Pardubice – 28. srpna
Pardubice se již zítra v předpoledním kole české extraligy ve Slaném mohou stát šampióny, nicméně Lubomír Vozár musí řešit potíže s kádrem. Josef Novák prozatím přerušil svoji kariéru. Uvedl finanční důvody, nicméně celou věc nechtěl dále rozvádět. Co čert nechtěl, následky pádu Hynka Štichauera ze středečního přeboru jsou vážnější, než se zprvu zdálo. Pardubickému závodníkovi se v zásadě rýsují dvě alternativy dalšího možného vývoje. Naneštěstí ale ani jedna z nich nezahrnuje jeho start zítra ve Slaném a v sobotu při mistrovství světa družstev na dlouhé dráze v Morizes.
Dnes krátce po obědě se rozhodne, jak sezóna Hynka Štichauera bude pokračovat
Hynek Štichauer o víkendu vynechal jak pokračování přeboru ve svitavské Cihelně, tak pouťák v Berghauptenu. „Ještě nevím, ale mám bolavý koleno,“ krčí rameny nad otázkou, jak to s jeho zraněním vypadá. „Na víkend jsem si musel berle, pokulhávám, nemám síly.“
Dnešek byl měl přinést více informací. „Jdu na magnetickou rezonanci a jsou dvě možnosti,“ pokračuje Hynek Štichauer. „První je, že si tejden, čtrnáct dnů dám pauzu, zrehabilituju to a dojedu sezónu. Druhá varianta je, že jsem si utrh‘ postranní vaz, co jsem už měl šitej‘. A to bych si šel nechat udělat rovnou. V 12:45 mám to vyšetření, k večeru pojedu za panem Holekou do Chrudimi, tam to vyřešíme. Když jsem byl v nemocnici, potkal jsem tam Vlada Višvádera. Říkal jsem, že od doby, co nejezdí, jsem zapomněl padat. Vždycky zkraje sezóny mě poslal (smích).“
Pád při pardubickém přeboru měl pro Hynka Štichauera vážnější důsledky, než se zprvu zdálo
Nicméně ať tak či onak, v tomto týdnu Hynek Štichauer závodit nebude. „Nepojedu extraligu i družstva,“ potvrzuje. „Jel bych to, jezdil jsem s různejma věcma. Tohle ale nedám, na trávě se špatným levým kolenem, abych si jednou škobrt‘ o tréninku a odstoupil. Tyhle závody se nedaj‘ jet na padesát procent, to tam radši pošlu zdravýho kluka.“
Hynka Štichauera – na snímku před Josefem Francem – tento týden v akci neuvidíme
Uplynulý týden nás bez výstrahy během několika hodin přenesl z rozjásaného léta rovnou jakoby do šedivého podzimu s deštěm, na nějž doplatili především v Žarnovici zrušeným 55. ročníkem slavné Zlaté přilby SNP. V Čechách jsme viděli dva přebory a radovali se také z třetí vítězné velké ceny v podání Martina Vaculíka, byť se slavilo přece jen více na Slovensku. A to dokonce takový stylem, že Rado Fuska musel dva své veselé štamgasty vykázat ze své hospůdky na Městském stadiónu ještě před zavírací hodinou. Rovněž v zahraničí bylo posledních sedm dnů pořádně výživných. A tak dnešní díl tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z může pojednávat i o prvním Čechovi ve vyšší britské lize po tříleté pauze či závodním comebacku jiného borce, jenž si v minulosti sáhnul i na mistrovský titul.
Pódium v Maďarsku a vrcholné ligy ve Švédsku a Velké Británii
Petr Chlupáč, Ondřej Smetana a Radek Smetana odjíždějí z Debrecenu
Svou výpravu za českými závodníky na zahraničních kolbištích musíme netradičně zahájit již v pondělí. Květinové slavnosti v Debrecenu vyvrcholily 43. ročníkem Velké ceny Debrecenu. Vyhrál ji Viktor Kulakov (14) bodů. Spolu s ním stáli na stupních vítězů Ondřej Smetana (3 3 2 2 3 = 13) a Eduard Krčmář (3 3 E 3 3 = 12), jemuž šanci na vítězství vzala porucha motocyklu, když v rozjížďce s číslem devět jezdil třetí za Pražanem a vedoucím Viktorem Kulakovem. Petr Chlupáč (0 2 3 0 2 = 7) skončil desátý.
V úterý vyvrcholila základní část švédské Elitserien. Václav Milík a Martin Vaculík stanuli v závodě proti sobě, nicméně větší důvod k radosti měl Slovák. Indianerna Kumla totiž doma podlehla jeho Västerviku 37:53 a on jí přispěl jedenácti body (3 0 3 3 2). Pardubičan ve vestě s indiánem inkasoval čtyři body a bonus (1 2 1 0).
Václav Milík pojede play-off ve Švédsku i v Polsku
Oba celky postoupily do play-off, v jehož čtvrtfinále se ale jejich cesty rozdělí. Šestá Indianerna Kumla narazí na třetí Eskilstunu, pátý Västervik na čtvrtou Vetlandu. Vítěz základní části Dackarna Malilla a druhá Rospiggarna míří rovnou do semifinále, sedmý Lejonen Gislaved a osmá Masarna Avesta jsou vyřazeny.
Ve středu čekal King’s Lynn a Wolverhampton v nejvyšší britské soutěži SGB Premiership double header, tedy dva duely v jediném dni. Za Vlky hostoval Matěj Kůs. King’s Lynn doma zvítězil 60:30, přičemž Pražan nebodoval (0 0 0 0). Také druhý duel přinesl vítězství pro King’s Lynn, tentokrát 55:35 a Matěj Kůs dovezl pro Wolves dva body (0 1 1 0).
Slaňáci na cestách
Patrik Linhart se včera v Belgii vrátil k závodění
Pátek zažil ve Staphorstu mezinárodní pouťák na trávě. Přinesl vítězství Jamesi Shanesovi, jenž ve finále A protnul metu před Davem Meijerinkem a Christianem Hülhorstem, jenž se sem dostal předchozím triumfem ve finále B. Michal Dudek skončil třináctý, když jej poruchy nepustily ani do finále C.
Slaňáka na českých oválech letos bohužel příliš často nevídáme. Staphorst byl jen zastávkou na jeho cestě na včerejší Zlatou přilbu v belgickém Heusden-Zolderu. Spolu s ním se závodu zúčastnili také Roman Čejka a Patrik Linhart, jenž se na závodní motocykl v ostré akci představil poprvé po deseti letech. Skončil devátý (1 2 1 2 1 = 7), Roman Čejka (3 1 1 0 3 = 8) byl sedmý.
Nejlépe se z českého tria vedlo Michalu Dudkovi (2 3 3 2 3 = 13). V rozjížďce poslední šance jej však štěstí opustilo. Zůstal stát s poruchou motocyklu, takže skončil celkově pátý a pořadí na pódiu bylo: první Mark Beyer, druhý Christian Thaysen a třetí Henrik Bergström.
Bielefeld místo Žarnovice
Martin Málek si včera v Bielefeldu šampaňské nevyjezdil
Martin Málek zvažoval, zda se v neděli přece jen nepokusí při 55. ZP SNP v Žarnovici zbavit nálepky věčně čtvrtého, ale nakonec dal přednost pouťáku na trávě v německém Berghauptenu. Původně sem měl mířit také Hynek Štichauer, jenže dle včerejších informací od Lubomíra Vozára musí na vyšetření s kolenem pochroumaným při středečním přeboru a ve hvězdách je i jeho start při středeční extralize ve Slaném.
Mítink v Berghauptenu přinesl triumf Martinu Smolinskemu (25 bodů), s nímž stáli na stupních vítězů ještě Mathieu Tresarrieu (20) a Bernd Diener (18.) Martin Málek (3 2 0 1 = 6) byl desátý, takže se do finále neprobojoval.
„Nic moc.“ Bilancuje březolupský závodník svůj výsledek. „Po první jízdě to vypadalo nadějněji. Pak jsem měl starty horší a horší, třetí jízda byla asi nejhorší výkon. Dostal jsem cejchu hned ve výjezdu, pak jsem se prodral aspoň pro dva body a nakonec při dalším ataku jsem schytal nálož hlíny, kamenů a trávy, že jsem to málem neustál. No, navíc jsem od minulého týdne docela nastydlý, proto jsem zrušil i v pátek závod ve Staphorstu. Tak jsem se včera spíš trápil, než závodil… Jinak dráha super, něco jak Bielefeld, jen ten výkon jsem nezopakoval.“
Polsko a Anglie
Martin Vaculík byl dozajista hlavním hrdinou víkendu
Včera vyvrcholila také základní část polské extraligy. Nicméně duel Czestochowa vs. Grudziadz zrušil déšť. Tabulka je proto nekompletní, kdyby Czestochowa prohrála, do play-off postoupí Toruň. Každopádně postup mají jasný Leszno, Gorzow a Wroclaw. Gorzow včera prohrál 55:35 v Toruni, která mu těsně sebrala i bonus (89:90 a Martin Vaculík skóroval šesti body (1 3 1 1 0). Wroclaw prohrála v Leszně 55:35 a Václav Milík (0 0 E 0) vyšel naprázdno.
Naši poměrně dlouhou procházku ukončíme v Newcastlu. Místní Diamanty včera porazili Lakeside 53:37. Po Ludvigu Lindgrenovi byl nejlepším mužem domácích Matěj Kůs se svými dvanácti body s jedním bonusem.
Po uzávěrce:
Ve včerejším druholigovém duelu Krosno vs. Rawicz se měl představit rovněž Josef Franc, nicméně cestu na východ Polska vážil marně. Deštivé počasí se postavilo proti ploché dráze. Vzhledem k termínům finálové části byl náhradní termín stanoven na čtvrtek a tak Pražan bude mít po slánské extralize a světovým šampionátem dlouhodrážních družstev v Morizes pořádně naspěch.
Foto: laskavostí Ondřeje Smetany a Patrika Linharta, Pavel Fišer, ilustrační Karel Herman
Žarnovica – 26. srpna
Předpověď počasí na poslední srpnovou neděli byl pěkný fujtajksl. Dešťové mraky měly po celý den okupovat prakticky celé území Banskobystrického kraje. Meteorologové měli bohužel pravdu a také Žarnovica se rovnou z tropického léta jakoby ocitla uprostřed šedivého uplakaného podzimu. Polojubilejní Zlatou přilbu tím pádem bohužel vyhrál déšť a pětapadesátý ročník nejstaršího motoristického podniku na Slovensku zůstane bez vítěze, protože pořadatelé pochopitelně svůj klenot na hlavu svatého Petra nenasadili.
Dešťová hrozba
Pořadatelé bojovali o svůj podnik statečně, nicméně na svatého Petra byl i grejdr krátký
Startovní listina Zlaté přilby jako ostatně každý rok neměla klidu do poslední chvíle. Po sobotním přeboru ze Svitav pospíchal Martin Gavenda, aby si připravil motocykl na podnik, který před deseti lety takřka vyhrál. Nahradil Němce Stevena Mauera, jenž si po svých častých absencích na českých závodech vysloužil pověst slibotechny také na Slovensku.
Poláci Eryk Borczuch a Przemyslaw Konieczny nedorazili, zatímco Jaroslav Petrák zastoupil Lasse Bjerreho. „Cesta dobrá, žádnej‘ provoz, jak pořád pršelo,“ svěřoval se pardubický matador. „Dvakrát jsem ale myslel, že nedojedu, jeden se tam motal přes silnici a druhej‘ střihnul zatáčku.“
Toto není babí léto ani náhodou
Obavy z deště měl i Zdeněk Simota a ještě na rakouské dálnici, po níž se vyhýbal notoricky proslulé české D1, sháněl informace o povětrnostní situaci nad slovenským městem. Ono zde pršelo již v sobotu, kdy pořadatelé stačili trať vysušit. Jenže Svatý Petr evidentně zatoužil po zápisu svého jména vedle plochodrážních veličin, které legendární mítink vyhrály. Od rána útočil dalšími nálety šedivých mraků, které se jenom klepaly touhou shodit svůj mokrý náklad rovnou na ovál.
Pořadatelé věřili, že trať všechno běsnění přežije bez úhony. Spoléhali na tvrdý podklad pod horní blátivou vrstvou, kterou strhávali grejdrem, sotva okolo jedné přestalo pršet. Jenže o půl hodiny později se rozpršelo znovu. Smyklavou dráhu nešlo bez újmy málem ani přejít. Trénink musel být zrušen s tím, že v první sérii bude před každou rozjížďkou vyhrazen prostor pro pár zkušebních koleček.
Logický krutý verdikt
Ve tři čtvrtě na dvě, o patnáct minut později oproti původnímu časovému harmonogramu, přišli závodníci na nástup. „Bez motorek,“ opakovali jim pořadatelé, kteří již tušili, že dnes nad Žarnovicou plochodrážní motory nezabouří. Po slavnostním představení šli závodníci na operativní brífink.
„Řekli, že déšť nebude přestávat, a že jedeme domů,“ vyprávěl Zdeněk Simota, sotva vyšel ze zasedací místnosti na střeše depa. „Kdyby teď nezačalo pršet, bylo by to dobrý, ale na tomhle by se jet už nedalo.“
Při nástupu již opět pršelo
„Řekli, že závody jsou zrušený, ale udělali maximum, aby se to jely, což jsi viděl sám,“ říkal Eduard Krčmář, s nímž se ztotožnil také Eduard Krčmář. „Dráha je absolutně nesjízdná, je pod vodou, nešlo by na tom závodit,“ svěřoval se slánský závodník, jenž byl papírově největším favoritem pětapadesáté Zlaté přilby SNP.“
Mezitím se u hlavního vchodu vytvořila slušná fronta diváků, kteří chtěli nazpátek své peníze za vstupné. Čas si krátili meditacemi, zda by se na blátivém ovále mohlo nebo nemohlo závodit, a jestli by před dvaceti, třiceti či sto třiceti lety za těchto podmínek tehdejší plochodrážních pustili do závodu. Ti soudnější připomínali čtyřicátý ročník ZP SNP, jenž se před patnácti lety konal ve zkrácené podobě.
„Kdyby to i pustili, nebudou to závody,“ říkal zhruba ve stejnou dobu Michal Tomka. „Byly by pády. Od rána pršelo, pořadatelé se snažili, vyjeli s grejdrem, aby se odjela aspoň půlka. Přišli na to, že je to nebezpečné. Copak já, mám to sem pět metrů přes plot, ale z Itálie nebo Německa to měli dál. Ale aspoň mám motorky rady do Slaného, jestli mě postaví na extraligu.“
Podobným přístup zachovával i Ján Mihálik. „Když jsem včera přijel z Ukrajiny, bylo počasí super,“ vyprávěl. „Ale předpověď byla špatná. To neovlivníš. Ráno jsem se vzbudil, že ze závodu nic nebude. Na dráze bylo bahno, v jedenáct jsme přijeli na stadión, ale pořád pršelo. Venek byl úplně mokrý i po startu zůstávala vody. Stáhli to grejdrem, ale začalo zase pršet. Říkali, že kdyby to stahovali ještě dál, dostanou se až na skálu.“
Svitavy – 25. srpna
Včera při osmém dílu českého přeboru ve Svitavách skončil těsně pod pódiem. Nicméně po závodech neměl čas na otálení. Pospíchal domů, aby se připravil na dnešní Zlatou přilbu SNP v Žarnovici, kam narychlo dostal pozvání. Martin Gavenda v nejstarším slovenském závodě skončil nejlépe druhý před čtyřmi lety. Nicméně svůj největší úspěch měl na dohled před deseti lety, když ve finále dlouho vodil Martina Vaculíka, než mu prasknul primární řetěz.
Svitavy – 25. srpna
Přijel do depa z rozjížďky s číslem devět, v níž třetím triumfem srovnal devět bodů Michala Škurly. Jeho motocykl ale prskal jako rozčilený kocour. Proto jej postavil ve svém depu na stojánek, ale než mohl situaci prověřit, dečka vzplála jasným plamenem. Vinou prasklé hadičky přívodu paliva totiž metyl stříkal rovnou na motor. Požár byl naštěstí rychle uhašen a Ondřej Smetana mohl v závěru osmého přeborového závodu ve Svitavách inkasovat další dvě trojky. Jenže Michal Škurla nezůstával v hamonění bodů nikterak pozadu, takže oba Pražané nakonec stanuli bok po boku na startu rozjezdu o vítězství. Lepším startem se mohl pyšnit Michal Škurla, avšak v první zatáčce nechal po své levici více místa a Ondřej Smetana mu tudy sebral vítězství. Na třetí příčku jedenáctičlenného pole se dostal Patrik Mikel. Sice nebyl spokojený, že ve vzájemných duelech podlehl oběma pražským borcům, na druhou stranu se však v hodině dvanácté dostal do startovní listiny třetího finále českého šampionátu v Plzni.
Michal Škurla, Ondřej Smetana a Patrik Mikel stojí na stupních vítězů
Suverenitě neubírá ani požár
Patrik Mikel, který se spouští na ovál k tréninku, potřeboval body pro postup do finále v Plzni
Noční déšť byl úžasný. Ochladil vzduch, a pokud se týká svitavského přeboru, rozhodně pomohl dráze v Cihelně. Pořadatelům nikterak nevadilo, že museli ještě během dopoledne vymetat vodu s košťaty z oválu. Obzvlášť při vzpomínce na červencovou první ligu, která skončila předčasně díky oblakům prachu z vysušené trati.
Osmý letošní přebor mělo absolvovat jedenáct závodníků. O úbytek oproti pardubické středě se postaraly termínové kolize s druhým závodem poháru přátelství, jenž byl na programu včera v ukrajinském Rovnu, či zítřejší Zlatou přilbou SNP v Žarnovici. Ale také zranění Hynka Štichauera či Zdeňka Holuba. A co si budeme povídat, rozhodně i jistá obava ze svitavské dráhy, jíž právě zmiňované zrušení první ligy nafouklo do obrovských rozměrů.
Patrik Mikel (modrá) letí do čela před Daniela Šilhána (žlutá) a Pavla Kuchaře (bílá)
Dvanáctka, kterou sportovní komise do poslední chvíle nabízela jakémukoliv zájemci, zůstala nakonec volná. Dlouho se zdálo, že podobný osud čeká rovněž startovní číslo osm. Jan Macek totiž dorazil opravdu až na poslední chvíli čtyřicet minut před začátkem a ve chvíli, kdy již probíhala rozprava.
Kopřivnický závodník však stačil odtrénovat, byť se blíže seznámil s povrchem dráhy, zatímco Jaroslav Petrák se vracel do svého boxu po svých. „Elektrika,“ splynula z jeho rtů odpověď na otázku, cože se to přihodilo. „Před závodem jsem všechno povyměňoval, jede to líp, ale není to ono.“
Michal Škurla právě odstartoval na Jaroslava Petráka, Jana Macka a Michala Bašteckého
Patrik Mikel dnes potřeboval co nejlepší umístění, aby se v průběžné klasifikaci přeboru dostal na pozici, jež by mu garantovala start ve třetím finále českého šampionátu v Plzni. Hned v první jízdě se vydal za splněním své ambice, když triumfoval stylem start – cíl. Obdobně si počínal hned vzápětí Michal Škurla, který po středečním pardubickém debaklu ještě včera trénoval doma na poli u Smetanovy vyhlídky na Vltavu.
Nyní se rychle ujal vedení, zatímco Jaroslav Petrák spěchající po usilovné práci v depu na startovní rošt v protisměru, musel vzít zavděk dvěma body. Posledním vítězem úvodní série byl Ondřej Smetana, když v rozjížďce s číslem tři odvedl Martina Gavendu. A také Lukáše Vintera, který ovšem ve třetím kole zastavil kvůli bolestem ve své pravačce, jež ho donutily vzdát celý dnešní závod.
Ondřej Smetana (červená) odstartoval na Martina Gavendu (modrá) a Lukáše Vintera (bílá)
Ondřej Smetana se stal prvním závodníkem, který svůj úvodní triumf dokázal obhájit rovněž ve druhé sérii. Musel však počkat na opravu startovacího zařízení, které se při prvním pokusu o start nezvedlo na své levé straně. Při repete však od mantinelu odstartoval nejrychleji a zavřel všechny své protivníky na vnitřní stranu už v úvodním nájezdu.
Radek Smetana přemítá nad ohořelou dečkou motocyklu svého syna Ondřeje:
„Ondra přijel do depa po třetí jízdě, že mu prská motorka. Dali jsme to na stojánek a dělali plovák. Jenže jak praskla hadička a metyl stříkal na motor, začalo to hořet.“
Michal Škurla byl v šesté jízdě neméně suverénní. Patrik Mikel po nepříliš povedeném startu zůstal vzadu, nicméně již ve druhém oblouku dokázal předčit Martina Gavendu. Oba neporažení Pražané dál vládli celému závodu. Michal Škurla si střihnul triumf stylem start – cíl v sedmé, Ondřej Smetana zase v deváté jízdě. Avšak záhy se v jeho boxu rozpoutalo ohnivé drama.
Verdikt přináší rozjezd
Jaroslav Petrák (bílá) marně dotírá na Ondřeje Smetanu
Požár se naštěstí podařilo uhasit, takže aspiracemi Ondřeje Smetany na vítězství nikterak neotřásl. Protože se oba v základní části dnešního závodu neměli potkat, stále více a více se rýsovala možnost, že své síly změří až v rozjezdu o vítězství. Vstříc třetí příčce však spěl neohroženě Patrik Mikel.
V rozjížďce s číslem osm objel v první zatáčce Jaroslava Petráka, který skvěle odstartoval. Jenže za jejich zády v úvodním oblouku spadl Martin Gavenda, jenž přibyl na startovní rošt v protisměru na poslední chvíli. Logickým důsledkem se stalo blikání červených světel. Nicméně Pavel Váňa zůstal velkorysý a k repete pozval všechny závodníky.
Sindy Weber se pokouší ujet Janu Mackovi
Po vylétnutí pásky se vedení ujal Martin Gavenda, ovšem vnějškem prvního výjezdu převzal vedení Patrik Mikel. Na skalp Martina Gavendy si brousil zuby rovněž jaroslav Petrák. Vytrvale zkracoval vzdálenost od něho, až se v předposledním oblouku dostal před něho. Jenže Martin Gavenda kontroval v poslední zatáčce a dva body připisoval na své konto on.
Pardubický matador však našel příležitost k pomstě ve dvanácté jízdě. Martin Gavenda sice excelentně odstartoval, nicméně Jaroslav Petrák stále aktivně vyhledával příležitost dostat se dopředu. Ve třetím okruhu vyzkoušel vnějšek první zatáčky, ale neuspěl. Nenechal se však připravit o odhodlání. V první zatáčce závěrečného kola podjel Moravana, před nímž dojel do cíle jako první o pár centimetrů.
Michal Škurla (žlutá) právě odstartoval na Patrika Mikela (bílá), Martina Gavendu (červená) a Daniela Šilhána (modrá)
Jak Martin Gavenda, tak Jaroslav Petrák však postrádali body, které by jim dovolily odrazit se k útoku na stupně vítězů. V tomto směru totiž závod zůstával stále v konzervativním postoji. Ondřej Smetana vyhrál rozjížďku s číslem deset, Michal Škurla zase hned v následující jízdě podjel vedoucího Patrika Mikela ve druhé zatáčce.
Oba Pražané vedli s plným ziskem, zatímco Patrik Mikel ztrácel dva body. Jaroslav Petrák byl za svým mladším kolegou pozadu o dva, Martin Gavenda dokonce o tři body. Byť tedy kraloval třinácté jízdě, v jejíž první zatáčce Jan Macek předčil Sindy Weber, nemohl cíli výše než na třetí příčku.
Ondřej Smetana komentuje svůj triumf v rozjezdu:
„Se Škurličem to bylo o tom, kdo to v první zatáčce dá a bude první. Měl lepší start, já si to zkrátil, co to šlo a našel si místo. On byl potom rychlejší, ale už jsou všechno kdyby.“
Pavel Kuchař zadřel motor a musel závod dokončit na vypůjčené dvěstěpadesátce od Michala Bašteckého
Jaroslav Petrák totiž doplatil, že v rozjížďce s číslem čtrnáct neměl zrovna jednoduché zadání. Ondřej Smetana na roštu trošku zlobil, ovšem triumfem ve stylu start – cíl dosáhl na patnáctibodové maximum. Jaroslav Petrák byl tím třetím vzadu, jelikož mohl jen sledovat, kterak na vedoucího závodníka útočí Patrik Mikel.
„Smeták se tam motal ze všech stran, nešlo ho předjet,“ přemítal Patrik Mikel, který měl v zásadě jisté pódium. S největší pravděpodobností třetí příčku, ovšem záleželo, jak zajede Michal Škurla v patnácté jízdě. Ale ten z předpokládaného scénáře neuhnul ani o píď.
V první zatáčce rozjezdu se Ondřej Smetana (červená) už dostal před Michala Škurlu (modrá)
Suverénním způsobem vyhrál a srovnal skóre Ondřeje Smetany. Duel obou neporažených se měl odehrát až v rozjezdu. Michal Škurla vystřihl lepší start, jenže v úvodním oblouku se nechal vynést dál, než by bylo zdrávo. A Ondřej Smetana se zleva natáhnul po svém druhém letošním přeborovém triumfu.
Hlasy z depa
„Paráda!“ jásal Ondřej Smetana. „Vítězství je doma. Dráha byla pěkná. Až ke konci se dělaly vlnky a v nájezdu byla jedna díra.“
Michal Škurla prohrál až v rozjezdu
„Dneska dobrý závody,“ říkal Michal Škurla. „Škoda rozjezdu, odstartoval jsem, ale vyjel jsem moc daleko a on mě předjel. Byl jsem rychlejší, ale tady není moc místa, kde předjet. Tady se to nedá.“
Patrik Mikel splnil svou kvalifikační podmínku pro finále šampionátu jednotlivců v Plzni
„Dráha super,“ liboval si Patrik Mikel. „Nějaké jízdy se povedly, dvě ne. V té poslední se tam Smeták motal zleva doprava a nebylo možný ho předjet. Ale jinak dobrý, rozbitější, těžší, to mně vyhovovalo.“
Martin Gavenda byl spokojený, ovšem za stupně vítězů by byl rád
„Úkol, co jsem potřeboval, jsem splnil, kvalifikoval jsem se do Plzně,“ byl Martin Gavenda potěšený. „Teď se jen udržet v celkové klasifikaci přeboru, abych jel i Březolupy. Dnes mohla být bedna, ale aj to čtvrté místo je dobré, bylo dost bodů, jsem s tím spokojený.“
„Stálo to za prd, vůbec se mi nedařilo,“ kroutil Jaroslav Petrák hlavou. „Patrik tam dělal letmáky. Myslel jsem si, že se mi to podaří na bednu, ale technika nefunguje.“
Ondřej Smetana (červená) se v rojezdu dostává před Michal Škurlu (modrá)
1. Ondřej Smetana, Praha
3 3 3 3 3
15+3
2. Michal Škurla, Praha
3 3 3 3 3
15+2
3. Patrik Mikel, Pardubice
3 2 3 2 2
12
4. Martin Gavenda, Březolupy
2 1 2 2 3
10
5. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 2 1 3 1
9
6. Jan Macek, Kopřivnice
1 0 2 1 2
6 (los)
7. Daniel Šilhán, Pardubice
2 0 1 1 2
6 (los)
8. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0 1 2 2 1
6 (los)
9. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm)
1 3 0 0 1
5
10. Michal Baštecký, Praha (250 ccm)
0 2 1 1 0
4
11. Lukáš Vinter, Praha
R – – – –
0
Patrik Mikel marně pronásleduje Ondřeje Smetanu
Průběžné pořadí seriálu:
PCE
BŘE
PCE
CHA
PLZ
KOP
PCE
SVI
TOT
18.4.
21.4.
13.6.
24.6.
21.7.
11.8.
22.8.
25.8.
1. Zdeněk Simota, Plzeň*
22
25
(10)
18
25
25
20
–
135 (145)
2. Ondřej Smetana, Praha
14
–
25
20
18
–
22
25
124
3. Michal Škurla, Praha*
(3)
–
22
22
22
22
4
22
114 (117)
4. Zdeněk Holub, Praha
20
18
16
25
10
–
12
–
101
5. Hynek Štichauer, Pardubice*
25
22
20
–
8
–
25
–
100
6. Jan Kvěch, Praha
10
20
18
14
20
–
14
–
96
7. Martin Gavenda, Březolupy
16
12
(6)
12
–
18
18
18
94 (100)
8. Jaroslav Petrák, Pardubice
12
8
14
10
(7)
16
(7)
16
76 (90)
9. Petr Chlupáč, Praha
5
16
8
16
6
–
16
–
67
10. Patrik Mikel, Pardubice
–
–
0
–
14
14
6
20
54
11. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
6
10
–
8
3
10
5
–
42
12. David Pacalaj, SK – Žarnovica
8
14
7
–
12
–
–
–
41
13. Filip Hájek, Praha
7
6
5
–
–
6
10
–
34
14. Michal Tomka, SK – Žarnovica
–
2
2
–
–
20
8
–
32
15. Martin Málek, Březolupy*
18
–
12
–
–
–
–
–
30
16. Daniel Klíma, Praha
1
0
#
7
2
12
3
–
25
17. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0
0
(0)
3
–
7
2
10
22
18. Daniel Šilhán, Liberec/Pardubice
–
–
#
–
4
3
1
12
20
19. Michael Hádek, Plzeň
–
4
–
–
16
–
–
–
20
20. Jan Macek, Kopřivnice
–
–
–
–
–
5
0
14
19
21. Pavel Kuchař, Praha
2
5
#
4
–
–
0
8
19
22. Martin Mejtský, Pardubice
4
1
0
–
–
8
–
–
13
23. Roman Čejka, Slaný
–
–
–
6
5
–
–
–
11
24. Michal Baštecký, Praha
–
+
#
0
–
2
0
7
9
25. Petr Babička, Slaný
–
–
4
5
–
–
–
–
9
26. Ján Mihálik, SK – Žarnovica
–
7
–
–
–
–
–
–
7
27. Lukáš Vinter, Praha
–
–
–
–
0
–
0
6
6
28. Roman Marek, Kopřivnice
–
–
–
–
–
4
0
–
4
29. Michal Danko, SK – Žarnovica
–
–
3
–
–
–
–
–
3
30. Pavel Čermák, Divišov
–
3
0
–
–
–
–
–
3
31. Filip Šifalda, Chabařovice
–
–
–
2
–
–
–
–
2
32. Josef Novák, Pardubice
–
–
1
1
–
–
–
–
2
33. František Klier, Divišov
0
–
0
0
1
–
–
–
1
NC Anne Spaan, NL – Chabařovice (ACCR)
–
–
–
0
–
–
–
–
0
NC Milan Dobiáš, Chabařovice
–
0
#
–
–
–
–
–
0
mimo klasifikaci:
Ronny Weis, D
NC
–
–
–
–
–
NC
–
–
Richard Geyer, D
NC
–
–
–
–
–
NC
–
–
Andrei Popa, RUM
–
–
NC
–
–
–
–
–
–
Sjoerd Rozenberg, NL
–
–
–
–
NC
–
–
–
–
Jarno de Vries, NL
–
–
–
–
NC
–
–
– –
Poznámka: již kvalifikovaní finalisté MR v Plzni jsou označeni hvězdičkou *; Pavel Čermák má povolené hostování v AK Divišov, Daniel Šilhán od pátého závodu v Plzni startoval s motocyklem 500 ccm na hostování v Pardubicích; + Michal Baštecký byl přihlášen pro závod v Březolupech, avšak nedorazil kvůli poruše dodávky; # účastníci vloženého závodu 250 ccm; počínaje čtvrtým závodem se do průběžné klasifikace počítají nejlepší výsledky ze 75% uskutečněných závodů zaokrouhlených nahoru
Martin Gavenda (bílá) se nakonec dostal před Jaroslava Petráka
Foto: Eva Palánová
Navzdory tréninkovému pádu zajel Jan Macek skvělý závod
Pardubice – 25. srpna
Už sice pověsil kombinézu na hřebík, ale přesto neodolá, aby si nevypůjčil svůj bývalý motocykl a v jeho sedle si ještě nestřihnul poslední kolečka. Naposledy jej odmávne šachovnicová vlajka, všichni přítomní tleskají, stříká šampaňské. Zdálo by se, že odchází eso po mnoha úspěšných sezónách. Jsme ale v Kostěnicích zkraje tropického července. A sledujeme Michala Krejčího, který začal závodit až bezmála třicet let poté, co usedl prvně do sedla plochodrážního motocyklu, aby ovšem jeho kariéru hobíka ukončilo vážné zranění.
Osudové setkání na zamrzlém Hlubokém
Michal Krejčí si krátkou hobby kariérou splnil klukovský sen
„Jako kluk jsem jako fanda chodil na plochou dráhu,“ vrací se Michal Krejčí o více než třicet let nazpět, kdy si ve Svítkově nenechal ujít téměř žádnou akci. „Když začínala mládežnická plochá dráha, zašli jsme za Karlem Mikuláškem. Na trénincích se scházelo hodně kluků, třeba Šťovajs (Jiří Šťovíček – pozn. redakce), Tomáš Rambousek nebo Jarda Petrák, kterej‘ u plochý dráhy vydržel dodnes.“
Tréninková plocha bývala na prostranství u druhého nájezdu, kde dnes vesměs parkují traktory. „Byla éra, když jsi zlobil, chodil jsi běhat tribuny nebo se skákalo zábradlí,“ vzpomíná obrýlený muž. „Začínalo se na Simsonech, jezdili jsme slalom mezi kužely a učili se držet motorku.“
Nicméně Michal Krejčí neměl absolvovat žádný plochodrážní závod. „Přišly velký lásky a ještě větší peníze,“ vysvětluje. „Na závody jsem chodil, ale dřív mi to přišlo krásnější. Dneska je to hodně o penězích.“
Jaro 2016 – Michal Krejčí má motocykl připravený
Léta běžela. Na zamrzlou hladinu rybníku Hluboký v autokempu v Holicích se takřka přesně po padesáti letech vrátila ledová plochá dráha. Mistrovství republiky lákalo fanoušky a návštěvu si nemohl nechat ujít ani Michal Krejčí. Když u vjezdu platil vstupné, nemohl ani tušit, jak blízko stojí svému vlastnímu závodění.
„Sešli jsme se na rybníku s Danem Maclem,“ dostává tok svého vyprávění před samotný práh začátku aktivní jezdecké kariéry. „A on mi povídá ‚pojď jezdit s náma‘. Řek‘ jsem, že jo.“
Báječná kariéra plochodrážního hobíka
V říjnu 2016 se pere s Janem Vaňátkem (vpravo) a netuší, jak startovací zařízení změní jeho život o pouhý rok později
Oním příchodem mezi ně mínil Dan Macl nadšence z Motoklubu Úhřetická Lhota. Ti v okamžiku, kdy kontaktovali Michala Krejčího, pořídili svému malému oválku v Kostěnicích ještě menšího bratříčka. V listopadu 2014 prvně předvedli svůj závodní areál širší veřejnosti v rámci rozlučky se sezónou, aby napřesrok pořádali první ze svých Srandamačů. V něm hráli početní prim motokrosaři, avšak již v říjnu byla premiérově vypsána kategorie Speedway.
Michal Krejčí se zde prvně objevil v akci při soustředění v dubnu 2016. „Pomoh‘ mi Aleš Dryml starší,“ nešetří vděkem. „Jsem sice levák, ale on mi řek‘, že nejsem tak levej‘, abych si nepostavil motorku. Dal mi krásnou motorku, Lukáš mi pomoh‘ sehnat motor od Hanse Andersena. Olda Řezníčků mi ho naladil a tak začala moje kariéra hobby jezdce.“
Pohoda na kostěnických stupních vítězů, červen 2017
V červnovém Srandamači skončil Michal Krejčí pátý, v říjnovém čtvrtý a mezitím si ještě střihnul závod mezi mantinely. „Jezdil jsem Srandamače, pak taky v Liberci,“ souhlasí. „To jsme si užili. Věrouš Kollert to dokázal hezky připravit i pro farmáře, jak se o nás vyjadřuje (smích).“
Motoklub Úhřetická Lhota u nás rozběhl závodění plochodrážních hobíků na doposud nevídané úrovni. „Je pěkný, že se to začíná rozjíždět,“ kvituje hrdina našeho vyprávění. „Nadšenci, co si urvou od huby, protože sponzorů je málo, maj‘ šanci se předvést.“
Číslice dvě v osudově nešťastné kombinaci
Michal Krejčí v akci
Čtvrté místo v říjnovém Srandamači z roku 2016 zůstává nejlepším plochodrážním výsledkem Michala Krejčího vůbec. Loni odjel tři mítinky v Kostěnicích. Nechyběl ani na říjnové Rozlučce, jež se stala pevnou součástí termínového kalendáře. Ovšem v něm se nechtěně postaral, aby se od letoška kostěnické rozjížďky startovaly na gumičku.
„Startovací zařízení bylo postavený a pěkný,“ usmívá se Michal Krejčí. „Ale v Kostěnicích nejsou mantinely. Člověk na to spolíhá, že ho to zachrání. I když jsem taky šel o tréninku do pole přes řidítka…“
Co čert nechtěl, hrdina našeho vyprávění se koncem loňského října v Kostěnicích loučil nejen se sezónou, ale bohužel i kariérou. „Ve výjezdu mě to natáhlo, chytil jsem díru,“ povzdechne si. „Stalo se to ve druhý jízdě ve druhým kole ve druhý zatáčce. Táhlo mě to ke startovacímu zařízení. Udělal jsem chybu, přidal jsem, myslel jsem, že se motorka složí. Ale už byla postavená a táhlo mě to ven.“
Chvíli před nešťastným pádem
Oběti nehod mnohdy vyprávějí, že se fatální okamžik odehrál nesmírně pomalu, zatímco svědkové se v té rychlosti ani nestačí leknout. „Startovací zařízení se blížilo pomalu, dlouho jsem čekal, až přijde náraz,“ není v tomto ohledu výjimkou ani Michal Krejčí. „Hákem jsem chytil patku startovacího zařízení. Letěl jsem já a motorka. A pak už jen rána.“
V ten moment by se přítomným krve nedořezal, nicméně naštěstí jednali rychle a záhy přihoukala ambulance. „Fanda Kalina a Lukáš Dryml mi zajistili pomoc,“ říká Michal Krejčí s vděkem v hlase. „A pak už to jsou v paměti jen střípky. Stříhání kombinézy v sanitce. A procedury v nemocnici.“
Podruhé na tomto světě
Během pobytu v nemocnici
Stav zraněného závodníka byl vážný. „Prognóza byla neveselá, co si budeme povídat,“ odtuší o tři čtvrtě roku později. „Zlomenina pěti žeber na levý straně. Dislokovaná fraktura klíční kosti, rameno vražený do hrudníku. A největší průser je, když člověk přestane dejchat. Protržená plíce.“
Drama nastalo nazítří. „Druhej‘ den se plíce vyfoukla a přestala fungovat,“ svěřuje se Michal Krejčí, že v onen moment v něm byla opravdu jen maličká dušička. „A to už jsem se bál. Když se probudíš a na hrudníku máš drenáž jako hadice od vysavače, je to neveselý.“
Story Michala Krejčího si však zaplaťpánbůh našla cestičku ke šťastnému konci. „Po dvou dnech se plíce dokázal rozvinout,“ vypráví pardubický hobík. „Holky na jipce mě se vší aparaturou zvedli z postele. Žádný ležení a pěkně jsem v chodítku začal chodit. Opravdu jsem byl rád za dvacet kroků, co jsem udělal v pokoji.“
Naposledy za řidítky závodního motocyklu letos v červenci
Propuštění se ale protahovalo. „Po třech nedělích, kdy jsem se těšil domů, zjistili plicní výpotek,“ říká Michal Krejčí. „A to bylo na plicní punkci. To byl pocit, jakoby ti rvali vnitřnosti z těla. Za týden mě pustili domů. Dva další měsíce jsem ležel na polyuretanovém polštáři. Pásky kolem sebe, abych se moh‘ přitáhnout, zvednout se a dojít se napít nebo na záchod.“
Zpátky v Kostěnicích
Jan Poříz symbolicky ukončil kariéru Michala Krejčího
Michal Krejčí se vrátil do svého zaměstnání v Auto Dryml a pochopitelně jej zastihnete i při kostěnických závodech. Už nesedí na řidítky plochodrážního motocyklu, ale pomáhá organizovat běh jednotlivých rozjížděk. Natahuje také gumičku, protože startovací zařízení po jeho pádu prozatím zůstává ležet v rozebraném stavu.
„Na plochou dráhu jsem v žádným případě nezanevřel,“ nenechá si na svou celoživotní zálibu sáhnout. „Obdivuju nadšení lidí, jako je Dan Maclů, Věrouš Kollertů nebo Ríša Bergerů ve Svitavách, který se snažej‘ podporovat plochou dráhu na amatérský bázi.“
Šampaňské na závěr
Nyní na bafuňářskou stranu barikády přešel i on. „Patřím k Úhřetický Lhotě,“ má naprosto jasno. „Proto budu pomáhat v Kostěnicích i v roli řídícího závodu. Plochá dráha je bestie, snažím se pro bezpečnost dělat maximum.“
Se závodním motocyklem se rozloučil minulý měsíc, kdy po Srandamači obkroužil závěrečné okruhy své kariéry. „To bylo poslední sednutí do sedla plochodrážní motorky,“ rázně utíná hypotézy o případném comebacku. „Maximálně jsem si to užil. Byl to návrat k plochý dráze se vším všudy, ale už nikdy nepojedu.“
Michal Krejčí děkuje:
„Klukům Drymlovým, všem třem, že mi umožnili materiální podporou návrat k plochý dráze. A taky Motoklubu Úhřetická Lhota. Umožnili mně návrat ke klukovskýmu snu. Pepovi Štěpánkovi, dělá hrozně moc v organizaci Srandamačů. Je v tom jednička, dneska úplně nejlepší. Chtěl bych plochý dráze popřát spoustu nadšených kluků, spoustu nadšených tatínků. A aby se dostala víc k lidem, aby se o ní víc vědělo.“
Michal Krejčí v akci
Foto: Karel Herman, Eva Palánová a archív Michala Krejčího
