Archiv pro rubriku: MČR

MČR Na ledové dráze

Ledařský prodloužený víkend je velkým lákadlem

Pardubice a Živanice – 18. prosince
Není žádnou výjimkou, když na redakční e-mail dorazí ze zahraničí prosba od nějakého závodníka o pomoc se zajištěním startu v českých závodech. Platí to i při ledové ploché dráze, kde se tímto způsobem k nám dostal Angličan Mark Uzzell. Nyní je velikánským lákadlem plánované trojdenní vyvrcholení šampionátu jednotlivců ve Svítkově, Hamru a Růžené. Startovní listina je však už plná a nevešel se do ní ani Nor Jo Saertre. Důležité je, že její většinu tvoří čeští závodníci, jejichž počet se neustále zvyšuje. Vladimír Višváder se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se bude o motocykl dělit se svým mechanikem Jiřím Němcem.

„Tři dny jsou lákavé pro každého, ale už máme v těchto dnech tak trochu přes stav, takže spíše ne,“ reagoval na e-mail od Jo Saertreho Petr Moravec. „Zájem mají Rakušané, Švýcaři, Poláci. A přiznávám, že budeme upřednostňovat ty, co dají závody našim klukům, kterých je dnes dvanáct.“

Tím dvanáctým je Vladimír Višváder. V jeho případě by slovo nováček bylo hodně dehonestující. V jeho živanické garáži už stojí ledařský speciál. „Už mám motorku,“ září jeho majitel. „Už jsme ji nastartovali, byl tu i Josef Suchánek a Rambo. Když se nad tím zamyslíš, vidíš ty hřeby, nedá se na to vlízt, jen s přilbou a tmavýma brejlema (smích). Ale už to mám snížený na svou vejšku. Klatováci jsou habáni, já jsem menší. Ale dnes je trend vysokých motorek.“

Ledařský debut Vladimíra Višvádera však byl ohrožen. „Je to asi šest neděl, vylezl jsem z vany a s manželkou jsme si všimli, že mám na břiše flek,“ líčí Vladimír Višváder. „Mám boreliózu a musím brát antibiotika.“

Zdravotní patálie záhorského matadora paradoxně stály u zrodu kariéry nového ledaře. „Jirka Němec, můj mechanik, jak mu říkáme Fif, co se letos potápěl na šroubkách,“ představuje ho Vladimír Višváder. „Když se dozvěděl, že jsem nemocný, asi za půl hodiny řek‘, že by jel. Já pojedu taky, však mě znáš, ne? Máme ale jen jednu motorku, tak se budeme střídat. Když pojedeme proti sobě, třeba nám někdo další půjčí svou motorku.“

Nicméně letošní zima se prozatím podobá spíše březnovému předjaří a má daleko do arktické krutosti. Pakliže se minulý víkend rybníky potáhly slaboučkou ledovou krustičkou, v následujících dnech zase obnažily vodní hladinu.

„Pojmu to, že se prvního svezu v Růžený,“ plánuje Vladimír Višváder. „Ale z mýho pohledu je takový nezávodnický jít rovnou do závodu. Chtělo by to ještě někde vyzkoušet. To ale rozhodne ten nahoře, pánbůh…“

Foto: Zdeněk Holub st.

MČR Juniorů do 19 let

Zánik českých devatenáctek nehrozí

Pardubice – 29. listopadu
Evropské juniorské šampionáty od příštího roku zvýšily svou horní věkovou hranici na jednadvacet let. V české ploché dráze ovšem zánik domácího šampionátu do devatenácti let nehrozí. Ten je naplánován do Divišova a Petr Moravec magazínu speedwayA-Z řekl, že SPD bude na evropské reprezentační vesty upřednostňovat mladší závodníky.

„Platí rozhodnutí VV SPD, že na juniorské mistrovství Evropy budeme nominovat devatenáctileté, pokud to půjde,“ vysvětlil šéf české ploché dráhy. „Myslím si, stejně jako polský předseda, se kterým jsem to probíral, a který má na to stejný názor, že zvýšení věkového limitu není dobré rozhodnutí.“

Výjimka by mohla nastat při obsazování juniorského reprezentačního týmu, který během jediného týdne čekají dva závody na Ukrajině. Na sklonku dubna pojede kvalifikaci mistrovství světa v Rovně a hned příští sobotu evropské semifinále v Červenogradě. „Budeme se radit, zda juniorské družstvo vzhledem k té skoro termínové kolizi nezatěžovat dvěma cestami přes obávané hranice,“ komentoval toto téma Petr Moravec.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Na první titul se může čekat dlouho – Michael Hádek

Hodně věcí se dá napravit a jedním prohraným šampionátem kariéra plochodrážníka nekončí. Vždy je šance následující rok, jak o tom konec konců výmluvně promluvily příběhy Aleše Drymla a Matěje Kůse v předchozích dvou dílech našeho miniseriálu. Ovšem s jedinou výjimkou juniorského šampionátu, máte-li oslavu jednadvacátých narozenin za sebou. Michael Hádek si dobře uvědomoval, že pokud ho nevyhraje letos, potom už nikdy.
Pomalé, ale o to slibnější začátky
Zatímco jeho mladší bratr Daniel letos netrpělivě očekával datum svých patnáctých narozenin, aby se vrhnul naplno do závodnického kolotoče, jeho starší bratr ve své první sezóně před šesti lety absolvoval pouze šampionát devatenáctiletých na plzeňských Borech. „Ještě jsem nic neuměl a podle toho to taky dopadlo,“ hodnotil svůj debut o rok později, přičemž narážel na svou kolizi s Matějem Kůsem, jenž se zrovna vracel po těžkém zranění obratlů.

Předtím ovšem plzeňský nováček stačil upadnout dvakrát, takže celkové třinácté místo šlo na vrub skutečnosti, že pardubický Ladislav Kratochvíl a Pražan Jakub Fabian odstoupili ze závodu ještě dříve. O to větší rozruch Michael Hádek vzbudil v sezóně 2006. V Pardubicích se bez problémů kvalifikoval do závodu, aby se přesně na hraně udržel v přímo nasazené hlavní dvanáctce. A ve druhém podniku ve Slaném obsadil neuvěřitelnou pátou příčku, jejíž velikost doceníme u vědomí, že v oné sezóně v české juniorce gradoval generačně silný ročník 1985.

Jenže třetí závod se konal v Praze, jejíž dráhu neměl nikdy příliš v lásce. Chladné počasí vůbec nepřipomínalo, že se druhý den bude slavit mezinárodní den dětí. Nezaviněný pád v rozjížďce s číslem osm mu přinesl zranění nohy a nutnost dva závody vynechat.

V půlce července ve slovenské Žarnovici byl znovu zpátky ve hře. Podruhé v kariéře musel do kvalifikace, ale nutno jedním dechem dodat, že také naposledy. V hlavním závodě skončil hodně dole, stejně jako v posledním kole v Plzni a celkově zaknihoval čtrnácté místo. „Většinou jsem upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ svěřoval se na prahu sezóny 2007.

V ní se plzeňský junior postaral opět o senzační úvod. Po šestém místě ve Slaném se v Pardubicích ještě zlepšil. Ztratil jen dva body a postavil se na pódium hned pod nepřemožitelného Filipa Šiteru. „Dráha byla náročná, ale motorka jela skvěle, takže jsem každýmu ujel,“ zněl z jeho úst recept na premiérové pódium.

Když Štěstěna sedí ve vedlejším boxu
Jenže na další věnec si Michael Hádek musel počkat takřka půldruhého roku. Roku 2007 obsadil v juniorském šampionátu čtvrté místo. „Je to super,“ bilancoval v prosinci, když jsme se sešli v jedné pizzerii na Americké třídě v Plzni k exkluzivnímu rozhovoru. „Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích.“

Takřka na den přesně o rok později však z další bramborové medaile nebyl už vůbec nadšený. „Čekal jsem víc,“ nezastíral. „Ale zkazila to Kopřivnice, tam si Martin Gavenda udělal náskok.“ Michael Hádek na severu Moravy chyběl, jelikož dva dny předtím se zapletl do kolize s Pavlem Pučkem při devatenáctkách na plzeňských Borech.

Náskok Martina Gavendy nakonec nedokázal roztát ani po sériích medailových umístěních v posledních třech mítincích seriálu. Chyběla přízeň Fortuny, která se do jeho boxů nechtěla nechat pozvat ani v sezóně 2009. Juniorský šampionát tehdy přinesl obrovskou zápletku.

K titulu mířil Martin Vaculík, ale po nešastném pádě během zářijové extraligy ve Slaném, nemohl seriál dokončit. Michael Hádek byl rázem spolu s Pavlem Pučkem spoluleaderem průběžné klasifikace. V Liberci ho však přeskočil Matěj Kůs a díky nepovedenému závěru ve Mšeně patřila Michaelu Hádkovi až pátá příčka celkového pořadí.

Předloni hrál v celém seriálu roli suveréna on a Jan Holub, v jehož prospěch ovšem vyzněl závěr. „Jéňa bodoval víc než já, dokázal mě porážet,“ tvrdil Michael Hádek. „Kdybych nevynechal Divišov kvůli reprezentaci, možná bychom si to prohodili. Ale to je to kdyby. Mistrovství světa na dlouhý pro mě bylo přednější, teď toho ale někdy lituju. V Praze mě to po závodech žralo, ale jsou to závody a počítat se musí se vším. Ale co, Jéňa si ten titul taky zaslouží a příští rok ho budu mít já!“

Letos v dubnu se zdálo, že šlo o prorocká slova. Michael Hádek se ve Slaném dostal do čela průběžné klasifikace, z níž ho ovšem Václav Milík vystrnadil už o měsíc později na Borech. Pardubičan se držel vpředu i po Divišovu i Mšeně, kde ho ovšem přibrzdila páska a pád. V Praze však vyhrál, ale osudným se mu stal domácí Svítkov.

Zato Michael Hádek na dráze, která mu před čtyřmi lety přinesla premiérový věnec, kraloval. Získal dvoubodový náskok, který si dokázal ohlídat i v Liberci. „Na starý kolena mám titul,“ mohl se konečně radovat ze zlaté medaile. „Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný.“

Strýc se vymyká rodinné tradici:
Už pět členů dynastie Hádků se představilo za řidítky plochodrážního stroje, avšak v rodinné sbírce jsou jen dvě zlaté medaile z mistrovství republiky juniorů. První získal Bořivoj Hádek v sezóně 1989, druhý letos jeho syn. Spojuje je skutečnost, že oba triumfovali v posledním roce své juniorské kariéry. Navíc jsou po Jiřím a Mariánu Jiroutovými a dvou Janech Holubech teprve třetí dvojicí, v níž potomek dokázal navázat na juniorský triumf svého rodiče.

Jan Hádek nejstarší nemohl ve své kariéře do domácího juniorského šampionátu, jenž se odvíjí od roku 1974, logicky zasáhnout. A jeho mladší vnuk Daniel má svá lepší juniorská léta před sebou. Třetím Hádkem, jenž měl juniorský titul na dosah, byl Jan mladší, bratr Bořivoje a tím pádem strýc Michaela a Daniela.

Nakročeno k němu měl v sezóně 1991, kdy ve svých devatenácti mohl zlomit teorii, že Hádkové vyhrávají českou juniorku až v jednadvaceti letech. Suverénně vyhrál semifinálovou skupinu B, když ve dvou závodech přišel o jediný bod. V prvním finále v Divišově však ztratil dva body na Jana Fejfara, aby osmé místo v dalším mítinku v Divišově přineslo dokonalou pohromu.

Jan Hádek jí ovšem čelil statečně. Triumfoval hned druhý den v Praze a před závěrem ve Svitavách mu na Jana Fejfara chyběly čtyři body. Kvůli dešti se mítink o měsíc přeložil. Jan Hádek v něm nakonec skončil až sedmý. Přišel o šanci na titul, navíc mu Jiří Hurych v dodatkové jízdě sebral i stříbro. Plzeňský závodník byl odhodlán porvat se o zlato v roce 1992, ale jeho ambicím se do cesty postavilo zranění utrpěné v tréninku před dubnovou extraligou v Pardubicích.

Michael Hádek v mistrovství republiky juniorů do 21 let:

rok: celkově: jednotlivé závody:
2006 14. Pardubice kvalifikace 2., závod 12. – Slaný 5. – Praha 18. – Chabařovice a Mšeno NS – Žarnovica kvalifikace 3., závod 14. – Plzeň 15.
 
2007 4. Slaný 6. – Pardubice 2. – Chabařovice 8. – Plzeň 5.
 
2008 4. Pardubice 8. – Praha 7. – Kopřivnice NS – Mšeno 3. – Slaný 2. – Plzeň 3.
 
2009 5. Pardubice 2. – Praha 7. – Divišov 6. – Liberec 3. – Mšeno 8.
 
2010 2. Pardubice 6. – Plzeň 1. – Liberec 5. – Divišov NS – Mšeno 1. – Praha 3.
 
2011 1. Slaný 1. – Plzeň 2. – Divišov 2. – Mšeno 3. – Praha 2. – Pardubice 1. – Liberec 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na ledové dráze

Realizace ruské zimy v Pardubicích potřebuje už jen přízeň dědečka Mrazíka

Pardubice – 24. listopadu
Kromě plochodrážním speciálů se už po svítkovském stadiónu prohánělo ledacos. V sedmdesátých letech dokonce autokrosové buginy či obouchané peugeoty francouzských kaskadérů. Automobily tu řádily i v posledních letech v rámci Autoslide, závodní mopedy otevírají nedělní program Zlaté přilby a mívají tu i jednu ze zastávek Stadion Cupu. Když se tu letos v lednu střeli pardubičtí hokejisté v extraligovém mači s Brnem, nikoho by nenapadlo, že ledová plocha se na tradičním plochodrážním závodišti bude budovat také napřesrok. Pokud počasí dovolí, v pátek 20. ledna se zde uskuteční třetí podnik mistrovství republiky na ledové ploché dráze.

„Již několik let se snažíme vyplnit zimní přestávku něčím, co by využívalo náš nádherný stadion,“ vysvětluje Petr Moravec, místopředseda klubu, jak revoluční myšlenka vznikla. „Proto třeba dva roky Autoslide, proto jsme letos v lednu rádi byli u lednové parády našeho pardubického hokejového klubu. My samozřejmě nemáme prostředky na to, abychom natáhli pod drahou chladící zařízení, nebo jsme věřili tomu, že se to zaplatí z akce a instalovali ho, ale máme lidi, kteří chtějí využít případného příznivého počasí a dráhu vytvoří. Je to pro někoho možná šílený nápad, ale Pardubice léta ledovou plochou dráhu podporují a fandí i pomáhají těm nadšencům z jihu i severu naší země. Teď jsme si řekli, že je na čase ten závod také zkusit udělat sami. Ten nápad, že to bude ve Svítkově, jsme si ještě z legrace řekli letos v Togliatti s Petrem Makuševem, tam to dělají přesně tak, jako to chceme udělat my. To co bylo původně šílený nápad, je najednou na stole a pracuje se na tom, jenom škoda, že na rozdíl od Rusů nemáme tu jistotu správné a pro náš účel potřebné zimy.“

AMK Zlatá přilba se od počátku sedmdesátých let více než dvacet let pořadatelsky podílel na konání ledařských závodů ve Svratouchu, letos hodně pomáhal Radku Hutlovi při jeho premiéře v Mělicích. Co všechno však bude obnášet vytvořit ledovou vrstvu na obrovském plochodrážním letišti?

„Budovat začneme ve chvíli, kdy bude předpověď příznivá pro naše plány,“ rozvíjí Petr Moravec své plány. „Na současné dráze bychom rádi vytvořili ovál o délce 391 metrů. Široký bude deset metrů. Samozřejmě to bude především o dobrovolné práci a určitě to spolyká několik nocí, ale věřte, že už je z tohoto nápadu několik lidí nadšeno a dobrovolně se hlásí k tomu, že obětují svůj volný čas. Na dráhu přijde nalít hodně vody, navíc musíme dát pod led do zatáček folii, abychom co nejméně minimalizovali škody na dráze. To samozřejmě bude chtít hodně lidí a já jsem šastný, že takové lidi v klubu i mimo něj máme.“

Přivřeme oči a představme si, že letošní nástěnný kalendář už byl spolknut bezedným kontejnerem na tříděný odpad, a že jeho mladší bratříček právě zobrazuje pátek 21. ledna 2012…

„Počítáme s tím, že poprvé v historii české ledové ploché dráhy se na našem území pojede závod na ledové ploché dráze za umělého osvětlení,“ pomáhá Petr Moravec nabudit lákavou představu. „Takže začátek v osmnáct hodin. Přáli bychom si, aby čerstvě nasněžilo a byla skutečně super zimní atmosféra. To, že k takovému počasí patří svařák nebo punč, je zcela jasné. Parkoviště závodních strojů umístíme v prostorách normálního depa a samozřejmě počítáme s tím, že hned po závodech jej otevřeme, aby si diváci mohli vše prohlédnout zblízka. Vstupné jsme ještě neprojednávali, nepředpokládáme však, že půjdeme přes sto korun, ale co víme určitě, děti budou moci tento závod navštívit bezplatně tak, jak je u nás zvykem. No, a nakonec by třeba mohl být i nějaký ten ohňostroj.
Takže teď už si jenom přát, aby byla super zima a my mohli na našem stadionu přivítat nejenom naše závodníky, ale samozřejmě i nějakou tu zahraniční ozdobu startovní listiny.“

Foto: Petr Makušev a Jiří Havlíček

MČR Na ledové dráze

České ledy jsou opět naplánovány velkoryse

Pardubice – 21. listopadu
Minulou středu v Pardubicích jednali zástupci VV SPD s pořadateli ledařských závodů a vlastními závodníky. Pakliže bude paní Zima jejich plánům nakloněna, čekají nás dva šampionáty, které budou zahrnovat rekordních devět podniků včetně svítkovského stadiónu.

Absolutní novinkou je závod v Nepomuku, který ovšem musí být potvrzen. Ke třem letošním pořadatelům z Růžené, Mělic a Hamru na Jezeře, se opět pokusí vrátit Kopřivnice, hlášen je i comeback Českých Budějovic a premiéra pardubického Svítkova.

Novinkou v řádech je sazebník náhrad mistrovství republiky jednotlivců. By jsou prémie předmětem dohody pořadatele se závodníkem, v reglementu je zakotvena nejnižší finanční prémie pro první čtyři nejlepší od čtyř tisíc dolů až k jedné tisícovce.

Pakliže se uskuteční více než dva mistrovské podniky, jeden nejhorší výsledek se bude škrtat. Mistr bude vyhlášen i v případě uskutečnění jednoho jediného klání. V šampionátu družstev jsou připraveny tři alternativy rozpisu – pro šest, sedm a osm až deset týmů. Tým se může skládat ze dvou či tří závodníků, přičemž je stanoveno, že každý jezdec může být klasifikován pouze v jediném družstvu.

V mistrovství republiky družstev se budou přidělovat tabulkové body dle klíče 12-10-8-7-6-5 atd., sčítat se budou všechny výsledky a i tady bude vyhlášen vítěz i v případě konání jediného klání. V obou šampionátech se budou smět používat rovněž staré tlumiče výfuku, jelikož řády povolují tlumiče s platnou homologací z let 2009, 2010 a 2011.

Kalendář ledařských šampionátů republiky:

jednotlivci: 1.1. – Růžená (náhradní termín 7.1.)
  15.1. – České Budějovice
  20.1. – Pardubice, Svítkov
  21.1. – Hamr na Jezeře
  22.1. – Nepomuk (bude potvrzeno)
 
družstva: 4.2. – Mělice
  5.2. – Kopřivnice
  11.2. – Růžená
  18.2. – Hamr na Jezeře

Poznámka: obě soutěže mají pevně stanovený nejzazší termín ukončení 28.2. Náhradní termíny mistrovství republiky jednotlivců nesmí kolidovat s podniky mistrovství světa a Evropy, ale pro šampionát družstev žádný limit náhradních termínů neplatí.


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Dvojic

Na první titul se může čekat dlouho – Matěj Kůs

Skončil červencovým horkem rozpálený závod. Bohumil Brhel s Adrianem Rymelem si dopřávali mohutné doušky osvěžujícího šampaňské. Pozadu za nimi nezůstával ani Matěj Kůs oblečený do žlutého motokrosového oblečení. Starší kolegové mu posadili na krk obrovský zlatý věnec. Na kalendáři byl datum 5. červenec 2006 a Pražané se právě ve Slaném stali šampióny dvojic. Avšak ten nejmladší z nich se jako správný vítěz této soutěže cítí teprve necelého čtvrt roku.
Žádná zábava na postu náhradníka
„Dneska jsem se moc nenadřel,“ komentoval tehdy Matěj Kůs svůj přínos pro pražský titul, avšak zároveň měl v jedné věci jasno: „Ale nebavilo by mě pořád dělat jen náhradníka!“ Příležitost se mu naskytla hned napřesrok. Juniorský talent vytvořil kombinaci s Josefem Francem, zatímco rezervistou se stal Pavel Ondrašík. Spojení hlavičkou pražské Markéty a logem Bellis byli jedinou tříčlennou sestavou divišovského mítinku.

Pavel Ondrašík se však nakonec vůbec nedostal ke slovu. Josef Franc a Matěj Kůs vyhráli skupinu B a v semifinále smetli Michaela Hádka s Janem Holubem, jejichž čtvrté místo se stalo senzací. Ve finále proti nim stanuli Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem, kteří tehdy hájili barvy Olympu.

Rozhodnutí bohužel padlo předčasně. Matěj Kůs putoval kvůli najetí do pásky o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru, ostatní tři se na roštu sunuli doleva. Josef Franc nestačil najít vhodnou kolej, takže Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem hráli jednoznačný prim.

„Bylo to i cizím zaviněním rozhodčího, kterej‘ udělal chybu a nesebral odvahu vzít rozhodnutí nazpátek,“ bilancoval Matěj Kůs o půl roku později v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z. „Kdo stál u pásky, viděl, jsem tam nenajel já. Když si závodník uvědomí, že proti rozhodnutí rozhodčího nejde protestovat, nemá cenu dělat ňáký scény, i když se nakonec rozhodčí po závodě přizná nahlas.“

A tak nezbylo, než zase rok čekat. Mistrovství republiky anno domini 2008 pořádaly Březolupy. Matěj Kůs byl nahlášen v sestavě pražské Markéty společně s Janem Jarošem. Jenže měsíc před závodem si poranil ledvinu v sérii dodatkových jízd finále evropského šampionátu jednotlivců v Lendavě, v němž skončil čtvrtý. Na Moravu nakonec nedorazil ani Jan Jaroš, který si od partnerství s Matějem Kůsem sliboval skvělé ambice.

Splněný slib
V Liberci v červenci 2009 však společně s Lubošem Tomíčkem skončili svou pou už v základní skupině. „Zkazil jsem jednu jízdu,“ bral Matěj Kůs část viny na sebe a připomněl úvodní prohru s Grzegorzem Walaskem a Martinem Vaculík, by ve všech ostatních případech projížděl cílem jako vítěz.

Dalším slovům se z jeho úst už příliš nechtělo, nicméně ještě dodal: „Příští rok se budeme prát znovu!“ Za sedm let kariéry už mnohokrát přesvědčil, že podobná prohlášení neříká jen do větru. Loni se domluvil s polským čahounem Rafalem Dobruckim, který v pražských barvách zaznamenal svou premiéru v české extralize.

HBC fans však kontrovali neméně ambiciózním jezdeckým spojením Josef Franc – Zdeněk Simota. Jejich vítězstvím skončil vzájemný střet ve skupině a celá čtveřice stanula proti sobě i ve finálové jízdě. V něm Josef Franc odvedl Rafala Dobruckeho, zatímco Zdeněk Simota strážil Matěje Kůse.

„Jsem zklamanej‘ na to, abych přijímal gratulace,“ reagoval Matěj Kůs po návratu do depa. Zámek z jeho úst se odemkl až na tiskové konferenci. Titul byl blízko a nebyl hlavně kvůli mýmu výkonu. Rozhodl nepovedenej‘ start ve finále. I kdybych ho udělal, byl jsem pomalej‘.“

Letos se Matěj Kůs domluvil s Renatem Gafurovem. A ještě nikdo jiný od roku 2003, kdy se systémem britských dvojic jelo u nás poprvé, nezískal mistrovský titul tak suverénně jako oni. Sedmička v kolonkách jejich bodového zisku střídala sedmičku, lhostejno zda ve skupině, semifinále či finále.

„Loni jsem to pokazil já, letos je to zásluha Renata,“ uznával Matěj Kůs zásluhy svého paráka. „Vycházíme spolu skvěle, dá se na něj spolehnout. Jeli jsme dobrou dvojici. První dvě jízdy jsem jel lajnu a pak se přesouval na venek. Ke konci jsem řek‘, že chci čtyřku, že si z ní věřím. Renat je inteligentní kluk a závodník, málokdo ví, že má vysokou školu a je inženýr. Je to vidět i na jeho stylu.“

Připomínku, že je de iure vlastně dvojnásobným mistrem dvojic, odmítl. „Ten titul jsem udělal, ale byl jsem jen náhradník a tak ho nepočítám.“

Na Moravě poprvé na pódiu:
Matěj Kůs se postavil na stupně vítězů už při své premiéře. V sedle stopětadvacítky se ve vůbec prvním mistrovském závodě kolibříků v Pardubicích popral o vítězství se slánským Petrem Babičkou, aby mu podlehl až na cílové metě finálové jízdy. O tři dny později vyhrál vložený závod slabší kubatury při Memoriálu Emila Sovy ve Mšeně.

Jenže vzápětí zasedla rodinná rada a stopětadvacítka zůstala odložena. Matěj Kůs později své rozhodnutí věnovat se plně pětistovkám jako výměnu bakeliáku za luxusní Mercedes. Jenže protože ještě neoslavil patnácté narozeniny, mohl s půllitrem pouze trénovat. Ale přišel 21. červenec 2004 a on se v rámci šampionátu juniorských družstev dočkal ostrého debutu.

Mistrovství republiky juniorských družstev 2004 se skládalo z deseti podniků, přičemž Matěj Kůs stihnul plnou polovinu. Vedle svých kmenových pražských kolegů Antonína Gallianiho a Michala Matuly hostoval ve dvou případech za Pardubice po boku Pavla Fuksy. Nejlepším výkonem jeho týmu se stala dvě čtvrtá místa. Přesto se Matěj Kůs v posledním podniku série v Březolupech dočkal nejvyššího stupínku vítěze.

Miloslav Verner prostřednictvím své firmy Rimini věnoval tři zvláštní poháry. První, určený pro nejlepšího jednotlivce závodu ukořistil díky svému osmnáctibodovému maximu jeho vnuk Filip Šitera. Hlasování diváků určilo za nejsympatičtějšího závodníka Martina Málka, zatímco pohár pro nejmladšího účastníka zbyl na čerstvě patnáctiletého Matěje Kůse. Netrvalo ovšem dlouho a talentovaný závodník pražského Olympu začal sbírat trofeje vlastním přičiněním.

Matěj Kůs v mistrovství republiky dvojic:

2006 Slaný PSK Olymp Praha s Bohumilem Brhelem a Adrianem Rymelem – 1.
2007 Divišov AK Markéta Praha s Josefem Francem a Pavlem Ondrašíkem – 2.
2009 Liberec PSK Olymp Praha s Lubošem Tomíčkem – 3. ve skupině
2010 Divišov PSK Olymp Praha s Rafalem Dobruckim – 2.
2011 Březolupy PSK Olymp Praha s Renatem Gafurovem – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach