Chotíkov – 28. dubna
V sobotu musel mít rušný den Bořivoj Hádek. Bývalý plzeňský závodník totiž oslavil své padesáté narozeniny. S plochou dráhou začínal v půli osmdesátých let po boku Jana Holuba, potomka dalšího slavného závodníky. A jistě není bez zajímavosti, že synové obou později v prvních letech nového milénia rovněž pronikali do tajů sportu levých zatáček společně. Bořivoj Hádek se rychle dostal do SVS Pardubice, ale po jeho zániku se vrátil do své Plzně. Pomohl jí k návratu do extraligy a k legendárnímu titulu roku 1994. Do portfolia jeho úspěchů patří finálové starty ve světovém šampionátu na dlouhé dráze a jeho dodnes nedoceněné osmé místo z Herxheimu 1990, titul juniorského mistra republiky 1989, zlato ve dvojicích 1993 či účinkování v Exeteru v britské lize. K řadám gratulantů se pochopitelně za všechny své čtenáře připojuje rovněž magazín speedwayA-Z.
Bořivoj Hádek úspěšně jezdil i na dlouhých oválech
Pardubice – 28. dubna
Zatímco se jeho soupeři v Balakovu v pátek odpoledne chystali na přeložené evropské finále jednotlivců, on byl už v Praze. V hlavě neměl nic než návštěvu u lékařů, aby si nechal vyšetřit svou klíční kost, kterou si zlomil při čtvrtečním pádu, než byl balakovský závod předčasně ukončen. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kaše jeho smůly naštěstí není tak horká, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zdeněk Holub stihnul část Balakova jako závodník i Pardubice coby divák
„Zatím dobře,“ reagoval Zdeněk Holub na přímou otázku, kterak to vypadá s jeho ramenem. „Mám prasklou kličku. Ale není to nikam hnutý, což je dobrý. V pátek jsem přiletěl a byl jsem u doktora.“
Do balakovského závodu paradoxně naskočil až na poslední chvíli. „V první zatáčce jsem se přetočil a Fin mně narval do motorky,“ popisuje své až přespříliš krátké účinkování v evropském šampionátu, ovšem jedním dechem dodává, že se úterní finále na Markétě bude muset obejít bez něho. „Další kontrolu mám v pátek, tak minimálně do pátku nic nepojedu.“
Pardubice – 28. dubna
Čtvrt hodiny před začátkem tréninku pro evropské semifinále Eduard Krčmář ve svém boxu znejistěl. Jaro bylo v plném rozpuku a on si nechal doma své léky proti alergii. A ke všemu z Pardubic odjížděl rovnou na polskou ligu. Pomocnou ruku nabídl Vladimír Kalina, který Slaňákovu maminku Jitku dovezl domů a nazpět za zhruba dvě a tři čtvrtě hodiny. Léčbu však potřeboval spíše motocykl, s nímž Eduard Krčmář nemohl být po úvodní jízdě vůbec spokojený. Ovšem na něj našel prostředky závodníkův otec Eduard. Český reprezentant začal od druhé série vizit trojky jako na běžícím páse a pouze v rozjížďce s číslem čtrnáct byl před ním Anders Thomsen. Přes rozjížďku poslední šance Eduard Krčmář pronikl do finálové jízdy. V ní se chytil do pásky Kevin Wölbert a o českém postupu bylo v zásadě rozhodnuto. Eduard Krčmář útočil na Kaie Huckenbecka i vítězného Antonio Lindbäcka, který si dnes prošel obdobnou genezí jako on, ale nakonec zůstal třetí, ovšem s postupem do challenge. Zato Zdeněk Simota nemohl být se svým čtrnáctým místem spokojený, Hynek Štichauer a Patrik Mikel z pozic náhradníků nevyjeli na ovál vůbec.
Kai Huckenbeck, Antonio Lindbäck a Eduard Krčmář stojí na stupních vítězů
Začátek nedává žádný důvod k oslavám
Václav Milík pochopitelně nemohl na autogramiádě chybět
Skvělé sluneční dopoledne zahanbilo všechny nevěřící Tomáše, kteří nevěřili meteorologům a po předchozích chladných dnech si přece jen vzali s sebou do Pardubic mikiny a teplé bundy. Nyní se jim tísnily na dnech ruksaků nebo si netroufaly vystrčit hlavy z kufrů jejich automobilů.
Ochranka u vchodu a mnohem širší sortiment občerstvení dával najevo, že se dnes nejede běžný závod z českého kalendáře. Vystavená liazka, s níž v pětaosmdesátém dokončila slavnou dálkovou rallye posádka pod vedení Jiřího Moskala, se skvěle vyjímala v sousedství tatry, za jejímž volantem vyhrál Karel Loprais o sedm let později. Oba kamióny lákaly na doprovodnou Dakar Show, jejíž hlavní část odstartovala autogramiáda po skončení tréninku.
Dakarská expozice MGR Teamu
Její hvězdou byl Jiří Moskal. Bylo jen na škodu, že mu pořadatelé nenechali vytisknout podpisové kartičky a diváci by dozajista přivítali komentovaný program. A to tím spíše, byla-li možnost moderované besedy předem zmiňována. Nicméně návštěvníkům byli k dispozici také členové MRG Teamu Milan Engel, Tomáš Kubiena a Jan Veselý. Hned vedle seděli Lukáš Hutla, Hynek Štichauer a Václav Milík i se zlatou přilbou, kterou mu mistr klenotnický Pavel Lejhanec nasadil na hlavu zkraje října.
Tato Tatra 815 vyhrála Rallye Paříž Dakar roku 1992
Zatímco za tribunou panovala vcelku pohoda, v depu byl spíše klid před bouří. „První motorka je udušená, pojedu na druhý,“ umiňoval si Zdeněk Simota. Eduard Krčmář, druhé české želízko v ohni, se dle svého dobrého zvyku prozatím zdržoval komentářů. V té chvíli za něho závodili jiní. Vladimír Kalina naložil jeho maminku Jitku a společně upalovali do Slaného pro prášky na alergii, které si český závodník doma zapomněl.
Naštěstí všechno stihli včas, ovšem první série nedala českým příznivcům příliš velký prostor pro radost. Rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl opanoval Adam Ellis, který zaskočil za zraněného Stevena Worralla. Na záda se mu dívali nejen David Bellego a Antonio Lindbäck, ale bohužel i Eduard Krčmář. A Zdeněk Simota ob jednu jízdu později a sebou nechal pouze norského outsidera Glenna Moie.
Eduard Krčmář míří na start rozjížďky s číslem jedna
Plzeňan přidal další bod v sedmé jízdě, který přišel na úkor Andreje Kobrina. Ukrajinec se slovenskou licencí přinesl Žarnovičanům možná ještě větší zklamání než při pražské extralize, protože si dnes neměl připsat ani jeden bod. A takový výsledek by nebyl problém ani pro žádného ze slovenských juniorů, jimž by ovšem mítink mohl dodat cenné zkušenosti v elitní společnosti. Avšak Eduard Krčmář se měl stát hrdinou dne.
Změny v nastavení Slaňákova motocyklu jsou k lepšímu
Eduard Krčmář (modrá) čelí tlaku Antonio Lindbäcka (bílá) a Davida Bellega (žlutá)
Trubky se v hledišti konečně rozezněly v šesté jízdě. Eduard Krčmář v jejím čele rychle vystřídal Kaie Huckenbecka, jehož později trápil Piotr Protasiewicz. Jenže Slaňák nesledoval dění za svými zády a mířil pro cenné tři body.
„Za prvý jsem neodjel a za druhý jsem to měl slabý,“ vyprávěl sotva u vrat depa předal motocykl svému otci, který s ním absolvoval kontrolu u technických komisařů. „Teď jsme to překopali a ladíme to.“
Hans N. Andersen (žlutá) vede před Dimitri Bergem (červená), Zdeňkem Simotou (modrá) a Glennem Moi (bílá)
Že se vydali na správnou cestu, potvrdila rozjížďka s číslem deset. Její start vynesl do vedení Hanse N. Andersena. Eduard Krčmář byl těsně za ním, a když Dán v úvodním nájezdu druhého okruhu chyboval, vmžiku byl před ním. Se šesti body pro něho rozhodně postupová otázka nebyla ani v nejmenším ztracena.
Dnešní závod totiž postrádal vyloženého favorita. Vedl Kai Huckenbeck, jehož však o jediný bod připravil právě Eduard Krčmář. O bod za ním v průběžné klasifikaci dlel Kevin Wölbert, jenž na úvod vyhrál, avšak poté se díval na záda Antonio Lindbäcka, resp. Davida Bellega, jenž v osmé jízdě přišel o bod vinou přejetí vnitřní čáry oběma koly. A pak už byla trojka šestibodových, v níž vedle slánského borce byli i Antonio Lindbäck a Hans N. Andersen.
Eduard Krčmář se rychle vrátil na správnou cestu – na snímku vede před Piotrem Protasiewiczem, Hansem N. Andersenem a Andrejem Kobrinem
Eduard Krčmář skvěle odstartoval rovněž do čtrnácté jízdy. Jenže Anders Thomsen v úvodním oblouku druhého kola udolal Roberta Lamberta, aby v nájezdu do třetího okruhu překonal rovněž Eduarda Krčmáře. Ten se však nenechal rozhodit z konceptu a odpověděl suverénním prvenstvím v rozjížďce s číslem osmnáct, jejímž cílem za ním projel Kevin Wölbert.
Postup je ve Slaném
Anders Thomsen (bílá) se sune dopředu okolo Eduarda Krčmáře
Eduard Krčmář skončil základní část s jedenácti body, Kevin Wölbert měl navzdory prohře s ním o bod navíc. Jedenáctku zobrazovala světelná tabule rovněž u jména Anderse Thomsena. Dánský závodník totiž po výhře nad českým reprezentantem v prvním oblouku sedmnácté jízdy vyřešil i Adama Ellise, s nímž to po jeho úvodním vítězství šlo od deseti k pěti.
Před zraky Zdeňka Simoty (bílá) letí Kai Huckenbeck před Piotra Protasiewicze
Situaci vzápětí zkomplikoval Timo Lahti. Finský závodník po vlažném úvodu vítězil jako na běžícím pásu. Svůj třetí triumf v řadě zaznamenal v devatenácté jízdě, v jejíž úvodní zatáčce objel Antonio Lindbäcka. Tím pádem skončil s deseti body, které mu stačily na jízdu last chance, kam ostatně putoval i jím poražený Švéd.
V jízdě last chance vede Antonio Lindbäck před Eduardem Krčmářem a Timo Lahtim
Piotr Protasiewicz se již musel smiřovat se svým vyřazením z challenge, když v rozjížďce s číslem dvacet míchal postupovým osudím. Odstartoval totiž na Kaie Huckenbecka, což hrálo do karet Eduarda Krčmáře. Nikdo jiný z ostatních jedenáctibodových nedisponoval trojicí vítězných jízd, což by českého borce poslalo rovnou na startovní rošt finálové jízdy.
Jenže na něj se přece jen dostal Kai Huckenbeck, když v první zatáčce druhého kola podjel ostříleného polského borce. Do last chance naopak mířil Eduard Krčmář, který popadl příležitost za pačesy. Po raketovém startu sice před sebe v první zatáčce musel pustit Antonio Lindbäcka, jenž byl zvenčí až příliš rychlý.
Antonio Lindbäck slaví vítězství v závodě
Nicméně pro Anderse Thomsena a Timo Lahti vystavěl hradbu, jíž oba potomci dávných Vikingů nedokázali ztéci. Oba se snažili ze všech sil, jenže Eduard Krčmář neudělal sebemenší chybičku a neomylně se kvalifikoval do finále.
„Dráha je moc tvrdá a nedá se předjíždět!“ láteřil Anders Thomsen ve chvíli, kdy si finalisté vybírali startovní rošty. O chvíli později si Kevin Wölbert ulitým startem vysloužil žlutou kartu. Co pro něho bylo horšího, při repete se ocitnul polapený v pásce.
Dakarská liazka se užuž chystala na akční ukázku, nicméně musela couvnout, aby se finále mohlo napotřetí uskutečnit. Postupová otázka pro challenge však již byla vyřešena, protože zbývající trojka se do Terenzana kvalifikovala bez ohledu na pořadí. Dopředu se zprvu dostal Kai Huckenbeck, jehož po protilehlé rovince minul Antonio Lindbäck. Útočil i Eduard Krčmář. Němce se mu podjet nepovedlo, takže neriskoval a přišel si vychutnat potlesk jako třetí nejlepší závodník odpoledne.
Hlasy z depa
Eduard Krčmář v závěru nezaváhal a postoupil do challenge
„Dobrý,“ odtušil Eduard Krčmář komentář na téma svého postupu do challenge. „Deset minut před tréninkem jsem zjistili, že jsem si zapomněl léky na alergii. Naštěstí jsem je nepotřeboval, ale zejtra jedu do Polska. V úvodní jízdě jsem za prvý neodjel a za druhý jsem to měl slabý. Překopali jsme to a pak to doladili. Naštěstí to už bylo dobrý. Jedeme dál a necháme se překvapit. Nebudu předbíhat, uvidíme.“
Zdeněk Simota byl přece jen od postupu příliš daleko
„Bylo to strašně vyrovnaný,“ hodnotil Zdeněk Simota. „Já nejsem ještě vyjetej‘ a v takovým závodě rozhoduje každá blbost. Technika i já musí fungovat na sto procent, když to není, nemůžeš tady jet na postup. Je to velká dráha, dělaná pro takový Anderseny a Protasiewicze a takový střelce.“
Klíčový moment finálové jízdy – Kevin Wölbert se právě lapil do pásky
1. Antonio Lindbäck, S
1 3 2 3 2
11
1.
1.
2. Kai Huckenbeck, D
3 2 3 1 3
12
2.
3. Eduard Krčmář, CZ
0 3 3 2 3
11
2.
3.
4. Kevin Wölbert, D
3 2 2 3 2
12
T
5. Anders Thomsen, DK
1 3 1 3 3
11
3.
6. Timo Lahti, FIN
0 1 3 3 3
10
4.
7. Piotr Protasiewicz, PL
2 1 2 2 2
9
8. Hans N. Andersen, PL
3 2 1 2 0
8
9. Adam Ellis, GB
3 2 1 0 2
8
10. David Bellego, F
2 L 3 2 1
8
11. Robert Lambert, GB
2 3 0 1 1
7
12. Lasse Fredriksen, N
1 1 2 1 0
5
13. Dimitri Berge, F
2 0 1 0 1
4
14. Zdeněk Simota, CZ
1 1 0 0 0
2
15. Glenn Moi, N
0 0 0 1 1
2
16. Andrej Kobrin, UA (SMF)
0 0 0 0 0
0
17. Hynek Štichauer, CZ (res)
DNR
18. Patrik Mikel, CZ (res)
DNR
Legenda použitých zkratek
E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do opakované jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného defektu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádu jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád, * – žolík v ligových utkáních extraligy
Eduard Krčmář postoupil do evropského challenge
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer
Jízdní ukázky dakarských závodních speciálů šly přece jen na vrub ploché dráhy
Petříkovice – 28. dubna
Jeho sezóna začala skvělými výkony ve švédské lize a postupem z finského Ylitornio do finálového seriálu ledařského mistrovství světa. Jenže prakticky současně přišly problémy se zády, které jej stály podnik v Astaně a český nároďák možná i medaili v Šadrinsku. Každopádně se mu dařilo i poté v šampionátech Evropy i světa, až na jednu výjimku a sice poslední závod zkraje dubna v Heerenveenu. Jan Klatovský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je ale s letoškem v zásadě spokojen.
Jan Klatovský už přemítá o podobě nové ledařské sezóny
Při posledním dvojzávodě v Nizozemí českého šampióna bohužel provázely pády. „Když píská ženská, je to katastrofa,“ nešetří Jan Klatovský kritikou a vrací se k sobotnímu klání. „Dvě jízdy dobrý. Ve třetí jsem dostal ránu od Niclase. Roztrhanej‘ rukáv od jeho rámu a ona vyhodí mě! Pak mě to koplo pod Simona, sklouznul jsem se pod něj. Poslední jízdu rezervka a přestalo to jet.“
Nedělní závod v Heerenveenu však Jan Klatovský nedokončil. „První dvě jízdy šly,“ kvituje dvojici druhých míst. „Pak jsem šel na držku. Dostala se mi do kola noha, mám teď ortézu, protože mi to potrhalo vazy. Nechtěl jsem sundat botu, doktoři ale chtěli. Koukli se na to a konec sezóny.“
Jan Klatovský je s letošní sezónou v zásadě spokojený
Jan Klatovský však stejně už nemohl dohnat desátého Jimmyho Olsena a na druhou stranu dvanáctý Stefan Svensson měl také nepřekonatelnou ztrátu. „Chyběla Astana a Berlín mi nevyšel,“ bilancuje své jedenácté místo v závěrečné klasifikaci. „Celou sezónu byly pády, nešťastný pády. Kdyby to Ylitornio nebylo… Ale dal jsem se do kupy a už na Evropě jsem byl konkurenceschopnej‘ Rusům na jejich ledu.“
Klasická sezóna prakticky teprve odstartovala, avšak ledaři mají před sebou letní přestávku. „Pro příští rok to postavím jinak, ale s letoškem jsem spokojenej‘,“ uvažuje Jan Klatovský. „Zatím je čas, ale příští měsíc odjedu do Švédska makat. Plán je zůstat tam deset tejdnů, ale musím fungovat i v Čechách.“
Nebýt pádů, Jan Klatovský by se umístil ještě lépe
Kromě práce a vydělávání peněz chce Jan Klatovský rovněž pilovat fyzičku. „Bude motokros,“ plánuje. „Chci si vzít krosku i do Švédska, brácha má v okolí čtyři motokrosový dráhy. Člověk chce, musí na tom sedět, jinak to nejde. Podepíšu zase Rospiggarnu na další rok a pak uvidím, co se světem. Jsou to čím dál větší náklady, když daj‘, že do Astany musíš autem, i když se ještě přesně neví, co vlastně bude.“
Balakovo – 26. dubna
Celodenní déšť se dnes v ruském Balakovu stal pohromou semifinále evropského šampionátu jednotlivců. Pršet neustávalo ani při závodě, takže po první sérii letěl ručník do ringu a jury přeložila závod na zítřejší náhradní termín. Stínem dneška byla bohužel celá řada pádů. Na jeden z nich naneštěstí doplatil rovněž Zdeněk Holub, jemuž se komplikuje další sezóna.
„Dojel jsem do první zatáčky a mám zlomenou kličku,“ sděloval špatnou zprávu přímo z Balakova pražský závodník, který momentálně ještě není schopen odhadnout délku závodní pauzy. „Ráno letím domů. Až přiletím, půjdu k doktorovi v Čechách.“
Stav závodní dráhy v Balakovu nebyl po dlouhém dešti nikterak ideální
Praha – 26. dubna 10:15
Josef Franc bude mít startovní číslo sedmnáct pražské velké ceny. Taková informace rozhodně není žhavou novinkou, jelikož si úřadující český mistr o pozici prvního náhradníka řekl ve strhujícím finále Prague Open, v jehož poslední zatáčce obral o vítězství Hynka Štichauera. Pardubický vousáč se nakonec při Speedway Grand Prix České republiky neobjeví vůbec. Dnes krátce po desáté hodině dopolední totiž na tiskové konferenci AK Markéta Praha zazněla vcelku očekávaná jména dalších nominovaných závodníků. Divokou kartu získal Václav Milík, s osmnáctkou bude připraven Eduard Krčmář. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel pořádajícího klubu, se magazínu speedwayA-Z svěřil s okolnostmi takového výběru.
Pražská SGP se kvapem blíží
„Protože je momentálně z českých závodů nejvyrovnanější,“ dává Pavel Ondrašík pádnou odpověď na přímou otázku, proč pražský klub opět ukázal ve svém výběru na naši plochodrážní jedničku. „A po loňském výsledku si to zaslouží. Teď se mu zrovna nedaří starty, ale věřím, že to dopiluje. Bedna by byl malej‘ zázrak, ale ani loni by nikdo nepředpokládal, že se na ni dostane. Ale i za semifinále bychom byli rádi.“
Josef Franc je velkým rivalem pardubického kapitána nejen na oválech, ale i v duelu o divokou kartu pražské velké ceny. „Těžká volba je to vždycky,“ uvažuje Pavel Ondrašík nad smůlou závodníka jeho klubu, který se po dvaceti letech dostal na samotný český vrchol zároveň s úžasným vzestupem Václava Milíka. „Pokaždý někomu ublížíš, vždyť můžeme dát jen tři místa. A na někoho musí padnout, že Grand Prix nepojede.“
Přitom Václav Milík byl žhavým kandidátem permanentní divoké karty na celý ročník letošních velkých cen. Této vidině podřídil maximum a na rozdíl od roku 2016 nechal plavat všechno ostatní a na oltář vidiny stálého místa mezi světovou elitou položil i domácí titul. Londýnská společnost BSI ovšem preferovala slavná jména a i úžasné třetí místo z loňské Prahy nepomohlo pardubickému kapitánovi výše než k postu druhého stálého náhradníka.
Až v samotném závěru Prague Open si Josef Franc zajistil sedmnáctku na úkor Hynka Štichauera a Eduarda Krčmáře
„Škoda, že nebyl první náhradník,“ lituje Pavel Ondrašík, protože po nehorázné smůle Martina Vaculíka v britské lize by duel Václav Milík vs. Josef Franc o divokou kartu vyřešil sám osud a divákům by na slavnostní nástup přišla zamávat rovnou čtveřice českých závodníků. „Myslím si, že první stálý náhradník prostě musel bejt‘ Dán, protože v době nominace se ještě nevědělo, jestli pojede Nicki Pedersen.“
A proč pomyslný prst pražské Markéty ukázal na Eduarda Krčmáře jako majitele vesty druhého náhradníka? „Eda nám prokázal, že je hned za Vaškem a Pepou,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „Jeho výkonnost je taková, že si osmnáctku zaslouží. Při extralize na Markétě porazil Vaška. Je mladej‘ a český plochý dráze může přivézt nějakej‘ výsledek.“
Nominace AK Markéta Praha pro SGP České republiky:
#16 divoká karta – Václav Milík, ZP Pardubice
Václav Milík dostal divokou kartu již popáté v řadě
Ještě žádný jiný český plochodrážník neabsolvoval pražský závod cyklu Speedway Grand Prix pětkrát po sobě na divokou kartu. Předtím startoval dvakrát na pozici náhradníka. Nicméně jeho rekordy nejsou pouze kvantitativní. Třetí místo z loňského června je vůbec jediným pódiovým umístěním českého plochodrážníka v jednadvaceti ročnících naší velké ceny.
pražská bilance:
2012 res 17., 2013 res DNR, 2014 divoká karta 15., 2015 divoká karta 15., 2016 divoká karta 16., 2017 divoká karta 3.
# 17 první náhradník – Josef Franc, Markéta Praha
Josef Franc přepisuje rekordy také při SGP České republiky
Mezi našimi plochodrážníky má rekord v počtu účastí při Velké ceně České republiky, protože se v ní za měsíc přestaví již poosmé. První divokou kartu dostal před patnácti lety, tedy v době, kdy se desetiletý Václav Milík věnoval skokům na trampolíně a sedmiletý Eduard Krčmář hrál hokej. Roku 2013 rozjásal ochozy trojicí vítězných rozjížděk a letos bude náhradníkem již počtvrté v řadě.
pražská bilance:
2003 divoká karta 24., 2007 náhradník 15., 2012 divoká karta 7., 2013 divoká karta 16., 2015 náhradník 18., 2016 náhradník DNR, 2017 náhradník 17.
# 18 druhý náhradník – Eduard Krčmář, Slaný
Eduard Krčmář se chystá na druhou velkou cenu
Pražskou velkou cenu absolvoval pouze jednou, a sice předloni v roli druhého náhradníka, aniž by se během závodu dostal na ovál. Loni nemohl aspirovat na žádný z nominovaných postů, jelikož se termín pražského závodu křížil s juniorským mistrovstvím Evropy, kde startoval.
