Brandýsek – 17. března
Včera se Luboš Tomíček probudil do uplakaného rána. Letmý pohled na budík prozradil, že zaspal. A okamžitě ho vyburcoval z ospalosti. Hbitě naskočil do své oranžové dodávky, cestou v Dejvicích vyzvedl Jakuba Fencla. Během pár minut už mířili na výpadovku na Chomutov. Před odjezdem do Anglie je totiž čekala beseda s dětmi na základní škole v Brandýsku.
Ne benzínové pumpě u sjezdu do středočeské obce je už netrpělivě vyhlížel Vladimír Vopat. Pražský kouč organizoval autobusové zájezdy dětí na závody na pražské Markétě. A jejich oblíbenec jim včera oplatil návštěvu. Cestu mu zkřížila ještě žlutá Regionova. Závorám na nádraží v Brandýsku se nechtělo nahoru, takže Luboš Tomíček mohl odpovědět magazínu speedwayA-Z na otázku, zda on sám ve svých školních letech navštěvoval podobné akce.
„Chodil jsem na ně rád, nemusel jsem se učit,“ smál se. „Pamatuju se třeba, že jsme byli na policajtech pyrotechnicích. Ukazovaly nám ty svoje roboty a tak.“ Červená světla na úrovňovém železničním přejezdu zhasla a v cesta k brandýské základní škole byla volná.
Luboš Tomíček s Jakubem Fenclem, jenž si po roztržce s pražským klubem dává roční závodní pauzu vyplněnou prací mechanika, vyložili jeden motocykl. Na konci chodby je v učebně čekaly desítky nadšených dětí z první až šesté třídy.
Vladimír Vopat je pobavil vyprávěním o úskalích jazykové bariéry při komunikaci s Igorem Kononovem a Nicki Pedersenem, Jakub Fencl se letmo zmínil o své bronzové 
medaili z evropských devatenáctek. Hlavní hvězdou dopoledne se ovšem stal Luboš Tomíček. Představil svůj motocykl, přidal zážitky za závodění a posléze trpělivě odpovídal na všechny otázky.
Zaváhal v jediném případě. Chlapec klečící v první řadě se ho zeptal na počet drátů v kolech. Škádlivě mu odpověděl, že je může spočítat. Šikovný prvňák se odmlčel, aby se po krátké chvilce přihlásil se správnou odpovědí. Spokojené byly rovněž učitelky. Děti byly vyprávěním Luboše Tomíčka natolik zaujaty, že se jejich role pedagogického dozoru zcela setřela a ony se mohly samy stát dychtivými posluchačkami.
„Jsem rád, když člověk vidí, jak jsou děti šastný a jejich úsměv,“ komentoval Luboš Tomíček dopoledne strávené v základní škole. „Je to pro ně fajn. A je příjemný, když přijdou na závody. A třeba se z těch tříd vyloupne někdo a zkusí sám plochou dráhu. Bylo by dobrý, aby se těch akcí konalo víc.“
Vzápětí už s Jakubem Fenclem neúnavně podepisovali kartičky, rozdávali slánský časopis Full Day a letáčky na květnovou velkou cenu v Praze a sladká lízátka.
Foto: Antonín Škach
