Přelouč – 17. ledna
Plány českých ledařů jsou velkorysé každý rok. Jenže paní Zima jim nejde na ruku, a byť jsou průměrné teploty na našem území o pár stupňů nižší než kupříkladu v eneolitu, na pořádání ledové dráhy nemůže být ani pomyšlení. Kvůli válce na Ukrajině se pupek ledařského světa přesunul do Švédska, kam zítra nad ránem se svým otcem vyrazí také Lukáš Hutla. Přeloučský ledař je připravený, byť letos inkasoval své první zranění.

„Ohejbal jsem se pro něco v dílně a štrejchnul jsem si hlavou o zubaté kolo,“ vysvětluje příčinu poranění svého čela, které však jeho přípravy na odjezd do Švédska neopozdí ani v nejmenším. „Dneska jsem ještě v práci. Odpoledne se vrátím, naložím motorky do dodávky a ve tři, čtyři vyrážíme.“

A co se stane, až trajekt s jeho dodávkou přirazí ke švédským břehům? „Schaap bude trénovat v Böllnasu,“ zamýšlí se Lukáš Hutla. „Ve čtvrtek bych se svez‘, má tam být mínus osm. Průser je, že sněžilo, ale jsem ve spojení se Švédy, snad se sklouznu třeba na jezeře.“

Pokud ne, svět se nezboří. „Přinejhorším si zatrénuju až první jízdu na pásku v sobotu,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Sobota, neděle liga. Pak se uvidí, jestli se před kvalifikací zdejchnu někam na sever.“

Östersund – 13. ledna
Minulý týden KLABO Team vyrazil na testování motorů a motocyklů do Švédska. Jan Klatovský naskočil dokonce do tamní ligy. Jenže dalšímu tréninky se postavily záplavy sněhu, jejichž obdoby pamatují již jen starší generace místních obyvatel. Východiskem se proto stal přesun z Örnsköldsviku od dvě stě padesát kilometrů na západ do Östersundu.

„V sobotu večer jsme přijeli do Erviku,“ vypráví Jan Klatovský o cestě. „Volali, jestli nechci jet ligu, že nejsou lidi. Já říkám, že jsem na tom tři roky neseděl. Ve třetí jízdě mi odešlo zadní kolo. Pak jsem o dvě sekundy nestihnul dvě minuty a Gardell mě vyloučil, jel jsem v sérii podruhý. V jedný jízdě mi odešlo zapalování a v poslední karburátor, dostal se tam bordel.“

Od té doby se však český ledař do akce nedostal. „Od soboty sněžilo,“ vysvětluje. „Ale sněžilo! Napadlo až osmdesát centimetrů. Říkal jsem dobrý, budeme čekat, odhrnou stadión a bude se trénovat. Jenže ve středu večer přišel déšť. A to byl průser! Z mínus dvou teplota vylezla na dva nebo plus tři.“

Kalamita byla dokonalí. „Za posledních padesát let v té oblasti nenapadlo tolik sněhu,“ líčí Jan Klatovský. „Město úplně zapadaný. Odklízeli sníh ze střech, na stadiónu se dokonce propadla. A trénovat se nedalo.“

Bez ježdění by však dlouhá a nákladná švédská cesta postrádala smysl. „Volal jsem do Östersundu,“ pokračuje. „Tam je to super, od pátku můžeme trénovat. Půl metru sněhu, ale nepršelo. Do pondělí tu vydržíme. Brácha se chce taky svézt.“

A co bude dál? „Kvalifikaci mistrovství světa jedou Lukáš a Andrej,“ přemítá Jan Klatovský. „Uvidím, jestli nám nedají třeba ještě třetí místo. Nechal bych tady auto a na otočku letěl do Čech. A třeba bych vzal Evropu…“