Kolín – 23. února
Když zkraje května stál na pódiu evropského challenge v Terenzanu, zdálo se, že postup do finále jen logicky zapadá do jeho fenomenální jarní formy. On sám jej stále hodnotí jako velký úspěch, nicméně na druhou stranu o něm přemítá jako o jakémsi výkonnostním zlomu. Přesto dle svého stylu bojoval, přivezl si stříbro z evropské trávy a obhájil titul individuálního českého šampióna, tentorkát nejen v přímé konfrontaci s Eduardem Krčmářem, nýbrž i Václavem Milíkem. Pro soupeře není pozitivní zprávou, že ačkoliv Josef Franc v lednu opustil třicátníky, stále se neváhá učit nové věci, aby byl ještě lépe připravený na novou sezónu.

 

speedwayA-Z: „Začátek loňské sezóny tě zastihnul ve skvělé fazóně. Vyhrál jsi Prague Open, vyhrál jsi první finále šampionátu jednotlivců v Praze. V Kopřivnici jsi byl sice po rozjezdu s Václavem Milíkem třetí, ovšem v půlce mistrovství jsi vedl. Život musel být báječný, že?“

Josef Franc: „Když to řeknu normálně, posunul jsem se po psychický stránce.  V tom kolektivu je mnoho mladejch‘ závodníků, který mě motivujou bejt konkurenceschopnej‘. Na jaře se mi zadařilo vlastně v každým závodě a při Prague Open jsem nakonec předjel Hynka. Do sezóny jsem vstupoval hodně silnej‘ a potvrdilo se to i v mistráku. Tam jsem cejtil, že se zimní příprava vyplatila na sto deset procent. Zkraje sezóny jsem s přehledem dokázal ovládat to dobrý a pozitivní, v čem jsem měl navíc. Až do toho prvního závodu SECu v Gniezně. Tam už se to trošku rozhasilo. Ale do tý doby jsem si nemoh‘ na nic stěžovat, všechno fungovalo perfektně, jak po technický stránce, tak já osobně. Jenže jsem začal polevovat ve všech osobních zásadách. V tom SECu to bylo zlomový a pak už to šlo na střídačku. Ale vím, že se mám ještě co učit do budoucna. I na ten svůj věk.“

 

speedwayA-Z: „Český šampionát jednotlivců pokračoval až zkraje září v Plzni. A zdálo se, že v něm může přijít zlom. Porazil tě, jak Václav Milík, tak Eduard Krčmář. Co se dělo?“

Josef Franc: „Plzeň byla v takovým tápacím, hledacím období. Snažil jsem se navázat zpátky do toho svýho tempa, kdy to fungovalo. V tý době jsme zkoušeli tisíc možnejch‘ věcí, změnili jsme všechno možný. Největší podíl jsem v tom měl já jako závodník, ale snažil jsem se veškerý chyby mimo sebe eliminovat. Nechtěl jsem dopustit ztrátu. Jakákoliv prohra je vždycky něco, co tě mrzí, ale to jsou závody. Nikdo nemůže vyhrát všechno, jsou to takový přesýpací hodiny. Třeba Venca měl krizizjara, to se to pak přelejvá ze strany na stranu a každej‘ je strůjcem svýho úspěchu. Věřím, že každej‘ pro úspěch děláme maximum.“

 

speedwayA-Z: „Březolupy nakonec viděly opět úchvatnou bitvu o krále české ploché dráhy! Nakonec jsi v ní uspěl ty, byť všechno mohlo dopadnout úplně jinak a rozhodovalo se až v samotném závěru. Jak si ceníš svého druhého titulu?“

Josef Franc: „Nejvíc, samozřejmě. V Březolupech souboje jako řemen, myslím si, že ta dráha si zaslouží titul závod roku. Bylo to hezký a napínavý až do konce, jak pro diváky, tak závodníky. Březolupy jsou závodivá dráha, kde se dá dohnat spousta chyb. Je to už několikátej‘ rok, že se na to dá spolehnout. Všechno je tam perfektní, málokdy se tam něco pokazí. Nervy jsou vyhrocený na maximum, u mě určitě. Na Březolupy jsem sázel, že bych tu situaci potřeboval zvrátit na svou stranu, nic nepodceňovat a navázat na formu, co jsem měl zjara. Uvědomoval jsem si, že taková šance se už opakovat nemusí, takže ten titul jsem chtěl získat možná i za jakoukoliv cenu. Je škoda, že jsem v závěru mistrovství republiky nedokázal víc vzdorovat Vencovi. Výkonnostně mě utek‘, ale v tom součtu to pro mě dopadlo nejlíp, jak mohlo. Jsem na to hrdej‘, i na kluky i podporu z domova. V takový situaci to není se mnou jednoduchý. A nepomohlo by mě ani pět doktorů. Pocit z titulu je dobrej‘, konečně jsem porazil Vencu, a snad bude v tvý Ročence napsanej‘ (smích).“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic však i nadále vládnou Pardubičané. Václav Milík se spojil s Hynkem Štichauerem. A v Liberci byli opět lepší než Olymp, jehož barvy jsi hájil s Eduardem Krčmářem a Matějem Kůsem. Čím to?“

Josef Franc: „Popravdě nebudu říkat nic o tom závodě, co si myslím. Stranický pokyny byly jasný (smích). v tom momentu jsem se cejtil jako plnokrevnej‘ závodník Olympu. A konkrétně k čemukoliv v tom závodě, nemám ani chuť, ani náladu cokoliv komentovat.“

 

speedwayA-Z: „Extraligu, minimálně v jejích prvních třech čtvrtinách šlo charakterizovat jako vzestupy i pády trojice Pardubice, Praha a Slaný. O zlato pro Zlatou přilbu se poté rozhodlo velice rychle během srpna v Žarnovici a ve Slaném. Jak se na extraligu díváš ty?“

Josef Franc:„Tak to bude odpověď jako u předchozí otázky. O našem klubu nemám nic negativního, co bych řek‘. Jak jsme se dohodli, tak jsme jeli. Za ten výsledek se stydět nemusíme, určitě jsme mohli bojovat lépe. Jsou to závody. Já si myslím, že v českým obsazení se nemáme, za co stydět. Cíl, co byl vytyčenej‘, jsme splnili. A není se za co stydět. Konkrétně si Žarnovicu nepamatuju. O Kopřivnici si myslím, že nebyla moc bezpečná. Chyba byla, že když chcalo, jelo se, a když bylo hezky, závody se zrušily. Je to třeba brát, jak to bylo. V jízdě s Jakubem Jamrogem jsem byl třetí a musel jsem se hodně přemlouvat, abych na něho něco zkusil. Lišácky jsem ho předjel v posledním kole. Musel jsem vyčkávat, abych neměl zablácený brejle. To bylo taktický, ale se závodem to nemělo nic společnýho. Pardubice prostě v Žarnovici vytěžily maximum, že jsme byli zrovna poslední. Kdyby ne, byl by to špatnej‘ manažer. A tečka. V Kopřivnici jsme zas byli první my, nemáme si, co vyčítat.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu sezóny ses objevil v závodech, kde bychom tě nečekali. Podepsal jsi Krosno, neváhal jsi kvůli své závodní kondici jet přebor v Praze nebo první ligu v Žarnovici. Myslíš si tedy, že nejlepší trénink je závod?“

Josef Franc: „Na sto procent máš pravdu, že si to myslím. Z ekonomických důvodů je nákladné se zúčastnit všech tréninků a příprav, jak bych si představoval, takže jsem to trošku osekal. Praha byla vhodná si něco vyzkoušet, navíc jsou to čtyři závodníci na pásce. Letos se možná tomu tréninku budu věnovat víc, když nebudu mít závody. Krosno vyšlo z toho jarního období, kdy se mi dařilo, dostal jsem se do SECu a hned se ozvali. Zkoušel jsem se dostat i jinam, ale na to jsem neměl po závodní stránce šanci. Takže jsem vzal Krosno. Oživil jsem si vzpomínky z před sedmi let. Škoda, že klub nezůstal, jak byl. Jako parta místních lidí, kteří tu plochou dráhu táhli deset let, možná víc. Kdyby byla šance, zůstal bych tam, ale od novýho vedení nebyl zájem, tak jsem to vyvlažil.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství Evropy jednotlivců ti přineslo překvapivý postup z challenge, ale ve finále zklamání. Naproti tomu v evropském šampionátu na trávě jsi po vítězství v semifinále ve Wittstocku vybojoval ve finále v Tayacu stříbro. Na to se vzpomíná dobře.“

Josef Franc: „Vzpomíná. Vezmu to od toho negativního. Jeden z největších úspěchů mý kariéry, to je bez debat, byl postup z Debrecenu do Terenzana. S velkou dávkou štěstí, ale zaslouženě, na tom si trvám. A pěknej‘ postup z Terenzana, co mohli fanoušci sledovat on-line. Moje klasicky stupidní začátky v závodech mi tradičně připomíná Martinka. Když vidí po prvních dvou jízdách nula nula nebo nula jedna, komentuje ‚no jo, klasika, to je náš Pepík, určitě postoupí‘. Sen se stal skutečností bez čárů a márů. Zpětně si říkám, jestli postup do SECu nebyl na úkor výsledků celé sezóny. Ale na to, jak to stálo za prd, nějakým způsobem jsem se s tím popral. A určitě zkusím štěstí i v sezóně dva devatenáct. V průběhu seriálu jsem si říkal, že je to pro mě možná historickej‘ moment, co se nemusí opakovat. Klobouk dolů před těma klukama, jakej‘ level jedou. A tráva, Wittstock lepší než klasika, nádherný závody, jelo se v šesti a úplně špičkový. Zdenda s klukama nastavili motorku úplně dokonale. Nejlepší závod pro mě na dlouhodrážní motorce, je hezký porazit Bergého a mistra světa Tresarrieuho, to se počítá! Ale to zase bylo v tý šňůře jarní fazóny. V Tayacu jsem nikdy nebyl, dráha je hodně zajímavá divočina. Koukal jsem jak jojo. Bezkonkurenčně se rozjížďky vyhrávaly od prken. Před finále jsem neměl dost bodů, abych se ve výběru šťoural. Risknul jsem vnitřní lajnu. Trošku jsme překopli motorku a bylo ta zase typicky buď a nebo, buď jsem moh‘ vyhrát nebo dojet poslední. Dobře, že jsme to tak udělali, protože rozhodující ve finále byla první zatáčka. Musím se přiznat, že jsem už moc hodnej‘ závodník a uteklo mi to z výjezdu asi o tři metry. S tím se nedalo nic dělat, ze stříbrný medaile máme radost asi celej‘ tým.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství světa na dlouhé dráze sis tradičně letošní finále pojistil v kvalifikaci, avšak ani ve finálové sérii jsi z elitní skupiny nevypadl. V Rodenu jsi stál na pódiu, ale zdálo se, jakoby ti pokaždé pár bodíků scházelo, abys skončil lépe než čtvrtý. Jak to vnímáš ty?“

Josef Franc: „Bylo mně líto Herxheimu, že jsem si to hned pokakal zkraje. Od první jízdy to stálo za prd. Změna počasí z hodiny na hodinu. To mě poznamenalo, nedokázal jsem se s tím vyrovnat, nebylo to ono, ale propadák to taky nebyl. Moc času mně nezbejvá, nevím, jak dlouho se budu tím sportem ještě bavit. Hlavně se z toho neposrat v úvodu. Největší krizi jsem loni měl v La Reole. Dva osmnáct to tam nebylo tak strašný. Eenrum byl pro mě bez tréninku a warm upu, po SECu jsme se na staďák dostali těsně před závodem. Byl jsem pomalej‘, na semifinále jsem přestoupil na druhou motorku, vyhrál jsem jízdu, ale bohužel to na finále nestačilo. Na Roden jsem sázel, moh‘ bejt‘ lepší, ale úplně zas tak trapný to nebylo. Všechno to jsou moje oblíbený dráhy, ale nebyl jsem tam konzistentní. Největší peklo byl Mühldorf, první dvě jízdy bez bodu, jednou mi ulít‘ chcípák, pak motor.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa družstev v Morizes vrátilo na scénu českou sestavu, která v Mariánských Lázních v červenci 2016 vybojovala světový bronz. Jenže pak se zranil Hynek Štichauer a vy jste se vraceli s pátým místem. Bylo to pro tebe velké zklamání?

Josef Franc:„Zklamání jak pro koho a vůči čemu? Jedinečná šance v obsazení jednotlivých týmů zopakovat minimálně úspěch z Mariánek byla. Ale nechci se k tomu vyjadřovat, byl jsem zklamaný z toho kolektivu závodníků. Dopadlo to, jak to dopadlo, když má někdo jiný priority, to je život.“

 

speedwayA-Z: „Únor bývá tradičně posledním měsícem zimní přestávky, protože sezóna klasické speedway se už během několika dnů roztočí. Jak probíhala tvoje zimní příprava?“

Josef Franc: „Příprava? Začala mě bavit až teď koncem února. Připravenej‘ budu dobře, nevím o ničem, co bych podcenil, uvidíme, jak se to bude vyvíjet zkraje sezóny. Motivačně je to obdobný, kdybych zopakoval to, co loni, byl bych rád. Změna je ta, že Prague Open pro mě nemá letos žádnou hodnotu. Kdybych vyhrál, v termínu grand prix v Praze mám La Reole, mistrovství světa na dlouhý. Cíle si nedávám, jezdím pro radost, aby mě to bavilo.“

 

---

Josef Franc děkuje:

„Děkuji své rodině, v které mám velkou podporu přes dvacet let, a zároveň fanouškům, hlavně v momentech, kdy je to nejvíc potřeba! Děkuji partnerům: OLYMP centrum sportu MV, OPTIMA, AKM, AD MATUNA, MPM, PROTEC, 3F, MOTOREX, MAXTRANS, 101 Underground, JITKA KERN, LZ Engineering, SHNEIDERWIND racing, POLYMED, P+P spol.s.r.o., SPEEDWAY ANARCHY, BULHAR, ROZRUCH.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Petr Čunek a laskavostí Josefa France