Slaný – 17. srpna
Po středeční juniorce v Plzni potřeboval hodně sebezapření, aby nastoupil včera do posledního přeboru v Divišově. Po pádu byl otlučený jako píšťalička, ale přece jen se potřeboval rozjezdit před dalšími klíčovými mítinky. Netušil, že po pádu v rozjížďce s číslem šestnáct s ním bude rychlá ambulance pádit do benešovské nemocnice.

Zdravotníci přímo na divišovském stadiónu mu nedokázali zafixovat vykloubené rameno. Raději si zavolali pomoc. V nemocnici byla ruka po hodině a čtvrt na svém místě a zafixovaná. Takže rychlý návrat na ovály!

Divišov – 16. srpna
To bylo ran! Jako kdysi v Sarajevu. Nafukovačky praskaly jako pouťové balónky, které se vysmekly z nešikovných dětských prstíků a dostaly se vysoko nad jejich nešťastná očička. Divišovská parta si pořádně mákla. Rozbitá dráha šla náramně k duhu Matouše Kameníka. Potrápit jej dokázal jen Štěpán Melč, který se v posledním přeboru sezóny rozjel za svým nejlepším výsledkem v půllitrech. Z boje o vítězství v seriálu vypadl jako první Matěj Frýza. Po pádu ve třinácté jízdě si v hlavě srovnal možnosti a priority a odstoupil. Adam Nejezchleba před závodem na svá bolavá záda potřeboval odbornou zdravotní pomoc Jiřiny Šifaldová. Ve druhé jízdě zaváhal, ale pak jen vyhrával. V rozjížďce s číslem jedenáct porazil i Jana Jeníčka. Pardubičan jen o pár minut dříve po děsivé kolizi s Lukou Omerzelem skončil na nafukovacích vacích. A jeho motocykl až za nimi. Sebral se. Poté prohrál s Adamem Nejezchlebem v repete a nakonec i v rozjezdu o druhé místo. V závěrečné klasifikaci si však před svým dnešním divišovským přemožitelem udržel dvoubodovou převahu.

Divočina začíná

Svěží větřík rozfoukal ranní opar a ochladil horký srpnový den. Stejně svižný jako on byl také program posledního letošního přeboru.  Startovní listina byla plná. Ale nemusela. Bruno Belan po plzeňském leteckém dni nastoupil s velkým sebezapřením. Adam Nejezchleba jakbysmet. S jeho zády mu před mítinkem pomáhala šikovná terapeutka Jiřina Šifaldová. Jan Hlačina po nočním návratu z trávy v Nandlstadtu zíval na celé kolo. A u Jeníčků v boxu se makalo na osazení repasovaného motoru. Ale plochodrážní věci nabraly rychlý spád. Po nástupu se pět minut po čtrnácté postavili k pásce první čtyři závodníci.

Všechny překvapil svým rychlým startem Luboš Hromádka. Pardubičan ovšem rychle klesl na chvost. A na začátku druhého kola upadl. Od prvního nájezdu kraloval Luka Omerzel. Slovincovi dnes ale hvězdy nepřály. V další sérii nestartoval, aby v jedenácté jízdě odstoupil pro poruchu motoru a už se na ovále neobjevil.

Rozjížďku s číslem dvě opanoval Matouš Kameník před oběma potlučenými marody Brunem Belanem a Adamem Nejezchlebem. A Pavlem Čermákem, jenž se opět vrátil k ploché dráze. Vzápětí kraloval Jan Hlačina. Jaroslav Petrák záhy za svá záda odsunul Davida Hofmana.

Na startu rozjížďky s číslem čtyři zůstal s přetrženým sekundárním řetězem stát Jaroslav Vaníček. Přijel klasicky bez mechanika, ale vedle Rudolfa Belana na jeho strojích šrouboval rovněž Tomáš Hejkal. Na ovále mezitím Jan Jeníček učinil první z klíčových kroků, aby dnes odjížděl jako přeborník.

Odvedl Matěje Frýzu. A protože Adam Nejezchleba skončil na úvod až třetí, Pardubičan měl z trojice pretendentů trůnu ty nejlepší vyhlídky. Po první pětině ale bylo na závěry sakra brzy. Pátá jízda se opakovala pro pád Mariána Jirouta. A Matěj Frýza se z repete vrátil obtěžkaný třemi body. Jan Jeníček z rozjížďky s číslem šest jakbysmet. Bruno Belan na něho útočil, jenže v první zatáčce druhého kola přišel díky pádu i o druhé místo.

---

Jan Jeníček přibližuje své patálie v šesté jízdě:
„Ohlíd‘ jsem se, jestli Bruno spad‘. Úplně jsem se lek‘, jak blízkou jsou nafukovačky.“

---

Matouš Kameník po startu sedmé jízdy rychle předčil Jana Hlačinu. Pádům nebyl naneštěstí konec. Nyní mu padl za oběť Dominik Hrbek. V rozjížďce s číslem osm vletěl do bariéry Jaroslav Petrák. Šlo o první zatáčku, mohl opakovat. Když ale mířil na ovál, narazil na zavřená vrat.

Litanie z jeho úst se nesla snad až na náměstí středočeského městečka. Mezitím se vedení ujal Adam Nejezchleba. Jaroslav Vaníček na něho dotíral. Ve třetím kole se mu vzepjal motocykl a on letěl na nafukovací bariéry.

„Jel jsem rovně do nafukovaček,“ líčil. „Chtěl jsem se pustit motorky, ale nešlo to. Nevím proč. Říkal jsem si, pusť to, pusť to, ale ruka nic. Tak jsem strhnul motorku, abych aspoň nešel rovně. Poprvý v životě mi nešlo se pustit.“

Přes děsivou kolizi k titulu

Jaroslav Vaníček se dostal do bezpečí včas. Červená světla mohla zůstat v klidu. Na rozdíl od pořadatelské party. Bylo třeba nafukovací pole vyměnit. Odpočnout si neměli ještě ani zdaleka. V deváté jízdě Bruno Belan odstartoval na Jaroslava Vaníčka. Ale pak už to opět létalo.

V rozjížďce s číslem deset Radek Bambuch.  V rozjížďce s číslem jedenáct spadnul vedoucí Luka Omerzel. Jan Jeníček neměl šanci reagovat. Po děsivém nárazu do Slovince zůstal na vrcholu nafukovacích vaků. Jeho motocykl skončil svou pouť až za nimi.

Vyjela sanitka, ale její posádka zaplaťpánbůh neměla žádnou práci. Jan Jeníček kulhal do depa po boku svého táty Jiřího. Luka Omerzel dorazil po svých také. Výměna bariér jim náramně přišla vhod. V repete pak Slovinec odletěl, ale na konci úvodního kola zvedl ruku na znamení poruchy. Adam Nejezchleba dovedl jako vítěz do cíle Jana Jeníčka a Mariána Jirouta.

Rozjížďka s číslem dvanáct viděla nejlepší start v podání Matěje Frýzy. Matouš Kameník byl v prvním nájezdu rychlejší. Plzeňan ve druhém kole spadl. Byl diskvalifikován. A co víc, ze závodu odstoupil. Matouš Kameník v opakovačce prodloužil sérii své neporazitelnosti a zůstal na hrotu aktuální klasifikace. Musel ale předtím předjet Štěpána Melče, jemuž dnešní mítink náramně sedl.

---

Matěj Frýza tlumočí své rozhodnutí:
„Odstoupil jsem, mám zdravotní problém, jsem zesláblej, nestojí to za to udělat si úraz. Na druhý místo v přeboru už nedosáhnu a třetí mám jisté.“

---

O bod za ním byl Jan Jeníček, Adam Nejezchleba o další dva. Jejich skóre srovnala hned předposlední série. Jana Jeníčka totiž ve třinácté jízdě porazil Matouš Kameník. Adam Nejezchleba hned na to hrál velké sólo před zraky Jana Hlačiny.

Závodu naneštěstí zvedly úroveň drama další pády. V rozjížďce s číslem šestnáct Bruno Belan naháněl Štěpána Melče, jenže ve třetím kole rána. Opět v první zatáčce. Slánský závodník skončil v sanitce s vykloubeným ramenem. Lékaři si na pomoc zavolali ambulanci z Benešova, která s ním po delší pauze odhoukala do nemocnice.

Startující v rozjížďce s číslem sedmnáct se museli vrátit do depa. Ale nakonec se dočkali. Pád Dominika Hrbka byl naštěstí dnes již posledním. Pardubický junior vzdal repete s bolavou rukou. Adam Nejezchleba uzavřel své účinkování třinácti body.

Matouš Kameník vzápětí nedal šanci Jaroslavu Vaníčkovi. A vyhrál závod. V rozjížďce s číslem devatenáct startoval jen Jaroslav Petrák, který stále litoval, že nedostal více času při opakování osmé jízdy. Nakonec nezaváhal Jan Jeníček. Odkázal Štěpána Melče na čtvrté místo. A stal se přeborníkem.

Pravda, musel na ovál ještě jednou. Do rozjezdu o druhé místo v závodě. Něco po půl šesté si Adam Nejezchleba vybral na startovním roštu vnitřní dráhu. Svého pardubického rivala z ní odvedl. Ale on si stejně na hrotu závěrečné klasifikace seriálu udržel dvoubodovou převahu.

Hlasy z depa

„Bylo to výborný,“ pochvaloval si Matouš Kameník. „V Divišově se mi jezdí nejlíp, když je dráha rozbitá, což dneska byla. Jednou jsem musel předjíždět Štěpána Melče. Ta čtyřka byla suchá, ale stejně dneska dobrý.“

„Po plzeňským pádu jsem si myslel, že to nedám,“ připustil Adam Nejezchleba. „Děkuju moc Jiřině Šifaldové, že mi pomohla se zády, který bolely. Odjel jsem závod v menších bolestech. Lepšilo se to a jsem rád, že jsem si spravil chuť. V první jízdě jsem zjistil, že záda straně bolí a byl jsem nejistej. Pak jsem poznal, že to půjde a jelo se dobře. Už jsem neprohrál, ani v rozjezdu. Konečně. Je to přebor, je to moje první kompletní sezóna na pětistovce. Tak to jde, ne? Ale mířím vejš.“

„Tak dneska to bylo divoký,“ rozhovořil se Jan Jeníček. „Zezačátku se mi to líbilo, dráha suprová. Sice byla honička před závodem, dávali jsme motor po repasi od Hláčy. Ve třetí jízdě hnusnej pád, z toho se mi nechtělo. Bouch‘ jsem se do hlavy, úplně si to nepamatuju. Jsem celkově první, to jsem nečekal. Nechtěl jsem na to myslet, ať se nerozhodím. Ke konci závodu jsem dával všechno do startů, ať se nemusím zabejvat předjížděním.“

„Krása to byla dneska, poštěstilo se mezi první čtyři,“ byl Štěpán Melč nadšený ze svého prozatím nejlepšího výsledku s půllitrem. „Kdybych Matouše porazil, jen bych rozjezd. Ale to už bych asi už nemoh‘. Posunulo mě to výš v tabulce.“

„O tréninku byla dráha dobrá,“ líčil Jan Hlačina. „Pak se začaly dělat koleje. Včera jsem měl závody v Nandlstadtu. Přijeli jsme v jedenáct a do dvou jsem dělal motorky. Nebyl jsem vyspalej, to není výmluva. Zezačátku závod dobrý, pak to vázlo, ale jedeme dál.“

„Když to vezmu vůči mladejm, bylo to úplně na hovno,“ vrčel Jaroslav Petrák. „To se závoděním nemělo nic společnýho. Krom třech jezdců, všichni spadli. Nemůžeš j těsným kontaktu tělo na tělo, přetočíš se a odvezou tě. Ke konci se začaly dělat koleje. V nájezdu máš kolej, ve čtvrtce zatáčky kolej, v půlce kolej. Myslel jsem, že ji nevymetu a vymet‘ jsem ji. Hraju si na Zmarzlika. Viděl jsi, jak to v polským mistráku opřel o mantinel? Tak jsem to předved‘ v tý poslední jízdě.“

„Trápil jsem se se starty,“ posteskl si David Hofman. „Nastavení bylo dobrý. V poslední jízdě se Dominik přetočil a já musel ubrat. Dobrý závody, až na tenhle pád.“

„Dneska se to bohužel nepovedlo, ale i tak jsem si to užil,“ nesmutnil Jaroslav Vaníček. „Nejdřív sekundár, pak jsem bohužel najel do špatný koleje. Zvedlo se mi to a už s tím nešlo nic dělat. Bohužel pro mýho šváru Bruna to nedopadlo vůbec dobře, ale doufám, že se dá do kupy a uvidíme se zase brzy na dráze.

„Dneska si udělal obrázek každej sám,“ meditoval Matěj Frýza. „Za mě to stálo za houby. V přeboru jsem si na začátku vedl skvěle, pak se to začalo zhoršovat. Mrzí mi, že jsem to nedotáh‘ na titul, ale velké díky patří mýmu týmu a lidem, co se mnou strávili celou sezónu. Je to můj první úspěch na půllitru, mrzí mě, že nejsem první, ale o to se budu snažit příští rok.“

Konečné pořadí seriálu:

Poznámka: klasifikováni jsou držitelé licencí AČR; bodový klíč za umístění v závodech 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 11 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 -4 – 3 – 2 – 1; jeden nejhorší výsledek se škrtá o = omluven ze závodu; Q = vyřazen v kvalifikaci

Ukázkové jízdy sidecaru: