Mořina – 15. února
V současné době nemá příliš mnoho volného času nazbyt. Nevešel se mezi šest plochodrážníků na výplatní listině CS MV, takže v osm ráno začíná svou každodenní osmihodinovou šichtu automechanika. Po práci jej čeká fyzická příprava a o víkendech hokej, takže motocykly staví spíše otec Radek. Nová sezóna již záhy zabuší na dveře a on by v ní opět hrál důležitou roli jako v letošní sezóně, v níž jej přibrzdila červencová zlomenina klíční kosti. Nicméně Ondřej Smetana se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně v ničem neslevuje ze svých plánů.
speedwayA-Z: „Loni jsi měl poměrně velké štěstí v ještě větším neštěstí. Při tréninku na podnik juniorského mistrovství republiky ve Mšeně, který byl stejně kvůli stavu dráhy zrušen, sis zlomil klíční kost. Stál jsi zhruba měsíc, avšak v době, kdy se žádné důležité závody nekonaly. Přesto přibrzdila tě tato pauza? Minimálně třeba v semifinále šampionátu jednotlivců?“
Ondřej Smetana: „No, v tom semifinále v Pardubicích určitě. Byl to asi druhej‘ závod po kličce, mám za to, že první dva závody jsem byl rád, že motorku vůbec držím. Dva tejdny jsem jen ležel v posteli a nemoh‘ jsem se ani hnout. Pak jsem se snažil cvičit, abych se do toho dostal zpátky. A nebylo to ono, v Pardubicích jsem tu motorku nemoh‘ udržet. To byl jeden problém, druhej‘ byl, že mi u řidítek prasknul dole celej‘ rám a držela to jen horní trubka. Zjistili jsme to až po závodech a mně se jezdilo hrozně špatně. Zranění mě celkově poznamenalo nejen ten závod v Pardubicích, ale i psychicky až do konce sezóny. Předtím jsem seděl na motorce jako doma na gauči a pak už to tak nešlo. Psychicky to bylo horší než fyzicky a Škurlič s Holoubkem mi utekli. Nejhorší byl pohár jadranskejch‘ dvojic, kdy ve Mšeně byla hrozná dráha a vypadala stejně jako, když jsem si tam zlomil kličku. Slovinci nedojížděli. Chorvati to sbalili a já tam měsíc po zranění závodil. A nebylo to, myslím, špatný, nějaký body jsem tam měl. Letos ale ve Mšeně mít problém snad nebudu. Znám to tam a kde to tahá, si budu muset dávat majzla. Nesmím nastavovat motorku na tvrdou dráhu jako předtím. Ale i když jsem si tam zlomil kličku, nezměnilo se nic, že to je moje nejoblíbenější dráha.“
speedwayA-Z: „Kvůli dešům se přesunovalo hodně závodů a přesunovalo se hlavně juniorské mistrovství republiky. Po Praze a Liberci, kde jsi dosáhl na deset bodů, přišla chladná říjnová sobota v Pardubicích. Než jsi sem jel, asi jsi čekal víc než závěrečné šesté místo, že?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem nepočítal, že mě porazí Slovinec Kovačič. Chtěl jsem na to čtvrtý místo, to jsem fakt chtěl. Nakonec z toho bylo šestý. V Pardubicích to Žigovi jde, předjel mě a bylo to nakonec o jeden blbej‘ bod. Bednu by to chtělo, uvidíme letos. Když pořádně máknu, myslím, že by to mohlo jít. Každopádně to bude těžký. Pardubice mě mrzely, ale není všem dnům konec, že jo.“
speedwayA-Z: „Pódium ti ovšem neuteklo v mistrovství republiky do devatenácti let. Ale v Praze to před první ligou nebylo zas tak dramatické jako předloni v Plzni, kdy sis odvezl bronzovou medaili po pouhopouhých čtyřech bodech v základní části. Myslíš, že to bylo jednodušší, když jsi bronz získal z jediné jízdy, by hodně natřískané?“
Ondřej Smetana: „Možná, že v Plzni bylo těžší se dostat do finále, ale ta finálová jízda o mistra byla těžší v Praze. Eda, Škurlič, já a Holoubek. Já odstartoval zvenku, pode mnou byl Holoubek. Všechny jsem objel, myslel jsem, že budu první, kolem sebe jsem nikoho neviděl. Ale Eda mi dal loket před loket, vyvez‘ mě a já musel ubrat a Škurlič mě předjel. Mrzelo mě to, kdyby Eda nebyl tak tvrdej‘, skončil bych druhej‘. Ale je to závod, je to v rámci sportu. Popravdě jsem nečekal, že se tam Eda takhle vyřítí. Já už příští rok nepojedu, je mi dvacet, ale uvidíme, jestli tohle nebyly vůbec poslední devatenáctky v historii. Mám dvě třetí místa, škoda, že tam nebylo jedno druhý, ale Eda rozhod‘ (smích).“
speedwayA-Z: „Pražská Markéta s velkou slávou dosedla na extraligový trůn, ale ty ses ve finále jen díval. Jak jsi to vnímal a není juniorský přetlak na pražské Markétě, což se projevilo i v mistrovství republiky juniorských družstev, důvodem, proč v letošní extralize budeš hostovat za Mšeno?“
Ondřej Smetana: „To vůbec. Ve Mšeně nikoho nemaj‘, sháněli závodníka. Já byl dřív Mšeňák, mám tam kontakty a kamarády. Letos má bejt‘ jeden povinnej‘ junior, na Markétě by mě nenasazovali, takhle budu mít víc závodů, jestli pojedu všechny. Chtěl bych jet určitě všechno, ale tím, že budu jen půjčovanej‘ pokaždý na jeden závod, nemám nic jistý. Náhodou se může něco stát a pojedu za 
Markétu, důležitý je, že už se nebudu na extraligu dívat z tribuny. To víš, že mě to štvalo, že jsem se na titul musel jen koukat. Topas říkal, že má plán postavit na Markétě Škurliče s Filipem a do Pardubic jsem měl jet já s Gávošem. Ale nakonec k tomu nedošlo.“
speedwayA-Z: „Zato v první lize se ti naskytlo příležitostí ažaž. Rozhodně se bylo, na co dívat. Popadli jste příležitost za pačesy a získali titul, aniž byste potřebovali nějak přehnaně velkou pomoc od starších klubových kolegů. Je potom pro tebe úspěch výraznější tím, že jste se o něj zasloužili jako junioři sami?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem z toho měl mnohem větší radost než z čehokoliv jinýho. To jsme si vyhráli my. Čtyři kluci, kteří jsme mladý. Sebrali jsme to zkušenejm‘ mazákům. Bylo vidět zlepšení oproti roku dva třináct, kde nám vždycky chyběl kousek. A teďka jsme měli ve Mšeně Pepu jen jako jistotu. Topas ho postavil jednou, udělal tři body a bylo to. Rok předtím se tam rozstřelil o mantinely a jelo se domů. Kdyby to bylo loni, vyhráli bychom stejně. Celkově si myslím, že se první liga povedla nejen pro nás. Závody byly zajímavý, bylo se na co koukat. Ostatní byli za náma o pár bodů, většinou se rozhodovalo o bod nebo dva. Líbilo se mi to, je škoda, že extraligu a první ligu neudělali letos ve čtyřkách, aby to byly stejný soutěže. To mě mrzí, ten přebor není ono, nejsou to týmy. Že se to na konci bude týmům sčítat, na to nebude nikoho zajímat, bude se koukat, jestli budeš první nebo šestnáctej‘.“
speedwayA-Z: „Úspěch jsi rovněž prožíval s českým národním týmem v mistrovství Evropy. O vašem triumfu v semifinále v Plzni nemohlo být sebemenších pochyb. Nakonec jste se z finále v Herxheimu vrátili s bronzovými medailemi. Jak to hodnotíš?“
Ondřej Smetana: „Když to vezmu od Plzně, byly to nervy. Sice jsme vedli, ale já to ani pořádně nevěděl. Nebylo jasný, jestli Švédové nakonec nebudou lepší než my. Mělo to bejt‘ vyrovnaný, nakonec jsme byli lepší my. Já dojel před Švéďákem, bylo to poprvý, co se mi v Plzni líbilo. V další jízdě jsem odstartoval, Fin se mi tam připlet‘ v první zatáčce a spadnul. Když se to opakovalo, měl jsem zase výbornej‘ start, ale Švéd byl přede mnou. Snažil jsem se, dělal všechno pro to, abych ho předjel. V nájezdu do druhý zatáčky byla díra, co se mnou hodila, zkřížily se mi řidítka. Byly to pecka, že jsem udělal kotrmelec i s motorkou. Asi jsem měl otřes mozku, bylo tam třicet stupňů, ale mně byla pořád zima. V Herxheimu byla hrozně krátká dráha. Závody se povedly, měl jsem hrozně dobrý starty. Odstartoval jsem na každýho, nebo na každýho ne, ale startoval jsem dobře, v první zatáčce jsem byl vždycky první, druhej‘. Jestli to bylo ve mně nebo v nastavení, spíš ve mně, všichni mě předjeli. Mrzelo mě, že jsem nároďáku moc nepomoh‘, ale pan Špinka říkal, že to bylo vybojovaný a špatný to nebylo. Bronz byl super, měl jsem z toho hroznou radost. Doufali jsme ve třetí místo, nakonec to dopadlo, že udělat pár bodíků víc, byli jsme i před Dánama. Ke stříbru nebylo vůbec daleko, to jsem si vyčítal, když jsem ty místa neudržel, protože jsme mohli bejt‘ druhý.“
speedwayA-Z: „Avšak individuální mistrovství Evropy juniorů ti až tolik nevyšlo. Vsadil jsi na Macon, kde jsi už byl s vidinou jistoty místa ve startovní listině oproti postavení náhradníka v Pardubicích. Jenže z toho bylo až třinácté místo…“
Ondřej Smetana: „Byl jsem hrozně rád, že jedu do Maconu, byl jsem tam už o rok předtím. Ale dráha je tam asi prokletá. Od začátku mi to nešlo, první jízdu mě hrozně vyvezlo, že jsem byl nakonec rád za bod. Pak jsem jednu jízdu jel první a za mnou někdo spadnul snad z posledního místa. Když se to opakovalo, sundal mě Riss, ten co nejezdí dlouhou. Myslím si, že mě neměli vyloučit. Když už tak to měli opakovat ve čtyřech. To jsem byl nasranej‘ neskutečně. Letos to tam bude zas, doufám, že už tu smůlu konečně prolomím. A ještě k tomu loňskýmu Maconu, na učňáku jsem dělal závěrečnou zkoušku. A do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli jsem ji udělal. Ráno jsem tam šel jako první, vyzkoušeli mě a já popojel kousek metrem, táta mě vyzved‘ a jeli jsme do Maconu. Jestli jsem automechanik nebo ne, jsem se dozvěděl až ve Francii, zatímco spolužáci to věděli hnedka.“
speedwayA-Z: „Obrovskou zkušeností pro tebe musel být start v semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Kršku. Odjezd byl hektický, o své nominaci ses vzhledem k okolnostem dozvěděl na poslední chvíli. Navíc jsi z Krška musel v noci pospíchat na první ligu do Liberce. Stálo to vůbec za to?“
Ondřej Smetana: „Určitě to stálo za to. Když to vezmu postupně, nic jsem netušil, věděl jsem, že tam jede Aleš. Večer předtím měl ale pád v britský lize a otřes mozku. Pan Moravec mi volal, řek‘
mi, jestli bych nechtěl jet mistrovství Evropy dospělejch‘. Já odpověděl, že určitě, a on, že je to fajn, protože zejtra večer mám v Kršku závody. Nejdřív jsem nevěděl, jestli je to vtip nebo jestli jedu. Nakonec jsem jel, ale všichni tam byli hrozně rychlí. Byla to ohromná zkušenost, je to o třídu vejš‘. Ale takový závody to chce. Rovnat se s těmahle závodníkama, protože když se srovnám s nima, v juniorech to potom bude lehčí, když tamtěm stačíš.“
speedwayA-Z: „Stejně jako v minulých letech jsi křižoval Evropu po volných závodech. O velkou náplň se ti postaraly jadranské soutěže. Družstva český tým vyhrál, ve dvojicích chyběl Markétě na nejnižší stupínek pódia jediný bod. Čím to?“
Ondřej Smetana: „To ti povím úplně přesně, když jsme jeli jedny závody se Škurličem sami, v sobotu v Kršku a v neděli v Lublani. Táta tam bral náhradní motor a já si říkal proč, přece máme dvě motorky. Hned v Kršku jsme v nejlehčí jízdě zadřeli, pak na druhý motorce jsem jel jednu jízdu a ztratila kompresi. Připadal jsem si jako na babetě a neudělal žádný body. Nakonec na tátův náhradní motor došlo. Po závodech jsme to přehazovali a já v Lublani nakonec na tom tréninkovým motoru dojel. Dá se říct, že se ty body ztratily díky technice. Družstva jsem jel v Žarnovici a v Lendavě, byli jsme taky na pouácích v Itálii a ty mi daly docela dost, hlavně v Lonigu. Byla to tvrdá dráha za roh, to nemám v lásce, ale závodil jsem s Polákama a Fierleje dokonce porazil. Mířil jsem vysoko, v poslední jízdě jsme to nastavili rychle, že bych porazil Castagnu. Dvě kola jsme se předjížděli, až jsem do dal do materiálu. Zvedlo se mi to a sednul jsem si na zadek. Ale Terenzano na 
konci sezóny mi vůbec nesedělo, o tréninku docela jo, ale nějak jsem to nezvlád‘ psychicky. Prostě to nešlo, ten konec sezóny byl nevydařenej‘. Jako vždycky, tohle musím letos prolomit.“
speedwayA-Z: „Upsal ses polské Poznani především s vidinou na rok 2016, kdy se vrací do ligy. Jaké další plány na následující sezónu máš a jak probíhá zimní příprava?“
Ondřej Smetana: „S Poznaní to bylo hrozně rychlý. Do soboty musely bejt‘ soupisky a Jarda Líbal nám to tam domluvil. Říkal, že tam jsou super lidi, co maj‘ zájem to tam znovu rozjet. A sháněj‘ závodníky, aby měli tým na dva šestnáct. Letos se tam budou dělat volný závody, abychom se seznámili s dráhou a začali se rozjíždět. Domluvilo se to v úterý, já si rychle ve středu šel pro licenci, abych to moh‘ podepsat a stih‘ to do tý soboty. A bylo to, uvidíme, co se z toho vyvrbí, doufám, že mi sedne dráha a půjde to. Co je za cíl, abych se tam předved‘ a brali mě na týmu na další rok, a byl tam platnej‘ člen. S klukama z Prahy cvičit nechodím, musím do práce, oni jsou zaměstnanci CS MV a já ne. Tak si to musím vynahradit. Od osmi do čtyř dělám vedle ve vesnici automechanika a vlastně až pak můžu jít cvičit. Oni cvičej‘ od těch třech, čtyř, to nestíhám. Běhám, posilovna, neděle mám hokej, snažím se pro to dělat, co nejvíc to jde. Tak snad se v sezóně ukáže, že jsem pro to dělal víc než loni. Motorky jsou připravený pořádně, letos by měly bejt‘ na sto procent. Za to chci poděkovat tátovi, makal na nich víc než já, jak chodím do práce, nemám na to tolik času.“
Ondřej Smetana děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat tátovi a mechanikům Céďovi a Standovi. Obecně všem, co mi pomáhaj‘, a s ponzorům. A Praze, že mi umožnili jezdit extraligu ve Mšeně. A chtěl bych poděkovat nejhlavnějšímu fanouškovi, dědovi Rudlovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a Antonín Škach
