Žarnovica – 7. června
Dosavadní tři prvoligové závody měly na nevyšším stupni svého pódia pokaždé jiný tým. Nedělní mítink v Žarnovici, jímž se soutěž po přeložení Svitav láme do své druhé půle, může v tomto trendu pokračovat. V duchu podzimní koaliční dohody totiž březolupsko-žarnovický celek nastoupí před domácím publikem pouze pod hlavičkou SC Žarnovica.

Jako jediný celek nastoupí Žarnovica s pěti muži a konečně ve větší míře představí své vlastní závodníky. Zatímco Ján Mesiarik už startoval v Březolupech a v Liberci, Rakušan Fritz Wallner pojede svůj první prvoligový mítink a debutant Patrik Búri svůj první závod vůbec. Při zranění Martina Málka tým doplní Michael Hádek a Martin Gavenda.

Ostatní družstva ponechávají standardně některá startovní čísla volná. Po zranění Filipa Hájka během evropského poháru stopětadvacítek v Pardubicích dorazí na Slovensko Pražané pouze se Zdeňkem Holubem, Michalem Škurlou a Ondřejem Smetanou. Scházet bude také kouč Tomáš Topinka. I když se může pochlubit mnoha úspěchy včetně vítězství ve Zlaté přilbě a dvěma domácími individuálními tituly, trenérský kurz musí absolvovat i on.

Mšeno se po předchozím závodě v Liberci dělí s Pardubicemi o průběžné vedení a Rudolf Grepl neponechává nic náhodě. V neděli dorazí s Filipem Šiterou, Danielem Hádkem, Janem Holube a Stanislavem Pouznarem. Ovšem Pardubice budou v souboji o hrot tabulky nepříjemným protivníkem. Bílého koníka na hrudi budou mít Tomáš Suchánek, Hynek Štichauer, Jaroslav Petrák a Václav Milík, který dorazí rovnou z kvalifikace o SGP v rakouském St. Johannu im Pongau.

Startovní listina:

Foto: Eva Palánová

Svitavy – 27. května
První svitavská prvoligová zastávka prozatím putuje kalendářem. Z původního termínu 23. června ji dostal verdikt FIM Europe, který na stejný den potvrdil Divišovu semifinále evropského šampionátu družstev. Dnes však došlo k dohodě o zrušení i náhradního termínu, jímž se stala tato sobota 1. června.

Roman Čejka a Zdeněk Holub totiž byli nominováni na evropský juniorský šampionát do Pily. Děravá startovní listina by působila anti divácky, proto došlo k dohodě, že se mítink opět přesune. Termín bude dohodnut během nejbližšího prvoligového klání, které se odehraje 9. června ve slovenské Žarnovici.

Foto: Eva Palánová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Jedna velká improvizace byl dnešní druhý prvoligový mítink. Personální hlavolam ještě více zauzlila včerejší zranění Martina Málka a Daniela Hádka a stejně tak poznání Jana Jaroše, že po pádu při extralize minulý týden není dokonale fit pro zranění. Když navíc dopoledne onemocněl Stanislav Pouznar, ve startovní listině se škrtalo a přepisovalo o sto šest. Přesto jsme však byli svědky strhující podívané. Až ve finále mšenský tandem Jan Holub – Filip Šitera vyřešil boj o vítězství s Prahou. Pardubice se z bronzu mohly radovat až v rozjížďce s číslem šestnáct, když už koaliční tým Březolupy a Žarnovice vystřílel veškerý prach svého jezdeckého potenciálu. Závod vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Emila Sovy, v jehož finále Filip Šitera oplatil Romanu Čejkovi dvě předchozí porážky.

Škatulata se hejbala
Poprvé od roku 2005 se na prvního máje ve Mšeně konal prvoligový mítink, což nebylo příliš optimální s ohledem na velký počet zahraničních mítinků, jimž naši borci dali přednost. V tomto světle byla obdivuhodná loajalita Filipa Šitery, který svému oblíbenému závodu položil na oltář závod mistrovství Evropy v Debrecenu.

Jeho gesto se ukázalo jako nanejvýš prozíravé. Jan Jaroš totiž včera při Markéta Open neobjel jediné kompletní kolo. V rukách, které si ošklivě odřel při extralize minulý týden, nemohl udržet motocykl. A raději se rozhodl vypustit i dnešní mítink. Další ranou pro domácí tým se ukázalo onemocnění Stanislava Pouznara, jehož Rudolf Grepl ještě během dopoledne raději odvezl domů.

Špatné zprávy ze mšenského tábora zněly nepříjemně také v březolupsko-žarnovickém týmu. Jeho původní tříčlenná sestava byla sice improvizací už sama o sobě, nicméně přesto působila ambiciózně. Jenže včera neskončila ještě ani první série a všechno bylo po pádech Daniela Hádka a Martina Málka vzhůru nohama.

Svit čarodějnických ohňů provázel už jen boj o splnění povinné kvóty třech závodníků, kteří prošli přejímkou. Tomáš Topinka přislíbil zapůjčení Filipa Hájka, jenž by se v pražské vestě dočkal určitě jednoho vystřídání. V koaličních barvách na něho však čekala slušná porce závodění. Alternativa s hostováním Michala Kleina totiž ve světle výše zmíněných mšenských patálií nevyšla. A Michal Průcha, jehož se včera před půlnocí podařilo narychlo zmobilizovat, předem avizoval bolesti v ruce.

Lékař závodu mu start nedoporučil, avšak slánský junior se přece jen rozhodl, že do závodu zkusí vstoupit. Rozjížďka s číslem jedna však proběhla jen ve tříčlenném aranžmá. Nejlepší start vystřihl Jan Holub, aby ho však v prvním oblouku podjel jmenovec Zdeněk. Jeho vítězství se však do cesty postavil David Štěrovský, když upadl na začátku druhého okruhu. Dočkal se diskvalifikace a po restartu už Zdeněk Holub vládl pevnou rukou od samého počátku.

Druhá jízdě viděla velké sólo Ondřeje Smetany, jehož pražský kouč operativně přesunul na post náhradníka. Praha se usadila v čele, Mšeno zůstávalo druhé, ale ve třetí jízdě nemohl na rošt žádný z jeho zástupců. Za této situace dovezl Filip Hájek jeden bod pro Březolupy, kde už bylo jasné, jakou hodnotu má. Michal Průcha skutečně ve druhé jízdě ujel jen pár metrů, než definitivně zajel na trávník.

Michal Škurla třetím triumfem zvýšil náskok Markéty, jíž na konec úvodní série rovněž čekala plonková jízda. Nakonec jí ovládl Roman Čejka, který v prvním výjezdu před sebe nepustil divoce útočícího Filipa Šiteru. Díky jeho vítězství se koaliční celek dostal na stejnou úroveň s Pardubicemi, jelikož Hynek Štichauer z taktické rezervy vytěžil třetí místo.

Závod byl však ještě příliš mladý, aby se daly vyvozovat závěry. Rozjížďku s číslem pět opanoval Jan Holub, jenž se po raketovém startu usadil v čele. Ondřej Smetana se v prvním oblouku zvenčí prosadil přes Jaroslava Petráka. Pražané setrvávali v čele, navíc jejich pozici hned vzápětí konsolidoval Michal Škurla.

Na komplikované dráze se konečně našel a rozjel se k letos nejlepšímu výsledku. V šesté jízdě za sebou nechal Hynka Štichauera a Michala Kleina hned s vylétnutím pásky. Po nucené přestávce ve dvou jízdách konečně přišla řada i na spojené moravsko-slovenské družstvo. Roman Čejka slavil druhý triumf v řadě, když záhy zmizel z dohledu Ondřeje Smetany i Davida Štěrovského.

Avšak v osmé jízdě vyšel Filip Hájek bodově naprázdno. Zdeněk Holub se dočkal porážky od Filipa Šitery, avšak Pražané zůstávali před Mšenem o pět bodů. René Vidner již podruhé dovezl bod, přesto však v půlce základní části měla Pardubice jen dva body k dobru na personálně trápené Březolupy.

Mšenský král slavil dvakrát
Druhou polovinu mítinku však otevřela další absence pražského závodníka. Jan Holub odvedl Hynka Štichauera s Filipem Hájkem a přiblížil se Markétě na dvoubodový dostřel. Ovšem Pražané měli stále tahat za delší konec provazu. Zdeněk Holub před závodem namontoval nové lamely, ale nebyl spokojený se svými starty. A tak se vrátil ke starému složení spojky, což se mu vyplatilo hned v desáté jízdě.

Sotva vyletěla páska vzhůru, jal se úřadovat. Roman Čejka tentokrát zaostal vzadu, avšak v úvodní zatáčce druhého okruhu se ladně přenesl před Jaroslava Petráka. Za vedoucím Pražanem se však nehnal. Dobře věděl, že druhé místo ponechalo jeho celek na desetibodové ztrátě na vedoucí Prahu. A že uzrál čas na žolíkový útok.

Rudolf Grepl mu přihrál do cesty Filipa Šitery, avšak slánský junior v koaličním žoldu na něho vyzrál záhy po startu. Vítězství násobené dvěma posunulo Březolupy na třetí příčku o čtyři body před Pardubice. Dvanáctá jízda měla proběhnout jen ve dvou, proto se na jejím roštu dodatečně objevil Filip Hájek v roli taktické rezervy.

Michal Škurla zaznamenal třetí triumf v řadě. Zdálo se, že Praha s pětadvaceti body konečně kráčí za prvoligovým triumfem. A že jedinou nezodpovězenou otázkou zůstává, zda koaliční celek dokáže udržet Pardubice na své uzdě. Ale chyba lávky.

Hynek Štichauer bez větších problémů zvítězil ve třinácté jízdě. I když Filip Hájek přivezl bod za Michalem Kleinem, koalice se mohla chlubit osmnácti body proti pardubickým sedmnácti. A ke všemu vítězná šňůrka Romana Čejky se opět přetrhla.

„Nevyšel mi start, bolely mě ruce, tak jsem to vypustil a jel na jistej‘ bod,“ omlouval se v depu za své třetí místo za Janem Holubem a vítězným Michalem Škurlou, mezi něž se mu nepodařilo v první zatáčce proniknout. Jaroslava Petráka ovšem stačil nechat za sebou.

Tím se účinkování spojeného celku Březolup a Žarnovice uzavřelo. V rozjížďce s číslem patnáct Hynek Štichauer zajistil Pardubicím definitivně v dnešním závodě třetí místo. Zadání své mise neměl ovšem příliš komplikované. Na rošt s ním přijel jen Zdeněk Holub, který však navíc ještě během prvního kola zůstal stát. „Zadřel jsem motor,“ vraštil čelo.

Ve dvou se jelo rovněž v rozjížďce s číslem šestnáct. Filip Šitera odvedl Jaroslava Petráka, čímž Mšeno nastupovalo do finálové jízdy se ztrátou třech bodů na Prahu. Ty se nakonec pro tandem Filip Šitera – Jan Holub ukázaly jako maličkost. „Nepoved‘ se mi start a už jsem pak jen chytal cejchu,“ zněl komentář z úst bezprostředního svědka jejich počínání Michala Škurly. Ten se musel smiřovat nejen se svou dnešní první prohrou, ale také ztrátou vítězství svého celku stylem last minute.

Filip Šitera ovšem záhy měl další důvod k oslavám, protože opanoval doprovodný Memoriál Emila Sovy. V semifinále na něho odstartoval Jan Holub, avšak toho podjel ještě v prvním okruhu v zatáčce u depa. Druhé semifinále se stalo kořistí Romana Čejky, jehož stejně suverénně do finále doprovodil Hynek Štichauer.

Finálový start vynesl do čela Romana Čejku. Filip Šiteru mu už třetí porážku na své dráze nedovolil. Tvrdě se hnal spodkem první zatáčky, aby ukázal, kdože je ve Mšeně králem. Povedlo se mu to hned ve výjezdu, aby posléze mařil Slaňákovy nájezdy až do cíle. Po prvoligovém triumfu Mšena mohl na nejvyšším stupni rovnou zůstat.

Hlasy z depa
„Čejkin vyjel ven a já už věděl, že tam budu,“ líčil Filip Šitera rozhodující okamžiky finále Sovova memoriálu. „Chtěl jsem vyhrát, i když on jel dobře. Takže paráda, vyhrál jsem a vyhráli jsme i ligu. Bylo to dramatický až do finále. V něm rozhodoval start, byli jsme domluvený s Holubínem, jak pojedem‘. Vyhrát doma je povinnost, hlavně aby nám to vyšlo taky o extralize.“

„Včera nic moc, ale dneska byla konečně dráha,“ porovnával Jan Holub dnešní mítink s včerejším Markéta Open. „Vyhráli jsme, jsem spokojenej‘. Ve finále šlo o všechno, ale s Filipem je to vždycky dobrý. V Sovově mohlo bejt‘ líp, to je pravda, ale taky hůř.“

„Zazávodil jsem si, bylo to dobrý,“ nechal se slyšet Michal Klein. „Je dobrý, že Mšeno vyhrálo. Nepadal jsem ani ve svý zatáčce, řek‘ jsem si, že budu závodit. To je lepší. Celkem to šlo, musel ses vyhejbat dírám.“

„Dobrý, až na ty dvě poslední jízdy,“ připomínal Michal Škurla nejen finálovou jízdu první ligy, ale také semifinále Sovova memoriálu. „Ale jinak dobrej‘ den. Nastavení bylo v pohodě a dráha se mi tady líbí.“

„Ze začátku to bylo dobrý,“ vyprávěl Zdeněk Holub. „Dal jsem nový lamely, ale první dva starty mi nešly, tak jsem to dal zpátky a bylo to lepší. Škoda motoru, nevypadá to pěkně. Uvidíme, až se to otevře.“

„Dobrý závody,“ pochvaloval si Hynek Štichauer. „Další na rozjetí, ale stoprocentně spokojenej‘ nejsem. Nešly mi starty a na těžkejch‘ drahách se necejtím ve svý kůži. Aspoň jsem ale porovnal oba motory. Uvidíme, připravíme se na další závody a jedeme dál.“

„Na hovno,“ suše odtušil Jaroslav Petrák na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Dráha. Hrozná, nejhorší v republice. Kvůli svými handicapu s železem tady nechci blbnout. Chtěl jsem, snažil se, chvilku to vydrží, jenže pak to zase začne bolet. Kdyby byla lepší dráha, bylo by to daleko lepší. Nemůžu tady do toho chodit jako mladý, musím koukat na zadní kolečka. Ale závodit se mi chtělo.“

„Dobrý,“ těšil se Roman Čejka. „Dneska super, nejlepší trénink. To je sranda, samozřejmě. Ale jsem maximálně spokojenej‘. Motor, co jsem nevěřil, jel suprově. Poved‘ se mi i Memoriál, vezu si pohár, akorát nevím, co budu dělat s tou dětskou sedačkou, co jsem taky vyhrál. Jednou mě opral Zdeněk Holub na startu. Nechtěl jsem něco zkoušet, abychom mohli jet v další jízdě žolíka. A ten se mi poved‘. Pak mi ale vůbec nevyšel start a vypustil jsem to. Bolely mě ruce, tak jsem se na to radši vyprd‘ a dojel si pro bod.“

Aktuální prvoligová tabulka:

14. Memoriál Emila Sovy:

Foto: Eva Palánová

Mšeno – 30. dubna
V odstupu pár hodin po své ouvertuře pokračuje první liga svým druhým kolem již zítra ve Mšeně. Sváteční den využívají prakticky v celé Evropě k pořádání plochodrážních závodů, což ovlivnilo složení družstev. Nejkřiklavějším případem jsou Březolupy, kde je účast třech závodníků prozatím podmínečná. Na druhou stranu úžasnou loajalitu vůči mšenskému klubu prokázal Filip Šitera. Memoriál Emila Sovy, který naváže na prvoligové klání, je pro něho natolik srdeční záležitostí, že mu dal přednost před účastí v evropském šampionátu.

Březolupy utrpěly vskutku citelnou personální ztrátu, když Martin Gavenda řekl své ano Petru Moravcovi, který jej oslovil s nabídkou na poslední chvíli naskočit do kvalifikačního kola mistrovství Evropy v maďarském Debrecenu. V něm se nakonec může objevit také Roman Čejka, jehož účast ovšem FIM Europe doposud nepotvrdila.

Pakliže by se však kmenový slánský junior vydal vstříc evropskému šampionátu, při prozatím hodně symbolické účasti žarnovického partnera by Březolupům zbyly pouze Martin Málek a Daniel Hádek.

Letošní pravidla umožňují náhradníkovi, jímž je Martin Málek, start ve čtyřech rozjížďkách. V případě ztráty vyšší než šest bodů může každý člen družstev nastoupit jednou jako taktická rezerva a pokud je odstup od leadera deset bodů jako joker, jehož body se zdvojnásobí.

Jenže Březolupy by nesplnily minimálně vyžadovanou kvótu dvou závodníků. Díry v sestavě by samy o sobě představují velký handicap i teď. A to tím spíše, nastupují-li další soupeři v plné síle, i když i jim se část opor představí v zahraničí. Tomáš Suchánek startuje v Debrecenu, Michaelu Krupičkovou očekává v Dingolfingu ostrý dlouhodrážní debut. Václav Milík se poprvé představí v německé bundeslize a Zdeněk Simota s Michaelem Hádkem zamíří k Memoriálu Josefa Bössnera v Murecku.

Mšeno by dozajista rádo navázalo na tradiční vítězství před zraky svého publika. Proto staví nejen Filipa Šiteru,ale i Jana Jaroše, Jana Holuba, Michala Kleina a Stanislava Pouznara. Pardubice přijedou ve čtyřech s Jaroslavem Petrákem, Hynkem Štichauerem, René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Jediným, kdo nezmění sestavu oproti březolupskému podniku, je pražská Markéta.

Její vesty obléknou Ondřej Smetana, Zdeněk Holub, Michal Škurla a Filip Hájek. Kromě jmen se nemění strategie Tomáše Topinky, který ve snaze rozložit závodní porce rovnoměrně mezi všechny závodníky, ani tentokrát nerozehraje taktické hrátky s náhradníkem.

Startovní listina:

Foto: Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 27. dubna
Březolupský celek vstoupil na své domácí dráze nejlépe do letošního prvoligového ročníku. Loňského suveréna dostal do čela průběžné klasifikace Martin Gavenda, když triumfoval stylem start – cíl v rozjížďce s číslem tři. Od té doby domácí už jenom zvyšovali své vedení. Vítězství měli v kapse už před finálovou jízdou, v níž Hynek Štichauer excelentně vodil domácí tandem Martin Málek – Martin Gavenda. Mšeno skončilo nakonec těsně třetí za Pardubičany a před Prahou, jejíž většina bodů šla na vrub Zdeňka Holuba.

Pod diktaturou domácích
Bouřkové mraky zatvrzele visely nad březolupskou návsí, až se pořadatelé začali obávat o osud svého mítinku. Naštěstí se jejich jedinou obětí stal slavnostní nástup a tak se krátce po šestnácté začalo rovnou naostro.

Rudolf Grepl vyslal svého náhradníka Filipa Šiteru hned do první jízdy. A ten se šéfovi svého klubu a kouči v jedné osobě odvděčil, že dostal svůj klub do čela průběžné klasifikace. Odstartoval na Romana Čejku, který vyslyšel úpěnlivé SOS domácích, jimž se na poslední chvíli omluvil Fritz Wallner s poukazem na pracovní povinnosti.

Jenže osud míchal kartami s rutinou ostříleného pokerového hráče a po další rozjížďce umožnil všem týmům sdílet postavení leadera. Zpočátku se ale zdálo, že Mšeno nasazuje k trháku, když se s letem pásky pohnul dopředu Zdeněk Simota. Avšak ještě před prvním nájezdem ho střídal Zdeněk Holub. Ve výjezdu z následujícího oblouku se jeho příklad stal inspirací rovněž pro Jaroslava Petráka.

Zdeněk Simota svůj poslední bod ve třetím okruhu přenechal Jánu Mesiarikovi. Ovšem za cenu svých technických problémů. „Nevím,“ krčil rameny ve svém depu. „Přestalo to jet. Možná zapalování…“

Zatímco Zdeněk Simota bádal nad svým motocyklem, domácí kouč Jaroslav Gavenda vyslal do boje svého syna. Ten se mu revanšoval raketovým startem, zatímco Tomáš Suchánek v tomto směru zaostal. Z výjezdu z první zatáčky však šel nekompromisně spodní stranou, kudy se mu v následujícím oblouku podařilo předčit Stanislava Pouznara.

Svou kolekci skalpů ovšem plánoval ještě rozšířit. Ve třetím okruhu v zatáčce u depa takřka minul Martina Gavendu, jehož vnější stopa se však přece jen ukázala jako rychlejší. V posledním oblouku to tudíž zkusil z opačné strany, avšak Martin Gavenda na čele moc dobře věděl, co dělat.

Díky jeho triumfu se březolupsko-žarnovický celek dostal do čela průběžné klasifikace. A pokud zůstaneme věrni materialistickým světonázorovým teoriím, v té době nikdo nemohl tušit, že natrvalo. V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval budování náskoku domácího týmu Martin Málek. A to přitom opouštěl rošt jako poslední pouze se Stanislavem Pouznarem za zády.

Mezitím se Michal Škurla pustil do první zatáčky vnější stopou, což se mu bohatě vyplatilo už ve výjezdu. A Hynek Štichauer se záhy musel dívat na jeho záda. Výhledu na číslo deset si ale moc neužil, jelikož měl co do činění s Martinem Málkem. Ten se z výjezdu z druhého oblouku vehementně tlačil dopředu, avšak bezúspěšně.

Neúspěch však domácího kapitána nezlomil. Hned ve druhém okruhu dokázal profitovat z rychlého vnějšku první zatáčky. Dva body mu ovšem byly proklatě málo a tak si svůj úspěšný předjížděcí manévr na stejném místě v posledním kole zopakoval i na Michalu Škurlovi.

Po přestávce přišla řada na Martina Gavendu. V úvodní zatáčce předčil zprava Ondřeje Smetanu, jemuž Tomáš Topinka pro dnešní závod stanovil úkol pracovat na lepších startech. Nadějně to s domácími vypadalo i v následující zatáčce, kdy Ján Mesiárik letěl ze startovního roštu stejně rychle jako páska. Leč Pavel Váňa to vyhodnotil jako letmý start a rozsvítil červená světla. A v něm Slovák najížděl do první zatáčky vzadu.

Mšeno doposud žilo zejména z úvodního vítězství Filipa Šitery, protože k němu dokázal dát jeden bod už jenom Jan Holub. Ten se ale nyní vydal na úspěšnější dráhu, když hladkost jeho velkého sóla nedokázal narušit ani Michal Škurla. Ze svého týmového kolegy si vzal příklad Zdeněk Simota, jenž ovšem našel přemožitele velice záhy.

Martin Gavenda se hnal vnějškem první zatáčky a díky jeho triumfu zvýšili domácí své vedení už na šest bodů. Pro soupeře to znamenalo jasný signál k povolání taktických rezerv. A Lubomír Vozár s Rudolfem Greplem neváhali a vyslali do boje Tomáše Suchánka, resp. Filipa Šiteru.

Všem však vypálil rybník Zdeněk Holub, který neopustil první příčku ani na sebekratší okamžik. Za sebou si vezl Filipa Šiteru a Tomáše Suchánka, jenže hlavní úlohu hrál Tomáš Suchánek. V první zatáčce druhého kola se dostal před Martina Málka, jenž později připouštěl, že ho suchá dráha dost zaskočila.

Dalším pánem na holení břitvou pardubického závodníka se stal Filip Šitera.
„Chtěl jsem předjet Holuba po venku, ale Suchoš to pak dal pode mě,“ vyprávěl, cože se to ve třetím kole v zatáčce u depa přihodilo. Zato Tomáš Suchánek byl se svým druhým místem navýsost spokojený.

Přitom však partie nebyla zrovna optimálně rozehrána v jeho prospěch. „Zkouším nový pružiny, ale spojka je moc ostrá,“ vypočítával. „To ale doladím. Na to, že je to jednokolejka a nedá se předjíždět, a oni měli nový hrany a já ojetou, to není špatný. Škoda, že mi to nakropili, myslel jsem, že odletím.“

Domácí byli proroky i v Březolupech
V půli základní části měli domácí k dobru tři body na Prahu, čtyři na Pardubice a pět na Mšeno. Trend suverenity domácích měl pokračovat, by se soupeři snažili zvrátit běh událostí ve svůj prospěch. Tomáš Suchánek zvítězil v deváté jízdě. Roman Čejka v její první zatáčce sice úspěšně vyvážel Michala Škurlu, z čehož profitoval také Zdeněk Simota, avšak Pardubičan mu ještě v první zatáčce ujel bratru o pět metrů.

Jedenáctou jízdu opanoval Filip Šitera, zatímco Hynek Štichauer mohl hovořit o štěstí. „Píchnul jsem kolo,“ svěřoval se v depu o handicapu, o němž v posledním okruhu věděl jen on sám. „Zkouším novej‘ motor, je to zkušební den. Jak se něco začne zkoušet, je to krok zpátky.“ Přitom ale Ján Mesiárik vyšel bodově naprázdno, takže Pardubice se dostaly na krk domácích o jediný bod.

Leč i tato hrozba se ukázala jako dočasná. Zdeněk Holub předvedl nejlepší start jedenácté jízdy, avšak Martin Gavenda číhal za jeho zády s rutinou ostříleného medvědobijce. Příležitosti se dočkal ve druhém okruhu, kde se vnějškem druhé zatáčky dostal do čela. Stanislav Pouznar předčil René Vidnera a Lubomír Vozár místo ofenzivních plánů musel bránit druhé místo nejen před Prahou, ale i Mšenem.

Ve dvanácté jízdě se Martin Málek vrátil do vítězné fazóny, když projel pod šachovnicovou vlajkou s náskokem roviny před Jaroslavem Petrákem. Pardubice pokračovaly v pilném sběru bodů i nadále. Rozjížďka s číslem třináct se stala kořistí Tomáše Suchánka, jenž ovšem připravil o vítězství Filipa Šiteru až v poslední zatáčce.

Ján Mesiárik inkasoval bod na úkor zaskočeného Michal Škurly, jehož druhá polovina dnešního závodu vypadala jako tmavá noc ve srovnání s jasným dnem úvodní části. Praha naposledy míchal kartami ve čtrnácté jízdě. Zdeněk Holub svým vítězstvím v kombinaci s nulou Jana Holuba srovnal krok svého družstva se Mšenem, avšak svěřenci Tomáše Topinky už stejně zpívali labutí píseň.

Bylo jasné, že do finále míří Pardubice a březolupsko-žarnovická koalice. Patnáctá jízda dala těmto konstrukcím stvrzující razítko. Michal Škurla sice perfektně odstartoval, avšak cílem úvodního okruhu projížděl už jako poslední.

Na čele dlel Filip Šitera, ale zezadu se blížila hrozba. Martin Gavenda ve druhé zatáčce podjel Jaroslava Petráka, aby se rovnou z chodu pustil do boje o své čtvrté vítězství. Ve druhém kole se sunul dopředu po Mšeňákově pravici. Ten ale rozpoznal hrozící nebezpečí a podle toho se bránil.

Cílem druhého kola projeli oba sokové bok po boku a stejně tak mířili vstříc další zatáčce. V ní se Martin Gavenda dostal dovnitř, aby ve výjezdu uchvátil vedení. Před poslední jízdou bylo jasné, že Praha půjde na stupně vítězů, pakliže Ondřej Smetana vyhraje a Zdeněk Simota vyjde bodově naprázdno.

Nic takového se ovšem nestalo. Martin Málek uhlídal Tomáše Suchánka, takže mohl slavit triumf stylem start – cíl. Zdeněk Simota jedním bodem pojistil třetí příčku Mšena, zatímco Pražané dnes vyšli naprázdno. Ve své podstatě bylo rozhodnuto také o vítězi, jelikož Pardubice ztrácely na domácí pět bodů. Přesto se však finále postaralo o skvělou závěrečnou tečku.

Na let pásky reagoval nejrychleji Martin Gavenda. Jenže Hynek Štichauer se hnal venkem první zatáčky tak vehementně, že nebyla síla, která by jej zastavila. Martin Málkovi a Martinu Gavendovi nezbylo, než útočit. Z druhé strany je však ohrožoval Tomáš Suchánek. Čtyřčlenná bitva skončil až odmáváním šachovnicového praporkem. A by byl závod rozhodnut, rozhodně navnadila na další prvoligová pokračování.

Hlasy z depa
„Super, nestěžuju si,“ liboval si Martin Gavenda v superlativech. „Dráha byla docela tvrdá. Tvrdší, než když jsme tady před třemi týdny trénovali. Zkoušel jsem druhý motor, chci prohrát pár bodů, a se lidi nekoukají na závody stylem start – cíl. Ve finále o nic nešlo. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale na suchý lajně jsem nechtěl dělat dusno. Stačilo nám to.“

„Jsem spokojený,“ přizvukoval Martin Málek svému kolegovi. „Konečně mi jely motorky, akorát ve druhé jízdě jsem byl zaskočený. Dráha se změnila, nebyl jsem na to připravený a hlavně jsem neodstartoval. V poslední jízdě byla dráha suchá, kdo se nedostal po startu dopředu, nemohl předjíždět. Jsem překvapený z prvního místa. Nesledoval jsem body, dopadlo to dobře, pokračování ve Mšeně.“

„Na hovno, jsme druhý,“ protáhl Tomáš Suchánek obličej. „Nestartoval jsem a musel předjíždět. Dráha byla jednokolejka. Nejelo to špatně až na tu poslední jízdu. Bylo to suchý a tvrdý, chtělo to dát o zoubek těžší. Je to druhej‘ závod, takže v pohodě, hlavně ve středu mistrovství Evropy.“

„Zaplapánbůh za tu poslední jízdu,“ povídal Hynek Štichauer. „Spravil jsem si chu. Olda mi udělal novej‘ motor, dal mi ho včera, ráno jsem ho zajel. Tady jsem ho zkoušel a tím jsem ztratil první jízdu a pak jsem píchnul. V poslední jízdě jsem nevěděl, kudy dřív od prken k lajně. Nakonec spokojenost, nepadal jsem, nezadřel a fungovalo to. Dle našich možností je to nejlepší, co mám. V poslední jízdě se ukázalo, když to dopasujeme, je to rychlý.“

„Viděl jsem to dobře, akorát jsem myslel, že budu o trošku lepší,“ svěřoval se Jaroslav Petrák. „Tým byl dobrej‘. Potřebuju to ještě dopasovat. Jsem spokojenej‘, mám za sebou druhej‘ závod a jeden trénink, takže dobrý. Měl jsem lufta, jaká bude dráha, ale dobrý. Mohla bejt‘ trošičku lepší, ale s tím nic nenaděláme. Akorát by ty mladý mohli mít trošičku ohleduplnosti. My už se nikam necpem‘, koukáme jenom, abychom byli zdraví a předávali jsme zkušenosti mladejm‘. Uvidíme, jak se bude dařit ve Mšeně a jaká tam bude dráha.“

„Občas jsem se díval zezadu, ale jsem spokojenej‘,“ nechal se slyšet Filip Šitera. „Tenhle rok mě to baví a mám chu do závodění. Aspoň že nám dopadla ta bedna. Ve Mšeně chceme vyhrávat jak v extralize, tak v první lize. Loni to nešlo, ale letos se cejtím‘ jinak. Chci makat a uvidím.“

„Špatně,“ odpovídal Zdeněk Simota na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak viděl dnešní mítink. „Hodně špatně jsem to viděl. Zkoušel jsem první motorku a nejelo to. Přivez‘ jsem si udělanej‘ motor a odešlo zapalování. Druhou jsem nedoladil, nevím, byl jsem nějakej‘ pomalej‘…“

„Nic moc,“ přizvukoval svému klubovému kolegovi také Jan Holub. „Čekal jsem, že to bude lepší. A víc bodů. Dráha nic moc na předjíždění. Byla hodně tvrdá a dopadlo to až na pár jízd podle startů. Je začátek sezóny, ale rychle to utíká, abych se rozjel. Na semifinále v Liberci bude konečně dobrá dráha.“

„Pěkný to bylo,“ pochvaloval si Zdeněk Holub. „Ale že jsme poslední, je blbý. Vyhrál jsem všechno kromě jedný jízdy. Nevím, jak to tady Gavendík dělá. Musí mě to naučit, a jede, kudy jede, jede rychle. Dobrá dráha, škoda, že není bedna, ve Mšeně snad bude líp…“

„Dráha se hodně změnila,“ vysvětloval Michal Škurla svůj rychlý sestup z bodovaných příček. „Odstartoval jsem a najednou to začalo vadnout. A tím jsem ztrácel.“

„Určitě to bylo lepší než minule,“ srovnával Ondřej Smetana dnešní mítink se středečním pardubickým přeborem. „Začal jsem startovat, ale jsem pořád pomalej‘.“

Aktuální prvoligová tabulka:

Foto: Miroslav Horáček a Eva Palánová