Praha – 26. dubna
Nesmírně dramatickým závodem dnes odstartovala finálová série mistrovství republiky jednotlivců, v němž pouze Václav Milík působil zjevem závodníka z jiné planety. Již během tréninku se mu podařilo najít optimální nastavení motocyklu, s nímž neměl problémy, ani když dráha ztvrdla jako mlat. Až v rozjížďce s číslem devatenáct se Martinu Málkovi povedlo být před létajícím Pardubičanem, před něhož pronikl vnějškem první zatáčky. Avšak Václav Milík se hned spodem následujícího oblouku vrátil do čela a zítra do Pardubic přijede coby leader šampionátu s patnácti body. Punc neporazitelnosti si zpočátku leštil také Eduard Krčmář, jehož však v deváté jízdě odvedl Hynek Štichauer, který posléze mařil jeden nájezd slánského juniora za druhým až na metu. V rozjížďce s číslem třináct Eduard Krčmář podlehl Václavu Milíkovi, avšak po vítězství o sedm rozjížděk později měl jistotu, že jej pódium nemine. Již ovšem tušil, že pojede na startovní rošt ještě jednou, protože před poslední sérií měli po deseti bodech rovněž Josef Franc, Matěj Kůs a Hynek Štichauer. Ti všichni se utkali v rozjížďce s číslem dvacet, v níž zpočátku tahal pilku Zdeněk Holub, leč na protilehlou rovinku vyjel jako první Josef Franc. Pražan byl tedy v dodatkové jízdě soupeřem Eduarda Krčmáře, jenž se však po vzájemné kolizi ocitl na zemi v první zatáčce. Při repete však nezaváhal a po vítězství stylem start – cíl mohl mířit rovnou na druhý stupínek pódia, odkud celá trojice mířila rovnou k dopingové kontrole.
Dva neporažení v boji o titul i divokou kartu pražské SGP
Sluníčko se sice snažilo ze všech svých sil, nicméně studený vítr jeho práci sabotoval s úsilím běloruského partyzána. Pražská Markéta nabídla prvnímu finále českého individuálního šampionátu chladné počasí, nicméně kdo by na pozadí vrcholného mítinku hleděl na rtuť teploměru? Duben zkrátka a dobře může být chladný nejen na Šumavě.
Z osmnácti finalistů dorazilo jen šestnáct. Chyběl Martin Gavenda, který měl v sobotním semifinále ve Slaném pech jako hrom. Už když opouštěl středočeské body, přepadaly jej černé myšlenky. A lékařské vyšetření mu bohužel dalo za pravdu, takže se týden po comebacku následujícím roční pauzu dočkal dalšího závodního půstu.
Martin Gavenda vysvětluje svou absenci na pozici náhradníka:
„Ze Slanýho mám zlomenou kůstku v nártu a zevnitř kotník, je to asi na měsíc.“
Vedle bodů do mistrovství republiky byla ještě místa v mistrovství světa a Evropy jednotlivců. A boje na Markétě daly konec konců i další šanci blýsknout se před vedením pražského klubu uprostřed jeho rozhodování o divoké kartě pro českou velkou cenu.
Václav Milík měl coby úřadující český šampión v reprezentaci své jisté, avšak po explozi svého GM při Prague Open potřeboval argumenty, aby při letošní velké ceně své motocykly opatřoval opět startovními čísly šestnáct. Navíc Eduard Krčmář, jemuž během Prague Open podlehl, hodlal v boji o divokou kartu křičet pořádně nahlas.
V rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl, i kdyby se Josef Franc za jeho zády stavěl na hlavu a odrážel se ušima. Pražan se místo podobných skopičin pustil do útoku, nicméně slánský junior pokaždé udolal nebezpečí hned v samotném zárodku. Václav Milík přijel poprvé na startovní rošt ve třetí jízdě.
U pásky si vykopal kolej hloubky Korintského průplavu, aby po startu změřil své pardubické kolegy Tomáše Suchánka a Hynka Štichauera a slánského Poláka Piotra Dziatkowiaka. Tři body měl v kapse, ale po přestávce mu Eduard Krčmář zvedl laťku o stejnou bodovou dávku. A stejně jako v první sérii neměl jednoduchou roli, protože los mu do páté jízdy přihrál za soupeře Matěje Kůse.
Ten prve v rozjížďce s číslem dvě vyjel z brány depa na dráhu, sotva se před ním otevřela. Jako první si z druhého výjezdu zkusil start. Po něm tak učinili Adam Fencl, Martin Málek a Filip Hájek. A pak už Pražan zamířil rovnou k pásce. Musel si počkat, protože Adam Fencl se otočil, aby roztlačil ztichlý motocykl, aby časový limit stihl o poslední setinu vteřiny.
Pak už páska konečně vystřelila vzhůru. Matěj Kůs se ujal vedení, zatímco Martin Málek se během necelého kruhu dostal před oba juniory. V páté jízdě však Pražan zaknihoval svou první prohru, když se dopředu dostal Eduard Krčmář, aby se s šesti body ujal vedení v průběžné klasifikaci. Rovněž Zdeněk Holub při svém závodním comebacku po bezmála měsíční pauze nedokázal ve druhé sérii obhájit své první vítězství, které v rozjížďce s číslem čtyři vybojoval stylem start – cíl.
V rozjížďce s číslem šest ale dopadl ještě hůře než jeho klubový kolega předtím v souboji s Eduardem Krčmářem. Otec Zdeněk mu ještě v depu provedl poslední úpravu nastavení motocyklu ve stylu last minute. Na startu byl Zdeněk Holub pekelně rychlý, jenže dopředu se tlačil Martin Málek, který se v prvním nájezdu dostal spodem před Tomáše Suchánka.
Březolupský závodník se přesunul na venek. Zdeněk Holub jej ve výjezdu sice vyvážel, ale Martin Málek nepovolil. Před oba se ovšem zleva posunul Tomáš Suchánek, který s pěti body vyrovnal zisk Matěje Kůse. Vzápětí byli na Václava Milíka krátcí Filip Hájek, Ondřej Smetana i Josef Franc, takže Pardubičan inkasoval svou druhou trojku.
Verdikt rozjížďky s číslem se špatnou pověstí
Úzký hrot průběžné klasifikace se ještě více zúžil v rozjížďce s číslem devět. Hynek Štichauer po první sérii přeskočil na druhý motocykl. Že šlo o tah správným směrem, ukázala již rozjížďka s číslem sedm, kde se muž v zelenobílé kombinéze držel vedení už od vylétnutí pásky. A přesně to samé učinil v deváté jízdě.
Z pozice od mantinelu vypálil jako ruské Kaťuše a ještě před nájezdem do úvodního oblouku za svá záda poslal Martina Málka. Přes něhož poskočil také Eduard Krčmář, který se rovnou pustil do stíhání Hynka Štichauera. Rychle zpacifikoval revanšistické snahy Martina Málka a tlačil na vedoucího závodníka. Útočil mistrovsky, ale Hynek Štichauer se neméně mistrovsky dokázal ubránit.
Jaroslav Petrák medituje po rozjížďce s číslem deset nad nepřízní osudu:
„Jsem ze Slanýho dobitej‘ jako kráva a teď se mi zatáh‘ motor. Odjel jsem, ale přestalo to jet, musím skočit na druhou motorku.“
Prohra Eduarda Krčmáře logicky hrála do karet Václava Milíka, který s přehledem vyhrál desátou jízdu před Matějem Kůsem. Coby jediný neporažený dnešního večera zůstal sám leaderem, zatímco slánský závodník za ním zaostával o jediný bod. A pak následoval kontingent sedmibodových ve složení Matěj Kůs, Tomáš Suchánek, Josef Franc, Hynek Štichauer a Zdeněk Holub.
„Ten chtíč měl přijít dřív,“ litoval Josef Franc, že jeho první vítězství přišlo až v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní díky rychlému startu ustřihnul křídla Tomáši Suchánkovi jako malý kazisvět hrající si s nůžkami mouše.
Předtím Zdeněk Holub neméně suverénně opanoval rozjížďku s číslem dvanáct. Vrátil se do hry o stupně vítězů, jenže stejně rychle z ní vypadl. Když se podíval do rozpisu závodu, ve třinácté jízdě si musel připadat jako maso stlačené v hamburgeru mezi dvě půlky žemle. Z jedné strany Václav Milík, z druhé Eduard Krčmář.
Třináctka má už od časů Jidáše neblahou pověst, ale dnes se jí u čísla jízdy dostalo šanci výrazným způsobem napovědět o tom, kdo bude mávat z nejvyššího stupínku pódia. Eduard Krčmář totiž mohl své předchozí zaváhání odčinit porážkou Václava Milíka, čímž by si vybudoval slibné předpolí pro další vzájemný duel v rozjezdu. Jenže mu stejně jako v nešťastné deváté jízdě nevyšel start.
Zato Václav Milík exceloval. O vedení se nechtěl s nikým dělit a již v prvních decimetrech s neotřesitelnou jistotou vedl. Eduard Krčmář stačil pouze objet Zdeňka Holuba. Sotva Stanislav Klenovec ukončil jízdu máváním šachovnicovou vlajkou, měl Václav Milík na své nejbližší sousedy v aktuální klasifikaci dvoubodový náskok.
Úřadující šampión v roli diváka rozjezdu o druhé místo
Skloňovat slovo formalita ovšem na ploché dráze můžete, když už má závodník odstup, který nelze překonat už ani teoreticky. Během více než osmdesáti let zažil sport levých zatáček spoustu chytrolínů, kteří svými zaručenými tipy ze sebe udělali pitomce. Nicméně za okolností daných rozpisem, vývojem závodu a výkony Václava Milíka se dal očekávat, že nás v posledních sedmi jízdách bude vzrušovat spíše boj o druhou příčku.
Byť Zdeněk Holub ztratil šanci, ve hře zůstávala stále ještě čtveřice adeptů. Hynek Štichauer ve čtrnácté jízdě zaznamenal třetí vítězství v řadě za sebou. Michal Dudek se sice v první zatáčce pokusil vylepšit si večer, ale po chybě ve druhé zatáčce spadl za Jaroslava Petráka a Filipa Hájka.
V rozjížďce s číslem patnáct si Matěj Kůs uvědomil, že po dvou dvojkách je na čase už konečně vyhrát. Se žlutým povlakem přilby zamířil do čela stejně neomylně jako bílý čáp z jihu Afriky na svůj český komín. Tomáš Suchánek, který startoval po jeho levici, však zastával jiný názor.
„Kůsák se pohnul na startu, udělal letmák a ona (rozhodčí Lenka Felixová – pozn. redakce) to nechala bejt‘,“ posteskl si po závodech. Nyní však jel třetí za Ondřejem Smetanou, s čímž se ovšem nehodlal smířit. Ve třetím kole naznačil v zatáčce u depa útok vnějškem, aby hned ve výjezdu udeřil z opačné strany a vskutku se posunul na druhé místo.
Než se i Josef Franc dostal na deset bodů v rozjížďce s číslem šestnáct, docela se načekal. Nejprve se Patrik Mikel dostal do křížku s páskou. Hovořil o smůle, ale netušil, že to nejhorší mu osud chystá do rozjížďky s číslem sedmnáct. Rána z motoru bude signalizovat, že se jeho karter otevře jako jícen Macochy užaslému turistovi. Ale zpátky k šestnácté jízdě!
Sotva březolupského mladíka nahradil Josef Novák, vypálil dopředu Martin Málek. Avšak Josef Franc se protlačil do vedení spodní stranou první zatáčky. Hned po přestávce Eduard Krčmář skvělým majstrštykem vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct, v níž mu Tomáš Suchánek nedopřál vteřinku klidu. A pak se již mohl jen dívat, kterak všechno dopadne.
Hladký triumf Ondřeje Smetany a duel Jaroslava Petráka s Piotrem Dziatkowiakem, úspěšnější pro pardubického matadora, však otázku pódia v osmnácté jízdě neřešily. Triumf Václava Milíka hned posléze ovšem ano. K poháru s jedničkou by mu stačilo i druhé místo. Jenže Pardubičan nechtěl nechat Martina Málka, jenž jej objel v první zatáčce, bez trestu. A hned v následujícím oblouku namířil svůj stroj pod něho a pak jej od patnáctibodového maxima dělily jen desítky sekund.
„Těžko říct takhle z hlavy,“ vylétlo z úst Eduarda Krčmáře bezprostředně, když zaslechl řečnickou otázku spíkra Jiřího Hejtíka, kdo z trojice desetibodových na startovním roštu dvacáté jízdy vyrovná Slaňákův bodový zisk. Ve společnosti Josefa France, Hynka Štichauera a Matěje Kůse, neměl Zdeněk Holub co ztratit. Sotva se otevřela vrata na ovál, vyjel z nich vstříc svému osudu.
Hynek Štichauer komentuje, proč ve dvacáté jízdě nezískal více než jen bod:
„Dal jsem to na lajnu, ale zvedlo se to. Lepší odjet bez bodíku a celej‘, než se tady rozvěsit!“
Zdeněk Holub byl první i po startu, avšak z první zatáčky vyjel nejdřív Josef Franc. Hynek Štichauer se nedostal mezi ně, zatímco Matěj Kůs uzavřel své dnešní účinkování s nulou. „Neměla tam bejt‘,“ glosoval vypasenou číslici u svého skóre. „Ale jeden motor po servisu nechtěl vůbec fungovat, druhá motorka, která odjela po servisu jeden trénink nechtěla vůbec fungovat.“
Rozjezd se musel opakovat, když Eduard Krčmář po kolizi s Josefem Francem upadl. Repete však přineslo hladké sólo slánského borce. Pořadí bylo určeno, body do šampionátu rozdány, ale o podobě reprezentace měly rozhodnout až zítřejší Pardubice. A o divoké kartě na českou velkou cenu se zatím může jen spekulovat.
Hlasy z depa
„Super,“ usmíval se Václav Milík. „Od začátku jsem měl dobře nastavenou motorku. O tréninku jsme dělali změny. A jelo to suprově. Startovalo to, jelo na všude, na hlubokým i tvrdým, když se to vymydlilo. Jelo to krásně. Jsem mega spokojenej‘ a zejtra bych bral takovej‘ výsledek taky.“
„Pokazil jsem začátek závodu,“ vyprávěl Josef Franc. „Toho byla vážně škoda. Ten chtíč měl přijít dřív. Venca suverénně, zbytek si řekneme až po Plzni. Motorka funguje výborně. V rozjezdu jsem zkusil druhou motorku. Přišlo mi, že je výkonnější, ale je silná od startu. Zejtra to bude hrát roli, Venca říkal, že bude dráha tvrdá.“
„Začátek strašný,“ bilancoval Hynek Štichauer dnešní večer ze svého úhlu pohledu. „O tréninku mi přišlo, že na tý motorce sedím podruhý v životě. Bylo dobrý rozhodnutí, že jsem si nechal poradit od Partyzána a Panáčka. Přesvědčili mě, že mám skočit na druhou motorku. To bylo nebe a dudy, to je motor od Seana Wilsona. Je pět let stejnej‘ a vždycky na jaře jede.“
„Nic moc, potřeboval bych dvě trojky navíc,“ vraštil Tomáš Suchánek čelo nad výsledkovou listinou. Bylo na víc, doháněl jsem Edu i Pepu. Absolutně mrzí, že se Kůsák pohnul na startu, udělal letmák a ona to nechala bejt‘. Zejtra musím bodovat!“
„Mělo to vzestupnou tendenci,“ zamýšlel se Martin Málek. „Musím se rozhýbat po Slaném, byl jsem celý bolavý. Chvilku jsem se zkoušel dopasovat s tvrdou dráhou. Ke konci jsem to už vychytal, takže až na drobné jezdecké chyby jsem spokojený. A ještěže jsme nezmrzli.“
„Dělal jsem kraviny,“ sypal si Ondřej Smetana popel na hlavu. „Jen v tý poslední jízdě to vyšlo. Kdybych si držel lajničku, nepodjel mě ani Suchoš, ani Matěj. Škoda, snad se zejtra zadaří víc.“
| 1. Václav Milík, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Eduard Krčmář, Slaný | 3 3 2 2 3 | 13+3 |
| 3. Josef Franc, Praha | 2 2 3 3 3 | 13+2 |
| 4. Hynek Štichauer, Pardubice | 1 3 3 3 1 | 11 |
| 5. Tomáš Suchánek, Pardubice | 2 3 2 2 2 | 11 |
| 6. Matěj Kůs, Praha | 3 2 2 3 0 | 10 |
| 7. Zdeněk Holub, Praha | 3 1 3 1 2 | 10 |
| 8. Martin Málek, Březolupy | 2 2 1 2 2 | 9 |
| 9. Ondřej Smetana, Praha | 2 1 0 1 3 | 7 |
| 10. Michal Škurla, Praha | 1 2 2 0 1 | 6 |
| 11. Jaroslav Petrák, Pardubice | 0 0 E 2 2 | 4 |
| 12. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR) | 0 0 1 1 1 | 3 |
| 13. Filip Hájek, Praha | 1 0 0 1 1 | 3 |
| 14. Patrik Mikel, Březolupy | 1 1 1 T E | 3 |
| 15. Michal Dudek, Slaný | 0 1 1 0 0 | 2 |
| 16. Adam Fencl, Slaný | 0 0 0 0 0 | 0 |
| 17. Josef Novák, Pardubice (res) | 0 | 0 |
Poznámka: Martin Gavenda nemohl zaujmout post prvního náhradníka vinou zranění nohy utrpěnému při semifinále ve Slaném
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
