Lišov – 7. února
Loni se svěřoval s přáním vylepšit výrazně své výsledky. A nakonec se takřka zrodil fantastický úspěch, když vidinu medaile v mistrovství republiky jednotlivců sebrala rovněž až příliš pozdě odhalená prasklina rámu. Může se však těšit titulem přeborníka v historicky nejlépe obsazeném ročníku historie či povedenými závody v extralize či první lize. Jan Holub o všem hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.
Příliv teplého vzduchu na naše území s největší pravděpodobností sfoukl naději, že bychom mohli letos v zimě u nás spatřit mistrovský závod na ledové dráze. Ohřebované speciály však zavrčely nejen pod bratry Klatovskými, kteří se po východní etapě světového šampionátu dělí o průběžné desáté místo. Jejich otec Antonín totiž v Jistebnici připravil dva tréninkové ovály, kde se v úterý a ve středu představili v akci všichni ledaři. Hrdinou týdne se stal Lukáš Hutla. Nejenže si v souboji s Andrejem Divišem a Lukášem Volejníkem na jihu Čech pojistil místo v národním týmu, ale včera se postavil na nejnižší stupeň vítězů v pouáku ve St. Johannu.
Almaty – 15. února
Šestý finálový závod světového šampionátu ledařů přinesl triumf Danilu Ivanovovi. Do nizozemského Assenu přijede jako leader průběžné klasifikace Dmitrij Koltakov, který dnes prohrál jen s vítězem a dal do kupy již přesně sto bodů. Bratři Klatovští se umístili na začátku druhé poloviny startovního pole, přičemž se dělí o desátou příčku průběžné klasifikace. Dnešní mítink byl dramatický již před začátkem, kdy většina závodníků podepsala petici proti stavu dráhy. Závod nabral tříhodinové zpoždění a během úpravy byly také ochranné balíky položeny blíže vnitřku oválu a nakonec se končilo po dvaceti jízdách bez semifinále a finále.
Almaty – 14. února
Slavný stadión Medeo umístěný v nadmořské výšce 1700 metrů a vzdálený bratru třicet kilometrů od největšího kazašského města Almaty neboli rusky Alma Aty hostil světový šampionát ledařů po dvaceti letech. Finalisté mistrovství světa tu při svém čtvrtečním příjezdu nalezli obrovské haldy sněhu a místní obyvatelé je informovali, že takovou bílou nadílku ještě letos nezažili. V pátém závodě dnes večer se radoval Dmitrij Koltakov. V rozjížďce s číslem dvanáct sice upadl, ve všech dalších případech však vítězil. A to včetně finálové jízdy, do jejíhož cíle za sebou přivedl Franze Zorna a oba bratry Chomiceviče. Igor Kononov mezi čtyřmi nejlepšími dnes chyběl, takže před zítřejším odpoledne jej od hrotu průběžné klasifikace dělí tři body. Bratři Klatovští se umístili těsně za první osmičkou.
Divišov – 14. února
Za posledních čtyřiadvacet měsíců bylo možné Martina Smolinskeho spatřit stále častěji s motory Jawa nejen při různých trénincích, ale také o závodech. Přesvědčit se o tom mohli rovněž pozorní diváci zářijového Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze. Divišovský motocykl dovedl k vítězství také při jednom z klasických dlouhodrážních pouáků v Dingolfingu. O spojení vítěze loňské novozélandské velké ceny s českým výrobcem deroucím se zpátky na světové výsluní se v kuloárech mluvilo stále častěji. Nyní je však konec všem spekulacím, jelikož Martin Smolinski v pondělí podepsal smlouvu, že v úzké spolupráci s firmou Tornado Racing Parts Friedhelma Grossewächtera ze Spenge půjde do sezóny 2015 jako oficiální tovární jezdec Jawy.
Canterbury – 25. srpna 1984
Dostat se na závody do Anglie bývalo těžké a v zásadě existovaly tři způsoby. První byla účast v mistrovství světa jednotlivců, jenž se až do samého počátku padesátých let odbývalo výhradně v ostrovní monarchii. Druhým angažmá v některém z ligových klubů a konečně třetím seriál dvojzávodů družstev, které Angličané nazvali test matche, a jejichž historie je prakticky stejně stará jako celá britská plochá dráha vůbec. Emancipace kontinentálních závodníků vedlo ke geograficky odděleným kvalifikacím v mistrovství světa, takže prvním československým borcem startujícím za La Manche se stal Luboš Tomíček, když se kvalifikoval do světového finále ve Wembley roku 1965. Účast některého československého borce v britské lize umožnilo až oteplení na politickém nebi v souvislosti s pražským jarem. Napomohlo mu i historicky první turné československého družstva po anglických drahách v srpnu 1967. V následujících letech se s většími či menšími prodlevami opakovalo. Naši závodníci byli vítanými hosty, protože jejich nabité sestavy dokázaly produkovat vyrovnané závody a lákat diváky do ochozů. O to větší šok pro Angličany přišel v srpnu 1984, kdy experimentální sestava nevyhrála jediný duel, a renomovaný žurnalista Peter Oakes se divil, jestli jejím členům vůbec stálo za to vypravit se na dalekou cestu. Karel Kadlec by mu dozajista dal pozitivní odpověď, už je kvůli zážitkům sesbíraným na svobodné straně železné opony, s nimiž se podělil se čtenáři magazínu speedwayA-Z.
