Holsted – 25. června
Zach Wajtknech vyhrál všechny čtyři rozjížďky základní části evropského šampionátu na travnaté dráze. Ve finále A brilantně odstartoval. Ještě v úvodním oblouku však vypadl z motocyklu a mohl hovořit o sakramentském štěstí, že jej nikdo ze soupeřů netrefil. A tak se vítězem stal Jake Mulford, ačkoliv předtím dokončil jen rozjížďku s číslem dvě. I jemu přála Fortuna, čtyřka mu při bodové rovnosti vynesla účast ve finále B, které vyhrál a postoupil dále. Martin Málek skončil v béčku pátý a do evropského finále se dostal z poslední možné pozice, což slavil jako vítězství. Inu, uspořádat závod takového formátu na poli vedle klasické plochodrážní dráhy nepovažoval na vynikající nápad.

„Postup nakonec vezu,“ říká s neskrývanou úlevou v hlase. „Ale nikdy jsem si nemyslel, že budu mít radost až z devátého, posledního postupového místa. „Dlouho, nebo spíš ještě nikdy jsem na tak rozbité dráze nejel. Myslel jsem, jaká to bude brnkačka postoupit, ale byl to fakt mazec. V tréninku jsem si dal hned na držku, v první jízdě jsem byl vyloučený, když jsem vyjel mimo trať, a zrovna byl na třetí pozici.“

Na ovál v Holstedu se březolupský závodník kouká skepticky. „Jak je to louka nebo pole, rovinky byly rovnoběžné s kolejema tras traktorů,“ vysvětluje. „V zatáčkách jsme museli přes ty koleje skákat. Trochu toho organizátoři podcenili, jako tráva je tráva, rozbije se to vždy, ale není to o tom, že si to každý rozbalí, kde se mi zachce, je ten podklad trochou srovnat a upravit. Docela jsem se na to deváté místo nadřel, bylo to fakt trápení. Naštěstí se nikomu nic nestalo a já měl problém se udržet na motorce. Prostě kdo viděl cíl, vyhrál.“