Böllnas – 24. ledna
Bláznivé počasí ve Švédsku se uklidnilo. Teploty v noci spadly hluboko pod bod mrazu a tamní týmová soutěž ledařů si o víkendu dopřála dvě další kola. V Gävle i v Böllnasu v akci nechyběl ani Lukáš Hutla. A byť mu v obou případech nevyšla dodatková jízda, je se svou letošní závodní ouverturou spokojený. A před kvalifikací ledařského mistrovství světa plánuje další tréninky.

 

Rozjezdové story

„V sobotu byly závody paráda,“ nechává se slyšet. „První start byl nejlepší. Nechápu, jak jsem moh‘ odstartovat na Frankieho Zorna. Ale byl jsem před ním jen do první zatáčky, na rovince mi ukázal rychlost. Udělal jsem deset bodů, dobrý. Jen pravá ruka, co tahá za plyn, bolela.“

Přeloučanovo Gävle a Inn – Sar Teamem se srovnaly na dvaadvaceti bodech a o třetím místě musela rozhodovat dodatková jízda. „Jel jsem v něm s Markusem Jellem,“ vypráví. „Měl jsem vytahaný ruce. Motorka se píchla na stojáka, ale nic se nestalo.“

Hned v neděli se pokračovalo pátým kolem. „Přejeli jsme do Böllnasu,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Motorka v cajku, tady jsme si taky pěkně pozávodili. Dělaly se praskliny. Udělal jsem dvojky, trojky, dohromady asi dvanáct bodů. Závody pěkný, ale byl to hodně motokros.“

A nakonec opět rozjezd, tentokrát o druhé místo s Jimmym Olsenem ze Strömsundu. „Přilítla naše manažerka Anna, že pojedu já,“ líčí český ledař. „Cejtil jsem se již líp, věřil jsem si. Odstartoval na mě, já ho předjel. Pak mě to ale nakopalo a já si ulomil šroub posilovače řízení.“

 

Tréninkové dilema

Obě ligová klání však dala Lukáši Hutlovi potřebnou sebedůvěru před kvalifikací v Örnköldsviku. „Dobrý,“ usmívá se při hodnocení svého závodního víkendu. „Motorka drží i na rozbitý dráze.“

Spánek na vavřínech by byl možná slastný, nicméně pramálo prozíravý, avšak každopádně jej Lukáš Hutla, jehož do Švédska provází jeho tatínek Radek, v plánu. „Mrzne tady,“ hlásí z jejich aktuální základny v Böllnasu. „V sobotu v noci mínus sedmnáct, před den mínus jeden, mínus dva. V neděli mínus čtrnáct a při závodech asi mínus osm. Včera začalo pršet, ale v noci zase mrzlo. Já jsem si ale dal klidový režim.“

Jeho oranžové motocykly mlčet dlouhou nebudou. „Dneska se svezu,“ plánuje. „Uvidíme. Má bejt rénink. Kdyby nebyl trénink v Erviku ve čtvrtek, zůstal bych asi tady, hlásí okolo nuly. V Erviku je dráha rozbitá, jsou na ní koleje a v nich voda. Zavolám Martinu Haarahiltunenovi, jak to vypadá a pak se rozhodnu.“

Slaný – 21. ledna
Trajektorie vývoje dnešního mladého českého plochodrážníka je v drtivé většina nalinkovaná zdvihovým objemem motoru. Po debutu ve stopětadvacítkách na dvěstěpadesátky. A jakmile to bude možné honem do půllitrů. Bruna Belana v na této cestě brzdila zranění a v závěrečné fázi rovněž vládní restrikce. Nicméně slánský junior jede ve své kariéře stále nahoru.

 

Půllitr má zpoždění

„Měl jsem jen pár tréninků,“ vrací se slánský závodník o dva roky nazpět do doby, kdy vláda vztyčila železnou oponu na hranicích katastru obcí. „Netrénovalo se ani ve Slaném. Nemocnice nedávala sanitku. Kdyby se mi o tréninku něco stalo, nemohli by mě přijmout. Jezdil jsem na kole pantrack, což je něco jako motokrosová dráha, klopený zatáčky a skoky. Pomohlo mi to na fyzičku.“

Plochodrážní půllitr se však šikovnému závodníkovi krotí nejlépe. „Mezi kubaturami je rozdíl v síle,“ říká Bruno Belan. „A pětistovka se líp ovládá, je to jednodušší. Dostal jsem se do toho.“

Ostrá sezóna anno domini 2021 startovala až v červnu. S vestou slovenské Žarnovice měl startovat Eduard Krčmář, nicméně po očkování nebyl fit. V sestavě jej proto na poslední chvíli nahradil Bruno Belan.

„Byly to pěkný závody,“ vzpomíná. „Měl jsem za sebou jen dva tréninky. Bylo to překvapení, měl jsem jet jako náhradník, ale Eda nepřijel. Z třetího tréninku byl nakonec závod a já udělal první bod na pětistovce. Odstartoval jsem na Martina Málka. V Žarnovici jsem spokojenej, jsou hodný, kámoši, příjemná atmosféra. Pojedu za ně i letos.“

 

Losovat se musí umět

Sezóny 2021 a 2022 se v otázce svých začátků nemohly srovnat ani v nejmenším. Loni se už v březnu konal první pohár stopětadvacítek a velcí hoši se nenechali zahanbit. Přebor startoval zkraje dubna. Sice chumelilo, ale skrz sněhové vločky se záhy culilo sluníčko. A Bruno Belan své první individuální pódium v pětistovkách prohrál losem.

„Kdyby si Jarda Vaníček vybral jinou stranu mince…“ povzdechne si. „On si volil první, protože je mladší. Byl to pech, ale to se stává. Byl jsem víc připravenej, měli jsme pár tréninků, zimní přípravu na Markétě v Praze, chodili jsme se Zdendou Schneiderwindem cvičit.“

Přebor si šel dál, byť jej brzdilo počasí a personální trable a on v něm skončil šestý. „Vždycky je prostor pro zlepšení,“ bilancuje svůj výsledek. „Doufám, že v týhle sezóně to bude lepší. Loni jsem nejel jen do Březolup. Auto nám odvezli na technickou a volali, ať si pro něho přijedeme, protože nejde nastartovat.“

Z přeboru vede cesta rovnou do mistrovství republiky jednotlivců. Jenže nejstarší motoristický šampionát naší země loni skončil už v dubnu, protože se podzim utápěl ve vlastních dešťových slzách. Bruno Belan si předloňské patnácté místo stačil vylepšit o jednu jedinou příčku.

„Mistrák jedou všichni, co jedou extraligu,“ přemítá. „Ale u nás zase tolik plochodrážníků není, aby v těch závodech byl vidět rozdíl.“

 

Václav Milik mohl Slanému vyhrát extraligový titul

Extraliga anno domini 2022 již tady padla lehce na přetřes. Bruno Belan jel v Liberci její poslední rozjížďku. Pakliže by v drsné konkurenci získal bod, Slaný by vyhrál titul, aniž by Milan Mach a Tomáš Topinka museli posílat své zástupce do rozjezdu.

Pravda, ve vyšší české soutěži se loni na čele vystřídaly rovnou tři celky. V Liberci se nakonec radoval ten třetí vzadu, který v duchu tříkrálového říkadla nevystrkoval černou bradu, ale spíše Jana Kvěcha. Slaný ztratil klíčové bodíky jinde a nechat odpovědnost na bedrech šestnáctiletého kluka by bylo pošetilé. Na druhou stranu, pakliže by ve dvacáté jízdě libereckého vyvrcholení onen bod získal, stal by se opěvovaným hrdinou.

„Nevím, to je těžká otázka,“ pokrčí rameny. „Naposledy jsem v Liberci jel se stopětadvacítkou a teď jsme se tam objevili s pětistovkou. Vašek Milík nám pomáhal seštelovat karburátor. V depu jsme byli vedle něho. Všimnul si, že nám to nevrčí. A on je jeden z mála, co si karburátor sešteluje sám.“

 

Juniorská republika i svět

Kdo ví, co by se stalo, kdyby se liberecká extraliga konala letos. Jenže plochá dráha minimálně ve svých výsledcích nereflektuje na kondicionály. Objektivnější měřítko přináší souboje vrstevníků. Bruno Belan byl v české juniorce pátý, v oddělené klasifikaci devatenáctiletých sebral bronz.

„Můj cíl byl bejt v devatenáctkách první,“ pokrčí nos. „Nějak se mi to nepovedlo. Třetí místí není taky špatný. Je pěkný. Nejvíc se mi povedla asi Praha. Na to, že pršelo, byla pěkná dráha. To se mi podařilo ani nejvíc.“

A také šampionát juniorských družstev, kde spolu s Matoušem Kameníkem a Vojtěchem Zamazalem v záloze sundali z třetí příčky Plzeň a Pardubice. „To byly pěkný závody,“ netají se Bruno Belan. „Bedna doma byla dobrá. S Matoušem jsme čekali druhý místo. Koučovali jsme si to sami, Milan Mach se zdržel někde na hranicích, ale nakonec se to stříbro nepovedlo.“

S nominací na druhého náhradníka SGP2 se Bruno Belan podíval také do juniorského světa. „To byl pěknej zážitek,“ kvituje své tři rozjížďky. „Vzpomínán na to hezky. Dostal jsem se na dráhu, měl svůj první bod z mistrovství světa a porazil Swidnickeho. Letos bych si to chtěl zopakovat.“

 

Štěstí přeje připraveným

Chtít neznamená mít. „Chodím cvičit do Olympu,“ odhaluje Bruno Belan tajemství své přípravy na letošní rok. „Třikrát tejdně se Zdendou Schneiderwindem cvičíme. Proběhly hory, nebyl sníh, ale chodili jsme na túry a do posilovny.

A co technická stránka? „Motorky jsou rozložený,“ říká. „Ještě nám chybí věci, ale s tím nám pomůže Chlup. Pomáhal nám hodně už v předchozí sezóně.“

 

---

Bruno Belan děkuje:

„Chtěl bych poděkovat rodině a sponzorům – Wemoto a Agro služby Petr Ryba. Pomáhal nám také pan Vopat, pan Majer, Vašek Hasík, Milan Mach a pan Křikava. Složili se nám na motor. Děkuju trenérovi panu Rosůlkovi a reprezentačnímu Zdeňkovi Schneiderwindovi. A také AK Slaný.“

---

 

Pardubice – 20. ledna
Neúčinkuje v sérii Drift-On-Ice, kde v minulosti trápil esa Ronnyho Weise a Richarda Geyera. Nadto se po mnoha letech objevuje na soupisce týmu v polské lize. Signály, že by sezóna 2023 v jeho podání měla být odlišná od těch minulých, jsou tudíž evidentní. Nicméně Hynek Štichauer takové plány neživí a po všech stránkách maká, aby i letošní plochodrážní rok stál za to.

 

„Od Polska si slibuju pramálo,“ komentuje svůj vztah ve Swietochlowicích. „Je to jen varšavskej kontrakt. Pro mě je to šance na kvalitní sparingy zjara. Polská liga není priorita, na níž bych se úzkostlivě upíral.“

Takovým cílem však může být dlouhá dráha na úrovni mistrovství světa.  „Finále má šest závodů,“ uvažuje Hynek Štichauer. „Udržet se v seriálu je malej cíl. Spíš zajet lepší výsledek, co by se hodně počítal. Třeba mistra světa ve družstvech.“

Po dvaceti letech na oválech rozhodně nečeká, že by medaile padaly do úst jako přísloveční holubi. „Není to nejblíž,“ komentuje pardubický závodník svou účast na trénincích pražského Olympu. „Co čas a rodinné povinnosti dovolí, ale jezdím tam aspoň jednou tejdně.“

Hynek Štichauer přitom dlouho vyznával v zimné přestávce šroubky…. „V listopadu jsem měl malej lékařskej zákrok,“ říká. „Na první závod ve Freitalu jsem stejně nemoh‘. Teď mám přípravy tolik, že by to nemělo smysl. A šestadvacátýho února jedu ligu ve Francii a tak se musím připravit na pořádnou speedway.“