AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 18. dubna
V poměrně velkém počtu poruch při semifinále šampionátu jednotlivců AČR v Pardubicích hrály prim přetržené primární řetězy. Ty v konečném důsledku snížily úroveň dramatu. Kdyby Michal Škurla kvůli němu neopustil vedení ve dvaadvacáté jízdě, rozjíždělo by se hned pět závodníků o postup. Takhle se Michal Škurla mohl utěšovat náhradnickým postem a vidinou úsěpchu v konkurečním šampionátu ČSMS. Ronny Weis tak zamířil na druhou příčku pódia mezi neporazitelného Martina Gavenda a Patrika Nagyho. A o zbývající tři finálové vesty se konal rozjezd ve čtyřech.

Pád a prošvihnutá jízda sebraly Martinu Gavendovi sobě rovné
Šest volných míst a dva náhradnické posty ve finálové části mistrovství republiky jednotlivců AČR byly kromobyčejným katalyzátorem jezdeckého zájmu. V minulosti se jeho přebytek řešil kvalifikacemi, letos přišel ke slovu rozpis pro dvacet závodníků. Tolik borců v českém semifinále startovalo už před čtyřmi lety v Kopřivnici, ale tehdy se každý z nich postavil na start pouze čtyřikrát. Systém na pětadvacet rozjížděk tak dnes prožil svou premiéru.

Příliš husté síto stanovilo strategii pro úspěch jednoznačně. Každý bod byl klíčový a každá prohra mohla mít fatální důsledky. Kdo by se tedy divil skleslé náladě Zdeňka Holuba během druhé úpravy dráhy? V rozjížďce s číslem jedna neohroženě proniknul první zatáčkou před Ronnyho Weise, aby posléze mařil jeden Němcův útok za druhým. V posledním oblouku s vytrčenou pravou nohou ve stylu Vladimíra Višvádera.

„Koukám, že tam někdo jede, tak jsem tam dal nohu,“ svěřoval se o chvilku později ve svém boxu. Jenže v sedmé jízdě zůstal stát s poruchou zapalování ještě během prvního okruhu. Martin Gavenda mezitím odvrátil nájezd Patrika Nagye. A protože prve ve čtvrté jízdě za sebou nechal Ondřeje Veverku, Michaela Hádka a Vladimíra Višvádera už během úvodních metrů, stal se prozatím prvním z neporažených.

Po deseti jízdách však jeho příkladu následovali slánští junioři. Eduard Krčmář se na vítěznou dráhu vydal v rozjížďce s číslem dvě, kdy si po skvělém startu ani neměl čas všímat souboje Michala Dudka s Tomášem Jůzou v prvním oblouku. Stejně suverénně si počínal i v osmé jízdě, takže se opět největší drama odehrávalo za jeho zády. Stanislav Pouznar v první zatáčce přeskočil Ondřeje Smetanu, leč prázdná zadní pneumatika mu zabránila bodovat vůbec.

Roman Čejka svého prvního triumfu dosáhl se stejnou lehkostí jako jeho mladší klubový kolega. Ve třetí jízdě panoval od startu až do cíle, zatímco Krzysztof Nowacki zvládal odvracet nápor Michala Kleina. V rozjížďce s číslem devět se však musel slánský junior bránit sám. Startovní manévr jej vynesl do čela před Ronnyho Weise, jenž ho posléze urputně proháněl celá čtyři kola.

Jenže slánským juniorům nebylo dopřáno, aby létajícímu Martinu Gavendovi sekundovali dlouho. Eduard Krčmář se s pražským Moravanem střetnul v rozjížďce s číslem jedenáct, avšak oba je svým skvělým startem zaskočil Michal Klein. Z prvního výjezdu vylétl na čele Martin Gavenda, avšak mšenský závodník držel druhé místo.

Před druhou zatáčkou však upadl. Eduard Krčmář už nemohl nic dělat a po střetu s padajícím Mšeňákem letěl až do bariéry. Okamžitě pro něho vyrazila ambulance, avšak slánský závodník odešel po svých. Otřesený však nemohl v závodě pokračovat, což později potvrdil slovy: „Vůbec nevím, co se stalo.“

Repete s Jaromírem Otrubou coby jediným soupeřem Martin Gavenda proměnil v další velké sólo. Roman Čejka ho vzápětí napodobil, když nebezpečného Ondřeje Veverku připravil o druhé místo Ondřej Smetana. Slánský závodník však z vedení vypadl hned na začátku čtvrté série, přičemž prohrál de facto sám se sebou.

Soupeři už stáli na roštu šestnácté jízdy, leč po Romanu Čejkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Konečně vyrazil z boxu v zadní části depa a hnal se plným tryskem na ovál. Práh na dráhu doslova přeskočil, ale to už na digitální časomíře svítily pouze čtyři červené nuly. A tak se mohl pouze otočit a vyjete zpátky do kopečka ke svým mechanikům. „Zapomněl jsem, že mám jízdu,“ láteřil za doprovodu nadávek na svou adresu, které by klidně mohly sloužit jako zvuková kulisa tvrdého pornofilmu.

Kromě pódia nebylo jasné vůbec nic
Smůla obou Slaňáků zamotaly postupovou zápletkou. K dramatu přispěl i samotný Martin Gavenda. Dosavadní suverén totiž na startu osmnácté jízdy zaváhal a mohl jen sledovat, jak Michal Škurla v první zatáčce objíždí Reného Vidnera. Avšak role pasivního pozorovatele, jak se o vítězství perou jiní, mu neseděla a do druhého okruhu najížděl jako první už on. „Trošku jsem to podcenil, ale zabojoval jsem,“ svěřoval se později.

V ten moment byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci Ronny Weis. Ten se do Svítkova vrátil podruhé během více než patnácti let minulou středu. Perfektně však vystihnul nastavení motocyklu. Na úvod nestačil dohnat Zdeňka Holuba a potom Romana Čejku, nicméně nikdo další už dnes před ním do cíle dorazit neměl.

V rozjížďce s číslem třináct rychle zmizel ze startovního roštu. A když se Patrik Nagy v zatáčce u depa druhého okruhu spodní stranou posunul pod Michala Škurlu, vedoucího Němce už ohrozit nedokázal. Ve dvacáté jízdě měl proti sobě pouze Ondřeje Veverku, na něhož odstartoval. Pražan kousal, kousal, ale cestu k předjetí nenašel, což ho později motivovali k přiznání: „Jízdu s Ronnym jsem posral!“

Ronny Weis další triumf ve stylu start – cíl přidal v rozjížďce s číslem dvaadvacet. V těch chvílích už věděl, že může být nejhůře druhý. Patrik Nagy sbíral zpočátku jednu dvojku za druhou, aby po osudné diskvalifikaci Romana Čejky sám ovládl šestnáctou jízdu. V předposlední rozjížďce objel Vladimíra Višvádera už v první zatáčce a jeho skóre se zastavilo na dvanácti bodech.

Bylo jasné, že v semifinále českého šampionátu skončí na stupních vítězů dva cizinci. O vítězi se rozhodlo až na úplný závěr. Martin Gavenda měl tak velký apetit na body, že na něho nestačil ani Roman Čejka. Zatímco Pražan v červeném se mohl chystat na pěší výlet na nejvyšší stupeň, slánský borec zdaleka netušil, jakou roli bude hrát ve finále.

Jedenáct bodů neměl jenom on, ale i Ondřej Veverka, Michael Hádek a Zdeněk Holub. Chyběla jen dvě kola a mezi aspiranty na poslední tři místa ve finále byl i Michal Škurla. Jenže stejně jako předtím Krzysztofu Nowackemu, René Vidnerovi a Stanislavu Pouznarovi i jemu prasknul primární řetěz. A to zrovna ve chvíli, kdy mu dva body už nedokázali sebrat ani Michal Dudek, ani Michal Klein. „Posral bych se z toho,“ nadával Michal Škurla. „V životě mi neprask‘ řetěz, až teď když o něco jde!“

A tak zatímco si přeplněné depo začalo ulevovat vyklízením motocyklů a dalších závodnických propriet, chystal se čtyřčlenný rozjezd na závěr. I když prakticky každý závodník se bezpočtukrát vyjádří, že žádné kdyby v ploché dráze neplatí, tady se nešlo onoho slůvka nedovolávat. Nejžárnější příklad poskytl Roman Čejka. O technické smůle Zdeňka Holuba již byla řeč, i když tomu Štěstěna svou nepřízeň vynahradila hned v rozjížďce s číslem patnáct. Vítězství získal, až když se v poslední zatáčce roztrhnul primární řetěz vedoucího Reného Vidnera.

Ondřej Veverka litoval především dvanácté jízdy, o níž už byla řeč, a také rovněž zmiňované prohry s Ronny Weisem. V třiadvacáté jízdě ovšem dokázal uštvat Zdeňka Holuba a vydobýt si poslední šanci v rozjezdu. Michaelu Hádkovi k ní zase pomohl Adrian Rymel. Po třech sériích totiž plzeňskému závodníkovi poradil dokonalé nastavení motocyklu a ten šel záhy od vítězství k vítězství.

Po triumfech v posledních dvou sériích vystřelil rychle do čela také v dodatkové jízdě. Ondřej Veverka a Roman Čejka hned za ním, zatímco Zdeněk Holub uzavíral řadu. Během čtyř kol si každý dával bedlivý pozor, aby o svou pozici nepřišel, takže finálovou tajenku víceméně rozhodl už start rozjezdu.

Hlasy z depa
„Báječné,“ shrnul Martin Gavenda své pocity. „Jel jsem sem s pocitem, že chci vyhrát. A vyšlo to. V předposlední jízdě jsem to trošku podcenil, ale zabojoval jsem. Ani bych nevěřil, že moje vítězství vypadalo lehce. A lehký to taky nebylo. Teď bych chtěl zamíchat kartami v boji o mistra.“

„Lepší než minulý týden,“ porovnal Ronny Weis semiifnále s předcházejícím přeborem. „To jsem byl v Pardubicích poprvé od roku 1995, kdy jsem jel Zlatou stuhu, a celý závod pršelo. Všechno jsem musel zkoušet, ale dneska už bylo všechno super. Jsem ve finále českého mistrovství a to je vynikající.“

„Bída a utrpení,“ hodnotil Michael Hádek svou letošní závodní premiéru, by našel cestu do finále. „První tři jízdy byly utrpení. Jednou jsem vyhrál, ale motorka byla všelijaká. Aďa Rymlů mně poradil a pak to byla střelba. Pražáci se zlepšili, kdybych jel juniory, letos bych titul neudělal. Ale Milíčka bych spráskal vždycky (smích). Dneska si většina lidí myslela, že bych moh‘ vyhrát, ale hovno, hovno, slavný soude. Ale hlavní je postup.“

„Spokojenej‘ nejsem, ale postoupil jsem, takže je to docela dobrý,“ bilancoval Ondřej Veverka. „Ale pátý místo, s tím nemůže bejt‘ nikdo spokojenej‘. Posral jsem dvě rozjížďky. A ani mi nepřipomínej‘, že mi moh‘ prasknout primár! To slovo pro mě neexistuje, už je mrtvý. Štěstí, že jsem neposral ještě ten rozjezd.“

„Docela by to šlo, všechno fungovalo, myslím, že jsem moh‘ bejt‘ druhej‘,“ krčil rameny Roman Čejka. „Ale v šestnáctý jízdě došlo k chybě, byla to moje chyba. Zapomněl jsem nastoupit na jízdu. Nestih‘ jsem to. V rozjezdu nebyly nervy, věřil jsem, že se do finále dostanu a nakonec se to povedlo. S velkým štěstím. Šestý místo, aspoň tak.“

„Paráda,“ zářil Zdeněk Holub. „Kdyby nebyl ten defekt, bylo by to ještě lepší. Přestala jet cívka, vyměnil jsem ji a bylo to lepší. Jsem náhradník, škoda, ale snad se ve finále svezu, je to ještě daleko.“

„Do prdele, to je škoda,“ zněla bezprostřední reakce Michala Škurly, když zjistil, že ho defekt vyřadil z rozjezdu o přímý postup do finále. „Prasknul mi řetěz, nevydržel, už se mu tam asi nelíbilo. V životě mi neprask‘ řetěz, až když o něco jde. To bych se z toho posral!“

„Chyběl kousek,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „Měl jsem udělat ještě tři body. Ale dobrý, bavilo mě to, škoda, ve finále letos nebudu. Jede se ještě mistrák ČSMS, tam se budu snažit postoupit. Ale říkám, že než bejt‘ náhradník a zasrat si motorku jenom na tréninku je horší než tohle.“

„Nevím, přijel jsem sem s tím, že bych postoupil,“ protáhl Michal Dudek obličej. „Zkouším nový GM a chybí mi zkušenosti. Laborovali jsme s tím a až na poslední dvě jízdy jsme na to přišli. Snad to v úterý na extralize bude lepší, tam bych toho chtěl udělat víc. Doufám, že to bude líp než tady.“

„Po první jízdě jsem usoudil, že motor po dvanácti závodech už němá rychlost,“ tvrdil Vladimír Višváder. „Jel jsem na náhradním. Bral jsem ho jako tutovku, ale něco se tam děje, asi zapalování. A devítka guma na tu tvrdou dráhu nebyla vhodná.“

„Na stojáku se mi jede líp,“ vysvětloval Tomáš Jůza, proč jako jediný nemá v rámu ležatý motor. „Ale tady je to už pomalý a na rovinkách nestíhám. Zkusil jsem to minulej‘ tejden o přeboru, ale dnes byla dráha tvrdá. Zkusil bych stojáka ještě na malý dráze, ale tady je to od startu dobrý, ale pak už to nestíhá.“

„Dvakrát guma, jednou řetěz, na dílně se vyhrávaj‘ závody.“ uvědomoval si Stanislav Pouznar. „Ale už tomu začínám přicházet na kloub na dráze, příště to bude lepší. Škoda těch defektů, jinak to bylo super a líbilo se mi to.“

1. Martin Gavenda, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	2 2 3 3 3	13
3. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 2 2 3 3	12
4. Michael Hádek, Plzeň	1 3 1 3 3	11+3
5. Ondřej Veverka, Praha	2 3 1 2 3	11+2
6. Roman Čejka, Slaný	3 3 3 M 2	11+1
7. Zdeněk Holub, Praha	3 E 3 3 2	11+0
8. Michal Škurla, Praha	3 2 2 2 E	9
9. Ondřej Smetana, Praha	1 2 2 2 1	8
10. Michal Dudek, Slaný	2 1 0 2 2	7
11. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 F/R – –	6
12. Vladimír Višváder, Mšeno	0 0 3 1 2	6
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	2 E 2 1 1	6
14. René Vidner, Pardubice	1 1 1 1 2	6
15. Tomáš Jůza, Pardubice	0 1 0 2 1	4
16. Jaromír Otruba, Pardubice	0 1 2 1 0	4
17. Stanislav Pouznar, Mšeno	1 0 1 F 1	3
18. David Štěrovský, Pardubice	0 2 F – R	2
19. Michal Klein, Mšeno	1 0 X 0 1	2
20. Michal Průcha, Slaný	0 1 0 0 0	1

Poznámka: z přímo nasazených nestartoval Jan Holub; do finále postoupilo prvních šest a další dva jako náhradníci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel