Praha – 1. ledna
Jestli je globální oteplování způsobováno lidskou činností nebo jde o střídání klimatických cyklů planety, je otázka, na níž vědci nemají doposud jednoznačnou odpověď. Nicméně zimy jsou mírné a pořadatelské plány na závody na ploché dráze jsou v našich podmínkách každoročně nesmírně ambiciózní, avšak většinou i bohužel marné. Jiří Wildt, jenž si zimní odvětví ploché dráhy vybral jako doplněk k motokrosu, o tom ví své.

 

Osudové setkání v Račičích

Předloni se v Čechách konal ledařský zázrak.  Jen zlý skutek nepomuckých vandalů zabránil, aby se na našem území konalo rekordních osm podniků. Ze všech zainteresovaných čišela sice únava po takovém organizačním a závodním maratónu, ale i obrovský optimismus. Budoucnost české ledové dráhy se opět zdála růžová.

„V sezóně 2017 dělal můj táta mechanika Růžanovi,“ vypráví Jiří Wildt o svém setkání s ledovou plochou dráhou. „Já jsem první závody nestihl kvůli zkouškovému, takže jsem se byl podívat až v Račičích. Ledovku jsem viděl po několika letech a úplně jsem zapomněl, jaká je to podívaná.“

Pražan přitom ve světě motocyklového sportu není rozhodně žádným nováčkem. „Od jedenácti let jezdím závodně motokros, začínal jsem na pětaosmdesátce a momentálně jezdím na Yamaze 450,“ svěřuje se. „A že jsem jako malý nevyzkoušel klasickou plochou dráhu, to mě dnes moc mrzí. Bydlím na Liboci, čili to mám na Markétu asi kilometr. Ale podle táty jsem se toho dřív bál, a když jsme začali s motokrosem, tak na to už nepřišla řeč. Ale když se o klasice bavíme, vyzkoušel jsem ji letos, když mi motorku půjčil Ondra Smeták. Měl jsem z toho akorát odřený loket a smyk téměř žádný, takže splněno už mám (smích).“

Držme se tedy ledařského kopyta. „Růžan mi nabídl, že mi to klidně půjčí, kdybych se chtěl svézt,“ vrací se Jiří Wildt o dva roky nazpět. „No, a v Mělicích po závodech jsem se už vozil. Tu zimu mi to Růžan půjčil ještě asi dvakrát a mě napadlo, že by to mohl být dobrý trénink přes zimu do motokrosové letní sezóny. Čili jsme v létě koupili motorku od Davida Lizáka a už jsme do toho spadli.“

 

Rakouský debut českého ledaře

A tak Jiří WIldt už na podzim 2017 trénoval s ledařským motocyklem, s nímž vyrazil i na soustředění do Švédska. „Ve Švédsku to bylo super,“ netají se pozitivními zážitky. „Franky Zorn už se v tom nějakou dobu pohybuje, tak to měl opravdu připravené. Jezdili jsme šest dní, podmínky ideální. Franky nás rozdělil podle výkonnosti do skupin, aby si každý mohl zazávodit. Po každé sérii jízda to papa Zorn vymetal jak na světě, což bylo úžasné.“

Jenže zima roku 2018 byla jako černočerná noc oproti blyštivému dni předchozí sezóny. Jak se ledařský maratón sedmnáctého roku století zdál najednou vzdálený jako severní točna. A Jiří Wildt se svého ostrého debutu s ledákem dočkal v lednu v rakouském Weissenbachu.

„Asi dva dny před Weissenbachem jsme zjistili, že na soupisce je jen čtrnáct jezdců,“ vypráví Jiří Wildt o svém ledařském debutu. „Zavolal jsem Tondovi Klatovskému, jestli by mě tam zkusil dostat. Nakonec to vyšlo a s Davidem Lizákem a dalšíma dvěma místníma jsme jeli čtyři kvalifikační jízdy o náhradníky do hlavního závodu. Byl tam úplně jiný led než ve Švédsku a nejelo se na tom dobře. S Davidem jsme kvalifikaci vyhráli, ale jemu se po osmi stech kiláků za volantem a čtyřech jízdách během dvaceti minut už nechtělo je hlavní závod, čemuž jsem nerozuměl (smích). Jako náhradník jsem se dostal ještě do třech jízd. Starty mi poměrně šly, jednou jsem byl v první zatáčce dokonce vedle Frankyho, ale ve druhé jsem byl čtvrtej… V hlavním závodě se jelo trochu rychleji.“

Koncem února se mrazy konečně zatoulaly i do naší země. Rázem se vynořil opravený kalendář české ledové dráhy. Jenže v Holicích tentokrát vyhráli rybáři, kteří uplatnili své právo veta. Záhy padla také Chrastná, a byť se dlouho zdálo, že led na Větřkovické přehradě vydrží, i v Kopřivnici nakonec slavil triumf svatý Petr.

„Těšil jsem se, že si konečně změřím síly v české konkurenci,“ povzdechne si Jiří Wildt. „Bohužel to nedopadlo. Takže stále netuším, jak bych na tom v českém mistráku mohl být…“

Další šanci na závodění mu přinesl až duben s pouťákem v Heerenveenu v Nizozemí před vyvrcholením finálové série mistrovství světa. „V Heerenveenu se mi vůbec nepodařil trénink,“ líčí. „Kvůli problémům s karburátorem jsem si dráhu vůbec nevyzkoušel a v závodě jsem si také moc nezajezdil, protože se jezdí vyřazovacím systémem. Hned v první jízdě mi jeden Němec pomohl do balíků, vyloučili mě. V opravné jízdě čtvrtý místo a konec. Byl jsem na sebe hodně naštvaný, nejvíc za ten trénink.“

 

Olympiáda ve Švédsku není cíl

První ledařská sezóna Jiřího Wildta byla tím pádem hubená jako anorektička ve vrcholné fázi své brutální diety. Jenže letos se vyhlídky na kvalitativní progres nevylepšují. Za okny je plus deset, jako by na ledových zubech dědečka Mráze řádila paradentóza. A sliby meteorologů o teplotách hluboko pod bodem mrazu se odkládají ve stylu politiků po úspěšných volbách.

„Asi by mě hodně mrzelo, kdybychom kupovali motorku na deset svezením což je přesný počet, kolikrát jsem na svojí jawě jel,“ přemítá s poněkud hořkým úsměvem na tváři. „Do Švédska jsme nevyrazili, jelikož Franky soustředění zrušil kvůli množství vody a sněhu na ledové pokrývce. Zkoušel jsem kontaktovat několik lidí, co tam v tu chvíli byli, a dostalo se mi odpovědi, že problémy s ledem jsou tam úplně všude. Nechtělo se nám tam vyrazit s možností, že jedeme jen na výlet a nesvezeme se.“

Jenže Antonín Klatovský odvolal svůj comeback a jeho místo ve světové kvalifikaci v Örnsköldsviku o příštím víkendu zaujímá právě Jiří Wildt. „Už je celkem jisté, že se před tou kvalifikací nesvezeme ani tady,“ odmítá si český ledař mazat sladký med kolem pusy. „Ještě mě napadlo, vyrazit na tu kvalifikaci o něco dříve a zkusit si tam u někoho zatrénovat, ale to by znamenalo další problémy s jinými věcmi. Navíc, před tím, než odjedu, musím dopsat a odevzdat diplomku. Takže uvidíme, jedu tam pro zkušenosti a když nebudu odjíždět s olympiádou z pěti nul, tak budu spokojený.“

 

---

Jiří Wildt děkuje:

„Na závěr bych rád poděkoval svému taťuldovi, protože bez něho by to prostě nešlo.“

---

Foto: laskavostí Jiřího Wildta a Jiřina Šifaldová