Praha – 5. února
Potřeba pravidelného testování bezpečné stupačky SWR, na jejímž vývoji se podílí spolu se svým otcem Borisem, ale také vlastní závodní ambice, které po předčasném odchodu v létě 2013 nevyhasly, vrací Jana Jaroše zpátky do závodního kolotoče. Jenže jeho comeback nepřichází v optimální dobu, protože Mšeno nepojede extraligu. Proto vyslyšel nabídku Milana Macha, avšak připouští, že se po diplomatické stránce choval jako slon v porcelánu. Jan Jaroš ve svém tiskovém prohlášení uvádí všechno na správnou míru.

Komuniké Jana Jaroše:

J&J soupiska 2016 – je to nedorozumění

Kolem zveřejnění mého jména na extraligové soupisce 2016 AK Slaný vzniklo bohužel hned několik dezinformací a výsledkem toho je teď jedno velké nedorozumění, ve kterém to musím uznat, mám i já svůj podíl. Rád bych proto teď uvedl všechny souvislosti na pravou míru a děkuji za příležitost to udělat.

Není dnes už žádným tajemstvím, že s tátou pracujeme na čistokrevně českém projektu SWR “bezpečná stupačka”. Jde o technickou novinku – vychytávku s celosvětovým přesahem, opravdu a bez nadsázky. Prezentace – technické video

Během vývoje stupačky jsme spolu s tátou definovali celkem 7 velmi rizikových situací, ke kterým na speedway dráze opakovaně dochází a v nichž hraje pravá plochodrážní stupačka hlavní, případně velmi podstatnou roli. Minimálně ve všech těchto situacích viz. VIDEO , leží hlavní potenciál a přínos “bezpečné stupačky” tj. ve snížení nebezpečí pro jezdce na dráze, pro diváky za barierou a není od věci i výrazné prodloužení životnosti bezpečnostních nafukovacích barier, kdy méně protržení = delší životnost.

Osobně si teď ve svém životě procházím pro mne vážně dost náročným, dá se říct zkouškovým obdobím, ale projekt bezpečné stupačky pokračuje správným směrem. Hodně lidí nám fandí, chápou myšlenku z technické stránky i bezpečnostní parametry stupačky a vyjadřují nám velkou podporu. Spousta jezdců, nebo bývalých závodníků z různých stran světa nám posílá sympatie, ocenění a pozitivní zpětnou vazbu. Všem z celého srdce moc díky, funguje to jako silný a navíc povolený doping 😉

 

Tento úvod bylo potřeba zmínit už proto, že všechno se vším souvisí a přehmaty ke kterým při každé cestě zpravidla neúmyslně dochází, jsou prostě lidské a vyhnout se jim všem člověk nedovede.

 

Zpátky k soupisce – SWR stupačku potřebujeme pro zpětnou vazbu a další vývoj testovat při závodech. K tomu mám i své závodnické ambice, do toho řeším kde bydlet, možnost kvalitního tréninku, jak s prací, respektive finanční stránku závodění. Mám naprosto jasno za jakých podmínek má smysl se na dráhu vrátit a za jakých ne. S panem Greplem, férovým člověkem kterého si velice vážím a na jehož výraznou pomoc v minulosti nelze nikdy zapomenout, jsme vícekrát probírali možnosti jaké dnes ve Mšeně jsou. Do toho po zveřejnění článku o testu SWR „bezpečné stupačky“ na Motorkari.cz se mi ozval Milan Mach s tím, jestli, když Mšeno v sezoně 2016 nejede extraligu, se můžeme domluvit na hostování. Jeho zájem mne potěšil, probrali jsme to spolu na férovku a já mu vysvětlil jaké podmínky musím dát do kupy abych mohl v sezoně 2016 na dráhu a že když to neposkládám tak to znamená, že nepojedu. Symbióza Slaný extraliga a Mšeno přebor byla a stále je sice potenciální ale reálnou variantou, ovšem bez zápisu na soupisku neproveditelná a to i v době kdy do skládačky pořád jiné puzzle chybí. Právě tady vznikl ten renonc na mé straně – přestože Mšeno extraligu letos nejede, měl jsem tenhle krok, nejprve probrat se šéfem PD Mšeno a mimo jiné předem vysvětlit, že nemám v plánu ve Mšeně tímto krokem skončit. Byla to chyba a omlouvám se za ni. Žádné postranní úmysly v tom nejsou. Dál to nemá cenu veřejně rozebírat, čisté vysvětlení nedorozumění je věcí mne a pana Grepla, kdy Milan Mach, který s extraligovou nabídkou přišel, je v tom úplně nevinně.

Safety Win Race – aktuálně na facebooku

---

 

Slaný – 4. února
Mnohokrát prokázal, že má mimořádně šťastnou ruku na výběr nejen zahraničních, ale i domácích plochodrážníků. Vyfoukl Pražanům Martina Málka a v jeho týmu začala Březolupákova hvězda stoupat po sérii zranění. Přitáhl Martina Vaculíka v době, kdy byl jen synem nejlepšího slovenského plochodrážníka a v depu si jej všímali jen nejzoufalejší lovci autogramů. A Slovák mu zachoval věrnost v momentě, kdy o něho začala rvačka ostatních klubů, a výsledkem se staly dva tituly. Dokázal si zajistit hostování kupříkladu Richarda Wolffa či Luboše Tomíčka a loni na prvního máje jej ve Mšeně uchvátily velkorysé vnějškem střižené oblouky Michaela Hádka natolik, že promptně přispěchal s nabídkou místa v sestavě. Návrat Březolup a Plzně na extraligovou scénu mu zdánlivě sebral esa z postupky, avšak Milan Mach reagoval angažmá Jana Jaroše.

Vysoko mířila také předloňská sázka Milana Macha na Zdeňka Simotu. Jenže sotva ten zmizel s veškerým svým vybavením do Plymouthu, náklady na cestu dodávku před La Manche a zpátky se bráno měřítky české extraligy posunuly kamsi mezi start raketoplánu a pořízení výnosného opiového pole. Zdeněk Simota navíc letos figuruje na soupisce koaličního BP Teamu, jež pohltila také Michaela Hádka. A konec konců také Jana Holuba, který by se jinak po mšenské rezignaci ocitnul bez extraligové práce, a který předloni pro Slaný závodil.

Zájem o comeback do Slaného projevil i Martin Málek, který měl blízko k extraligovému projektu Speedwayclubu Žarnovica. Jenže vznik koalice Březolupy – Plzeň, jež zabránila návratu slovenského týmu do vyšší české divize přesně po jednatřiceti letech, se postavila proti jeho slánskému angažmá. Moravský klub totiž na Martina Málka uplatnil své právo.

Mimo Patrika Linharta, který se po své rozlučce při Memoriálu Antonína Vildeho v září 2007 už jednou vrátil ve slabší hodince slánského klubu, letošní soupiska Milana Macha překvapuje díky jménu Jana Jaroše. Jak přišel na borce, který se loni plochodrážní veřejnosti prezentoval jen při libereckých veteránech a na videích, kdy s pružným hákem vymyšleným hlavou jeho otce Borise vráží do mantinelů jako opilec do barových židliček?

„Přišel…“ reaguje Milan Mach poněkud úsporným způsobem. „Bavili jsme se, že bychom to mohli zkusit. Jezdecká krize je všeobecně.“

Avšak na oficiální soupisce, kterou VV SPD datoval k prvnímu únorovému dni, má Jan Jaroš za svým jménem jako jediný závodník dvě hvězdičky. Letmý pohled do poznámek dává odhalit, že je dle evidence k 31. lednu členem PDK Mšeno a tento klub mu hostování nepovolil.

„Mluvil jsem s panem Greplem a není problém,“ nevidí Milan Mach v tomto směru žádné potíže. Na vyjádření Jana Jaroše stran svého nového angažmá si budeme muset ještě počkat. Závodník, který se při svém debutu před čtrnácti lety po svých prvních dvou závodech české juniorky dostal až do státní reprezentace, slíbil své vyjádření později.

Za více než dva roky od chvíle, kdy při šampionátu dvojic v Březolupech zadřel svůj poslední GM a musel si dát pauzu, se jedna věc evidentně nezměnila. A sice, že Jan Jaroš většinou přistupuje k mediálním otázkám podobně opatrně jako otylý ježek na nabídku své partnerky na milování zezadu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman

Březolupy – 18. listopadu
Zatímco Plzeň čekala na návrat extraligy čtyři roky od sezóny 2012, od posledního závodu vyšší divize v Březolupech uběhlo o poznání více vody. Jihomoravský celek se jí totiž naposledy účastnil roku 2000. Josef Mizera, jednatel AK Březolupy, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za vznikem koalice s Plzní stála původně snaha najít partnera pro první ligu.

„Tož víceméně to vyplynulo to, že jsme oslovovali partnery pro první ligu domnívajíce se, že se pojednou čtyřky,“ říká Josef Mizera. „A zřejmě ne. Když vypadlo Mšeno, meditovali jsme, když se dáme s někým dohromady a domluvíme se na náhradách. A pak jsme si řekli ‚zkusme to‘.“

Sňatek s Plzní se rodil spíše z rozumu. „Pan Klíma o tom nejdřív nechtěl ani slyšet,“ líčí Josef Mizera. „Nakonec se ozval, sešli se v klubu. My jsme měli taky schůzku a rozhodli se do toho jít.“

Pokud se týká závodníků, Březolupy mají rozhodně co nabídnout. „Martin Málek je náš kmenový závodník,“ připomíná březolupský tajemník. „Patrik Mikel taky. Máme nasmlouvaného Martina Gavendu, že by nám ho Praha půjčila, Petr Ondrašík nám to slíbil. A pak tam jsou Plzeňáci, to není vůbec marné. A kdyby se ještě sehnaly peníze na zahraniční akvizici…“

Za těchto okolností by se extraliga 2016 odehrávala na pěti stadiónech. „Jeden závod v Plzni, jeden v Březolupech,“ potvrzuje Josef Mizera. „Ale jak to bude přesně, jsme se s Plzní ještě nebavili. Sejdeme se na kalendářce.“

Foto: Mirek Horáček

Plzeň – 16. listopadu
Čtyři roky po účinkování v rámci trojkoalice s AK Divišov a DaK Moto se Plzeň příští rok vrátí do extraligy. Západočeské spojenectví s Březolupy ukončilo naděje Žarnovice, která rovněž projevila o vyšší českou soutěž zájem. Leopold Klíma, plzeňský šéf, se magazínu speedwayA-Z svěřil nejen s detaily extraligového comebacku mistra z let 1994 a 2007, ale i semifinále juniorského šampionátu družstev, které se na Bory vrátí v červnu.

„Březolupský nás oslovili,“ vysvětluje Leopold Klíma, kterak vznikala osa Plzeň – Březolupy. „Chtěli jet první ligu. V extralize by mohly zůstat jen tři mančafty po odstoupení Mšena. Spočítal jsem si, že nám vyjde plus mínus stejně první liga jako extraliga.“

Největší položkou ve výdajích klubů představují zahraniční posily. „Nebudeme používat cizince,“ má Leopold Klíma v tomto ohledu jasno. „Jede se Praha, Pardubice, Slaný, jeden závod v Březolupech a jeden tady. Březolupy si budou platit svý jezdce, my svoje. A je lepší, když se jde žádat o dotace, říkat, že se jezdí extraliga. A co je nejdůležitější v první lize není nikdo ničím povinován. Jezdec nebo celý klub nepřijede a co s tím naděláš?! Na extraligu přijet musí, na první ligu by ti třeba večer zavolal, že nepřijede.“

V otázce svých závodníků na tom Plzeň není špatně, obzvlášť podpoří-li ji svým kádrem Moravané. „Zájem projevil i Zdeněk Simota,“ vypočítává plzeňský předseda. „I když to bude složitější s jeho cestováním z Anglie. Máme Jéňu Holuba, Michal Hádek chce taky mermomocí jezdit. A v záloze zůstává ještě Radek Podhadský, kterej‘ se k plochý dráze vrátil.“

Rozhodčí Christian Froschauer ve své zprávě po zářijovém finále evropského šampionátu juniorských družstev Plzeňanům pořádně zavařil. Borskou dráhu nikterak nešetřil. Ke všemu se v říjnu přidaly deště a druhé finále mistrovství republiky jednotlivců padlo i ve svém náhradním termínu. Ironií osudu na klubové rozlučce svítilo na dobře připravenou dráhu sluníčko o sto šest.

„Měli jsme rozlučku, byla to nádhera, mohly by se jet závody,“ říká Leopold Klíma. Požádali jsme o semifinále mistrovství světa juniorskejch‘ družstev, chtěli jsme ho v květnu nebo v červnu. V dubnu nám přijedou dělal licenci dráhy za základě Froschauerova zápisu.“

Foto: Mirek Horáček