Londýn – 8. ledna
V pondělí dopoledne doplnila londýnská společnost BSI poslední kamínek do mozaiky letošního Speedway of Nations. První race-off se uskuteční v Landshutu, který v období před dvaceti lety hostil i velkou cenu a finalisty světového šampionátu určil v červenci 2000. Záhy následovalo i nasazení jednotlivých zemí, dle něhož český nároďák pojede právě zde. Za soupeře bude mít vedle domácích také Italy, Poláky, Slovince, Švédy a Ukrajince.
Jaký je Váš názor?
Loading ...
Speedway of Nations 2019:
race-off 1 – Landshut (D) – 4. května:
CZ – D – I – PL – SLO – S – UA
race-off 2 – Manchester (GB) – 11. května:
AUS – DK – GB – F – FIN – LAT – USA
dvě finále – Togliatti (RUS) – 20. a 21. července:
Suonenjoki – 9. ledna
Druhou lednovou středu trávili čeští ledaři různě. Lukáš Hutla se v pardubické nemocnici podrobil operaci svého ramene. Jan Klatovský pilně rehabilitoval. Jiří Wildt, Robert Růžička a David Lizák se na palubě lodi přiblížili švédským břehům. Jan Pecina a Martin Běhal si k večeru dopřáli opravdickou finskou saunu. Ovšem k této kratochvíli se dostali po tréninkové šichtě za řidítky jejich ohřebovaných motocyklů, jejíž výsledek oba zkušené matadory nepřekvapil.
Česká výprava dnes na finském ledě
Na své cestě do Kauhajoki, kde se postaví na start sobotní kvalifikace světového šampionátu, se zastavili v Suonenjoki. Jussi Nyrönen zde má k dispozici dvě dráhy připravené na rybníce. Nicméně po pobytu německých a rakouských ledařů nejsou v ideálním stavu.
„Forma nás nepřekvapila, není!“ bilancuje Martin Běhal dnešní trénink. Dvouletá pauza v českých ledech je zkrátka a dobře znát. I Jan Pecina nevzpomínal na semifinále v Madonně di Campiglio, odkud roku 1987 postoupil do světového finále, ale spíše na své absolutní ledařské začátky.
Zítra si však oba čeští reprezentanti dopřejí ještě další tréninkovou porci. Avšak po obědě plánují začít ukrajovat první z tří set kilometrů, jež je dělí od Kauhajoki.
Baltské moře – 9. ledna 10:00
Odplavitelné hrázky a odplavitelná hrazení se umísťují většinou na nouzové nebo pomocné přelivy u přehrad. Své o tom ví Jiří Wildt. Před odjezdem na kvalifikaci ledařského mistrovství světa ve švédském Örnsköldsviku totiž na stavební fakultě pražského ČVUT musel odevzdat diplomovou práci na toto téma. Teprve pak mohl s otcem a Antonínem Klatovským starším usednout do dodávky a vyrazit na cestu. Robert Růžička a David Lizák jedou společně s nimi druhým vozem a v současné době právě brázdí baltské vody.
Česká trojice dnes na trajektu na cestě vstříc jejímu debutu v mistrovství světa: zleva David Lizák, Jiří Wildt a Robert Růžička
Baltské moře – 8. ledna
V neděli někdy okolo dvaadvacáté hodiny mu zazvonil mobil. Na jeho displeji vyskočil jména Radka Hutly. A jemu bylo okamžitě jasný, že vypečený rok české ledařské reprezentace pokračuje. Předtucha byla správná, otec přeloučského ledaře jej informoval, že se synem po pádu v Bollnäsu vrací domů. Martinu Běhalovi bylo jasné, že se světové kvalifikace ve finském Kauhajoki nebude účastnit jako mechanik Jana Peciny, nýbrž jako regulérní startující.
Martin Běhal (vlevo) a Jan Pecina budou v Kauhajoki hájit české barvy společně
Pakliže někdo utrousí urážlivou poznámku o českých ledařích, měl by si sám zamést před vlastním prahem. A zejména si vyndat hlavu ze své vlastní zadnice. Již to budou dva roky, kdy se u nás konal poslední závod na ledové ploché dráze. A navzdory zranění dvou es a omluv dalších závodníků, naše země naplní pět přidělených míst v kvalifikačních závodech světového šampionátu beze zbytku!
„Uvrtali mě do toho,“ komentuje Martin Běhal své zařazení mezi reprezentanty, ačkoliv tón jeho hlasu neprozrazuje, že by se nechal dlouho na kolenou přemlouvat. „Hned v neděli večer byly telefony. V pondělí zdravotní prohlídka, mám už licenci a po patnácti letech mě čeká comeback.“
Právě finská kvalifikace mistrovství světa v lednu 2004 byla totiž vůbec prvním závodem Martina Běhala. Shodou okolností také tehdy byl vedle Jana Peciny jediným českým reprezentantem v závodě. A jsme-li u statistických zajímavostí, Janu Pecinovi zůstává primát jediného našeho letošního českého reprezentanta v mistrovství světa, který postoupil do finále. A co na tom, že od toho mítinku v Západním Berlíně brzy uplyne již dvaatřicet let.
Tahle krasavice půl hodiny po dnešním poledni zvedne kotvy a odveze osečenské mazáky do Helsinek
A jak se Martin Běhal vlastně na letošní sezónu připravoval? „Jo, jsem připravenej‘,“ rozchechtá se nad takovou otázkou. „Celej‘ rok jsem jen žral. A teď mám vlítnout rovnou mezi ty střelce.“
Nicméně podobnou eskapádu již zažil, když mu kolegové před třemi lety při příjezdu na stadión v Ufě prozradili, že jim mechanikovat nemůže, jelikož sám bude závodit. „Dva dny ještě potrénujeme,“ přibližuje Martin Běhal, že tentokrát mezi rozjeté střelce v Kauhajoki nevlétne, sotva co vyloží propriety z dodávky. „Je to domluvený asi tři sta kiláků od toho Kauhajoki. Aspoň si tam dám pár koleček. Jenže to domlouval Lukáš Hutla a z nás tady v autě nikdo neumí anglicky…“
Inu, kdyby Robo Grigorov znal české ledaře, určitě by se u Pánaboha ve své slavné písni nepřimlouval za básníky.
Špindlerův Mlýn – 8. ledna
Plochodrážníci pod křídly Olympu se vypravili na soustředění do Špindlerova Mlýna. Již od pondělka se Václav Milík, Eduard Krčmář, Hynek Štichauer a Patrik Mikel připravují pod taktovkou Tomáše Topinky jak na krkonošských sjezdovkách, tak i běžeckých tratích. V pátek dorazí další skupina ve složení Michal Škurla, Zdeněk Holub, Ondřej Smetana, Josef Franc, Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Povede je Zdeněk Schneiderwind, který je velkým milovníkem běžek.
Plochodrážní parta si užívá lyže: zleva Hynek Štichauer, Patrik Mikel, Eduard Krčmář a Tomáš Topinka, vpředu Václav Milík
Kopřivnice – 7. ledna
Průběh letošní ledařské sezóny zatím nedává příliš důvodů k přehnanému optimismu. Již jen proto, že oprávněné ambice dvou českých reprezentantů na postup do finálové série mistrovství světa ztroskotaly na zraněních. Navíc současný ráz počasí v naší zemi zatím nedává naději na konání závodů. I když v Kopřivnici dnes nad ránem naměřili mínus jedenáct a jeden z tahounů místního klubu Eduard Kutač se vypravil změřit led na Větřkovické přehradě.
V Kopřivnici věří spíše v poslední lednový týden
Na místě, které v letech 1993, 1997, 2012 a 2017 vidělo pět ledařských závodů, našel hladký led. Vytáhnul vrták, ale když se u břehu jeho špička po třech centimetrech probořila do vody, netroufnul si po zamrzlé hladině pokračovat dále. Obzvlášť byl-li led zalitý vodou. A tak by kopřivnický klub ve svém úsilí potřeboval pomoc od svatého Petra.
„Předpověď za tři dny je katastrofální,“ vraští Eduard Kutač své čelo. „My jsme připravení, ale musel by se stát zázrak. Doufáme, že tady na východě jsme ze všech organizátorů nejblíže Sibiři. A že u nás bude mrznout, tak bychom závod v náhradním termínu uspořádali.“
V provizorním kalendáři českých ledů je Kopřivnice první na řadě s termínem příští soboty. Zda ovšem do té doby led ztloustne do požadované síly, je otázkou. Na severu Moravy spíše počítají s dalším víkendem, kde jsou ovšem v kalendáři zapsány Račice a Opatovice nad Labem.
„Jejich právo na pořádání závodů respektujeme,“ říká Eduard Kutač. „Když ale nebudou mít led a my ano, rádi ledy zase uspořádáme.“
Loading ...
