc mám druhou motorku,“ pochlubí se. Pojedu oba mistráky, mám velkou motorku, motor je novej‘, a na něm budu jezdit dlouhou. Ta druhý motorka zůstane na malý dráhy. V Chorvatsku budu motorky zajíždět, ještě jsem na nich neseděl. Pak začíná Mini Cup, doufám, že budu první. Budu se snažit se dostat do mistrovství světa a Evropy, neměl by to bejt‘ problém.“
Tímto způsobem se nacpal pod Milana Dobiáše, aby si vydělal první tisícovku své kariéry při Ceně vydvatele speedwayA-Z
Zatímco loni jej charakterizovaly modrobílé barvy, letos si soupeři budou muset zvykat na černočervenou kombinaci. „Dečky mám od Pepy France, kombinézu od Edy Krčmáře,“ říká Jaroslav Vaníček. „Další kombinézy od Pepy je v dílně. Budu potřebovat kevlarovou kombinézu, aby byla červenočerná.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„AK Markéta, Zdeňku Schneiderwindovi, ten pro mě udělá cokoliv a má mě rád, a Shupě. Mechanikovi Lukáš Háskovi, Kolbenovi a DP Praha. Chtěl bych poděkovat všem, co mně držej‘ palce. Kdybych měl sponzory, děkoval bych i jim.“
Jaroslav Vaníček v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Eva Palánová
Loading ...
