Londýn – 30. listopadu
Londýnská společnost BSI, majitel práv na Grand Prix a světový pohár družstev, potvrdila kalendář obou světových šampionátů na rok 2005. Pokud se týká seriálu velkých cen, čeští fandové si mohou zaškrtnout především datum 9. července. To se totiž elitní společnost plochodrážníků sejde na pražské Markétě v šestém podniku seriálu.

V kalendáři figurují tři nová místa. Eskilstuna a Malilla ve Švédsku nahradí jednorázové ovály v Göteborgu a Stockholmu. Vypadl také norský Hamar, místo něhož by se mělo závodit v italském Lonigu. Ovšem právě italská velká cena figuruje v kalendáři BSI jako jediná s poznámkou provizorní. Megalomanská idea podniků na mamutích stadiónech, kde se běžně nejezdí, tak dojde příští rok svého uplatnění pouze v Cardiffu a Kodani.

Světový pohár družstev se poprvé ve své historii uskuteční napříč Evropou. Oficiálním důvodem je snaha BSI dát větší šanci divákům zúčastnit se tohoto klání, nicméně v zákulisích se hovoří spíše o astronomických nákladech.

Speedway Grand Prix 2005:

Všechny velké ceny jsou potvrzené, pouze Lonigo má provizorní status.

Světový pohár družstev 2005:

Liberec – 19. listopadu
Minulý týden pořádal tým GRS Liberec vedený Věroslavem Kollertem, otcem stejnojmenného závodníka, setkání se sponzory a příznivci, v němž poděkoval za dosavadní spolupráci a zhodnotil své výsledky v letošní sezóně. Pro magazín speedwayA-Z to byla vítaná příležitost, jak zjistit nové skutečnosti související s plochou dráhou v Liberci.


„Liberec má konečně mantinely,“ pochlubil se Věroslav Kollert starší. „Povedlo se nám na ně nakoupit materiál. Je to recyklovaný plast z automobilového průmyslu, který se mele a pak se to peče. Je škoda, že od toho Mšeno odstoupilo. U dřeva totiž cena, pevnost a tvárnost nejsou tak dobré. Máme zájem rozvést to dál, aby se mantinely staly bezpečnější. Navezl se také povrch dráhy, 500 tun drcené cihly s vápencem. Pochází z domů drcených v mlýnech. Měla by být schopna absorbovat vodu a díky drceným cihlám držet a být rychlá a zároveň udržovat přilnavost pneumatik. Ve spolupráci s tělesně postiženými lidmi jsme vymysleli nové vjezdy na dráhu. Od příštího roku pro ně bude na stadiónu probíhat výcvik na čtyřkolkách a vozech.“

Právě multifunkčnost celého areálu je v prohlášeních Věroslava Kollerta často skloňovaným termínem. „Lidé, kteří tvrdí, že plochá dráha je jenom plochá dráha, si nevidí na špičku nosu,“ konstatoval. „Hrozně se mi líbila akce před Tomíčkovým memoriálem. Tímhle směrem by se plochá dráha měla ubírat. Mladým jezdcům se předvedla možnost startu za divácké kulisy. Tomu navíc pomohlo umělé osvětlení a atmosféra slavného závodu. Všichni byli nadšeni. Je to cesta dál než se stopětadvacítkáři, kteří vlastně dělali jen plochodrážní činnost.“ A kdy bychom tedy na nové dráze libereckého stadiónu mohli vidět první závody? „Závodní činnost jsme chtěli odstartovat už letos 28. září,“ uvedl Věroslav Kollert. „Nastal
ale problém s mantinelem. A pak posun termínů už neumožnil přípravu závodu. Začali jsme se orientovat na rok 2005. Určitě se začne jezdit. Co se pojede, nevím. Pánové z vedení ploché dráhy na Liberec zapomněli. Řeknou nám po čtrnácti dnech jako tajnou zprávu, že tady byli.“

Věroslav Kollert je člověk otevřených názorů a jeho kritice neušel ani nový výkonný výbor. „Štve mě, že se plochá dráha hádá,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „A chováním jednotlivých klubů je pro smích. Třináctičlenný řídící orgán je skanzenem trosek, které v minulosti nikdy nic nedokázaly a jsou tam dál. Plochá dráha potřebuje spíš diktátora, který by ukázal cestu hlavně ve financích. Kluby by se na něj mohly obracet bez obav, že to bude zneužito proti nim. Plochá dráha byla pro výsměch i při krajské konferenci AČR v Liberci. V motokrosu má dva tisíce závodníků pět velitelů a pár plochodrážníků vede třináct lidí! To ukazuje na neschopnost rozhodování a zkostnatělost při řízení. A to je jeden z důvodů, proč s Libercem nespěchám. Pod vedením těchto lidí se totiž stydím, že by oni měli rozhodovat. Vedení ploché dráhy je z figur, co nic nedokáží. Vím, že se mi tohle vrátí. Ale myslím, že stadión v Liberci je na takové bázi, že i když nám někdo zakáže někdo startovat, udržíme výkonnost.“

Absence koncepce je v české ploché dráze nabíledni. „Výchova vlastních závodníků trvá zhruba pět let,“ dotkl se Věroslav Kollert kritického stavu naší jezdecké základny. „To už třeba taky nebude mít kdo jezdit! Základní chyba je, že se nechce pouštět víc zahraničních jezdců. Měl by se vymyslet systém, v němž by kluby spolupracovaly a lákaly mladé lidi. Třeba v Německu vymysleli krásné zpestření. Volnou jízdu na čtyři kola něco jako free style. Reakce diváků, je pozitivní, protože se rádi podívají na show. Právě doplnění toho šoumenství by mělo být motivací pro pořádání závodů, protože závodník bez nástupu, diváků a se shnilým věncem na krku, pokud vůbec nějaký dostane, ji nemá. Navíc může startovat za všechny kluby. Ztrácí se tím identita závodníků a divák je dezorientovaný, za koho vlastně kdo jezdí, a komu má fandit. A štve mě, že si různí lidé navzájem vyřizují účty. Měli bychom ukazovat tu lepší stránku a učit se ze sebe v dobrém smyslu dělat šašky a lákat lidi na to, co se děje na dráze. Už se vzpamatujte a začněte spolupracovat a nedělejte si trucy mezi sebou! Naštěstí ale v ploché dráze je i spousta lidí, co věří, že se začíná rodit něco nového, a že tato disciplína není ve svém konci. Moje díky patří především pánům Moravcovi a Štichauerovi a dalším lidem, co nám pomáhali. Těm, co to myslí upřímně, bych rád popřál hodně pevných nervů. A hlavně rozum do hrsti a nenechat se zviklat kdejakým kašparem.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Divišov – 9. listopadu
Vedle kalendáře FIM a UEM spatřil světlo světa také termínový kalendář českých podniků. Vzešel z úterního zasedání v Divišově a následných upřesnění. Ve své podstatě kopíruje svého letošního předchůdce. Z minima změn vyčnívá především domácí ledařský šampionát, jenž by se měl jet po osmileté přestávce. Radost můžeme mít také z pěti podniků šampionátů světa a Evropy.
Český plochodrážní kalendář 2005:

Praha – 9. listopadu
Z víkendového jednání UEM vzešly také kvóty reprezentantů pro evropské šampionáty. Česká republika nasadí šest borců do ME jednotlivců, čtyři devatenáctileté juniory, klubový tým do EP, dvojici, dva ledaře a šest závodníků do travnatého šampionátu.
Nasazení českých reprezentantů v ME 2005:

Praha – 9. listopadu
Víkendové jednání UEM vypracovalo také definitivní podobu kalendáře evropských šampionátů. Pro českého fanouška je radostná skutečnost, že v něm své místo našla i dvojice našich pořadatelů. Ve Slaném se počátkem května uskuteční semifinále dvojic, ve Mšeně ve druhé půli srpna uspořádají finále devatenáctiletých.
Kalendář UEM pro rok 2005:

Praha – 30. října
Politická část spektra zasedání sobotní valné hromady Svazu ploché dráhy zahrnovala především volbu nového výkonného výboru. Ještě před ní došlo ke střetu dvou názorů. Zachovat stávající počet členů, kteří zvolí svého předsedu, či nechat každému klubu zastoupení ve VV SPD, přičemž předsedu a předsednictvo zvolí delegáti valné hromady dvoukolovou tajnou volbou. Nakonec však došlo k zajímavého prolnutí obou návrhů. A českou plochou dráhu tak bude řídit třináctičlenný orgán složený ze zástupců všech klubů, který si svého předsedu zvolil sám. Stal se jím Petr Moravec z Pardubic.
Jednací řád se nezměnil
Výměnu názorů vyvolalo již jednání o organizačním a jednacím řádu Svazu ploché dráhy. Těsně před valnou hromadou byl totiž kolportován návrh stávající směrnice, na jehož tvorbě se podílel tým okolo Petra Ondrašíka a Vladimíra Wasyliwa. Předpokládal především právo každého klubu delegovat svého kandidáta do výkonného výboru, jenž by byl řízen předsednictvem složeném z předsedy, místopředsedy pro sportovní oblast a místopředsedy pro ekonomickou a organizační oblast. Ti by byli voleni delegáty valné hromady dvoukolovou tajnou volbou.

„Valná hromada je natolik závažné shromáždění, které si zaslouží mnohem lepší jednací řád než má dnes,“ ujal se obhajoby návrhu Vladimír Wasyliw. „Tajná volba je mnohem demokratičtější. A náš návrh má více propracovaný systém průběhu voleb.“ Prvním úskalím, na něž však narazil, byla distribuce za pět minut dvanáct. Řada delegátů se s ním dokonce údajně setkala až v tištěné verzi na svém stole.

„Vycházeli jsem z porady klubů na Markétě letos v létě,“ vysvětloval své záměry Petr Ondrašík. „Tam vyšla potřeba, že na řízení Svazu ploché dráhy se chtějí podílet všechny kluby. SPD totiž ve své podstatě nevytváří žádnou členskou základnu. Takhle by měl každý klub šanci se vyjádřit. Od roku 1990 se to v ploché dráze nikam nepohnulo. Dle mého jdeme dolů. Pojďme zkusit dát tomu novou tvář.“

Petr Ondrašík kromě toho zpochybnil systém delegace valné hromady. Předsedající Petr Moravec se bránil: „O takovémhle závažném materiálu jsme se nebyli schopni ve VV sejít. Delegáty jsme stanovili tak, že plně odpovídají tomu, co se dnes v ploché dráze děje. A jejich počet vyplývá z jednacího řádu Federace motocyklového sportu.“

A pak už se hlasovalo. Nový jednací řád podpořilo třináct delegátů, třiadvacet jich bylo proti. Důvody si každý musí zodpovědět sám ve svém svědomí. Nezaujatý pozorovatel si však nemohl nepovšimnout až paranoidního odmítání všeho, co má přímou souvislost s osobou Petra Ondrašíka, a v duchu si neklást otázku po příčinách. Komunistická minulost bývá častou zástěrkou, avšak patnáct let po sametové revoluci má příchu středověkého honu na čarodějnice. Navíc rudou knížku měla v šuplíku i celá řada dnešních Ondrašíkových odpůrců.

Ono to bude spíše souviset se závistí a finančním napojení Prahy na prostředky rozpočtu ministerstva vnitra. Svým způsobem to ostatně potvrdil i nejmenovaný delegát z plzeňského klubu. V diskusi vytkl pražskému šéfovi: „Kdybychom my také dostali osm miliónů, taky bychom jezdili velké závody. A náš stadión by vypadal hezky.“

Bum a bylo to venku. Souhlasně přikyvující delegáti však opomněli jedinou maličkost. Petr Ondrašík si bankovky nevytisknul ve své kanceláři. Ono je to jako v té známé televizní reklamě na životní pojištění. Někdo má a někomu holt ujíždí vlak. Každopádně odmítat návrhy bez hlubšího zamyšlení jenom kvůli osobě předkladatele je pošetilé a může ploché dráze uškodit.

Dobře načasovaná bomba
Odmítnuté teze se dostaly na přetřes ještě na samý závěr valné hromady ve chvíli, kdy program zasedání dospěl k bodu voleb členů výkonného výboru na období 2004 až 2008. „Náš návrh souvisí s celou naší představou organizace SPD,“ vytáhl do ofenzívy Vladimír Wasyliw. „Všechny kluby mají zájem o zastoupení ve výkonném výboru. Proto navrhujeme, aby každý z nich v něm měl právo mít svého člena. Tito členové by byli pouze potvrzováni a volily by je samotné kluby. Valná hromada by měla zvolit pouze vedení, tedy předsednictvo. To by mělo mít tak silný mandát, aby SPD fungoval. Jeho činnost je náročná a leží ve více odvětvích. SPD by měl být právní subjekt a hospodařit, nikoliv jen peníze přerozdělovat. Velkého sponzora nemá šanci získat jeden klub, ale jenom jeden velký subjekt. Ten by měl dokázat prodat celý balík a vydělané prostředky přerozdělit klubům.“

Vzápětí Petr Ondrašík znovu doporučil projednání organizačního řádu. „Chceme se pokusit něco zlepšit,“ vyzval přítomné. „Jestliže není obecná vůle měnit jednací řád, pojďme cestou kompromisu. Teď tady sedíme dle jiného klíče, než je v organizačním řádu. Druhá věc je otázka voleb. Nechejme organizační řád novému výkonnému výboru, aby byl v souladu s novými organizačními směrnicemi AČR, kdy svazy budou organizačními jednotkami.“

Jeho příspěvek však byl roznětkou pro pečlivě načasovanou bombu prezidenta AČR Romana Ječmínka. „Vidím rozpor v jedné věci,“ začal svůj jediný příspěvek. „Pečlivě jsem vnímal zprávu Míly Vernera a nemám důvod nevěřit, že SPD nesnížil počet klubů. Nedošlo ani ke snížení licencí. A poslouchal jsem i Pepíka Laštovku, který ploché dráze nechal půlku svého života. A tohle čtyřleté období je možno považovat za nejlepší za několik posledních let. Minulý týden jsme měli poradu s motokrosem, kde je 1850 jezdců, a kde dělají několik desítek závodů. Výrazná jednání byla i se svazem silničních závodů, kde se je 560 licencí. Příští týden je enduro s 520 jezdci a pak trial, což je mezi 80 – 85 závodníky. Tedy něco jako u vás. Zatím jsem nezaznamenal žádné pochmurné sdělení od jednotlivce v péči AČR, že zažívá nejhorší období. Pokud se týká dnešního jednání, AČR bude budovat pozitivní vztahy pro následující období. Nebudeme se snažit dělat permanentní revoluci, která nikdy nikomu neprospěla.“

Prezident AČR vzápětí nasměroval svou řeč k financím. „Přečetl jsem si zprávu o hospodaření a myslím, že má dostatečný významový akcent. Poznámka Petra Ondrašíka zajímat se o prostředky Sazky je akceptovatelná, ale ne u tohoto stolu a tohoto orgánu. Legitimní je ptát se na ně na krajských konferencích AČR. A zpráva Míly není pravdivá. Mám tady přehled investic do ploché dráhy za posledních deset let. AČR vydal přes dvacet miliónů. Osm pro Markétu, čtyři pro Pardubice, dva pro Slaný, 660 tisíc pro Divišov, jeden a půl miliónu pro Březolupy, 651 tisíc pro Plzeň, 650 tisíc pro Mšeno a 500 tisíc pro Kopřivnici. další akce byly v investicích do stadiónů – Praha 1.550.000 v roce 1996 a další milión v roce 2000, Pardubice 4.473.000 a Slaný 4.470.000 v roce 2001 a Pardubice 2.000.000 v roce 2002. To nemá nic společného s SPD, to se odehrává na půdě AČR. V letošním roce dostaly na údržbu Slaný, Pardubice a Mšeno po 170 tisících, Divišov, Plzeň, Březolupy a Mariánské Lázně po 70 tisících, Kopřivnice 50 tisíc a Chabařovice 40 tisíc. Vyváženost mezi plochodrážními kluby je taková, že zbývajících pět svazů dostalo 2.330.000 a plochá dráha 950.000. Není to tedy jedna šestina, ale více než třicet procent prostředků. A to máme jen jedenáct plochodrážních stadiónů, ale 42 motokrosových tratí a navíc další víceúčelové areály jako Sosnová či Sedlčany. Na auta dáváme 1.900.000 a na karting 750.000. K takovým číslům se dostaneme za posledních deset let nezávisle na tom, zda máme autoritu nebo ne.“

A pak už se Roman Ječmínek dostal k organizačním otázkám. „Máte absolutní volnost udělat organizační směrnice. Je nám naprosto lhostejný počet komisí, počet výkonných výborů, způsob volby. Výkon sportovní autority však nepřísluší žádnému svazu. Ten nemůže nic řídit. Řídit plochou dráhu nemůže žádný svaz, ale demokraticky zřízený orgán. A to pro nás bude zvolený výkonný výbor, který bude potvrzen prezídiem AČR. Plochá dráha je nejmenším odvětvím a měla by tak mít nejméně problémů. Zatím je tomu naopak.“

Rozšíření ano, tajná volba ne
Nicméně hlasování o systému voleb dopadlo velice těsně. Nejprve mělo padnout rozhodnutí o způsobu volby předsedy VV SPD. Osmnáct hlasujících bylo pro přímou volbu předsedy, zatímco dvaadvacet ponechalo toto právo na členech výkonného výboru. Pro zastoupení všech klubů v řídícím orgánu hlasovalo dvaadvacet delegátů, proti sedmnáct a jeden se zdržel hlasování.

A tak každý klub dostal prostor nominovat svého kandidáta. Divišov nominoval Stanislava Hlačinu, Plzeň Leopolda Klímu, Slaný Petra Křikavu, Pardubice Josefa Laštovku, Svitavy Petra Moravce, Rimini Miloslava Vernera, Mšeno Vladimíra Wasyliwa, Mariánské Lázně Miroslava Musila, Kopřivnice Vladimíra Kováře, Markéta Milana Špinku, Březolupy Miloše Plzáka, KLABO team Antonína Klatovského a Chabařovice Jaroslava Zobala.

Nakonec však došlo ke třem změnám. Stanislav Hlačina rezignoval ve prospěch Milana Hajného, Miloslava Vernera nahradil Jan Janů a Jaroslava Zobala Zdeněk Felix. Třináctihlavý moloch se ihned sešel k prvému zasedání. Zvolil Petra Moravce svým předsedou a Milana Hajného a Josefa Laštovku místopředsedy.

V letech 2000 až 2004 přitom řídilo plochou dráhu pouze sedm mužů. Všichni z nich zůstali pracovat ve VV SPD i nadále. Otázkou zůstává, jak se vedení dokáže s nárůstem počtu členů vyrovnat. Víc hlav má možná více rozumu, ale také více svých individuálních zájmů. Rozhodovací procesy by se tak mohly pořádně zpomalit. A ještě jedna věc stojí za pozornost. Již jen letmý pohled na seznam členů odhalí silnou kliku spojenců či spolupracovníků Petra Ondrašíka. Jeho kolegové z bývalého Českého svazu ligových družstev Vladimír Wasyliw a Zdeněk Felix a podřízení z Markéty Milan Špinka a Vladimír Kovář tvoří vskutku silnou kompaktní skupinu.

Členové VV SPD v kostce:

Foto: Pavel Fišer