Budínek – 7. března
Sám má ze světového šampionátu ledařských družstev tři stříbrné medaile. Víc jich získal jen nezapomenutelný Zdeněk Kudrna, který se ve stříbrné éře našeho nároďáku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dostal do reprezentační sestavy v jednom finále navíc. O víkendu coby delegát AČR v Berlíně sledoval, kterak se české trio zakouslo do bronzu. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy získanými ve willmersdorfském zákulisí.
Současný systém hraje českému týmu do noty
„Hlavně maj‘ kluci odpérovanej‘ zadek,“ líčí rozdíl mezi dneškem a érou, kdy sám sedla ohřebované plochodrážní speciály. „My jsme jezdili tvrďáky. Na rozbitým ledě je to znát, to jsi všechno dostával do zad. Konstrukce rámů je úplně jiná.“
Nicméně boje na oválech jsou stejně dramatické. „Závody dobrý, rychlý,“ komentuje Milan Špinka víkendové dění na berlínském ledě. „Kluci jeli dobře, hned první jízdu v sobotu jeli Rakušákama. Skončilo to 5:1, ale Harald Simon byl vyloučenej‘, přejel lajnu. Pak za to vyloučili i Tondu bylo s Rusama.“
Rozjížďku s Německem bratři Klatovští ovládli a chleba se začal lámat v duelu se Švédy. „Zvolili novou taktiku,“ říká Milan Špinka na adresu Seveřanů. „Posa sice vyhrál německej‘ mistrák, ale do nároďáku ho už nepostavili. Dali tam mladý. Ovemu Ledströmovi je teprve sedmnáct, jel opravdu dobře, vyhrál i snašima klukama.“
Vedle mládí je nespornou předností švédského družstva také vyrovnanost. „Proto by chtěli vrátit systém tříčlenných družstev,“ konstatuje Milan Špinka. „V něm jezdili dva šestkrát a jeden čtyřikrát. Bavili jsme se o tom i na jury.“
Nicméně soutěž se již několik let jezdí stylem klasických dvojic, takže se náhradník Lukáš Hutla nedostal v sobotu vůbec ke slovu. „Kluci jeli pěkně,“ chválí Milan Špinka výkony obou jihočeských bratrů. „V sobotu měli Rusové dvacet devět, Rakušáci dvacet pět a my dvacet dva bodů. Byli jsme tři body za Rakušany, ale čtyři před Švédy.“
Ledařská doba bronzová
K definitivnímu potvrzení bronzové medaile však zbývalo šest jízd z nedělního jednadvacetirozjížďkového programu. „Druhej‘ den se soupeři utkávali v obráceném pořadí,“ dostává 
se Milan Špinka k triumfům 5:1 nad Švýcary a Finy. Reprezentace země tisíce jezer přitom měla ve svém středu borce, s nímž se on sám ještě utkával.
„Finové maj‘ velkou krizi,“ konstatuje. „Jel sedmapadesátiletej‘ Erkki Aakko, táta Anttiho. Ten má problém s levou rukou a nervy v rameni. Brní ho to, když sedne na motorku, říkal, že má ruku jako v ohni. Čeká ho neurochirurgická operace, ujížděj‘ mu plotýnky, a rehabilitace.“
Deset bodů dalo českému národnímu týmu solidní základ před rozhodujícími střety. „Švýcaři byli trošku ostuda,“ vraští Milan Špinka čelo. „Cavigelli má cejchu a jezdil tři čtvrtě kola za nima. Bylo to jasně 5:1, s Finama taky. Potom Ove Ledström opět kluky odved‘.“
Antonín a Jan Klatovští ovšem třímali bronz pevně ve svých rukou. „Němcům dali 5:1,“ pokračuje Milan Špinka. „S Rusama jsme jeli 5:1, a když jsme nakonec jeli s Rakušany, měli jsme od nich odstup už osm bodů.“
Švédové byli bezpečna za našimi reprezentanty, takže kouč celku Antonín Klatovský starší nechal prostor pro náhradníka Lukáše Hutlu. „Už bylo rozhodnuto, proto ho nasadil,“ říká Milan Špinka. „Honza mu to nechal, jel s Antonem a ve čtvrtým kole to zabalil.“
Zatímco Milan Špinka před pětatřiceti lety zažil stříbrnou éru, nyní jeho následovníci žijí v ledařské době bronzové. „Myslím si, že je to hezký,“ hodnotí. „Tonda má čtvrtou medaili a Honza třetí. Je to tvrdej‘ sport, kluky to stojí dost peněz. Motorky, trénink ve Švédsku, závody v Rusku a média se ani nezmíněj‘. A přitom jsou třetí na světě!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
