Vedle závodníků pražské Markéty se v neděli dostali v polských ligách ke slovu už jen Filip Šitera a Martin Vaculík. Extraliga: Wroclaw 58 (Filip Šitera 1 0 0 1 0 = 2) vs. Toruň 35. 2. liga: Opole 48 vs. Krosno 45 (Martin Vaculík 3 1 3 0 3 = 10). Filip Šitera se opět bezprostředně po skončení závodu telefonicky spojil s magazínem speedwayA-Z, aby čtenářům přiblížil polskou extraligu ze svého úhlu pohledu.
„Dva body, nějak se nedařilo,“ povzdechl si Filip Šitera. „Nemohli jsme nejdřív přijít na převod. Dráha byla trošku hlubší než na test matche. Naštěstí jsme vyhráli o hodně.“
Zítra se Filip Šitera přijede podívat na pražskou Markétu jako divák, avšak konec týdne jej zastihne opět za řidítky. „V pátek jedu národní kvalifikaci,“ svěřil se. „A v sobotu zase do Polska. V neděli jedeme doma s Rzeszowem. Snad bude líp.“
Archiv autora: Antonín Škach
Zemřel Rudolf Havelka
Pardubice – 16. dubna
Rudolf Havelka, někdejší legendární závodník a pozdější trenér, zemřel po dlouhé těžké nemoci v sobotu 14. dubna. Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští pondělí 23. dubna v 11:15 v pardubickém krematoriu. Čest jeho památce!
Rudolf Havelka se narodil 1. května 1927 v Sezemicích. Během své kariéry hájil barvy RH Praha, ovšem největší počet sezon strávil v Pardubicích. V letech 1950 a 1957 dobyl titul mistra republiky jednotlivců. Klíčovou roli dokázal hrát ještě ve svých čtyřiačtyřiceti roku 1971, kdy se východočeský tým po roční pauze probíjel zpátky mezi extraligovou elitu.
Svá aktivní jezdecká léta ukončil v sezoně 1974. Posléze působil jako trenér v pardubickém klubu a také u státní reprezentace. V ZP Pardubice pracoval v různých funkcích až do konce letošního března.
Sebastian Ulamek si zlomil prst
Slaný – 16. dubna
Smolný začátek sezony má Sebastian Ulamek. Při výjezdu jeho Czestochowej do Bydhoště si při kolizi s Krystianem Klechou zlomil palec. Bližší detaily o zdravotním stavu závodníka nejsou známy. Sebastian Ulamek měl přitom zítra startovat v zahajovacím kole české extraligy na pražské Markétě.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Liberec nepřipustil žádné diskuze
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Slaný – 15. dubna
Liberecký tým splnil beze zbytku úlohu favorita dnešního úvodního kola přeboru tříčlenných družstev. Celá čtveřice závodníků se pravidelně střídala na dráze i v nadprůměrném bodovém zisku. Bitva o druhé místo nakonec vyzněla pro Březolupy, v jejichž řadách zářil Michael Hádek. Plzeňský junior zatížil konto moravského týmu hned sedmnácti body. Pardubice skončily třetí, když výtečně jedoucí Jaroslav Petrák upadl na velké kaluži. Domácí Slaný skončil čtvrtý. Vložený závod stopětadvacítek o Velkou cenu Královského města Slaný vyhrál Eduard Krčmář. Pouze v jedné z jízd dojel před ním do cíle Jakub Fencl, jenž se nakonec radoval z druhého místa.
Liberecký trhák
Vzhledem k různým absencím v ostatních klubech nastupoval liberecký tým v roli mírného favorita. A hned v úvodních jízdách ji začal plnit. V rozjížďce s číslem dvě triumfoval Matěj Kůs ve stylu start – cíl. Polák Dariusz Lowicki sice nestačil Martinu Málkovi, avšak Richardu Frištenskému ano. O dvě jízdy později upevnili vedení severočeského celku Matěj Kůs s Vladimírem Višváderem.
Matěj Kůs letěl v čele od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Zato Vladimír Višváder neměl vůbec na růžích ustláno. V první zatáčce objel Martina Málka. Leč březolupský závodník ne a ne povolit. Od druhého kola se rychle přibližoval. Avšak na začátku třetího okruhu ho Vladimír Višváder razantně zpacifikoval vyvezením na mantinel.
„To byla letos moje první jízda na škváře,“ říkal Vladimír Višváder, když se v depu chladil. „A perfektní. Z pohledu mý drahý polovičky Dany to byla první rozjížďka, na kterou se dalo koukat.“
Liberec ovšem drtil konkurenci i nadále. Pátá jízda přinesla první nasazení náhradníka Jakuba Hejrala. Rychle se dostal do čela, zatímco Dariusz Lowicki mu kryl záda. V první zatáčce třetího kola se však stal obětí Jaroslava Petráka. V rozjížďce s číslem sedm to však
Liberečáci vrátili Pardubicím i s úroky. Matěj Kůs rychle sebral první příčku Pavlu Fuksovi. A ve druhém kole se přes něho dostal i Jakub Hejral.
Těsně před polovinou závodu měl Liberec na svém kontě už více než jednou tolik bodů co ostatní pronásledovatelé. V jejich vyrovnané partii se nejvíc dařilo Pardubicím. Východočeši začali remízou se Slaným, která jim doslova v úvodní rozjížďce spadla z nebes. Patrik Linhart celá čtyři kola vedl, ale motor mu vadnul. V poslední zatáčce toho Pavel Fuksa využil a urval vítězství.
„Ještě nevím, zjišujeme to,“ krčil Patrik Linhart rameny nad otázkou po příčinách ztráty prvního místa. „Přestávalo to jet. A ve velkejch intervalech to vynechávalo.“ Hned na to se rychle začal chystat na další start. Nevýhodou systému tříčlenných družstev je vždy start jednoho závodníka ob jízdu.
V rozjížďce s číslem tři úřadoval Patrik Linhart od startu až do cíle. Ale Jaroslav Petrák s Pavlem Fuksou zajistili remízu. Zatímco Pardubáky vzápětí brzdil Liberec, Petr Babička a Michal Dudek přišli o body s Březolupy. V osmé jízdě však Patrik Linhart odvedl Michaela Hádka a Martina Málka. V těch chvílích vedl Liberec (18 bodů) před Březolupy (11), Slaným (10) a Pardubicemi (9).
Prázdniny červených světel
V polovině mítinku ovšem nebylo rozhodnuto vůbec nic. Pardubice si totiž rázně vyšláply na Březolupy. Pavel Fuksa letěl dopředu současně s pohybem pásky. Před Martina Málka se dostal i Jaroslav Petrák, který vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění seděl na motocyklu vůbec poprvé. Ve druhém kole se sice Martin Málek vrátil zpět, avšak na konci třetího upadl. A Pardubice braly hned pět bodů.
V duchu zákonitostí rozpisu tříčlenných družstev se Březolupy a Pardubice střetly za dvě jízdy zase. Tempo udával Michael Hádek, ale Pavel Fuksa s Lubošem Velinským byli za ním. Remíza se však nekonala. Na protilehlé rovince druhého kola si Luboš Velinský zahrál s motocyklem děsivé panna – orel. Stroj zůstal ležet s běžícím motorem, ale před tím ve vzduchu strhnul jezdci přilbu. „Nemůžu moc chodit,“ stěžoval si závodník později v depu, který z celého extempore vyvázl jinak bez následků.
Smírného výsledku se dočkal i fenomenální Liberec. V rozjížďce s číslem deset stínoval Jakub Hejral vedoucího Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce druhého kola se ovšem dostal ven z ideální stopy. Uklouzl a už byl na zemi. „Vyjel jsem tam a najednou jsem upad‘,“ nemohl svůj pád pochopit liberecký závodník.
V bojové vzdálenosti od Jakuba Hejrala jel Patrik Linhart. Už neměl šanci se padajícímu jezdci vyhnout. A tak raději volil dobrovolný pád. „Chtěl jsem Kubu objet,“ líčil situaci slánský závodník. „Viděl jsem, že jede k prknům. Bylo jasné, že bych se mu už nevyhnul.“
Pád dvou závodníků nechal nepochopitelně v klidu sudího Karla Voborníka. Kdo čekal, že učebnicový příklad skončí obvyklým rozsvícením červených světel, nedočkal se. Patrik Linhart se za své šlechetné gesto restartu nedočkal. Naštěstí spíkr Miloslav Čmejla inicioval divácký potlesk, který slánského jezdce částečně rehabilitoval.
Ten nakonec skončil jako druhý. Jeho kolegovi Petru Babičkovi vypověděl službu motocykl a musel si pro jeden bod doběhnout. Patrik Linhart nad arbitrovým verdiktem jen velkoryse mávnul rukou. „Viděl jsem, že se Kuba zvedá,“ říkal. „Tak jsem chtěl bejt rychlejší. Nenechal jsem nic náhodě, že to rozhodčí zastaví, a zved‘ se taky.“ Jakub Hejral však nepokračoval a odtlačil svůj motocykl z dráhy.
O dvě rozjížďky později byl Patrik Linhart opět v akci. Nejprve odstavil Vladimíra Višvádera, aby posléze až k metě proháněl Dariusze Lowického. Polák však první příčku udržel. A Liberec byl na 25 bodech, zatímco Březolupy s Pardubicemi na 16 a Slaný na 15.
Strhující koncovka
S blížícím se koncem závodu stále víc hasly slánské naděje na stupně vítězů. Petr Babička s Michalem Dudkem byli ve třinácté jízdě snadnou kořistí pro pardubické duo Jaroslav Petrák a Pavel Fuksa. O dvě jízdy později domácí remizovali s Březolupy, ale to už bylo pozdě.
Na smírným výsledkem stál pád Martina Málka. Březolupský borec tak v posledním kole přišel o druhé místo za Michaelem Hádkem. „Po dnešku toho mám chu nechat,“ lamentoval o chvilku později v depu. A proč vlastně upadl? „Zvedlo se mi to,“ odtušil. „Vůbec nevím, co čekat od dráhy. Nevím, jestli je chyba v kropičce nebo v počasí. Ale dráha nestačí vysychat.“
Málkův pád byl o to mrzutější, že se o jízdu dříve v roli taktické rezervy společně s excelentním Michaelem Hádkem postaral o jedinou porážku Liberce za celé odpoledne. Oba Březolupáci vystřelili po startu dopředu jako rakety. Avšak dravě jedoucí Vladimír Višváder se ještě v průběhu druhého kola dokázal vklínit mezi ně.
Březolupy však přesto dokázaly hájit druhou příčku. Osamocený Pavel Fuksa se snažil ze všech sil, leč na liberecké duo Jakub Hejral – Dariusz Lowicki v šestnácté jízdě neměl. Dvířka na druhou příčku mu otevřel až Polákův defekt ve druhém kole. A tím pádem srovnal krok svého týmu s Březolupy.
Definitivní rozuzlení jejich duelu měl přinést vzájemný souboj Pardubic a Březolup v sedmnácté jízdě. Pořadatelům se však kropení oválu vymklo z rukou. Přestože na dráze stály místy kaluže vody, Karel Voborník troubil dvouminutový signál.
Následky jeho lehkovážnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Jaroslav Petrák se dokázal po nepříliš povedeném startu posunout na druhé místo. V minimální vzdálenosti od vedoucího Martina Málka se začal rovnat do druhé zatáčky. Na kluzké dráze se ovšem neudržel v sedle. „Byla tam obrovská kaluž, nešlo to ustát,“ vysvětloval cestou zpátky do svého boxu.
Michael Hádek a Pavel Fuksa neváhali ani sekundu a sklouzli do bahna také. Tentokrát Karel Voborník jízdu zastavil. Vyloučený Jaroslav Petrák se musel cítit jako běžný řidič, když dostane pokutu za nehodu na náledí kvůli nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky. „Vůbec bych se nedivil, kdyby kluci na týhle dráze odmítli jet,“ netajil se svým názorem František Liebezeit, liberecký kouč.
O druhém místě Březolup už bylo rozhodnuto. Martin Málek zopakoval při repete svůj předchozí razantní start. V prvním oblouku ho na čele vystřídal Michael Hádek, který si právě
tady vydláždil cestu na pomyslný piedestal nejlepší individuality závodu. Pavel Fuksa se nehodlal s porážkou smířit. Jenže upadl takřka na stejném místě jako prve Jaroslav Petrák.
Liberec už měl vítězství v kapse. A Slaný už mohl na stupně vítězů pomýšlet jen za předpokladu pětibodového zisku. Takové rozdělení sil panovalo před závěrečnou jízdou. Ze strkanice v první zatáčce vyjel jako první Patrik Linhart. Leč liberecké duo bylo ve střehu.
Patrik Linhart už skládal motorku do druhé zatáčky, avšak Vladimír Višváder jel stále rovně. Dokonale Slaňáka vylekal a ten se uklidil z vnitřní stopy. Toho využil nejen Vladimír Višváder, ale také Jakub Hejral. Ten se později svěřil, že se kousku svého kolegy musel pod přilbou nahlas smát až do cíle. Slánské boxy však jeho veselí nesdílely. Kdyby se pohledem dalo zabíjet, zbylo by z Vladimíra Višvádera jen ohořelé a zkrvavené torzo.
Hlasy z depa
„Jakž takž,“ řekl Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z. „Mohlo to bejt lepší. To může bejt vždycky. Všechno fungovalo, akorát jsem jednou maličko upad‘. Musím toho ještě na motokrosu hodně najezdit. Teď ale v úterý nemůžu, protože je extraliga, takže jsem zklamanej (smích).“ Liberec dnes neměl konkurenci, ovšem Jakub Hejral je v prognózách dalšího vývoje šampionátu opatrný. „Uvidíme, jak to bude pokračovat,“ krčil rameny. „Ostatní týmy byly dnes oslabený. Ale my taky jeli bez Filipa. S ním nemůžeme mít konkurenci.“
„V půlce závodu, kdy mě odstavili, jsem tvrdil, že úroveň závodu bude špatná,“ hodnotil Vladimír Višváder. „A byla. Mladý nestačej‘ rutinérům. Ke konci se do ale rozjelo a byly dobrý jízdy.“ Vadilo libereckému jezdci delší přestávka mezi jeho jízdami. „Pořád je to stejný,“ smál se. „A v poslední jízdě jedu vždycky nejlíp, což bylo dnes vidět. Měli jsme vynikajícího klubového ducha. Dráha dnes byla divná. Děravá. Ale jak říká můj sponzor Saša Kopecký, pro všechny stejná.“
„Myslel jsem, že to bude horší,“ zářil Michael Hádek, se sedmnácti body vůbec nejlepší jednotlivec. „Myslel jsem si, že to po tý nule nezvednu. Dařily se mi však starty a snažil jsem se. Asi je to tím prostředím.“ Březolupy jsou v nejvýhodnější pozici pro útok na vedoucí Liberec. „Snad to bude i příště,“ řekl plzeňský junior. „Chtělo by to první místo…“
„Stálo to úplně za hovno,“ ulevil si Martin Málek od plic. „Fakt toho mám chu nechat. Byl to sice první závod, ale tak hrozný… Jestli se to nezlepší…“ Březolupský závodník se netajil kritikou dráhy. „Byla hrozná, ale zase pro všechny stejná,“ hodnotil závodní tra. „Já byl dneska hodně mimo. Doufám, že se to srovná. Další závod bude národní kvalifikace. Uvidíme, jak se mi bude dařit.“
„Skvěle jsem si zazávodil,“ pochvaloval si Pavel Fuksa. „Některý jízdy se mi líbily. Ale ta poslední mě štve. Bylo to nakropený jak sviňa. Nájezd byl úplně pod vodou!“ Třetí místo však stoprocentně nenaplňuje pardubické ambice. „Snad půjdem‘ ještě nahoru,“ naznačil Pavel Fuksa své přání. „Ve dvou jsme dělali čtyřiadvacet bodů.“
„Trénovalo se mi dobře,“ smál se Jaroslav Petrák, jenž dnes letos poprvé usedl do sedla svého GM. „Až na ten pád. Byla tam obrovská kaluž. Nešlo to ustát. Zkoušel jsem to, ale prostě to nešlo.“ Pardubický rutinér patřil k nejvýraznějším osobnostem závodu. „Jsem spokojenej, nečekal jsem to,“ souhlasil Jaroslav Petrák. „Na to, že jsem jel naostro, to bylo dobrý. Vůbec netrénuju. Díky práci nemám čas. Někdy je to lepší, ale třeba teď bude v Pardubicích trénink a já ho nestihnu. A tak tam pojedu až závod po tři čtvrtě roce.“
„Na hovno,“ odpověděl Patrik Linhart na otázku, jak se mu dnes jelo. „Nevím proč, neumím to. Dráha byla hrozná. Včera byla hezká, ale zkazili ji.“
| 1. GRS – BM Liberec | 36 | |
| Matěj Kůs | 3 3 3 3 – – | 12 |
| Dariusz Lowicki, PL | 1 1 – 3 0 1 | 6 |
| Vladimír Višváder | 2 – – 1 2 3 | 8(1) |
| Jakub Hejral | 3 2 F 3 2 | 10(2) |
| 2. AK Březolupy | 28 | |
| Martin Málek | 2 1 1 F 1 F 2 | 7(2) |
| Richard Frištenský | F 2 1 1 – – | 4(1) |
| Michael Hádek | 0 3 2 3 3 3 3 | 17 |
| 3. ZP Pardubice | 24 | |
| Pavel Fuksa | 3 1 1 2 2 2 1 | 12(3) |
| Luboš Velinský | 0 ex – X – – | 0 |
| Jaroslav Petrák | 2 2 0 3 2 3 X | 12 |
| 4. AK Slaný | 20 | |
| Patrik Linhart | 2 3 3 2 2 2 1 | 15 |
| Petr Babička | 1 1 1 0 1 1 | 5(3) |
| Michal Dudek | 0 0 0 – F 0 | 0 |
Poznámka: Luboš Velinský byl v rozjížďce s číslem pět předjet o kolo.
Průběžná tabulka:
| malé body | velké body | |
| 1. Liberec | 36 | 4 |
| 2. Březolupy | 28 | 3 |
| 3. Pardubice | 24 | 2 |
| 4 Slaný | 20 | 1 |
Velká cena Královského města Slaný v kubatuře 125ccm:
| 1. Eduard Krčmář, Slaný | 3 3 3 2 | 11 |
| 2. Jakub Fencl, Markéta Praha | 3 2 2 3 | 10 |
| 3. Roman Čejka, Slaný | 2 3 1 3 | 9+3 |
| 4. Tomáš Habada, Slaný | 2 2 3 2 | 9+2 |
| 5. Michal Průcha, Slaný | 1 1 2 2 | 6 |
| 6. Ondřej Veverka, Markéta Praha | 0 1 – 3 | 4 |
| 7. Miroslav Machek, Markéta Praha | E 3 F 1 | 4 |
| 8. Daniel Hádek, Plzeň | 1 2 1 0 | 4 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Pražané podlehli, ale ostudu neudělali
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 15. dubna
Porážkou domácího týmu skončil premiérový závod 2. polské ligy na pražské Markétě, kam zavítal polský klub Kolejarz Rawicz. Po odjetí prvních tří jízd za skóre 15:3 to sice vypadalo na pořádný výprask. Pak se však náš celek vzchopil a především zásluhou Richarda Wolffa, ale i druhé opory v podobě Pavla Ondrašíka dokázal klást favorizovanému polskému soupeři až do konce závodu tuhý odpor. Naši severní sousedé si nakonec odvezli jasné vítězství v poměru 55:37, přesto domácí fanoušci, kteří přišli na Markétu podpořit svůj celek, rozhodně neodcházeli zklamáni. Především viděli výborné a dramatické závody, navíc ve formátu tým proti týmu, který u nás, s výjimkou loňské extraligové baráže, nebyl dlouho k vidění.
Sluncem vyhřátá Markéta přivítala v neděli odpoledne početnou skupinku diváků, kteří se nenechali zlákat letním počasím a místo zahánění nudy na chatě, zahrádce nebo u vody se rozhodli vyplavit si adrenalin sledováním plochodrážních soubojů.
Úvodní rozjížďka závodu byla čistě juniorského složení. Na start se společně postavili Damian Balinski mladší, Marcel Kajzer, Martin Gavenda a Michal Matula. Už v první zatáčce demonstroval polský potěr svoji sílu a bez větších problémů opanoval první dvě pozice. Martin Gavenda se sice snažil držet vedoucí dvojice, ale druhou příčku Balinského ohrozit nedokázal. Michal Matula jezdil s velkým odstupem poslední. Pro první tři body za vítězství si tak dojel Marcel Kajzer a otevřel skóre hostí hodnotou 5:1. Trochu zbrzdit nápor soupeře mohl v následující jízdě nastoupivší Pavel Ondrašík. Společně s Dominikem Jechem se postavili polsko-německé dvojici Andrzej Zieja – Mathias Schultz. Po startu šel do čela Zieja před Ondrašíkem. Schultz zaútočil na druhou pozici vnějškem, ale náš kapitán před sebe dvojnásobného německého šampióna nepustil a do druhé zatáčky najížděl opět před ním. Radost publika však netrvala dlouho. Schultz si našel skulinku a ukázal našemu jezdci záda.
Druhá prohra v řadě nepůsobila na našem kontě příliš lichotivě a naději na zvrat nepřinášel ani pohled na složení třetí jízdy. Adam Vandírek s Patrikem Doubkem a proti nim v barvách Rawicze Rafal Kowalski a Robert Mikolajczak. Poslední dva jmenovaní potvrdili své kvality hned po startu. Mikolajzcak odstartoval ze třetí dráhy nejlépe a ujal se vedení před Kowalskim. Třetí jezdil v oblacích prachu Vandírek a za ním s pořádně velkým odstupem Doubek. Na pořadí se pak až do cíle nic nezměnilo a Poláci se mohli radovat z další výhry.
Skóre 15:3 pro hosty po třech odjetých jízdách vrátilo diváka – optimistu do reality. Ale náladu myslím nikomu nezkazilo. Nádherné počasí a kvalitní závody si vychutnávali všichni. Zatímco traktory a kropicí vůz uváděly vysušenou prašnou dráhu do sjízdného stavu, mohli diváci na tribuně přemýšlet, co asi udělá s nelichotivým výsledkem Richard Wolff. Ten se na start čtvrté jízdy postavil spolu s Michalem Matulou, vítězem první jízdy Kajzerem a největší údernou silou polského týmu Piotrem Dymem. Ten šel také po vylétnutí pásky do čela, ale jeho radost trvala jen do druhé zatáčky, kde ho Wolff excelentně podjel. Třetí Kajzer to v nájezdu trochu přehnal a seznámil svoji kombinézu s pražskou dráhou. Pohotově však vyskočil zpět do sedla pustil se do stíhací jízdy. Ta nakonec přinesla své ovoce a spolu s Matulovým skalpem zachránil i remízu pro svůj tým v této jízdě.
Jasnou záležitostí se stala pátá jízda pro duo Zieja – Schultz, kterým se Vandírek s Doubkem nedokázali ani přiblížit a s pořádným odstupem dokroužili pro jeden bod. Sotva si Richard Wolff trochu odpočinul, musel znovu na start. V boji proti Kowalskimu s Mikolajzcakem mu měl pomoci Martin Gavenda. První oblouk sice vynesl do čela oba Poláky, ale už ve druhé zatáčce si Wolff vyšlápl vnějškem na Kowalskiho a podobným manévrem připravil v úvodu třetího kola o vedení i Mikolajczaka.
Ale ani druhá výhra pražského borce neotřásla sebevědomím polského celku, který svůj šestnáctibodový náskok navýšil v následující jízdě o další dva body. Strůjcem výhry 4:2 byl Piotr Dym. Mezi něj a Damiana Balinského se však dokázal vklínit Pavel Ondrašík. Nebodoval Dominik Jech.
V osmé jízdě se manažer polského celku rozhodl experimentovat a ve stoprocentně úspěšné dvojici Zieja-Schultz vyměnil Poláka za mladou dánskou posilu Caspera Wortmanna. Proti těmto dvěma stanuli na startu Richard Wolff s Martinem Gavendou. A byl to právě Wolff, kdo šel v první zatáčce suverénně do čela. Za ním jel Schultz, který zůstal věrný své tradici druhých míst, a třetí příčku statečně hájil Gavenda před zle dotírajícím dánským jezdcem. Wortmann vyčerpal své útočné síly během prvních dvou kol a naše první vítězství bylo na světě.
A další triumf na sebe nenechal dlouho čekat. V následující, v pořadí již deváté, jízdě se o podobný kousek, by se štěstím, postarali Ondrašík s Jechem. Od startu odjel nejlépe Mikolajzcak, ale s Ondrašíkem v patách. První útok českého jezdce na vedoucí pozici v nájezdu do druhého kola sice nevyšel, ale ve druhé zatáčce si dobře najel a vnějškem se přes Poláka dostal. Ten však v zápětí defektoval a umožnil tak bodovat Dominiku Jechovi, který projel cílem jako třetí za Kowalskim.
V jízdě s číslem deset využil pražský celek svého práva na nasazení tzv. zlaté taktické rezervy. Tuto rezervu může nasadit družstvo, které prohrává alespoň o deset bodů. Body získané tímto jezdcem v dané jízdě se zdvojnásobují. A kdo jiný by mohl plnit úlohu zlaté rezervy než Richard Wolff. Poláci vyslali proti němu do boje Piotra Dyma s Damianem Balinskim. Dym perfektně odstartoval a celá čtyři kola dokázal odrážet Wolffovy útoky. Výborně si vedl Adam Vandírek, na něhož tentokráte nestačil dravý Balinski. Výsledkem byla třetí česká výhra, tentokráte v poměru 5:3. Družstvo Markéty se tak soupeři přiblížilo na rozdíl dvanácti bodů.
Tento výsledek pomohl udržet i Pavel Ondrašík, který se v prvním kole jedenácté jízdy ve výjezdu ze zatáčky u depa vnějškem přehnal přes Roberta Mikolajczaka a svým triumfem zajistil remízu 3:3. Pro jeden bod si dojel Wortmann před Gavendou. K další remíze napomohl pád Marcela Kajzera ve dvanácté jízdě. Polák se poroučel k zemi v tomtéž místě
jako v jízdě s číslem čtyři a byl vyloučen. V opakované rozjížďce sice neohroženě kraloval Andrzej Zieja, ale pro nás bylo důležité, že si Vandírek dojel pro dva body a Doubek, který mezitím stihl spadnout a znovu nasednout, pro bod jeden.
Adam Vandírek startoval i v jízdě s číslem třináct, ale v ní se mu už tolik nedařilo. Odstartoval sice dobře a držel za sebou Caspera Wortmanna. Ten na něj však zaútočil v momentě, kdy se Vandírek ohlížel a příliš zvědavého českého jezdce předjel. Triumf Rawicze alespoň korigoval na 4:2 druhým místem za Dymem Richard Wolff.
O vítězství polského celku již nebylo pochyb, ale zbývaly odjet ještě dvě jízdy. Po odtajnění jejich jezdeckého obsazení se na start postavili: Rafal Kowalski, Mathias Schultz, Martin Gavenda a Pavel Ondrašík. Do první zatáčky najížděl jako první Kowalski následovaný Ondrašíkem a Schultzem. Tohle pořadí vydrželo skoro dvě kola, pak ale udělal Pražan drobnou chybu. Zatáčka u depa ho vynesla skoro až k mantinelu, čehož číhající Němec nemohl nevyužít a vnitřkem se protáhl na druhé místo.
Do poslední jízdy byl nahlášen vedle Wolffa opět Pavel Ondrašík, proto jí předcházela nutná pauza. Za soupeře byli českým jezdcům dosud neporažený Andrzej Zieja a Piotr Dym, který za celý závod ztratil jediný bod. Start byl jednoznačně v režii polské dvojice, která šla
rychle dopředu. Vše se zdálo být již rozhodnuto, ale opak byl pravdou. Ve třetím kole se z mračen prachu náhle vynořil Wolff těsně za Ziejou, který jeho útoku nedokázal odolat. To však nebylo vše, protože o zatáčku později už Wolff visel na výfuku Dyma. Poslední útok na cílové rovince domácímu borci vyšel a pomyslnou cílovou čáru protnul jako vítěz. Svou roli zde možná sehrál i motocykl Piotr Dyma, pro který si na dráhu musel doběhnout mechanik.
Kolejarz Rawicz si tak nakonec z Prahy odvezl tři body za vítězství, jezdci Markéty cenné zkušenosti a spokojení diváci dobrý pocit z perfektních napínavých závodů. Podtrženo, sečteno: premiéra polské ligy v Čechách dopadla na výbornou.
Hlasy z depa:
speedwayA-Z: „Co říkáte premiéře polské ligy na Markétě?“
Pavel Ondrašík: „No, byla to taková příprava na sezónu, takový oukávání po zimě. Testuju
sebe i motorky. Poláci jsou rozjetý, my ne. Je to vidět. Je to dobrý hlavně
pro mladý. Jak říkám pro nás starší je to spíš takovej trénink, pro ty mladý
závody.“
Richard Wolff: „Kluci vokoukli, co je to polská liga, že to neni žádná sranda. Ta úroveň je
vidět, vždy to jsou jména z naší extraligy. No, musíme všichni tahat za
jeden provaz, hlavně až budeme na výjezdu.“
speedwayA-Z: „Co pro vás tyhle závody znamenají? Dobrou tréninkovou přípravu nebo je to opravdu o závodění?“
Richard Wolff: „Rozhodně to neberu jako trénink. Jasně, můžu si něco vyzkoušet, ale v týhle
lize je potřeba se trochu předvýst.“
SpeedwayA-Z: „Ta poslední jízda, to byla paráda. Jak to vypadalo z vašeho pohledu?“
Richard Wolff: „Ten přede mnou odcházel na ruce. Viděl jsem, jak na tom vlaje, jel vyloženě udržovačku a snažil se jet lajnu. To že jsem potom předjel Dyma byla spíš
náhoda. Měl něco s motorem. Dráha byla dost těžká, hrozně rozbitá. Chtěla
by trochu ztvrdit, aby to tady bylo taky trochu pro diváky.“
| RKS Kolejarz Rawicz | 55 | |
| Andrzej Zieja | 3 3 3 1 | 10 |
| Mathias Schultz | 2 2 2 2 | 8 |
| Rafal Kowalski | 2 2 2 3 | 9 |
| Robert Mikolajzcak | 3 1 E 2 | 6 |
| Piotr Dym | 2 3 3 3 2 | 13 |
| Damian Balinski jr. | 2 1 0 | 3 |
| Marcel Kajzer | 3 1 X | 4 |
| Casper Wortmann | 0 1 1 | 2 |
| AK Markéta Praha | 37 | |
| Pavel Ondrašík | 1 2 3 3 1 0 | 10 |
| Dominik Jech | 0 0 1 | 1 |
| Patrik Doubek | 0 0 1 | 1 |
| Adam Vandírek | 1 1 1 2 0 | 5 |
| Richard Wolff | 3 3 3 4 2 3 | 18 |
| Martin Gavenda | 1 0 1 0 0 | 2 |
| Michal Matula | 0 0 | 0 |
| Matěj Veselý | DNR |
Foto: Jiří Bayer
Tomáš Topinka se vrací do české extraligy
Mšeno – 15. dubna
Kariéra Tomáše Topinky je do značné míry spojena se Mšenem. Vše začalo spoluprácí s někdejším mšenským šéfem Jiřím Opočenským. Jeho nástupci později vyřešili závodníkův problém s odchodem z Olympu. A dali mu šanci v extralize ve chvílích, kdy mu horliví britští úředníci odmítli vydat pracovní povolení. Tomáš Topinka vybojoval na mšenské dráze oba své individuální a jeden ze dvou párových titulů. Naposledy však oblékl mšenskou vestu v roce 2003. Nyní se však s klubem dohodl na startech v letošní extralize. Objeví se už pozítří v úvodním kole na pražské Markétě.
„Dvakrát jsme se s ním s panem Greplem setkali,“ říká Antonín Kasper na téma návratu Tomáše Topinky do svého družstva. „Domluvili jsme si finanční prostředky. Řekli jsme si každý svoje a zvážili to. Tomáš se znovu ozval a došlo k dohodě.“
A mohou se čeští diváci těšit také na další starty Tomáše Topinky? „Řekl, že pokud mu to vyjde, pojede všech osm závodů,“ pochlubil se mšenský kouč. „Hlavně soboty jsou pro něho bezvadné. Zastaví se tu na svých cestách do Švédska. A pro náš tým to bude určitě posila.“










