AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Svitavy – 12. září
Dramatický – až moc dramatický, jak později uvedl Lukáš Dryml – závěr mělo finále českého šampionátu jednotlivců dnes ve Svitavách. Josef Franc sem po včerejších Pardubicích přijel s dvoubodovým náskokem. Ten ještě o jeden bod vzrostl, když Lukáš Dryml zaváhal na startu rozjížďky s číslem tři. Prokázal však srdce bojovníka a během necelých kol jezdil druhý. Od té chvíle jen vítězil, avšak Josef Franc prohrál s Janem Jarošem a Matějem Kůsem. Při vzájemném střetu v osmnácté jízdě měl vrch pardubický závodník. A to znamenalo rozjezd o titul. I v něm Lukáš Dryml perfektně odstartoval a už od úvodního nájezdu třímal obhajobu loňského primátu pevně ve svých rukou. Celkový bronz nakonec připadl Matěji Kůsovi, když Aleš Dryml doplatil na vyschlou nádrž v páté jízdě.
Mistr se nevzdává
Definitivní rozuzlení bojů o letošního krále české ploché dráhy přinesl vzrušenou atmosféru už při tréninku. Josef Franc odtrénoval v úvodní skupině. A pak se domluvil s kamarádem Adrianem Rymelem, že on zůstane v depu a leader průběžné klasifikace vyjede na ovál místo něho.
Nicméně Lubomír Vozár v roli šéfa depa a předseda jury Petr Moravec byli bdělí. A Josef Franc neunikl jejich pozornosti. Byl však rychlejší a vlétl na ovál jako žlutá střela. Než se z boxů dovolali na věž a praporkáři začali mávat červenými praporky, stihnul pár koleček.
Když byl zahnán zpátky do kóje, kterou sdílel společně s Adrianem Rymelem, na protilehlé rovině upadl Jan Jaroš. Znovu svítila červená světla a Matěj Kůs a Lukáš Dryml žehrali na zkrácenou dobu svého tréninku. Nic platno, ale pražský junior alespoň ukázal jednomu muži s praporkem, jak ho správně použít.
Z obou žhavých kandidátů mistrovských vavřínů si na úvod počínal lépe Josef Franc. Na startu rozjížďky s číslem jedna nezaváhal a o minutu a pár sekund později projel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz. Zato Martin Málek se na své dva body pořádně nadřel. Zapomněl si doma prášek na bolavá záda a po depu se pohyboval jako po setkání s partou nadržených homosexuálů. Navíc se před nástupem nenudil, protože se z tréninku vrátil bez spojkového šteftu a s prasklým rámečkem. A v první jízdě opouštěl rošt jako poslední.
Avšak neohroženě se postavil čelem všem nástrahám osudu. Ve druhé zatáčce odsunul na poslední příčku Pavla Pučka, aby v nájezdu do druhého kola předčil také Tomáše Suchánka. Když inkasoval pekelně vydřené dva body, nikoho nenapadlo, že se ob jednu jízdu ve stejné situaci objeví i Lukáš Dryml.
Do první zatáčky skládal svůj motocykl jako poslední. Vpředu řádil Adrian Rymel. Odstavil Matěje Kůse a Jana Jaroše. „Aďa mě vyvez‘ moc ven,“ líčil postartovní melu Matěj Kůs. „Koplo ho to a já musel ubrat, abych ho nenarval do mantinelu.“ Brzy však měl starostí na hlavu. Lukáš Dryml se totiž rozhodl o svůj titul bojovat.
Během kola a čtvrt za sebou nechal nejen Matěje Kůse, ale i Jana Jaroše. Když se usadil na druhém místě, byl Adrian Rymel už dávno v prachu. A bod, kterým by zachytil nástup Josefa France, také. Jenže Lukáš Dryml se rozhodl o obhajobu titulu bojovat, by mu kvůli tříbodové ztrátě a čtyřem sériím do konce šampionátu věřil snad už jen hlouček nejvěrnějších.
Další bod dolů
Lukáš Dryml zamířil do akce už po první přestávce. Největším soupeřem se mu stal bratr Aleš bojující o celkový bronz, který skvěle odstartoval. Nicméně jeho mladší sourozenec se tvrdě v první zatáčce dostal do vedení. Aleš Dryml, jenž na začátku sebral vítězství Janu Holubovi na protilehlé rovince čtvrté jízdy, nakonec zůstal na trojce z úvodní série.
Ve chvíli, kdy už měl starmaršála mávajícího šachovnicovou vlajkou na dohled, zůstal stát. „Blbě jsem se domluvil s mechanikem o dolití metylu,“ meditoval nad prázdnou nádrží 
svého stroje. Jeho dva body spadly doslova do klína Dariuszi Lowickemu. Pavlu Pučkovi, který byl původně třetí za bratry Drymlovými, prasknul držák sedla. „Sedlo šlo do prdele a mně to ustřelilo,“ líčil nečekanou změnu trajektorie pražský junior. A liberecký Polák se prakticky bez práce povznesl v poslední zatáčce ze čtvrté příčky na druhou.
Vzápětí Josef Franc dojel do cíle před Adrianem Rymelem. Jejich počínání chvílemi připomínalo šampionát republiky dvojic. „Jsou to závody, mistrák, to se nepouští,“ odmítal podobné spekulace Adrian Rymel. Nicméně ve druhé zatáčce se hodně ohlížel po Filipu Šiterovi, jenž v první sérii ustavil nový traový rekord, zatímco Josef Franc nerušeně upaloval vstříc vítězství.
Druhý triumf zapříčinil, že Josef Franc osaměl na čele průběžné klasifikace. Jeho pronásledovatel na cestě k titulu měl o jeden bod méně stejně jako Adrian Rymel. Po problematické rozjížďce s číslem tři se začali prosazovat také Matěj Kůs a Jan Jaroš. Pražský junior po skvělém startu a nekompromisním průletu úvodním obloukem vyhrál sedmou jízdu. Stejně důsledně si počínal vzápětí i Mšeňák. Ten dokázal, že má oči i vzadu, nebo mařil každý nájezd Martina Málka už v samotném zárodku.
A právě Jan Jaroš se v rozjížďce s číslem deset stal prvním mužem, který dnes obral o body Josefa France. Perfektně odstartoval a Pražan v sedle žlutého motocyklu za jeho zády byl bezmocný, by se snažil sebevíc. To byl ten správný impuls pro Lukáše Drymla. Jedenáctou jízdu vyhrál stylem start – cíl před Tomášem Suchánkem.
I nadále stoupala hvězda Matěje Kůse. Při neúčasti Martina Vaculíka, který musel trénovat v Gdaňsku před existenčním střetnutím s Wroclawí, měl v hledáčku třetí místo v průběžné klasifikaci. Slovák se s absencí ve Svitavách smiřoval těžko, by logicky preferoval kariéru v polské extralize. O poněkud tragikomickou tečku za jeho účinkováním v českém šampionátu se postaralo počasí, které nedělní duel nakonec přeložilo.
Matěj Kůs podobnou situaci řešil před čtrnácti dny v souvislosti s českou juniorkou, ale nyní byl odhodlán dovést svou ofenzívu až do bronzového konce. V rozjížďce s číslem devět znovu zopakoval svůj brilantní start. A Filipu Šiterovi nezbylo než se vyrovnat se skutečností, že je opět až druhý.
Jenže bronzový sen stále žil i Aleš Dryml. Rozjížďka s číslem dvanáct ho k němu ještě přiblížila. V první zatáčce odvrátil prudký nápor Adriana Rymela. Pak už měl na čele klid, protože pražský závodník byl nucen odvracet Martina Málka. Duel obou synů moravské země trval až do konce. Ve druhé zatáčce se Martin Málek už už sunul spodem dopředu. Ale slibný úmysl se dočkal své realizace teprve v posledním oblouku před cílem, v němž Martin Málek svůj manévr zopakoval jako přes kopírku.
Dva rozjezdy s různou vahou
Boj o celkový bronz prakticky došel svého rozuzlení v rozjížďce s číslem čtrnáct. Matěj Kůs mohl srovnat bodový krok s Alešem Drymlem. A snad aby toho nebylo málo, přihrál jim osud do cesty Josefa France. Matěj Kůs předvedl start opět jako vystřižený z příručky profesorů plochodrážního řemesla.
Josef Franc byl za ním, ale cestu k předjetí nenašel. Držel však v šachu Aleše Drymla. Jak ubývala kola do cíle, soustředila se pozornost všech na Matěje Kůse. Skupinka z pražského tábora doufala, že uvolní cestu Josefu Francovi. Vedoucí junior se vskutku v poslední zatáčce ohlédl, nicméně cílem prosvištěl jako první on.
Josef Franc tedy zaknihoval ztrátu dalšího bodu. Jak se záhy ukázalo, kdyby nějaká pevná ruka stanovila týmovou strategii, byl by mistrem právě on. Místo toho ve své podstatě nakonec sám pomohl Matěji Kůsovi. Bod, který právě sebral Aleši Drymlovi, pardubickému jezdci chyběl k rozjezdu s Matějem Kůsem. Leč nepředbíhejme…
Bitva o titul pokračovala v duchu fair play a absence zákulisních machinací jí jedině prospěla. Lukáš Dryml prokázal zvýšenou odolnost proti stresům a pekelně soustředěný se vydal vstříc šestnácté jízdě. Ta se stala jeho kořistí už po vylétnutí pásky. Pozici u vnitřní čáry udržel i po průjezdu první zatáčkou, aby v jejím výjezdu zkřížil dráhu Martinu Málkovi.
Březolupský závodník stále zůstával ve hře o bronz. Řítil se do druhé zatáčky a vnějškem se dostal dopředu. Vzápětí však v divokých smycích hobloval mantinel. Udržel se však v sedle. O první místo zase přišel, nicméně Filip Šitera a Jan Holub zůstali za ním.
„Najel jsem na lajnu,“ vysvětloval Martin Málek příčinu své kaskadérské vložky. „Kopla mě díra a vypadla mi noha z háku. Vzápětí jsem chytil druhou díru a měl co dělat, abych to ustál.“ Ani Jan Jaroš se nenechal zahanbit v honbě za potenciálním bronzem. Ve třinácté jízdě vyvezl Pavla Pučka, který s ním chtěl diskutovat o první příčce. Mezitím se nacpal dopředu Martin Gavenda, ovšem mšenského závodníka neohrozil.
Poslední čtyři jízdy měly rozhodnout o stupních vítězů, mistru i o celkově třetím muži závěrečného pořadí. Nakonec však určily pouze majitele bronzu. Po katastrofálních Pardubicích a dnešní počáteční beznaději se Lukáši Drymlovi evidentně zalíbilo tahat za delší konec provazu. V ostře sledované osmnácté jízdě narazil na Josefa France. U pásky stanuli bok po boku. Pardubičan s červeným povlakem, Pražan s modrým.
Od startu byl Lukáš Dryml rychlejší. Svého soka vyvezl na venek a pak si mohl pískat pod fousy, kdyby si je nechal narůst. Po čtyřech kolech proletěl cílem a všechno bylo jako začátkem srpna v Divišově. Nerozhodně, jen skóre obou závodníků časem zbytnělo na osmatřicet bodů.
V rozjížďce s číslem devatenáct nejlépe odstartoval Aleš Dryml. V první zatáčce tvrdě vytlačil Filipa Šiteru. Na druhou příčku se tak dostal Jan Jaroš. Filip Šitera na něho zaútočil vnějškem druhé zatáčky. Mšeňák se nenechal vyvést z klidu a jel k mantinelu. Filip Šitera neubral a už ležel na dráze. „Hlídal jsem si svou stopu,“ vysvětloval Jan Jaroš. „Byl jsem před ním a jel podle sebe. Věděl jsem, že tam je, a myslel, že ubere. Neubral.“ A názor Filipa Šitery? „Myslel, že klapnu, ale přitom ví, že jsem jezdec, co neklape.“
Pavel Váňa na věži rozhodčího zatím rozsvítil modré světlo korespondující s barvou pokrývky přilby mšenského závodníka. Ten se vydal svou záležitost reklamovat telefonicky, ovšem arbitr se s ním odmítl vůbec bavit. Zato jeho otec Boris nelenil a vydal se za sudím do jeho výšky. A po návratu do boxů jen stěží skrýval rozhořčení. „Ze svého místa vůbec přes mantinel nevidí to místo, kde se to stalo!“
Jan Jaroš definitivně přišel o šanci stanout na stupních vítězů dnes a konec konců i v průběžné klasifikace. Zato Aleš Dryml zvýšil tržní hodnotu svých akcií. Bez větších potíží triumfoval při repete, když Filip Šitera tentokrát do půlky protilehlé rovinky visel za Tomášem Suchánkem.
Aleš Dryml mohl už jen sledovat, jak skončí rozjížďka s číslem dvacet. Pakliže by v ní Martin Málek dojel před Matějem Kůsem, jeli by o bronz rozjezd všichni tři. Jenže Matěj Kůs hrál další velké sólo, protože se v první zatáčce Martinu Málkovi připletl do cesty Dariusz Lowicki. Pražský junior tím pádem stanul na třetí příčce celkového pódia, zatímco Aleš Dryml a Martin Málek se poskládali za něj.
Než se rozhodlo o mistru, museli se Adrian Rymel, Matěj Kůs a Josef Franc rozjíždět o druhé místo v dnešním závodě. Josef Franc si vzal druhý motocykl, ale zůstal vzadu. Vše rozhodl Matěj Kůs svým dalším kromobyčejně povedeným startem. A pak už po chvilce klidu přišlo vyvrcholení celého šampionátu.
Josef Franc neustále dolaďoval poslední detaily na nastavení svého motocyklu. Zůstal u toho druhého. „Je pomalejší, ale startuje,“ vysvětlil okolnosti své volby. Zato Lukáš Dryml se ve svém boxu pohroužil do svého nitra, obličejem k dřevěné stěně, zády k celému přihlížejícímu světu.
Alfou a omegou zlaté medaile se stal start. Lukáš Dryml ho zvládl lépe. V první zatáčce byl rychlejší a pak už si jen hlídal svou pozici před Josefem Francem. Statistici u jeho jména zapsali už třetí domácí individuální titul. Zato Josef Franc prozatím nestrhnul nálepku věčně druhého. I když na druhou stranu čtyřikrát má do věčných časů hodně daleko.
Hlasy z depa
„Až moc dramatický,“ popisoval mítink Lukáš Dryml poté, co uspokojil dlouhou frontu žadatelů o autogram. „Pořádný nervy. Je toho hodně. S Aďou jsem neodjel. Jel jsem ze čtvrtýho místa a dost to dával přes díry. Dnes se ale ukázalo, jak kdo jede na technickejch‘ drahách. Dráha nebyla OK, ale mě rozhodilo to letiště včera v Pardubicích. Byl jsem zničenej‘ psychicky. První jízda tam byla moje chyba, nemoh‘ jsem dohnat malýho Holoubka. Moje chyba, bylo to v prdeli, chtěl jsem zkusit novej‘ motor na Zlatou přilbu. Pak jsem vzal druhej‘, co mám z Polska, ale v Pardubicích prostě nejel. Zabil jsem motorku převodama a bylo to o nervy. Jdu po každým, ale včera mě předjížděli mladý kluci. Dneska bylo štěstí, že se jeho na technický dráze. Bylo to o tom, jak kdo zvládne techniku jízdy. Musím říct, že si Aleš zasloužil lepší úspěch. To, že měl defekt, je strašný v takovým závodě, kde jde o bednu. Aleš moh‘ bejt daleko, daleko vejš. Vůbec se nedivím, že jsem vyhrál, ale jsem zničenej‘, že boj trval až do konce. Ale to tě dělá silnějším závodníkem. Vrátil jsem si zdravý sebevědomí. V Čechách vyrostlo tolik kluků, že jsou lepší a rychlejší. Je to vyrovnanější a to je dobře.“
„Dobrý, ale je škoda Divišova,“ rekapituloval Matěj Kůs své účinkování v celém seriálu. „A škoda první jízdy, Aďa mě vyvez‘ moc ven. Koplo ho to a já musel ubrat, abych ho nenarval do mantinelu. Jsem rád, že se mi poved‘ úspěch v seniorský kategorii. Cíle na tuhle sezónu byly přehnaný, aspoň tohle vyšlo. Bohouš odved‘ dost práce a nejenom on. Děkuju celýmu svýmu týmu za tenhle výsledek. Dráha byla děravá, ale to mi tady nevadí, mám to tady rád. Ta moje první jízda byla moje první prohraná ve Svitavách.“
„Jsou to závody, finále, to se nepouští,“ odmítal Adrian Rymel spekulace o přepuštění bodů svému klubovému kolegovi. „Jelo se mi líp než včera. Dráha byla dobrá. Vypadalo to, že je rozbitá, ale dobrá. Ještě se chci omluvit sponzorům a fanouškům za včera. Dneska to bylo normální.“
„Jsem nasranej‘, ani ne zklamanej‘,“ svěřoval se Josef Franc. „Je to zakletý. Po včerejším úspěchu jsem byl spokojenej‘. Dneska nebyl začátek špatnej‘. Ale pak jsem ztratil tři body. Nastavil jsem to, co jsem zvyklej‘ jako v Newcastle, ale asi to bylo slabý. Rozjezdy jsem jel na druhý motorce. Byla pomalejší, ale líp startovala. Už počtvrtý jsem druhej‘. Nastavení nejde jinak vymyslet, motorky byly připravený dobře, musí to bejt ve mně. Já se vybrečím za rohem, ale jde o lidi, co mně pomáhaj‘. Třeba Honza Hlačina se o mě stará, chodí do práce a nespí. Třeba jemu bych ten titul rád věnoval.“
„Čtvrtý místo celkově,“ bilancoval Aleš Dryml. „Bylo toho víc. Dva defekty za tři závody. To člověk nemůže myslet na vítězství. Dneska jsem se blbě domluvil s mechanikem o dolití metylu. Škoda, sere mě to, co se dá dělat?! Dráha byla pěkně rozsekaná. Nad výběrem finálových pro finále by se měli pro příští rok zamyslet. Máme víc lepších drah. Dneska brácha ukázal, kdo je jednička. A tak zase asi příští rok česká jednička nepojede Grand Prix v Praze. Ale je ještě finále v Coventry (smích).“
„Přiměřeně,“ odpovídal Jan Jaroš na otázku, jak se cítí jako šestý muž závěrečné klasifikace. „Asi to tak mělo bejt. Na začátku jsem se nemoh‘ pořádně srovnat na motorce. Pak jsem na to přišel. V devatenáctý jízdě jsem si hlídal svou stopu a jel podle sebe. Věděl jsem, že tam je, a myslel, že ubere. Neubral. Myslel jsem, že vyloučí jeho, ale rozhodčí to posoudil jinak. Sere mě to, ale nic s tím neudělám. Život jde dál. Hlavně, že mu (hlavou ukázal na Filipa Šiteru – pozn. redakce) nic není, gumě. Ve středu ho budeme potřebovat při extralize.“
„Bolí mě hodně záda,“ ulevil si Martin Málek. „Dráha byla docela náročná. Jak jsem jel s Lukášem, najel jsem na lajnu. Kopla mě díra a vypadla mi noha z háku. Vzápětí jsem chytil druhou a měl co dělat, abych to ustál. Na tu hrůzu, jak mi je, tak to dopadlo docela dobře. Akorát jsem doma zapomněl prášek a záda mě bolely už od tréninku. Teď se těším, až si doma lehnu.“
„Nenechávám místo, tak se to jezdí,“ vracel se Filip Šitera ke své kolizi s Janem Jarošem. „Myslel, že klapnu, ale přitom ví, že jsem jezdec, co neklape. Dneska se mi jelo jako celý tři finále. Nic moc. Celá tahle sezóna je špatná. Už aby to bylo za mnou.“
| 1. Lukáš Dryml, Pardubice |
2 3 3 3 3 |
14 |
| 2. Matěj Kůs, Praha |
0 3 3 3 3 |
12+3 |
| 3. Adrian Rymel, Praha |
3 2 1 3 3 |
12+2 |
| 4. Josef Franc, Praha |
3 3 2 2 2 |
12+1 |
| 5. Aleš Dryml, Pardubice |
3 E 3 1 3 |
10 |
| 6. Jan Jaroš, Mšeno |
1 3 3 3 U |
10 |
| 7. Martin Málek, Březolupy |
2 2 2 2 2 |
10 |
| 8. Filip Šitera, Mšeno |
3 1 2 1 2 |
9 |
| 9. Tomáš Suchánek, Pardubice |
1 E 2 2 1 |
6 |
| 10. Martin Gavenda, Praha |
1 2 0 2 0 |
5 |
| 11. Pavel Pučko, Praha |
0 1 1 1 2 |
5 |
| 12. Vladimír Višváder, Liberec |
2 0 1 0 1 |
4 |
| 13. Jan Holub, Plzeň |
2 1 1 0 0 |
4 |
| 14. Jaroslav Petrák, Pardubice |
1 1 0 1 1 |
4 |
| 15. Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR) |
0 2 R 0 1 |
3 |
| 16. Roman Čejka, Slaný |
0 0 0 0 0 |
0 |
| res Jaromír Otruba, Mšeno |
|
DNR |
Průběžné pořadí šampionátu:
| |
DIV |
PCE |
SVI |
TOTAL |
| |
1.8. |
11.9. |
12.9. |
|
| 1. Lukáš Dryml, Pardubice |
14+3 |
10 |
14 |
38+3 |
| 2. Josef Franc, Praha |
14+2 |
12+2 |
12+1 |
38+2 |
| 3. Matěj Kůs, Praha |
9 |
12+3 |
12+3 |
33 |
| 4. Aleš Dryml, Pardubice |
9 |
13 |
10 |
32 |
| 5. Martin Málek, Březolupy |
11 |
10 |
10 |
31 |
| 6. Jan Jaroš, Mšeno |
10 |
8 |
10 |
28 |
| 7. Filip Šitera, Mšeno |
9 |
8 |
9 |
26 |
| 8. Adrian Rymel, Praha |
7 |
4 |
12+2 |
23 |
| 9. Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR) |
12 |
11 |
– |
23 |
| 10. Tomáš Suchánek, Pardubice |
4 |
7 |
6 |
17 |
| 11. Martin Gavenda, Praha |
3 |
6 |
5 |
14 |
| 12. Pavel Pučko, Praha |
3 |
5 |
5 |
13 |
| 13. Jan Holub, Plzeň |
0 |
9 |
4 |
13 |
| 14. Luboš Tomíček, Praha |
6 |
– |
– |
6 |
| 15. Jaroslav Petrák, Pardubice |
DNR |
1 |
4 |
5 |
| 16. Michael Hádek, Plzeň |
5 |
– |
– |
5 |
| 17. Vladimír Višváder, Liberec |
– |
1-R |
4 |
5 |
| 18. Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR) |
DNR |
1 |
3 |
4 |
| 19. Richard Wolff, Praha |
4 |
– |
– |
4 |
| 20. Roman Čejka, Slaný |
– |
2 |
0 |
2 |
| 21. Jaromír Otruba, Mšeno |
– |
0-R |
DNR |
0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
