Slaný – 14. března
Před rokem kul plány, kterak ve své poslední sezóně mezi juniory udělá pořádnou díru do světa. Ve Slaném vykročil za domácím titulem do jednadvaceti let a záhy byl na vrcholu blaha, když mu pořadatelé z pražské Markéty přidělili startovní vestu s číslem osmnáct pro Speedway Grand Prix České republiky. Leč nakonec se všechno zamotalo způsobem, že by se nikdo nedivil, pokud by vzniklo plochodrážní rčení mít pech jako Čejen. Jak se na to všechno dívá Roman Čejka se čtenáři magazínu speedwayA-Z dozvědí v exkluzivním rozhovoru.
speedwayA-Z: „Do loňské sezóny jsi triumfem ve slánské juniorce vlétl způsobem adekvátním skutečnosti, že šlo o tvůj poslední rok strávený ve věkové kategorii do jednadvaceti let. Avšak v Praze už to šlo dolů, závěrečný dvojzávod v Pardubicích jsi docela vynechal. Osmé místo se ve světle nastíněných skutečností asi moc dobře nebilancuje, co?“
Roman Čejka: „Sezóna to byla poslední v juniorech, to je pravda. Dělal jsem, co jsem moh‘. První závod mi vyšel bombově. I pro mě to bylo překvapení, ale spíš pro fanoušky. Pak to šlo z kopce. Nesedla mi dráha v Praze, šel jsem tam na hubu. Připletl se tam i ten slepák, to tě taky zastaví, než se člověk zase vrátí, chvilku to trvá. Ke konci sezóny jsem nejel ten dvojzávod. Nebyla technika, neměl jsem, na čem jet. Už jsem jakoby viděl, že
mistrem nebudu, ale důvod, proč jsem nejel, bylo, že jsem neměl na čem. Dráha v Pardubicích je dost dlouhá, tam je potřeba lepší motor. Nestálo za to tam vůbec jet, to by byla ostuda a o ničem. A ještě jsem do toho byl nemocnej‘, to byl spíš ten nejhlavnější důvod.“
speedwayA-Z: „Ve světovém šampionátu juniorských družstev jsi nestartoval, avšak v evropském ano. Ovšem Herxheim byla ošidná dráha, když mantinely nevedou, kam má člověk jet…“
Roman Čejka: „Semifinále se jelo v Plzni, domácí dráha, super, tam mi to jde, to bylo vidět i ve výsledkách, dotáh‘ jsem to tam do finále. Sedlo mi to, jel jsem dokonce na Jawě a fakt to upalovalo slušně. Měl jsem chuť do toho jít, těšil jsem se na Grand Prix.
Pak finále v Herxheimu… Tam jsem jel taky na Jawách, oba GM byly na servisu. O tréninku se mi dráha nelíbila, ani jsem se do toho nemoh‘ vejít. Při prvním tréninku jsem se dostal mimo dráhu. Zrovna všichni Češi stáli u startu a viděli mě, jak jedu po trávě. Slyšel jsem ty záchvaty smíchu a do toho jsem ještě upad‘. Všichni se mi smáli, bylo to vidět i z depa, tak se mě to drželo celej‘ závod. Jel jsem jen jednu jízdu, poněvadž mi to tam fakt nešlo. Kluci to dotáhli sami, medaile je bronzová, odvezli jsme si ji domů. Zasloužili jsme si ji všichni. Já ne z toho závodu, ale ze semifinále, odkud jsme se dostali do finále, ano.“
speedwayA-Z: „Leicester a Macon uzavřely tvoje účinkování v individuálních mistrovstvích světa a Evropy. Jak na ně vzpomínáš?“
Roman Čejka: „Leicester, Anglie, trošku jiná dráha, než jsme zvyklí tady. Bylo to hodně za roh, na takový dráze jsem nikdy předtím nebyl. O tréninku to vypadalo celkem dobře, vešel jsem se tam, i když mantinely byly z výjezdu dost blízko. Byl jsem překvapenej‘. Dost pršelo, když přišel závod, bránovali to, ale to vysychalo a bylo to hrubší. Starty se mi vůbec nedařily, nevím proč, jestli ve spojce byl problém nebo ve mně. Do první zatáčky jsem se kolikrát nemoh‘ vejít, výsledek nic moc. Macon taky nic moc, dráha krásná malinkatá, taková pěkná, ale prostě mi to nesedlo. Necejtil jsem se tam, nerozuměl jsem si s dráhou, výsledek žádnej‘. Dá se říct, že to byl spíš takovej‘ hezkej‘ vejlet do Francie. Bohužel už žádný příště nebude, v juniorech jsem jel naposled. Reputaci v mistrovství světa si zlepším v seniorech! (smích).“
speedwayA-Z: „A jak se celkově díváš na uzavřenou část své juniorské kariéry? Roku 2008 jsi oživil poněkud stojaté vody naší juniorky, máš světové a evropské medaile, na druhou stranu domácí titul jsi získal jen ve družstvech a v jednotlivcích zvítězil v jediném závodě. Jsi spokojený?“
Roman Čejka: „Hele, já si myslím, že junioři byli dobrý. Jak na stopětadvacítce, tak pětistovce, mohlo to bejt‘ lepší, ale nějaký výsledky byly. Podíval jsem se po světě, body jsem udělal, nebylo jich moc, ale šlo to. Jednu sezóny, kdy jsem jel v Krosně, což mě bavilo, to byla paráda. Mimo mistrovství světa a Evropy to byl asi nejlepší úspěch, kam jsem se dostal. Měl jsem i zranění. Dvakrát kličku, levej‘ ukazováček, nějakej‘ otřes mozku a ten slepák. Jsem celkově spokojenej‘, říkal jsem si před čtyřma rokama, co mám ještě času. Ono se to zhouplo. Sezóna, druhá, třetí, čtvrtá. A najednou je konec, uteklo to strašně rychle. Ale na každýho dojde a já už jsem mezi dospělejma.“
speedwayA-Z: „Stojíš na prahu ošidného období, jímž bývá přechod z juniorů mezi seniory. Jak jej prožíváš?“
Roman Čejka: „Já vůbec nevím, do čeho jdu. Bude to překvápko.
Juniorský závody mi budou chybět, když se na ten první ve Slaným půjdu podívat, asi budu i trošku slintat. Kluci budou jezdit a já jen dívat. Těším se, první závod bude Prague Open, tam se ukáže, jestli se budu starším klukům rovnat. Nechám se překvapit.“
speedwayA-Z: „Mezi seniory ses mohl uvést parádním způsobem. Jenže místo nástupu při velké ceně jsi ležel po operaci akutního zánětu apendixu ve slánské nemocnici. Co si představíš, když někdo řekne, že má pech jako Čejen s Grand Prix?“
Roman Čejka: „Je to obrovská smůla. Budu toho litovat celej‘ život. Čekal jsem na to dlouho, až budu mezi nejlepšíma. To je obrovská smůla. Najednou slepák! Nemohlo to dva dny vydržet?! To je fakt smůla největší. Jet nešlo, doktoři mě rozřízli a zjistili, že to bylo opravdu jen taktak prasknout. Možná, že je to dobře, že mi to v tý nemocnici zjistili. Zdraví je přednější než ten sport.
Aspoň jsem byl vytisklej‘ v programu s číslem osmnáct. Mám ho doma, je to jediná vzpomínka.“
speedwayA-Z: „Letos ti každopádně ubudou juniorské závody. Je tvůj zájem o dlouhou dráhu snahou jejich absenci nějakým způsobem kompenzovat? A jak to proběhne v praxi?“
Roman Čejka: „Já bych to chtěl určitě zkusit. Je to moje taková druhá šance, na krátký už asi prd udělám. Nevím, myslím, že na dlouhý bych moh‘ mít větší šanci. Neseděl jsem na tom, třeba kecám, ale zkusit bych to chtěl. Měl bych mít zapůjčenou motorku z Prahy a chtěl bych ji dát do cajku a připravit, aby to fungovalo a svézt se. Když to nepůjde, holt to nepůjde, a zůstanu tam, kde jsem.“
speedwayA-Z: „V loňské extralize se Slaný prezentoval vcelku slušným způsobem v základní části. Ani v semifinále play-off jste se nemuseli cítit zahanbeni. Pak však přišlo odvolání odvety na vaší domácí dráze, kde jste chtěli zlikvidovat osmibodový náskok Pražanů. Jak jsi to prožíval z pozice závodníka?“
Roman Čejka: „Snažili jsme se všichni Pražáky udělat, ale asi jsme na to neměli koule. Měli jsme šanci to dotáhnout. Problém byl, že se závod odložil a nenašel se termín, kam by se přesunul. Takže jsme to jet nemohli. Loni pro mě extraliga byla další závod navíc, že se sešli lepší závodníci. Nebylo to špatný, občas jsem nějakej‘ bod udělal, snad to v budoucnu bude trošku lepší. Asi bych měl trošku zabrat. Těch závodů asi už moc nebude, nechme se překvapit, jsem na to sám zvědavej‘.“
speedwayA-Z: „Letos se pojede extraliga ve čtyřkách, což drtivá většina lidí vnímá pozitivně. Argumentují podobností systému s loňskou první ligou, která se náramně vydařila. Jak se ti zamlouvalo rozhodnout boj o bronz až v závěru posledního závodu?
Roman Čejka: „Já myslím, že s extraligou je to super, první liga fungovala, tak to bude určitě lepší a závody zajímavější. I pro fanoušky to bude na oko lepší, jsem pro, aby se to tak jelo. Ten způsob, co jsme jeli doposud, je dobrej‘ spíš pro Polsko, kde je týmů a závodníků víc. Pro nás, kde je závodníků málo, je tohle lepší. První liga byla super závody, to mě bavilo víc než extraliga, když to shrnu, extraliga mě nebavila a první liga byla super. Sešlo se víc známejch‘ a celkově to bylo lepší. V posledním závodě se mi dařilo úplně náramně. Po první jízdě jsem si říkal, že už nepojedu, protože neudělám ani bod a je to v pytli. Pak jsem startoval od venku. Odstartoval jsem špatně, říkám si ‚tak to ne‘. Dal jsem to na venek, tam bylo hodně pod kolem. Myslel jsem, že půjdu na držku. Nešlo to ukočírovat, drželo to, ale to bylo
zrychlení! V zatáčce jsem jel rychlejc‘ než do nájezdu! Vyjel jsem první! Pak jsem se srovnal, dá se říct, že zezačátku jsem se dráhy bál, bylo to typický Mšeno. Pak to bylo super, dost bodů jsem udělal, dokonce jsme přeskočili Březolupy a skončili jsme třetí. To bylo super, bronzová medaile je dobrá.“
speedwayA-Z: „V našich exkluzivních rozhovorech se poslední otázka vždy týká přípravy na nadcházející sezónu. A tak se nemůže vyhnout ani tobě.“
Roman Čejka: „Příprava začala v zimě v posilovně a tak. Šli jsme do toho s Edou naplno, chodili i do bazénu a kruhový tréninky taky proběhly. Cejtil jsem se unavenej‘, loni jsem měl boreliózu a myslel jsem si, že se vrátila. Doktorka ale zjistila, že je to EB viróza a to znamená, že musím držet dietu a hlavně nesmím cvičit. To mě určitě zastaví. Tři měsíce nesmím mít žádnou fyzickou zátěž jako běhání a posilovnu. Na motorce se vozím, to by šlo unýst. Jinak se snažím připravit motorky, motory mám pouze dva, aby bylo těch deset závodů na každým motoru. Bude to tak ňák příprava do těch prvních závodů. Doufám, že se mi s motorkama při prvním tréninku nic nestane, to by bylo špatně. Budu se snažit tu sezónu dojezdit.“
Roman Čejka děkuje:
„V první řadě chci poděkovat rodině, hodně mi pomáhaj‘. Pak panu Antonínu Polákovi, stráví se mnou spoustu času a dělá to z lásky. Michalovi Průchovi, že mně pomáhá s motorkama. A sponzorům: Češka Autodíly, Šrámek elektro, panu Vopatovi, Altman Motor, Rákos a Macek, Autobusová doprava Rubeš a firmám f a PROTEC. Moc děkuju a doufám, že se uvidíme v letošní sezóně i v dalších letech!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Zdeněk Holub st.
