Osečná – 27. prosince
Před Vánoci se vrátil z tréninkového kempu, který Franz Zorn pořádal ve švédském Strömsundu. Nicméně doma se prakticky ani neohřeje a vypraví se do Skandinávie opět. Při neúčasti Jana Klatovského a Andreje Diviše v kvalifikačních kolech světového šampionátu vyslyšel nabídky na reprezentační start a přespříští sobotu se objeví v Kauhajoki. Martin Běhal nebude ve Finsku prvně, ale tentokrát jakoby se na něho přímo osudově lepila osmička.

Soustředění plné superlativů

„Super,“ kvituje Martin Běhal prosincový pobyt na švédských jezerech. „Lepší soustředění jsem nezažil. Perfektní. Vše šlapalo na jedničku. Poděkování Frankymu za perfektní organizaci. Každej‘ den měl dvě dráhy vymetený. Startovací zařízení, světla.“

Osečenskému ledaři se nevyhýbaly technické problémy. „Díky Martinu Málkovi,“ neskrblí vděkem. „Uletěl mi unašeč, on ho opravil. Obětavej‘, suprovej‘, takovejch‘ lidí by mělo bejt‘ na plochý dráze víc. Paráda!“

Přitom sám Martin Běhal se mistrovsky prezentoval jako šéfkuchař výpravy. „Asi jim chutnalo,“ usmívá se. „Nemoh‘ jsem vaření nechat na nich. Jed‘ s námi i Franky. On je hodně na zdravou výživu a můj těstovinovej‘ salát mu chutnal. Byla to suprová parta, nelezli jsme si na nervy.“

Ovšem do Strömsundu se vypravil hlavně za tréninkem. „Pokud budu zdravej‘ a živej‘ a budu na to mít koruny, za rok jedu zase,“ říká. „V jedenáct jsme začli jezdit, nic nebylo na povel, pětkrát jsme byli na dráze. Franky pomoh‘ Davidu Lizákovi se zadním tlumičem a nic za to nechtěl.“

Rej osmiček

Plánovaný začátek mistrovství republiky v Kopřivnici příští sobotu je s ohledem na aktuální ráz počasí nemožný. „Na balkóně kvetou muškáty a před tejdnem jsme v Osečný měli plus třináct nad nulou,“ informuje Martin Běhal. Dolaďuju všechno v dílně a osmýho do Finska.“

Finsko je pro něho osudové. Vždyť prvním závodem jeho kariéry vůbec se v lednu 2004 stalo právě mistrovství světa v Oulu. Po patnácti letech se do země tisíce jezer vrátil loni, kdy byl nominován do Kauhajoki. Letos zde pojede zase se startovním číslem osm. Nicméně nepůjde o jedinou číslici tvaru sněhuláka, jež jej na cestě bude provázet.

„Moh‘ jsem si vzít jedničku, ale vybral jsem si osmičku,“ líčí. „Jedeme osmýho ráno v osm, ať stihneme přejet Estonsko a chytit ranní trajekt. V pátek trénink, ale ten asi nebude. To se uvidí podle počasí. V sobotu závod a v neděli ráno zpátky.“

Ačkoliv poslední den pobytu ve Strömsundu vyhrál soukromý závod s Robertem Růžičkou a Davidem Lizákem, dívá se na své postupové ambice do finálového seriálu střízlivě. „A to jsem v první jízdě nezařadil,“ vysvětluje svou jedinou prohru. „Pak se začalo dařit. Na motorce se cejtím líp než letos v lednu po dvouletý pauze. Tak doufám, že mi ve Finsku všichni nedaj‘ půl kola.“

Foto: Mirek Horáček, Martin Málek a Martin Běhal

Petříkovice – 17. prosince
Přes léto vydělával ve Švédsku, po práci dřel v posilovně a nezapomínal na rekonvalescenci svého zraněného ramene. Vyšperkoval své ledařské speciály, vysypal se do motoru a dostal se k exkluzivnímu ladiči. Zpráva, že na letošní sezónu může AČR garantovat pouze úhradu licence, jej zastihla již doma. V ten moment mu mozek spustil ovladač brzdových světel, aby se letošního mistrovství světa neúčastnil. Nicméně Jan Klatovský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že tím jeho závodní kariéra nekončí.

Bez mistrovství světa

„Ne, nepojedu, po zralé úvaze ne,“ potvrzuje nejlepší aktivní český ledař informace o své rezignaci na letošní mistrovství světa, přičemž sám vytuší další otázku. „Důvod? Peníze! Bohužel! Táhlo se to dlouho, až se stalo to, co loni, když jsem se zranil. Ostatní se k tomu postavili zády. Vezmi si, že s bráchou jezdíme grand prix dvacet let. A teď nejsou peníze?! Je to potřetí. Tátovi se stal úraz, bráchovi jako jedinýmu nedali divokou kartu a všichni se na nás vykašlali.“

Velkým logistickým problémem je cesta po ose do Kazachstánu stejně jako fakt, že se po Togliatti nebudou ledaři vracet nazpět do centrální Evropy, avšak zamíří za Ural do Šadrinsku. Kilometry na tachometrech jejich dodávek budou poskakovat ruku v ruce s navýšenými náklady.

„Člověk nemá chuť cestovat autem do Kazachstánu,“ připouští Jan Klatovský. „FIM nám nevyjde vstříc. Řekne jen, když chcete závodit, tak si tam jeďte. Byl jsem v kontaktu s panem Moravcem, chtěl bych jet Evropu a týmy, ale není jasné, jestli na to budu mít nárok. A to mě taky zarazilo. Nelíbí se mi ten přístup, že za všechny předchozí sezóny a úspěchy naší rodiny bude čistá nula. Jen cesta do Finska na kvalifikaci není o drobných. To je padesát, šedesát kolíků. A ještě musíš mít kvalitní techniku.“

Jan Klatovský se chce po všech stránkách chovat férově. „Jet kvaldu, postoupit a vypustit ruskou část, je blbost,“ odmítá jednoznačně možnost, jak by své náklady omezil a přitom zůstal v elitní společnosti nejlepších ledařů světa. „Ať mají šanci ostatní kluci a zkusí si to.“

---

Zpráva sportovní komise ohledně financování ledařské reprezentace:

Vzhledem k výsledkovým propadům posledního období zaviněné především, že po zranění Jana Klatovského nikdo nedokázal jeho výsledky nahradit, máme problém s finančními prostředky. Pro tuto chvíli platí to, že uhradíme přímo licenci při závod mistrovství světa a Evropy. Vše ostatní budeme moci řešit až po přidělení finančních prostředků z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

---

Stále velké cíle

„Štve mi to, štve to tátu,“ připouští Jan Klatovský, že se takové rozhodnutí po mnoha letech aktivní činnosti nečiní s lehkým srdcem. „Ale dospěli jsme k němu nezávisle na sobě navzájem. Vydělávat přes léto prachy, abys je přes zimu zase všechny utopil. Řekli jsme si, že je to hloupost.“

Nicméně ruce svrbí. „Když koukám, jak kluci trénujou, nejradši bych odjel do Ruska,“ říká Jan Klatovský. „Ale už to musím brát i po praktický stránce. Mám suprový motorky, investoval jsem do motorů, sehnal jsem skvělýho ladiče. Ve Švédsku jsem makal na fyzičce, klička už je v pořádku.“

A jaké závodnické plány Jan Klatovský na letošní sezónu chová? „Pojedu trénovat, chci jet republiku,“ přibližuje. „Ale oslovili mě ze St. Johannu a Weissenbachu, kde chápou, že jezdce musí zaplatit. Jezdit někde zadarmiko nemá smysl, ale klidně pojedu přes noc, protože si chci vyjezdit místo na Evropu a družstva. Nechci, aby mě odstavili.“

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman, Reygondeau/GoodShoot a Pavel Fišer