Žarnovica – 19. listopadu
Se závodním světem ploché dráhy se rozloučil poměrně brzy. Na motocykly ale nezanevřel. Celý život se mu obrátil naruby den po jeho červnovém svátku. Vyjížďka skončila brzy. Bohužel setkáním s odporným zmrdem, který jej svým autem srazil a pak jej nechal bez pomoci ležet v bolestech na silnici. Ján Mihálik statečně bojuje, aby se mohl postavit zpátky na nohy.
V sezóně 2020 už Žarnovica nepokračovala v české extralize ani v koalici s INTERTEAMem Vladimíra Vopata. Ján Mihálik ale hájil barvy klubu v první lize. Byl čtvrtým nejlepším juniorem v Čechách a třetím na Slovensku. Po zářijové juniorce v Žarnovici jsme ho ale už na oválech neviděli.
„Byly problémy s covidem,“ vysvětluje, kam se vytratil. „Mohl jsi být jen tam, kde jsi bydlel. Pracoval jsem, otec, bratr a mechanici taky. Bylo toho dost. Roli hrály i finance, to si nemusíme lhát, plochá drahé není laciný sport. Ale stále jsem si říkal, že nic není ztracené.“
Nakonec ale bylo. „Přemýšlel jsem o návratu,“ svěřuje se Ján Mihálik. „Ale měl jsem už rozprodané věci. Skončilo to, ale na závody chodím stále. Ale už jen jako divák.“
Vážné následky nehody:
Ján Mihálik nemohl po nehodě dýchat, protože fraktura klíční kosti zapříčinila pneumotorax. Mnohem zapeklitější bylo, že si zlomil obratel L1. Jeho úlomky se zapíchly do míchy a její otok měl na následek necitlivost obou nohou.
Pořídil si cestovní motocykl. „Stalo se to v Žarnovici,“ vrací se k osudnému ránu pětadvacátého června. „Jel jsem k dálnici směr Nová Baňa. Je tam blbá křižovatka, bývají tam pravidelně nehody, nikdo s tím nic nedělá, minulý týden tam přejeli chodce.“
Nyní na kritické místo doplatil i bývalý žarnovický plochodrážník. „Jel jsem po hlavní,“ líčí. „Z vedlejší mi tam vjelo auto. Snažil jsem se brzdit. Na motorce je přední brzda hlavní kvůli těžišti. Brzdil jsem oběma. Proto mě to vzalo do smyku, přeletěl jsem přes řidítka a vletěl do značky.“
Viník od nehody zbaběle ujel, aniž by přivolal pomoc. „Ležel jsem pod značkou na boku,“ vypráví Ján Mihálik. „Bolel mě celý člověk, nemohl jsem dýchat. Dal jsem si přilbu z hlavy dolů., ani jsem si ji nerozepnul chtěl jsem dýchat. Nevěděl jsem, co se děje, nemohl jsem se otočit. Naštěstí se kolem vracela záchranka z noční.“
Dobří lidé pomáhají:
Ambulance s vážně zraněným Jánem Mihálikem odhoukala do Banské Bystrice. Od té doby byl hospitalizovaný Levicích a v Bratislavě. Do pětadvacátého října potom v Kováčové a udělal velké pokroky. Rehabilitace je nejen dlouhá, ale především nákladná. Lidé jej podpořili nejen při závodech, ale další poslali finanční pomoc přes Donio.
Viník nehody se dodnes nepřihlásil a policie jej nedopadla. „Co naděláš?“ krčí Ján Mihálik rameny. „Neuděláš s tím nic. Takoví debilové prostě dnes jezdí…“
Se sebou ale dělá hodně, maká, aby se postavil zase na nohy. „Dvakrát týdně jezdím cvičit do Bánské Bystrice. Založil ho vozíčkář, věnuje se případům s poraněním míchy. Už umím hýbat nohama, od půlky pasu dolů je necítím. Umím hýbat se stehny, doma mám bradlák. Neudržím kolena, mám udělané dlahy, abych jen neseděl a neležel.“
Léčba je nákladná, za závodníka nezapomněli jeho přátelé, kolegové a pochopitelně ani SC Žarnovica, jenž při závěrečné extralize organizoval výběr finanční pomoci. „Předminulý měsíc jsem byl v národním rehabilitačním centru v Kováčové a založil jsem sbírku, která za pár dnů končí,“ dodává Ján Mihálik, že ani on sám nesedí s rukama v klíně. „Dělám všechno pro to, abych dělal pokroky. A postavil se zase na nohy.“
