Česká republika je až do začátku listopadu v nouzovém stavu. Řada lidí má komplikace se svými příjmy, děti nechodí do školy, politici se předhánějí v chaotických výhružkách o dalších restrikcích včetně celostátního lockdownu a prezident ztratil i poslední zbytky důstojnosti a respektu. Nespokojenost obyvatel eskalovala včera prvním protestem v Praze, který bohužel skončil střetem demonstrantů s policií. Za těchto okolností pochopitelně nemůže být ani na myšlenky na pořádání ploché dráhy. Zprávy ze Speedway of Nations a mistrovství Evropy dvojic se zdály být jedinými, které se týkaly našich borců. Jenže Ondřej Smetana vyrazil na víkend do Francie.
Ondřej Smetana odjel dva závody ve Francii
„Myslel jsem, že už letos jezdit nebudu,“ připouští pražský závodník. „Ale dojížděli francouzskou ligu. Napsali mi, jestli nechci jet za Marmande. Podle pravidel tě klub může dvakrát za sezónu půjčit na hostování. A já závody neodmítám, kór ve Francii. Letos jsem tam měl skoro víc závodů než v Čechách.“
Sobotní duel Lamothe-Landerron vs. Marmande skončil za stavu 44:40. Ondřej Smetana inkasoval jedenáct bodů s jedním bonusem (2 T 2 2 2 3). Výsledek již nemohl nic změnit na pořadí v celkové tabulce, kde na prvním místě figuruje Pražanova La Reole (17). Za ní jsou Lamothe-Landerron (13), Morizes (7) a Marmande (3).
Ondřej Smetana se nebrání cestování za závody
„Prohráli jsme o čtyři body,“ líčí Ondřej Smetana. „Jednou jsem omylem přejel lajnu. Škoda, že jsem prohráli. Moje chyba to nebyla. V týmu jsme měli kluky, co dělali tři body.“
V Lamothe-Landerron se závodilo i včera. Na programu dne byl individuální šampionát Francie. Do cíle rozhodující finálové rozjížďky se závodníci přiřítili v pořadí David Bellego, Dimitri Berge, Chris Harris a Mathieu Tresarrieu.
„Loni jsem byl mistr,“ připomíná Ondřej Smetana. „Teď mi asi dva body chyběly do finále. Celkově jsem pátej‘, šestej‘.“
Praha – 15. října
Česká plochodrážní sezóna se dvěma dvacítkami v letopočtu ještě neuzavřela svůj finální účet. Na pražské Markétě se měly konat ještě tři mítinky. Odložená česká juniorka, vrchol extraligy se stejným osudem a v neposlední řadě Memoriál Luboše Tomíčka. Ten se nejprve přesunoval ze září, aby poskytl prostor dvojici velkých cen, aby se náhradním termínem trefil zrovna do začátku ještě přísnějších opatření plukovníka Prymuly. Pavel Ondrašík ještě nehodil flintu do žita, když nevystřílel všechny náboje, ovšem stojí oběma nohama na pevné zemi.
„Možnosti a plány…“ zamýšlí se Pavel Ondrašík s povzdechem. „Díky vládním nařízením jsme přišli o možnost pořádat memoriál v původním termínu 5. října s diváky. Nyní už se nemůže pořádat vůbec nic. Možností teď moc není. Pokud by to počasí dovolilo, listopad se teoreticky dá jet.“
Přesnými informacemi pochopitelně sportovní šéf Auto klubu Markéta sloužit nemůže. „V současné době, kdy nikdo neví, co bude zítra, nic plánovat nemůžeme,“ říká. „Loni jsme udělali memoriál během deseti dní. Letos máme výhodu, že již máme spoustu věcí připravených, tak bychom to zvládli možná i kratší době, ale je to strašně těžké něco plánovat.“
A co ostatní dva závody, jež by ovál na pražské šestce měl letos ještě hostit? „No, juniorák nevidím reálně vůbec, extraligu bychom ale také chtěli,“ reaguje Pavel Ondrašík. Samozřejmě i v tomto případě by musel listopad přinést rozvolnění restrikcí, což by mohlo přinést naději i propršenému slánskému šampionátu republiky dvojic. Reglementy AČR ostatně žádnou pevnou uzávěrku data konání mistrovských soutěží neuvádějí.
Jak se tři roky staré problémy s deštěm při Tomíčkově memoriálu zdají dnes malicherné!
Praha – 14. října
Zítřejší pohárový mítink stopětadvacítek na malé Markétě, dodatečně zařazený do kalendáře, byl pochopitelně na základně současných restrikcí v boji s koronavirem zrušen. Stejný osud postihl rovněž původně závěrečný závod série příští sobotu. Nicméně Zdeněk Schneiderwind stále nechce vyhlásit aktuální pořadí za konečné.
„Klidně bych jel i v listopadu, když by to situace dovolila,“ říká pražský trenér. „Teď je zákaz do třetího, pochybuju, že ta situace bude lepší. Ale nebránil bych se nějakej‘ závod potom udělat.“
Speedway Mini Cup již zažil listopadový závod před čtyřmi lety v rámci ostré závodní premiéry prostřední dráhy v Divišově.
Není vylouženo, že ještě letos v akci uvidíme i Petra Marka a Matěje Frýzu
Liberec – 14. října
Naše parta se blíží k vytouženému cíli. Na ploché dráze v Liberci jste mohli před pár týdny vidět na vlastní oči jezdit elektrické plochodrážní motorky. Testovalo se na domácí dráze, ale hlavně jsme ještě letos měli chuť dostat motocykl E do opravdového závodu. Polský manažer INTERTEAMu Blažej Skrzeszewski pořádal v polském Gniezně závod tamní amatérské série.
Věroslav Kollert jel po čtrnácti letech první závody
Liberec požádal o možnost E-Speedway ukázat na dráze v Polsku. Obratem jsme dostali pozvánku, a sice do hlavního závodu ve skupině tři. To nás samozřejmě trochu zaskočilo, protože dráha v Gniezně je o více jak sto metrů delší než liberecká. V neděli jsme však stejně dorazili.
Trochu nervózně jsme vyložili motocykly, což ihned začalo vzbuzovat pozornost. Něco takového ještě v Polsku, kde plochá dráha je sport číslo jedna, neviděli. O tréninku, který probíhal ve dvojicích, bylo jasné, že nastavení našich E motorek bude fungovat.
Rychle se zvolila taktika používání elektrického zdroje a jeho dobíjení a začalo se závodit. V prvních dvou jízdách se podařilo dojet vždy na druhém místě. To už diváci byli na naší straně a začali fandit. Po malé kolizi a opakovaném startu se přivezla dvě vítězství. Tak jsme dosáhli toho, co jsme plánovali.
Věroslav Kollert s bratrem Tomášem a otcem Věroslavem a motocyklem E v boxech v Gniezně
E speedway motocykl se mohl poměřit s metylovým. Věroslav Kollert mladší je tak prvním plochodrážním jezdcem na světě, který na elektrice porazil v závodě klasické motocykly. Dosáhl z dvanácti možných bodů deseti po čtrnáctileté pauze, kdy nezávodil, a ukázal, co nezapomněl. Závodit a bavit diváky.
V průběhu závodu se na našich E motocyklech ještě měli možnost povozit Krzysztof Jablonski, exvicemistr světa juniorů, a jeden z pořadatelů Andrzej Wnek. Co se dělo dál, nás doslova zaskočilo. V průběhu závodu jsme dostali pozvánku na finále polské extraligy do Leszna.
Zpráva o tom, co přijelo do Polska, a jak si Věrouš vede v závodě, probudila zvědavost. Děkujeme všem, kteří k úspěchu pomohli. Čech z Liberce se tak zapsal do dějin ploché dráhy.
Rozkaz zněl jasně. Nová opatření v boji proti covidu oznamuje zdravotnický rezort zásadně vždycky ve středu. Přesto Roman Prymula je ohlásil až na minulý pátek. Nakonec je zveřejnil již ve čtvrtek, ačkoliv některá drakonická omezení začala platit již od půlnoci. Na jiná plukovník zapomněl, takže kupříkladu zoologické zahrady lákaly na víkendové programy marně. Za nouzového stavu není pochopitelně na plochodrážní závody u nás ani pomyšlení. Ke všemu premiér a ministr zdravotnictví se předhánějí ve výhružkách o ještě tvrdších krocích, v čemž si s nimi nezadá ani prezident. Není tedy vyloučeno, že sezóna již skončila Zlatou přilbou. V zahraničí však naši borci startují. V Ostseepokal chyběli, ale při vyvrcholení polských soutěží nikoliv.
Eduard Krčmář uzavřel úspěšnou sezónu v Polsku
Jan Kvěch byl v Polsku již ve středu a čekal jej trénink. Jak čtenáři magazínu speedwayA-Z již vědí, jeho ostrá premiéra s vestou Zielonej Gory nedopadla šťastně. Při svém prvním výjezdu na ovál v rozjížďce s číslem pět upadl a zlomil si klíční kost.
Kvůli nebezpečné dráze ukončil první kolo play-off o bronz rozhodčí již po dvanácti jízdách za stavu 37:32. Martin Vaculík inkasoval šest bodů (3 3 0). Při nedělní odvetě však nepoznal hořkost porážky a inkasoval gigantických osmnáct bodů (3 3 3 3 3 3). Přesto Wroclaw doma vyhrála 50:40 a díky celkovému součtu skóre 82:77 připadl bronz právě jí. Titul získalo Lezsno. V pátek sice opouštělo Gorzow s těsnou prohrou 46:44, avšak včera doma své protivníky rozdrtilo 59:30.
V sobotu vyvrcholila také druhá polská liga. V Rawiczi se jelo bez diváků, protože se celá oblast dostala na červenou barvu kovidového semaforu. Deště posunuly začátek již na jedenáctou hodinu, přesto počasí dovolilo uskutečnit jen osm jízd. Krosno tady završilo svou triumfální sérii desátým triumfem, tentokrát v poměru 16:32. S plným počtem tabulkových bodů vyhrálo celou soutěž a postoupilo do první ligy. Eduard Krčmář tentokrát zaznamenal pět bodů se třemi bonusy (1 2 2).
Polské pódium si užil rovněž Martin Švestka. V neděli jel odložený mítink tamních amatérů v Gniezně. Ve skupině závodníků s licencí byl po základní části čtvrtý, poslední se šesti body (0 2 1 3). Ve finále však za sebou nechal Němce Christiana Endricha a spolu se Sjoerdem Rozenbergem a vítězným Maciejem Fajferem vykročil k slavnostnímu vyhlášení. Závodil také také Věroslav Kollert mladší s elektrickým motocyklem. který ovšem nebyl klasifikován.
Pardubice – 4. října
Okolo desáté nedělního dopoledne zívají pardubické bulváry prázdnotou. Od svítání je pošmourno, byť ranní déšť již zmizel v propadlišti meteorologických statistik. Ticho Palackého třídy prořízne zvuk dvojice motorkářů mířících do centra na strojích legendární značky Indian. Ačkoliv plakátovací plochy přetékají portréty politiků, kteří tentokrát své sliby určitě již myslí doopravdy, v jejich konkurenci se prosadí i stylizovaný obrázek Jasona Doyla pronásledovaného Václavem Milíkem. Zlatá přilba města Pardubice má kvůli redukovanému programu rozjížděk posunutý začátek o hodinu později a hlavní trofej se zatím může vystavovat na odiv ve výkladní skříní Lejhancova klenotnictví. Avšak jen do jedenácté!
Nedělní ráno na pardubické třídě Míru bylo pošmourné
Šedivé dopoledne
Zlatá přilba se vystavuje na odiv ve výkladní skříni Lejhancova klenotnictví
Již před válkou se Čeněk Lejhanec pravidelně chlubil svou zlatou přilbou kolemjdoucím při jejich korze Wilsonovou ulicí. Jeho vnuk Pavel, jenž krásnou trofej pro závod všech závodů, dodává opět od dvaadevadesátého, pokračuje v rodinné tradici. Jen ta ulice se v současnosti jmenuje třída Míru.
Převoz zlaté krasavice z klenotnictví na svítkovský stadión je malou slavností. Vedle motocyklů Indian členů IMRG Pardubice přitahují pozornost rovněž automobiloví veteráni. S bílou třicítkou aerovkou je tady Tomáš Jůza. Svého času vodil plochodrážní motocykly po oválech, dnes je známý spíše mezi veteránisty.
Tomáš Jůza se svým Aero 30
„Padesátka má už čtyřválec, je tedy delší,“ vysvětluje laikům rozdíl mezi svým vozem a modrým kabrioletem svého kamaráda. Přihlížejících není tolik. Na flamendry je již pozdě, obzvlášť uzavírají-li vládní opatření veškeré restaurace, hospody a bary již ve dvaadvacet hodin. Chybí zahraniční návštěvníci, Česká republika je v řadě zemí na červeném seznamu a ne každý si může po návštěvě pardubického plochodrážního svátku dovolit zůstat dva týdny v karanténě.
Zlatá přilba je nazpět ve výloze a Pavel Lejhanec zkouší motocykl Indian
Díky tomu se však na převoz zlaté přilby může přijít podívat malá plochodrážnice Štěpánka Nyklová se svými rodiči. Chtěli odjet již po Zlaté stuze, avšak přes improvizovanou burzu na internetových stránkách pardubického klubu sehnali vstupenky i na dnešek. Když pak na recepci Zlaté štiky poprosili o prodloužení pobytu na další noc, setkali se s vstřícným nadšením. Přitom jindy bývá šestačtyřicet pokojů tříhvězdičkového hotelu při pardubickém super víkendu dávno beznadějně vyprodaných.
Sluníčko přebírá vládu
Zlatá přilba města Pardubice 2020 ve své podstatě začíná právě teď
Malá ručička velkých hodin na Zelené bráně se však už tulí k jedenáctce. A ta velká je již na konci okruhu ke dvanáctce. Fádní záclonu šedivých mraků rozhrnuje sluníčko. Lidí na třídě Míru je stále více a více. Jsou ohleduplní, dávají si přednost při fotografování zlaté přilby, která si stále hoví na svém místě ve výkladní skříni. Pavel Lejhanec ji vyndává pouze jednou, aby se s ní potěšili pardubičtí indiáni.
Pavel Lejhanec pomáhá do vozu krásné blondýnce i své krásné trofeji
Ostatně Zdeněk Pohl v devětadvacátém dojel do cíle první Zlaté přilby za řidítky sedmsetpadesátky stejné značky. Mistr klenotnický ví o tradici své a sám usedne do sedla novodobého Indianu Scout. Jeho 1920 gramů krasavice vyrobená z ryzího stříbra se mezitím vrací nazpět do výlohy. Obdivuje ji i Matěj Kůs, který historii pardubických super závodů, ještě donedávna psal osobně. Dnes bude ve Svítkově jako divák na výletě, na nějž vzal i svou maminku Ivanu.
Sotva na hodinách naskočí jedenáctá, ve dveřích klenotnictví stane blonďatá slečna se zlatou přilbou na polštářku. Pavel Lejhanec ji doprovází k červené bugatce. Galantně jí pomáhá na místo vedle copaté řidičky. Ještě jednou vezme do rukou svůj klenot. A pak jej opatrně vrací do péče své společnice.
Za Australanem a dvěma sestřičkami
Nejledovanější posádka v nedělních Pardubicích
Obrázky jedinečné události tancují na displejích mobilů a tabletů, ukládají se na paměťové karty digitálních fotoaparátů i na kinofilmy těch starších kousků. Bugatti se svou dámskou posádkou je středem pozornosti. Ale to už se červený vůz dává do pohybu k Zelené bráně za indiánskou kavalérií. Za ní i ostatní automobily. Sám Pavel Lejhanec otevírá zlaté dveře Rolls-Royce a usedá vedle jeho šoféra.
Tvůrce zlaté trofeje usedá do zlaté limuzíny
Před Zelenou bránou kolona vykrouží půl kolečko o sto osmdesát stupňů doleva nazpět na třídu míru. Policejní motocykly ji modře vyblikávají nerušenou cestu až na svítkovský stadión. Sluníčko slibuje, že Zlatá přilba bude mít rovněž dnes svou pověstnou kliku na počasí. Vzduch na třídě Míru voní podzimem, ale i báječnou kávou, lívanci s javorovým sirupem a vídeňskými párečky, za což ovšem může blízká kavárna.
Zlatá přilba naposledy zamává Lejhancovu klenotnictví. A pak už ani nedutá, drží se rukou blonďaté slečny a opírá se o sklopené čelní sklo bugatky. Rozhlíží se po městě, určitě ji uchvátí funkcionalistická nádražní budova od Karla Řepy.
Zlatá přilba se loučí s Pardubicemi
Za chvilku pojede kolem dostihového závodiště, kde její prababičky celou tu slávu začaly. Ji samotnou budou ve Svítkově obdivovat dvě tisícovky šťastlivců, kteří schrastili lístky. Zatím netuší, že ji její tvůrce posadí na hlavu Jasona Doyla. A že se tak jednoho dne setká se svými dvěma staršími sestřičkami, aby jim vyprávěla, co je v Pardubicích nového.
Se Zlatou přilbou města Pardubic to však vezme zkrátka. Všechno je při starém. Jezdí se. A plochodrážní závod všech závodů má pořád zvuk.
