AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mšeno – 8. září
Včerejší večer se ve Mšeně nesl ve znamení vzpomínkového klání na Antonína Kaspera. Prvním držitelem krásného putovního poháru z broušeného skla se stal Adrian Rymel. Ten sice v v rozjížďce s číslem jedenáct podlehl Matěji Kůsovi, avšak neporazitelný pražský junior se v závěrečné sérii musel sklonit před Antonínem Gallianim. O vítězi tedy musel rozhodovat rozjezd. V něm měl vrch právě Adrian Rymel, zatímco Matěj Kůs se navzdory vší snaze před něj nedokázal natrvalo dostat. Třetí příčka patřila Filipu Šiterovi, jenž se musel sklánět pouze před dvojicí Pražanů, kteří se umístili před ním.
Matěj Kůs osaměl v roli leadera
Už jen letmý pohled na vesměs českou špičku, která do Mšena přijela vzdát hold Antonínu Kasperovi, dával tušit skvělou podívanou. Úvodní dvě série na dobře připravené dráze, na níž se tentokrát snášela jedině chvála, vyprofilovaly dva horké favority. Adriana Rymela a Matěje Kůse, kteří své první dva starty proměnili ve vítězství.
Matěj Kůs se poprvé dostal ke slovu v rozjížďce s číslem tři. Tu zpočátku ovládl Richard Wolff. Matěj Kůs zkusil útok vnějškem první zatáčky, ale uspěl až v nájezdu do druhého kola. Vzápětí evidentně zpomalujícího Richarda Wolffa předčil i Martin Vaculík. „Mezi košem a zadním kolečkem je rozpěrka,“ vysvětlil Richard Wolff poté, co se z třetího kola vrátil do depa pěšky. „A mechanik ji tam dal obráceně…“
Svého druhého triumfu se Matěj Kůs dočkal v páté jízdě. I tentokrát musel bojovat, protože se na rošt postavil s Pavlem Ondrašíkem a Filipem Šiterou, dvojicí vítězů z první série. Pavel Ondrašík vedl jen chvilku. A během dvou kol klesl až na chvost. Matěj Kůs od něho převzal vedení v prvním výjezdu. V čele jel poměrně bez větších problémů, protože Filip Šitera se na druhé místo posunul teprve až na konci druhého okruhu.
Adrian Rymel rozehrál závod v rozjížďce s číslem čtyři, kterou s přehledem vyhrál. O mnoho těžší to však neměl ani v šesté jízdě. Richard Wolff si na něho sice brousil zuby, avšak sám měl starosti s Antonínem Gallianim. Celé jedno kolo ho měl z pravé strany vedle sebe, než se ho zbavil.
Pro vývoj závodu byla důležitá jedenáctá jízda, která svedla oba neporažené dohromady. Matěj Kůs ukázal svému sokovi výfuk už po vylétnutí pásky. A pak mu celá čtyři kola nedal ani náznak šance. „Soustředil jsem se, abych hlavně odstartoval,“ líčil okolnosti vedoucí k jeho třetímu vítězství. „Rozhodčí to tam trošku podržel. Dal jsem do startu všechno a byl o motorku před ním. Dal jsem to na venek a hlídal Aďu. Jen jsem se otočil, kde je, a pak už jenom jel.“
Na stejné úrovni s Adrianem Rymelem byl Filip Šitera, který v desáté jízdě odvedl Hynka Štichauera. Vysoko mířil také Marián Jirout. V první jízdě mu nevyšel start, takže stačil překonat jen Věroslava Kollerta. Ale pak už vítězil. „Jsem na tom psychicky blbě,“ řekl magazínu speedwayA-Z po osmé jízdě, kterou vyhrál před Petrem Vandírkem. „Pořád bulím. Ale odjedu ještě jednu jízdu…“
Petr Vandírek, který naposledy závodil loni v říjnu při Posledním nalévaní v Liberci, právě v osmé jízdě získal jediné dva body. „Sedím na tom teď podruhý,“ prozradil magazínu speedwayA-Z. „A dávám to tady dohromady. Teď jsem tam měl jinej kaburátor. A stará guma, tak co?“ Čtyřiačtyřicetiletý matador ovšem už v dalších třech jízdách neviděl kvůli poruchám ani jednou cíl.
Ani Marián Jirout netušil, jak prorocká slova prve vyřkl. V rozjížďce s číslem dvanáct nejprve odrazil Němce Marco Müllera, aby posléze celá čtyři kola vzdoroval Miroslavu Fenclovi a Richardu Wolffovi. A pak skutečně odstoupil. Nevedlo ho k tomu pouze psychické rozpoložení při vzpomínce na Antonína Kaspera, ale také zničený motor.
Adrian Rymel svého kolegu dohnal
Po třech sériích tedy vedl neporažený Matěj Kůs před Adrianem Rymelem a Filipem Šiterou, kteří byli prozatím nuceni oželet jediný bod. Čtvrtá pětina nikterak nevybočila z tohoto trendu. Adrian Rymel zaúřadoval v rozjížďce s číslem třináct. Rychle odstartoval, a než Pavel Ondrašík v prvním oblouku vyřešil Miroslava Fencla, byl pryč. V patnácté jízdě si neméně suverénně počínal Filip Šitera. Nejsložitější to měl Matěj Kůs. Nejenže musel startovat hned dvakrát kvůli přerušení jízdy po pádu Jakuba Hejrala v první zatáčce, ale navíc jej při restartu proháněl Hynek Štichauer.
Kromě vedoucí trojice se vynořil další uchazeč o stupně vítězů. Martin Vaculík na úvod prohrál nejdříve s Matějem Kůsem a poté i s Hynkem Štichauerem. Na svou třetí jízdu už dal optimální převod a tříbodový výsledek se dostavil. V žádném případě však nepřišel bezplatně.
Po vylétnutí pásky se totiž do čela probil Jakub Hejral. Šestnáctiletý Slovák mu však visel na zadním kole jako klíště. A na rovince už sám udával tempo, by se domácí závodník snažil do čela vrátit. Po chybě v posledním oblouku však dokonce klesl až na poslední místo.
„Nevím,“ pokrčil rameny, když se jej magazín speedwayA-Z v depu zeptal, co tam vyváděl. „Jako debil jsem si najel k mantinelu. Koplo mě to, až mi to málem vyjelo z pod zadku. A jen jsem koukal, jestli to vytočím.“
Jeho problémy však nechaly Martina Vaculíka v klidu. V rozjížďce s číslem čtrnáct v první zatáčce objel Marco Müllera a Antonína Gallianiho. Druhý triumf jej rázem přiblížil stupňům vítězů. O všem se mělo rozhodnout v závěrečné sérii.
Tady se o největší překvapení postaral Antonín Galliani. By v dosavadním průběhu závodu nebyl příliš výrazný, nyní předvedl exkluzivní start. Matěj Kůs za jeho zády nestačil zírat. A rychlejší klubový kolega se mu rychle vzdálil z bitevní vzdálenosti.
První prohra Matěje Kůse logicky přihnala spoustu vody na náhon mlýnu Adriana Rymela. Ten si s dokonalou bravurou rychle poradil jak s Filipem Šiterou, tak s Martinem Vaculíkem, které mu rozpis závodu přihrál najednou do poslední rozjížďky. Plzeňáka tím pádem poslal na třetí místo, Slovákovi zavřel šanci na pódium a sám si na poslední chvíli nadělil šanci bojovat o vítězství.
Měl totiž stejný počet bodů jako Matěj Kůs, takže ke slovu přišel rozjezd. A ten měl Adrian Rymel dokonale pod svou kontrolou. Po vylétnutí pásky neváhal a zostra svému klubovému kolegovi zahradil cestu.
Jeho manévr ovšem nesebral Matěji Kůsovi odhodlání, aby se právě jeho jméno skvělo jako první v seznamu držitelů křišálového putovního poháru. V nájezdu do druhého kola se okolo Adriana Rymela přehnal na první příčku. Adrian Rymel ovšem kul pomstu.
Oba letěli do následující zatáčky bok po boku. Matěj Kůs se však v ní přetočil a upadl. Takřka současně zablikala červená světla. Bylo rozhodnuto. Adrian Rymel se stal prvním vítězem vzpomínkového závodu na Antonína Kaspera. A Matěj Kůs se mohl utěšovat, že třeba za rok. Ve Mšeně se totiž mluví o začátku tradice. Pořadatelé plánují, že by podnik pořádali vždy v den odchodu Antonína Kaspera z tohoto světa.
Hlasy z depa
„Jsem spokojen,“ zářil Adrian Rymel. „Motor šlape. A na to jakou zkurvenou náladu jsem měl celej den, tak to šlo. Matěj jel výborně a jsem rád, že byl druhej. Taky tráví dost času v dílně. V rozjezdu mi to jelo dobře. Měl jsem trošku problém na startu. A Matěj jel výborně.“ Dnešní závod se nesl v duchu vzpomínání na Antonína Kaspera. Jak by na něho zavzpomínal Adrian Rymel? „Mám na něj tucty vzpomínek,“ reagoval. „A jedna, co mě teď napadla, je tak speciální, že ji nemůžu zveřejnit. Byl to náš člověk. Utekl nám do nebíčka dřív, než se stačilo rozjet všechno, co plánoval. Bude nám chybět.“
„Škoda, že mi nevyšla ta poslední jízda,“ trošku litoval Matěj Kůs. „Těšil jsem se na svou první kompletku bodů v životě. Neměl jsem však už hranu. Dráha se měnila a ke konci z toho byl už beton.“ A tak nakonec musel do rozjezdu s Adrianem Rymelem. „Udělal jsem špičku,“ líčí Matěj Kůs klíčové momenty dodatkové jízdy. „A dal to pod něj. Vyšlo to super. Nájezd jsem dělal v půlce zatáčky, ale nenechal mi ani centimetr. Radši jsem to přetočil. Ale stejně jsem si zvedl náladu po Plzni. S Aďou jsme dobrý kámoši a vítězství si zaslouží.“ Také Matěj Kůs se svěřil na vzpomínku na Antonína Kaspera. „Tonda byl můj vzor,“ řekl. „Dneska jsem si pro něho přál zajet lepší výsledek. Když byla minuta ticha a taky v tom kostele, jsem si na něj zavzpomínal. A nikdy nezapomenu jemu a panu Kasperovi staršímu, co pro mě udělali. Díky za všechny rady.“
„Dopadlo to, jak to dopadlo,“ řekl Filip Šitera. „Nemůžu pořád vyhrávat (smích). Ale nic si z toho nedělám. Kluci jeli dobře. Nechci se vymlouvat, ale nešel jsem sem se špičkovou technikou. Chtěl jsem si zkusit hlavně starty, co mně nejdou.“ Filip Šitera se na dráze s Antonínem Kasperem nemohl potkat. „Máma s ním vyrůstala,“ podělil se o vzpomínku. „Já ho moc neznal, občas jsme jen popovídali. Byl to super člověk. Hodně dokázal poradit a určitě si tyhle závody zaslouží.“
„Škoda, že jsem v prvních dvou jízdách neměl optimální převod,“ líčil Martin Vaculík. „Byl velmi lehký. Taky se mi mohly líp dařit starty, ale čtvrté místo je super. Ten závod jsem jel pro Tonyho. A to je pro mě pocta. Možná jsem ještě do poslední rozjížďky mohl dát rychlejší převod a udělat něco se spojkou. Dráha byla úplně nejlepší, co jsem ve Mšeně zažil.“ A jak slovenský junior na Antonína Kaspera vzpomíná? „Co on jezdil, si pamatuju,“ řekl. „Jezdil za Gniezno a v Grand Prix. To jsem viděl na kazetách. Ze Žarnovice si však na něho nevzpomínám. Když jsem potom začal závodit na GM, spolupráce z jeho strany byla skvělá. Byl to super člověk. A mimořádný jezdec. Takhle na něho stále vzpomínám.“
„Byl to takovej tréninček,“ nechal se slyšet Hynek Štichauer. „Ale snažil jsem se. Díky horší technice se musím víc zabíjet. V první jízdě jsem doplatil na to, že nebyl trénink, a tak jsem neznal motorku. Přední vidlice je hnutá ještě od Kolleráka z Plzně.“ A vzpomínka na Antonína Kaspera? „Žádnou speciální nemám,“ odpověděl Hynek Štichauer. „Nikdy jsem mu neřekl jinak než dobrý den. Spíš se znám s jeho otcem, který mě na svých soustředěních hodně naučil. Tondu jsem samozřejmě viděl závodit. S Bohoušem Brhelem to pro mě byl velkej vzor. Absolutní stálice v tý době.“
„Měl jsem zatmění mozku,“ hodnotil svůj výkon Antonín Galliani. „To je asi z toho, jak jsem včera koukal na zatmění Měsíce (smích). Až ke konci jsem udělal dobrý změny. Předtím jsem jen stál a ničil motor. Neměl jsem co zkazit. A tak jsem to na poslední jízdu zkusil.“ A jak jemu ulpěl v paměti Antonín Kasper? „Vzpomínám na něj v dobrým,“ svěřil se. „V posledním roce jsme se sblížili skrz angažmá v Opole.“
„Mezi košem a zadním kolečkem je rozpěrka,“ vysvětloval Richard Wolff důvody ztráty prvního místa ve své úvodní jízdě. „A mechanik ji tam dal obráceně. K tomu můžu říct jedině: no comment. Ale mrzí, když odstoupíš z prvního místa. Na to je ale omluva. Jel jsem na bednu, ale pak mi spadla motivace a rozhodilo mě to. S motorkou jsem byl spokojenej, ale jedna jízda chyběla k doladění. Zkurvil jsem rozjížďku s Mariánem. Myslel jsem, že páska půjde nahoru, ale rozhodčí si mě vychutnal.“ Richard Wolff jako závodník stejného klubu Antonína Kaspera dobře znal. „Mám ho v paměti jako velkýho sportovce,“ řekl. „Byl jedinej z našich, kdo zabodoval v Grand Prix. Samozřejmě velká osobnost plochý dráhy. Těch jeho dobrejch výsledků je strašně moc. Vždy byl oporou týmu. A já to dnes jel jako každej, abych vyhrál.“
Vzpomínkový závod o Křišálový pohár Antonína Kaspera ml.:
| 1. Adrian Rymel, Olymp Praha |
3 3 2 3 3 |
14+3 |
| 2. Matěj Kůs, Markéta Praha |
3 3 3 3 2 |
14+2 |
| 3. Filip Šitera, Plzeň |
3 2 3 3 2 |
13 |
| 4. Martin Vaculík, SK |
2 2 3 3 1 |
11 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice |
1 3 2 2 2 |
10 |
| 6. Antonín Galliani, Markéta Praha |
2 1 1 2 3 |
9 |
| 7. Pavel Ondrašík, Olymp Praha |
3 0 2 2 1 |
8 |
| 8. Richard Wolff, Markéta Praha |
E 2 1 2 3 |
8 |
| 9. Marián Jirout, Pardubice |
1 3 3 – – |
7 |
| 10. Jakub Hejral, Mšeno |
2 0 1 1 3 |
7 |
| 11. Marco Müller, D |
2 1 0 1 2 |
6 |
| 12. Miroslav Fencl, Slaný |
1 1 2 1 1 |
6 |
| 13. Věroslav Kollert, Mšeno |
0 0 1 1 1 |
3 |
| 14. Petr Vandírek, Plzeň |
0 2 E E E |
2 |
| 15. Michael Hádek, Plzeň |
0 1 0 0 0 |
1 |
| 16. Adam Vandírek, Markéta Praha |
1 0 0 0 0 |
1 |
| 17. Jaromír Otruba, Mšeno |
E 0 |
0 |
Vložené jízdy 125 ccm:
| 1. Eduard Krčmář, Slaný |
3 3 3 3 |
12 |
| 2. Roman Čejka, Slaný |
2 2 2 2 |
8 |
| 3. Tomáš Habada, Slaný |
1 1 1 F |
3 |
| 4. Jaroslav Hladký, Markéta Praha |
0 0 0 1 |
1 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
