Hauenstetten a Heusden-Zolder – 29. a 30. června
Letní prázdniny se ještě nestačily pořádně rozkoukat a čeští kolibříci vyrazili do světa. Luboš Krejča zažil svou mezinárodní premiéru v Hauenstettenu, zatímco ostřílenější Vojtěch Šachl, Bruno Belan a Adam Bednář se vypravili až do belgického Heusden-Zolderu. A rozhodně se domů nevraceli s prázdnýma rukama.
Před evropskými sajdkárami v Bavorsku
Hauenstetten patřil převážně sajdkárům
Bavorský Hauenstetten patří k mnoha místům v Německu, kde místní klub pořádá plochodrážní závody jednou do roka. Stejně jako se u nás jezdí kupříkladu přírodní motocyklové okruhy nebo automobilové závody do vrchu. Proto pro diváky bývá připraven bohatý program, který obvykle obsáhne oba víkendové dny.
Hlavním podnikem v Hauenstettenu bylo semifinále evropského šampionátu sajdkárů. Rtuť teploměru si domluvila rande s šestatřicítkou, za níž se k všeobecné nevoli neostýchala šplhat. Nakonec se z vítězství radovali domácí favorité Raphael San Millan s mitfárou Benediktem Zapfem.
Luboš Krejča po závodě se svým otcem Ladislavem
To se však odehrávalo až v neděli a nás zajímá sobota. V rámci jednoho z doprovodných závodů, oficiálně Juniorenklasse B se představil i Luboš Krejča. Pražský závodník spolu se svým otcem objevil na internetových stránkách klubu přihlášku, vyplnil ji. A světe div se, pořadatel ji akceptoval.
Sobotní pořad se dostal do skluzu, proto se odjely jen tři rozjížďky. Finálová jízda se již nestihla. Zatímco se Patrik Hyjek těšil z vítězství před Patricií Erhardt, Luboš Krejča se dělil o třetí místo s Mario Häuslem, což pořadatelé vyřešili, že oběma dali pohár.
Jednoznačná sóla i dech beroucí dramata
Vojtěch Šachl vede před Luke Harrisonem
V belgickém Heusden-Zolderu byly stopětadvacítky jedním ze třech závodů, zatímco o ostatní se postaraly pětistovky na mezinárodní i národní úrovni, byť tři Belgičany tady doplnili Nizozemci a Francouzi. Čeští kolibříci zahájili svůj mítink ve velkém stylu.
Adam Bednář vyhrál rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl. A stejně tak ve třetí jízdě Bruno Belan. Mezitím se Vojtěchovi Šachlovi nevyvedl start. Nicméně rychle vysvětlil Angličanovi Sonny Springerovi, že to s Čechy za řidítky motocyklů Shupa nebudou mít jednoduché.
V semifinále 2 se vedoucí Bruno Belan brání Adamu Bednářovi, který ovšem upadl
Ale start byl slabinou Vojtěcha Šachla i v šestnácté jízdě. Dlužno podotknout, že pro stopětadvacítky šlo o čtvrtou jízdu v pořadí, protože čísla byla pro všechny tři kategorie společná. Snažil se sice dohonit Luke Harrisona, nicméně musel kvitovat prohru. Stejně tak Bruno Belan, jehož o punc neporazitelnosti připravil Adam Bednář.
Ten však nezvládl start čtyřiadvacáté jízdy. Dlouho jezdil poslední, aby se v posledním kole natáhnul pro bod na úkor Freddier Foxe-Barona. Avšak Bruno Belan a Vojtěch Šachl hned vzápětí zahráli velká sóla. Avšak i Vojtěch Šachl si měl prožít velké drama.
Podívaná graduje
Česká dvojice ve finále – Bruno Belan a Vojtěch Šachl
V jeho poslední jízdě základního rozpisu se mu motocykl zvedl na zadní, navíc si vykopnul rychlost. Zařadil zpátky a pak začal ten správný cirkus. V prvním kole překonal jednoho soupeře, vzápětí druhého a najednou dýchal na záda Brunovi Belanovi. V posledním kole jej předjel. A v tom Luke Harrisonovi odešel motor a Vojtěch Šachl vyhrál!
V semifinále se sešli všichni tři Češi. Vojtěch Šachl si vybíral pozici jako první a zvolil modrou. Z ní změřil Luke Harrisona stylem start – cíl. Ve druhém semifinále spadl Adam Bednář z prvního místa. Bruno Belan se ho lekl, ubral, ztratil místo a dojel druhý.
Čeští kolibříci se ani v Belgii neztratili
Adam Bednář mezitím sebral z pod mantinelu motocykl, který mu nezhasnul. Vyrazil na stíhací jízdu a v cíli mu chyběl bod na čtvrtého Freddie Foxe-Barona. Kvůli pádu nebyl stejně klasifikován a bohužel nepostoupil do finále.
A to bylo drama! Vojtěch Šachl a Brunem Belanem jeli dvojice, dokud je nenakopla díra. Divišovský závodník udržel první místo a vyhrál celý závod. Slaňák dojel třetí za Benem Triggerem, ale všechny body se sčítaly, takže na pódiu stál jako druhý v pořadí.
Malá Markéta v úterý odpoledne
V Čechách bude možnost vidět kolibříky v akci již v úterý odpoledne. Na malé Markétě svým desátým závodem pohárová série PRO-TEC Speedway Mini Cup. Právě z ní se rekrutovali nejen Jan Kvěch a Petr Chlupáč, kteří včera s přehledem postoupili do evropského finále juniorů, ale i další úspěšní závody. Není složité být u procesu zrodu dalších plochodrážních hvězd, vždyť stačí od stanice metra Petřiny šlapat jen pár desítek metrů.
Foto: Lucie Šachlová, Ladislav Krejča a oficiální tiskový servis FIM Europe
Česká Třebová – 6. července
Nikdy jsem neměl ambice komentovat plochodrážní závody. Natož pak na úkor někoho jiného, kdo se v této branži pohybuje. Jenže okolnosti mě za mikrofon přece jen přivedly. Těžko odmítnout prosby milých přátel. Chabařovice, Růžená, Březolupy, Kopřivnice, Svitavy… Snažil jsem se, nebylo to asi špatné, dokonce mi psali i spokojení diváci. Jenže to je minulost, protože nechci pořadatele dostávat do problémů, a rozhodl jsem se coby spíkr skončit. Nemám zkušenost z jiných sportů, nakolik je běžné, že si rozhodčí s sebou přiveze vlastního komentátora. Každopádně Lenka Felix tohle při včerejším přeboru předvedla a mně komentování bez důvodu a bez vysvětlení zakázala. Podlá špinavost, obzvlášť ze strany sudí, jež má být garantem spravedlivé fair play.
Ze Svitav bude lepší čtení, Ondřej Smetana mi právě vypráví, jak se vypravil trénovat za kanál La Manche
I když rád píšu a mikrofon jsem uchopil až ve chvíli, kdy nebylo zbytí, pozice spíkra pro mě přece jen nesla velkou výzvu. Za vzor mi byl hlavně Luboš Pecháček. Již v dětství jsem obdivoval, jak brilantně se dokáže pohybovat na každém okruhu formule jedna v prostoru a čase. Hodně jsem se naučil také od Miloslava Čmejly. Především, že na komentování závodů si nesmíte zapomenout vzít s sebou srdce i koule. On nikdy nezahodil mikrofon ve vypjatých situacích, což v posledních dvou letech každý český moderátor o sobě rozhodně říct nemůže.
A tak jsem se kromě komentování vlastního průběhu rozjížděk a předávání suchých výsledků snažil diváky bavit vyprávěním o závodnících, kteří před jejich zraky předvádí své umění. O mechanicích, jejichž příběhy jsou neméně zajímavé. O historii, která se na konkrétním ovále odehrávala nejen v nedávných letech, ale i ve vzdálenější historii. A světe, div se, nikdo mě nevypískal. Ba právě naopak. Lidé se smáli mým fórkům, tleskali vítězům i smolařům, když se po pádech zvedali sami na nohy. Ukrutně fandili. Při odchodu ze stadiónu mávali a slibovali, že příště na tu báječnou plochou dráhu přijdou zase.
Podobný scénář jsem si připravil i na včerejší Svitavy. Na přetřes měla přijít nejen šestnáctka účastníků pátého letošního přeboru, ale i předváleční svitavští závodníci německé národnosti. A také jejich pováleční následovníci. Plochá dráha U Tabačky, silniční okruh ulicemi města Svitavská osma, motokáry na třech tratích a sprint na silnici k Opatovu. Pochopitelně Cihelna.
Na bohatou motoristickou historii Svitav včera nedošlo
Jenže po příchodu do depa ve Svitavách všude smutné oči navrch hlavy. Přijela prý rozhodčí Felixová a hned že tady pořadateli pozvaný Škach rozhodně hlásit nebude, protože ona má s sebou jinou hlasatelku. Funkcionáři se mně rozpačitě omlouvali. Ať se nezlobím, že s ní nechtějí jít do střetu, protože by jim mohla dělat problémy. Všichni přece víme, jaká je.
Jak bych se mohl na Svitavské zlobit? Spíše je k údivu, že v české ploché dráze může mít takové slovo dáma bez zdravé míry soudnosti, která sama coby sudí má na hlavě celý kamión s máslem. A kvůli svému egu jde přes mrtvoly jako sestra Ratchedová z knihy Kena Keseyho, již učinil nesmrtelnou strhující film Miloše Formana. Pro pravdu se každý zlobí, na novináře, který o ní napíše, dvojnásob. A co na tom, že se česká plochá dráha v portfoliu ostatních motocyklových sportů plácá, kde se plácá. Jsem velká rozhodčí a tak vám ukážu, kdo je tady pánem!
Ale odpoledne ve Svitavách bylo úžasné jako vždy! Měl jsem více času psát si do bloku a už se nemůžu dočkat, až přijde řada na původní reportáž. Užil jsem si i svoje holky, přítelkyni Evu a dcerku Toničku. A ta si dokonce zkusila mámin Nikon, takže mám pro tento článek ilustrační snímky. Jak vidno, redakční kolegové by mohli mít problémy, ale ji snad nikdo perzekuovat nebude, ostatně ve školce se známky nedávají ani za chování.
Tahle kravička je prý úplně hodná a závody se jí moc líbily
A když jsme u optimistických konců a létání nad hnízdem opeřeného parazitující ptáčka. Jeden traťák stejně obrovský jako hora a indiánský náčelník z Keseyho příběhu prohodil cosi o rozhodčí. Dodal, ať si z toho nic nedělám. Nabídl mi skvěle vychlazenou vodku. Ta vám hřála v útrobách i u srdce! Možná víc než diplom, který mi kdysi udělil Klub autorů literatury faktu, jehož představitelé upřímnost pouze předstírali na rozdíl od tohoto skvělého chlapíka.
Byl to vlastně skvělý den pro pověšení mikrofonu na hřebík. Konec konců ani Lenka Felix tentokrát závod nezkurvila, to se musí uznat. A pro jistotu musím ještě dodat, že vodku jsme pili až dlouho po vyhlášení vítězů, kdy už depo zívalo prázdnotou, kdyby si chtěl někdo náhodou stěžovat.
Divišov – 6. července
Světový šampionát v kubatuře 250 ccm bude za dva týdny hostit dánské Holstebro. Dva sobotní semifinálové závody určí nedělní finalisty. Česká federace dostala k dispozici tři místa, na něž byli nominováni Michal Baštecký, Pavel Kuchař a Milan Dobiáš. Ti dnes absolvovali v Divišově soustředění pod taktovkou Milana Špinky.
Reprezentanty technicky zabezpečil Václav Hromas coby šéf SCM dvěstěpadesátek v Divišově i Martin Málek z Jawy, který však odjížděl do Mühldorfu k druhému dílu finálového seriálu světového šampionátu na dlouhé dráze. Kromě vlastního ježdění se reprezentanti dočkali také školení z reglementů.
„Byl to takový malý výcvikový tábor,“ hodnotí akci Milan Špinka. „Hodnotím ho pozitivně. Motorky jsou naladěný, po obědě jsme probírali i řády.“
Účastníci dnešního soustředění: zleva Milan Špinka, Václav Hromas, Pavel Kuchař st., Michal Baštecký, Milan Dobiáš, Petr Baštecký, Pavel Kuchař a Milan Línek
Nagyhalasz a Gdaňsk – 6. července
V rozjížďce s číslem čtyři evropského semifinále juniorů v Nagyhalaszu Jan Kvěch podlehl Nicku Škorjovi, ale osudy obou závodníků byly odlišné. Zatímco Slovinec skončil po pádu v nemocnici, český borec již neztratil ani bod a stanul na nejvyšším stupínku pódia. Radost krajanů sledujících závod byla o to větší, že druhou příčku obsadil Petr Chlupáč. Další pětici pro finále v Rovně dodal baltský Gdaňsk, kde se však končilo předčasně, protože se okolo desáté jízdy začal z nebe snášet déšť. Patrik Mikel ze závodu odstoupil již po své první jízdě.
Divišov – 6. července
Při vší úctě, byl to šok. Při světové kvalifikaci na dlouhé dráze v Mariánských Lázních řádil na ovále jako černá ruka. Pětkrát vyjel na lázeňský kilometr, pětkrát zvítězil. Vylepšil údajně i traťový rekord a postavil se na nejvyšší stupínek vítězů. Depem se okamžitě začaly nést hlasy, cože to má za motor. Nicméně Martin Málek se smíchem odmítá konspirační hypotézy a pouští se do vyprávění, jaké to vlastně v malebných lázních před týdnem bylo.
Znovu učedníkem
Martin Málek byl v Mariánských Lázních jedničkou
„Vyhrát v Mariánkách, to byl vždy můj cíl,“ vypráví Martin Málek. „Vím, že asi spousta lidí se divila, mluvili o velkém překvapení nebo že to nebylo úplně podle pravidel… Ale spíš bych chtěl říct, že se mi konečně podařilo lidem předvést, čemu se už tři roky intenzivně věnuju. Vždyť letos to pro mě byl už jedenáctý závod!“
Na krátkých oválech Martin Málek ve svých patnácti letech při české juniorce ve Mšeně v září roku 2000, avšak na dlouhých oválech se ocitnul zase v roli učedníka. „Není to jednoduchá disciplína,“ přemítá. „Musí se ji člověk naučit, je to spousta zkušeností a hlavně těch špatných, kterýma si musí každý projít. Chce to mít, jak dobrou techniku, nemusí být nejlepší a nejdražší, ale stačí dobrou. Nesmí se nic podcenit, je to spousta detailů, na které se musí dávat pozor, vychytat nastavení, převody v převodovce, vychytat i nastavení motorů a tak dále.“
Martin Málek v plném tempu během tréninku
Nad mravenčí opakující se prací by musel užasnout i bájný Sisyfos. „Například loni jsem motorky rozebral do šroubku a zase složil minimálně dvacetkrát, pořád něco předělával,“ souhlasí Martin Málek. „Hlavně tráva a dlouhá se jezdí trochu jinak. Závodník se musí naučit vyhýbat cejše a musí umět využít dráhu. A už jak mě pan Plzák při mých začátcích učil, musí nechat motorku jet tak, aby stále zrychlovala. Vždyť jsem to předvedl už několikrát, že rychle jezdit umím a už jsem udělal i pár bahnrekordů. Navíc každá dráha je jiná, mají různé specifika, na které si závodníci musí dávat pozor. Ale v Mariánkách jsem jel ze všech stadionů nejvíckrát, jezdil jsem tam na tréninky a snažil jsem se využívat každou možnost se svést. No, a tohle všechno mě a všem v týmu v sobotu pomohlo.“
V Mariánských Lázních jako doma
Martin Málek vodí Josefa France
Zkrátka a dobře všechna kolečka zapadla dokonale do sebe, nicméně jaký motor Martin Málek ve svém motocyklu měl? „O týden dříve se mi ozval Káča Kadlec, že mluvil s Manfredem Knapem a sám mi nabídnul půjčit motor Jawa.“ Odpovídá. „Tak jsem neváhal a souhlasil. Asi to teď vypadá, že něco dělám špatně, ale abych byl upřímný, tak moje motory nejedou vůbec špatně, ale v zimě jsem udělal pár změn a v sobotu jsem si potvrdil, že to byla chyba.“
Pomoc přišla náramně vhod. „Moc mě potěšilo, když mi přivezl motor, výfuk, karburátor filtry, karburátor, že používám stejnou techniku,“ pochvaluje si. „Hlavně motor suprově startoval, a když je člověk vepředu, nikdo mu tam nepřekáží, může si jet to svoje. V první jízdě jsem zkoušel ještě jiný převod v převodovce, ale nebylo to lepší. Na druhou jízdu jsem to vrátil zpět a bylo to ono. Takže jsem se díky rychlým startům dostal dopředu a pak už jsem se vždy mohl soustředit jen na to, abych neudělal chybu a našel tu nejrychlejší stopu.“
Přišel tedy čas, aby Martin Málek sklidil úspěch. „V depu jsem měl ty nejlepší mechaniky!,“ říká uznale. „Taťka, Jarda Solnař, Mandy Knape, každý věděl, co má dělat a hlavně nikdo nic nepodcenil. Byl to hodně dlouhý den a jsem i rád, že mi v poslední jízdě pomohl Pepa s Hynkem zdržet Jesse Mustonena a já na dráhu už nemusel do rozjezdu.“
V Mariánských Lázních se cítil jako doma. „Káča mi domluvil depo u Romana Tomanyho, tak jsme měli super zázemí a spoustu místa, nikdo mě neotravoval,“ pochvaluje si Martin Málek. „Prostě celý závod jsme si užili, dostal jsem pohár od Míly Čmejly, za což mu moc děkuju a vážím si toho! Asi mi i Zdeněk Kudrna držel pěsti. Taťkovi létající šutry rozbily zadní sklo na autě a ještě že tak, nebo střepy přinášení štěstí… No, co dodat, vše do sebe hezky zapadalo, tak jak má a nic se nepokazilo. Proto bych rád poděkoval taťkovi, Jardovi, Káčovi Kadlecovi, Manfredu a Mandy Knapemu, Gabči za pomoc a domácí zázemí, mamce za video, Romanovi Tomanymu a všem fanouškům za podporu. Máme všichni na co vzpomínat.“
Směr Mühldorf
Spokojený tým v Mariánských Lázních
Nicméně na vzpomínky není v závodním frmolu dost času. Již v neděli je na pořadu druhý finálový závod dlouhoudrážního mistrovství světa v Mühldorfu. „Teď mám docela dost práce, souhlasí Martin Málek. „Rád bych dohnal bodovou ztrátu, kterou mám z Herxheimu. Tak uvidíme, jak se budou dařit starty a jak to pojede.“
Svitavy – 5. července
Po řadě tropických dnů se pátý přebor trefil do černého. Díky teplotám okolo pětadvacítky nebylo závodníkům horko, navíc si fotografové pochvalovali bílé mraky na obloze. A při neúčasti juniorských se rozhodně bylo, na co dívat, ačkoliv Zdeněk Simota přirovnával mítink k lepšímu tréninku. Nebylo divu, pětkrát triumfoval prakticky ve stylu start – cíl a na prahu druhé půle získal v aktuální klasifikaci na své pronásledovatele obrovský náskok. Na druhou příčku si po návratu z tréninků v Anglii vyšlápnul Ondřej Smetana. Klíčové se pro stalo vítězství, které sebral ve třetím kole rozjížďky s číslem pět Michalu Škurlovi. Ten poté přesedl na druhý motocykl. Ale ani s ním nebyl spokojen, když jej porazil nejen Zdeněk Simota, ale i Jaroslav Petrák. Zkušenému matadoru, jenž se vrátil na ovály po svém chabařovickém pádu, sebral naději na rozjezd Filip Hájek, jenž jej před sebe nepustil ve dvacáté jízdě. A klobouk dolů před Jaroslavem Vaníčkem! Když před ním v rozjížďce s číslem třináct upadl Milan Dobiáš, dokázal se mu vyhnout, ačkoliv v podnicích kolibříků takové ošemetné momenty nezažívá. Roztrhnul přitom nafukovací vak, při jehož výměně se objevily nečekané komplikace, s nimiž si však svitavský pořadatelský tým nakonec poradil.
Ondřej Smetana, Zdeněk Simota a Michal Škurla stojí na stupních vítězů
Na čele jsou dva neporažení
Po dleší době jsme ve Svitavách viděli nástup
Úderem jedné hodiny po obědě nestálo letošnímu pátému přeboru nic v cestě. Celá šestnáctka závodníků byla již na místě. Dorazil dokonce Zdeněk Simota, pochopitelně na poslední chvíli jako vždycky. Jenže po tréninku bylo o závodníka méně.
Pavel Čermák se dodatečně přihlásil o poslední volné místečko ve startovním poli. Nicméně tréninkový pád jej přinutil k rychlému balení stejně jako v Pardubicích. Trucující motocykl jej vystřelil ze sedla a on přišel o štít z přilby, který se zlomil, ale hlavně o motocykl, s nímž by mohl závod absolvovat.
Pavel Čermák kroutí hlavou nad svou smůlou:
„Před tejdnem jela ta motorka bez problémů. Přijedu na závody a je to zase na hovno. A to jsem dělal přípravu na sto deset procent. Všechno zbytečný…“
Ondřej Smetana míří za prvním triumfem před zraky Pavla Kuchaře
Naproti tomu Jan Macek byl po tréninku spokojený. „Myslím, že jsme to dobře naladili,“ přemítal. Závod mu měl dát zapravdu, nicméně nás čekal ještě nástup. Pak se již šlo zostra na věc. Ondřej Smetana triumfoval v rozjížďce s číslem jedna ve stylu start – cíl. A Jan Macek mohl být spokojený ještě víc, protože do cíle doje druhý před Pavlem Kuchařem a Františkem Klierem. I když on, ve třetím okruhu vyjel na trávník s výmluvným gestem na rychlopal.
Druhá jízdě viděla velký triumf Zdeňka Simoty, jenž ujel o celou rovinu Václavu Kvěchovi. Ten se po startu rychle zařadil za jeho záda před Daniela Šilhána a Jaroslava Vaníčka, který s dvěstěpadesátkou prvně vstoupil mezi velké hochy. V rozjížďce s číslem tři se zprvu prosadil Martin Gavenda.
V úvodním nájezdu vyhnal na venek Michala Škurlu, jenž se ovšem nevzdal. Ve třetím kole objel vedoucího Moravana vnějškem druhé zatáčky. Čtvrtou jízdu zkomplikovala porucha startovacího zařízení, protože se páska na levé straně nezvedla. Když si konečně dala říct, mohl Jaroslav Petrák hrát velikánské sólo.
Martin Gavenda (červená) se brání před Michalem Škurlou (bílá)
Hned po přestávce přišel na řadu duel o leadera aktuální klasifikace. Michal Škurla měl v cestě za svým druhým primátem všechny trumfy v rukou. Skvěle odstartoval a v první zatáčce přikryl na vnitřní čáře Ondřejem Smetanu. Když se ve výjezdu ohlížel doprava, jeho klubový kolega jel přesně na opačné straně.
Jenže všeho do času! Ondřej Smetana, který se vrátil z tréninku na anglických oválech, překypoval aktivitou. „Dal jsem to tam nad něj,“ komentoval svůj manévr, jímž se v nájezdu do třetího okruhu jako blesk mihnul pod Michalem Škurlou. Slavil vítězství, zatímco druhý Pražan okukoval spíše motor.
„Nějak se tomu nechce jet,“ vrtěl hlavou o pár minut později v depu. Než připravil druhý stroj, mohl zatím kalkulovat s pěti body stejně jako Jan Macek.
Trucující páska právě uvěznila Jakuba Exlera
Kopřivnický junior v repete sedmé jízdy odstartoval na Filipa Hájka, jenž se málem oběsil na pásce, jež se opět nezvedla na levé straně. Pět bodů měli Václav Kvěch, když v úvodním oblouku osmé jízdy podjel Milana Dobiáše.
Mezitím ovšem Zdeněk SImota napodobil Ondřeje Smetanu. Z šesté jízdy vypadl Pavel Kuchař, který vinou závady v elektrickém okruhu nemohl ani odstartovat. Zato Jihočech v plzeňské vestě v prvním oblouku objel Martina Gavendu. A svůj útok na přebornický titul nemohl rozehrát lépe.
Nečekaná pauza
Michal Škurla ještě vede před Ondřejem Smetanou
Oba neporažení změřili své síly v rozjížďce s číslem devět, kde o všem rozhodl start. Zdeněk Simota nezaváhal, šel rovnou do čela a Ondřej Smetana s Fillipem Hájkem byli okamžitě ti druzí. Vzápětí musel zastavit Pavel Kuchař kvůli problematické spojce. Přitom v úvodní zatáčce objel Daniela Šilhána, jenž se ale ve druhém oblouku vrátil nazpět.
Smůlu si vychutnal rovněž Jan Macek. V jedenácté jízdě mohl z bezprostřední blízkosti sledovat, kterak se Jaroslav Petrák na protilehlé rovince prohnal okolo vedoucího Michala Škurly. Kopřivničan jel pro bod, ale v poslední zatáčce upadl.
Jaroslav Petrák líčí, kterak v jedenácté jízdě připravil o vedení Michala Škurlu:
„Jelo to samo. Hezky se mi to rozjelo. Já mám přebor jako trénink. Do všeho nejdu, ale tady jsem věděl, že to vyjde. Proč bych tedy klapal?! Po měsíci na tom sedím poprvý.“
Zdeněk Simota dnes exceloval
„Vletěl jsem do nafukovačky,“ líčil, sotva vyskočil na nohy. „Už ten venek byl moc velký, narvalo mě to tam.“ Jan Macek zůstal na pěti bodech, zatímco jeho přemožitelé disponovali sedmi. O jeden více měl Ondřej Smetana, před nímž stál již jen neporažený Zdeněk Simota. Na sedmibodovou hodnotu se v rozjížďce s číslem dvanáct dostal také Martin Gavenda, jenž odstartoval jako z praku na Jaroslava Vaníčka. Michal Baštecký v sedle druhé dvěstěpadesátky zůstal stát hned na startovním roštu s poruchou zapalování.
V rozjížďce s číslem třináct mířil Ondřej Smetana za dalším primátem. Jaroslav Petrák v úvodním výjezdu objel Milana Dobiáše, avšak ten hned ve druhé zatáčce upadl. Jaroslav Vaníček nemohl jinak, než složit svůj motocykl také. „Milan se kutálel od motorky na druhou stranu,“ líčil incident Jaroslav Vaníček o chvilku později v depu. „Moc možností jsem neměl. Ale do těch nafukovaček to byla prda!“
Jaroslav Vaníček se padajícímu Milanu Dobiášovi vyhnul, odnesl to však nafukovací vak
V tom měl loňský multinásobný šampión stopětadvacítek dokonalou pravdu. Při svém pádu prorazil jedno pole, které splasklo jako tlouštíkovo břicho po drastické dietě. Jenže bohužel nepasovaly límce pro kompresory. Proto se musely měnit vaky z obou zatáček a oprava se protáhla na bezmála padesát minut.
Maximální Zdeněk Simota
Filip Hájek (žlutá) pádí do vedení před Václava Kvěcha (bílá), Pavla Kuchaře (červená) a Michala Bašteckého (modrá)
Při repete rozjížďky s číslem třináct nenašel Ondřej Smetana sobě rovného. Červená světla blikala rovněž ve čtrnácté jízdě. V ní předvedl nejlepší start Pavel Kuchař, jenže Filip Hájek se v závěru dostával do slušného tempa a vnějškem úvodní zatáčky převzal vedení. K pražskému juniorovi se blížil i Václav Kvěch.
Pavel Kuchař popisuje kolizi s Václavem Kvěchem ve čtrnácté jízdě:
„S Vaškem to bylo o fous. Já to bral po venku, Vašek vnitřkem. Oba jsme nevěděli, kam pojedeme. A pak jsme se střetli.“
V posledním kole si Pavel Kuchař najížděl zatáčku u depa po vnější straně. Václav Kvěch udeřil zleva. Jenže na začátku protilehlé rovinky do sebe vrazili. Pražský mladík krizový moment ustál, ale plzeňský závodník letěl do mantinelu. Zaplaťpánbůh vyvázl bez zranění, byť byl diskvalifikovaný a přišel i o poslední bod.
Hned vzápětí se blýsknul Jan Macek. V rozjížďce s číslem patnáct celá čtyři kola dorážel na Martina Gavendu, jenž mu k vítězství nechtěně pomohl v posledním výjezdu. „Trefil jsem nějakou díru,“ vysvětloval své zaváhání. „Natáhla mě.“
Zatímco Filip Hájek (žlutá) pádí za vítězstvím, kolize Pavla Kuchaře (červená) s Václavem Kvěchem (žlutá) je neodvratná
S devíti body se Moravan přece jen dostával mimo závěrečné dějství boje o pódium. Na ně měl naopak nakročeno Ondřej Smetana, jenž ve čtyřech úvodních sériích ztratil jediný bod. A jak to dneska vlastně skončí, měla napovědět rozjížďka s číslem šestnáct.
Zprvu v ní hrálo všechno do karet Michala Škurly. Pohotově reagoval na let pásky, v úvodním nájezdu šel nekompromisně na vnitřní čáru a nepustil Zdeňka Simotu před sebe. Jenže Plzeňan byl při chuti na maximální bodové vítězství. A okamžitě na vedoucího Pražana útočil.
Závodníci objeli celý okruh a pak přišla ta správná chvíle pro Zdeňka Simotu. V prvním výjezdu naznačil pokus o předjetí zprava. A když Michal Škurla mimoděk otevřel více prostoru po své levici, bleskově zlomil motocykl na vnitřek a proburácel do čela.
Michal Škurla (červená) si vyzkoušel, jaké je to vodit za sebou Zdeňka Simotu
V poslední sérii šlo všechno ráz na ráz. Václav Kvěch se objevil na ovále se žlutám povlakem přilby, ale jeho omyl byl rychle napraven, když mu mechanik zezadu za brýle zastrčil správný modrý. Za pár sekund již mohl Ondřej Smetana oslnit pohotovým startem. Nicméně Martin Gavenda nebyl o moc pomalejší.
Cpal se v nájezdu dovnitř, nicméně Ondřej Smetana nezbaštil jeho návnadu a stylem start – cíl si dojel pro tři body. Již mu bylo jasné, že hůře než druhý dnes skončit nemůže. Michal Škurla si hned na to v osmnácté jízdě suverénním vítězstvím řekl o třetí post pódia, zatímco Zdeněk Simota v rozjížďce s číslem devatenáct s přehledem zkompletoval patnáctibodové maximum.
Jaroslav Petrák (modrá) útočí na Filipa Hájka
Mezi nejlepšími třemi mohl skončit rovněž Jaroslav Petrák, kdyby ovšem vyhrál závěrečnou jízdu. Jenže Filip Hájek odstartoval, jak to umí. Pardubický matador neuspěl s útokem po vnitřní čáře. Bojoval až do cíle, jenže Pražana nedostihnul. A po návratu do depa okamžitě pádil do jeho boxu prožít i celou jízdu ještě jednou.
Hlasy z depa
Zdeněk Simota si nemohl přát lepší výsledek
„Takovej‘ pěknej‘ trénink,“ hodnotil dnešní závod Zdeněk Simota. „Bylo to docela v pohodě, myslel jsem, že tu bude dráha horší. Nebejt‘ tý přestávky na výměnu vaků, mělo to i docela spád. Teď pojedu u nás všechno. Do Birminghamu jsem se už nevešel se svým average. Rádi by mě podepsali, ale omlouvali se, že to nejde.“
„Pěkně jsem si zazávodil,“ kvitoval Ondřej Smetana. „Porazil mě jen Zdeněk. Šel z jedničky, start jsme měli podobnej‘. Holt si to vybojoval on a ne já. Jsou to závody a tohle byly pěkný závody.“
Michal Škurla (bílá) útočí na Martina Gavendu (červená)
„Pěkný závody,“ kvitoval Michal Škurla. „Ale dost dlouhý. Docela se dařilo, ale mrzí mě pár rozjížděk, to se nepovedlo. Startoval jsem, ale předjeli mě. Jelo se mi docela těžce. Nejela mi jedna motorka, vyměnil jsem ji a ta druhá byla lepší.“
„Říkal jsem, že zkusím vyhrát poslední jízdu,“ usmíval se Jaroslav Petrák v boxu Filipa Hájka. „Filip celý závody nic moc, asi se šetřil na mě. Říkal jsem si, že ho porazím a pojedu rozjezd, že by mi to Škurlič vrátil. Dobrý závody, říkám, nic jsem nevymejšlel, nelaboroval jsem. Ale teď ta poslední jízda byla asi hodně suchá dráha a nebylo to ono.“
„Nejsu nasraný, dneska to bylo dobré,“ odmítal Martin Gavenda, že by mu porážka od Jana Macka sebrala náladu. „Mohlo to být o bodíček lepší. Kdybych to nepokazil… Stane se…“
Jan Macek zajel povedený závod
„Splnil jsem cíl,“ radoval se Jan Macek. „Hezkých deset bodů na dráze, co jsem neměl rád. Ztratil jsem jen jeden bod díky pádu. Líbilo se mi to, dráha byla celkem dobrá, škoda, že to ve středu závodu začalo tvrdnout. Za mě závody super!“
„S Járou jsme udělali krásnou poslední jízdu,“ zastihl konec závodu ve skvělé náladě také Filipa Hájka. „Byl jsem tam a půlku kola a pak to stahoval. Po dvou tejdnech jsem na motorce, normálně na pohodu a žádnej‘ stres.“
František Klier přinesl Václavu Kvěchovi na dráhu správný povlak
„Tvrdý,“ reagoval Václav Kvěch na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Myslel jsem si, že Pavlíka Kuchaře vyvezu, ale ono ne. Říkal jsem si, že teď to tam vezmu. Ale on byl rychlejší. Chybama se musím poučit, ale prdel mě bolí (smích).“
„Poslední jízdu jsem je skoro měl,“ vyprávěl Daniel Šilhán. „Ale ta cejcha do nohou bolela. Zezačátku to vypadalo hrozně. Dvě jízdy jsem nejel, pak mně to vyhovovalo. A snad se dostanu zpátky, kde jsem byl před tím pádem v Chabařovicích.“
„Škoda defektů,“ litoval Pavel Kuchař. „Poprvý elektrika, pak byl povolenej‘ spojkovej‘ koš. Po dlouhý době jsem si zajezdil. Minulej‘ tejden jsem jen trénoval v Plzni, aspoň mám nějaký zkušenosti navíc.“
Zdeněk Simota vyhrál závod bez jediné prohry
1. Zdeněk Simota, Plzeň
3 3 3 3 3
15
2. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 3 3
14
3. Michal Škurla, Praha
3 2 2 2 3
12
4. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 1 3 2 2
11
5. Martin Gavenda, Březolupy
2 2 3 2 2
11
6. Jan Macek, Kopřivnice
2 3 F 3 2
10
7. Filip Hájek, Praha
1 2 1 3 3
10
8. Václav Kvěch, Praha
2 3 1 X 1
7
9. Daniel Šilhán, Pardubice
1 1 3 1 1
7
10. Milan Dobiáš, Chabařovice
0 2 2 X 1
5
11. Pavel Kuchař, Praha
1 – E 2 2
5
12. Jaroslav Vaníček, Praha (250 ccm)
0 1 2 1 1
5
13. Michal Baštecký, Praha (250 ccm)
2 0 E 1 0
3
14. František Klier, Divišov
E 1 1 1 0
3
15. Jakub Exler, Praha
1 0 1 0 0
2
16. Pavel Čermák, Praha
– – – – –
DNR
Poznámka: Pavel Čermák po problémech s motocyklem a tréninkovém pádu odstoupil
Neposlušný motocykl poslal Pavla Čermáka na zem a vyřadil jej ze závodu
Průběžné pořadí seriálu:
SLA
BŘE
CHA
PCE
SVI
TOT
20.4.
27.4.
8.6.
12.6.
5.7.
1. Zdeněk Simota, Plzeň
15
12
13
12
15
67
2. Jan Kvěch, Praha
13
9
15
14
NS
51
3. Michal Škurla, Praha
9
7
12
10
12
50
4. Martin Gavenda, Březolupy
10
14
5
10
11
50
5. Petr Chlupáč, Praha
12
13
11
12
NS
48
6. Ondřej Smetana, Praha
NS
11*
NS
8*
14
33
7. Filip Hájek, Praha
4
4
8
7
10
33
8. Daniel Klíma, Praha
9
5
10
9
NS
33
9. Jaroslav Petrák, Pardubice
9
5
6
NS
11
31
10. Patrik Mikel, Pardubice
o
10*
10
8
NS
28
11. Jan Macek, Kopřivnice
4*
5
NS
6*
10
25
12. Václav Kvěch, Plzeň
3*
2*
7*
4
7
23
13. Milan Dobiáš, Chabařovice
3*
0*
6*
2*
5
16
14. Michal Dudek, Slaný
8
7
NS
NS
NS
15
15. Daniel Šilhán, Pardubice
6
1
INJ
NS
7
14
16. Hynek Štichauer, Pardubice
13
NS
NS
NS
NS
13
17. Martin Málek, Březolupy
NS
12*
NS
NS
NS
12
18. Zdeněk Holub, Praha
NS
NS
NS
11*
NS
11
19. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm)+
2
NS
2*
DNR*
5
9
20. František Klier, Divišov
DNR*
o-Q
5*
0*
3
8
21. Michal Baštecký, Praha (250 ccm)
0*
NQ
4*
o-Q
3
7
22. Michal Danko, SK – Žarnovica
NS
3*
NS
3*
NS
6
23. Jaroslav Vaníček, Praha (250 ccm)
NS
NS
NS
NS
5
5
24. Jakub Exler, Praha
NS
NS
3*
NS
2
5
25. Sindy Weber, D – Kopřivnice (ACCR)
NS
NS
3*
NS
NS
3
26. Roman Marek, Kopřivnice
INJ*
NS
NS
DNR*
NS
0
27. Lukáš Hromádka, Kopřivnice
NS
0*
NS
NS
NS
0
28. Pavel Čermák, Praha
o-Q
NS
NS
Q-NS*
DNR
0
NC Eduard Krčmář, Slaný
NS
NS
NS
o-Q
NS
–
NC Andrej Rozaljuk, UA – Slaný
NS
NS
NS
4*
NS
4
NC Daniel Schroder, D (250 ccm)
NS
NS
0*
NS
NS
0
Poznámka: prvních dvanáct má zajištěnou účast v dalším závodě přeboru; o = přihlášen k závodu, ale omluven, o-Q = dtto v kvalifikaci; NQ = nekvalifikoval se; Q-NS = kvalifikoval se, ale nestartoval; * účastník kvalifikace; INJ = zraněn v tréninku; + Pavel Kuchař od třetího závodu v Chabařovicích startoval se strojem 500 ccm
Martin Gavenda (bílá) se marně bránil Janu Mackovi (modrá)
Foto: Karel Herman a Eva Palánová
Ondřej Smetana právě připravil Michala Škurlu o vední v páté jízdě
