Kopřivnice – 4. května
Krásné májové odpoledne se nezadržitelně sunulo k večeru, ale třetí přebor v Kopřivnici se zprvu nejevil, že by měl být stejně krásný. V depu vedle olbřímího oválu se nakonec sešlo jen třináct závodníků. Martin Málek přišel v rozjížďce s číslem jedna o vítězství vinou tarokujícího karburátoru. Posléze motocykl Matěje Frýzy letěl až za mantinel a jeho majitel přirovnával svůj zadek k perfektně naklepanému řízku. Jan Jeníček však po svém pádu z první pozice v poslední zatáčce rozjížďky s číslem čtyři musel s krčním límcem do novojické nemocnice. Závod nabral díky čekání na sanitku zpoždění a depem se šířily zvěsti o předčasném konci po dvanácti jízdách. Nakonec se však na pomoc zapadajícímu sluníčku rozsvítily reflektory a skvělé publikum nepřišlo vůbec o nic. Kraloval Hynek Štichauer, který netratil ani bod. Vysoko mířil rovněž Jaroslav Vaníček. Přetržený primár v jedenácté jej nestál vůbec nic, ale prasklý sekundární řetěz v rozjížďce s číslem sedmnáct před něho do cíle poslal Bruna Belana. na druhý stupínek pódia si tím pádem vyskočil Matouš Kameník, který byl dnes pekelně rychlý. Jaroslav Vaníček vzápětí porazil v rozjezdu o třetí místo Patrika Linharta, jemuž návrat na kopřivnickou trať vykouzlil úsměv na jeho zarostlé tváři.

Pády, pády, pády provází úvod

Kopřivnice je na plochodrážní mapě daleko, to je fakt. A když na zdejším olbřímím ovále, jemuž místní parta dopřála nový povrch, chcete závodit ve středu okolo půl páté, musíte si pořádně přivstat. Jako kupříkladu Bruno Belan. Se svým otcem Rudolfem někdy okolo sedmé přehazovali motor vypůjčený od Eduarda Krčmáře do svého rámu, jehož vlastní pohonný agregát zabouří až na světovém šampionátu v Kršku. Pak rychle do dodávky a u Divišova stop!

Náklaďák vrazil do trajleru s koňmi, z nichž někteří bohužel museli poručit dušičky svému bohu. Zdržení okolo hodiny měla i řada ostatních borců, jež se na Moravu vydala po dálnici D1. V depu se jich nakonec sešlo třináct, oproti původní nominaci chyběl Pavel Kuchař. Závodníků mohlo být více, Josef Černý dal na doporučení pardubického primáře Tomáše Brože o roční pauze vzhledem ke svým zdravotním problémům. A tak vypomohl alespoň přiloženou rukou k dílu v boxu Matěje Frýzy.

Nástup nemohl v Kopřivnici pochopitelně chybět. A pak už zabouřily motory naostro. Rozjížďka s číslem jedna neměla ambice stát se poslem senzačních zpráv. Martin Málek se vskutku ujal vedení hned s letem pásky. A pak již pouze zvyšoval odstup před Matoušem Kameníkem a Michalem Bašteckým. Poslední kolo se ale přece jen vzalo do hlavy, že se stane Koniášem papírových předpokladů.

Martin Málek zničehonic zůstal stát, a aby inkasoval alespoň bod, za potlesku diváků oběhl tři čtvrtiny z bezmála půl kilometru, který jej dělil od šachovnicové vlajky v rukou Pavla Matuly.  „Asi bordel v karburátoru,“ vychrlil ze sebe později v depu. „Měl jsem tam kamínky. Při dolévání se sekly o plováček.“

Mezitím Patrik Linhart, jemuž se při tréninkovém pádu naštěstí vůbec nic nestalo, nejlépe odstartoval do rozjížďky s číslem dvě. Ovšem Jaroslav Vaníček z atypického oválu ztratil respekt již při svém zářijovém debutu. A nikterak se v úvodním výjezdu nerozpakoval po vnějšku převzít vedení. Něco podobného hned vzápětí Hynek Štichauer provedl Jakubovi Exlerovi.

Dopředu se v úvodním výjezdu třetí jízdy dral také Matěj Frýza. Své laškování s mantinelem ustál a ztracenou třetí pozici si rychle na Brunovi Belanovi vybojoval nazpět. Ve druhém kole se však všechno změnilo. Plzeňský benjamínek upadl a jeho stroj skončil na druhé straně mantinelu. Bruno Belan ve snaze zabránit podobné mele, jejíž následky viděl dopoledne na dálnici, složil svůj stroj k zemi.

Matěj Frýza po svém pádu ve třetí jízdě:

„Můj zadek se cejtí jak naklepanej řízek.  Vteřina a motorka byla na svíčce. Kdyby se to přetočilo, sklouznul bych se.“

Při repete, pochopitelně bez diskvalifikovaného Matěje Frýzy, se Hynek Štichauer ujal otěží své vlády o poznání pevněji. Záhy ujel Jakubu Exlerovi, na něhož dotíral Bruno Belan, o půl dlouhatánské rovinky. Neméně suverénně si hned na to počínal Jan Jeníček. Celá čtyři kola nedal ani náznak šance dotírajícímu Jaroslavu Petrákovi.

Když jej od cíle dělilo jen pár metrů, v posledním výjezdu se mu motocykl vzpjal na zadní a on z něho vypadl. Bohužel potřeboval lékařské ošetření. Stěžoval si na bolesti v ruce, kvůli podezření na zranění obratlů mu nasadili krční límec. Tribuny mu tleskaly, když jej sanitka vezla do depa. A tak si pro pardubického závodníka přihoukala její kámoška z Nového Jičína.

Sekundární řetěz mění charakter rozjezdu

Závod nabral mírné zpoždění a jeho pokračování po osmnácté hodině dávalo za vznik obavám, zda se všechno stačí dokončit před příchodem soumraku. Ačkoliv se jim nedal upřít logický základ, ukázaly se jako zbytečné. Program klapal jako švýcarské hodiny, jízda stíhala jízdu.

Druhou sérii zahájil nejlépe Hynek Štichauer, suverénní vítěz rozjížďky s číslem šest. Stejná cifra stála v kolonce jeho průběžného zisku po dvou startech. Něco takového dokázal již jen Jaroslav Vaníček. V osmé jízdě sice nejlepší start vystřihnul Matouš Kameník. Pražský čahoun jej však objel pravé strany první zatáčky, aby divišovskému borci zabránil rozvinout vítěznou šňůru.

Vzápětí se rozsvítila světla. Nejsou sice určená primárně pro plochou dráhu, ale jejich svit přece jen podal pomocnou ruku slábnoucím slunečním paprskům. A jelikož tempo závodu neochabovalo, návrh o předčasném konci po rozjížďce s číslem dvanáct záhy letěl roztrhaný na kousíčky do odpadkového koše.

Rozjížďka s číslem jedenáct ponechala Hynka Štichauera jako jediného leadera aktuální klasifikace. Pardubičan odvedl Jaroslava Vaníčka, který se s takovým vývojem spokojit nechtěl, ale přece jen musel. Nadto mohl hovořit o štěstí, že mu primární řetěz spadl až ve chvíli, kdy mu Michal Baštecký nemohl dva body sebrat.

A tak se opět sešel na stejném skóre s Matoušem Kameníkem. Ten se primátem ve dvanácté jízdě taktéž dostal na osm bodů. Za oběma teenagery stáli o bod zkušení veteráni. Jaroslav Petrák zdědil úvodní triumf po Janu Jeníčkovi, v osmé jízdě dojel třetí za oběma juniory v průběžné klasifikaci před ním, aby rozjížďku s číslem devět vyhrál. A Patrik Linhart po dvou dvojkách vyzrál na Matěje Frýzu.

Slánskému závodníkovi ovál evidentně zachutnal. V patnácté jízdě se usadil na čele před Jaroslavem Petrákem. A dal mu jasně najevo, že to zůstane až do cíle, ačkoliv se Pardubičan zejména ve druhém kole nebezpečně sápal dopředu spodní stranou druhé zatáčky.

Patrik Linhart popisuje svůj triumf v rozjížďce s číslem patnáct:

„Až teď jsem přišel, jak to tady najíždět. Bylo hnusný, jak jsem šel o tréninku na držku, už se těším na pivo.“

Patrik Linhart se s deseti body rázem stal jedním z vážných uchazečů o stupně vítězů. Do hry totiž vstoupil Martin Málek. Po úvodní poruše v šesté jízdě nedojel ani na startovní rošt. Když na něho přišla řada potřetí, skláněl se svým otcem Pavlem nad motocykly v boxu.

„Zatím nevím, záhadné problémy, zapalování?“ reagoval na otázky, kde leží zakopaná pes. Ve čtrnácté jízdě však vypálil do čela, na němž se udržel dotěrnému Jaroslavu Vaníčkovi navzdory. Pražan před závěrečnou pětinou disponoval deseti body jako Patrik Linhart. Do klubu se k nim přidal také Matouš Kameník. Toho v rozjížďce s číslem šestnáct odvedl Hynek Štichauer, jenž čtvrtým triumfem upevnil postavení premianta kopiřvnického přeboru.

Sedmnáctá jízda se pustila do konečného rozhodování. Jaroslav Vaníček jezdil dlouho před Brunem Belanem. Nakonec však přes metu projel setrvačností s přetrženým sekundárním řetězem.  Ambice na rozjezd o pohár s dvojkou se otřásly v základech. Rozjížďka s číslem osmnáct se ale ukázala jako scénáristka se skvělým smyslem pro drama. Martin Málek totiž vytrapoval před Hynka Štichauera. Než mohl Pardubičan udeřit, rozblikala se červené světla.

„Chytil jsem kolej, nešlo s tím nic dělat, příště to bude lepší, doufám,“ vysvětloval Radek Bambuch, proč svůj první letošní závod ukončil pádem. Repete však přišlo se stejným úvodním obrázkem. Martin Málek zase odstartoval nejlépe, jenže ve druhém kole jej Hynek Štichauer podjel v úvodním výjezdu.

Zvítězil v celém závodě, přičemž další stupně vítězů měly být obsazeny až na základě výsledků rozjížďky s číslem dvacet. Patrik Linhart nemohl odstartovat lépe, nicméně Matouš Kameník byl po venku úvodní zatáčky rychlejší. Bral druhé místo, kdežto slánský závodník zopakoval svůj pohotový start rovněž v rozjezdu o třetí. Jenže Jaroslav Vaníček jej záhy předjel a proti pokusům o odvetu se postavil i upadlý hák.

Hlasy z depa

„Pro nás dobrý,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Ale je mi líto kluků, co si ublížili. Dráha nebyla špatná. Bylo znát, že navezli materiál. Před závodem to vypadalo tvrdý, ale rozjelo se to. Povrch se musí otočit, na dalších závodech to bude lepší. Přebor je dramatickej, já jsem dnes první, to je super.“

„Parádně,“ smál se Matouš Kameník nad otázkou magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „Zezačátku se nejelo dobře, pak už ho. Bylo to dobrý, bavili jsme se.“

„Dvakrát řetěz,“ posteskl si Jaroslav Vaníček. „Zezačátku to vypadalo nadějně, jak jsem měl technický problémy s motorkou, jel jsem rozjezd o třetí místo. Jinak bych tu poslední jízdu vyhrál a jel bych o druhý. Druhá bedna v přeboru, měl jsem to rozjetý na víc, co se dá dělat?!“

„Na začátku závodu to bylo na hovno,“ nemohl Patrik Linhart nevzpomenout svůj tréninkový pád. „O to víc mě mrzí ten rozjezd, ale ten kluk letí. Jsem potlučenej, ale šťastnej. Na bednu moc nechybělo. Třeba to vyjde příště, domácí dráha… Nebylo to dneska špatný, moc nescházelo. V rozjezdu jsem odfrk‘, říkám si paráda, ale vadnul jsem na ruce. A ještě mi upad‘ hák.“

„Stálo to za…“ nedokončil Jaroslav Petrák svou myšlenku. „Nebyl špatnej den, ale nebylo to, jak jsem chtěl. Začátek složitější, ty starty, ale pak jsem to udržel. Nebylo to špatnej den, ale musíme asi něco začít dělat.“

„Zezačátku jsem se toho lek‘,“ připouštěl Michal Baštecký. „Dráha se za rok, co jsem tady nebylo, změnila. Ke konci jsem tak ale dal. Bylo nás tady málo, jsem rád za body.“

„Dobrý,“ odtušil Jakub Exler. „Jelo se mi dobře. Hezkej den, byla velmi dobrá dráha. Jelo se úžasně, jsem spokojenej, co jsem udělal.“

„To byl ale drb,“ mračil se Martin Málek. „Sešly se dva technické problémy v jednom čas, nebo postupně. Dojel jsem první rozjížďku bez metylu a našel písek v v karburátoru. Pak motorka startovala, ale nakonec jsem musel vymontovat zapalování z druhé motorky. Zkoušky na elektriku dopadly, ale motorku jsem jen nastartoval, ale nejela. To bylo divné. Až ve čtvrté jízdě jsem mohl pokračovat.“

„Na první závody to šlo,“ zamýšlel se Jakub Sazovský. „Jel jsem tady zatím nejrychlejc, mám na to. Tréninkově letos nic moc, ale teď se bude jezdit hodně. Tak doufám, že to půjde.“

Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Pavel Kuchař

Průběžné pořadí seriálu:

Poznámka: o – omluven, q – nepřipuštěn ke startu