Archiv autora: Antonín Škach

FotoStory Jana Klatovského: ledařský trénink ve Švédsku s noční přípravou dráhy

Stromsund – 12. prosince
V Čechách se opět oteplilo. Příznivci ledové ploché dráhy si kladou stejnou otázku, na níž loňská sezóna bohužel dala negativní odpověď, a sice zda se ohřebovaná kola zakousnou do ledu také v některé naší lokalitě. KLABO Team vyrazil za přípravou do Stromsundu, kde se mimo jiných připravuje také Frank Zorn. Úřadující český šampión Jan Klatovský navíc pilně pořizoval snímky nejen ze zákulisí, nýbrž i z noční přípravy dráhy při krásných mínus osmi stupních pana Celsia.

Foto: Jan Klatovský

Kryštof Rybář myslí hlavně na vyšší objemové kategorie

Bílá – 12. prosince
Svým letošním působením v sedle kolibříka na malých oválech se zařadil mezi buldozery na poháry, věnce a medaile, jichž závody stopětadvacítek ve své desetileté české historii vyprodukovaly už dostatek. S přehledem triumfoval nejen v mistrovství republiky E85, ale i při Speedway Mini Cupu. Sám Kryštof Rybář nevylučuje, že se v republikovém šampionátu pokusí o obhajobu, avšak především přemítá o závodech dvěstěpadesátek a trénincích s půllitrem, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

Suverénní král malých oválů
Po krátké pauze se vrátil už loni, nicméně vynechané závody byly přece jen v závěrečných klasifikacích sezóny 2013 hodně znát. S o to větší vervou se vrhnul do závodění letos zjara. Duben byl starý teprve tři dny a on měl ve Speedway Mini Cupu po dvou závodech již šestatřicet bodů.

„Vlítnul jsem na ten začátek dost dobře!“ usmívá se Kryštof Rybář. „Až takovou převahu jsem nečekal. Doufal jsem, že na stopětadvacítku nebudu tak těžkej‘. Na malých drahách se ukázalo, že to nebylo tak hrozný, ale na velkejch‘ jo, i když jsem udělal krásný dvanáctý místo v mistrovství Evropy. Doufám, že to bylo i zimní přípravou, i když jsem to občas flákal, ale snažil jsem se běhat, posilovat, často a rád jsem chodil běžkařit, a lyžovat. A myslím, že hrálo roli i to, že jsem byl i na šroubkách, takže jsem z toho nebyl na prvních závodech vyjukanej‘.“

Šampionát E85 na krátké dráze ovšem tak excelentně nezačal jako Speedway Mini Cup nezačal. Pád na pražské Markétě ho nepustil do finále A na sudy Fuchs Oil se vydrápali Petr Chlupáč, Adam Fencl a Filip Šifalda. Avšak boj o titul teprve začínal.

„No, nezačlo to úplně suprově, no,“ neskrývá Kryštof Rybář. „Všechno se pokazilo v tý jízdě s Petrem Chlupáčem a Filipem Šifaldou, kdy jsem špatně odstartoval. Filip jel přede mnou, já si ho zkoušel najíždět a jednou jsem si to pustil trochu na venek z výjezdu a toho zkusil využít Petr. Já ho ještě zavřel, on to do mě napral a poslal mě do mantinelů. Ale samozřejmě jsem doufal, že to E85 vyjde. A říkal jsem si, že to prostě musí vyjít, když tam jedou skoro stejní soupeři jako na Mini Cupu, kterej‘ jsem vyhrával a loni mi to uteklo díky dvouměsíční přestávce.“

A vskutku od druhého závodu Kryštof Rybář vyhrával v mistrovství republiky E85 jako na běžícím pásu, který se přetrhl shodou okolností na minioválku za první zatáčkou pražské Markéty. V té chvíli byl už závodník s divišovskou vestou šampiónem republiky a v této roli se ale musela dívat, jak na pódiu stojí tři Chabařovičané…

„Jo, jo, od druhýho závodu to šlo,“ konstatuje. „Ten poslední závod bohužel nevyšel. Jo, naštvalo mě, že jsem ho nevyhrál. Ale co, byl jsem mistr a o to mi přece šlo! Na druhou stranu jsem to klukům i přál. Každej‘ závod jsou rádi, když mi seberou bod. Zasloužili si to!“

Speedway Mini Cup letos nabídl stejnou podívanou jako šampionát E85. Že Kryštof Rybář vyhrál s osmnácti body záhy přestalo být senzací, kterou se naopak stalo, když mu někdo tu a tam nějaký bodík uzmul.

„Určitě jsem za to rád,“ komentuje Kryštof Rybář fakt, že ze čtrnácti závodů série jich plných deset vyhrál s maximálním bodovým ziskem. „Už bylo na čase, aby takhle jezdil, kdybych tak nejezdil, podle mě by to nemělo smysl. Jinak jak už jsem říkal, kluci jsou rádi, když mi seberou bod a přijde mi, že je to i jejich cíl v závodě. Podle mě je to dobře, že jsem pro ně motivace. Rodiče některých závodníků mi říkají, že je dobře, že jezdím stopětadvácy, protože když kluci jedou za mnou, jedou o dost lépe než za tím horším, protože je pro ně velká motivace mě porazit a vzít mi bodík.“

Hlava plná dvěstěpadesátek
Šampionát na klasických oválech však neprobíhal tak hladce. V dubnu na plzeňských Borech inkasoval jeden jediný bod. Ve Mšeně se sice postavil na pódium, avšak mítink se kvůli nízkému počtu účastníků nemohl do seriálu započítat.

„Na to je odpověď jasná,“ vytuší Kryštof Rybář otázku už předem. „Na dlouhý dráhy jsem už prostě těžkej‘. Dlouhý dráhy mě dost bavěj‘, ale mojí váhu už ty motory nebraly, teda aspoň ne na dobrý umístění. Odstartoval jsem třeba nejlíp, první zatáčku na prvním místě, ale do druhý zatáčky jsem najížděl už jako třetí. Nemělo by to smysl a akorát bych se trápil.“

Ovšem při evropském poháru v Plzni se rozhodně neztratil. Jenže o šanci bojovat ve finále A o titul jej připravil los, který jej v konečném důsledku sestřelil na konečné dvanácté místo, zatímco Poláci se stejným bodovým ziskem jako on stáli na stupních vítězů.

„Řekl bych to sprostě, ale radši to řeknu slušně,“ reaguje. „Naštvalo mě to! Měl jsem to rozjetý perfektně, byl jsem druhej‘, třetí, druhej‘. Štvalo mě taky to, že se nejezděj‘ rozjezdy a dělaj‘ to tak, že napíšou čísla a losuje se. Rozjezd by byl spravedlivější.“

To každopádně, nicméně i dodatková jízda může být ošidná. „Možná bych se tam dostal, ale to už nevím,“ uzavírá filozofování nad svými tehdejšími vyhlídkami stanout na startovním roštu po boku pěti nejlepších borců dne. „Byla to dost velká škoda. Doteď přemýšlím, v čem přesně jsemudělal chybu. Jinak nakonec jsem z toho měl i radost. Takhle dobré‘ výsledek jsem se svou vahou vůbec nečekal. Dost mi pomohl Patrik Mikel, kterej‘ byl celé‘ závod se mnou, radil mi a pomáhal. Pomohl mi dost a taky Petr Chlupáč starší. Takže za to jim chci moc poděkovat!“

Kromě závodů stopětadvacítek na klasických drahách letěl ručník do ringu také v případě světového poháru dvěstěpadesátek v Opole. „Nechtěli jsme to uspěchat,“ zdůvodňuje Kryštof Rybář svůj krok. „Stejně jako jsem uspěchal mistrovství Evropy v Blijhamu, kdy jsem se rozsekal a jeli jsme domů. Na dvěstěpadesátce a na pětistovce nemám tolik najeto a je lepší bejt‘ připravenej‘, jak jezdecky, tak s technikou. Pan Křikava říkal, že jedu dost dobře, ale prostě jsme do nechtěli uspěchat.“

V polovině prosince se plochodrážní kolbiště uložila k předčasnému spánku, avšak závodníci se již připravují na novou sezónu. „V zimě určitě budu muset posilovat, běžkařit, běhat,“ vypočítává Kryštof Rybář. „Zimní příprava už začala. Teď jsem byl s motokrosařema z SCM na celodenním tréninku a asi tam budu chodit pravidelně. Jinak něco na sobě musím dělat i doma.“

A jaké závodní plány spřádá král malých oválů na sezónu s patnáctkou na konci letopočtu? „Jednu stopětadvacítku i motory jsme už prodali,“ svěřuje se. „Na Mini Cupu jsem už konečně vyhrál ten slibovanej‘ rám, o kterej‘ jsem předloni přišel. Takže začínáme stavět novou motorku, do který dáme dvěstěpadesátkovej‘ motor, a mám dvě dvěstěpadesátky a jednu stopětadvacítku. Asi uděláme nový dečky, kombinézu a tak dále.“

Dvěstěpadesátky však nejsou v České republice vypisovanou třídou a letos jsme je viděli v akci jen v rámci Jawa Cupu v rámci Zlaté stuhy. „Chtěli bychom je jezdit,“ reaguje Kryštof Rybář. „Ještě přesně nevíme, jak to bude. Buď seženeme nějaký volný závody v Německu, což bývá problém. Anebo zkusíme německou licenci a budeme jezdit tam, což už máme předjednaný, ale uvidíme, jak to všechno bude. Jestli se podaří zařídit, abych tam mohl závodit s českou licencí, jezdil bych tam s českou, jestli ne tak s německou. Jsou to jen možnosti, a kdo ví, jak to bude. Takže hlavně ty dvěstěpadesátky a trénovat na pětistovce, což mi nabídnul Tomáš Topinka, že můžu u nich! A jinak si možná odjedu mistrovství republiky ve stopětadvacítkách v Česku.“

Kryštof Rybář děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat celý rodině. Takže tátovi, ségře, že to se mnou na závodech vydrží, je skvělá. Dědům, babičkám, tetám, strejdům, Davidu Rechcíglovi. Jinak panu Trojánkovi a Divišovu za možnost tréninků. No prostě všem, co mi tento rok nějak pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Jiřina Šifaldová

První liga přeborovým stylem nabídne deset podniků

Pardubice – 11. prosince
Pro účast v první lize 2015 ve stylu čtyřčlenných družstev se vyslovily pouze Pardubice a Praha. Nezbylo než se uchýlit k systému z roku 2010, kdy na ovále budou bojovat jednotlivci, přičemž nejlepší z nich budou brát body do klasifikace družstev. Petr Moravec, předseda VV SPD, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej sice mrzí odsun přeboru na druhou kolej, což je ovšem kompenzováno deseti prvoligovými závody.

„Je to z nouze ctnost, to je jediné, co se dá k tomu říct,“ komentuje Petr Moravec podobu první ligy pro rok 2015. Ovšem dvě čtyřčlenná družstva by proti sobě mohla zápolit jen stěží, zatímco individuální styl podpořily ještě Slaný, Mšeno a Březolupy.

„Bude mít pravidelný pořad,“ říká Petr Moravec na adresu první ligy 2015. „Hlásí se pět pořadatelů a bude deset závodů. Pro normální přebor bych jich měl tři. Mrzí mě, že přebor jde bokem, ale takhle je jistota, že jezdci budou závodit.“

Kalendář v pondělí:
Po termínech FIM a FIM Europe dodá poslední podklady do českého kalendáře sobotní pardubické jednání zástupců České republiky, Slovenska, Slovinska a Maďarska o podobě jadranských soutěží.

Jízdní řád české ploché dráhy posléze vzejde z pondělního jednání VV SPD. Dá se předpokládat jeho hladký průběh, protože kluby nahlásily své představy již předem.

Foto: Michal Kohout

Mistrovství světa motocyklů vyšlo již posedmnácté

17. ročník knihy MISTROVSTVÍ SVĚTA MOTOCYKLŮ 2014
vychází tradičně v předvánočním čase. Publikace v sobě opět
zahrnuje vše podstatné z uplynulé sezóny seriálů silničních
motocyklů GRAND PRIX a MS třídy superbike. Dále se v knize
můžete dozvědět něco o evropském šampionátu superstocků,
národních šampionátech Německa, České republiky, britského
mistrovství SBK, poháru Alpe Adria a MS sidecarů. Kromě
světových šampiónů si v knize můžete připomenout výkony Karla
Abrahama, Jakuba Kornfeila, Karla Haniky, Jakuba a Matěje
Smržových, Ondry Ježka a mnoha dalších. Texty jsou v anglické,
německé a české verzi, stejně jako kompletní přehled výsledků.
Hlavní část knihy tvoří množství barevných fotografií. Kniha
formátu 22,5 x 31,5 cm má 216 stran.
Knihu si můžete objednat SMS na čísle +420 607 958 673 nebo na e-mailové adrese fotorejda@volny.cz.

Jan Škoda vrátil na ovály značku Ogar

Jaroměř – 10. prosince
Flat track je disciplína dostupná pro širokou veřejnost. Setkávají se v ní taky závodníci z jiných odvětví. Také motocykly vycházejí z různých motocyklových disciplín včetně sériových motocyklů pro silniční provoz, takže závodník si může postavit takovou motorku, jakou chce, samozřejmě při dodržení technických řádů. Také si může vybrat ze třech kategorií daných podle roku výroby motocyklu. Nejstarší stroje do roku výroby 1962 startují jako Přebor Veteránů. V roce 2014 se v něm třídě objevil nový borec na velice zajímavém stroji Ogar a hned bylo vidět že se bude prát o první místa. Celou sezónu tomu tak i bylo a po posledním závodě v Chabařovicích skončil Jan Škoda třídě celkově stříbrný.

„O flat tracku jsem se dozvěděl, že existuje z televize asi v roce 1995,“ vypráví Jan Škoda. „Americká plochá dráha se mi líbila, jen jsem nevěděl, že se to dá jezdit i v České republice. O možnosti se dostat na ovály s normální motorkou, nejen s plochodrážním speciálem, jsem se dozvěděl od Františka Chvojky, když ho k nám do Jaroměře poslal Jaroslav Sulek, vynikající ladič čtyřtaktních motorů, aby mu můj otec porychlil dvoutaktní Jawu 350 a udělaly se mu výfuky na závody veteránů.“

V letech 1989 – 1993 Jan Škoda jezdil sprinty dragsterů v kubatuře 500 ccm, z toho dva roky do 1300 ccm. Poté od čtyřiadevadesátého až do roku 2011 silniční závody motocyklů v kategoriích veteránů a SPP 125 na přírodních okruzích. A proč nyní zrovna flat track?

„Ukončil jsem v roce 2011 závodění na přírodních okruzích a chtěl se svézt za málo peněz,“ usmívá se a dodává vysvětlení, proč se postaral o oválovou renesanci značky Ogar. „Podle toho, co bylo doma za materiál. Otec Karel Škoda měl doma nějaký věci, tak jsme poskládali motocykl a vyjeli na zkušenou do Svitav.“

Motocykl není rozhodně v depu přehlédnutelný. „Motor Ogar 250 ccm základem vycházející z roku 1946, s nímž otec jezdil závody veteránů na přírodních okruzích, a rám s koly z ČZ 250,“ popisuje ho jeho pilot. „Jinak řídítka od Vlada Višvádera, nádrž od Fratiška Chvojky a přední vidlice od Pavla Škody. Podsedlovku jsme vyrobili s otcem v Jaroměři a materiál na tabulky mi dal Jirka Kubišta z Hořic. A jak jsem říkal, co dům a kamarádi dali (smích) Motocykl jsme připravili na první závody za tři týdny. No, abych nezapoměll, hlavně pracoval spokojený důchodce Karel Škoda.“

Stroj svou filozofií zapadá do flattrackové koncepce a to i v ekonomickém ohledu. „Nákladné v porovnání s ostatníma disciplínama, které jsem jezdil, to není,“ porovnává Jan Škoda. „Samozřejmě motocykl je potřeba mít v pořádku. Měnit včas ložiska, ojnici, píst a servisovat ho jako každý cestovní motocykl, ale to každý ví. I přes tento servis se může cokoliv pokazit, je to jen stroj a dělají to lidé. Před sezónou je potřeba vše překontrolovat a pak jen dolévat benzín a foukat pneumatiky.“

A jaké jsou největší dosavadní zážitky z flat tracku. „Pohodová a kamarádská atmosféra v depu, samozřejmě výkony kluků i jedné ženy v FT1 a FT Clasic, krásné závody a plný ovál jezdců v těchto kategoriích,“ odpovídá Karel Škoda a dodává své sportovní cíle na rok 2015. „Dobře se pobavit a ve zdraví dorazit ze závodů domů.“

Jan Škoda děkuje:
„Samozřejmě otci Karlu Škodovi, že mě posadil na tento motocykl, firmě MOTO-UFO a přítelkyni Michaele Wawroszové, že mi to moje závodění trpí a podporuje mě.“

Foto: Wojta Zavřel a archív Karla Škody

Martin Vaculík: „Proto jezdím plochou dráhu, ligy, makám, proto jsem, abych byl mistrem světa!“

Žarnovica – 2. prosince
Od počátků na české plochodrážní scéně se zdviž jeho kariéry pohybovala vzhůru tempem rychlovýtahu v americkém mrakodrapu. Až se z té výšky zatočila hlava i jemu samotnému. A bodej by ne. Vždy vyhrát Speedway Grand Prix na první pokus dokázal vlastně jen Emil Sajfutdinov v Praze roku 2009, Tomasze Golloba počítat ani nelze, jelikož premiérovou velkou cenu někdo prostě vyhrát musel. S divokou kartou se titul mistra světa zdál na dosah. Po vystřízlivění se Martin Vaculík dokázal vrátit oběma nohama na pevnou zem, etablovat se mezi elitou evropského šampionátu a opět zvednout hlavu za vyššími ambicemi, o čemž hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „V dubnu to bude deset let, co se při slánské juniorce objevil světlovlasý kluk ze Slovenska v doprovodu svého otce Zdena. Potom jsme pravidelně přijížděli do Čech na každý závod, který jsi mohl absolvovat. Byla Česká republika správným startovacím blokem pro tvou kariéru?“
Martin Vaculík: „Určitě. Na Slaný si vzpomínám, jako kdyby to bylo včera. Strašné nervy, přijel jsem na první závod. Postoupil jsem z kvalifikace a v hlavním závodě měl nulu nebo jeden bod, to už si přesně nepamatuju. Byly to úžasné zážitky. Díky systému české ploché dráhy, který mě přijal i jako cizince, i když já se v Čechách za cizince nepokládám, jsem tam, kde jsem dnes. Česko mi pomohlo a dalo mi moc zkušeností. Uběhlo to strašně rychle. Když se člověk dívá zpátky, že už je to deset let, uvědomí si, jak čas rychle letí. Ani se nenaděje a bude to dalších deset let. Ale bylo to určitě krásných deset let, co jsem prožil.“

speedwayA-Z: „Pečlivě jsi sledoval své tehdejší české soupeře, porovnával se nejprve se závodníky typu Patrika Doubka či Pavla Fuksy. Postupně přibývala jména z popředí výsledkových listin, jak jsi mířil výš a výš a to nejen na juniorské scéně. Titulem v šampionátu republiky jednotlivců roku 2007 jsi dosáhnul mety, která se doposud v celé historii povedla pouze šestadvaceti borcům. A to ti tehdy bylo pouhých sedmnáct, jak na svůj úspěch vzpomínáš nyní?“
Martin Vaculík: „Jak jsi říkal, když jsem začínal, měl jsem cíle. Když jsem přijel do Čech, všichni byli lepší. Jezdili déle než já a já se mohl jen učit. Měl jsem sešit, kam jsem si psal všechny údaje o závodech. Zezadu jsem měl jména od Filipa Šitery, Tony Gallianiho nebo Partyzána a postupně si fajfkoval si poražen, poražen. Pak se mi dařilo vítězit. Pro mě byl velký hnací motor Matěj Kůs. Myslím, že on to měl podobně, já chtěl být lepší než on, on zase lepší než já. Mně se líbilo, jak jezdí stylově a má perfektně udělané věci. V roce 2007 to vyvrcholilo. I shodou pozitivních okolností, a možná i tím, že jsem v koutku duše a srdce věřil v titul, se finálová jízda opakovala. Nejdřív jsem byl čtvrtý, ale v rozjezdu jsem odstartoval a hlídal si to. Bylo to úžasné, podobné pocity jsem měl, když jsem vyhrál Grand Prix. Pepe Franc, Drymlovci, Aďa Rymel, celá česká špička a najednou je všechny porazí zasran ze Slovenska. Bylo to těžko uvěřitelné, podařil se jeden z cílů. Jsem člověk, co si staví cíle. A snažím se jet stavět vysoko, až se někdy zdá, že nejsou reálné jako v prvním závodě vyhrát Grand Prix. Ale to jsem já, Martin Vaculík, a snažím se dosáhnout, co se dá.“

speedwayA-Z: „U titulu mistra České republiky se ovšem tvůj výstup k plochodrážním výšinám nezastavil. Co dle tvého soudu stojí za tím, že se stejným směrem nevydali rovněž tvoji soupeři z českého juniorského šampionátu 2005? Talent od boha? Otcovo vedení? Tvoje odhodlání, zarputilost, přízeň štěstěny nebo co?“
Martin Vaculík: „Když se dívám zpět na desetiletou kariéru, pořád jsem šel výš a výš. Až na sezónu 2013, kdy jsem trošku stagnoval. Za všechno nesmírně vděčím otcovi, který je neskutečně zodpovědný a cílevědomý člověk. Nejlepší trenér, jakého jsem kdy potkal. Neříkám to proto, že je to můj otec, ale je to jeden z nejlepších lidí, co jsem potkal. Při jeho tvrdé práci a investicích a věnovanému času jsme dosáhli, co jsme dosáhli. Nebýt jeho, nejezdím už plochou dráhu. Můj otec byl hlavní motor. Já věděl, co chci, měl jsem svůj cíl, ale ne vždy pro to dělal sto procent. Nikdy jsem tomu nedával, co jsem mohl, všechno mi přicházelo hladce. Časem jsem pochopil, když chci opravdu ještě výš a nebýt jen standardní ligový jezdec, musím makat. Opravdu jsem to pochopil až před letošní sezónou, že tvrdá práce přináší úspěch. Chci být zodpovědný vůči sobě, rodině a lidem, co mně podporují. A neodpustil bych si, kdybych tomu nedal těch sto procent. Nikdy se nedívám na ostatní konkurenty, samozřejmě vidím, co dělají špatně, ale nechci si tím zatěžovat svoji hlavu. Soustředím se, abych já byl nejlepší. Každý si vybírá svou cestu, někdo neměl talent, finance, štěstí nebo nebyl pro ten sport stavěný. Neměl třeba rodinu, která by všechno vložila do svého syna. V mém případě zřejmě všechno rozhodlo, že to je, jak to je.“

speedwayA-Z: „V červnu 2012 jsi debutoval ve světě velkých cen, když jsi v Gorzowě nahradil Jaroslawa Hampela, jenž si z předešlé SGP v Kodani odnesl frakturu nohy. Premiéra to byla jako hrom, nakonec jsi mával z nejvyššího stupně pódia. Jaký je recept na to vyhrát velkou cenu na první pokus?“
Martin Vaculík: „Byl to úžasný euforický pocit, když jsem stál na prvním místě. Absolutní naplnění veškerého endorfinu v lidském těle. Napadlo mě, že kdyby za pět minut po tom spadnul meteorit na zem a svět zanikl, bylo by mi to jedno, jak absolutně naplněný jsem se cítil. Jason, Nicki, Greg pro mě nebyli ničím novým, potkával jsem je v ligách. Akorát teď jeli najednou v jednom závodě. Jel jsem si to do Gorzowa užít a pobavit sebe a své přátele. Bylo to vidět, moje jízda byla bez napětí a podařilo se mi vyhrát. A podle toho, co mi bylo řečeno, to v celé Žarnovici bylo veliké. Samozřejmě mi nebylo jedno, jak skončím, nechtěl jsem si udělat ostudu. Všechno sedlo, měl jsem perfektní motory a byla to jedna z věcí, co mi zázračně vyšly.“

speedwayA-Z: „V seriálu Speedway Grand Prix jsi ukončil své účinkování rokem 2013. Prý jsi na letošek odmítl divokou kartu, každopádně v kvalifikaci na příští rok v Abensbergu za tebe zaskočil Adam Čarada. Znamená to, že ještě nechceš bojovat o titul mistra světa?“
Martin Vaculík: „Titul mistra světa je stále mojí prioritou. Proto jezdím plochou dráhu, ligy, makám, proto jsem, abych byl mistrem světa. Po sezóně 2012 jsem udělal velkou chybu. Sám jsem si na sebe vytvořil tlak, až jsem měl problém to ustát a výkony nestály za moc. Tím pádem jsem si řekl, že musím vyzrát na Grand Prix. Není pravda, že bych odmítl divokou kartu, nenabízeli mi ji. Místo v kvalifikaci jsem pustil Adamovi, necítil jsem, že roku 2015 budu schopný jezdit v Grand Prix. Moje filozofie do ní je, abych tam dělal výsledky. Příští rok jsem se rozhodl, že pojedu kvalifikaci a zase v Abensbergu. Cítím, že už dělám věci správně, abych se do Grand Prix dostal. A tak můj cíl na rok 2015 je zase jezdit dobře a jako bonus se dostat do Grand Prix. A tam podávat dobré výkony, abych byl ve světové špičce.“

speedwayA-Z: „Titul evropského šampióna ti ovšem loni po strhující bitvě v Rzeszowě neunikl. Letos tě ovšem zbrzdilo zranění. Jak vnímáš vývoj, jímž mistrovství Evropy jednotlivců prošlo za poslední dva roky, kdy z původně koncipovaného béčkového podniku konkuruje Speedway Grand Prix?“
Martin Vaculík: „S mistrovstvím Evropy se stala výborná věc, že to vzala One Sport. Tito lidé z Polska mají představu, co dělat, mají skvělý produkt a podporu Eurosportu. Vytvořili čtyřdílný seriál, který se stal konkurentem Grand Prix. To jedině ploché dráze jedině pomáhá. Co se týká roku 2013, měl jsem skutečně velké štěstí. Ve finálovém závodě mi všechno šlo. Od poloviny roku 2013, kdy mi nevycházelo nic, jsem začal spolupracovat s Finn Rune Jensenem. Zkoušeli jsme prakticky non stop a hledali ideální nastavení. Rukama mi prošlo osm motorů. Před Rzeszowem mi poslal motor, o němž si myslel, že mi bude sedět. A skutečně, ten večer se ukázalo. Bylo velké štěstí, že pár závodníků bylo zraněných. Nicki měl náskok pěti bodů, ale štěstí stálo při mně. Na rozdíl od letošního roku. Nebýt nesmyslných zastavení rozjížděk a vyloučení a zlomené klíční kosti, měl bych před Czestochovou vyšší náskok a mohl být zase mistr Evropy. Ale co bylo, bylo, důležité je, že jsem se ve finále udržel i pro příští rok. A jsem za to rád.“

speedwayA-Z: „Tvého letošního zranění jsme se již dotkli. Vrátit se po deseti dnech od fraktury klíční kosti není zrovna obvyklé…“
Martin Vaculík: „Opět se ukázal můj charakter nastavení hlavy. Když něco chceš, nepřipouštíš si ani vážnou dvojitou zlomeninu klíční kosti. Hned druhý den po pádu mě v Dánsku operovali a dali mi tam destičku. V Tarnowě se fyzioterapeuti ve firmě Rehamedika postarali, že jsem už za šest dnů seděl na motorce. Mohl jsem startovat na extralize v Leszně a za týden na mistrovství Evropy. Byl to super výkon a ukázalo se, že moje psychika je silná a dokáže si poradit. Se šroubky v ruce je těžké závodit. Máš blok, že musíš být zdravý a nemůžeš si dovolit žádný další pád. Hlava až tak čistá nebyla. Po psychické stránce je to jedno s druhým. Musíš mít všechno v pořádku v rodině a s ní vycházím výtečně. Nemám privátní problémy, vše vychází jako po másle. Tvrdě trénuju a mám cíle sportovní, ale i ty, co bych chtěl dělat, až skončím s plochou dráhou. Ty mě motivují a ženou dál. Celkové vyvážení života způsobuje, že ta psychika je silná.“

speedwayA-Z: „Při svém comebacku jsi samozřejmě myslel na Unii Tarnow, s níž jsi v polské extralize prožíval excelentní rok. V základní části jste prohráli jen v Toruni a se smůlou zapříčiněnou zraněními se potkali až v play-off. Na podzim však byly v souvislosti s klubem slyšet spíše horší zprávy včetně té o odchodu kouče Marka Cieslaka.“
Martin Vaculík: „Situace v Polsku se stala v poslední době celkově složitější. Nechci řešit negativní věci. Naštěstí se vše vyformovalo a dalo do podoby, že jsem podepsal kontrakt. Beru Tarnow jako druhý domov, dívám se na to pozitivně dopředu a neřeším, co bylo chvilkově negativní. A doufám, že to tak zůstane i do budoucna. Odchod Marka je otázka, je jeden z top trenérů, skvělý mentor a dobrý člověk, co má dost zkušeností. Pro mě je to jeden z nejlepších psychologů, za což mu děkuji. Jsme sehraným týmem jezdců, jsme profesionálové a i bez Marka bychom si měli poradit. A doufám, že to tak i bude.“

speedwayA-Z: „Pokud se ještě vrátíme na českou scénu, nemůžeme se vyhnout šampionátu dvojic. Mezi mistry v párech ses již zapsal roku 2009, kdy jsi vyhrál v Liberci s Grzegorzem Walaskem. On byl tehdy oporou vaší sestavy, bylo letošní vítězství s Eduardem Krčmářem jiné z titulu, že nyní jsi byl tahounem slánské dvojice ty?“
Martin Vaculík: „S Grzegorzem to bylo výborné, ale také těžké. Měl jsem v něm jistotu, jezdit po boku dobrého závodníka je skvělé. I slabší závodník se s ním sveze k lepším výkonům. S Edou jsem byl papírově tahoun, ale na ovále to tak nevypadalo. Eda je ctižádostivý závodník a naše zásluha na titulu byla padesát na padesát. On odvedl perfektní práci. Je to soutěž dvojic, a kdyby někdo nedal sto procent, titul by nebyl. Mám z něj radost a Eda se o něj zasloužil stejnou měrou jako já. Ve finále jsme měli štěstí, ale štěstí přeje lepším a my jsme ten den lepší byli (smích). V tom je plochá dráha pěkná, že kolikrát si nemůžeš být jistý tím, co je po výjezdu z první zatáčky jasné. Je dobré, že je to nevyzpytatelný sport.“

speedwayA-Z: „Na konci června ses dohodl na extraligovém angažmá s Pardubicemi. Avšak kvůli své červencové dovolené ses s bílým koníkem na vestě objevil až v prvním říjnovém finále. Jak bys své účinkování popsal a budeme tě vídat také napřesrok?“
Martin Vaculík: „Ano, velmi chci startovat i v české extralize. Chybí mi závody v Čechách, proto tam chci jezdit i napřesrok. Je t jedna z prioritních lig. Uvidíme, závody to budou vyrovnané a určitě se v nich chci představit. Když se jelo finále v Praze, byl jsem už asi dva týdny po sezóně. Byl jsem mimo svůj rytmus a můj výsledek nebyl stoprocentní. Co se dá dělat, takový je sport. Prohra dostatečně motivuje ty, co prohráli, aby se stejná chyba neopakovala.“

speedwayA-Z: „Sezónu 2015 máš nalinkovanou. Úterky ve Švédsku, kde jsi podepsal za Hallstavik, neděle polská extraliga s vestou Tarnowa. Do toho, jak jsi prozradil kvalifikace o Grand Prix a česká extraliga, a samozřejmě finále evropského šampionátu. První prosincový den jsi odstartoval fyzickou přípravu, bude trvat celou zimu?“
Martin Vaculík: „Co se týká klubových záležitostí, jsem rád, že jsem to vyřešil před začátkem své přípravy. Budu trénovat jako loni, přiberu vylepšení, kdy jsem z vlastní zkušenosti poznal, že tam můžu zapracovat. Chci se kvalitně připravovat tři měsíce a potom šup na dráhu, aby to bylo dobré.“

Martin Vaculík děkuje:
„V první řadě chci děkovat rodině, která mě neskutečně podporuje. Potom mému týmu, mým sponzorům a mým fanouškům, co mi vždy drží palce. Všem ostatním lidem, co mě podporují. Chci touto cestou pozdravit všechny fanoušky v Čechách. A popřát pěkné Vánoce a vše nej v Novém roce. A se jim splní všechny sny a mají výborný rok.“


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)