Archiv pro rubriku: MČR

MČR Juniorů

Dominik Hinner se ocitnul znovu na marodce

Praha – 12. září
Po pádu během tréninku v Chabařovicích musel Dominik Hinner ze svých závodních plánů škrtnout prakticky celý srpen. Do sedla se vrátil během sobotní juniorky v Liberci. Co čert nechtěl, znovu se ocitnul na marodce. A vzhledem k podzimu za dveřmi s největší pravděpodobností do konce sezóny.

„Zlomená kost v pravém zápěstí,“ hlásil po svém návratu do potemnělého pavlovického depa, zatímco se opodál nafukoval horkovzdušný balón, dychtivě sledovaný aspiranty vzduchoplavby. „Hned mi to srovnali.“

Pražský junior si své zranění přivodil během pádu v rozjížďce s číslem pět, když jako první upadl jeho klubový kolega Ondřej Veverka. „Lek‘ jsem se Benka, jak se přetočil,“ vyprávěl Dominik Hinner. „Chtěl jsem ho objet. Veve se klouzal po zemi, kouknul sem se před sebe a viděl před sebou nafukovačky. Měl jsem to hned položit, ale v nejdůležitějším okamžiku jsem se rozhod‘ blbě.“

A jaká je prognóza rekonvalescence? „Říkali, že šest tejdnů,“ pokrčil Dominik Hinner rameny. „Myslím, že jsem teď ten návrat uspěchal. Nebyl jsem ještě otrkanej‘, starty se dařily, ale nedal jsem to mezi ně.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Ilustrační foto: Wojta Zavřel

MČR Juniorů

Michael Hádek šanci na titul nepustil

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 10. září
Michael Hádek v dnešním posledním závodě české juniorky sice prohrál s Rolandem Benkö, avšak jinak šel od vítězství k vítězství. Naproti tomu Václav Milík sice třikrát vyhrál opakovanou pátou jízdu, ale nakonec projel cílem druhý kvůli defektu pneumatiky. Když ho v patnácté jízdě odvedl ještě Michal Škurla, bylo o titulu Michaela Hádka definitivně rozhodnuto. Stopětadvacítky, jež byly přerušeny kvůli tmě po pádu Michala Dvořáka, se staly kořistí Richarda Geyera, ovšem Michal Škurla už nemůže být předstižen. Bohužel byly v permanenci sanitky a do nemocnice kromě slánského stopětadvacítkáře odvezly ještě Ondřeje Veverku, Dominika Hinnera a Patrika Mikela. Nejhůře dopadl Dominik Hinner, který si zlomil kost v předloktí.

Nešastná rozjížďka s číslem pět
Pětatřicet rozjížděk celkem čekalo dnes na libereckou pořadatelskou partu. Začátek v šestnáct hodin vzbuzoval trošku obavy s ohledem na padající soumrak, ale kvalifikace pro juniorku startovala za plné sluneční palby. Její první dvě rozjížďky ovládli Maďaři. Patrik Nagy triumfoval v té první, Roland Benkö ve druhé, přičemž vedení neztratili ani na vteřinu.

Zbývající česká čtyřka zamířila do rozjížďky s číslem tři. Stanislav Pouznar si zapomněl brýle a závadu na své výstroji si uvědomil, když z časového limitu zbývala jediná minuta. Stihnul se vrátit včas, aby odstartoval jako pánbůh. Už v úvodním výjezdu měl na své pronásledovatele k dobru bezmála deset metrů.

Poslední místo v hlavní šestnáctce si na poslední chvíli zajistili Michal Klein. V závěrečné zatáčce navedl svůj motocykl pod Davida Štěrovského a projel pod ním jako nůž máslem. Pardubičan stejně jako třetí Mšeňák Zdeněk Růžička museli plnit úlohu náhradníků.

Počátek hlavního klání byl prost jakýchkoliv překvapení. „Chtěl by dneska vyhrát,“ řekl mechanik Antonín Polák, když se přišel podívat, jak se Romanu Čejkovi povede v rozjížďce s číslem jedna. Se žlutým povlakem na své přilbě perfektně odstartoval a ve druhé zatáčce nepustil před sebe Eduarda Krčmáře. Ten se cpal razantně dopředu, avšak Roman Čejka byl neméně důrazný. Eduard Krčmář navíc s prasklým jazýčkem sedla neuhlídal ani druhé místo, o něž ho ve druhém okruhu připravil Roland Benkö.

Václav Milík se vydal za snížením své dvoubodové ztráty na pozici leadera šampionátu skvělým startem ve druhé jízdě. Nepustil před sebe Patrika Nagyho, útočícího vnějškem první zatáčky. A záhy zmizel svým pronásledovatelům, kteří rozpoutali melu. Z ní nejvíc profitoval Pavol Pučko. Michael Hádek však ve čtvrté jízdě odrazil Pardubičanův dálkový útok vítězstvím stylem start – cíl. Mezi neporažené se mezitím ve třetí jízdě zařadil i Jan Holub.

Rozjížďku s číslem pět nejlépe rozehrál Ondřej Veverka, jenže Václav Milík se dral dopředu vnějškem, aby si už v úvodní výjezdu mohl říkat vedoucí jezdce. Ve druhém kole se však Ondřeji Veverkovi vzepjal motocykl, Pražan se smekl a upadl. Dominik Hinner se ve snaze vyhnout se kolegovi vletěl rovnou do nafukovacích mantinelů.

Akce posádky sanitky, dnes první, avšak bohužel ne poslední, byla dílem okamžiku. Dominik Hinner si stěžoval na naražené zápěstí a vyšetření v nemocnici později odhalilo frakturu jedné z kostí. „Milda na venku, já na lajně,“ vyprávěl o incidentu Ondřej Veverka. „Najednou svíce. Říkám si, je to dobrý, kluci jedou. Najednou slyším sténání, otočím se a tam Domíno. To mě na tom sere. Já mám jen naraženou pánev, ten Domíno je horší.“

Lek‘ jsem se Benka, jak se přetočil,“ líčil Dominik Hinner. „Chtěl jsem ho objet. Veve se klouzal po zemi, kouknul sem se před sebe a viděl před sebou nafukovačky. Měl jsem to hned položit, ale v nejdůležitějším okamžiku jsem se rozhod‘ blbě.“ Do nemocnice zamířil i Ondřej Veverka, jemuž zničehonic vyskočil otok nad pánví ve velikost sevřené pěsti.

Pátá jízda jakoby se nemohl zbavit svého prokletí ani nadále. Červená světla blikala i při repete, naštěstí jen kvůli upadlému deflektoru Davida Štěrovského. Pardubický náhradník, jenž zastoupil Dominika Hinnera, byl vyloučen a mohlo se startovat potřetí. Dopředu se opět dostal Václav Milík, který vodil Rolanda Benkö až do třetího kola. V něm Maďar využil měknoucí pneumatiky vedoucího závodníka a zmocnil se třech bodů, které Václav Milík vybojoval de facto už potřetí v řadě. A pak, že je nešastné číslo třináct!

Jediná prohra pana mistra
Hodinky ukazovaly už půl šesté a přitom prakticky většina dnešního programu byla teprve před námi. Zpoždění nechtěně zvýšil i samotný rozhodčí. Jaroslav Líbal poslal závodníky pryč od roštu šesté jízdy, jelikož si myslel, že odjíždí sanitka. Nedorozumění se naštěstí vysvětlilo, protože odjíždějící modře blikající vůz byla jiná ambulance, která dorazila pro zraněné Pražany.

V rozjížďce s číslem šest prodloužil sérii své neporazitelnosti Michale Hádek, když záhy odkázal útočícího Pavla Pučka do patřičných mezí. Stejně si vzápětí počínal Jan Holub, by ho na sklonku druhého kola předčil Eduard Krčmář. Na metě byl však dřív Jan Holub, když také jemu sebral tři body unikající tlak ze zadní pneumatiky. Oba borci ve mšenských vestách osaměli na čele průběžné klasifikace.

Do osmé jízdy odstartoval nejlépe Roman Čejka. Avšak Michal Dudek za sebou nejprve nechal Michala Škurlu, aby posléze atakoval svého mladšího klubového kolegu. A ve druhé zatáčce druhého kola mu definitivně sebral první místo. Třetí série startovala o více než půlhodiny později, jelikož se lékař musel věnovat Patriku Mikelovi, který upadl v šesté jízdě stopětadvacítek. Protože blížící se tmu nešlo zadržet, jury rozhodla, že pětistovky pojedou teď až do konce, zatímco pomalejší stopětadvacítky počkají.

V rozjížďce s číslem devět inkasoval Jan Holub už třetí triumf, jehož úhelným kamenem se opět stal perfektní start. „Nejspíš nějaká náhoda,“ komentoval se smíchem, že se zbavil své letité bolesti. Vzápětí Václav Milík přistřihnul křidélka Michalu Dudkovi. Slaňák se navíc v první zatáčce propadl až za Ondřeje Smetanu. A aby se vrátil na druhou příčku, musel se ve výjezdu ze druhé zatáčky sakramentsky snažit. Ani Michael Hádek, ani Roman Čejka ve svých jízdách nezaváhali a ozdobili své skóre dalšími trojkami.

Překvapení nachystala až třináctá jízda. Zdeněk Holub před ní litoval, že má na svém účtu jen dvě body, které získal porážkou Davida Štěrovského a Michala Kleina. Nyní však zaskočil trio favorizovanějších závodníků perfektním startem. Roland Benkö a Michael Hádek však před něho šli již v první zatáčce. „Nasral mě, že mě odved‘,“ uvedl Michael Hádek později na adresu maďarského závodníka. By se snažil, musel se smiřovat s prohrou, jelikož jediné předjetí, které jsme viděli, zajistil Michal Dudek. Na poslední chvíli sebral bod Zdeňku Holubovi, nicméně šance na poslední mistrovské pódium v životě se mu už vzdálila.

Ztráta Michaela Hádka ovšem neměla žádný dopad na stav šampionátu, jelikož Václav Milík přišel v patnácté jízdě o další bod. Pardubičanovi nevyšel start. V první zatáčce objel všechny jenom ne Michala Škurlu. „Byl jsem rychlejší, jel dobrou stopu a občas o něm i věděl,“ líčil Pražan, který opět skákal z pětistovky na stopětadvacítku, své vítězství.

Jan Holub mezitím vyhrál čtrnáctou jízdu, Roman Čejka zase nepoznal přemožitele v té šestnácté. Šampionát byl víceméně rozhodnut, závod vedl neporažený Jan Holub. Michael Hádek a Roman Čejka měli o bod méně, zatímco Roland Benkö a Václav Milík měli po deseti. Roland Benkö však vykročil směle k pódiu, když triumfoval ve slabší sedmnácté jízdě.

Potom se mezi vítěze zapsali Michal Škurla a Eduard Krčmář. První se radoval, druhý o poznání méně. „Chtěl jsem bednu,“ přiznával otevřeně své zklamání. Za nastávajícího šera tu však byla prestižní rozjížďka s číslem dvacet. Václav Milík skvěle odstartoval. Michael Hádek vyřešil mezitím zbývající dva a v nájezdu do druhé zatáčky proklouzl pod Václava Milíka.

„Když jsem viděl Milíčka pod sebou, nevěřil jsem tomu,“ komentoval Michael Hádek vítězství nad svým celoročním soupeřem, které korunovalo jeho dnešní vítězství i mistrovský titul. „Ale když jsem viděl, jak to dává na prkna, dal jsem mu to tam!“ Roman Čejka protnul metu před Janem Holubem a Maďaři se v depu začali radovat. Roland Benkö totiž skončil jako druhý, zatímco závod vyvrcholil tříčlenným rozjezdem o třetí místo.

Rozjezd opanoval Václav Milík. Roman Čejka chtěl mermomocí opět na stupně vítězů, když už na ně čekal tak dlouho. V první zatáčce Pardubičana objel, avšak Václav Milík byl znovu pánem situace už v následujícím nájezdu. „Venda tam proplul jako myška,“ vysekl mu pochvalu poražený Roman Čejka.

Pohled na nádherný balón jedinou odměnou
Stopětadvacítky jely v Liberci už potřetí v řadě. Jejich předposlednímu mistrovskému klání vévodilo neuvěřitelných jedenáct jme ve startovní listině. Mítink však poznamenalo mnoho pádů. Ten se nevyhnul ani suverénu pavlovického oválu Patriku Mikelovi. Po úvodním triumfu nad Jakubem Ondrouškem si při útoku na Michaelu Krupičkovu brnknul o její zadní kolo. Skončil v nemocnici, necítil se dobře a motala se mu hlava, ale naštěstí z kolize vyvázl bez vážnějších následků.

Pád přibrzdil také Jakub Ondrouška, takže dvojici pozůstalých favoritů Michala Škurlu proháněl jedině Richard Geyer. Němec v rozjížďce s číslem čtyři, která se opakovala kvůli pádu Michala Dvořáka, dvakrát odvedl Michala Škurlu. Ten však předtím v rozjížďce s číslem dvě dokázal korunovat své útoky na Michaelu Krupičkovou předjetím na protilehlé rovince posledního okruhu.

Už se pořádně setmělo, když měly stopětadvacítky vyvrcholit svou poslední sérií. Michaela Krupičková prolétla cílem jako blesk, ale slánský debutant Michal Dvořák upadl těsně před šachovnicovou vlajkou. Byl v bezvědomí a sanitka ho odvezla do nemocnice, naštěstí už jako posledního svého nedobrovolného pasažéra.

Tam už byla prakticky neproniknutelná a s mítinkem byl amen. Pětistovkáři si na pódiu rozebrali své ceny a vedle startovního roštu se pyšně nafukoval nádherný balón. Plameny plnící jeho útroby osvětlovaly scénu a lákaly diváky s platnou vstupenkou k letu do dvacetimetrové výše nad pavlovický stadión. Richard Geyer, Michaela Krupičková i Michal Škurla ho mohli také obdivovat. Čekali totiž na vyhlášení své kubatury. Ale marně, takže pohled na nebeský stroj jim byl jedinou odměnou.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘, jen mě nasral ten Maďar, že mě odved‘,“ svěřoval se Michael Hádek. „Odjeli jsme stejně, ale on to ze čtyřky protáh‘ v materiálu. Teď jsem s Vencou nevěděl, co vymyslet, prdnul jsem to pod něj a vyšlo to. Na starý kolena mám titul. Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný. Na začátku sezóny jsme se vsadili o sud piva, jeden bude u Holoubka, druhej‘ u Milíčků. Platí oni, paráda, ale musí to bejt‘plzeňská dvanáctka!“

„Smíšený pocity, to tam napiš,“ nebylo Václavu Milíkovi vůbec do řeči. „Snažil jsem se, až mě z toho porazil Michal Škurla. Snad příští rok, až odejde Haďas! Ale i kdyby tam byl, tak bych vyhrál já! Neposral bych ani jeden závod!“

„je to škoda, moh‘ jsem bejt‘ zase na bedně,“ krčil rameny Roman Čejka. „V rozjezdu jsem tam byl, ale Venda tam proplul jako myška. Hezky jsem si zajezdil. Největší chybu jsem udělal ve svý druhý jízdě. Nechal jsem se předjet od Michala Dudka. Ten bod mi mně píchnul.“

„Mohlo bejt‘ maximum,“ připomínal Jan Holub své čtyři vítězné jízdy zakončené závěrečnou nulou. „Ale stejně by mi to bylo prd platný v celkovým pořadí. Takže mám bronz. Uvidíme, jak to vyjde příští rok. Dneska mi to sedlo, dobře se jelo. Měl jsem pěkný starty, to byla nejspíš nějaká náhoda (smích).“

„Praskly dva jazýčky pod sedlem,“ nebyl Eduard Krčmář zrovna ve výřečné náladě. „Mohlo to bejt‘ lepší, chtěl jsem bednu, ale nevyšlo to. Měl jsem smůlu, druhou jízdu jsem jel na prázdný gumě. Byl jsem před Jéňou, najednou jsem se přetočil a nakonec mě málem předjel i Pouznar.“

„Normální pocity,“ odpovídal Michal Dudek na dotaz, jak se cítí po poslední juniorce své kariéry. „Každej‘ den není posvícení. Závody nevyšly. Jednou se dařilo, jednou se nedařilo. Takovej‘ je život, jednou budeš mít smůlu, jednou štěstí.“

„Začátek závodu nic moc,“ bilancoval Michal Škurla. „Na konci jsem to ale zmák‘. Šlo to pěkně od startu. S Vencou jsem byl rychlejší, měl dobrou stopu a občas o něm věděl.“

Kvalifikace:

  I. II. III.
1. Patrik Nagy, H 1.    
2. Roland Benkö, H   1.  
3. Stanislav Pouznar, Mšeno   E 1.
4. Michal Klein, Mšeno 2.   2.
5. David Štěrovský, Pardubice   2. 3.
6. Zdeněk Růžička, Mšeno 3.   4.

Hlavní závod:

1. Michael Hádek, Mšeno 3 3 3 2 3 14
2. Roland Benkö, H 2 3 2 3 3 13
3. Václav Milík, Pardubice 3 2 3 2 2 12+3
4. Roman Čejka, Slaný 3 2 3 3 1 12+2
5. Jan Holub, Mšeno 3 3 3 3 0 12+1
6. Eduard Krčmář, Slaný 1 2 2 1 3 9
7. Michal Dudek, Slaný 2 3 2 1 1 9
8. Pavol Pučko, Praha 2 2 1 2 2 9
9. Michal Škurla, Praha 1 1 0 3 3 8
10. Ondřej Smetana, Praha 0 1 1 2 2 6
11. Stanislav Pouznar, Mšeno 0 1 0 1 2 4
12. Patrik Nagy, H 1 0 1 1 1 4
13. Zdeněk Holub, Praha 0 0 2 0 1 3
14. Ondřej Veverka, Praha 2 X – – – 2
15. David Štěrovský, Pardubice (res) ex 1 0 R 1
16. Dominik Hinner, Praha 1 F/R – – – 1
17. Michal Klein, Mšeno 0 0 0 F 0 0
18. Zdeněk Růžička, Mšeno (res) R 0 0 0

Poznámka: v rozjížďce s číslem pět byl David Štěrovský vyloučen za ztrátu deflektoru

Konečné pořadí seriálu:

  SLA PLZ DIV MŠE PHA PCE LIB TOT
  23.4. 25.5. 16.7. 20.8. 23.8. 29.8. 10.9.  
1. Michael Hádek 14 13 14 (12) 13 15 14 83(95)
2. Václav Milík 13 15 14 (8) 13 12 12 79(87)
3. Jan Holub 13 12 12 14 12 (10) 12 75(85)
4. Roman Čejka (8) 11 12 13 12 12 12 72(80)
5. Michal Dudek 10 11 13 8 (5) 9 9 60(65)
6. Eduard Krčmář 10 9 (6) 9 9 10 9 56(62)
7. Pavol Pučko 13 8 8 – 9 8 9 55
8. Ondřej Veverka 8 9 9 10 10 6 (2) 52(54)
9. Ondřej Smetana 4 (1) 4 8 9 8 6 39(40)
10. Michal Škurla – – 5 9 5 6 8 33
11. Daniel Hádek – 7 9 8 9 – – 33
12. Zdeněk Holub 6 5 (2) 5 6 5 3 30(32)
13. Roland Benkö 4 1 – – – 8 13 26
14. Patrik Nagy – – – 7 2 6 4 19
15. Stanislav Pouznar 3 3 2 (0) 3 – 4 15
16. Dominik Hinner 2 6 5 – – – 1 14
17. Michal Klein (0) 3 1 3 1 1 0 9
18. Jaroslav Hladký 3 DNR 4 – – – – 7
19. Zdeněk Vrba 7 – – – – – – 7
20. Zdeněk Růžička – 2 0 2 2 0 0 6
21. David Štěrovský – – – 2 0 2 1 5
22. René Vidner 2 – – – – – – 2

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Richard Geyer, D 3 3 3 9
2. Michal Škurla, Praha 3 2 3 8
3. Michaela Krupičková, Liberec 2 3 3 (3) 8
4. Igor Kopiec, PL (ACCR) 1 3 2 (2) 6
5. Roman Mády, Plzeň 2 1 2 5
6. Lukáš Kovařík, Praha 1 1 2 4
7. Filip Hájek, Praha 1 2 1 (1) 4
8. Patrik Mikel, Praha 3 X – 3
9. Jakub Ondroušek, Chabařovice 2 X 1 3
10. Daniel Halamka, Slaný X 2 0 2
11. Michal Dvořák, Slaný X X 1 (F) 1

Poznámka: závod byl ukončen po pádu Michala Dvořáka v desáté jízdě s ohledem na tmu a do celkového pořadí byly započteny výsledky devíti rozjížděk.

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PLZ SLA PHA PCE BŘE LIB LIB LIB TOT
  24.4. 4.5. 21.5. 14.6. 13.7. 23.7. 6.8. 14.8. 10.9.  
1. Michal Škurla 12 (8) 11 12 11 10 12 10 8 86 (94)
2. Michaela Krupičková 10 9 9 9 (6) 12 8 8 8 72 (78)
3. Patrik Mikel 10 3 NS 7 11 10 12 12 3 68
4. Richard Geyer NS 12 9 11 9 NS NS NS 9 50
5. Jakub Ondroušek 2 4 5 5 NS 6 5 8 3 38
6. Roman Mády 1 NS 0 2 3 4 6 4 5 25
7. Lukáš Kovařík 7 (0) 2 2 4 3 2 1 4 25
8. Filip Hájek NS NS NS NS 1 3 2 4 4 14
9. Felix Wittiber 5 NS NS NS 3 NS 1 NS NS 9
10. Igor Kopiec NS NS NS NS NS NS NS NS 6 6
11. Daniel Halamka NS NS NS NS NS NS NS NS 2 2
12. Michal Dvořák NS NS NS NS NS NS NS NS 1 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Zítra můžete stoupat vzhůru s Janem Vernerem

Liberec – 9. září
Zítřejší závěrečný závod mistrovství republiky juniorů v libereckých Pavlovicích proběhne pod patronátem jednoho z nejslavnějších československých plochodrážníků Jana Vernera. Ten předá pohár, který bude putovní, takže se legendární závodník znovu zapíše do podvědomí fanoušků. Protože po závodech bude pro diváky připraven létající balón, bude stoupat vzhůru nejen jeho hvězda, ale i všichni, na které se dostane.

MČR Juniorů

Michael Hádek a Václav Milík nijak nemění své předzávodní zvyky

Liberec – 8. září
Bitva o juniorského krále české plochodrážní scény vyvrcholí pozítří odpoledne pod libereckým Ještědem. Na čele průběžné klasifikace figuruje Michael Hádek s náskokem dvou bodů před Václavem Milíkem. By ho Pardubičan musí porazit a navíc potřebuje, aby leader šampionátu dojel ještě jednou minimálně druhý, Michael Hádek rozhodně ještě neslaví. A to tím spíše, figuroval-li ještě na začátku minulého týdne o bod pozadu za Václavem Milíkem.

„Neřeším to,“ odpovídá Michael Hádek bez obalu, jak vnímá svou výchozí pozici před rozhodujícím libereckým podnikem. „Chystám se na to, jako na každej‘ jinej‘ závod. Je škoda, že nemám větší náskok. Takhle se nepovede jedna jízda nebo se něco pokazí a je to v prdeli.“

A co na to Václav Milík, který se minulé pondělí na vlastní kůži přesvědčil, jak lze o pozici leadera přijít? „Jdu na lov hadů,“ směje se a vybavuje si, že právě v Pavlovicích loni dosáhl první patnáctibodové maximum své kariéry. „Chtělo by to zase. Připravím se, vyspím se a nachystám motorky. Jako na každej‘ závod, buď to vyjde, nebo ne. Posral jsem si to ve Mšeně a v Pardubicích. Škoda, snad to vyjde a bude důvod, co oslavovat.“

Statistika nám nabízí zajímavý pohled na vzájemná střetnutí obou uchazečů o titul. Michael Hádek v šesti doposud uskutečněných závodech nechyběl ani jednou na stupních vítězů, přičemž jeho nejčastějším umístěním je druhé místo. Václav Milík naproti tomu dokázal zvítězit třikrát a nadto se může pochlubit aktivnější bilancí ze vzájemných rozjížděk. Díky dvěma rozjezdům oba proti sobě nastoupili osmkrát, přičemž Pardubičan byl v cíli před svým sokem pětkrát.

Jak Václav Milík, tak Michael Hádek budou v sobotu hledět především na rozjížďku s číslem dvacet. V ní totiž narazí nejen sami na sebe, ale společnost jim budou tvořit Jan Holub a Roman Čejka. Adrenalin navíc dodá i skutečnost, že tito dva právě tady musí vyřešit svůj interní duel o celkový bronz. Jan Holub se může prozatím pochlubit trojbodovou převahou, která rozhodně nemůže dodat žádný pocit jistoty.

Zkrátka a dobře, scénář sobotního závodu rozhodně nabídne dramatickou zápletku, jelikož úroveň našich nejmladších závodníků stále stoupá. V plánu je i kvalifikace, která by se měla konat hned po tréninku. Odpadne pouze v případě, kdy se nedostaví dva závodníci, přičemž pro přidělení volných startovních čísel bude potom rozhodující aktuální pořadí. O doprovodný program se postarají stopětadvacítky, jejichž počet se díky třem slánským debutantům dostal na neuvěřitelných jedenáct.

Vzájemná bilance obou pretendentů titulu v letošním MR:

  Michael Hádek Václav Milík vítěz vzájemné jízdy
23.4. – Slaný: 1. (14 bodů) 2. (13 bodů) Václav Milík
25.5. – Plzeň: 2. (13 bodů) 1. (15 bodů) Václav Milík
16.7. – Divišov: 2. (14 bodů) 1. (14 bodů) Václav Milík/Václav Milík*
20.8. – Mšeno: 3. (12 bodů) 7. (8 bodů) Michael Hádek
23.8. – Praha: 2. (13 bodů) 1. (13 bodů) Michael Hádek/Václav Milík*
29.8. – Pardubice: 1. (15 bodů) 2. (12 bodů) Michael Hádek

Poznámka: v Divišově a v Praze se oba borci střetli i v rozjezdu.

Startovní listina:

kvalifikace: Patrik Nagy, H
  Roland Benkö, H
  Stanislav Pouznar, Mšeno
  Michal Klein, Mšeno
  Zdeněk Růžička, Mšeno
  David Štěrovský, Pardubice
 
hlavní závod: 1 druhý z kvalifikace
  2 Ondřej Smetana, Praha
  3 Eduard Krčmář, Slaný
  4 Roman Čejka, Slaný
  5 Václav Milík, Pardubice
  6 Pavol Pučko, Praha
  7 Zdeněk Holub, Praha
  8 vítěz kvalifikace
  9 Dominik Hinner, Praha
  10 čtvrtý z kvalifikace
  11 Jan Holub, Mšeno
  12 Michal Dudek, Slaný
  13 Ondřej Veverka, Praha
  14 Michael Hádek, Mšeno
  15 třetí z kvalifikace
  16 Michal Škurla, Praha
  17 pátý z kvalifikace
  18 šestý z kvalifikace

Mistrovství republiky 125 ccm:

1 Michal Dvořák, Slaný
2 Jakub Ondroušek, Chabařovice
3 Lukáš Kovařík, Praha
4 Patrik Mikel, Praha
5 Michal Škurla, Praha
6 neobsazeno
7 Michaela Krupičková, Liberec
8 Igor Kopec, Slaný
9 Roman Mády, Plzeň
10 Daniel Halamka, Slaný
11 Richard Geyer, D
12 Filip Hájek, Praha

Foto: Wojta Zavřel

MČR Dvojic

Matěj Kůs pokládá svůj dnešní titul ve dvojicích za vůbec první

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 3. září
Matěj Kůs se do seznamu mistrů republiky dvojic zapsal už před pěti lety. Jenže tehdy v rozpáleném Slaném pouze z pozice náhradníka sledoval počínání Bohumila Brhela a Adriana Rymela a k titulu se moc nehlásil. Ode dneška je ovšem všechno jinak. Série neúspěchů byla prolomena a skvěle jedoucí pár Matěj Kůs – Renat Gafurov vyhrál v letošním ročníku v Březolupech úplně všechny rozjížďky.

Ořezaný program
Kdo by se ještě před měsícem nadál, že ve startovní listině šampionátu dvojic bude díra?! Ale nejprve se odhlásila Plzeň a včera dopoledne Mšeno. S deseti páry nebyl důvod pořádat kvalifikaci, jenže nikdo nemohl ani v nejbujnějších představách tušit, co se stane pražským juniorům.

„Stojí na 125. kilometru,“ odpovídal Vladimír Vopat, kde se mu pár minut před začátkem toulají Pavol Pučko a Ondřej Veverka. „Ani jedno auto jim nejede.“ Nejprve se v Divišově porouchal vůz Pavla Pučka. Veverkovi mu přijeli na pomoc, závadu odstranili a vydali se na jižní Moravu. Cestou však zastavila dodávka Ondřeje Veverky. S propáleným těsněním pod hlavou nešlo pokračovat.

Pražští junioři briskně přeložili veškeré závodnické propriety do dodávky Pavla Pučka. Jenže ta už se nerozjela a on se do Březolup dostal po servisním zásahu až dvě hodiny po slavnostním nástupu, když základní část stála osmnáctou jízdou těsně před svým vyvrcholením.

Skupina A rázem zahrnovala pouhé čtyři týmy. Na rozdíl od běžné praxe, že závodníci musí na dráhu sami i bez soupeřů, dnes jury čtyři rozjížďky elegantně zrušila. „Nemělo by to smysl,“ vysvětloval Petr Moravec. „Byla by to komedie.“ Mítink tak díky sériím po třech jízdách upaloval rychle kupředu.

V áčku záhy vykrystalizovaly dva favorizované páry. V tropickém žáru se jako první do role favoritů stylizovali Pražané. Rafal Fleger, s nímž se Martin Gavenda domluvil poté, co mu dal vale žarnovický vítěz Kamil Brzozowski, ovšem předvedl nejlepší start. Už v prvním oblouku se ovšem okolo něj mihnul Renat Gafurov. Jeho kolega Matěj Kůs březolupského Poláka stihnul ve druhé zatáčce.

Sedmibodové maximum pražského Olympu bylo ovšem se štěstím. Ze zadního kola Matěje Kůse unikal vzduch. A on musel po odmávání šachovnicovou vlajkou svůj motocykl nechat stát pod nájezdem do depa. V rozjížďce s číslem pět tandem Matěj Kůs – Renat Gafurov raketově odstartovali na Fritze Wallnera a Jána Halabrína v žarnovických vestách a v těch chvílích byli suverénně na čele skupiny.

Vzhledem k redukovanému programu se totiž Pardubice dostaly poprvé do akce až v deváté jízdě, tedy těsně před polovinou rozpisu. Tomáš Suchánek se prezentoval jako mistr bleskových startů, zatímco Stanislaw Burza minul Fritze Wallnera ještě před prvním nájezdem. Úvodních sedm bodů však byly posledním maximálním bodovým zářezem pardubického týmu.

V rozjížďce s číslem třináct březolupský Rafal Fleger podjel vedoucího Tomáše Suchánka. Ten však se Stanislawem Burzou vytvořil nepřekonatelnou hráz Martinu Gavendovi. A v systému dvojic nejde o vítězství jednotlivce, nýbrž celého páru. Proto Pardubičanům nesebrala postup do finálové části ani porážka od skvěle spolupracujících Matěje Kůse a Renata Gafurova v sedmnácté jízdě. Ob jednu rozjížďku Rafal Fleger s Martinem Gavendou sice odvedli Žarnovičany, leč v konečném součtu měli o bod méně než Pardubice. O finálové účasti neporazitelných Pražanů nemohlo být samozřejmě sebemenšího sporu.

Defekty stižení favorité
Skupina B už vypadla nabitější, a to nejen kvůli plnému stavu pěti dvojic. Na finálovou část mohly směle pomýšlet hned čtyři z nich, ale ani ta pátá tu nechtěla být jen do počtu. Jaroslav Petrák lehce zabloudil při nájezdu na novou dálnici za Přerovem, avšak přejímku stihnul včas a mohl debutovat za Otruba Team.

Ve čtvrté jízdě dokonale zaskočil Michala Mitka, který doplnil Eduarda Krčmáře v miletických barvách. Polák, jenž se v sestavě Olympu skvěle etabloval v české extralize, útočil ze všech sil. Cestu k vítězství mu však otevřel až sám Jaroslav Petrák, když mu ve třetím kole nechal v nájezdu do druhé zatáčky více prostoru, než bylo nutné.

„Zkurvil jsem to,“ nebral si Jaroslav Petrák vůbec žádné servítky. „Zalek‘ jsem se, jak je to rychlý. Měl jsem to dát až metr za hranu do toho materiálu. Moh‘ jsem tu jízdu vyhrát.“ Celkově však bral výhru Otruba Team. Jaromír Otruba totiž ve třetím kole vystřídal na třetím místě Eduarda Krčmáře, který odstavil svůj motocykl na zeleném trávníku.

Bylo evidentní, že má nyní mnohem větší problém než při přejímce, kdy ho technický komisař nechtěl pustit kvůli chybějícímu spodnímu krytu řetězu navzdory argumentům, že se stejným motocyklem absolvoval v týdnu dvě extraligy. „Nově udělanej‘ motor se afnul,“ líčil Eduard Krčmář nešastně.

Defektům bohužel nebyl ani zdaleka konec, o čemž se měl největší měrou přesvědčit František Liebezeit. Jakoby toho nebylo málo, že se musel obejít bez Martina Vaculíka, jenž se vydal plnit své ligové závazky do Skandinávie! Ve druhé jízdě Filip Šitera rychle odstartoval, avšak záhy se stal obětí Zdeňka Simota. Jeho parák z fanouškovské dvojice HBC Jan Jaroš nepustil ke slovu Richarda Wolffa.

A pak už to bylo jenom horší. Další klíčový duel v šesté jízdě se nesl ve znamení nadvlády Slaňáků Roberta Kosciechy a Martina Málka. Na konci druhého okruhu zastavil Filip Šitera. „Dal jsem těžkej‘ převod a začalo se to dusit,“ popisoval. „Bál jsem se, že se to zadírá, tak jsem radši klapnul.“ Výsledková katastrofa se dala na pochod.

Ve dvanácté jízdě předjel Michal Mitko Filipa Šiteru ještě před první zatáčkou. A Eduard Krčmář sebral poslední dva body Richardu Wolffovi. Tomu se zdálo, že se motor příliš nevytáčí a na startu osmnácté jízdy věděl proč. Rána byla slyšet až v depu. „Napadalo to tam a motor je v hajzlu,“ líčil, když s Dominikem Hinnerem přitlačili ztichlý stroj.

Osamocený Filip Šitera se razantně probil do čela na úkor Jaroslava Petráka. „Odstartovali jsme stejně a on mi srovnal hák,“ vyprávěl pardubický matador startující v Otruba Teamu. „Nemoh‘ jsem se o něj opřít, měl jsem lufta, aby neprask‘.“ Jaromír Otruba byl v cíli za svým kolegou. Spolu inkasovali své druhé dnešní vítězství a v konečném součtu se ve skupině umístili před ambiciózním uskupením DaK Moto.

Po explozi lepšího GM Eduarda Krčmáře nepostoupily ani Miletice, by Michal Mitko prohrál jen v rozjížďce s číslem šestnáct s Martinem Málkem. Slaný právě tady přišel o jediné body. Namále měli však i ve dvacáté jízdě, kde narazili na HBC. Jejich konto nebylo čisté, ale zahrnovalo dost bodů na cestu k finálovým jízdám. Mezi Slaňáky se vklínil Jan Jaroš, ale Martin Málek ho ve druhé zatáčce třetího okruhu podjel a vytlačil ven. Mšenský borec rozhodně nechtěl kapitulovat. V posledním oblouku útočil spodní stranou a nechtěně vrazil do Martina Málka. Oba krizový moment ustáli a Martin Málek byl na metě dříve.

Festival jízdy ve dvojici
Semifinále tradičně promíchalo soupeře z obou skupin, avšak v obou případech se z postupu radovaly týmy z áčka. První semifinálová jízda svedla na start pražský Olymp s fanouškovským HBC. Nejlépe odstartoval Matěj Kůs, který strategicky zbrzdil Jana Jaroše, aby Renat Gafurov mohl proklouznout do čela.

Oba Pražané okamžitě zformovali dvojici, avšak jejich pronásledovatelé se nevzdávali. Zdeněk Simota ovšem v nájezdu do druhé zatáčky pronikl mezi ně. Trvalo až do poslední zatáčky, než se Renat Gafurov po spodní straně vrátil za záda Matěje Kůse. Olymp neprohrál ani při svém čtvrtém vystoupení. Oba závodníci si však měli, co říct ještě v dojezdovém kole do depa. Čekalo je totiž už jenom finále.

Ani druhá semifinálová jízda nebyla prosta dramatické podívané. Oba Slaňáci si na poslední chvíli prohodili místa na startovním roštu. „Z dvojky jsem si moc nevěřil, když byl Tomáš Suchánek pode mnou,“ vysvětloval Martin Málek, proč si nakonec stoupnul až k ohrazení. Soustředil se na první zatáčku, v níž se pokusil objet oba Pardubičany.

Záměr se ovšem nezdařil a Tomáš Suchánek se Stanislawem Burzou zůstali před Martinem Málkem. Tomáš Suchánek byl zvenku dost rychlý, dokonce se mihnul na čele, avšak Robert Kosciecha vedení uhájil. Polák se nehnal bezhlavě dopředu, jel takticky, snažil se brzdit pardubické závodníky. Když se ovšem ohlédl, pokaždé za sebou spatřil Pardubičany, zatímco Martin Málek zůstával vzadu.

Tomáš Suchánek se ke všemu pral jako lev. V poslední zatáčce se znovu vnitřkem posunul před Roberta Kosciechu. Polský borec čtyři body za vítězství uhájil, jenže Tomáš Suchánek a Stanislaw Burza dali dohromady pět. A stali se protivníky Matěje Kůse a Renata Gafurova ve finálovém duelu o titul.

Ještě před ním se ale musela vyřešit otázka bronzu. V malém finále slavila úspěch opět taktika jízdy v páru. Nejlépe odstartoval Martin Málek. Uhlídal Jana Jaroše. A když se do čela posunul Zdeněk Simota, slánské ambice to neohrozilo. Za záda Martina Málka se totiž posunul Robert Kosciecha.

Společným úsilím nepustili Jana Jaroše před sebe a po průjezdu cílem se mohli radovat ze třetí příčky. „Nevěděl jsem o Honzovi, jak jsem se dostal mezi Slaňáky,“ uvědomoval si Zdeněk Simota. „Kdybych je zbrzdil, možná by je předjel…“ Jenže pozdě bycha honiti. Čtvrté místo dvojice financované z velké části fanoušky je samo o sobě úžasné. A to tím spíše, znamená-li potvrzení primátu nejlepšího soukromého týmu a je-li dosažená bez pomoci cizince. Nicméně medaile by přece jen byla tou třešničkou na už tak dost sladkém dortíku.

Těsně před finálovým startem se Matěj Kůs, věrný svému zvyku poslední doby, otočil a ještě se vracel vstříc vjezdu do depa. Na cestu mu troubila siréna ohlašující počátek dvouminutového limitu. Pražan vše stihnul včas. Po vylétnutí pásky se spolu s Renatem Gafurovem ujal vedení. Jejich styl mu mohl posloužit jako učebnicový příklad jízdy ve dvojici, což si uvědomoval i Tomáš Suchánek.

Ten na ně útočil s intenzitou rozzuřeného včelího roje až do poslední zatáčky. Na metě zaostal jen o kousek. „Byl jsem rychlejší, ale jeli vedle sebe,“ vyprávěl v cíli. „Poslali mě cejchu a ta mě zastavila.“ Stříbro je však doposud jeho nejlepším výsledkem. Životního umístění dosáhl i Matěj Kůs, jelikož své zlato z roku 2006 sám neuznává. Nyní se konečně stal českým šampiónem dvojic nejen v historických análech, ale především ve svých vlastních očích.

Hlasy z depa
„Ten titul jsem udělal, ale byl jsem jen náhradník a tak ho nepočítám,“ odmítal Matěj Kůs myšlenku, že po zlatu ze Slaného 2006 je šampiónem dvojic už podruhé. „Loni jsem to pokazil já, letos je to zásluha Renata. Většinu posil na českou extraligu jsem pomáhal domlouvat já. S Renatem vycházíme skvěle, dá se na něj spolehnout. Jeli jsme dobrou dvojici. První dvě jízdy jsem jel lajnu a pak se přesouval na venek. Ke konci jsem řek‘, že chci čtyřku, že si z ní věřím. Renat je inteligentní kluk a závodník, málokdo ví, že má vysokou školu a je inženýr. Je to vidět i na jeho stylu.“

„Po dlouhý době finále!,“ radoval se Tomáš Suchánek. „Hezky jsem si zazávodil. Musel jsem si to nahnat. Měl jsem špatný starty, oni měli lepší. Hned mě tam zavřeli. Byl jsem rychlejší, ale jeli vedle sebe. Poslali mě cejchu a ta mě zastavila. Byl jsem už třetí, takže tohle je životní výkon, titul přijde za rok.“

„Spokojenost, jen mě mrzí, že se mi nevyvedlo semifinále,“ hodnotil Martin Málek. „Ale bylo to dost náročné. Nejsem v pohodě, bolí mě záda, jak do mě bouchnul Honza Jaroš. Nečekal jsem to a škubnul hlavou. V semifinále se mi ten výjezd nepovedl. Možná jsem měl jet z vnitřku, ale z dvojky jsem si moc nevěřil, když byl Tomáš pode mnou. Zkusili jsme to, nevyšlo to, ale třetí místo je po tom týdnu úspěch. Motorka jela, myslím, dobře, pořád jsem něco zkoušel a na poslední tři jízdy to bylo, jak to mělo být. Perfektní práce od Roberta, nevyšlo semifinále, to je asi všechno.“

„Myslím, že to mohlo dopadnout líp,“ svěřoval se Zdeněk Simota. „Čtvrtý místo je nejhorší, co může bejt‘. Jak jsem se dostal mezi ně, nevěděl jsem o Honzovi. Kdybych je zbrzdil, možná by je předjel. Čtvrtý místo, uvidíme příští rok…“

„Jarda brečel, že nemá hák, tak jsem mu ho upravil,“ žertoval Filip Šitera ještě na téma svého duelu s Jaroslavem Petrákem v rozjížďce s číslem osmnáct, aby vzápětí u vědomí pátého místa svého týmu ve skupině zvážněl. „Na hovno, ostuda. Měli jsme za cíl postup, ale tohle je hrozná ostuda. Omlouvám se Fandovi Liebezeitovi. Poslední jízda byla povinnost vyhrát, takhle jedeme příští rok kvalifikaci. To mě moc mrzí!“

„Dneska pech,“ ztotožnil se Richard Wolff se svým kolegou. „Blbej‘ den, ale je to pro všechny stejný. Dráha v pohodě, seděla mi, škoda jízdy s Džej-džejem, chyběl půlmetr. Motor se nějak nevytáčel, měnil jsem převody jako na běžícím páse. Něco se v něm ale už odehrávalo. Byl jsem připravenej‘ dobře. V týmu jsme měli skvělou náladu a ani Šía nezapomněl na bonbóny gumídky. Výsledek mě hrozně mrzí, stačilo pár jízd zabodovat a bylo to úplně jiný. Takhle je to tragický.“

Hlavní závod:

Skupina A:    
1. PSK Olymp Praha   21
Matěj Kůs 3 3 4 10(2)
Renat Gafurov, RUS 4 4 3 11(1)
 
2. ZP Pardubice   14
Tomáš Suchánek 3 3 2 8(1)
Stanislaw Burza, PL 4 2 0 6(1)
 
3. Mitas Březolupy   13
Martin Gavenda 0 0 3 3(1)
Rafal Fleger, PL 2 4 4 10
 
4. Speedway Club Žarnovica   6
Ján Halabrín, SK 0 0 0 0
Fritz Wallner, A 2 2 2 6
 
 
Skupina B:    
1. AK Slaný   27
Martin Málek 3 3 2 3 11(3)
Robert Kosciecha, PL 4 4 4 4 16
 
2. HBC&Vrates Divišov   20
Jan Jaroš 2 2 3 2 9(2)
Zdeněk Simota 4 3 4 0 11
 
3. PRO TEC Miletice   17
Michal Mitko, PL 4 4 4 3 15
Eduard Krčmář E 0 2 0 2
 
4. Otruba Team   14
Jaromír Otruba 2 0 0 2 4(2)
Jaroslav Petrák 3 2 2 3 10
 
5. DaK Moto Liebezeit   12
Filip Šitera 3 R 3 4 10
Richard Wolff 0 2 0 E 2

Poznámka: jelikož oba závodníci AK Markéta Praha (Pavol Pučko a Ondřej Veverka) nedorazili kvůli poruše svých automobilů, skupina A proběhla jen ve čtyřech týmech a rozjížďky s inkriminovanou dvojicí se nekonaly.

Finálová skupina: SF1 SF2 MF FIN
1. PSK Olymp Praha 7     7
Matěj Kůs 4     4
Renat Gafurov, RUS 3     3
 
2. ZP Pardubice   5   2
Tomáš Suchánek   3   2
Stanislaw Burza, PL   2   0
 
3. AK Slaný   4 5  
Martin Málek   0 2  
Robert Kosciecha, PL   4 3  
 
4. HBC@Vrates Divišov 2   4  
Jan Jaroš 0   0  
Zdeněk Simota 2   4  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Dvojic

Jan Jaroš je před zítřkem optimistou

Březolupy – 2. září
Loni si Jan Jaroš společně s Filipem Šiterou dojel v českém šampionátu dvojic pro životní bronz. Letos se cesty třetího nejlepšího páru naší země rozešly. Jan Jaroš zítra nastoupí po boku Zdeňka Simoty za HBC&Vrates/Divišov, avšak na jeho ambicích se nic nemění.

„Myslím si, že je to dobrej‘ parák,“ vyjádřil se Jan Jaroš na adresu Zdeňka Simoty, který si po slánské extralize odskočil na rozlučkový mítink Phila Morrise v Birminghamu, aby pro výběr světa přispěl třemi body a bonusem v jeho prohraném utkání s výběrem Velké Británie.

Ambiciózní pár se objeví pod hlavičkou fanouškovského uskupení HBC&Vrates, v jehož názvu se letos objevuje i AK Divišov. „Uvidíme, jak se spasujeme a pojedeme společně,“ pokračuje Jan Jaroš. „Loni byl Zdenda mistr, já skončil s Filipem třetí. Samozřejmě člověk chce vyhrávat. Je to plochá dráha, je to sport. Uvidíme, jak se to skoulí.“

V červenci si Jan Jaroš otestoval březolupský ovál, když tu hájil barvy mšenského Greplu při první lize. „Jel jsem tam, abych si tu dráhu po dlouhý době zkusil,“ svěřil se Jan Jaroš. „Bylo to dobrý, vyzkoušel jsem si obě dvě motorky, takže si myslím, že to bude v cajku.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)