Plzeň – 2. září
Obloha jako vymetená vítala v Plzni šestnáctku nejlepších českých plochodrážníků. Na nástup je vezly historické džípy, které sehrály klíčovou roli v osvobození města. Na místo vedle řidiče prvního z nich usedl Eduard Krčmář, který dojel před tribunu jako první. Podobně si počínal také posléze za řidítky svého motocyklu. Perfektní starty byly základem jeho pěti přesvědčivých triumfů a prvního triumfu v mistrovství republiky jednotlivců. Spolu s ním přišli na pódium Václav Milík a Josef Franc.

První v prvním džípu, první v první jízdě

Legendární džípy budily pozornost v Plzni již po obědě. Jejich majitelé asistují u špičkových plochodrážních závodů na Borech již léta. Finále šampionátu jednotlivců, v letošní kovidové sezóně navíc jedno jediné, pochopitelně nemohlo být výjimkou. Závodníci se do nich rovnali podle startovních čísel.

Eduard Krčmář, jemuž osud přiřknul čtyřku, se logicky stal pasažérem prvního z nich. Jako největší mazák poslal mlaďochy Václava Kvěcha, Pavla Kuchaře a Jakuba Exlera dozadu. Sám se uvelebil na sedačce hned vedle řidiče. Možná už ve chvíli, kdy vyskakoval ven, pohrával si s myšlenkou na titul.

Kdo ví? Slánský borec je známý, že nikdy nepředvídá výsledky závodu předem. A své nejniternější pocity si schovává sám pro sebe. Nicméně již v první jízdě za zlatou medailí vykročil. Pravda jeho, spolucestující z historického automobilu US Army pro něj byli snadnou kořistí. Tři body však měly stejnou hodnotu jako, kdyby Eduard Krčmář vyřídil sama esa. Ostatně tato situace měla nastat v rozjížďce s číslem osm. Do té doby však borský ovál viděl spoustu událostí…

Ve druhé jízdě všem vypálil rybník Daniel Klíma svým pohotovým startem. Ve vedení ovšem vytrval jen do první zatáčky, v níž ho podjel Václav Milík. Po skalpu osmnáctiletého juniora pražské Markéty prahli i ostatní. A vskutku, ve druhé zatáčce jej podjel také Josef Franc a ve třetím kole na třetí místo tvrdě zamířil i Hynek Štichauer.

Třetí trojky, jež byla dnes k mání, se zmocnil Jan Kvěch. Po raketovém startu hned od mantinelu se usadil pevně ve vedení před Zdeňkem Holubem, Ondřejem Smetanou a Vojtěchem Zamazalem. Seznam úvodních vítězů se uzavřel Petrem Chlupáčem. Pražský junior si ovšem musel nejprve poradit s Jaroslavem Petrákem.

Jaroslav Petrák lituje ztráty vítězství v rozjížďce s číslem jedna:

„Ve druhým kole jsem si to posral jako učedník! Taková školácká chyba!“

Petr Chlupáč vystřihnul ideální start, ovšem pardubický matador se držel v první zatáčce vnitřní čáry jako klíště. Převzal vedení, jenže sotva se ve druhé zatáčce nechal maličko vynést, pustil dravou vodu na mlýn Petra Chlupáče. Pražan okamžitě udeřil a do druhého okruhu najížděl jako leader.

Svůj primát obhajoval hned po přestávce, leč páska se ještě klepala na vrcholu svého letu k prosluněnému plzeňskému nebi a on už stál. „Motor…“ odtušil jeho otec Petr, sotva přivedl ztichlý motocykl do depa. Daniel Klíma jakoby se po svém prvním vystoupení zatvrdil a odvedl Zdeňka Holuba a Václava Kvěcha.

Vzápětí vynesl raketový start Josefa France k vítězství. Jan Macek přišel o druhé místo, když jej ve druhém kole nechal ve štychu motocykl. Druhé místo tím pádem bral Pavel Kuchař. V sedmé jízdě se jako nejlepší startér ukázal Ondřej Smetana. Avšak Hynek Štichauer jej překonal ještě v úvodním nájezdu. A pak již přišla rozjížďka s číslem osm, v níž Filip Hájek narazil na trojici úvodních vítězů.

Klíčová rozjížďka s číslem osm

Při vší úctě k pražskému exmistru republiky, velké šance na nápravu úvodní nuly se mu neotevíraly. Už jen proto, že Eduard Krčmář, Jan Kvěch a Václav Milík nejeli o nic menšího, než titul v nejstarším motoristickém šampionátu naší země. Eduardu Krčmářovi šly dnes starty jako z partesu. A osmá jízda v tomto ohledu nebyla výjimkou.

Usadil se na čele před Václavem Milíkem, jehož ovšem ve druhé zatáčce objel Jan Kvěch. Jenže Pardubičan zůstal na vnitřku a již ve výjezdu byl nazpět na druhé příčce. Snažil se Eduarda Krčmáře atakovat. V posledním oblouku byl stejně blízko předjetí jako kolizi se slánským závodníkem. Nakonec však status quo zůstal zachován.

Eduard Krčmář líčí rozjížďku s číslem osm:

„Vencu to trošku natáhlo, viděl jsem, že jdem‘ na držku. V nájezdu do druhý zatáčky byla díra, kopalo to. Ale nedali jsme tomu šanci, Venca je zkušenej‘, já taky, nic se nestalo.“

Karty šampionátu byly rozdány. Eduard Krčmář měl na kontě šest bodů, navíc dva vážné konkurenty z krku. Josef Franc a Václav Milík ztráceli bod.  Hynek Štichauer, Jan Kvěch a Zdeněk Holub, dvakrát druhý, dva. Mítink ovšem ještě ani zdaleka nekončil. V zásadě však potvrzoval nastoupené trendy. Alespoň ve třetí sérii.

Josef Franc v rozjížďce s číslem devět odvedl Ondřeje Smetanu, jemuž se konečně začalo zamlouvat nastavení motocyklu. Hned poté byl Jan Kvěch rychlejší Daniela Klímy, aby vzápětí v jedenácté jízdě Václav Milík změřil Zdeňka Holuba o bezmála polovinu rovinky.

Šanci na titul nepouštěl z rukou ani Eduard Krčmář. Ve dvanácté jízdě triumfoval stylem start – cíl, když se do cesty Hynka Štichauera postavil rovněž Petr Chlupáč. Slaňák stál stále na hrotu aktuální klasifikace s devíti body a s náskokem bodu na Václava Milíka a Josefa France, zatímco Jan Kvěch ztrácel již dva body.

Definitivní verdikt ve dvacáté jízdě

Rozjížďka s číslem třináct ovšem postavila dosavadní pořádky poněkud vzhůru nohama. Nejlepším startem se mohl pochlubit Jan Macek, ale do první zatáčky na čele najel Hynek Štichauer. Jan Kvěch se usadil za ním. Ve druhém okruhu nabral velkou rychlost ve druhém oblouku, aby se vnějškem přenesl na první místo. Nakonec nebral nic, jelikož v předposlední zatáčce upadl.

Jan Kvěch neztrácí optimismus ani po svém pádu ve třinácté jízdě:

„Chytal jsem zajíce. Ne, koukal jsem k mantinelu, jestli tam něco neleží. Jsem pomlácenej‘, ale dobrý. Nějakej‘ flek mě tam přetočil.“

Pražský junior vypadl ze hry o titul, ale Václav Milík si podobné zaváhání nedovolil. Čtrnáctou jízdu vyhrál po způsobu start – cíl. Za jeho zády se děly věci. Pavel Kuchař upadl ve druhé zatáčce, Ondřej Smetana tlačil na Petra Chlupáče. V poslední zatáčce jej skutečně podjel, avšak dostala se oběma koly za čáru a byl diskvalifikován.

V šestnácté jízdě čekala Eduarda Krčmáře další prubířská zkouška. Potřeboval porazit Josefa France. Pakliže by totiž pražský lišák na něho vyzrál, o vedení by se dělili oba s Václavem Milíkem. Olej do ohně přilil Zdeněk Holub. Odstartoval tak pohotově, jak to umí jen on. Nicméně Eduard Krčmář nejprve v úvodním nájezdu objel Josefa France.

A ve výjezdu se zprava jen mihnul kolem Zdeňka Holuba. Jeho ve druhé zatáčce objel také Josef Franc. To už ovšem byl Eduard Krčmář nejen dávno v prachu, nýbrž i jednou nohou na mistrovském trůně. Zbývalo na něj došlápnout také tou druhou. Na to jsme si ovšem museli počkat až na samý závěr dnešního mítinku.

Zatím v sedmnácté jízdě kraloval Václav Milík. Za jeho zády se do sebe pustili Václav Kvěch a Jaroslav Petrák. Pardubický matador nakonec urval dva body a ze západočeské metropole se vracel s dobrou náladou. Ihned na to Hynek Štichauer nedovolil Zdeňku Holubovi dnes vyhrát, když jej předčil vnějškem prvního výjezdu.  A v rozjížďce s číslem devatenáct Josef Franc na svém letu ze startovního roštu u mantinelu za sebou nechal i Jana Kvěcha.

Bylo hotovo. Václav Milík vicemistr, Josef Franc bronzový. Ovšem za předpokladu, že Eduard Krčmář zvítězí v rozjížďce s číslem dvacet. Jeho otec Eduard mu přivezl motocykl k výjezdu na ovál. On sám si nasadil na hlavu přilbu se žlutým povlakem. Snad ani nevnímal rady od Mariána Jirouta, které mu uděloval, zatímco čas od času potáhl ze zapálené cigarety.

Pak už celá čtveřice vyjela na ovál. Páska letěla vzhůru a Daniel Klíma dopředu. Ovšem Eduard Krčmář měl všechno pod kontrolou. Po pravé straně první zatáčky se prohnal dopředu a v té chvíli jej od prvního titulu dělily jenom vteřiny. Ondřej Smetana ve druhém oblouku podjel Daniela Klímu. Na jeho konečném umístění se však nic nezměnilo.

Skončil pátý, čtvrtého Hynka Štichauera by nepřekonal, byť by nyní nakrásně vyhrál, jelikož pomocná kritéria hovořila v Pardubičanův prospěch. Umístil se však jako nejlepší junior, protože nula z úvodní jízdy má větší váhu než písmenko za pád, které měl ve svém skóre Jan Kvěch.

Hlasy z depa

„Jsem spokojenej‘,“ zářil Eduard Krčmář. „Poprvý se mi podařilo udělat titul. Vždy mně to o kousek uteklo, ale dneska to od první jízdy šlo krásně. V osmý jízdě to Vencu trošku natáhlo, viděl jsem, že jdem‘ na držku. V nájezdu do druhý zatáčky byla díra, kopalo to. Ale nedali jsme tomu šanci, Venca je zkušenej‘, já taky, nic se nestalo. Jsem spokojenej‘, přijel jsem s tím, že udělám první titul. Jako na každý závody, povedlo se to, jsem spokojenej‘.“

„Bylo to dobrý,“ svěřoval se Václav Milík. „Nejsem spokojenej‘ se svejma startama. Jinak jsem si dneska super zazávodil. S Edou jsem závodil až do poslední zatáčky. Byl jsem si rychlejší, ale za porážku si můžu sám. Kdybych líp startoval, nemusel jsem ho honit.“

„Pěkný závody,“ nechal se slyšet Josef Franc. „Ale víš co, já nejezdím na titulu, nemůžu se s nima pasovat. Musím blahopřát talentům, já už beru jakýkoliv umístění, i když jsem si přál stoupnout si na bednu. Uvidím, co bude dál, není to jednoduchý. Žádný chyby nebyly, to jsou závodní okamžiky, ale dráha mi sedí.“

„Dobrý, jsem spokojenej‘,“ usmíval se Hynek Štichauer. „Čtvrtej flek, kousek vejš bych byl namlsanej‘, ale čtvrtý místo je akorát. Na Plzeň suprový závody, nádherně připravená dráha, závodivá, líbilo se to všem.“

„Fajn,“ vystihl Daniel Klíma své pocity stručně, ale jasně. „Bylo to dobrý, škoda první a poslední jízdy. V první jsem ztratil nejvíc, ale nakonec to dopadlo dobře. Zase jsem získal hodně zkušeností, předtím jsem se v Plzni nemoh‘ srovnat na motorce, dneska to ale šlo.“

„Zajíce jsem nechyt‘, ale jedu domů zdravej‘,“ neztrácel Jan Kvěch dobrou náladu. „Posral jsem si to sám. Pěkný závody, bylo to narvaný, předjíždělo se. Nejsem na bedně, co se dá dělat, snad za rok… Škoda bodů v osmý jízdě s Edou a Vaškem, pak jsem spadnul. Nakonec jsem si vzal druhou motorku a byl jsem překvapenej‘, že jsem se Pepy držel. Kromě tý jedný jízdy spokojenost.“

„Ani ne,“ vraštil Zdeněk Holub čelo nad otázkou, zda je spokojený. „Nějak mi to dneska nevyšlo. Málo se teď jezdí. Nemám ani jednu trojku. Na jaře se uvidí, co bude s mistrovstvím světa a Evropy.“

„Zase se to posralo,“ smutnil Petr Chlupáč. „Zadřel se motor, tam bych ty body dostal. Zrovna v tuhle dobu se to nehodí…“

„Na hovno,“ nebral si servítky Ondřej Smetana. „Šest bodů v mistráku je slabý, škoda, že jsem byl vyloučenej‘. Mít o pár bodíků víc, bylo by to lepší. Zezačátku mi nejela motorka, až ty tři poslední jízdy šly.“

„Dobrý,“ odtušil Jaroslav Petrák. „Po tý pauze jsem se svez‘. Dobrý, líbilo se mi to, bavilo mě to. Ale prostě svojí hloupostí jsem se připravil o body, což bych ve svých letech už neměl, ale stalo se…“

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Divišov – 1. září
Václav Milík, Josef Franc, Eduard Krčmář a Martin Málek. Mají spoustu věcí společných už jen proto, že jsou členy nejužší české plochodrážní špičky. Navíc nikdo jiný z aktuálních finalistů mistrovství republiky nedokázal vyhrát mítink ranku individuálního šampionátu, s letopočtem vzniku 1949 nejstaršího motoristického mistrovství naší republiky. Ovšem čtyřlístek se zítra v Plzni změní na trojlístek, jelikož Martin Málek je dalším závodníkem, který se ze závodu omluvil.

„Ještě se dávám dohromady z Tayacu,“ připomíná Martin Málek své účinkování v evropském šampionátu na travnaté dráze. „Šel jsem na držku a pořád mám bloknutou krční páteř. Chtěl jsem si ji vyléčit sám, okolnosti mě ale donutily jít k doktorovi.“

Navíc koronavirové šílenství se podepsalo i na plochodrážním kalendáři. Září doslova překypuje jedním závodem za druhým. Člověk musí také chodit do práce a rovnice s tolika proměnnými má v mnoha případech složité řešení.

„Máme docela hoňku v práci a v pátek jsem se dozvěděl, že mám jet mistrovství světa v Morizes,“ přibližuje březolupský závodník. „Jedna motorka je pokroucená. Ve druhý je motor zadřený na klice, tak jsem musel všechno přehodnotit.“

Výsledkem je, že se Martin Málek včera odpoledne omluvil z mistrovství republiky jednotlivců v Plzni, kde si tak vestu s trojkou oblékne pražský junior Jakub Exler. „Měsíc jsem na tom neseděl,“ dodává sedmý muž loňského šampionátu. „Nedával jsem si velké šance. Poslední dobou mi Plzeň nešla, nechci si rozbít hubu před mistrovstvím světa. A ještě jsem na pracovní cestě a hlavně bych nestihl dát motorky dohromady.“

V jeho případě je tady navíc dilema krátké a dlouhé dráhy. „Speedway dávám volnost,“ souhlasí. „Ale připravím se pořádně na extraligu, tu bych měl jet, jsem domluvený v práci i s Milanem Machem. Uvidíme, jak mi to po zimě půjde (smích).“

Foto: Mirek Horáček

Plzeň – 31. srpna
V sobotu sledoval evropský pohár v roli zasvěceného diváka. Sem tam pomohl radou, zaskočil v boxech. Ve stejné roli bude Zdeněk Simota na plzeňských Borech také pozítří, kdy se odpoledne v jediném mistrovském závodě rozhodne o českém individuálním šampiónovi. Není ovšem sám, koho musela sportovní komise ze startovní listiny škrtnout.

Tipujte:

 Loading ...

První závod až ve Slaném

Na bezprostřední otázku, zda Zdeněk Simota nastoupí ve středečním mistrovství republiky v Plzni, kroutí plzeňský závodník negativně hlavou. „Pojedu až další středu extraligu ve Slaným,“ říká. „To jsem slíbil Milanovi Machovi. Tady to nemá význam…“

Odstředivé tendence vůči mistrovství republiky jednotlivců projevoval již v minulosti. Loni v Březolupech nechtěl startovat kvůli závodům v USA, z nichž však sešlo, a on se udržel v elitní osmičce. Nyní z ní však vypadl na základě vlastního rozhodnutí.

„Půl roku nesedíš na motorce, tak na co jet mistrák?“ připomíná letošní sezónu ovlivněnou koronavirem. „A ještě za ty prachy! Trénoval jsem jen dvakrát zjara. Od tý doby jsem na tom neseděl, ale pořád je to doleva.“

Bez divoké karty

Nejlepších osm aktuální klasifikace je v systému elastické kvalifikace tradičně doplňováno nejlepšími z přeboru. Jenže letos jsou mezi sedmi jeho nejlepšími muži čtyři borci kvalifikovaní do Plzně již přímo, a sice Eduard Krčmář, Zdeněk Holub, Ondřej Smetana a Hynek Štichauer. Dalším je osmý Martin Málek.

Na ně není pochopitelně brán zřetel a řády pracují s termínem redukovaná klasifikace. Posledním finalistou vždy býval majitel divoké karty, která ale letos nebyla udělena. Josef Franc, který před rokem vypadl z elitní osmičky shodou okolností v Plzni, by byl přitom ideálním kandidátem. Je aktuálně druhým nejlepším mužem přeboru, který by za normálního stavu zřejmě pravidelně nejezdil.

„Vzhledem k jeho druhému místu v přeboru nebyl důvod mu udělovat divokou kartu,“ vysvětluje Petr Moravec. „Sportovní komise absolutně akceptovala pořadí v přeboru ve všech případech.“

Škatulata, škatulata…

Škrtům v nominační listině není ještě zdaleka konec. Zdeňka Simotu na základě svých přeborových výsledků měl nahradit Daniel Šilhán. Jenže ten si minulý čtvrtek při tréninku na pražské Markétě zlomil ruku. Co čert nechtěl, den po zisku titulu vicemistra českých juniorských družstev. A v době, kdy se kola domácí plochodrážní scény opět roztáčejí naplno.

Na své místo rezignoval rovněž Martin Gavenda. Sportovní komise proto opět musela sáhnout po tabulce průběžné klasifikace přeboru. Nominovala Pavla Kuchaře, Vojtěcha Zamazala a Jakuba Exlera, který by měl pozítří nosit vestu se sedmnáctou.

Podmiňovací způsob je však v tomto směru na místě. V pátek večer byl totiž Martin Málek osloven ze strany FIM s nabídkou sobotního startu ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Morizes. Březolupský borec jako jednu z alternativ logistického řešení zvažuje hodit svůj ručník do plzeňského ringu.

Startovní listina mistrovství republiky jednotlivců – Plzeň, středa:

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Daniel Šilhán st.