Archiv pro rubriku: MČR

MČR tříčlenných družstev

Filip Šitera ukázal, kdo je ve Mšeně doma

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Filip Šitera se nikdy netajil svým vztahem k prvomájovým závodům ve Mšeně. Dnes si je opět pořádně užil. Nejprve nepoznal hořkost porážky ve druhém závodu českého přeboru, aby poté po skvělých bitvách s Janem Jarošem prodloužil svou vítěznou sérii v Memoriálu Emila Sovy. Jana Jaroše připravila o přeborové pódium prázdná zadní pneumatika v rozjížďce s číslem jedna, takže ho přeskočili pražští junioři. Zdeněk Holub v rozjezdu o druhou příčku odvedl Michala Škurlu, ale jeho otec Tomáš si stejně musí oholit knír, který si rozhodl pěstovat, dokud jeho syn nezíská medailové umístění v pětistovkách.

Tropy pod Bezdězem
Mšeno má při svých prvomájových mítincích obrovské štěstí na počasí. Vždy od renesance jejich pořádání před třinácti lety tu pršelo všeho všudy jednou a to ještě prakticky až po juniorském mistrovství světa. V palbě paprsků tropického sluníčka však dnes dozajista musel padnout nejeden teplotní rekord. „V bedně v depu máme teploměr a je na něm 31,9 stupňů,“ svěřoval se Tomáš Škurla.

Už rozjížďka s číslem jedna dost nešastně promluvila do obsazení stupňů vítězů. Michal Škurla se hnal vnějškem první zatáčky, avšak Jan Jaroš ho před sebe po skvělém startu nepustil. Jenže okamžiky jeho vedení byly sečteny ještě před koncem třetího okruhu, kdy musel zastavit se zadní pneumatikou bez vzduchu.

Michal Škurla zdědil vítězství, avšak nebylo mu souzeno protáhnout svou vítěznou sérii. Hned v rozjížďce s číslem šest narazil na střelce, kteří rovněž toužili hrát první housle. Filip Šitera bere mšenský první máj jako svou srdeční záležitost a své dnešní účinková rozehrál hladkým triumfem v rozjížďce s číslem čtyři. Zdeněk Holub zase prožívá skvělé jaro, což potvrdil i velikánským sólem v páté jízdě. Musel si však počkat o něco déle, jelikož rozhodčí Jaroslav Líbal se rozhodl nechat kropit dráhu, když už s trojící svých soupeřů stál u výjezdu na dráhu.

Vzájemný souboj třech z pětice úvodních vítězů v rozjížďce s číslem šest ovládl Filip Šitera, by se Zdeněk Holub dral dopředu spodní stranou první zatáčky. Michal Škurla se tentokrát musel smiřovat jen s jedním bodem. „Posral jsem start,“ nehledal výmluvy mimo svou vlastní osobu. „Ze žlutý jsem neodstartoval.“

V rozjížďce s číslem jedenáct však Michal Škurla už zaváhat ani nemohl a rychle zmizel z dohledu Zdeňka Růžičky a Víta Janouška. Naproti tomu Zdeněk Holub zaškobrtnul ve čtrnácté jízdě, kdy mu další bod sebral Ondřej Smetana. Ten se po vlažnějším úvodu sezóny dnes konečně dostal do tempa. V první sérii dokázal připravit o vedení Patrika Nagye, který o další triumf přišel díky pádu v poslední zatáčce deváté jízdě.

V desáté jízdě Ondřej Smetana nejprve podjel Dominika Hinnera v první zatáčce, aby se bezprostředně pustil do stíhání Vladimíra Višvádera. V nájezdu do třetího kola pronikl zleva před něho, avšak zkušený matador mu to oplatil na počátku závěrečného okruhu. Skvělá špička v poslední zatáčce však dostal do cíle dříve Ondřeje Smetanu.

Čtrnáctá jízda začala chaoticky, jelikož si Antonín Klatovský popletl číslování a vyrazil na rošt o rozjížďku dříve. „Lepší tam bejt‘ dřív než pozdě,“ žertoval po svém vykázání na druhou stranu mantinelu. Po vylétnutí pásky letěl vpřed Zdeněk Holub, avšak Ondřej Smetana mu vedoucí příčku sebral vnějškem úvodního oblouku. S devíti body se mu ve třech pětinách závodu mohl rovnat pouze Filip Šitera. Eso zdejšího extraligového týmu zaznamenalo svůj třetí triumf v rozjížďce s číslem dvanáct.

Štěstí i pech
Hned počátek předposlední série ovšem zrušil dvojvládí dvou neporažených, aniž by ovšem Filip Šitera opouštěl své depo. Zatímco prve Michal Škurla želel svého nepovedeného startu, v rozjížďce s číslem šestnáct si mohl k němu gratulovat. Ondřej Smetana zůstal za ním, a by celá čtyři kola překypoval aktivitou, na metě mu ke čtvrté trojce kousíček chyběl.

Skóre Michala Škurly se promptně dostalo na desetibodovou úroveň. Zdeněk Holub srovnal krok se svým klubovým kolegou v osmnácté jízdě, kde za sebe odsunul Patrika Nagye hned v úvodních metrech. Filip Šitera konsolidoval své vedení dalším ze svých brilantních triumfů ve dvacáté jízdě.

O jeho přeborovém vítězství se s definitivní platností měl rozhodnout v rozjížďce s číslem třiadvacet. V ní narazil na Jana Jaroše, který své nezavinění zpoždění z úvodu doháněl jedním vítězstvím za druhým. Sedmou jízdu vedl od startu až do cíle, v patnácté vyškolil Patrika Nagye. V první zatáčce na jeho vedoucí příčku útočil spodem, aby ve výjezdu zaskočil maďarského juniora bleskovým manévrem zvenčí. No, a v rozjížďce s číslem devatenáct zmizel svým soupeřům opět s vylétnutím pásky.

Něco podobného se mu povedlo i v rozhodující třiadvacáté jízdě, ale jeho start byl vyhodnocen jako letmý, takže se záhy rozblikala červená světla. Repete už probíhalo v režii Filipa Šitery. Na Jana Jaroše se navíc lepil Ondřej Smetana. „Toho Jarošáka jsem měl předjet,“ uvědomoval si v depu. Jenže pozdě bycha honiti. Michal Škurla totiž v jednadvacáté jízdě objel Patrika Nagye hned v první zatáčce a Zdeněk Holub neměl hned vzápětí žádnou konkurenci. Oba ukončili závod se třinácti body a Ondřeji Smetanovi chyběl jediný bod, aby se zapojil do jejich rozjezdu o druhé místo. Stejný bod ovšem postrádal i Jan Jaroš.

Dnešní mítink však mohl být přehlídkou ztracených nadějí i v mnoha jiných případech. O pádu v poslední zatáčce, díky němuž si Patrik Nagy místo třech bodů z deváté jízdy připisoval jen jeden, už byla řeč. Stále se lepšící Michal Klein se v rozjížďce s číslem sedmnáct srdnatě pral o vítězství s Vladimírem Višváderem. Když mu starší klubový kolega ve třetím kole sebral vedení, vsadil vše na jednu kartu. V posledním oblouku zaútočil spodem, ale upadl.

Jeho pokořitel se s povrchem mšenské dráhy nechtěně seznámil v první zatáčce jednadvacáté jízdy. Návrat do sedla se mu vyplatil, protože ve výjezdu z poslední zatáčky vystoupil třetí Michal Dudek ze svého motocyklu stylem kovboje při rodeu. „Prask‘ mi primár,“ líčil později v boxech. „Narovnalo mě to, škrt‘ jsem si o prkna a už jsem šel. Vlado je sportovní člověk, aspoň mi zamával, když jel kolem mě. To mě dostalo!“

V poslední zatáčce se nevyhnul pádu Antonín Klatovský a Zdeněk Růžička šel raději k zemi také. „Lek‘ jsem se, že tam jsou balíky slámy jako na ledě,“ neztrácel ledař svůj pověstný humor ani v tropickém žáru. „Neuvědomil jsem si, že tam jsou nafukovačky, že bych je moh‘ načechrat. Vrknul jsem moc.“

Při opakování si Fortuna zasedla na Dominika Hinnera, jenž už v patnácté jízdě přišel o body, když se nestačil včas srovnat na roštu. Nyní jezdil na čele jen do druhého kola, v němž zastavil s prázdnou pneumatikou. „Aspoň tu poslední jízdu jsem chtěl vyhrát,“ posteskl si. „Dráha už byla dobrá. Po startu jsem tam byl, v nájezdu mě lízli a hned jsem cejtil, že to cvaká.“

V rozjezdu o druhé místo Zdeněk Holub odvedl Michala Škurlu a po vyhlášení přeboru pokračoval závod nadstavbovým kláním Memoriálu Emila Sovy. Tady Michal Škurla zastavil hned v prvním semifinále kvůli prasklému sekundárnímu řetězu, zatímco Filip Šitera odvedl Jana Jaroše. Vzápětí do finále pronikli Ondřej Smetana a Zdeněk Holub.

Finále, kam byl přímo dosazen Patrik Nagy, přineslo další edici souboje obou mšenských seniorů. I tentokrát tahal za delší konec Filip Šitera, který nakonec připravil Jana Jaroše o vedení po nepřetržitých nájezdech ve třetím kole. To už byl ze hry Ondřej Smetana, který upadl ve druhé zatáčce druhého okruhu. Jan Jaroš se pral až do cíle, avšak dopředu se už nedostal.

Hlasy z depa
„Dobrý,“ vystihl své pocity Filip Šitera. „Jelo se pěkně, dráha byla dobrá. Super, jsem spokojenej‘, hlavně mi šlo o Memoriál. Ještěže jsem ho vyhrál, jezdím ho rád, dávaj‘ dobrý ceny. Jednou jsem blbě odstartoval, ale viděl’s, že to mám rychlý. Tak jsem to neřešil, ani ve finále když jsem neodjel, jinde bych už byl na držce.“

„Paráda, ale pařák jako prase,“ radoval se Zdeněk Holub. „Horko, dráha rozbitější, ke konci sice lepší, ale to už jsem po těch osmi jízdách nemoh‘. Spokojenej‘ jsem, za to druhý místo jsem rád, hodně rád, ale teď ke konci jsem už nemoh‘!“

„Prasknul mi zadní řetěz,“ odhalil Michal Škurla příčiny svého předčasného vyřazení z Memoriálu Emila Sovy. „Dneska dobrý, akorát ty nejdůležitější starty jsem posral. Z toho vedra se mi motá hlava, ale mám druhou bednu v pětistovkách a táta se bude holit. S tím knírem se na něj nedalo koukat.“

„Byl pech,“ říkal Ondřej Smetana. „V poslední jízdě jsem měl Jarošáka předjet. Snažil jsem se, ale bod mi nakonec na bednu chyběl. Hlavně jsem měl předtím ještě předjet Škurliče. Musím se naučit startovat. V Sovovi jsem odstartoval a málem šel na hubu už v první zatáčce. Ustál jsem to a byl třetí. Pak vlítnu do nájezdu, dírka mě kopla a už jsem to neustál. Bolí mě ruka, asi si zajdu na rentgen. Když se rozjedu, jdu vždycky na hubu.“

„Říkal jsem ti, že ho zkusím na menší dráze,“ vysvětloval Tomáš Jůza, proč se dnes opět představil v sedle motocyklu poháněného stojatým motorem. „A nestěžuju si. Šestý místo, jsem spokojenej‘. Ale Vlado mě potrápil.“

„Ráno se mi nechtělo,“ připouštěl Vladimír Višváder. „Ale když jsem tady byl, musel jsem držet plyn. Zezačátku to bylo špatný, dráha rozbitá, ale jak říká Saša Kopecký pro všechny stejná. Ale bylo velký vedro a mně to nesedlo.“

„Škoda, co naděláš,“ krčil Michal Dudek rameny nad výsledkem, který rozhodně neočekával. „Ale nemám žádný závody, trénink, nic, tak si zajezdím. Ve Slaným si takhle ve dvou na čtyři kola nezajezdím. Aspoň si zkusím převod a všechno.“

„Jsem letos poprvé ve Mšeně,“ říkal Patrik Nagy. „Chtěl jsem se předvést a udělat výsledek, škoda že nevyšla bedna. Testoval jsem dráhu, zatím je pro mě trošku složitá. Příště to budou lepší, doufám, že jsem tady nikoho nezklamal.“

„Byl jsem slabej‘, hodně ředěná gulášová polívka,“ našel Antonín Klatovský přirovnání pro svůj debut ve světě klasických drah. „Jak to říkaj‘ škváraři? Nejel motor, nebudu to přece svádět na sebe (smích). Koní ale bylo moc, jel jsem novou gumu. Když se mě na přejímce ptali, jestli jedu dvě hrany, myslel jsem, že si dělaj‘ prdel. Kdyby se vážilo, ve váze jsme první. Nemůžu přece vystavovat zbraně hned v prvním závodě. Určitě se ještě svezu kvůli dlouhý a trávě. Chce se to učit. Když máš něco zažitýho za osmnáct let z ledů, nejde s tím závodit.“

1. Filip Šitera, Mšeno 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Holub, Praha 3 2 2 3 3 13+3
3. Michal Škurla, Praha 3 1 3 3 3 13+2
4. Ondřej Smetana, Praha 3 3 3 2 1 12
5. Jan Jaroš, Mšeno E 3 3 3 2 11
6. Tomáš Jůza, Pardubice 2 3 2 2 2 11
7. Vladimír Višváder, Mšeno 1 2 3 3 1 10
8. Vít Janoušek, Liberec 3 2 0 1 3 9
9. Michal Dudek, Slaný 2 3 2 2 F 9
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 2 1 2 2 2 9
11. David Štěrovský, Pardubice 1 2 1 2 1 7
12. Michal Průcha, Slaný 2 0 1 1 2 6
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 2 2 1 1 E 6
14. Zdeněk Růžička, Mšeno 0 1 2 – 2 5
15. Michal Klein, Mšeno X F 1 F 3 4
16. Antonín Klatovský, Divišov 1 1 0 1 X 3
17. Dominik Hinner, Praha 1 1 M 1 E 3
18. Jaromír Otruba, Pardubice 0 – 1 E 1 2

Poznámka: René Vidner odstoupil po tréninku kvůli zdravotním potížím vzhledem k tropickému vedru.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE MŠE TOT
  10.4. 1.5.  
1. Michal Škurla, Praha 12 18 30
2. Zdeněk Holub, Praha 6 22 28
3. Filip Šitera, Mšeno NS 25 25
4. Václav Milík, Pardubice 25 NS 25
5. Vladimír Višváder, Mšeno 14 10 24
6. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 18 6 24
7. Ondřej Veverka, Praha 22 NS 22
8. Ondřej Smetana, Praha 4 16 20
9. Tomáš Jůza, Pardubice 8 12 20
10. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 16 NS 16
11. Jan Jaroš, Mšeno NS 14 14
12. David Štěrovský, Pardubice 7 5 12
13. Stanislav Pouznar, Mšeno 10 NS 10
14. Vít Janoušek, Liberec 0 8 8
15. Michal Dudek, Slaný NS 7 7
16. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 3 3 6
17. Michal Průcha, Slaný 1 4 5
18. René Vidner, Pardubice 5 0 5
19. Michal Klein, Mšeno 2 1 3
20. Zdeněk Růžička, Mšeno 0 2 2
NC Antonín Klatovský, Divišov NS 0 0
NC Dominik Hinner, Praha NS 0 0
NC Jaromír Otruba, Pardubice 0 0 0
NC Martin Hrach, Plzeň 0 NS 0
NC Hynek Štichauer, Pardubice 0 NS 0

13. Memoriál Emila Sovy:

    SF1 SF2 FIN
1. Filip Šitera, Mšeno 1.   1.
2. Jan Jaroš, Mšeno 2.   2.
3. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)     3.
4. Zdeněk Holub, Praha   2. 4.
5. Ondřej Smetana, Praha   1. F
6. Michal Dudek, Slaný 3.    
  Tomáš Jůza, Pardubice   3.  
8. Michal Škurla, Praha E    
  Vít Janoušek, Liberec   4.  

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR tříčlenných družstev

Zájem stále trvá a přeborníkem může být pořád kdokoliv

Mšeno – 30. dubna
Svým druhým kolem pokračuje zítra ve Mšeně český přebor. By už nejde o semifinálový postup, jezdecký zájem stále trvá. Ve startovní listině je už dvacet jmen. Protože mezi nimi chybí Václav Milík, je nadmíru jasné, že přeborníka nebudeme znát ještě před nadstavbovým Memoriálem Emila Sovy.

Reglementy totiž stanovují, že se do závěrečné klasifikace počítá jen padesát procent absolvovaných mítinků. Proto by nejkratší cestou k titulu bylo zopakovat vítězství z Pardubic. Absencí Václava Milíka ovšem přebor paradoxně získává na atraktivnosti. Do zlaté medaile, i když v tomto případě hodně pomyslné, se tři závody před koncem může zakousnout kdokoliv. A to i ten, který by se prozatím do přeboru nezapojil.

Dvacet závodníků v depu si vynutilo použití rozpisu na pětadvacet rozjížděk, přičemž se závodníci budou řadit na roštu po čtyřech stejně jako při pardubickém semifinále šampionátu jednotlivců AČR. Pětadvacátou jízdou ovšem mšenský program nekončí.

Stejně tradiční jako prvomájový termín, jenž se u mšenských závodů s většími či menšími přestávkami objevuje od roku 1958, je i Memoriál Emila Sovy. Na věčného optimistu, který zemřel v létě 1999, se bude vzpomínat nejen v tradičním stánku U Emila, ale i jeho třináctým memoriálem. Jeho podoba bude určena dodatečně přímo na místě.

Startovní listina:

1 Michal Škurla, Praha
2 David Štěrovský, Pardubice
3 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)
4 Michal Průcha, Slaný
5 Dominik Hinner, Praha
6 Jan Jaroš, Mšeno
7 Jaromír Otruba, Pardubice
8 Vít Janoušek, Liberec
9 Vladimír Višváder, Mšeno
10 Zdeněk Holub, Praha
11 Antonín Klatovský, Divišov
12 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
13 René Vidner, Pardubice
14 Filip Šitera, Mšeno
15 Stanislav Pouznar, Mšeno
16 Tomáš Jůza, Pardubice
17 Ondřej Smetana, Praha
18 Michal Klein, Mšeno
19 Zdeněk Růžička, Mšeno
20 Michal Dudek, Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Antonín Klatovský přijede do Mšena získávat návyky

Mariánské Lázně – 29. dubna
Mohlo by se zdát, že sotva Antonín Klatovský po dlouhodrážním šampionátu republiky v Mariánských Lázních zabouchne dveře své dodávky, zmizí v jižních Čechách, přes léto si zazávodí v motokrosu a svět ploché dráhy ho zaznamená opět až jako VIP hosta Zlaté přilby v Pardubicích. Obvyklý scénář předchozích sezón se ovšem letos nebude opakovat, jelikož ledový muž přijede závodit na zítřejší přebor do Mšena spojený s Memoriálem Emila Sovy.

„Chci se naučit závodit na dlouhý,“ svěřoval se Antonín Klatovský včera v lázeňských boxech, jaké okolnosti ho zavály na startovní listinu zítřejšího přeboru. „Na dlouhý nezrychlíš jen tak z prdele, že na to sedneš. Ostatní jezděj‘ krátkou a návyky z ní se jim hodí i na dlouhý. Z Divišova mi půjčili motorku, tak proč bych to rekreačně nezkusil.“

Filip Šitera, který účast v Memoriálu Emila Sovy bere takřka jako povinnost, se tedy má na co těšit? „On jede taky?,“ kontroval Antonín Klatovský protiotázkou, zda se jeho starý známý ve mšenských boxech skutečně objeví. „Aspoň budu mít srovnání (smích).“

Antonín Klatovský však nepůjde vstříc své premiéře na klasické dráze naprosto bez příprav. „Zkoušel jsem to v Divišově, ale byl jsem pořád na držce,“ svěřoval se, přičemž mu z tváře nezmizel široký úsměv. „Potřebuju hodně rozbitou dráhu, odpálím a budu širokej‘. Tvrdím, že je to kontaktní sport, tak to budu podporovat (smích). A když tak budu chodit k Filipovi pro rady.“

Foto: Renáta Topinková

MČR Na dlouhé dráze

Slunečný podvečer byl pro Aleše Drymla moudřejší beránkového odpoledne

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 29. dubna
Když Aleš Dryml zastavil ve druhém kole rozjížďky s číslem tři s prázdnou zadní pneumatikou, zdálo se, že mu jasné vítězství sebral banální defekt. Jenže detailnější kontrola v depu odhalila vytrhané dráty z náboje kola a Pardubičan měl rázem o starost navíc, jelikož netušil, zda se celá situace nebude opakovat. Jenže sluníčko, které během odpoledne rozehnalo na obloze polední šedé beránky, svítilo na jeho vítěznou cestu. V semifinále ho sice porazil Josef Franc, avšak ve finále opakovaném kvůli pásce veterána Klause Petera Gerdemanna už Aleš Dryml nezaváhal. Letěl do čela, kde navzdory útokům Josefa France vydržel až k šachovnicové vlajce. Úspěch českých barev podtrhli třetí Michael Hádek a Richard Wolff, který po urputné snaze v poslední zatáčce před cílem překonal Sjoerda Rozenberga.

Kolo prohloubilo vrásky
Vítr honil po lázeňské obloze nadýchané mraky a osazenstvo boxů s povděkem kvitovalo, že se tropická sobota s překonáním většiny dvousetletých teplotních opakovat nebude. Většina ze závodníků měla za sebou dlouhou noc. Josef Franc finišoval s přípravou svých motocyklů někdy okolo půl třetí nad ránem. „Jsem moc nervózní, než abych se těšil,“ svěřoval se těsně před odchodem na slavnostní nástup.

Únava byla patrná i na Karlu Kadlecovi, jehož patálie začaly problematickým karburátorem při středečním tréninku a kulminovaly technickým martýriem při včerejších veteránech. Přesto se však plzeňský nezmar zapsal do historie letošního šampionátu nejrychlejším startem v rozjížďce s číslem jedna.

Rychle se přesunul na venek a uhlídal za sebou většinu účastníků s výjimkou Richarda Wolffa, který neomylně zamířil do čela. Na konci druhého kola měl už náskok celé dlouhatánské roviny, zatímco Karel Kadlec se pral o druhé místo jako lev. Zuby si na něho brousil především Dave Hammond. A vskutku v úvodní zatáčce třetího kola, které kromě finále bylo poslední, se Angličan posunul dopředu. Karel Kadlec nakonec zabojoval, odvrátil Jamie Isherwooda, avšak za svým přemožitelem Davem Hammondem o kousek zaostal.

Vzhledem k limitovaným prostředkům klubové kasy a skutečnosti, že se u nás nepojede finálový závod světového šampionátu, nehýřila startovní listina světovými hvězdami. Čeští závodníci plnili úlohu favoritů a cizinci dnes vyhráli pouhé dvě rozjížďky.

Josef Franc projel první zatáčkou rozjížďky s číslem dvě stejně jako rozžhavený nůž kostkou studeného másla. Na vítěznou dráhu se hned vzápětí vydal i Aleš Dryml. Výrazné zrychlení z prvního výjezdu ho vzdálilo od všech pronásledovatelů. Jenže už na sklonku úvodního okruhu zůstal pardubický závodník stát s prázdnou pneumatikou.

Kontrola motocyklu v garáži přinesla šok. Duše byla propíchána dráty, které se vytrhaly z náboje kola. Montáž nového kola byla provázena obavami, zda se podobný fatální defekt nebude opakovat. Mezitím převzal vedení v rozjížďce s číslem tři Michael Hádek, jenž do Mariánských Lázní dorazil takřka rovnou z Míšně, aby své účinkování začal tréninkovým pádem.

Plzeňský závodník hned ve druhé sérii osaměl na čele průběžné klasifikace. V páté jízdě vyhrál po skvělém startu před Erikem Eijbergenem, když všichni ostatní úvodní vítězové svou sérii neprodloužili. Osudnou se jim stala rozjížďka s číslem šest, kde Josef Franc a Richard Wolff narazili na Aleše Drymla.

Pardubičan se záhy probil do čela, avšak Josef Franc zůstal viset za Sjoerdem Rozenbergem. Záplava nájezdů přinesla předjetí doslova na poslední chvíli. Pražský závodník se na druhou příčku probil v úvodní zatáčce posledního okruhu.

Neomylně do semifinále
V rozjížďce s číslem devět došlo také na Michaela Hádka. Sjoerd Rozenberg se opět mohl chlubit vynikajícím startovním manévrem. Vedoucí pozici vzápětí uhájil i před dotěrným Joelem Nyströmem, přes něhož se zády přesypali Michael Hádek a Richard Wolff. Posledně jmenovaný zvládl souboj se švédským závodníkem ve svůj prospěch, avšak Michael Hádek vedoucího Holanďana navzdory veškeré snaze dohnat nedokázal.

Nicméně všichni čeští závodníci směřovali vstříc semifinále, které jim ochotně nastavilo svou otevřenou náruč. A to včetně Antonína Klatovského, jehož brzdil handicap, že jeho stroj byl připravený na úplně odlišné podmínky horského Teterowa.

Aleš Dryml s naprostým přehledem opanoval rozjížďku s číslem sedm, v níž rychle minul Klause Petera Gerdemanna. Osmapadesátiletý Němec profitoval zejména ze startů zavánějících letmostí, což se mu mělo později krutě vymstít. Stejným způsobem si pardubický závodník počínal rovněž v desáté jízdě. Když se po skvělém startu ohlédl ve druhém výjezdu, spatřil za sebou Karla Kadlece v uctivé vzdálenosti.

„Tahle rozjížďka mě nakopla,“ svěřoval se Karel Kadlec, přičemž neměl na mysli pouze hodnotu svého bodového konta. „V semifinále jim nedám nic zadarmo!“ Jeho slovům naslouchal i Plzeňanův starý známý John Hartley. I když byl ve startovní listině na postu náhradníka a ostatní rezervisté se střídali, anglický čahoun se převlečený do běžného oblečení těšil kulinářským specialitám stánku s občerstvením.

Stejně jako Aleš Dryml oplýval rychlostí i Josef Franc. Osmou jízdu vyhrál stylem start – cíl, přičemž na jejím konci by se mezi něj a druhého v pořadí Paula Evittse vešel zaoceánský parník. V rozjížďce s číslem jedenáct však narazil na Sjoerda Rozenberga. V jeho závěsu zůstal jen do druhé zatáčky, v níž se venkem dostal do vedení.

„Od toho startu nevím, nevím,“ svěřoval se Josef Franc se svými obavami. Přitom poslední triumf mu dal výhodu, aby si postavení na semifinálovém roštu volil jako první, i když se na stejný počet bodů dostal i Michael Hádek. Ten v rozjížďce s číslem dvanáct v prvním oblouku podjel mistra ulitých startů Klause – Petera Gerdemanna,který vzápětí hlídal Richard Wolffa až do nájezdu do poslední zatáčky. Vzhledem k věku však Josef Franc dostal při výběru strany mince pro losování přednost. Zvolil orla a vyhrál.

Sluníčko září stejně jako lesklé poháry
Losování semifinálových pozic odhalilo díru ve startovní listině. Erik Eijbergen prve musel v jedenácté jízdě přenechat třetí místo Paulu Evittsovi a na sklonku druhého okruhu bezmocně zarolovat na trávník. „Motor kaput,“ svěřil se mezinárodní evropštinou Petru Moravcovi, který plnil úlohu předsedy jury.

První semifinále přineslo dnes doposud nevídanou věc, a sice vzájemný souboj Aleše Drymla s Josefem Francem. Život jim zkomplikoval Klaus – Peter Gerdemann, který se opět dokázal po vylétnutí pásky dostat dopředu. Josef Franc útočil spodní stranou prvního oblouku. Posunul se před německého veterána, který okamžitě schytal takovou spršku materiálu dráhy, která ho nemilosrdně sestřelila na čtvrtou pozici.

Aleš Dryml okamžitě profitoval ze situace a na rovinku vyjel za Pražanovými zády. Jejich pořadí se až k šachovnicové vlajce nezměnilo. „Cejtil jsem, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo,“ vyprávěl později Aleš Dryml.

Druhé semifinále se neslo plně v režii Michaela Hádka. Skvěle odstartoval, aby posléze dokonale projel první zatáčkou. Sjoerd Rozenberg byl druhý, avšak zezadu se dral Richard Wolff. Ve druhém okruhu se v zatáčce u depa posunul na druhé místo. O pár vteřin později skončilo účinkování Karla Kadlece a Antonína Klatovského, jejichž individuální skóre na postup do finále už nestačilo.

Na lázeňský kilometr už dávno svítilo sluníčko a palba jeho paprsků hnala rtu teploměru opět k tropickým hodnotám. Přitom brala síly závodníkům stejně účinně jako náročná dráha. Finálovou šestici čekala na závěr čtyři kola. Vedle české čtveřice na roštu stanuli Sjoerd Rozenberg a Klaus – Peter Gerdemann. Ten svou snahu o rychlý start tentokrát přehnal a skončil lapený v pásce.

Při repete nahnal svým příznivcům strach Josef Franc, který se až příliš dlouho skláněl nad svým motocyklem. „Začalo to zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl,“ vysvětloval pražský borec později. Konečně letěla páska nahoru.

Do čela vystřelil Aleš Dryml. Josef Franc hned za ním, přičemž ještě stačil vystavit stopku útočným záměrům Michaela Hádka. Pardubičan měl situaci pevně pod kontrolou. A by mu Josef Franc po celou dobu seděl doslova nalepený na zadním kole, nepodlehl tlaku. Do třetího kola zvolil Josef Franc velkorysý nájezd venkem, avšak Aleš Dryml si na svůj titul nenechal sáhnout.

Třetí protnul metu Michael Hádek, který se na mikrofon Miloslava Čmejly svěřil stejně jako ostatní se svou únavou. „Jsem sedřenej‘ jako vůl,“ netajil se. Přitom mohl mluvit jedním dechem o štěstí, jelikož se mu v dojezdovém kole zastavil motor. Richard Wolff zase na startu spálil spojku, ale v poslední zatáčce přece jen sebral Sjoerdu Rozenbergovi bramborovou příčku. „Už jsem si říkal, že to nevyjde,“ přiznával.

Hlasy z depa
„Začalo to divoce,“ vrátil se Aleš Dryml k rozjížďce s číslem jedna. „Problém bylo kolo. Nebylo to jen píchnutý, urvaly se dráty z náby, udělaly díry do koše a rozsekaly blatník. Byl jsem z toho vyděšenej‘, že mohly odejít všechny kola. Pak se to ale lepšilo, lepšilo. Finále nebylo špatný, úkol byl splněn. Pepík mě kousal už v semifinále, já se cejtil, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo. Ve finále se chytil ten Němec, co měl letmáky půlku závodu. Na Pepíka jsem si věřil, měli jsme podobně rychlé stroje. Nechtěli jsme dělat změnu a naštěstí ji neudělali, i když po bitvě je každej‘ generál, nerad měním, co funguje. Úkol je splněnej‘, pokračujeme dál, zbejvaj‘ dva tituly.“

„Nemám chu mluvit, nejradši bych ten pohár roztřískal,“ nebylo Josefu Francovi nejprve vůbec do řeči, aby přece jen pro čtenáře magazínu speedwayA-Z pootevřel stavidla své výřečnosti. „Před startem finále mi to začalo zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl. Snažil jsem se, byl rychlej‘, ale ne od začátku závodu. Přijeli jsme bez velkýho tuňování. Technika vydržela, ale nešly mi starty. Kolektivně jsme si zasloužili vyhrát, ale někdo jako já to musí zkazit.“

„Zezačátku paráda, ale bylo to rozbitý a síly docházely,“ svěřoval se Michael Hádek. „Jed‘ jsem málo knedlíky a maso a ve finále mi poslední dvě kola docházely síly. Bylo to ale v pohodě, titul to není, ale hlavně že je v Čechách. Co víc si přát?! Ale abych se toho titulu nedočkal až ve veteránech (smích). Spokojenost, čekal jsem leccos, ale tohleto ne.“

„Jsem utahanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „Ve finále mi shořela spojka a měl jsem s tím problém. Nebylo to úplně ono, dráha byla suchá. Zkoušel jsem spoustu věcí, takže to bylo maximum, co jsem z toho moh‘ dostat. Nestartoval jsem a to mi bralo síly. Jak jsem v posledním vinglu předjížděl Sjoerda, říkal jsem si, že to nevyjde.“

„Nevím, ale vždycky se mi tady něco sere,“ kroutil hlavou Karel Kadlec. „O tréninku ve středu karburátor, potom včera… Říkal jsem si, že nebudu mít klid. Dneska asi klesnul tlak, nešlo mi odstartovat a trápil jsem se. Nakopla mě až jízda s Álou a řek‘ jsem si, že to v semifinále nedám zadarmo. Prášilo se, neviděl jsem do nájezdu, byly kameny, ale jsem spokojenej‘. Od středy jsem nespal, kdybych měl sílu, dal jsem si ještě těžší převod.“

„Dobrý jsem živej‘ a zdravej‘,“ nadřazoval Antonín Klatovský tyto skutečnosti nad výsledek. „Ale ono to přijde. Teď bude Teterow. Řek‘ bych, že to netáhlo. A byly tam i chybičky, ale mám motorku na Teterow a tady to bylo pomalý. Když ti cuknou po rovině, je to špatný, ale cejtím se dobře.“

    SF1 SF2 TOT FIN
1. Aleš Dryml, Pardubice E 5 5 5 4   19 1.
2. Josef Franc, Praha 5 4 5 5 5   24 2.
3. Michael Hádek, Plzeň 5 5 4 5   5 24 3.
4. Richard Wolff, Praha 5 2 3 4   4 18 4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL 4 3 5 4   3 19 5.
6. Klaus Peter Gerdemann, D 3 5 4 3 2   17 T
7. Joel Nyström, S 3 4 2 2 3   14  
8. Paul Evitts, GB 2 3 4 3   1 13  
9. Karel Kadlec, CZ 3 1 1 4   2 11  
10. Erik Eijbergen, NL 4 4 1 E –   9  
11. Antonín Klatovský, Divišov 1 2 3 3   0 9  
12. Ulrich Büschke, D 2 3 2 1 1   9  
13. Dave Hammond, GB 4 1 1 1     7  
14. Matthias Flick, D 1 0 2 2     5  
15. David Speight, GB 0 1 3 E     4  
16. Jamie Isherwood, GB 2 2 – –     4  
17. Andy ter Schuur, NL (res) 0 0 2     2  
18. Bill Haynes, GB (res) 0 0 1     1  
19. Francesco Barbetta, I (ACCR) 1 0 – –     1  
20. Andreas Büschke, D 0 E – –     0  
21. John Hartley, GB (res)       DNR  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Richarda Wolffa mrzí jen nemoc

Praha – 24. dubna
Loni měl Richard Wolff v Mariánských Lázních technický pech. Na připraveném GM trucovalo řazení a rezervní stroj JRM na dlouhém ovále nestačil. Nyní se pražský závodník usilovně chystá na nápravu svého umístění v dlouhodrážním šampionátu republiky. Magazínu speedwayA-Z prozradil, že jeho nabitý harmonogram trošičku obrátila naruby nemoc.

„Vláďa Dvořák teď ladí motor přímo na Mariánky,“ říkal Richard Wolff ve své dílně na pražské Markétě před úterní extraligou proti Slaného. Ta se ho týkala pouze kvůli jeho povaze týmového hráče, protože se letos rozhodl opustit klasický speedway a zaměřit se výhradně na dlouhé a travnaté ovály.

O titul mistra republiky se v Mariánských Lázních rozhodne už tuto neděli. „Přibejvá to,“ nezastírá Richard Wolff. „Musel jsem zvýšit aktivitu. Poslední tejden finišuju. Trápí mě, že mě skolila nemoc, jsem takovej‘ vyšavenej‘. Kalciovky, horečka, kašel. Musím si odpočinout, zimní přípravu jsem už vysadil a ladí se jen na motorkách.“

O tom, jak je důležité být na lázeňském kilometru dokonale připravený po technické stránce, se Richard Wolff přesvědčil naposledy loni. „Půjdem‘ do GM,“ říká rezolutně. „Ještě si ho vyzkouším, ale věřím, že to bude fungovat. Jen ta nemoc mě mrzí…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)