Inzell – 14. března
Osud letošního ledového individuálního šampionátu byl prakticky zpečetěn už v nizozemském Assenu ve čtvrtém letošním dvoudenním finále. Náskok Dmitrije Koltakova byl docela komfortní a o titul mohl přijít jedině velmi nešastným vývojem posledního pátého finále, které se jelo o víkendu v německém Inzellu. Otázka zbývajících medailí se týkala, jak to poslední léta bývá, pořadí ruských jezdců. Další borci od pátého místa níž prakticky neměli ani co ztratit, ani co moc získat. Tak se asi většina účastníků podvědomě rozhodla, že zabojují bez přebytečného taktizování a byl z toho skvělý závod.
Přípitek Red Bullem
Ihned úvodem lídr kvalifikace předvedl, že nenechá nic náhodě a titul si vybojuje. To se mu taky dokonale povedlo. V průběhu závodu ztratil jediný bod a to až v opakované semifinálové jízdě po pádu a vyloučení bojovného Haralda Simona. Obzvláš si dal zaležet ve vzájemných soubojích se svým pronásledovatelem, Danilem Ivanovem.
Střetli se dvakrát v jedenácté jízdě a pak ve finále. Troufnu si říct, že kdyby je body bývaly poslaly proti sobě ještě jednou, už v semifinále, výsledek by byl stejný. Usměvavý nový mistr světa byl naprosto suverénní. Neúspěšný obhájce hodně zklamaný.
Musíme jednak uznat, že Danil Ivanov nic nedaroval svým soupeřům a přesto, že o titul přišel, v dalších ročnicích se máme na co těšit. Novopečený mistr světa Dmitrij Koltakov je pod dohledem samotného Nikolaje Krasnikova. Porazit ho, by znamenalo pro Danila Ivanova přece jen dosáhnout jistou satisfakcí za léta strávené ve stínu velkého šampióna.
A radost vítěze byla jakkoliv velká a zklamání obhájce značné, Danil Ivanov neztratil cit pro humor a druhý den, když si další dva medailisté připíjeli šampaňským, svou láhev za stříbrnou medaili odložil stranou a s úsměvem připíjel sponzorskou plechovkou Red Bull.
A se na trati dělo cokoliv, ledová obdoba speedway zůstává skvělým rodinným sportem, kde každý zná každého a pár desítek minut po vyhlášení výsledků vše bylo v té nejlepší kamarádské rovině. Jedině čerstvý mistr, který odskočil na nesmazatelných třiadvacet bodů před nedělním závěrem 
nedokázal odložit mobil a pořád telefonoval. Nijak mu to nebránilo v podepisování programů a focení se s fanoušky. Pokud mu vydrží forma, máme možná zaděláno na ledového Grega Hancocka.
Jihočeští bratři o bod za sebou
Už byla řeč o pádu Haralda Simona v semifinále. Jelikož tento incident završil série celkem sedmi výpadků při práci, což je přece jen dost vysoký počet za jeden jediný závod, stoji za to vrátit se k tématu ve zvláštní, převážně FotoStory ihned, co se vypořádáme se zpravodajstvím dvou finále.
Když už je znám zlatý medailista, soustřeďme se co ještě zajímavého se mělo udát v Max Aicher Areně. Druhého, třetího a čtvrtého v pořadí dělil jeden, respektive dva body. Zklamání ze ztráty titulu nijak neomezilo chutě Ivanova na zisk stříbra. A to co provedl na dvakrát Dmitrij Koltakov se už nikomu jinému tento den nepovedlo. Tyto dva body byly jediné, co ztratil.
Nejdřiv se Danil Ivanov vypořádal s Dmitrijem a Vitalijem Chomicevičevovými v osmé jízdě a v jedenácté, kde zase jeli tři Rusi, nepustil před sebe skvělého Igora Kononova.
Poslední zmíněný tím nejspíš přišel o možnost bojovat o medaili, což zdaleka neznamená, že zanechal špatný dojem. Naopak, předvedl se skvěle. Přesto i Dmitrij Chomicevič si dal pozor a ve třinácté jízdě ho taktéž porazil. Tak či onak, místa v čele byly rozdělení po pohledném a férovém soupeření.
Nedařilo se bratrům Klatovským. Starší Antonín po oba dny ukazoval, že mu není cizí žádná legrace od už notoricky známé čertovské čepice po opětování každého požadavku fotografů a fanoušku. Na ledě ale neměl příležitost zopakovat oslavnou piruetu, kterou tak skvěle zařaďoval do svého repertoáru o dva týdny dřiv v Berlině.
Nezdálo se, že by chyboval ale pořad něco málo scházelo a nakonec posbíral jen čtyři body. Na Zorna, Webera a Simona tentokrát růžky nevystrčil a skončil i za bráchou Janem. Ten si i díky tomu si připsal o bod víc, ale pět je pořád málo na účast v semifinále.
Přitom Jan Klatovský působil velice dobře, držel se většinou těsně za soupeří, aby nakonec skončil poněkud kuriózně s kompletem třetích míst. O obou přitom víme, že dokážou víc.
Ryze ruská finálová záležitost
Z Evropanů nejlépe skončil populární Franz Zorn. Přitom se povídalo a pak i potvrdilo, že jel s botou ve vlastní úpravě, která mu chránila zraněnou nohu. Rakušan jel, co potřeboval a na závěr v osmnácté jízdě jako jediný ze zbytku světa porazil někoho z Rusů – Vitalije Chomiceviče. A nenechte se mýlit, že by dotyčný byl lehkou kořisti.
Přitom Franz Zorn bodoval jakoby s lehkostí a nenápadným přirozeným způsobem. Jízda každého ledaře v čele pole vypadá dravě a jinak to ani nejde, ale ta Zornova byla velice plynulá a pohledná. To jeho krajan Harald Simon se ujal role dravce. Utočil neustále a také pokaždé a zaslouženě bodoval. Body mu stačily na účast v prvním semifinále, ale tam už upadl a na rozdíl od berlínského mistrovství družstev na Rusy tentokrat neměl.
Všimli si ho ale všichni, to je jisté. Zapůsobil i Daniel Henderson a dvakrát zvítězil – proti ryze německé přesile v páté a pak v neruské šestnácté jízdě, ve které porazil právě Simona a v přímém souboji ho odsunul na celkové sedmé místo. Nakonec za zmínku stoji v uvozovkách jen osmé místo Vitalije Chomiceviče. Avšak i tak všichni Rusové jeli semifinále a finále samotné bylo dle předpokladu zase jen jejich záležitostí.
Poslední třiadvacátá jízda byla rychlá a pohledná. Dmitrij Koltakov potvrdil formu a vyhrál. Černý Petr zůstal Dmitriji Chomicevičovi. Ten chytil jednu z mála nerovností na jinak výborně držícím ledu a male zaváhání jej odsunulo na poslední místo. Tím se položila tečka za závoděním prvního dne pátého finále a snad všechny borci měli tu nejlepší motivaci do nedělního závodu.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
