Praha – 28. května
Že si Olymp svou kompaktní sestavou a suverénním počínáním ve svých úvodních utkáních vysloužil nálepku horkého favorita soutěže, nemůže být sebemenších pochyb. Avšak klasifikovat trojkoaliční tým DaK Moto Plzeň – Divišov už tak snadné není, a to nejen kvůli třem subjektům v jeho názvu. Označení nováček je poměrně zavádějící, jelikož jezdecké jádro je vytvořeno Plzeňany a tři z nich se dokonce podíleli na druhém titulu Západočechů roku 2007. Samotný František Liebezeit by se přiklonil k pojmenování černý kůň, které užili Pražané v tiskových materiálech. Avšak moudřejší budeme po zítřejším duelu obou družstev na pražské Markétě.

Kosmetické změny
Tomáš Topinka nerad odkrývá své extraligové karty příliš brzy a to ani mimo novinářský blok. Nicméně minulou středu se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v sestavě domácího utkání proti trojkoaličnímu týmu bude mít v sestavě Pedersena. Otázka ovšem byla kterého, když jejich švédská Vargarna zítra míří k utkání švédské Elit Serien do Motaly.

Ohlášení oficiálních sestav, která proběhlo dnes prakticky tři hodiny před koncem čtyřiadvacetihodinové lhůty, odhalilo, že se s číslem čtyři představí Bjarne Pedersen. Pražský výběr doznal jen kosmetických změn. Druhým cizincem je Rafal Okoniewski, jenž se v české extralize skvěle uvedl před třemi týdny v Pardubicích. Dvojka Matěj Kůs a Josef Franc je neměnná, stejně jako junioři Michal Škurla, Zdeněk Holub a Ondřej Veverka doplňující zbývající posty.

„Neměním sestavu, když to funguje,“ vysvětluje Tomáš Topinka, který oba své extraligové starty proměnil v dvojbodové zisky v tabulce. „Doufám, že je to dobrá sestava. Snad to dobře dopadne.“

Oproti pardubickému výjezdu je však jedna změna patrná na první pohled. Na postu druhého náhradníka figuruje Ondřej Veverka. „Ne, nepodceňujeme soupeře, to v žádném případě ne,“ vysvětluje pražský kouč. „Je tam, protože chceme, aby se naši junioři svezli. Jinak bych ho musel dávat do hlavní sestavy a takhle se můžou vystřídat navzájem.“

A že Tomáš Topinka extraligového navrátilce v žádném případě nepodceňuje svědčí i fakt, že za velkou výhodu nepokládá svoje dvě vyhraná klání, zatímco František Liebezeit vstupuje do řeky letošní extraligy prakticky poprvé. „Fanda to zná,“ tvrdí. „Jezdil za Mšeno, dělal tam manažera a ten systém byl novej‘ víc pro mě než pro něj.“ A obligátní otázečka, jak utkání dopadne? „Tipy nedávám, to víš,“ směje se. „Doufám, že to dobře dopadne a budeme pokračovat v dobré formě.“

Zatím ještě v šesti
V hostujícím triumvirátu jsou bez bezprostřední zkušenosti s českou extraligou pouze oba hosté. Jak Lotyš Kjastas Puodžuks, tak Slovinec Matej Žagar jsou našim fanouškům dobře známi, ale v ligové soutěži je čeká premiéra. František Liebezeit ovšem odmítá myšlenku, že by měl v týmu hned dvě neznámé. „Není to risk,“ říká jednoznačně. „Věřím, že Matej si odjede svoje. A uvidíme, jak se Kjastas vypořádá s tvrdou dráhou.“

Řešení trojkoaličních cizinců je poměrně logické. „Nic jinýho mi nezbylo,“ souhlasí František Liebezeit. „Jak bylo předem avízováno, Martin Vaculík a Patryk Dudek jedou Švédsko. Chtěl jsem Romana Považneho, ale ten zase musí Rusko.“ Českou část sestavy už tvoří výhradně plzeňští závodníci Zdeněk Simota, Jan Holub a bratři Michael a Daniel Hádkovi.

„Pořád jedeme v šesti,“ komentuje František Liebezeit absenci náhradníka. „Čekám na Míšu a nechci za každou cenu dávat jezdce s nižší výkonností. Příští extraligu už pojedeme s ní. Teď jsem jí viděl na soustředění v Divišově a jela hezky.“ Ve srovnání s Tomášem Topinkou však nevnímá jako svůj handicap strategické zkušenosti, které jeho protějšek nabral během svých dvou vítězných závodů. „Tomáš má vyzkoušenou sestavu, která šlape,“ vidí sílu svých zítřejších hostitelů. „Jedou mu nejen cizinci, od kterých očekávám hodně i já, ale i Češi. Pepe je ve vynikající formě, Matěje jde nahoru a junioři taky. V juniorech může kdokoliv porazit kohokoliv.“

V jednom je však František Liebezeit zajedno s Tomášem Topinkou. Nechce se svěřit s propočtem skóre, které si všichni manažeři před extraligovým závodem dělají. „Rozhodně jsou domácí favoriti,“ neskrývá František Liebezeit. „Nám by spíše sedělo to označení černého koně. Malinko nám chybí jedna posila, uvidíme, jak se s tím popasujeme.“

Vzápětí však upozorňuje na povětrnostní otázku. „Hlavně aby vydrželo počasí,“ doufá. „Už potřebujeme jeden závod dojet. Ne vyhrát, ale dojet. Tak aby to po osmi jízdách nechtěli zrušit. Zase by to sváděli na mě, že jsem to chtěl přerušit, protože jsme prohrávali. Ale kdyžtak to můžeme dojet v zimě na ledech na Hamru.“

Historické okénko:
Praha, 19. července 1994: pevnost Markéta prvně padla náporem nájezdníků
Pražský klub díky nadstandardním podmínkám plynoucích s vazbami na ministerstvo vnitra vždy oplýval tím nejlepším, co se po českých plochodrážních oválech prohánělo. Roli suveréna ligové soutěže si osvojil již od prvního ročníku 1956 a pakliže na trůn zasedl jiný tým, šlo spíše o senzaci než cokoliv jiného.

Na postavení pražského klubu nic nezměnila ani listopadová revoluce z devětaosmdesátého. Když se roku 1991 česká extraliga vrátila k systému dvojutkání, pražský Olymp stále hrál roli suveréna, o čemž svědčí tituly z let 1991 – 1993. V úvodních dvou případech neztratili Pražané ani jedno utkání. Prvním klubem, který je dokázal porazit, byly Chabařovice. Ve středu 26. května 1993 na své severočeské dráze vyhráli 47:43.

Pevnost Markéta však odolávala. Věci se však měly změnit hned v sezóně 1994. Plzeň získala angažmá Simona Wigga to poslední, co jejímu silného kádru chybělo k útoku na nejvyšší extraligové mety. O porážce Prahy na plzeňských Borech již byla v historickém okénku magazínu speedwayA-Z už řeč.

Jenže plzeňské postavení v extraligové tabulce se zkomplikovalo už následující týden po senzačním domácím triumfu. Do Chabařovic přijeli Západočeši bez Simona Wigga a prohráli. 43:47. Stejným skóre skončil i jejich červnový výjezd do Pardubic. Naproti tomu Olymp šel od vítězství k vítězství.

Protože o celkovém umístění rozhodoval součet skóre ze vzájemných utkání, měli Plzeňané jedinou šanci a sice pokusit se porazit Pražany i na jejich domácí dráze. Hosté se záhy dostali do čela, avšak Olymp kladl tuhý odpor. V rozjížďce s číslem devět Lubomír Jedek se Zdeňkem Schneiderwindem duel vyrovnali. Vzápětí ho Petr Vandírek s Lubomírem Jedkem poslali do čtyřbodového vedení.

To však trvalo jedinou jízdu, než Simon Wigg s Janem Holubem znovu srovnali stav střetnutí. Po třinácti jízdách domácí ztráceli dva body, jenže vzápětí Pavel Ondrašík a Petr Vandírek porazili Jiřího Štancla a Janem Hádkem. Za těchto okolností museli Plzeňané vyhrát poslední jízdu. Nezapomenutelný Simon Wigg s Janem Holubem za zády porazili Richarda Wolffa, když Lubomír Jedek ani neprojel cílem. Konečné skóre 44:46 v konečném účtování vskutku pomohlo Plzeňanům k titulu. Paradoxní je, že Chabařovice dokázaly porazit šampióna, ale jejich jediným dalším aktivem se stala domácí remíza s Březolupy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Michal Škurla
	2 Matěj Kůs
	3 Zdeněk Holub
	4 Bjarne Pedersen, DK
	5 Josef Franc
	6 Rafal Okoniewski, PL
	7 Ondřej Veverka
DaK Moto Plzeň – Divišov:	8 Kjastas Puodžuks, LAT
	9 Jan Holub
	10 Daniel Hádek
	11 Zdeněk Simota
	12 Michael Hádek
	13 Matej Žagar, SLO
	14 neobsazeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Jan Janů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 16. května
Oba aktéři dnešního extraligového klání prahli po vítězství se stejnou intenzitou, nicméně Mšeno nemohl zastihnout výjezd do Slaného v nepříznivější konstelaci. Jan Jaroš stále není k dispozici, navíc se potvrdilo, že Vladimír Višváder svůj konec škvárové kariéry myslí doopravdy vážně. Naproti tomu ve slánském družstvu konečně po dlouhých měsících klapalo všechno, jak mělo. A by Petr Vandírek předváděl strategická kouzla, domácí stále upevňovali vedení a na konci závodu se dočkali svého prvního triumfu po bezmála dvou letech.

Velkorysost leaderům netratí na skóre, natož pak na cti
Zatažená obloha nevěstila nic dobrého. A vskutku zhruba dvě hodiny před začátkem se z ní začaly snášet kroupy, které záhy vystřídal d隝. Pršet přestalo po nějakých padesáti minutách. Povětrnostní situace byla ovšem to poslední, co by Petra Vandírka trápilo. Jan Jaroš stále nemohl nastoupit kvůli odštípnuté kůstce na kloubu svého kotníku. Navíc nedorazil ani Vladimír Višváder, jenž ohlásil konec své škvárové kariéry. „Dneska je to těžký,“ povzdechl si mšenský kouč u vědomí, že Filip Šitera s Patrikem Nagyem budou náhradníky jen dle čísel na svých vestách.

V zasmušilé náladě se vydal na nástup, který spíkr Miloslav Čmejla zachránil, když v zácpě na silnici od Velvar raději vystoupil z auta a poslední kilometr došel po svých. Naproti tomu Milan Mach působil klidným a vyrovnaným dojmem. „Vychází mi to, že vyhrajeme o šest bodů,“ říkal optimisticky.

Rozjížďka s číslem jedna dostala Slaný do čela, avšak ruku na srdce. Asi jen málokdo by předpokládal, že si Robert Kosciecha a Eduardem Krčmářem neporadí se mšenskými juniory Michalem Kleinem. Jenže domácí jakoby se vítězstvími, jež jim byla celý loňský rok upírána, nemohli nabažit.

Do druhé jízdy nejrychleji odstartoval Sebastian Ulamek sledovaný Michalem Dudkem. Ten se snažil vyvážet Filipa Šiteru na venek, avšak mšenský závodník se stejně prodral na druhou příčku. Michal Dudek však nepolevil, v první zatáčce druhého kola jel zase chvíli jako druhý, avšak Filip Šitera byl pánem situace. A to až do konce jízdy, by na něho domácí závodník útočil až do cíle.

Třetí jízda přinesla další sólo Robertu Kosciechovi. Za jeho zády se ovšem seřadili hostující Filip Šitera s Piotrem Pawlickim. Jenže do druhého kola se Filip Šitera propadl na poslední příčku, aby nakonec v následujícím okruhu odstoupil definitivně. „Vypadalo to, jako kdyby se to zadřelo,“ hlásil ve svém boxu mechanikovi Vladimíru Kalinovi. Zevrubná prohlídka nakonec odhalila prasklou palivovou hadičku, kudu vytekl metyl.

Po třech prohrách konečně Przemyslaw Pawlicki zajistil Mšenu alespoň remízu, když po startu udeřil loktem do Sebastiana Ulamka. Ten však s Romanem Čejkou nepustil ke slovu Patrika Nagye. Osm bodů ztráty vyslalo jednoznačný signál Petru Vandírkovi, aby se pokusil o zvrat žolíkovým útokem, který ovšem vyprovokoval protiakci domácích. Místo Eduarda Krčmáře zmobilizoval Milan Mach náhradníka Sebastiana Ulamka.

„Przemek jede jako žolík a samozřejmě hned proti němu jede Seba,“ přemítal Petr Vandírek. „Ale to je dobře, jede už potřetí a pak to už budou mít vyplácanýho.“ Jenže Sebastian Ulamek vévodil rozjížďce s číslem pět od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Mšenský joker byl za ním, ale mezi ním a jeho bratrem Piotrem jezdil Martin Málek. Piotr Pawlicki ho vytrvale atakoval. Poslední nájezd si načasoval do závěrečné zatáčky, ale v cíli mu na Moravana pár centimetrů chybělo.

A tak nasazení mšenského žolíka přineslo nerozhodný výsledek, avšak Slaňáci se nechtěli spokojit jen s osmibodovou převahou. Robert Kosciecha a Eduard Krčmář svým suverénním počínáním v duelu s Patrikem Nagyem a Vítem Janouškem v rozjížďce s číslem šest upravili průběžné skóre na 25:13. Navíc Milan Mach připomínal, že hraje férovou hru. „Teď místo Víta Janouška chtěli dát Filipa Šiteru, ale on už za něho jel,“ svěřoval se. „Protože hrajeme fair play, Vanďu jsem na to upozornil.“

Stejný postup jako jeho kouč zastával i Roman Čejka. Aby lépe viděl na dění v sedmé jízdě, postavil se u vjezdových vrat na válec, kterým se upravuje povrch dráhy. Přitom si všimnul, že Piotr Pawlicki má bílou přilbu a upozornil na to jeho otce. Piotr Pawlicki starší rychle zorganizoval nápravu, mechanik přikvačil se žlutou přilbou, kterou si polský junior bleskově nasadil.

Slaňáci si ovšem velkorysá gentlemanská gesta mohli dovolit s ohledem na vývoj utkání. Do rozjížďky s číslem sedm nejlépe odstartoval Sebastian Ulamek. V prvním oblouku ho objel Przemyslaw Pawlicki, avšak druhý z polských bratří zůstával na třetí příčce. By Martin Málek tentokrát nebodoval a Slaný vůbec první rozjížďku dnes prohrál, náskok desetibodový domácích šlo směle označit za komfortní. A to tím spíše, byl-li Petr Vandírek už bez žolíka ve svých rukou.

Slánský náskok redukuje až bonusová vidina
Právě omezené taktické možnosti mšenského kouče ruku v ruce s lepšími výkony české části slánské sestavy stály za dvojicí smírných výsledků. V osmé jízdě se Filip Šitera po předchozím defektu opět ujal vlády tahouna. Sice se v první zatáčce vůbec nepáral s útočícím Eduardem Krčmářem, jenže ten ve spolupráci s Michalem Dudkem nedal ani náznak šance Michalu Kleinovi. V rozjížďce s číslem devět se situace opakovala prakticky jako přes kopírák.

Przemyslaw Pawlicki proburácel pod šachovnicovou vlajkou s náskokem rovinky, přičemž jako první porazil Roberta Kosciechu. Jeho záda však spolehlivě kryl Roman Čejka. A Patriku Nagymu nepomohly k bodům ani rady otce Roberta, pro něž se vrátil ještě od startovního roštu. Mšenská ztráta zůstala zakonzervována na deseti bodech, navíc nastal čas pro úder domácích.

V desáté jízdě se Martin Málek dostal do vedení prakticky současně s letem pásky, aby posléze odvrátil veškeré útoky, jimiž ho Piotr Pawlicki častoval po celá čtyři kola. Eduard Krčmář jistil poslední bod, jenž byl ještě k mání, před Michalem Kleinem, ale po průjezdu cílem mu pořádně zatrnulo.

Zůstal stát na dráze a do depa se vrátil se ztichlým motocyklem po svých. „Prostě jsem projel cílem a nejelo,“ vyprávěl později, kdy už věděl, že do týmového rozpočtu nevznikne žádná díra. „Motor byl dobrej‘, ale stejně jsem skočil na druhou motorku. Pak to předělali a už to jelo.“

Nicméně otočme naše vyprávění zpátky k rozjížďce s číslem jedenáct. V ní úřadoval Przemyslaw Pawlicki stejně pilně jako kdysi svého času stařičký mocnář ve své vídeňské pracovně. Sebastian Ulamek se ho sice pokoušel podjet v první zatáčce, nicméně jeho pokus se nesetkal s úspěchem.

S Romanem Čejkou za zády však drželi v šachu Filipa Šiteru. Remíza ovšem vzala za své v závěru druhého kola, kdy Roman Čejka zůstal stát s přetrženým sekundárním řetězem. Vzápětí se Piotr Pawlicki dočkal svého prvního vítězství, na něž zadělal v první zatáčce. V ní venkem minul Michala Dudka, který opět skvěle reagoval na let pásky. Spolu se Romanem Čejkou vytvořil hráz neprostupnou Patriku Nagyovi, avšak v depu se skláněl nad motorem, který vydržel přesně tři jízdy.

Třináctá jízda přinesla Mšenu poslední naději, aby se maximálními triumfy mohlo pokusit překonat desetibodový náskok svého hostitele. Filip Šitera vystřelil dopředu jako blesk, avšak už v prvním výjezdu se musel dívat na deflektor Roberta Kosciechy. Předjetí se nepovedlo ani Przemyslawu Pawlickemu, jenž svého českého klubového kolegu vystřídal na druhé pozici.

„Vyhráli jsme, že?,“ ujišoval se Robert Kosciecha u Milana Macha, jemuž na odpověď stačilo souhlasné přikývnutí. Deset bodů ve dvou rozjížďkách nešlo překonat a Slanému stačil k definitivní jistotě jeden jediný bod. Nicméně Petr Vandírek myslel na budoucnost a mšenským mottem v nominovaných jízdách se stalo vytvořit si nejlepší platformu pro odvetu a bonusový bod za lepší skóre z obou vzájemných duelů.

A to se mšenskému kouči povedlo takřka stoprocentně. Čtrnáctou jízdu vyhráli Piotr Pawlicki s Filipem Šiterou, na jejichž štítě zůstali Eduard Krčmář s Martinem Málkem. Nakonec nejlépe odstartoval Sebastian Ulamek. Robert Kosciecha se v první zatáčce sápal pod Przemyslawa Pawlickeho, avšak ten se z výjezdu ukázal jako rychlejší.

Robert Kosciecha navíc ve druhém kole klesl na poslední příčku za Piotra Pawlickeho a nakonec neviděl cíl. Naproti tomu Przemyslaw Pawlicki převzal vedení. Mšeno opouštělo Slaný ve světle svých fenomenálních výkonů předcházejících sezón netradičně poraženo. Avšak čtyřbodový odstup dává velkou naději na bonusový benefit při odvetě.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to dobře,“ zářil Eduard Krčmář. „Vyhráli jsme, bylo to suprový.osm bodů je dobrejch‘, ale chtěl bych udělat desítku. Teď už budeme jenom vyhrávat a nakonec budeme mistří.“

„Konečně jsme vyhráli,“ říkal Martin Málek s úlevou v hlase. „Mám z toho smíšené pocity, nejsem spokojený sám se sebou. Těžko se hledalo nastavení na dráhu, nemohl jsem se srovnat, aby to jelo. Bylo to hodně tvrdé a děravé, teď jsem dva dny makal na motoru a asi to dost překoňoval. Hodně se to vrtělo a musel jsem jet hodně těžké převody a stejně to nebylo ono. Hlavně že jsme vyhráli, ale chtělo to ode mě víc bodů.“

„Docela dobře se mi jelo,“ neskrýval Roman Čejka. „Trefili jsme nastavení a tak jsem jim i stačil. Ale měl jsem velkej‘ problém s řetězama. Praskaj‘ a padaj‘! Spadlo to v Divišově i v Pardubicích, přitom to vypadá rovný a v pohodě. Ale padá to a nevím proč. Ale jinak se mi to docela dneska líbilo.“

„Super, vyhráli jsme,“ radoval se Michal Dudek. „Měl jsem jen jednu motorku, přivezli mě druhej‘ motor z JRM. Ve třetí jízdě se ale utrhlo ložisko na vrchu. Tři jízdy a hotovo. Hlavně že jsme vyhráli, to je super.“

„Na hovno, prohráli jsme,“ netajil se Filip Šitera svou černou náladou. „Jednou mi zastavila motorka. Myslel jsem, že se to zadírá, ale zjistili jsme prasklou hadičku a vytek‘ metyl. Škoda, že jsme prohráli. Jsme mistři, čekalo se, že vyhrajeme, ale naštěstí jsme neprohráli o tolik.“

1. AK JAZ servis Slaný			48
Robert Kosciecha, PL	3 3 3 2 3	R	14
Martin Málek	1 1 0 3 0	E	5
Eduard Krčmář	2 – 2 2 1	1	8(2)
Roman Čejka	1 – 1 E 2		4(2)
Michal Dudek	1 – 1 – 1		3(2)
Sebastian Ulamek, PL	3 2 3 2 2	2	14
Michal Průcha			DNR
2. Grepl PDK Mšeno			44
Vít Janoušek	0 – 0 – –		0
Piotr Pawlicki, PL	2 0 1 2 3	3 1	12
Michal Klein	1 – – 0 0		1
Przemyslaw Pawlicki, PL	3 4* 3 3 3 2	3	21
Vladimír Višváder
Filip Šitera	2 E 3 1 1	2	9(2)
Patrik Nagy, H (ACCR)	0 0 1 0 0		1

Poznámka: Vladimír Višváder ukončil kariéru a do Slaného nedorazil.

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	2	102:81	4
2. Slaný	2	89:96	2
3. Mšeno	1	44:48	0
4. Pardubice	1	40:50	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Slaný – 16. května
Během dnešního extraligového závodu ve Slaném se týmy Mšena a trojkoalice DaK Moto Divišov dohodly na novém termínu svého vzájemného střetnutí, které bylo minulý čtvrtek předčasně ukončeno. Oba soupeři se utkají znovu ve čtvrtek 2. srpna.

Foto: Wojta Zavřel

Slaný – 15. května
Úpravy v extraligovém rozpise nedělají už ze sestav týmů a jejich strategie tolik průhlednou záležitost jako v posledních dvou letech. Navíc manažer domácích dostane do rukou přesnou sestavu hostí, než nahlásí svá vlastní startovní čísla. Není tedy divu, že hostující tým čeká s odkrytím karet do poslední možné chvíle. A zatímco ještě loni jsme byli zvyklí na zveřejnění startovní listiny i celý den předem, tentokrát se povolený čtyřiadvacetihodinový limit napíná až k prasknutí jako v případě dnešního středočeského derby Slaného se Mšenem.

Ruská posila nevyšla
Vítězná sestava se nemění, avšak Milan Mach neprovedl žádnou personální změnu v týmu, který si odvezl z pražské Markéty poměrně vysokou porážku. „Chtěl jsem měnit,“ připouští. „Plánoval jsem co nejsilnější sestavu. Ale vzhledem k ruské lize ti nejsilnější jet nemůžou. A tak zůstávám u osvědčené dvojice.“

Oním osvědčeným tandemem jsou dobře známí polští závodníci Robert Kosciecha a Sebastian Ulamek. Doplní je domácí senioři Martin Málek a Michal Dudek a zbytek slánského týmu je už výhradně juniorský – Eduard Krčmář, Roman Čejka a Michal Průcha.

Jednu změnu však Milan Mach přesto nachystal. Sebastian Ulamek poveze do dnešní bitvy náhradnické startovní číslo šest, což se v doposud uskutečněných extraligových kláních projevilo jako nesporná výhoda. „Někdy je to výhoda,“ přemítá slánský kouč. „Když máš dobrý základ a v něm dva dobré seniory.“

Tuto podmínku Slaný papírově plní takřka pokaždé, nicméně body se mu vyhýbají jako čert kříži. „Jako do každého závodu,“ hovoří Milan Mach o svých dnešních ambicích. „Jdeme udělat dobrý výsledek. Dlouho jsme nevyhráli. Moc bych si přál, abychom doma před vlastním publikem vyhráli. Mohlo by to dopadnout,ale znáš to, je to sport. Přinejmenším budeme druzí (smích), ale už bych rád byl zase první.“

Tři klíčoví muži
Zatímco pro Slaný je synonymem bohužel kulaoučká nula, Mšeno je opačným extrémem. Nyní však na specialisty na obhajobu extraligových titulů zvyklých hromadit vítězství dolehly starosti. Opět jim bude citelně chybět Jan Jaroš. V týmu Petra Vandírka nebude chybět pevný kámen mšenské pevnosti Filip Šitera. Dalšími členy sestavy jsou Vít Janoušek, Michal Klein, Vladimír Višváder a Patrik Nagy. Cizinecký kontingent obstarají polští bratři Piotr a Przemyslaw Pawličtí, debutující v české extralize.

„Není to výsledek po čtvrtku,“ odmítá Petr Vandírek myšlenku, že by se jednalo o důsledek přerušeného utkání s trojkoaličním nováčkem z minulého týdne. „už měsíc předem jsem tvrdil, že je chci ve Slaným zkusit. Podepsali jsme je zjara, jevili se dobře už loni a předloni, i když teď o víkendu dobře nezajeli.“

Dnes však Mšeno nebude mít na klíčovém náhradnickém postu cizince, nepočítáme-li Patrika Nagye na čtrnáctce. Vestu se startovním číslem třináct si oblékne Filip Šitera. „Nevím, jací budou oba Pawličtí,“ přibližuje mšenský kouč své motivy. „Takže je to na Filipovi. Měl by zaujmout pozici tahouna. Když tihle tři pojedou, bude to dobré.“

Petr Vandírek by se logicky rád dostal do čela tabulky, k čemuž samozřejmě napomáhá okleštěný program play-off. „Po těch posledních třech nebo vlastně čtyřech letech je pro Mšeno jakýkoliv jiný výsledek než vítězství neúspěch,“ tvrdí Petr Vandírek. „Tipnout je těžké. Když mi to tři dobře zajedou, bude to dobré, když jeden z nich bude pauzírovat, nastane problém.“

Historické okénko:
Slaný, 28. srpna 1997: debutující Rus posílil Březolupy
Dnes Milan Mach nedokázal pro utkání se Mšenem zajistit ani Grigorije Lagutu, ani Emila Sajfutdinova. Ten už slánskou vestu loni oblékl, avšak nebyl prvním ruským závodníkem v českých ligách. Tento primát nenáleží ani Igoru Kononovovi, který předloni úspěšně hájil barvy pražského Olympu pod taktovou Vladimíra Vopata.

Ruského plochodrážníka poprvé v extralize použil březolupský kouč Miloš Plzák. Moravský celek nasazoval cizince vcelku pravidelně od roku 1991 a borci typu Leszka Matysiaka či Heinricha Schatzera v jeho sestavě takřka zdomácněli.

Když se v sezóně 1996 extraliga znovu vrátila k systému čtyřutkání, které jí provázelo po většinu let její existence, Březolupy navzdory silnému českému kádru nepřestaly Březolupy stavět zahraniční posily. Na konci roku cinkaly stříbrem, by nově ustavené pravidlo o povinných dvou rozjížďkách obsazených juniorským závodníkem byl v jejich případě handicap.

Roku 1997 zahájily Březolupy ve velkém stylu. Po druhém místě v Březolupech a vítězství v Pardubicích se hřály na čele tabulky. Jenže ve Slaném a v Praze skončily až třetí. Na začátek druhé poloviny ve Slaném proto Miloš Plzák povolal Rinata Mardanšina.

Rus se sice v rozjížďce s číslem čtrnáct nevyhnul nule, avšak jinak prohrál jen se slánským Jiřím Štanclem. Byl nejlepšímu mužem svého celku, ale vyrovnat se mu mohl už jen Robert Král. Jaroslav Gavenda totiž po vyloučení za kolizi s pardubickým Radkem Smolíkem přišel o body. V konečném součtu nakonec Březolupům scházely čtyři body na Slaný,jemuž vedle Jiřího Štancla a Lubomíra Batelky dost pomohl Angličan Gary Stead. Ten využil dovolené u Štanclových k extraligovému startu. Bez zajímavosti není ani účast Petra Vandírka v barvách Plzně. Dnešní kouč Mšena tehdy inkasoval šest bodů, když mu vítězství v šesté jízdě sebrala porucha ve druhém kole.

Březolupům útok na titul nevyšel a nakonec skončily třetí. Mnohem horší však byla ztráta Mitasu v roli strategického partnera, takže se v osmadevadesátém moravský tým v extralize neobjevil. Rinat Mardanšin se už nikdy do extraligy nevrátil. Čtyřnásobný šampión své země a člen stříbrného týmu z mistrovství světa 1996 zemřel ve věku dvaačtyřiceti let během chirurgické operace v lednu 2005.

Oficiálně nahlášené sestavy:

AK Slaný:	1 Robert Kosciecha, PL
	2 Martin Málek
	3 Eduard Krčmář
	4 Roman Čejka
	5 Michal Dudek
	6 Sebastian Ulamek, PL
	7 Michal Průcha
Grepl PDK Mšeno:	8 Vít Janoušek
	9 Piotr Pawlicki, PL
	10 Michal Klein
	11 Przemyslaw Pawlicki, PL
	12 Vladimír Višváder
	13 Filip Šitera
	14 Patrik Nagy, H (ACCR)

Foto: Pavel Fišer, Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jan Janů

Slaný – 12. května
Česká extraliga pokračuje už příští středu ve Slaném, kam zavítá Mšeno. Oba celky zatím nemají v tabulce jediný bod. Domácí o ně připravila letos fenomenální Praha, hosty s největší pravděpodobností přerušení čtvrtečního klání s oslabeným DaK Moto Plzeň – Divišov. Zatímco sestavy jsou prozatím ve stadiu zrodu, show s kladenskými hokejisty již byla domluvena.

Hokejisté extraligového HC Rytíři Kladno se divákům představí o přestávkách závodu. Účast přislíbili útočníci Jakub Valský s Vítězslavem Bílkem a brankář Lukáš Cikánek.

Foto: Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 10. května
K extraligovému duelu Mšena s triumvirátem DaK Moto Plzeň-Divišov se vzhlíželo s nadějemi na skvělé a vyrovnané klání. A vskutku Mšeno se dostalo do vedení jen díky pádu Patryka Dudka ve třetí jízdě. Vzápětí diskvalifikace Zdeňka Simoty za neoprávněný start vzala hostům další body. Jenže to už vesměs zahraniční závodníci brojili proti stavu dráhy. Po její dlouhé úpravě za jejich asistence byl nakonec závod předčasně ukončen. Zatímco u obou pokladen stály dlouhé fronty diváků vracejících vstupenky, fotbalisté vlastnící areál mohli počítat zisky. Dnes se totiž rozhodli vybírat nemilosrdně parkovné od každého vozidla a třicet korun platil i rozhodčí Miroslav Topinka.

Čtyři jízdy a dost
Před závodem se jak Petr Vandírek, tak František Liebezeit potýkali s naplněním svých sestav. Jan Jaroš nebyl k dispozici vzhledem ke zdravotním problémům. Utkání se jeho absencí paradoxně vyrovnalo, avšak ani trojkoaliční tábor se neobešel beze ztrát. Michael Hádek sice do Mšena dorazil, avšak jeho očividné kulhání dávalo najevo, že nebude schopen závodní akce.

„Jsem hrozně nervózní,“ neskrýval František Liebezeit, jenž už ve své hlavě osnoval plány, jak nástrahami poměrně benevolentního systému proplout jenom s pěti závodníky. Petr Vandírek měl pro svého bývalého spolupracovníka pochopení. „Chápu ho, já jsem taky nervózní,“ říkal. „Ale až se závod rozjede, bude to lepší. Tohle je systém na nic, připadá mi to moc od stolu. Pořád něco vymýšlíš a nejsi v klidu.“

Mezitím se závodníci seřadili na startovním roštu rozjížďky s číslem jedna. Domácí dvojblok Greg Hancock – Filip Šitera se okamžitě usadil na čele, aby svému týmu přivezl pět bodů. Jan Holub je sice atakoval vnitřní stranou úvodní zatáčky, leč zůstal vzadu. Teprve včera okolo poledne mu doktoři řekli, že dědičné problémy s páteří mu nebrání v pokračování závodní činnosti a on skočil do extraligy rovnou oběma nohama bez tréninku.

Druhá jízda však stav utkání vyrovnala. Prim hráli Martin Vaculík se Zdeňkem Simotou, kteří Vladimíru Višváderovi a Patrikem Nagym zmizeli prakticky s vylétnutím pásky. „Tak se teď modli,“ zakřičel Jan Holub směrem k Františkovi Liebezeitovi, když se vydával vstříc třetí jízdě.

V ní se ujal vlády Greg Hancock bezproblémově směřující k druhé trojce na svém kontě. Za jeho zády se seřadili hostující Patryk Dudek s Janem Holubem. Jenže ve druhém okruhu upadl v zatáčce u depa Patryk Dudek. I když se promptně vrátil do sedla, poslední volný bod extraligovému debutantovi Vítu Janouškovi už sebrat nedokázal.

Mšeno se díky zaváhání Poláka dostalo do dvojbodového vedení 10:8. Na obzoru se ovšem vynořil problém zbrusu odlišného charakteru. Piotr Protasiewicz, Martin Vaculík, Greg Hancock, Zdeněk Simota a Jan Holub vyrazili na místo pádu Patryka Dudka zkoumat kvalitu oválu.

„Jsou místa, kde to není dobře spojené,“ hlásil Martin Vaculík. „Jsou tam úseky měkké a tvrdé.“ Mezitím vtrhly na ovál dva traktory, jejichž činnost dirigovali samotní závodníci. Krátce před tři čtvrtě na devět bylo vše připraveno k rozjížďce s číslem čtyři. „Ta první zatáčka je tak špatná,“ oznamoval Greg Hancock Petr Vandírkovi, přičemž rukama naznačoval obrovské vlny.

Takové podmínky ovšem byly dle gusta Filipa Šitery. Ve čtvrté jízdě triumfoval stylem start – cíl. Zdeněk Simota v první zatáčce podjel Patrika Nagye, ale dvou bodů se nedočkal. Místo startovního čísla jedenáct, které měl původně na svých zádech před odstoupením Michaela Hádka, byl totiž původně ohlášen Martin Vaculík.

Místo pokračování však bylo svoláno neplánované zasedání jury. A na něm rozhodčí rozhodl, že se mítink zruší. „Dneska se už nepojede,“ přiblížil vzápětí oficiální verdikt. „Dráha je nebezpečná. Z věže bylo vidět, že s tím závodníci mají problémy. Tohle je o zdraví.“

Petra Vandírka, který chystal do rozjížďky s číslem pět Vladimíra Višvádera s Patrikem Nagyem, ortel nad závodem překvapil. Navrhoval pozdržení časového harmonogramu, další úpravy dráhy nebo zrušení až po osmi jízdách, aby mohl být závod uznán za platný. Ovšem verdikt už byl vyřčen, takže se oba soupeři utkají znovu v náhradním termínu, který ovšem ještě nebyl stanoven.

Hlasy z depa
„Já to viděl dobře,“ nechal se slyšet Filip Šitera. „Ale na rovinu ti řeknu, že mě to sere. Jelo se tady prvního května, junioři na tom závodili a pak přijdou hvězdy a rozvrátěj‘ to. Piotr Protasiewicz toho udělal už několikrát a to nebyl ani jednou na dráze. Junioři si s tím poradí a oni ne? Nevím, proč sem jezdí. Budu zvažovat, jestli Piotr Protasiewicz pojede, jestli nastoupím já. Proč se odjely čtyři pády bez pádu, když to bylo nebezpečný? Jenom Patryk Dudek upad‘ na tvrdým.“

„Bylo to zákeřný, děravý, ale pro všechny stejný,“ uvědomoval si Vladimír Višváder. „Přišlo to ze strany kvalitnějších jezdců, než jsem já. Ale kdyby se někdo na tom rozbil, není to taky nic hezkýho.“

„Škoda, že se to zrušilo,“ litoval Vít Janoušek. „Takhle naserou spousta lidí a ty už nepřijdou.“

„Comeback jako bejk,“ konstatoval Jan Holub. „Jsem rád, že jsem to odjel bez pádu a bez bolesti.“

„Špatná dráha,“ krčil rameny Zdeněk Simota. „Pro jednoho dobrý, ale aby se tam vešli čtyři, nebezpečný. Tady je to už poněkolikátý. Jako loni na finále. Nechaj‘ si udělat rozbitou dráhu a pak na tom nezávoděj‘ ani oni.“

Grepl PDK Mšeno		15
Greg Hancock, USA	3 3	6
Vít Janoušek	1	1
Filip Šitera	2 3	5(1)
Michal Klein	–	DNR
Vladimír Višváder	1	1
Patrik Nagy, H (ACCR)	0 2	2(1)
Piotr Protasiewicz, PL		DNR
DaK Moto Plzeň-Divišov		9
Jan Holub	1 2	3
Patryk Dudek, PL	0	0
Daniel Hádek	0 1	1
Michael Hádek	odstoupil
Zdeněk Simota	2 ex	2(1)
Martin Vaculík, SK	3	3
st. číslo 14	neobsazeno

Poznámka: Zdeněk Simota byl z rozjížďky s číslem čtyři diskvalifikován za neoprávněný start.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout