Svitavy – 24. června
Bzučení RC závodních autíček se ze svitavského depa dočkalo adekvátní odezvy ze sousedního plochodrážního depa až pár minut před půl třetí, kdy devět startujících v pátém díle českého přeboru začalo ohřívat své půllitry. Ranní deště se protáhly až do dopoledne, ale svitavský ovál se díky obstarožnímu smyku povznesl ze svého neregulérního stavu. Po deseti rozjížďkách základní části začal mítink gradovat až v nadstavbové části. A to poměrně nečekaně. Dosavadní suverén Matouš Kameník upadl v prvním semifinále, z druhého nepostoupil ani Jaroslav Petrák. Pardubický matador se hnal nocí z Gorzowa, kde pomáhal Petru Chlupáčovi při SGP2. Moc toho nenaspal, navíc proměnil výstrahu za zlitý start. Finále opanoval Jan Jeníček. Vojtěch Šachl na něho permanentně dotíral, ale vyděsil jej až při průjezdu cílem. Metu protnul hned vedle Pardubičana, ale přece jen o okamžik později. Třetí příčku bral Jan Hlačina, jenž coby druhý Honza v závodě bral ke svým dnešním jmeninám také pohár.

Plochá dráha přehluší modeláře s hodinovým zpožděním

Vysoká fistule, která se ze svitavské Cihelny ozývala okolo druhé, měla rozhodně daleko do bručení plochodrážních půllitrů. Nebylo divu. Noční deště se protáhly do až do dopoledne a tak si to zatím rozdávala pouze malá dálkově ovládaná autíčka na modelářské trati. Pátý přebor byl o hodinu posunut.

Milan Moravec, hobík z Úhřetické Lhoty, a kopřivnický bafuňář Richard Dufek, kteří stáli za post covidovou renesancí svitavské ploché dráhy, mezitím našli starý grejdr. Vytáhli jej z roští a z oválu stáhli bahno. Těsně před půl třetí se depo rozeřvalo a přehlušilo bzučení sousedních modelářů. Po tréninku opět dostal prostor traktor a dokonce i kropička.

V depu se chystalo devět závodníků. Ze seznamu přihlášených chyběl Michal Baštecký, který se včera zničil při cyklistickém tréninku v tropickém vedru. Dlouhou noc prožil Jaroslav Petrák, který se vrátil z Gorzowa, kde pomáhal týmu Petra Chlupáče v SPG2. Nespal ani Daniel Halamka. V Bouzově se totiž konala čtyřiadvacetihodinovka na fichtlech a on kvůli Svitavám svůj opustil již v šest ráno.

Jaroslav Petrák vypráví o svém pátečním programu:

„Včera jsem dělal mechanika. O půlnoci jsme odjížděli z Gorzowa a o půl sedmé ráno jsem byl doma. Jestli jsem naspal tři hodiny? Mám ruce až na zem.“

Do čela závodu jako první skočil Matouš Kameník. Po raketovém startu dovedl za sebou do cíle rozjížďka s číslem jedna Jana Hlačinu a Daniela Halamku. Vojtěch Šachl si svůj triumf musel vzápětí vydobýt na Janu Jeníčkovi. Pardubičan reagoval bleskurychle na let pásky, ale on jen podjel v úvodním oblouku. V rozjížďce s číslem tři slavil triumf stylem start – cíl.

Matouš Kameník musel hned na to pokořit Jana Jeníčka, jehož start byl opět z říše pohádek. Pardubičan se třech bodů dočkal v páté jízdě. A v rozjížďce s číslem sedm byl prvním, kdo přestřihnul vítěznou šňůru Vojtěcha Šachla. „Pěkně jsem odlít,“ liboval si. „Soustředil jsem se a vybral si dobrou kolej.“

Klíčový útok přišel příliš pozdě

Jedna, ba dokonce ani dvě chybičky dnes neměly vadit. Své by k tomu řekl Jaroslav Petrák. Za svůj skvělý triumf v rozjížďce s číslem šest inkasoval tři body, ale zároveň si vyslechl i výstrahu za ulitý start. V deváté jízdě ji proměnil v diskvalifikaci. Jenže o umístění začalo jít až v nadstavbové části, do níž se dnes nedostal jen jeden borec.

Stal se jím Radek Bambuch, který ovšem neprodal svou kůži zadarmo. „Strčil mi tam nohu,“ ukazoval Daniel Halamka své přední kolo s vymlácenými dráty. „Naštěstí vydrželo do konce jízdy.“

Naštěstí pro závodníka pražské Markéty, jehož lepší výsledek ze vzájemného souboje s Kopřivničanem poslal do semifinále. Kliku měl také Jan Hlačina. Když vyloučili Jaroslava Petráka, vedl repete deváté jízdy před Holanďanem Rubenem Guikemou a Davidem Hlačinou, než mu v závěrečném oblouku definitivně vyschla nádrž.

Jan Hlačina kroutí hlavou nad rozjížďkou s číslem deset:

„Došel mi metyl. Jarda udělal letmák, nechápu, proč nás nechali dvě kola jet, než to zastavili. To ti pak metyl dojde! To jsou ty čínský nádrže, vejde se do nich málo.“

Základní část uzavřela rozjížďka s číslem deset. Dopředu letěl Vojtěch Šachl. Z vedení se netěšil dlouho, Matouš Kameník ho podjel ještě v prvním nájezdu a po základní části zůstal neporažen. Jenže semifinále škrtlo všechno předchozí silným fixem.  V případě pardubického juniora až přespříliš tlustým.

V prvním semifinále se ujal vedení, které mu Jan Hlačina sebral ve druhé zatáčce. Matouš Kameník se přitom poroučel k mezi. A tak místo něho do finále postoupil Ruben Guikema. Druhé semifinále bylo o poznání klidnější. Vojtěch Šachl a Jan Jeníček v něm rozdali karty pro Jaroslava Petráka a Daniela Halamku již s letem pásky.

A konečně finále! Jan Jeníček zužitkoval dokonale kolej, kterou si našel, a usadil se pevně ve vedení. Zato Vojtěch Šachl zaváhal. Rychle ale překonal Rubena Guikemu, aby ještě v úvodním výjezdu poslal za svá záda rovněž Jana Hlačinu.

Až příliš pozdě mu došlo, že by mohl udeřit i na vedoucího Jana Janíčka. Zkracoval výrazně vzdálenost od něho. Ale až v poslední zatáčce zaútočil naplno. Cílem se prohnali oba současně a Vojtěch Šachl převzal vedení teprve za ním. Svůj první individuální triumf s pětistovkou slavil Jan Jeníček, který skočil do čela aktuální klasifikace přeboru.

Hlasy z depa

„Dneska na jawě,“ rozhovořil se Jan Jeníček. „Jela krásně, ale pár chyb jsme udělali. Měli jsme špatný nastavení, motorka byla dost rychlá, jak jsme ji naladili. Ve finále dobrý. Odstartoval jsem a pak si říkal, v klidu, ať neudělám chybu. Trošku jsem se lek‘, když mě Vojta předjel v cíli, ale byl až za mnou.“

„Výborně se jelo,“ netajil se Vojtěch Šachl. „V základní části jsem ztratil dva body. Jel jsem na jetý gumě, abychom tu lepší hranu dali do semifinále, aby vyšel postup. Precizní start, startoval jsem bezkonkurenčně. Ve finále jsem si zvolil modrou, měl jsem ji i v semifinále. Nevybral jsem si dobrou kolej, snažil jsem se to dohnat, předjel jsem Rubena i Hláču. Nakonec jsem se rozhod‘ zaútočit na Jéňu a nevyšlo to jen o kousek. Ale jo, dobrý, závody pěkný, jízdy akční, třeba příště to bude o stupínek lepší.“

„Bylo to dobrý,“ komentoval Jan Hlačina své pódium. „Třikrát po sobě jsem ze čtyřky dostartoval době. Vzal jsem si ji na finále. Stoupnul jsem si do koleje, odstartoval jsem dobře. Jel jsem druhej, než mě Vojta objel. Moc jsem už neměl sílu to dohnat, i když jsem se snažil.“

„Spad‘ jsem,“ vrčel Matouš Kameník. „Nevím, udělal jsem blbost. Rozjetý závody. Zejtra je Plzeň, tam jsou vždycky dobrý závody. Dobrý to bylo i dneska až na to semifinále, jsem rád, že jsem aspoň vyhrál základ, takže dobrý.“

„Trénink,“ odtušil Jaroslav Petrák hodnocení dnešního závodu. „Zkoušet si věci, nepřijel jsem sem závodit. Vyloučení bylo za druhej warning, pohnul jsem se. Jak jsem si najel na vrcholek, sjelo mi to dolů. Ale říkám po SGP2 jsem úplně hotovej, naposledy jsem jel v Kopřivnici, dneska jsem závodil poprvé po dvou měsících. Nechtěl jsem do toho jít bezhlavě.“

„Pěkný,“ bilancoval David Hofman svůj svitavský debut. „Parádní pocit. Dráha se mi líbí, sedí mi dobře.“

Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Michal Baštecký; Jaroslav Petrák za startovní přestupek výstaha v šesté, diskvalifikace v deváté jízdě; s výjimkou finalistů rozhodla o závěrečném pořadí základní část bez ohledu na výsledek semifinálových jízd

Svitavy – 23. června
Plochá dráha si ve městě, které bývalo hodně výrazné na mapě českého motorismu, drží stále své postavení. Léta s osmi či deseti závody za sezónu jsou již v historii, své slovo řekla kontroverzní kovidová opatření a také generační obměna pořadatelského týmu. Zítra budou opět ve svitavské Cihelně po ročním vakuu opět bouřit plochodrážní motory. Comeback se ale nerodil snadno.

Tipujte:

 Loading ...

Již v květnu se kostěnický hobík Milan Moravec spojil se svitavským klubem, Josefem Francem a Kopřivnicí ve chvályhodném úsilí za zachování zdejšího areálu, jehož brány se prvně divákům otevřely v červnu 1986. Jenže proti tréninkům se vždy postavily deště.

Ovál navíc přišel o licenci, kterou má předseda jury Zdeněk Felix potvrdit až dnes v podvečer. A do toho přišly starosti se startovní listinou. Přebor při svém pátém díle nemá již ve své výkladní skříni lákavé reprezentační vesty. S kvalifikací pro český šampionát ještě půjde o prázdninách něco udělat v Liberci či v Plzni, pakliže se doposud neučinilo zadost.

A konečně ani termín není optimální vzhledem k jiným závodům. Ostatně z účastníků nedělního českého šampionátu juniorských družstev v Plzni jich cestu na historické pomezí Čech a Moravy bude vážit jen menšina.

Předsezónní návrat k systému tabulkových bodů se sportovní komisi za daných okolností vyplatil i s bohatými úroky. Na klasický rozpis pro šestnáct borců na dvacet rozjížděk šlo rovnou zapomenout a Petr Moravec musel hodně improvizovat.

S deseti muži ve startovní listině vznikl rozpis na deset jízd v základní části, kdy se každý závodník postaví k pásce čtyřikrát. A přitom si na svou přilbu nasadí každý ze čtveřice povlaků. Dva poslední budou poté vyřazeni, lepší osmička zamíří do semifinále.

V jeho dvou rozjížďkách půjde hlavně o postup do finálové jízdy. Kdo do ní z prvních dvou pozic nepostoupí, bude stejně klasifikován na základě výsledků základní části. Zato pořadí v cíli finále určí výsledek prvních čtyř. A s ambiciózními jmény ve startovní listině si lze rovnou vsadit, jak okázale bude mítink gradovat.

Startovní listina sobotního přeboru ve Svitavách: