Archiv pro rubriku: MČR

MČR Juniorů

Přátelé nezapomínají na Jiřího Marxe ani letos

Pardubice – 27. srpna
Ve středu vyvrcholí v pardubickém Svítkově letošní juniorský šampionát. Ve chvíli, kdy už bude jasné, zda se na trůnu po Michaelu Hádkovi objeví Jan Holub, Václav Milík či Eduard Krčmář, odstartuje další závod. Někdejší kolegové a přátelé Jiřího Marxe, který podlehl svým zraněním utrpěným při prvoligovém klání v Březolupech, nezapomněli ani letos.

Nadstavbové klání na uctění památky pardubického závodníka se bude konat již podeváté v řadě a je jako v předchozích letech svázáno s pardubickým juniorským závodem. Zúčastní se ho prvních sedm z průběžné klasifikace hlavního závodu, přičemž organizátoři si vyhrazují právo nominace jednoho závodníka.

Osmička závodníků nejprve změří své síly ve dvojících semifinálových jízd, odkud první čtyři proniknou do finále. Jeho vítěz si kromě poháru a pneumatiky Mitas odnese tři tisícovky, přičemž rozdělovník prémií pamatuje i na posledního osmého borce alespoň třemi stovkami.

Foto: Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Zdeněk Holub odmítl cestu kompromisů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 25. srpna
I když Zdeňku Holubovi stačilo ke korunovaci za českého přeborníka dojet v dnešním čtvrtém podniku jako druhý, pražský junior se rozhodl nevydávat se cestou kompromisů. V rozjížďce s číslem jedna sice podlehl Michalu Škurlovi, avšak pak třemi triumfy pronikl do finále A. Před ním si ve skládacím křesílku s chrániči sluchu na uších srovnal myšlenky, aby se v klíčové jízdě rázně vypořádal se všemi nájezdy Michala Škurly a Ronnyho Weise.

Dvě ztráty ve startovní listině
Tři borci mohli před závodem pomýšlet, že na stupních vítězů budou stříkat šampaňským v roli nového českého přeborníka. Protože startovní čísla korespondovala s pořadím v průběžné klasifikaci, sešli se po delší opravě startovacího zařízení už v rozjížďce s číslem jedna.

Nejlepší start vyprodukoval Ronny Weis, avšak Michal Škurla protáhl nájezd do druhé zatáčky. Spolu s ním před Němce pronikl i Zdeněk Holub. Prvních čtrnáct rozjížděk však nebylo určujících pro pořadí v konečné klasifikaci, o němž se rozhodovalo ve trojici finálových jízd.

Michal Škurla prodloužil sérii své neporazitelnosti v rozjížďce s číslem pět, v níž záhy po vylétnutí pásky zmizel z dohledu Davida Štěrovského a Martina Hracha. Se šesti body se mu po dvou startech mohl rovnat pouze René Vidner.

Pardubický junior už několikrát měl příležitost dokázat, že mu pavlovický ovál náramně chutná. Zatímco Stanislav Pouznar se chytil do pásky, aby nakonec stejně neviděl cíl ani z trestné čáry kvůli trucujícímu karburátoru, René Vidner triumfoval ve stylu start – cíl. A že mu to pod Ještědem jde, se v rozjížďce s číslem šest přesvědčil i Ronny Weis.

Ten přitom nejlépe odstartoval, avšak záhy musel zastavit stejně jako jeho soupeři kvůli pádu Dominika Hinnera v první zatáčce. Opakovačku už ovládl René Vidner, avšak Jaroslav Líbal opět zablikal červenými světly. Ve druhé zatáčce druhého kola upadl Filip Hájek a přerušení přišlo ve chvíli, kdy už byl i se svým motocyklem mimo tra.

Arbitr v tomto případě ctil zásady bezpečnosti, ale že přehlédl muldu materiálu, jež zůstala na rovince po druhé úpravě, a pustil na ní sedmou jízdu, nebo si nevšiml dvou stejných startovních čísel na startu dvou jízd, jeho kreditu rozhodně neprospělo.

Ale zpět k rozjížďce s číslem šest. Dominik Hinner v její první zatáčce opět upadl, avšak hbitě se vrátil do sedla a přivezl ještě poslední bod. Avšak i tentokrát se René Vidner usadil v čele a přivedl Němce k šachovnicové vlajce hned za svým výfukem.

Vzhledem k netradičnímu rozpisu se René Vidner potkal s Ronny Weisem hned v rozjížďce s číslem osm. A znovu mu chystal porážku. Ronny Weis ho sice v půli první zatáčky objel, ovšem pardubický závodník vedl protiútok po levé straně protilehlé rovinky. Do druhé zatáčky se dostal dříve než německý závodník, aby první kolo ukončil v čele.

Ronny Weis zkusil pár útoků po vnitřku, avšak René Vidner vedení nepustil ani na okamžik. Jenže ve třetím kole upadl ve výjezdu ze zatáčky u depa Krzysztof Nowacki. Držel se za pravé rameno a brzy zmizel v sanitce. Její posádka přivolala ambulanci, která ho převezla do liberecké nemocnice. Tam polského závodníka zaskočili požadavkem úhrady v hotovosti, ačkoliv se vykázal platnou pojistkou, takže jim zdvořile poděkoval a vrátil se na pavlovický stadión. Až doma prošel důkladným vyšetřením, které neprokázalo zlomené kosti.

Za viníka pádu byl označen Zdeněk Růžička, který svou lepšící formu prokázal úspěšným soubojem s Dominikem Hinnerem o vítězství ve třetí jízdě. Incidentu si sám nebyl vědomý. „Vůbec jsem nevěděl, že upad‘,“ krčil rameny. „Až když zvedli praporky, jsem si toho všimnul. Ale vůbec jsem necejitl, že bych do něj vrazil. Jestli si o mě škrtnul, nevím.“

Bez rázovitého Poláka dostala startovní listina další díru, protože už po tréninku odstoupil Jaromír Otruba kvůli fatální poruše motoru. Další pády už naštěstí nebyly tak vážné. Ve druhé zatáčce čtrnácté jízdy upadl Martin Hrách a Filip Hájek raději složil svůj motocykl také. Podobné šlechetné gesto učinila si Michaela Krupičková v rozjížďce s číslem deset.

V ní Michal Klein jezdil jako první až do začátku posledního okruhu, než v jehož úvodním oblouku spadl. „Naprostá blbost,“ kroutil hlavou sám nad sebou. „Klapnul jsem a nedoložil.“ Michaela Krupičková byla těsně za ním. Neměla moc času na přemýšlení, ale reagovala bezchybně. „Položila jsem to taky,“ svěřovala se později v depu.

Přeborníkem bez kompromisu
Pády v deváté a v desáté jízdě neměly naštěstí vliv na podobu startovní listiny. Čtveřice favoritů se obírala o body pouze navzájem a mířila vstříc finále A bez dalších ztráty. I když René Vidner přerušení osmé jízdy v jejím posledním kole litoval. „Ještě jedna zatáčka a byl by konec,“ upozorňoval, jak málo mu scházelo ke druhé porážce Ronnyho Weise. Ten mu totiž při druhém repete zmizel z dohledu až proklatě rychle.

Po své úvodní prohře už Zdeněk Holub bral jedno vítězství za druhým. V rozjížďce s číslem čtyři odvedl Michaelu Krupičkovou, aby se o tři jízdy později pomstil Michalu Škurlovi. Skvěle odstartoval, avšak Michal Škurla přece jen našel cestu dopředu vnějškem první zatáčky. Do té druhé však Zdeněk Holub vedl svůj motocykl vnitřkem a do čela se vrátil.

K překvapení na úkor favoritů nedošlo ani v závěrečné sérii. V rozjížďce s číslem jedenáct triumfoval Michal Škurla ve stylu start – cíl před Michaelou Krupičkovu, která musela na poslední chvíli měnit červený povlak přilba za správný modrý. Podobně si počínal i Zdeněk Holub ve třinácté jízdě, kdy se Michal Klein ve svém útoku zastavil až za jeho zády.

Mezitím v rozjížďce s číslem dvanáct musel Ronny Weis potvrdit vítězstvím svou účast ve finále A. měl namále a to hned dvakrát. Nejprve ho potrápil Stanislav Pouznar, který ho předjel v úvodním zatáčce. Vedení mšenského juniora však bylo ohraničeno ve druhém oblouku. Mnohem větší problém Ronnymu Weisovi připravil defekt zadního kola. Cílem stačil ještě projet, ale do depa už přišel po svých.

S devíti body však Ronny Weis musel ještě čekat na výsledek rozjížďky s číslem čtrnáct, v níž ho mohla ohrozit Michaela Krupičková. Ta se vskutku po vylétnutí pásky dostala do čela, ale v první zatáčce se stala obětí René Vidnera. Se stejným bodovým ziskem rozhodla dvě vítězství v Němcův prospěch, zatímco o postupu Reného Vidnera nemohlo být sebemenších pochyb.

Finálové jízdy charakterizovaly opravy startovacího zařízení, ale také poměrně strhující průběh. V céčku slavil triumf Stanislav Pouznar, jemuž Jan Jaroš pomohl s trucujícím karburátorem. Zdeněk Růžička si zajistil druhé místo, když ve druhé zatáčce podjel Martina Hracha.

Ve finále B nezaváhala Michaela Krupičková. I když nejlepší start vystřihl David Štěrovský, dívka v zeleném se přes něho dokázal přenést už v první zatáčce. „Příště bude bedna,“ říkala při zmínce, že mít jeden bod navíc, jela ve finále A.

Vedle určení pořadí na stupních vítězů byla rozjížďka čtyř nejlepších rozhodující pro závěrečné pořadí celého přeboru. Michal Škurla si volil dráhu jako první a sáhnul po žluté. Zdeněk Holub si vybral červenou a René Vidner modrou.

Zatímco na počátku Zdeněk Holub sledoval závod v křesílku se žlutými chrániči na uších, své účasti v áčku se nemohl dočkat. Na dráhu se otevřenými vraty sápal jako první. Start měl skvělý, ale vzápětí se přes něj dostal Michal Škurla.

Na protilehlé rovince byl však Zdeněk Holub zpátky. Dopředu se tlačil i Ronny Weis, ale ten zůstal vzadu, což byl konec konců úděl i Michala Škurly. Navzdory veškeré snaze, Zdeněk Holub neuhnul ze své dráhy za titulem ani o milimetr. Šachovnicový praporek ho uvítal v cíli jako vítěze jízdy i celého přeboru, k čemuž by mu ovšem stačilo i druhé místo. Radostný jásot z pod přilby byla neklamná známka, že si pražský junior svůj první titul adekvátně považuje.

Hlasy z depa
„Jsem strašně moc šastnej‘,“ zářil Zdeněk Holub. „Šastnej‘ jako prase, hodně moc. V první jízdě mi Škurlík, ujel, ale pak jsem mu to vrátil. A teď ve finále taky. Konečně nějaký první místo. Start a první výjezd byly klíčový.“

„Start dobrej‘,“ líčil Michal Škurla, jak se to ve finále A seběhlo. „Pak jsem dostal pecku od Zdendy. Byl jsem pořád za ním a nemoh‘ ho dojet. Ve výjezdu z první zatáčky byl rychlejší a dostal se tam. Je to škoda, že jsem přišel o titul, ale snad příští rok.“

„Nejsem spokojenej‘,“ neskrýval Ronny Weis. „První dvě jízdy jsem neměl kompletně nastavenou motorku. Pak to šlo dobře. Bohužel ve finále jsem nemohl najít dobré místo na startu, ale přesto je třetí místo OK. Škoda, že nebyly poháry, ale jenom květiny. Ale je vidět, že junioři jsou dobří, že se s nimi v Čechách dobře pracuje.“

„Dobrý, jenom škoda, že jsem ve finále neodstartoval,“ litoval René Vidner. „Chtěl jsem aspoň třetí místo, když jsem Ronnyho dvakrát odved‘. Doufal jsem, že skončím na bedně. Ale ve finále jsem měl na hovno start a už mě bolely ruce. Doufám, že to takhle půjde dál.“

„Nevadí,“ komentovala Michaela Krupičková skutečnost, že jí o pouhý bod unikla šance bojovat o stupně vítězů. „Bedna bude příště. Dobře se jelo, bylo to super. Když Michal spad‘, položila jsem to, bylo to v pohodě.“

„Docela dobrý, škoda toho finále,“ litoval David Štěrovský, že nepronikl mezi nejlepší čtyřku. „V béčku jsem měl dobrej‘ start, ale Míša mě zavřela a už jsem to nestih‘ dohnat. Bylo to moc tvrdý. Chtělo to pár bodů navíc, ale každej‘ den není posvícení.“

„Celkem dobrý,“ pochvaloval si Michal Klein. „Honza Jaroš mi pomáhal jako mecháno. Jak jsem upad‘, klapnul jsem a nedoložil. Naprostá blbost, podjelo to. Bylo hned o tři body míň. Díky Míše, že byla pohotová, já stihnul tak jenom odskočit, jsem na to přetočení zvyklej‘ z dřívějška. Nejsem ale nespokojenej‘, dobrej‘ trénink.“

„Karburátor,“ odhalil Stanislav Pouznar příčinu svých potíží. „Na novej‘ není. V první jízdě začal prskat a jak jsme to tady štelovali, nestih‘ jsem tu druhou. Ve třetí jízdě jsem vyhrál, když mi to pan Jaroš opravil. Na konci to začalo zase prskat. Technický zklamání.“

„Jsem celý dobitý,“ hlásil Krzysztof Nowacki. „Nejvíc utrpěla moje klíční kost, ale naštěstí nemám žádné zlomeniny. Jsem jenom hodně potlučený, ale není to zase až tak zlé, protože kosti jsou celé. A opět jsem byl v celkové klasifikaci na třináctém místě, to už byly čtvrté závody v sezóně, kdy jsem skončil třináctý. Škoda, že k tomu pádu došlo, ale to je plochá dráha, kolega z dráhy to neudělal schválně, to se prostě stává, že v souboji dojede ke kontaktu. Chtěl bych poděkovat záchranářům ze sanitky za rychlou pomoc a také panu Štěrovskému z Pardubic, že nám pomohl balit. Sezóna se pomalu blíží ke konci. Já už myslím na novou, chtěl bych samozřejmě být závodníkem AK Slaný, kde se mi líbí spolupráce s manažerem Milanem Machem. Pozdravuji všechny plochodrážní fanoušky a své syny Martina a Alana a zvu všechny na závody.“

    TOT C B A
1. Zdeněk Holub, Praha 2 3 3 3 11     1.
2. Michal Škurla, Praha 3 3 2 3 11     2.
3. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 1 2 3 3 9     3.
4. René Vidner, Pardubice 3 3 2 3 11     4.
5. Michaela Krupičková, Divišov 2 3 2 2 9   1.  
6. David Štěrovský, Pardubice 0 2 2 2 6   2.  
7. Michal Klein, Mšeno 2 1 X 2 5   3.  
8. Dominik Hinner, Praha 2 1 2 0 5   4.  
9. Stanislav Pouznar, Mšeno E – 3 E 3 1.    
10. Zdeněk Růžička, Mšeno 3 0 U 1 4 2.    
11. Martin Hrách, Plzeň 1 0 X 1 2 3.    
12. Filip Hájek, Praha 1 X 1 1 3 4.    
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACR) 1 1 F/R – 2      
14. Jaromír Otruba, Pardubice – – – – DNR      

Poznámka: Jaromír Otruba odstoupil po tréninku kvůli poruše motoru.


Konečné pořadí seriálu:

  PCE MŠE PCE LIB TOT
  10.4. 1.5. 11.7. 25.8.  
1. Zdeněk Holub, Praha (6) 22 (5) 25 47 (58)
2. Ondřej Smetana, Praha (4) 16 25 NS 41 (45)
3. Michal Škurla, Praha (12) 18 (16) 22 40 (68)
4. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) (16) NS 18 18 36 (42)
5. Filip Šitera, Mšeno NS 25 NS NS 25
6. Václav Milík, Pardubice 25 NS NS NS 25
7. Michal Klein, Mšeno (2) (1) 14 10 24 (27)
8. Tomáš Jůza, Pardubice (8) 12 12 NS 24 (32)
9. Vladimír Višváder, Mšeno 14 10 NS NS 24
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 18 6 NS NS 24
11. René Vidner, Pardubice (5) (0) 6 16 22 (27)
12. David Štěrovský, Pardubice (7) (5) 10 12 22 (34)
13. Daniel Hádek, Plzeň NS NS 22 NS 22
14. Ondřej Veverka, Praha 22 NS NS NS 22
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 10 NS (3) 7 17 (20)
16. Michaela Krupičková, Divišov NS NS 0 14 14
17. Zdeněk Růžička, Mšeno (0) (2) 8 6 14 (16)
18. Jan Jaroš, Mšeno NS 14 NS NS 14
19. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 3 (3) 7 (3) 10 (16)
20. Dominik Hinner, Praha NS (0) 1 8 9
21. Vít Janoušek, Liberec 0 8 NS NS 8
22. Michal Dudek, Slaný NS 7 NS NS 7
23. Jaromír Otruba, Pardubice (0) (0) 4 2 6
24. Martin Hrach, Plzeň 0 NS NS 5 5
25. Michal Průcha, Slaný 1 4 NS NS 5
26. Filip Hájek, Praha NS NS 0 4 4
27. Karel Kadlec, Kadlec NS NS 2 NS 2
NC Antonín Klatovský, Divišov NS 0 NS NS 0
NC Hynek Štichauer, Pardubice 0 NS NS NS 0

Poznámka: do klasifikace se počítají dva nejlepší výsledky

Foto: Eva Palánová

MČR 1. liga

Noví svitavští adepti plochodrážního řemesla se poprvé představili veřejnosti

Svitavy – 19. srpna
Na minulou neděli dozajista nikdy nezapomenou Zdeněk Peša mladší a Marek Berger. Při prvoligovém závodě ve svitavské Cihelně se v jedné exhibiční stíhací rozjížďce poprvé představili divákům. Oba začali s tréninkem letos zjara pod vedením otce Zdeňka Pešy a strýce Richarda Bergera. Potíže s náhradními díly zapříčinily, že noví adepti speedwaye ve Svitavách nemají naježděno tolik, co by si představovali, nicméně stále mají plán stihnout podzimní Memoriál Jana Bechera v Pardubicích.

Foto: Eva Palánová

MČR tříčlenných družstev

Řešení korunovace přeborníka rozhodně nebude tuctově přímočaré

Liberec – 24. srpna
Závody českého přeboru už třetím rokem svou vitalitou prokazují svou smysluplnost. Letošnímu ročníku se dá opět vytknout pouze jediné, a sice nízký počet závodů. I když startovní listina nepřetéká oslnivými jmény, její vyrovnanost je zárukou dramatické podívané. Tuctové nebude ani řešení otázky letošního přeborníka, kterého budeme znát zítra po čtvrtém závodu seriálu v Liberci. Reálnou šanci mají totiž hned čtyři závodníci a tři z nich nebudou ve startovní listině chybět.

Zjednodušeně řečeno, pro korunovaci je potřeba překonat čtyřicet jedna započtených bodů tabulkových bodů současného leadera Ondřeje Smetany, který ovšem zítra v polském Opole pojede finále juniorského mistrovství Evropy. Aby to ovšem nebylo jednoduché, do celkové klasifikace se počítají pouze dva nejlepší výsledky.

Filip Šitera, Václav Milík, Patrik Nagy a Ondřej Veverka, kteří by mohli směle pomýšlet na titul, zítra v libereckých své motocykly nevyloží. Šanci překonat Ondřeje Smetanu tak mají Ronny Weis, Michal Škurla a Zdeněk Holub.

Ronny Weis a Michal Škurla ovšem musí vyhrát, protože na skok do čela potřebují pětadvacet bodů do tabulky. Dvaadvacet, které inkasuje druhý v pořadí, je pro ně málo. Zdeněk Holub by se s nimi mohl spokojit, ovšem za předpokladu, že se z vítězství bude radovat někdo jiný než Ronny Weis nebo Michal Škurla.

Ve startovní listině figuruje čtrnáct závodníků. Svá startovní čísla obdrželi podle svého pořadí v průběžné klasifikaci přeboru, jehož oficiální podoba prozatím nezohledňuje škrtání žádného výsledku a pracuje se součtem bodů ze všech závodů. Právě číslice na zádech je jedním z kritérií postupu do finálových jízd.

Budeme totiž svědky premiéry nového rozpisu. Jeho základní část bude obsahovat čtrnáct rozjížděk, během nichž se každý startující dostane na ovál čtyřikrát. Vyvrcholení zajistí trojice finálových rozjížděk, které určí pořadí v závodě. Je tedy klidně možné, že tajenka křížovky s názvem přeborník republiky 2012 dojde svého řešení až v samotném závěru podniku.

Vyhlídky kandidátů na titul:

  body celkem: body započítané: maximální zisk v LB: teoretický zisk celkem:
Ondřej Smetana 45 41 nestartuje 41
Ronny Weis 34 34 25 mínus 16 43
Michal Škurla 46 34 25 mínus 16 43
Zdeněk Holub 33 28 25 mínus 6 47

Podmínky pro zisk titulu:

Ondřej Smetana zůstane přeborníkem, pokud Ronny Weis a Michal Škurla nevyhrají za současné podmínky, že Zdeněk Holub neskončí alespoň druhý
Ronny Weis musí vyhrát
Michal Škurla musí vyhrát
Zdeněk Holub musí vyhrát, pokud skončí druhý, nesmí nad ním na stupních vítězů stát Ronny Weis nebo Michal Škurla

Startovní listina:

1 Michal Škurla, Praha
2 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)
3 Zdeněk Holub, Praha
4 David Štěrovský, Pardubice
5 Michal Klein, Mšeno
6 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)
7 Stanislav Pouznar, Mšeno
8 René Vidner, Pardubice
9 Zdeněk Růžička, Mšeno
10 Jaromír Otruba, Pardubice
11 Dominik Hinner, Praha
12 Filip Hájek, Praha
13 Michaela Krupičková, Divišov
14 Martin Hrách, Plzeň

Foto: Wojta Zavřel

MČR Jednotlivců

Jan Jaroš překvapil triumfem i sám sebe

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. srpna
Semifinále šampionátu republiky ČSMS přineslo strhující podívanou, při níž se o obsazení stupňů vítězů rozhodovalo až ve dvojici dodatkových jízd. Na nejvyšší stupeň se nakonec postavil Jan Jaroš, čímž překvapil i sám sebe, protože se po otřesu mozku se mšenské extraligy stále necítil dokonale ve své kůži. Předtím musel ještě porazit Eduarda Krčmáře, který před odjezdem na sobotní finále juniorského šampionátu Evropy musel do svého rámu namontovat motor, jenž používá během zimy na šroubky. Přesto však prohrál jen dvě jízdy, v nichž želel nepovedených startů. Martin Gavenda ve druhém rozjezdu vyzrál na Slovince Makse Gregoriče, jehož v rozletu zbrzdil pád v rozjížďce s číslem třináct.

Prolamovači blokády, která vlastně nebyla
Panenský šampionát se v české ploché dráze nerodí každý rok. Tomáš Topinka proto musel řešit, jaký klíč zvolit, když mistrovství republiky jednotlivců pod hlavičkou ČSMS ještě nemělo žádného předchůdce. Startovní listina se rodila s problémy, o čemž magazín speedwayA-Z přinášel pravidelné informace.

Jména účastníků postupně přibývala a ubývala. Jako poslední ze závodu zmizeli mšenští junioři. „Pan Grepl nám start nezakázal,“ vysvětloval Michal Klein, který dnes dorazil na pražskou Markétu v civilním oblečení, aby pomáhal Janu Jarošovi jako mechanik. „Ale řekl nám, že můžeme jet jenom na svojí technice.“

Účast svým závodníkům výslovně nezakázaly ani Pardubice. I když se všichni čtyři původně přihlášení závodníci postupně omluvili, ani jeden neuvedl obstrukce ze svého klub. Není těžké si představit, že slůvka Zlatá přilba a Zlatá stuha by v případném nátlaku byla silnými argumenty, jenže jako funkcionáři, tak závodníci se dušovali, že k ničemu podobného nedošlo.

A pokud by Pražané respektovali přání Plzně, aby její závodníky kontaktovali výhradně přes klubový e-mail, minimálně Zdeněk Simota a Jan Holub by dnes v pražských boxech nechyběli. Striktní ne by se tak týkalo pouze divišovské Michaely Krupičkové.

„Jsem rád, že zvítězil sport nad politikou,“ říkal Tomáš Topinka po tréninku. „Chtěl bych poděkovat panu Křikavovi a všem dalším manažerům, kteří svým závodník start v našem závodě nezakázali.“ Po všech uzávěrkách více než týden po oficiální uzávěrce mohl pražský kouč, v jehož kompetenci dnešní závod byl, počítat s osmnácti jmény. Nakonec nedorazil Steven Mauer, díky čemuž byla benjamínkovi Filipu Hájkovi přidělena náhradnická vesta, zatímco Dominik Hinner, Michal Průcha a Karel Kadlec si volná místa v hlavní šestnáctce rozebrali bez kvalifikace.

Po dvou sériích jízd měl závod jediného leadera, kterým byl Luboš Tomíček. Pražský závodník se na svou cestu do čela průběžné klasifikace vydal v rozjížďce s číslem čtyři, v níž uletěl Maksi Gregoričovi. V páté jízdě na Luboše Tomíčka čekal Eduard Krčmář, který si hned v rozjížďce s číslem jedna hravě poradil s Martinem Gavendou, Romanem Čejkou a Patrikem Nagyem. Slánský junior se však nyní musel dívat na záda Luboše Tomíčka, který na protilehlou rovinku vyjel s pětimetrovým náskokem.

Pět bodů Eduarda Krčmáře hned vzápětí vyrovnal Maks Gregorič, když odvedl Michala Dudka. Martin Málek v rozjížďce s číslem tři jezdil dlouho třetí, aby se v nájezdu do třetího kola posunul dopředu před Ronnyho Weise, jenž vzápětí odpadl pro mechanickou závadu. Jan Jaroš, který v oné druhé jízdě předčil Ronnyho Weise už v první zatáčce, přišel o punc neporazitelnosti v osmé jízdě. V ní se skvělým startem blýskl Patrik Nagy, zatímco Jan Jaroš musel krotit Ondřejem Smetanu útočícího vnějškem první zatáčky.

Drama se zašmodrchává
Z vítězů první série dokázal na šňůrku svých vítězství navázat druhou šňůrku pouze Luboš Tomíček. Martin Málek a Jan Jaroš skončili druzí a na pětibodové hranici je dotáhli Eduard Krčmář a Maks Gregorič. Ovšem nejhůře se z úvodních výjezdů vedlo Zdeňku Holubovi. Ten si vítězství v rozjížďce s číslem čtyři uhájil, když tvrdě zazdil útočícího Michala Dudka na mantinel.

„To se nedělá,“ láteřil slánský závodník a ukazoval bílé stopy od mantinelu na své kombinéze. „Nalít‘ do mě a šel jsem na prkna!“ Zdeněk Holub se ovšem hájil. „To samý mi udělal on včera ve Slaným,“ říkal. V páté jízdě však nejenže svůj triumf nezopakoval, ale nedosáhl na body vůbec.

I když postup do říjnového finále mělo pojištěno hned jedenáct závodníků, boj o stupně vítězů hořel s neztenčenou intenzitou. Eduard Krčmář se v rozjížďce s číslem devět dočkal triumfu stylem start – cíl. Z okruhu pětibodových však ve třetí sérii dokázal zvítězit již jen Jan Jaroš, který si se stejnou suverenitou jako slánský mladík počínal v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní si však život zkomplikoval Maks Gregorič. Po nepovedeném startu v první zatáčce útočil na druhého Romana Čejku, avšak propadl se až na chvost za Ondřeje Smetanu.

Slovincova stíhací jízda skončila pádem v první zatáčce třetího kola. Z dráha se stačil odklidit včas, takže ruka sudího Tomáše Topinky nemusela stisknout tlačítko červených světel. Ve dvanácté sérii protáhl Luboš svou neporazitelnost Luboš Tomíček, jehož by se dění za jeho zády jakoby vůbec netýkalo.

Martin Málek se hnal vnějškem úvodního oblouku dopředu, avšak Michal Dudek se mu nekompromisně postavil do cesty. A než svého mladšího kolegu z extraligy neméně tvrdě vyhnal ve druhé zatáčce ven z ideální stopy, bylo na stíhání Luboš Tomíčka již pozdě. Zatímco on a Maks Gregorič body ztratili, Martin Gavenda stoupal průběžnou klasifikací směrem vzhůru.

Moravský Pražan začal druhým místem ve druhé jízdě, aby se posléze trápil v rozjížďce s číslem šest. Po prachbídném startu zachránil alespoň jediný bod, když protáhl nájezd do druhé zatáčky, aby v ní podjel Michala Škurlu. V rozjížďce s číslem deset ovšem překonal Ronnyho Weise již v první zatáčce.

„Sral jsem se s nastavením motorky,“ omlouval svůj vlažnější úvod. „A tak jsem teď všechno udělal obráceně.“ Že nešlo o změnu dočasnou, ukázal hned další Moravanův start v rozjížďce s číslem čtrnáct. Jan Jaroš byl v prvním nájezdu dříve, ale Martin Gavenda mu nedopřál klidu až do cíle. Luboš Tomíček do jejich bitvy nemohl zasáhnout, protože se kvůli zadřenému motoru ani nerozjel. Druhý motocykl neměl připravený, takže mu nezbylo, než předčasně vyklidit box.

Osmnáctá jízda zajistila druhý rozjezd
Boj o stupně vítězů se odstoupením Luboše Tomíčka ještě více zašmodrchal. A to tím spíše, pakliže Eduard Krčmář poznal ve třinácté jízdě svou druhou porážku. Maks Gregorič se sice takřka dostal do křížku s dvouminutovým limitem, avšak po vylétnutí pásky se usadil na čele před slánským závodníkem. „Start na hovno,“ vysvětloval Eduard Krčmář. „Šel jsem ze žlutý, byly tam koleje a pak už nešlo moc předjíždět.“

S deseti body dýchal na záda Janu Jarošovi, který měl na čele průběžné klasifikace jen o jeden bod více. V rozjížďce s číslem sedmnáct však jejich skóre bylo srovnáno po vzájemném duelu, který Eduard Krčmář ovládl už od startu. Bylo jasné, že se oba střetnou v rozjezdu o zlato. Zbývalo jen vyřešit otázku, kdo je na stupně vítězů doprovodí jako třetí.

Z kádru uchazečů, který se rozšířil po odstoupení Luboše Tomíčka, vypadl jako první Michal Dudek, který právě v sedmnácté jízdě skončil až třetí. Klíč k řešení bronzu nabídla hned rozjížďka s číslem osmnáct, jejíž průběh si všichni přítomní promítali v paměti ještě dlouho po jejím skončení.

Start vynesl do vedení Zdeňka Holuba, který přitom mohl hovořit o obrovském štěstí. Po odjezdu z depa si nevšimnul zavřeného kohoutku přívodu metylu. Palivo z karburátoru mu ovšem došlo ještě na roštu, takže promptní náprava se stala dílem okamžiku.

Pražský junior v první zatáčce vyvezl vnějškem útočícího Martina Málka na mantinel. Tím pádem za jeho záda pronikl Martin Gavenda. Všichni tři závodníci od sebe udržovali minimální vzdálenosti, což dávalo tušit, že bitvu nepokládají za uzavřenou. A vskutku.

Ve druhé zatáčce třetího kola se Martin Málek posunul spodní stranou na druhé místo, avšak v následujícím oblouku byl Martin Gavenda zpátky druhý. Na rovince nabral rychlost, snažil se opět protáhnout nájezd do poslední zatáčky. Jenže se dostal do koleje, která ho nasměrovala rovnou do Zdeňka Holuba.

Ten se z bodyčeku vzpamatoval velmi rychle, a by se z dané situace snažil vytěžit maximum i Martin Málek, Zdeněk Holub protnul metu o chloupek před ním. To už se však Martin Gavenda mohl radovat ze zisku třech bodů. „To jsem vůbec nechtěl,“ odmítal Martin Gavenda myšlenku, že by se Zdeňka Holuba snažil odstavit záměrně. „Do Holubína mě postrčila kolej.“ Pražský junior jeho omluvu přijal, i když připouštěl, že ho překvapivý nájezd zaskočil. „Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal,“ líčil. „Najednou tam přilít a uk‘ do mě.“

Martin Gavenda si svým manévrem pojistil stupně vítězů. Maks Gregorič sice vyrovnal jeho jedenáct bodů, když triumfoval v rozjížďce s číslem dvacet ve stylu start – cíl. V rozjezdu o třetí místo měl však moravský borec navrch už při startu. Ve druhé zatáčce bleskově přejel zevnitř na střed, čímž se svého slovinského pronásledovatele zbavil jednou provždy. Ještě předtím se v další dodatkové jízdě rozhodlo o vítězi. Jan Jaroš měl lepší start než Eduard Krčmář, navíc Slaňákům nájezde vnějškem první zatáčky zmařil hned v zárodku.

Hlasy z depa
„Nemyslím, že by to bylo tím, že jsem se nepřevlík‘,“ žertoval Jan Jaroš nad otázkou magazínu speedwayA-Z, zda není jeho triumf zapříčiněn tím, že se dnes v průběhu závodu nepřevlékl do své staré modré kombinézy jako obvykle. „Nebyl k tomu důvod. Díky tátovi, pomoh‘ mě s nastavením motorky. Byl jsem nejrychlejší, cejtím se ale ještě potlučenej‘ po tom otřesu mozku ze Mšena. Celej‘ závod jsem se hledal, zkoušel nastavení, takže jsem sám překvapenej‘, jak to dopadlo. Ale semifinále přece vyhrávám vždycky (smích)!“

„Motor ze šroubků šlapal,“ smál se Eduard Krčmář. „S tím Lubošem jsem na hovno odstartoval a nedalo se moc předjíždět. Se Slovincem jsem šel ze žlutý, byly tam hluboký koleje a potom mi nevyšlo ho předjet. Škoda toho rozjezdu, neodstartoval jsem, ale druhý místo je dobrý.“

„Začátek byl na hovno,“ rozhovořil se Martin Gavenda. „Sral jsem se s nastavením motorky. Po dvou jízdách jsem udělal všechno obráceně a bylo to úplně jiný. V osmnáctý jízdě jsem chtěl, pořád jsem se snažil předjet Zdendu. Byl jsem rychlejší, dal jsem to na venek. Bylo to nachcaný, podjel mě Martin Málek. Pak jsem nabral rychlost, chytil kolej a ta mě postrčila do Holubína. To jsem vůbec nechtěl. V rozjezdu jsem měl už všechno pod kontrolou.“

„Dobrý, akorát jsem to sral,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Dudek mi to samý udělal včera ve Slaným, ale spíš jsem to posral v poslední jízdě. Tři a tři čtvrtě kola perfektní, ale pak tam přilít Gavoš. Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal. Najednou tam přilít‘ a uknul do mě. Ale dnes byl hlavní postup.“

„Viděl jsem to dobře,“ odpovídal Martin Málek. „Hlavně jsem měl nový motor a potřeboval ho odzkoušet. Perfektně jsem si ho zkusil. Na poslední jízdu jsem skočil na druhou motorku, abych to porovnal. Bylo to vcelku únavné, dneska mám za šest dnů pátý závod. Ale bylo to dobré, dneska jsem si to užil.“

„Bylo to dobré, jelo se v pohodě, až na Holuba,“ nemohl Michal Dudek stále zapomenout na rozjížďku s číslem tři. „Prej‘ jsem mu to samý udělal ve Slaným, ale nejsem si toho vědomej‘. To se nedělá, nalít‘ do mě a šel jsem na prkna. Bejt‘ tam nezkušenej‘ jezdec, je rozsekanej‘. Ale hlavní je postup.“

1. Jan Jaroš, Mšeno 3 2 3 3 2 13+3
2. Eduard Krčmář, Slaný 3 2 3 2 3 13+2
3. Martin Gavenda, Praha 2 1 3 2 3 11+3
4. Maks Gregorič, SLO 2 3 F 3 3 11+2
5. Luboš Tomíček, Praha 3 3 3 E – 9
6. Zdeněk Holub, Praha 3 0 1 3 2 9
7. Martin Málek, Březolupy 2 3 2 1 1 9
8. Michal Dudek, Slaný 2 2 1 3 1 9
9. Michal Škurla, Praha 1 0 2 2 3 8
10. Roman Čejka, Slaný 1 2 2 E 2 7
11. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 0 3 0 1 2 6
12. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) E 1 2 2 1 6
13. Michal Průcha, Slaný 1 1 1 1 0 4
14. Ondřej Smetana, Praha T 1 1 0 1 3
15. Karel Kadlec, Kadlec 1 0 E 1 0 2
16. Filip Hájek, Praha (res) 0 0 0 0 0 0
17. Dominik Hinner, Praha M – E – – 0

Poznámka: o dvou místech ve startovní listině měla rozhodovat kvalifikace ve složení: Dominik Hinner, Michal Průcha, Karel Kadlec a Filip Hájek. Protože nedorazil nasazený Steven Mauer, kvalifikace odpadla a Filip Hájek plnil úlohu náhradníka.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Jednotlivců

Podoba večerního závodu je stejně klidná jako rtuová kulička

Praha – 23. srpna
Snad ještě žádný závod české plochodrážní historie nepřinesl tolik vzruchu jako večerní semifinále šampionátu jednotlivců ČSMS na pražské Markétě. Stejně tak se mění startovní listina, avšak horká atmosféra by už měla začít vychládat.

„Nezakazuji žádným našim závodníkům startovat, ale a Petr Ondrašík plní svoje slova,“ zní stručné prohlášení Leopolda Klímy, předsedy AK Plzeň. Má na mysli žádost svého klubu, aby Praha jednala s jejími závodníky výhradně prostřednictvím vedení.

„Ano, je to pravda,“ uznává Tomáš Topinka toto opomenutí. „Ale ve švédské nebo polské lize také nejednáme s vedením klubu.“ Nicméně věcná argumentace plzeňského šéfa a pražského manažera dává naději, že mediální válka mezi zastánci AČR a ČSMS nebude pokračovat. Všichni by měli zakopat válečné sekery, podat si ruce a v zájmu české ploché dráhy zasednout ke kulatému stolu.

Tomáš Topinka musel ze startovní listiny škrtnout další jména. Avšak oficiálním důvodem každého závodníka není jeho vztah vůči ČSMS. A nadto většina klubů AČR svým jezdcům účast výslovně nezakázala, pouze je seznámila se svým negativním postojem. A tak Tomáš Suchánek nepřijede kvůli svému tenisovému lokti, René Vidner a David Štěrovský mají technické problémy se svými motocykly, Jaromír Otruba musel prodat své Vito a Luboše Tomíčka bolí noha. Naproti tomu Tomáš Topinka získal další závodníky, takže definitivní podoba startovní listiny bude známa v nejbližších hodinách

Seznam startujících závodníků:

Eduard Krčmář, Slaný
Ronny Weis, D (ACCR)
Martin Gavenda, Praha
Steven Mauer, D
Jan Jaroš, Mšeno
Martin Málek, Březolupy
Michal Dudek, Slaný
Michal Škurla, Praha
Ondřej Smetana, Praha
Michal Klein, Mšeno
Zdeněk Holub, Praha
Stanislav Pouznar, Mšeno
Maks Gregorič, SLO
Patrik Nagy, H (ACCR)
Dominik Hinner, Praha
Karel Kadlec, Kadlec
Michal Průcha, Slaný