Archiv pro rubriku: MČR

MČR 1. liga

Plzeň musí řešit problém spojený s mistrovství světa

Plzeň – 27. května
Michael Holub a Jan Hádek toho mají spoustu společného. Dohromady usilují o čtvrtý titul v českých juniorských družstvech, oblékají vesty Mšena v extralize a Plzně v první lize a tvoří tandem také v mistrovství republiky dvojic. Nyní jsou jedinými Čechy, kteří dokázali najít cestu do semifinále juniorského mistrovství světa. Jenže los je oba poslal do slovenské Žarnovice a Vladimír Kosina má rázem personální problém.

Slovenské semifinále mistrovství světa juniorů se totiž koná ve stejný den jako třetí kolo první ligy v Březolupech o pár kilometrů dále na západ. A osvědčená juniorská dvojice při prvním klání na pražské Markétě vytvořila účinný protipól svým kolegům Zdeňku Simotovi a Richardu Wolffovi.

„Pojedeme jen s Richardem, Zdendou a malým Hadem,“ povzdechl si Vladimír Kosina, jehož však v žádném případě neopustil smysl pro humor. „Jednou můžeme skončit i druzí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Václav Milík triumfoval sedmkrát

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Článek obsahuje jubilejní 12 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Plzeň – 25. května
Celkem sedm perfektních startů musel Václav Milík vystřihnout při druhém podniku juniorského šampionátu v Plzni. Rozjížďka s číslem devatenáct, v níž narazil na stejně úspěšného Jana Holuba a Michaela Hádka s jedním bodem méně, se totiž musela dvakrát opakovat. Nejprve kvůli zadřenému motoru upadl Pavol Pučko, při repete zase Jan Holub. I napotřetí se však pardubický borec dostal rychle dopředu. Dojel k metě před Michaelem Hádkem, jemuž díky svým patnácti bodům sebral průběžné vedení v šampionátu.

Výheň rozpalovaná slunečními paprsky
Dusno jako v peci provázelo juniory na cestě k druhému podniku jejich domácího šampionátu. Oproti původním přihláškám chyběl René Vidner. Na dálnici na Prahu mu vypověděly službu brzdy. Plochodrážní motocykl je sice nepotřebuje, avšak dodávka ano. Pardubickému závodníkovi tudíž nezbylo nic, než porouchanou dodávku nechat opravit v servisu.

V mezičase se v klubovně plzeňského klubu měnila podoba kvalifikace. Každý pořadatel má právo mít své závodníky ve startovní listině mistrovského závodu. Daniel Hádek, debutující v sedle pětistovky, se ještě ráno chystal, jak to všem svým soupeřům v kvalifikaci natře. A nyní, jako jediný Plzeňan, byl v hlavním závodě dříve, než si stačil vyložit svůj motocykl.

Se čtyřmi přítomnými účastníky nemělo smysl kvalifikační proces natahovat do podoby malého závodu. O všem rozhodla jedna jediná jízda. Stylem start – cíl v ní triumfoval Maďar Roland Benkö. Místa v hlavní šestnáctce si s přehledem vyjeli i Dominik Hinner a Michal Klein. Další Mšeňák Zdeněk Růžička měl být při své závodní premiéře jediným náhradníkem.

Jenže Jaroslav Hladký po návratu z tréninku objevil prasklou spodní vzpěru zadního dílu rámu. Druhý motocykl neměl a svářečku se v Plzni nepovedlo sehnat. Pražský závodník proto musel na svou účast rezignovat a Zdeněk Růžička se mohl těšit na pět rozjížděk.

Úvod mítinku byl prost jakýchkoliv nečekaných překvapení. Nejprve Michael Hádek odvedl Romana Čejku, vzápětí to samé provedl Jan Holub s Eduardem Krčmářem, jehož nedostala do čela ani série dalších nájezdů. Po operativní přestávce na kropení skončil první ostrý start Daniela Hádka v pásce. „Říkal jsem mu, co má dělat, když mu táhne spojka,“ rozčiloval se v depu jeho starší bratr, aby ovšem vzápětí vyrazil pro svou spojku LZ, která v dalším průběhu závodu skončila na stroji jeho sourozence.

Václav Milík mezitím mistrovsky sehrál roli suveréna, o níž nás měl dneska přesvědčit ještě bezpočtukrát. Dramatickou situaci přinesla čtvrtá jízda a to díky akrobatickému výkonu Michala Dudka, který se vřítil do prvního oblouku jako první před Pavlem Pučkem.

„Už jsem to viděl černě,“ komentoval svou freestylovou vložku v depu, oči ještě víc na vrch hlavy než při okukování děvčat nabízejících své služby na parkovišti u benzinové stanice v Rudné, kde slánský závodník čekal na klubové kolegy. „Dal jsem to na venek, jenže jsem se přetočil a padal. Chytil jsem kolej, ta mě narovnala rovnou do prken. Jak jsem je viděl, plácnul jsem sebou a ukočíroval to.“

Pavol Pučko na nic nečekal. Ve vidině přesvědčit Milana Špinku, že by svou představu o reprezentační pětici pro Rawicz mohl ještě modifikovat, převzal vedení. Avšak Michal Dudek si něco takové nenechal líbit a z první zatáčky druhého kola vyjel v čele. „Ve druhém kole jsem aspoň věděl, kudy na něj,“ chlubil se výhodou získanou z předchozího extempore.

Zato Pavol Pučko mohl jen litovat: „Škoda, měl jsem ho, ale jsem pomalej‘.“ A pustit se do experimentování s převody. Ve druhé sérii se mu nastavení ještě nepovedlo. Zatímco Eduard Krčmář neměl na čele žádnou společnost, on v první zatáčce podjel Daniela Hádka, s nímž sváděl boj až k šachovnicové vlajce.

Pták sežral hady
Druhá pětina stmelila triumvirát vedoucích závodníků. Rozjížďka s číslem šest se opakovala kvůli pádu Rolanda Benköa, který se na repete díval z depa jako diskvalifikovaný. Jeho pád ve svůj prospěch využil Michal Dudek, jenž restart využil ke svému vedení. Netrvalo ovšem přehnaně dlouho, protože ještě před úvodním nájezdem vrátil Jan Holub vše do stavu, jaký panoval před rozblikáním červených světel.

Vzápětí byl Michael Hádek v prvním nájezdu už o celou délku motocyklu dříve než Ondřej Veverka. Jeho otec Hynek ještě netušil, jak se zapotí. Pražský závodník totiž přijel do depa s prázdným zadním kolem, nicméně sladěný rodinný tandem vše zvládnul. A nakonec série Václav Milík absolutně ignoroval touhy Romana Čejky konečně se postavit na stupně vítězů české juniorky a se stylovou suverenitou inkasoval další trojici bodů.

Mistrovství republiky juniorů je na vzestupu nejen po stránce jezdeckého zájmu, ale také kvůli ambicím startujících dosáhnout co nejlepšího výsledku. Trojice neporažených držela pospolu už jen necelých deset minut po přestávce před devátou jízdou, ačkoliv se sama navzájem měla utkat až v samotném závěru.

Jan Holub vyhrál rozjížďku s číslem devět, aniž by se mu kdokoliv postavil do cesty. Václav Milík to měl vzápětí o něco složitější. Nejprve Eduard Krčmář skočil do pásky. „To nebyla spojka, odstartoval jsem dřív než páska,“ nehledal slánský borec žádné výmluvy. Poté se na zemi opět ocitnul Roland Benkö, jemuž lékař vzápětí zatrhnul další experimenty a nechal ho stát v depu. Teprve pak pardubický závodník mohl otevřít náruč dalšímu vítězství před Stanislavem Pouznarem.

V jedenácté jízdě ovšem vítězná kosa Michaela Hádka narazila na slánský kámen. „Zvěřinec,“ nesly hlasy u vjezdu na dráhu s ohledem na příjmení bratrů Hádkových, Michala Dudka a Zdeňka Holuba, jenž svedl rozpis dohromady. Michael Hádek si však ještě přisadil. „Hadi sežerou ptáky,“ vyhrožoval sebevědomě. Start z něho udělal úspěšného proroka.

Po vylétnutí pásky vystřelil kupředu Daniel Hádek před svým starším bráškou. Jenže Michal Dudek zboural chotíkovskou veštírnu dříve než mohla vůbec vzniknout. Už na protilehlé rovince byl mezi oběma sourozenci, aby ve druhé zatáčce tomu mladšímu sebral vedení.

„Od startu paráda, pak jsem si všimnul bráchy pode mnou a Dudlík tam vletěl,“ popisoval Michael Hádek, který až v nájezdu do třetího okruhu překonal svého bratra Daniela. Zato Michal Dudek neskrýval svou radost. „Prej‘, že hadi sežerou ptáky,“ smál se. „A nakonec jim pták ulít‘!“

Dvakrát přerušené rozuzlení
Zatímco se Michael Hádek smiřoval s bodovou ztrátou, řídlo i startovní pole. Rolanda Benkö už závod sledoval jen jako divák a po pádu ve dvanácté jízdě se k němu připojil také Ondřej Smetana. „Jsem polámanej‘ a třeští mi hlava,“ líčil svůj stav. Poslední obětí náročné dráhy se stal Stanislav Pouznar, jehož odvezl sanitka po šestnácté jízdě s bolestmi za krkem.

V rozjížďce s číslem třináct nedostál Michal Dudek své pověsti specialisty na Václava Milíka. Pardubičan na něho odstartoval a třetí triumf v řadě mu nesebral ani vzduch unikající z jeho zadní pneumatiky. Michael Hádek se udržel v pásmu ataku nejvyššího stupně vítězů, když v patnácté jízdě rychle zmizel Eduardu Krčmářovi. Čistý štít si vzápětí neušpinil Jan Holub, když přerušení kvůli pádu Stanislava Pouznara jeho vítězství pouze o pár minut oddálilo.

Roman Čejka se sice namlsal, když v rozjížďce s číslem dvanáct opakované kvůli pádu Ondřeje Smetany dvakrát odstartoval na Pavla Pučka, ale nyní jeho sny o pódiu opět narazily na tvrdou realitu. Po druhém startu se zpočátku držel Jana Holuba. V první zatáčce ale neuhlídal Daniela Hádka, který tak získal první velký skalp své právě odstartované kariéry.

Nevedlo se ani Pavlu Pučkovi. Po zmiňované porážce od Romana Čejky, útočil ve čtrnácté jízdě na Ondřeje Veverku tak vehementně, až se ve druhé zatáčce kočkoval s nafukovací bariérou. Krizový moment zvládl na jedničku, avšak Milan Špinka rezignoval na možnost mít v Rawiczi závodníka svého klubu a svěřil se magazínu speedwayA-Z se složením reprezentačního týmu.

Mítink však spěl ke svému vyvrcholení a autor nasazení startovních čísel si mohl gratulovat. Triumfy Zdeňka Holuba a Daniela Hádka v sedmnácté, resp. osmnácté jízdě dozajista potěšily ego začínajících závodníků, avšak na obsazení stupňů vítězů zásadní vliv neměly. O něm se rozhodovalo zejména v rozjížďce s číslem devatenáct, na jejíž rošt postupně najeli Václav Milík, Jan Holub, Michael Hádek a Pavol Pučko!

Po vylétnutí pásky nedal Václav Milík vůbec najevo, že by své dnešní počínání neměl dotáhnout do vítězného konce. Za jeho zády jel Michael Hádek, zatímco Jan Holub ve druhé zatáčce podjel Pavla Pučka. Pražský závodník se však na začátku třetího kola ocitnul na zemi. „Ve druhým kole zvadlo,“ vysvětloval. „Zabalil jsem to, ale motor se choval normálně. Pak se kousnul a šel jsem.“

Repete nabídlo ten samý obrázek. Václav Milík vpředu před Michaelem Hádkem. Jan Holub útočil, ale ve druhé zatáčce spadl. „Chytil jsem kolejku a dal to na venek,“ popisoval. „Od půlky zatáčky to bylo suchý, přetočil jsem se a už to nevyšlo.“ Teprve napotřetí dojela pozůstalá dvojka až k šachovnicové vlajce. Václav Milík opět vpředu, Michael Hádek za ním.

Pardubičan se mohl radovat z vítězství, ale do pořadí třináctibodového Michaela Hádka a dvanáctibodového Jana Holuba mohl promluvit ještě Michal Dudek s deseti body. Pakliže jsme výše filozofovali na téma překvapení, která dokážou junioři vyprodukovat, dvacátá jízda toho byla více než pádným důkazem.

Nejlépe odstartoval Eduard Krčmář, jehož ještě před prvním nájezdem minul Roman Čejka. Michal Dudek se ovšem ze třetí příčky za svými mladšími klubovými kolegy nepovznesl. „Neodstartoval jsem a vynechal to, mladý potřebujou body,“ zlehčoval výsledek, jenž ho místo na pódium poslal na páté místo.

Hlasy z depa
„Myslím, že paráda,“ komentoval Václav Milík své patnáctibodové maximum. „To se mi ještě nestalo, abych vyhrál sedm jízd. Jednadvacet bodů bych bral, ještě ale aby to bylo placený (smích). Dráha hlubší a rozbitá, to se mi líbí. Záleželo na startech, nepředjíždělo se. A starty se mi dařily, ani jeden jsem neprohrál. Výst tabulku je krásnej‘ pocit, kdyby to bylo takhle pořád, bude to paráda.“

„Bída, bída, bída,“ povzdechl si Michael Hádek, by ve svých rukou třímal pohár za druhé místo. „Až na dvě jízdy jsem vyhrál všechno. Jednoho ptáka jsme sežrali, druhýho ne. Od startu paráda, pak jsem si všimnul bráchy pode mnou a Dudlík tam vletěl. Teď s Milíčkem to byla taky moje chyba. Na každým startu jsem se málem převrátil. Venca je průběžně o bod přede mnou, doufám, že to neudrží. Tenhle výsledek se škrtat nebude. La Reole je na termín Mšena, takže jestli to bude jako loni, bude to pěkně v prdeli.“

„Poslední jízda byla dobrá,“ říkal Jan Holub sarkasticky. „Chytil jsem kolejku a dal to na venek. Od půlky zatáčky to bylo suchý, přetočil jsem se a už to nevyšlo. Ležel jsem a teď mě bolí to samý místo na zádech jako loni. Jsem rád, že to dopadlo aspoň tak, na tuhle dráhu štěstí nemám.“

„Šlo to, pořád v pohodě,“ popisoval věčně čtvrtý Roman Čejka. „Jen malej‘ problém. Ve třetí jízdě se ulomil šteft na spojce. Udělal jsem chybu, že mě pak v opakovačce porazil malej‘ Haďas. Příště si budu dávat větší pozor. Čtvrtý místo je dobrý. Sere mi to, bedna je pořád panna. Snad se tam konečně dostanu.“

„První jízdu jsem dělal akrobacie, zkoušel baletku, přetočil se, byl z toho vyjukanej‘ a začal přepadat na hák,“ vyprávěl Michal Dudek. „Kolej mě narovnala proti prknům, jak jsem je viděl před sebou, plácnul jsem a ukočíroval to. Haďas machroval, machroval, že hadi snědí ptáky a nakonec jim pták ulít‘ (smích). Mohla bejt‘ bedna. V poslední jízdě jsem neodstartoval, vynechal, protože mladý potřebujou body (smích).“

„To nebyla spojka, odstartoval jsem dřív než páska,“ smál se Eduard Krčmář při vzpomínce na své vyloučení v rozjížďce s číslem deset. „Ani moc nejsem spokojenej‘. V sobotu jsem přidřel (při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném – pozn. redakce). Zatáhlo se to v cíli. Dneska v pohodě, ale mohlo to bejt‘ lepší.“

„Nevím, co bych řek‘,“ krčil Pavol Pučko rameny. „Převody se na to podepsaly stoprocentně. Každou jízdu jsem jel jinej‘ převod a vůbec nevěděl, co tam dát. Starty hrůza, rovinky hrůza a zatáčky ještě horší. V poslední jízdě to ve druhým kole zvadlo. Zabalil jsem to, ale motor se choval normálně. Pak se kousnul a šel jsem.“

„Na první závod dobrý,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Zezačátku jsem byl nasranej‘. Pak jsme dali bráškova Zubra (spojka LZ – pozn. redakce) a dobrý. Kdybych to neposral, moh‘ jsem vyhrát i v šestnáctý jízdě. Odved‘ jsem Čejena. Dobrej‘ začátek, mohlo by takovejch‘ závodů bejt víc.“

Kvalifikace:

1. Roland Benkö (H), 2. Dominik Hinner (Paha), 3. Michal Klein (Mšeno), 4. Zdeněk Růžička (Mšeno)

Poznámka: z původně přihlášených účastníků kvalifikace nepřijel René Vidner a Daniel Hádek byl nasazen přímo do hlavního závodu jako zástupce pořádajícího klubu.

Hlavní závod:

1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Michael Hádek, Mšeno 3 3 2 3 2 13
3. Jan Holub, Mšeno 3 3 3 3 X 12
4. Roman Čejka, Slaný 2 2 3 1 3 11
5. Michal Dudek, Slaný 3 2 3 2 1 11
6. Ondřej Veverka, Praha 2 2 2 3 0 9
7. Eduard Krčmář, Slaný 2 3 T 2 2 9
8. Pavol Pučko, Praha 2 2 2 2 X 8
9. Daniel Hádek, Plzeň T 1 1 2 3 7
10. Dominik Hinner, Praha 1 1 1 1 2 6
11. Zdeněk Holub, Praha 1 0 0 1 3 5
12. Stanislav Pouznar, Mšeno 0 1 2 X – 3
13. Michal Klein, Mšeno 0 0 1 1 1 3
14. Zdeněk Růžička, Mšeno (res) 0 0 0 0 2 2
15. Roland Benkö, H 1 X X – – 1
16. Ondřej Smetana, Praha 1 E X – – 1

Poznámka: Jaroslav Hladký odstoupil ze závodu kvůli prasklému zadnímu dílu rámu.

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PLZ TOT
  23.4. 25.5.  
1. Václav Milík, Pardubice 13 15 28
2. Michael Hádek, Mšeno 14 13 27
3. Jan Holub, Mšeno 13 12 25
4. Michal Dudek, Slaný 10 11 21
5. Pavol Pučko, Praha 13 8 21
6. Roman Čejka, Slaný 8 11 19
7. Eduard Krčmář, Slaný 10 9 19
8. Ondřej Veverka, Praha 8 9 17
9. Zdeněk Holub, Praha 6 5 11
10. Dominik Hinner, Praha 2 6 8
11. Daniel Hádek, Plzeň – 7 7
12. Zdeněk Vrba, Praha 7 – 7
13. Stanislav Pouznar, Mšeno 3 3 6
14. Roland Benkö, H 4 1 5
15. Ondřej Smetana, Praha 4 1 5
16. Michal Klein, Mšeno 0 3 3
17. Jaroslav Hladký, Praha 3 DNR 3
18. Zdeněk Růžička, Mšeno – 2 2
19. René Vidner, Pardubice 2 – 2


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Michael Hádek bude hájit post české juniorské jedničky

Plzeň – 24. května
Výkony letošního jara pasovaly Michaela Hádka na post pomyslné české juniorské jedničky. V dubnu vyhrál úvodní kolo domácích jednadvacítek ve Slaném a vedle Jana Holuba je jediným Čechem, jenž pronikl do semifinále mistrovství světa. Zítra však své postavení bude muset obhájit na dobře známé dráze na plzeňských Borech.

Právě tady úderem sedmnácté hodiny pokračuje český juniorský šampionát svým druhým dílem. By Michael Hádek letos obléká mšenskou vestu, na plzeňské dráze se stále cítí jako doma. Dokázal to také při závodě juniorských družstev, kdy se usídlil v protekčním prvním boxu, který je již léta určen domácím prominentům.

Za skutečnost, že může obhajovat postavení leadera průběžné klasifikace, může děkovat svému bratru Danielovi. Ten 5. května oslavil patnácté narozeniny, a proto se o den dříve na Borech konala juniorská družstva, by byla v plánu až nazítří. Prohození termínů hraje Michaelu Hádkovi do karet, protože zkraje května si přivodil frakturu lýtkové kosti a z juniorských družstev odstoupil už po tréninku.

Současná česká juniorská špička je naštěstí mnohem širší. A tak to Michael Hádek nebude mít nikterak jednoduché, by na misky pomyslných vah může přiložit největší porci závodních zkušeností. Navíc pravidlo škrtání jednoho výsledků zapříčinilo, že pro borce, jimž nevyšel Slaný, začíná šampionát de facto podruhé. Na stupně vítězů budou samozřejmě aspirovat Václav Milík, Jan Holub, Slaňáci i Pražané, jejichž duely dodají mítinku potřebnou jiskru.

Stejně jako ve Slaném je naplánovaná kvalifikace. Nakonec se jí zúčastní šest uchazečů o start v hlavním klání, když Jaroslav Hladký postoupil na místo omluveného Zdeňka Vrby. Závodní premiéru si odkroutí mšenský Zdeněk Růžička a také již zmiňovaný Daniel Hádek, který má na krku, že zítra nepůjdeme na Bory na juniorská družstva, ale jednotlivce.

Startovní listina:

kvalifikace: Roland Benkö, H
  Dominik Hinner, Praha
  René Vidner, Pardubice
  Michal Klein, Mšeno
  Daniel Hádek, Plzeň
  Zdeněk Růžička, Mšeno
 
hlavní závod: 1 Jaroslav Hladký, Praha
  2 druhý z kvalifikace
  3 Michael Hádek, Mšeno
  4 Roman Čejka, Slaný
  5 Eduard Krčmář, Slaný
  6 Jan Holub, Mšeno
  7 vítěz z kvalifikace
  8 Zdeněk Holub, Praha
  9 vítěz kvalifikace
  10 Ondřej Smetana, Praha
  11 Ondřej Veverka, Praha
  12 Václav Milík Pardubice
  13 Pavol Pučko, Praha
  14 Michal Dudek, Slaný
  15 Stanislav Pouznar, Mšeno
  16 třetí z kvalifikace
  17 pátý z kvalifikace
  18 šestý z kvalifikace

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Na dlouhé dráze se prohnali i letošní jubilanti

Mariánské Lázně – 21. května
Překvapení čekalo při nástupu před sobotním šampionátem republiky na dlouhé dráze na Milana Špinku a Miloslava Čmejlu. Pořadatelé jim k jejich letošním šedesátinám připravili netradiční dárek. Oba se mohli svézt na motocyklu po lázeňském ovále.

„Chtěl jsem to dát trošku do smyku,“ svěřil se Milan Špinka se svými dojmy. „Ale měl jsem čepici kšiltem dozadu a ztratil bych ji (smích). Ale vážně, bylo to příjemný.“ Pokušení dát půllitru ostruhy odolával i Miloslav Čmejla. „Jednou to určitě zkusím,“ sliboval populární spíkr, který na červnové mistrovství světa opět chystá předání poháru na památku Zdeňka Kudrny.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Stupně vítězů si mezi sebou rozebrali novicové z krátkých drah

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 21. května
Do první zatáčky finále A mistrovství republiky na dlouhé dráze najížděl jako první Josef Franc. Avšak ve výjezdu už jel před ním Martin Smolinski. Pražan posléze odolal náporu Aleše Drymla, který ziskem zeleného věnce jen potvrdil vládu závodníků, jejichž jména jsme ještě nedávno spojovali výhradně s krátkými ovály. Richarda Wolffa zabrzdila porucha převodovky jeho GM, Karel Kadlec se nakonec soustředil na doprovodné veterány. Z finále A čtyřventilů ho vyřadila skutečnost, že je mladší než anglický čahoun John Hartley.

Debutant na čele
Neuvěřitelný maratón šestatřiceti rozjížděk zažil dnes dlouhodrážní ovál v Mariánských Lázních. Souběžné pořádání s evropskou sérií veteránů ovlivnil rozpis šampionátu republiky. V základní části se jelo jen devět jízd a celý program vyvrcholil dvojicí semifinále a jediným finále A.

V polovině mítinku byl na čele Aleš Dryml. Poprvé se na zdejším kilometrovém oválu svezl při úterním tréninku, v němž mu sparingpartnera dělal pouze Karel Kadlec. Vychytávaly se převody a pardubický borec si stěžoval na svoje starty. Návyků z krátkých oválů se ovšem nezbavil ani při své ostré závodní premiéře v sedle dlouhodrážního motocyklu v rozjížďce s číslem tři, což neušlo pozornosti jeho bratra Lukáše. Ten se po krátké procházce depem rozhodl usadit se na tribuně.

„Na první jízdě mi brácha říkal, že jak se rozsvítilo zelený světlo, stál jsem tam jak na krátký,“ svěřoval se Aleš Dryml později. „Ale rychle jsem se stačil přeorientovat.“ Nejrychlejší start předvedla Němka Nadine Frenk, avšak Pardubičan začal udávat tempo ještě v průběhu prvního kola.

Pět úvodních bodů získalo stejný počet bratříčků v šesté jízdě. Martin Smolinski sice v rozjížďce s číslem dvě svým triumfem stylem start – cíl nad Sirgem Schützbachem dostál své pověsti favorita, ale nyní se musel smiřovat s prohrou. Aleš Dryml na něho odstartoval, aby mařil jeho útoky celá tři kola, na něž se dnes v Mariánských Lázních závodilo. Německý závodník, který loni zaznamenal ojedinělý počin, když se objevil na startu krátké, dlouhé i ledové dráhy, se záhy přesvědčil, že Aleš Dryml umí ve svůj prospěch zužitkovat i hutnou cejchu.

„Jo, jezdím ve snech,“ reagoval pardubický závodník na poznámku reportéra magazínu speedwayA-Z, že soudě dle jeho počínání na ovále se musí dlouhodrážnímu sportu věnovat inkognito alespoň deset let. Samozřejmě šlo o žert, avšak skutečností zůstávalo, že ve dvou třetinách základní části byl leaderem průběžné klasifikace, aniž by ztratil jediný bod.

Za jeho zády se seřadila hned čtveřice nejbližších pronásledovatelů, jimž z mezisoučtu vyšla hodnota devět. Sirg Schützbach prohrál s Martinem Smolinskim, ten zase s Alešem Drymlem. Horkého favorita Andy Appletona vyučil v rozjížďce s číslem jedna Josef Franc. Po skvělém startovní manévru odvrátil veškeré jeho nájezdy a zalehnutý z posledního výjezdu sfoukl Angličanovi i poslední plamínek naděje.

Andy Appleton však dominoval relativně snadnější čtvrté jízdě, zatímco Josef Franc hned vzápětí narazil na Sirg Schützbacha. Němec startující se švýcarskou licencí prokázal, že jeho rychlé časy z dopoledního tréninku nebyly v žádném případě náhodou. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Pražan, leč Sirg Schützbach ho předčil vnějškem první zatáčky.

O dva Čechy méně
Slibný počet českých závodníků se nakonec zúžil na pouhé čtyři zástupce. A to ještě díky Karlu Kadlecovi, který vyslyšel prosbu šéfa klubu Miroslava Musila a vedle veteránské kategorie čtyřventilů zasáhl aktivně i do šampionátu republiky. Zatímco plzeňský nezmar přece jenom usiloval o úspěch mezi veterány, Richard Wolff v duchu své povahy perfekcionisty pracoval na co nejlepším výsledku v mistrovském klání.

Nicméně osud mu přisoudil úlohu smolaře. Při svém prvním startu zůstal stát na roštu a rozjížděl se až dlouho za ostatními konkurenty. V posledním kole uštval Davida Speighta, ale na překonání Joela Nyströma by potřeboval ještě obvyklé čtvrté kolo navíc.

„Převodovka,“ hlásil pražský závodník pohromu, sotva se vrátil do depa. „V tréninku jsem jezdil s Mustonenem a předjížděl ho, ale vypadával kvalt. S Láďou Dvořákem jsme perfektně připravili GM. Ale neřadí to, je to v prdeli. Musím jet na Jawě, převodovka nejde přehodit. Ta jawka je dobrá na dráhy do sedm set metrů, ale na kilometr nestačí, to neudejchá.“

A vskutku, cesta Richarda Wolffa skončila pátým místem v úvodním semifinále, když za ním skončil jen Stefan Drofa. Karel Kadlec nakonec z mistrovského klání vycouval ještě dříve. „V jeden den jet dva závody nejde,“ vysvětloval. Ve veteránech doplatil na jedenáctou jízdu, kde ho předčil Anton Wannasek.

Ztracený bod chyběl na postup do finále A. Při rovnosti bodů totiž rozhoduje věk a John Hartley je starší. Triumf v béčku však Karlu Kadlecovi neuniknul. V mistrovství republiky mu výsledky dvou jízd stačily na celkové jedenácté místo. Mnohem důležitější je ovšem skutečnost, že výsledky dnešního závodu jsou bernou mincí pro přidělování reprezentačních vest. A v tomto žebříčku je plzeňský matador na čtvrtém místě.

Mistr prvního nájezdu
Rozjížďkou s číslem devět se uzavřel vítězná série Aleše Drymla. Zatímco Andy Appleton vedl, on vyjel z první zatáčky jako třetí. Hned ve druhém oblouku se však pustil směle pod Joela Nyströma. Vyvezl Švéda na venek, dostal se dopředu, avšak vedoucí Angličan už byl o půl rovinky dále.

Aleš Dryml byl však jednoznačně v semifinále a také na nejlepší cestě do finále. Vynořil se však technický problém – prasklé koleno výfuku. Společně s Alešem Drymlem starším a Oldřichem Řezníčkem vadný díl vyměnili. Ještě předtím Josef Franc v sedmé jízdě uštědřil porážku Aki-Pekkovi Mustonenovi, jehož objel v úvodní zatáčce.

Oba čeští závodníci stanuli na startovním roštu druhého semifinále. To se stalo kořistí Josefa France, když Aleš Dryml protnul metu hned za ním. A světe div se, vyměněné koleno výfuku bylo opět prasklé!

„Měli jsme je objednané, ale přišly pozdě,“ přibližoval pardubický závodník. „Táta s Oldou ještě předtím stačili něco poladit sami. Naštěstí, jinak bych ve finále neměl, na čem jet…“

Zatímco u Drymlů měli o čem přemýšlet, Robert Barth neskrýval svou radost, když se sprintem vracel po diváckém svahu od startovní věže do depa. Martin Smolinski, jemuž ladí motory a pomáhá cennými radami, totiž vyhrál úvodní semifinále. A to přitom lepší start vystřihl Andy Appleton. Němec byl však pekelně rychlý a na začátku druhého kola mu vedoucí příčku bez skrupulí sebral.

Semifinálovým programem skončilo neustálé přičítání bodů, protože finále mělo charakter umisovací jízdy. Josef Franc měl stejný počet bodů jako Martin Smolinski, když Aleš Dryml a Andy Appleton měli shodně o jeden bodík méně. Petr Moravec v roli předsedy jury tudíž musel zorganizovat losování, kdo si bude volit postavení na finálové roštu dříve.

Jako první si nakonec vybíral Josef Franc. „Šestku,“ měl ihned jasno o své dráze, což po semifinálovém triumfu ze stejné pozice nikoho nepřekvapilo. Martin Smolinski se podíval na Roberta Bartha a očima hledal jeho podporu, když říkal: „Fünf.“ Aleš Dryml vzápětí vyhrál losování s Andy Appletonem. Po chvilce přemýšlení pronesl: „Dejte mi tu trojku.“

Všechny předchozí boje, které se dnes odehrály na mariánskolázeňském oválu, byly zapomenuty, jakmile se šestice nejlepších seřadila u pásky. Po jejím vylétnutí letěl dopředu Josef Franc. Spodem se však dopředu šinul Martin Smolinski, který na rovinku vyjel jako první. „Zase jsem byl mistr do prvního nájezdu, ale z výjezdu už ne,“ povzdechl si Josef Franc v cíli a snad už ani nepočítal tituly vicemistra. Další byl na řadě, protože až na metu vzdoroval Aleši Drymlovi.

Hlasy z depa
„Nádherný,“ vystihl své pocity Josef Franc. „O tréninku jsem měl dost problémů s motorkou. Vychytali jsme to, motorka nejede špatně, ale dneska se dost měnilo počasí a chtělo to jít tomu naproti. Na Smoldu to nebylo, zase jsem byl mistr do prvního nájezdu, ale z výjezdu už ne. V Mariánkách je to OK, to se mi líbí, ale až pojedu trávu, nebude to prdel. Na tu bídu, co si finančně můžeme dovolit, jsme jeli maximum a byli jsme druhý. Ála to má lepší, je ještě rychlejší a já měl štěstí, že jsem odpích‘.“

„Jo, pěkný, zajímavý,“ hodnotil Aleš Dryml svou první závodní zkušenost s dlouhou dráhou. „Zezačátku to perfektně startovalo, čtvrtá a pátá jízda ale nebyla dobrá. Dvakrát mi prasklo přední kole výfuku, to se podepsalo na výkonu. Je tam svár, ostatním to nepraská, já dnes potřeboval dvě. Na finále jsme naštěstí měli svoje, zaplapánbůh, jinak bych neměl, na čem jet. Dlouhá dráha dobrý, ale jsem zvědavej‘, jak skočím zpátky na krátkou. V pondělí si dám trénink v Pardubicích, ve čtvrtek jedu v Peterborough, naštěstí je to dlouhá dráha.“

„Jsem nasranej‘, protože GM jelo fakt dobře,“ neskrýval Richard Wolff. „O tréninku jsem jel schválně s Mustonenem a předjížděl ho. Stálo mě to dost úsilí, s Dvořkou jsme to ladili a čekali, co to udělá. Jawa, co mám, tady na to není. Moc práce a nic z toho, jsem naštvanej‘. Jsem jen rád, že to GM něco dělá. Uvidíme.“

„Sere mi, že mi to uteklo,“ komentoval Karel Kadlec své vyřazení z finále A veteránského závodu. „Mám stejně bodů, ale on je starší. Po tom smutku bylo finále B takový zadostiučinění. Rád bych se svez i v mistrovství republiky, je to škoda, ale v jeden den to nejde. Zdá se, že tam jsou přestávky, ale jel jsem ob jízdu. Dneska jsem jel jen pro Míru Musila. Kdyby tady nebyl, už by tuten stadión zavřeli.“

    SF1 SF2 TOT FIN
1. Martin Smolinski, D 5 4 5 5   19 1.
2. Josef Franc, Praha 5 4 5   5 19 2.
3. Aleš Dryml, Pardubice 5 5 4   4 18 3.
4. Andy Appleton, GB 4 5 5 4   18 4.
5. Sirg Schützbach, D (FMS) 4 5 3 2   14 5.
6. Nadine Frenk, D 4 2 4   3 13 6.
7. Aki-Pekka Mustonen, FIN 3 3 4 3   13  
8. Joel Nyström, S 3 4 3   2 12  
9. Richard Wolff, Praha 2 3 2 1   8  
10. David Speight, GB 1 3 E   1 5  
11. Karel Kadlec, Kadlec 3 1 –   – 4  
12. Stefan Drofa, D E 2 2 0   4  
13. Klaus-Peter Gerdemann, D E 1 E     1  


Evropská série veteránů:

dvounventily:     C B A
1. Kevin Teager, GB 5 5 5 15     1.
2. Franz Greisel, D 5 5 4 14     2.
3. Kenny Blain, GB 4 4 5 13     3.
4. Gerald Short, GB 2 5 5 12     4.
5. Josef Goldbrunner, D 4 4 4 12     5.
6. Svein Geitsund, N 5 4 2 11     –
7. Jürgen Jucknies, D 4 3 4 11   1.  
8. Jürgen Bruckner, D 3 3 3 9   2.  
9. Henk de Haas, NL 3 2 3 8   3.  
10. Jan Hamers, NL 2 2 3 7   4.  
11. Christoph Eichhorn, D 1 1 2 4   5.  
12. Frank Yates, GB 3 3 2 8   6.  
13. Bill Haynes, GB 1 1 1 3 1.    
14. Geoff Urben, GB 0 2 – 2 2.    
15. Roy Gomm, GB 2 0 1 3 3.    
16. Tom Blackwood, GB 1 1 0 2 4.    
 
 
čtyřventily:     C B A
1. Bob Dolman, GB 4 5 5 14     1.
2. Ulrich Büschke, D 5 5 5 15     2.
3. Paul Evitts, GB 5 4 4 13     3.
4. Wim de Haas, NL 5 3 4 12     4.
5. John Hartley, GB 4 2 4 10     5.
6. Hylke Dijkema, NL 3 5 5 13     6.
7. Karel Kadlec, CZ 4 3 3 10   1.  
8. Anton Wannasek, A 3 4 – 7   2.  
9. Dave Hammond, GB 3 3 3 9   3.  
10. Francesco Barbetta, I (ACCR) 2 2 1 5   4.  
11. Rob Snow, GB 2 2 2 6   5.  
12. Kevin Howse, GB E 4 3 7   E  
13. John Freeman, GB 1 1 2 4 1.    
14. Ian Leverington, GB 2 0 2 4 2.    
15. Olaf Marsch, D 1 1 1 3 3.    
16. Andreas Blache, D 1 1 – 2 X    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Mariánské Lázně budou bez dvou českých mistrů

Mariánské Lázně – 20. května
Původní startovní listina zítřejšího šampionátu republiky na dlouhé dráze zahrnovala jména třech závodníků, kteří se už postavili na nejvyšší stupeň. Nakonec však dvě z nich budou chybět. A shodou okolností obě česká, by jedno z nich nenasvědčuje slovanský původ jeho nositele.

Pavla Ondrašíka skolila nemoc, zatímco Zdeněk Schneiderwind se po dlouhém váhání rozhodl věnovat se naplno své trenérské kariéře a pověsil kombinézu definitivně na hřebík. By ještě ve středu byla dvě volná místa, nyní po omluvě dalších dvou závodníků, nejsou obsazena pouze tři startovní čísla.

Vysvětlení problému je jednoduché. Do mistrovského závodu zasáhne také Karel Kadlec. Plzeňský nezmar však na svém motocyklu poveze nezvyklé číslo 35, které mu zůstane ze souběžného klání evropské série veteránů. „Míra Musil a Petr Moravec mě poprosili, aby se zaplnila startovní listina,“ vysvětlil důvod svého záskoku. „Jinak by byli v mistrovství republiky jenom tři Češi.“

Kdo by si však myslel, že si osmačtyřicetiletý borec dopřeje neděli plnou odpočinku se svou přítelkyní Hankou, hrozně by se zmýlil. Karel Kadlec totiž zamíří do Plattlingu, kde ho po veteránech a českém šampionátu v neděli očekává třetí závod ve dvou dnech.

Historické okénko:
28. září 2004, Mariánské Lázně – mlhavý den prozářilo zlato Pavla Ondrašíka
Renesance mistrovství republiky na dlouhé dráze zastihla v životní formě Zdeňka Schneiderwinda. Ostřílený specialista na dlouhé a travnaté ovály se na přelomu milénia ozdobil medailemi z evropského šampionátu na trávě. Na domácím lázeňském kolbišti ho v letech 2003 – 2008 nikdo nepřekonal. A o předloňský titul ho nepřipravil žádný ze soupeřů, ale pád v poslední zatáčce finále A.

Jedinou výjimkou na zlaté šňůře českých titulů je však sezóna 2004. Osudná se mu stala jeho oblíbená Francie. Zatímco v Marmande stál na stupních vítězů jednoho z finálových závodů mistrovství světa, o dva měsíce později ho z Morizes odvážela sanitka s vážným zraněním.

Mistrovství republiky se tehdy konalo až na svatého Václava. Po kopcích nad městem se válela šedivá mlha a dráha byla ztěžklá předchozími dešti. Ve startovním poli měli samozřejmě prim cizinci a za našich se do finále A dostali jen Pavel Ondrašík a Petr Vandírek, jenž se na dlouhé dráze objevil po letech poprvé a bohužel i naposledy.

Nejlepší start předvedl Pavel Ondrašík, avšak průjezd první zatáčkou katapultoval do čela Marcuse Eibla, který už na rovince měl bratru čtyřicetimetrový náskok. Naproti tomu Pavel Ondrašík musel v průběhu úvodního okruhu řešit Ottu Niedermeiera. Když se ho zbavil, bylo na stíhání vedoucího Němce už pozdě.

Než však všichni přítomní stačili domyslet, jestli Marcus Eibl bude pouze vítězem mezinárodního mistrovství republiky či opravdovým českým mistrem, přišlo třetí kolo. A v něm se jeho stroj zastavil, protože mu praskl převodový řemen. Pavel Ondrašík projel cílem jako první a před vyhlášením na stupních si na přání Pavla Fišera ochotně lehl na dráhu, kterou právě dobyl.

Startovní listina:

1
2 Klaus-Peter Gerdemann, D
3 Richard Speiser, D
4 Andy Appleton, GB
5 Josef Franc, CZ
6 Martin Smolinski, D
7
8 Sirg Schützbach, D (FMS)
9 Alessandro Milanese, I
10 Stefan Drofa, D
11
12 Aki-Pekka Mustonen, FIN
13 David Speight, GB
14
15 Richard Wolff, CZ
16 Joel Nyström, S
17 Nadine Frenk, D
18 Aleš Dryml, CZ
35 Karel Kadlec, CZ

Foto: Pavel Fišer a Zdeněk Flajšhanz