Saalfelden – 2. února
Zatímco loni se v Saalfeldenu kvůli teplému počasí nemohlo konat ani mistrovství světa, letos tady měli už druhý závod. Sedmička rakouských ledařů si to včera dopoledne rozdala o národní titul. Přemožitele nepoznal opět místní matador Franz Zorn, který v letošní sezoně prozatím nevyhrál jen jediný závod – shodou okolností mistrovství světa v Saalfeldenu. Na stupních vítězů mu dělali společnost Harald Simon a Markus Skabraut.
1. Franz Zorn 12, 2. Harald Simon 11, 3. Markus Skabraut 9, 4. Mario Schweiger 6, 5. Martin Posch 4, 6. Martin Leitner 3, 7. Josef Kreuzberger 3; Johann Bruckner NS
Archiv pro rubriku: Ostatní závody
Filip Šitera hovoří o velikánském pechu i přínosu
Mladá Boleslav – 1. února
Filip Šitera se před několika dny vrátil z Austrálie. Zařádil si na plzeňském plese a zítra vyráží se svým českým klubem na Šumavu. Mezitím si však našel čas na čtenáře magazínu speedwayA-Z. Řeč byla samozřejmě o jeho cestě k protinožcům. Zatímco v předchozích letech na nejmenším kontinentu exceloval, nyní se na něj lepila smůla. Hodně defektů, pád a žádné umístění na pódiu.
„Motorky jsem nevzal špatný,“ bere Filip Šitera svou odpověď zeširoka. „Měl jsem tu i dva motory z Čech, který se dělaly stejně jako na naše závody. Vezl jsem nový řetězy, ale nakonec si musel ještě půjčovat od Fredrika Lindgrena, protože praskly a ostatní nevydržely.“
Přesto si však uvědomuje rozdíl v úrovni otevřeného šampionátu Austrálie s turné pořádanými Ivanem Maugerem. „Jsou tu nejlepší jezdci z Austrálie,“ líčí. „Chyběli akorát ti z Grand Prix. Měl jsem smůlu. Ve třech závodech mi finále A sebraly defekty nebo pád. Zhodnotil bych to jako špatný výsledek. A a už poruchy byly nebo ne, měl jsem prostě velkýho pecha.“
I smůle navzdory si však plzeňský závodník dokázal na své cestě najít pozitiva. „V Austrálii si to užívám,“ svěřuje se. „I když jsou závody. Plochá dráha mě prostě baví a nevadí mi závodit celej rok.“
Pro Středoevropana je vždy nesmírně zajímavé poslechnout si o australských drahách. Dejme proto slovo Filipu Šiterovi, který se v tomto směru stal už prakticky znalcem. „Kromě Adelaide jsem byl na všech poprvé,“ vypráví. „Byly velké rozdíly. Mildura měla tři sta metrů a byla hodně děravá. Jednomu klukovi z třistapadesátek museli dělat díru do krku, aby po pádu moh´ dejchat. A Adelaide byla dráha dobrá, ale po tý ráně do mantinelu mě žebra bolí doteď. Ale na dalších výsledcích to už nehrálo roli. V Mt. Gambier byla dlouhá dráha skoro bez rovin. A klopená, takže startovní rošt byl posunutej, protože na trojce bys neudržel balanc. V Newcastlu navezli písek. Zezačátku to bylo dlabavý a děravý, ale pak beton. V Sydney taky beton a dlouhý. Kvůli tomu byla na rozpravě hádka, aby se jelo jen na tři kola, že čtyři jsou moc na řetězy. Nakonec se jelo na čtyři, protože je to prej v pravidlech, a nakonec tak sedmi lidem řetězy popraskaly.“
Martin Málek se oklikou přes lodžského Orla vrátil k Vlkům
Racková – 30. ledna
Dalším českým závodníkem, který získal zahraniční angažmá, je Martin Málek. Slánský borec se včera podepsal pod kontrakt s krosenskými Vlky. V jejich barvách v polských ligách debutoval, nicméně loni odešel do Lodže. Tady se však ani jednou nesvezl. A v otázce svých letošních startů u našich severních sousedů nemá jasno ani dnes.
„Z Krosna se mi ozvali v pátek,“ vysvětlil Martin Málek okolnosti magazínu speedwayA-Z, které ho vedly k podpisu. „Vzhledem k tomu, že jsem do té doby žádnou jinou nedostal a je už konec ledna, tak jsem si to přes víkend rozmyslel a včera jim poslal podepsanou smlouvu. Nevím, co si od toho slibovat, protože loni jsem neodjel za Lodž ani jeden závod. Letos je v Krosně jezdců dost, hlavně Pražáků (smích), tak uvidíme, jestli mě na nějaký závod vůbec pozvou. Dráhu tam znám, a když pojedu, uvidíme, jak se mi bude dařit.“
V současné době svádí Martin Málek především boj na univerzitní půdě. „Končí mi zkouškové,“ svěřil se. „Zbývají mi ještě dvě zkoušky. Snad je příští týden obě udělám, a mám už aspoň chvilku klid.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Čtyřapůlhodinový závod skončil triumfem Franze Zorna
Sanok – 25. ledna
Dnešní mezinárodní závod Sanok Cup visel dlouho na vážkách. Polský prezident totiž po tragédii polského vojenského letadla vyhlásil státní smutek. Aby uctili památku svých krajanů, soustředili se pořadatelé výhradně na závody a zrušili veškeré doprovodné akce. I když panoval strašlivý mráz, bylo nutné neustále upravovat ledové zrcadlo. Mítink ve stylu někdejší Grand Prix na krátké dráze se tak protáhl na dlouhé čtyři a půl hodiny. Nakonec triumfoval Franz Zorn před Antti Aakkem, Romanem Akimenkem a Per Olofem Sereniusem. Šedesátiletý švédský veterán se však okamžitě po závodech vydal do bavorského Inzellu, aby podpořil svého kamaráda Stefana Svenssona v boji o finálovou sérii. Bratři Klatovští vypadli v semifinále, mladší Jan dokonce skončil v nemocnici.
Jan Klatovský měl smůlu. Dvakrát vedl v semifinále a dvakrát se rozblikala červená světla. Ve druhém případě mu naneštěstí zezadu roztrhl nohu Rakušan Harald Simon. I když mu v nemocnici chtěli dát dolní končetinu do sádry, nakonec z toho sešlo. A český borec bude moct zítra nastoupit v semifinále mistrovství Evropy.
Luboš Tomíček se zítra oficiálně stane závodníkem Opole
Praha – 23. ledna
Ještě minulý týden neměl Luboš Tomíček jasno, zda se vedle anglické, švédské a dánské ligy bude startovat rovněž v zemi našich severních sousedů. Nyní je rozhodnuto. Zítra v devatenáct hodin podepíše v hotelu Weneda v Opole kontrakt s místním druholigovým Kolejarzem. Pražský závodník magazínu speedwayA-Z tuto informaci potvrdil a navíc přidal exkluzivní komentář.
„Z nabídek do první a druhé ligy jsem během zimního přestupu nakonec vybral Opole,“ řekl. „Samozřejmě nabídka byla lukrativní a klub na mě celkově zapůsobil. Vkládají do mě určité naděje, tak doufám, že je nezklamu.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Arena Nova zažila skvělou atmosféru, napínavé boje, ale také mnoho pádů
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Wiener Neustadt – 19. ledna
Dolnorakouský Wiener Neustadt je plochodrážním centrem své země. Letos se agilní členové klubu rozhodli vyplnit zimní závodní přestávku uspořádáním mezinárodního halového mítinku, který se uskutečnil tuto sobotu. Dějištěm byla známá hala Arena Nova, kde změřila svoje síly šestnáctka jezdců z osmi zemí včetně našeho kvarteta Hynek Štichauer, Matěj Kůs, Vladimír Višváder a Tomáš Suchánek. Ti – stejně jako většina ostatních – využili k seznámení s dráhou už pátečního tréninku. 136 metrů dlouhá asfaltová dráha vyžadovala velký cit pro stroj a jízdu se stejnoměrně přidaným plynem po celé čtyři okruhy. Navíc byla velmi úzká, na rovinkách pouhých šest metrů, takže nebyla nouze o dramatické okamžiky. Jedinci, kteří počítali pády, se sice ve svých výsledcích drobně lišili, ale všichni se pohybovali mezi čísly 35 – 40. Celý závod tak včetně vložených atrakcí trval téměř pět hodin.
Jezdilo se klasickým rozpisem na dvacet jízd. Po něm se ještě osmička nejlepších utkala ve dvou semifinálových a jedné finálové jízdě o pohár rakouského automotoklubu, dotovaný zajímavou odměnou tisíc euro. O vítězi klání rozhodovala dodatková jízda třech jedenáctibodových závodníků. K naší velké radosti v ní triumfoval Tomáš Suchánek, který jezdil s velkým přehledem a bez zaváhání odvedl Theo Pijpera a Christiana Hülshorsta. Přitom pro něho první polovina mítinku nebyla zcela ideální.
Ve druhé sérii se mu stroj při pokusu o předjetí Matěje Kůse zvedl a oba skončili v ochranných pytlích ze skelné vaty, které chránily jezdce před nárazem do mantinelu. Následovalo vyloučení, ale v dalších třech sériích ztratil už jen jediný bod díky nevydařenému startu a po dodatkové jízdě se právem ocitl nad hlavami některých svých soupeřů a členů týmu, kteří pro něho nachystali vítězného hobla.
Blizoučko účasti v dodatkové jízdě o první místo byl i Vladimír Višváder. Zkušený halový matador měl smůlu, když v jeho poslední sérii spadl Matěj Kůs a v opakované jízdě dojel z nevýhodné startovní pozice od prken až třetí. Dojem, který ve Wiener Neustadtu zanechal, byl ale velmi dobrý. Dokázal zúročit zkušenosti mnohých halových podniků a spolu s Tomášem Suchánkem a mladičkým Angličanem Adamem Roynonem působili na zrádném povrchu nejlepším dojmem.
I Matěj Kůs s Hynkem Štichauerem o sobě dávali vědět a dokazovali, že jsou technickými jezdci. O lepší umístění je vesměs připravily pády pády pramenící nejen z nezvyklé dráhy, ale i nulových zkušeností s halovými podniky. Hynek Štichauer byl navíc jedním z těch, kteří 
doplatili na poněkud necitlivé zásahy místní rozhodčí. Ta okamžitě zastavila jízdu, jakmile některý z jezdců spadl. Několikrát se ale stalo, že postižený závodník okamžitě naskočil a pokračoval bez sebemenšího ohrožení soupeřů, kteří byli daleko od něho. Zastavilo ho ale červené světlo…
Rakouská rozhodčí nás nepotěšila ani ve vloženém závodě o pohár ÖAMTC. V prvním semifinále vyloučila Tomáše Suchánka po pádu se Sönkem Petersenem. Zatímco po závodech náš jezdec sám přiznal, že Němce lehounce přistrčil, vskutku podivné rozhodnutí pak předvedla ve druhém semifinále. Tam hned po startu narazil Adam Roynon do Vladimíra Višvádera. Zatímco náš borec ránu ustál, Angličan skončil na zemi.
Rozhodčí mu ukázala černý prapor znamenající vyloučení, ale po jeho divokých protestech vzala výrok zpět a Adam Roynon se znovu postavil na startovní čáru. V opakované jízdě spadl náš jezdec, ale ačkoliv se rovněž jednalo o první zatáčku a on lehl hlavně proto, aby v úzkém nájezdu nesestřelil ostatní, sudí ho nemilosrdně poslala do depa. A Angličan si pak ve finále dojel pro finančně zajímavou odměnu.
Kladem závodu byla vedle atraktivní podívané i velmi dobrá organizace, solidní divácká návštěva a citlivý a fundovaný přístup výborného komentátora Markuse Scherze. Doufejme, že se pořadatelům povede splnit svá předsevzetí a na úspěšný první ročník naváže řada následujících.
Hlasy z depa.
Tomáš Suchánek: „Bylo to dobré. Zajímavé hlavně pro lidi, ne už tak pro motorky, 
každý tady má něco zohýbáno. Jsem samozřejmě rád, že jsem prvně vyhrál halu. Vždycky to bylo vzadu, teď konečně se mi to splnilo. Před semifinále byly problémy, zahltilo se mi to, musel jsem víc přidat, trochu to promydlilo. Sönke byl pomalejší, viděl jsem místečko, tak jsem to tam chtěl dát, nebo ho jen lehce pošoupnout a vlastně jsem ho poslal.“
Vladimír Višváder: „To je prostě hala. Mockrát se to tady mění a zastavuje. Mně dvakrát stopli jízdu z prvního a druhého místa a pak jsem vždycky získal jen po bodu. Ale podobně to měli všichni. Je to i trochu o štěstí. Rozhodčí byla asi zvyklá na škváru, ale tady je potřeba víc citu pro věc. Před semifinále nestihl Hülshorst limit, jeli jsme jen ve třech a po najetí Roynona do mne ho vylučovala. Vlastně už jsem byl ve finále, ale po nepochopitelné změně verdiktu jsem to z nevýhodné třetí pozice na pásce dal pod ně, zabralo mi to a musel jsem do bariéry, abych je nesundal. Sklopil jsem ale uši a šel do depa, nechtěl jsem fňukat jako ten Angličan, aby změnila verdikt.“
Matěj Kůs: „Show pěkná, hezké závody, nešlo vlastně o nic, celou dobu jsem si říkal hlavně se nezmáknout. Smůla začala, když jsem jel s Tomášem, kterému se to čaplo a pak se to táhlo. Byla to moje poslední hala, nejsem na to připraven, byl to spíš výlet. Připravuji se na sezonu, to je důležitější než tohle.“
Hynek Štichauer: „Zkurvil jsem to na psychice. Rozhodila mne hned první jízda a zbytečné vyloučení, pak hned další nula a utrpěnej bod. Byla to moje první hala, nezvládl jsem to. Musím si z toho vzít ponaučení. Ale nejsem tak bohatej, abych jezdil halu a všechno, tady technika hrozně trpí. Nechci nic svádět na nikoho jiného, někdo holt musí být poslední. Že byl za mnou ještě Schatzer? Jo, ale tomu je o třicet let víc.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
