Uppsala – 24. března
Vzhledem k dosaženým výsledkům v soutěži jednotlivců, tak družstev, je suverénní pozice ruských borců. V týmové soutěži se jeví jejich postavení téměř jako neotřesitelné, obdobně jako v jednotlivcích především u Danilie Ivanova. Jeho vystoupení v nedělním finálovém klání bylo představení doslova mistrovským a po zásluze ovládl uvolněný trůn šampióna po legendárním osminásobném mistru světa v řadě Nikolajem Krasnikovem, který se plně věnoval svému svěřenci Dmitriji Koltakovovi. Ten letos zaznamenal doslova raketový vzestup a nechal za sebou ostřílené borce Dmitrije a Vitalije Chomiceviče nebo Pavla Čajku. Mezi ruskou šestici se dokázal před Eduarda Krysova vklínit jen veterán Franz Zorn. Dále jim může občas konkurovat Harald Simon, Stefan Svensson. Günther Bauer či Grzegorz Knapp.
V této konkurenci rozhodně nepropadl ani náš reprezentant Jan Klatovský. Přestože nemá srovnatelné tréninkové možnosti a vzhledem k tomu, že nestartoval v úvodních závodech mistrovství světa, jeho konečné dvanácté místo je úspěchem. Prokázal, že kromě Rusů, je schopen porážet zbytek světa. Navíc má obrovskou chu do závodění a dosahované výsledky mu nejsou lhostejné, Podstatné je, že každý rok jde výkonnostně nahoru a účastí ve vrcholných závodech získává cenné zkušenosti. Ve finálových závodech ve švédské Uppsale bylo evidentní, že si vybojoval respekt a že mezi světovou elitu patří. Je potřeba ocenit práci a výbornou týmovou spolupráci jeho mechanika Michala Matějky.
Samozřejmě, vše nebylo ideální. Sám Jan Klatovský ví, kde má rezervy a ve kterých rozjížďkách přišel o očekávané body a kdy mu zbytečně uniklo semifinále. Nás asi nejvíce mrzí propad na mistrovství světa družstev, kde na bronzovou příčku náš tým určitě měl. Věřme, že i Antonín Klatovský se již oprostí od pracovního zatížení a bude se moci opět plně koncentrovat na novou sezónu a že spolu s bratrem vytvoří tandem, který bude nedílnou součástí seriálu mistrovství světa jednotlivců a družstev. I díky tátovi má jméno Klatovských na ledových oválech velké jméno.
Za zmínku stojí i přátelské posezení v neděli v podvečer s polskými přáteli ze Sanoku, kteří se svěřili s problémy ledové ploché dráhy v jejich zemi, které jsou velmi podobné jako u nás. Například jsme psali, že jediným startujícím, který se nezúčastnil tréninku, byl jejich borec Grzegorz Knapp. On sám objasnil příčinu: „ Mám jen jeden stroj a musel jsem si ho šetřit na závody!“
Přesto byla zajímavá vize ředitele sportovního areálu v Sanoku Dr. Damiana Delekty z hlediska rozvoje tohoto sportu, modernizace areálu včetně zastřešení a úsilí o organizaci alespoň jednoho světového klání. Dále dodal: „ Plány jsou smělé, nechybí chu a podpora městských orgánů, ale velkým problémem jsou peníze.“
Co k tomu dodat? Ledová plochá dráha je náročný sport na přípravu, výkonnost, na cestování a na finanční zabezpečení. Můžeme tyto borce jen obdivovat. Jsou to prostě srdcaři se vším všudy.
Foto: Zbyněk Nejezchleba
