Středeční semifinále mistrovství republiky jednotlivců muselo být kvůli nepřízni počasí přeloženo na dnešek. Ale i tak minulý týden servíroval českým fanouškům dost příležitostí vypravit se podívat na plochodrážní závody. V zahraničí se však naši závodníci představili v akci jen v ligových kláních, přičemž i tady měl hlavní slovo déšť.
V Krosně se včera nezávodilo
Srážky se podepsali pod úvodní kolem švédské Elit Serien a debut Martina Vaculíka v barvách Rospiggarny Hallstavik na výjezdu do Gislavedu byl zrušen. Stejně tak dopadlo i Slovákovo včerejší utkání polské extraligy Tarnow vs. Zielona Gora, jenž organizátoři u vidiny špatné předpovědi odvolali již v sobotu. V neděli se nesvezli ani Eduard Krčmář se svým Gdaňskem v Krosně a Aleš Dryml, jehož Lublin měl doma hostit Pilu.
Matěj Kůs otevírá dnešní díl kompilačního seriálu magazínu speedwayA-Z netradičně již v úterý. Jeho Redcar podlehl doma Sheffieldu vysoko 37:55, avšak pražský závodník se mohl pochlubit devíti body a jedním bonusem (2 – 3 – 1 – 2 – 1). Stal se nejlepším členem svého týmu a z tábora hostí nasbírali více jen dvanáctibodoví Josh Grajczonek a Jason Garrity.
Matěj Kůs může být s minulým týdnem spokojen
Skvěle Matěj Kůs zajel i v pátek. V ligovém duelu Plymouth vs. Redcar dobyl dvanáct bodů s jedním bonusem. Pozadu nezůstal ani Zdeněk Simota v domácím družstvu, které nakonec vyhrálo 52:41, k čemuž on pomohl jedenácti body s jedním bonusem.
V sobotu se však ve Workingtonu servíroval šálek zcela jiného čaje. Domácí předčili Plymouth 52:40 a Zdeněk Simota dal dohromady všeho všudy tři body, všechny za třetí místa (1 – 1 – 0 – 0 – 1). Včera se do akce nedostal, protože duel Glasgow vs. Plymouth byl zrušen, jak jinak než vinou deště.
V sobotu Berwick v prvním závodě prvého kola KO Cupu doma těsně porazil Ipswich 47:47. Hynek Štichauer mu pomohl třemi body se dvěma bonusy (1 – 0 – 1 – 1). „Zatím se rozkoukávám,“ svěřoval se Pardubičan včera v Mariánských Lázních. „Nejdou mi starty, musím to dopasovat. Zatím se velký skóre nekonaly, v pátek jedu v Somersetu, v sobotu doma, snad to bude lepší.“
Václava Milíka včera obral o body jen Tomasz Gollob
O zrušených ligových závodech včera v Polsku již byla řeč. Rawicz měl volný los, takže Zdeněk Holub mohl sledovat počínání Michala Škurly na lázeňském kilometru na vlastní oči. U našich severních sousedů se představil jen Václav Milík. Jeho Wroclaw se doma vypořádala s Grudziadzem 63:27. On sám získal sedm bodů se třemi bonusy (2 – 1 – 2 – 2). Se závodníkem soupeře prohrál jen jedinkrát, když se v rozjížďce s číslem sedm mezi něj vítězného Taie Woffindena nevklínil nikdo menší než Tomasz Gollob.
Mariánské Lázně – 10. května
Projekt pomoci české dlouhé dráze se prozatím náramně povedl, o čemž se na vlastní oči musel přesvědčit každý z návštěvníků včerejšího šampionátu republiky v Mariánských Lázních. Z dlouhodrážních nováčků se nejvíce blýsknul Martin Málek, který si sice domů vezl jen bramborovou medaili, ovšem zároveň tři pozvánky na reprezentační starty.
„Potvrdil svou kvalitu,“ hodnotil jeho výkon Milan Špinka. „Proto pojede Evropu v Bielefeldu, mančafty v Mühldorfu a mistrovství světa v Tayacu. Náhradníky pro Mariánky budou Hynek Štichauer a Roman Čejka.“
Manažer české reprezentace byl spokojen po všech stránkách. „Jsem hrozně rád, že máme nový závodníky,“ říkal včera v západočeských lázních. „Martin Málek, Štichi, Roman Čejka, Michal Dudek, Klatovští už jedou. Je dobře, že je z čeho vybírat do týmu na dlouhou. Klukům to chutná, musí je to bavit, dlouhá dráha je fofr, jedeš tam o kilo víc než na krátký. Je škoda, že jediná dráha u nás je tady a kluci se nesvezou. Budeme pro ně hledat závody v Německu.“
Martin Málek včera v Mariánských Lázních peláší do reprezentace
Praha – 11. května
Oproti dřívějším zvyklostem se světový pohár družstev letos koná o více než měsíc dříve. Česká republika do něho zasáhne při event 2 v Gniezně první červnovou sobotu. Nahlášený širší kádr od Milana Špinky zahrnuje devět jmen, avšak reprezentační kapitán Aleš Dryml na svém facebooku prezentoval svoji zcela jinou představu.
„Hlásilo se devět lidí, prvních osm z mistráku a Aleš,“ vysvětluje Milan Špinka a dodává, že pro konečnou nominaci zbývá ještě dost času. „Budu se rozhodovat podle momentální výkonnosti. Uvidíme, máme tam Rusy, ty postoupili v sobotu z Landshutu. Kluci jsou rozlítaný, maj‘ dost závodů.“
Jenže Aleš Dryml mezitím zveřejnil snímek českého národního týmu. Samozřejmě se nejedná o žádnou vzpouru vůči svému manažerovi, avšak o povedenou recesi.
Při otevíraní nového autosalónu Autoprodej DRYML probíhala také módní přehlídka. Když došlo na ukázky spodního prádla, oba bratry Drymlovy napadlo nechat pózovat modelky se svými motocykly.
Širší český kádr pro světový pohár družstev v abecedním pořádku:
Aleš Dryml, Josef Franc, Jan Holub, Zdeněk Holub, Eduard Krčmář, Martin Málek, Václav Milík, Matěj Kůs, Tomáš Suchánek
Takto Aleš Dryml představil národní tým dle svých představ
Mariánské Lázně – 10. května
Přesně do roka a do dne započal Josef Franc obhajobu svého loňského domácího titulu v rozjížďce s číslem jedna. Skvěle prokormidloval úvodním nájezdem do čela a už na konci prvního kola vedl bratru o dvacet metrů před Richardem Wolffem, který se netajil přáním ve své zřejmě poslední závodní sezóně jej z trůnu sesadit. Na konci třetího okruhu ale Josef Franc evidentně zpomalil, protože dojížděl na prázdném ráfku předního kola. Nepříliš běžný defekt byl však poslední překážkou na cestě za zlatým hattrickem. Vyhrál všechny další rozjížďky včetně klíčového finále A, jehož start se bezmála o hodinu opozdil. Ve finále flat trackové kategorie FT1 totiž Jan Wilem Jansen nešťastně upadl. Přivodil si zranění na noze, byl odvezen do chbeské nemocnice a notnou část času zabrala oprava proraženého mantinelu. Vicemistrem se stal Nor Björn G. Hansen, bronz připadl Richardu Wolffovi. Z dlouhodrážních nováčků nejlépe uspěl Martin Málek. Ve finále B nejprve sebral postup Hynku Štichauerovi, aby nakonec skončil čtvrtý.
Björn G. Hansen, Josef Franc a Richard Wolff na stupních vítězů
Skvělí nováčci z klasické speedway
Obytný dům je novinkou panoráma depa
Mariánskolázeňské depo si již v minulosti zvyklo na pořádný nápor, byť jeho prostory jsou skutečně úctyhodné. Dnes již byly pryč veteráni, ale přijali flattrackeři. Co však bylo hlavní početně ožila startovní listina šampionátu republiky a to především domácími účastníky. I když nedorazil Klaus Peter Gerdemann a o startu Francesco Barbetty po operaci nohou nemohlo být řeči, do boje o titul se pustila osmnáctka závodníků.
Roman Čejka míří za svým ostrým dlouhodrážním debutem
Po včerejším dešti, který zkomplikoval program veteránské série ELVS, nebylo ani památky. Byť se dopoledne Mariánské Lázně halily do mraků, mezi nimi začalo vykukovat sluníčko. Nástup na lázeňské tisícovce bývá tradičně okázalý, závodníci míří na ovál postupně podle svých startovních čísel.
Hynka Štichauera museli však volat opakovaně, protože po dopoledním odpočinku se ve své garáži objevil na poslední chvíli. „Spal jsem asi dvě hodiny,“ vysvětloval borec, který ještě včera večer závodil v Berwicku. „Letěl jsem z Edinburghu a let byl náročnej‘.“
Michal Škurla platit daň za technické problémy a těžší jízdy
Nicméně svůj debut v dlouhodrážním závodě v rozjížďce přece jen stihnul. A dojel čtvrtý mezi dalšími dvěma nováčky Romanem Čejkou a Michalem Dudkem. Na čele ovšem úřadoval Josef Franc, který si již na konci prvního ze tří okruhů vybudoval dvacetimetrový náskok.
Převaha se mu nakonec náramně hodila. V poslední zatáčce citelně zpomalil a Richard Wolff, jemuž po vylétnutí pásky nezbylo než se usadit na čele stíhajících svého klubového kolegu, se nebezpečně blížil. Pět bodů však nakonec uhájil.
Josef Franc vysvětluje své patálie na konci první jízdy:
„Píchnul jsem přední kolo, dojel jsem jen po ráfku.“
Antonín Klatovský v akci
Další vystoupení Josefa France na západočeské tisícovce byla tak dramatických okolností prosta. Za svým druhým triumfem v rozjížďce s číslem čtyři vyrazil pěkně zostra. Markus Eibl sice na Pražana zkoušel uplatnit útok po rychlém vnějšku první zatáčky. Ve druhé jízdě byl úspěšný, předčil tudy výtečně odstartovavšího Michala Škurlu a položil základ svému triumfu. Avšak nyní musel kapitulovat před rychlostí úřadujícího českého šampióna.
Navíc se na jeho perimetru objevila nová hrozba. Martin Málek dopoledne ještě měnil spojkový koš své tovární Jawy, ale stejně nebyl spokojený se svými starty. Útočení zezadu si vyzkoušel již v rozjížďce s číslem tři, kdy v první zatáčce druhého okruhu podjel Paula Evittse. Dál už to nešlo, neboť Björn G. Hansen měl už v úvodním výjezdu bratru dvacetimetrový náskok.
Björn G. Hansen se záhy zařadil mezi favority
Nyní začínal jako čtvrtý, ale ve druhém kole poslal za svá záda Hynka Štichauera. To však od ambiciózního dlouhodrážního nováčka nebylo ani zdaleka všechno. Martin Málek totiž dotáhl druhého Markuse Eibla. V posledním kole držel v první zatáčce vnitřní stopu, dostal se před Němce, avšak ve výjezdu se přetočil. Po protilehlé rovince však byl rychlejší a sebral Markusu Eiblovi čtyři body.
V rozjížďce s číslem pět dostal Josef Franc společníka na hrotu průběžné klasifikace. Björn G. Hansen předvedl opět pekelně rychlý start. Richard Wolff se tlačil do vnitřku úvodního oblouku, avšak stačil jen Rodneyho McDonalda, zatímco Nor se hnal za druhou pětkou.
Doktor Jekyll versus Mr. Hyde v české dlouhé dráze
Ve startovní listině nemohl samozřejmě chybět ani Jan Boháč
Vedoucí duo mělo po dvou sériích za svými zády hned čtveřici osmibodových. O druhých příčkách Richarda Wolffa a Martina Málka již byla řeč stejně jako o Markusu Eiblovi. Osmi body se však mohl pyšnit rovněž Roman Čejka. Poprvé vyjel na ovál v rozjížďce s číslem jedna, kde se upasoval na třetím místě za oběma zkušenými Pražany.
Paul Evitts závod nedokončil, aby stihnul trajekt
Ryze česká jízda, do níž bez uzardění můžeme počítat i Holanďana Anne Spaana vládnoucí kromě licence AČR také naší mateřštinou slovem i písmem, přinesla Romanu Čejkovi skvělé okamžiky. Do čela pronikl současně s vylétnutím pásky. Odrazil Antonína Klatovského deroucího se vpřed vnější stranou první zatáčky a nakonec triumfoval s náskokem celé roviny. A ta je v Mariánských Lázních ještě delší než šichta v uranových dolech!
Plzeňský nezmar Karel Kadlec v akci
Za jeho zády to vřelo. Dave Hammond na počátku druhého okruhu ztrestal chybu Jana Klatovského a odsunul jej za sebe na poslední příčku. Anne Spaan zase na poslední chvíli pronikl na třetí příčku před Karla Kadlece. Plzeňský nezmar sice připouštěl úbytek sil, ale na druhou stranu si pochvaloval nejen své správné závodnické libido, ale i fungující projekt záchrany české dlouhé dráhy.
Josef Franc dnes neprohrál jedinou rozjížďku
Samozřejmě vše je v počátcích a všechny závodníky čeká ještě dlouhá cesta a to nejen v otázce technického zázemí. Michal Dudek poznal, že smysl pro fair play funguje i tady, když mu bratři Klatovští půjčili spojku, aby vůbec mohl dnes závodit. Nicméně mistrovský podnik byl pro dlouhodrážní nováčky především sběrem nových zkušenosti. A poznání, že dlouhá dráha může mít odvrácenou tvář jako měl filantrop doktor Jekyll hrubiána Hydea.
Björn G. Hansen má za sebou Richarda Wolffa
Martin Málek v sedmé jízdě útočil na Rodneyho McDonalda, zatímco Josef Franc byl už dávno v ten tam. Jen samotný březolupský závodník ovšem věděl, že svádí boj sám se sebou. „Položil jsem nohu na zem,“ vysvětloval o chvilku později v depu své kulhání. „Byla tam díra a převrátil jsem si koleno. Nevěděl jsem, jestli mám pokračovat, ale rozhodl jsem se vydržet.“
Roman Čejka zase v rozjížďce s číslem jedenáct ochutnal nefalšovanou lázeňskou cejchu. A Michal Škurla zase zůstal stát ještě v první zatáčce deváté jízdy, protože mu prasknul primární řemen. U vidiny natřískané poslední rozjížďky základní části na díru do výsledkové listiny nemohl pomýšlet.
Roman Čejka popisuje své první setkání s odvrácenou dlouhodrážní tváří v jedenácté jízdě:
„Dostal jsem pěknou cejchu. Větší šutr mě trefil do kličky a hrozně to bolí. Pocit jak když to mám zlomený, to znám.“
Jan Klatovský míří na start
Třetí série na hrotu průběžné klasifikace žádnou změnu nepřinesla. Josef Franc si v sedmé jízdě jel svou vlastní ligu a stále zůstával bez porážky. Stejně naložil hned vzápětí Richard Wolff s Björnem G. Hansenem, nicméně na Nora mu stále bod scházel.
Finále se soumrakem na krku
Rodney McDonald míří do finále A
Hynek Štichauer se svého prvního dlouhodrážního vítězství dočkal v deváté jízdě. Po rychlém startu se usadil pevně v čele, aby si s obrovským náskokem dojel pro pět bodů před Romanem Čejkou. Jenže po přestávce měl také on poznat odvrácenou dlouhodrážní minci. Po diskvalifikaci Paula Evittse za najetí do pásky, vystřelil dopředu Markus Eibl. Byť startoval od vnitřního okraje dráhy, briskně se dostal na rychlý venek. Po vnitřní straně se dopředu dral i Hynek Štichauer, který ovšem záhy upadl.
Pád v rozjížďce s číslem deset očima Hynka Štichauera:
„Natáhla mě díra, zvedlo mě to. Němec mě přikrejval na lajnu. Já si o něj líznul a vystoupil jsem z toho.“
Anne Spaan v akci
Repete zvládl nejlépe Markus Eibl, který při předchozí přestávce musel měnit zapalování. Se čtrnácti body mohl pomýšlet na finále A, jehož brány se však nezabouchly ani Hynku Štichauerovi. Dnešní mítink se totiž konal dle evropského vzoru, když z béčka vedla do klíčové jízdy cestička pro první dva v cíli.
Pakliže Richard Wolff skutečně přestane na podzim závodit, bude jeho triumf v osmé jízdě před Björnem G. Hansenem jeho posledním vítězstvím v mistrovství republiky
Existenční starosti ovšem nemusel řešit ani Josef Franc. I když byl Björn G. Hansen nesmírně pohotový při startu jedenácté jízdy, úřadující mistr jej překonal velkorysým vnějším obloukem první zatáčky. Zato Richard Wolff zůstal trčet vzadu. Maximem jeho snahy se stal posun na čtvrté místo před Romana Čejku ve druhém okruhu. Rodney McDonald hned nato v rozjížďce s číslem dvanáct vyhrál stylem start – cíl. Čtvrté místo v áčku bylo jeho, zatímco Richard Wolff si své účinkování protáhle přes finále B.
Také Michal Dudek přišel dlouhé dráze na chuť
K výběru finálových pozic nepřišel Paul Evitts, který se již převlékal, aby mu neujel trajekt. Dave Hammond, jehož problémy před cílem dvanácté jízdy připravily o vyvzdorovanou čtvrtou příčku na Karlu Kadlecovi, toužil zastoupit svého krajana. Avšak Petr Moravec v roli předsedy jury musel jeho nadšení zchladit citací reglementů.
Hynek Štichauer (červená) versus Martin Málek
Ve finále C si spravil chuť Michal Škurla. Finále byla vypsána na čtyři kola a pražský junior byl už v tom druhém asi čtyřicet metrů před Anne Spaanem. V béčku se poslední šance chopil za pačesy Richard Wolff, který si zkušeně budoval rozhodující náskok. Za sebou měl Hynka Štichauera, k němuž se ovšem vytrvale blížil Martin Málek.
Spíkr Miloslav Čmejla si nemohl nechat ujít příležitost jako první vyzpovídat Josefa France
„Změnili jsme převod, ale jak přišel start a já nemám zatím zkušenosti, byl jsem třetí,“ popisoval později březolupský závodník, který na Pardubičana udeřil ve třetím okruhu. Pokus o podjetí v první zatáčce nevyšel, tak to v následujícím oblouku zkusil zvenku. Byl rychlejší, pronikl na druhou příčku a tím pádem i do finále A.
Jaroslav Pták zpovídá Richarda Wolffa
Nešťastný pád při flat tracku časový harmonogram roztrhal na kousíčky. Po krátkém smykování bez kropení se konečně deset minut po osmnácté hodině rozběhl časový limit pro rozhodující jízdu. Ani tady Josef Franc nezaváhal a po dokonalém startu jen ukrajoval metr po metru z čtyřkilometrové vzdálenosti dělící jej od hattricku. Za jeho zády k žádné změně v pořadí nedošlo, vicemistrem je Björn G. Hansen, zatímco Richard Wolff se s šampionátem republiky loučil bronzem.
Hlasy z depa
Josef Franc nemohl být nespokojen
„Lehký to nebylo,“ vyprávěl Josef Franc sotva se vrátil do depa coby už trojnásobný dlouhodrážní šampión naší země. „Musím pochválit celý organizační tým od A do Z. První jízdu byl malej‘ defekt, ale pak se už nic nesralo. Mám z toho radost, doufám, že jsem to dobře poladil na Grand Prix ve čtvrtek. Chtěl bych se pokusit o stejnej‘ výsledek.“
„Prášilo se jak sviňa,“ konstatoval Richard Wolff se zeleným věncem okolo krku. „Pepa byl bezkonkurenční. Na druhý místo bylo, dělali jsme změny. Jedna jízda byla tragická. Jednu jízdu to bylo mokrý, jednu suchý. Na finále to prášilo, lítaly kameny. Když je to namočený, nezvedá se to, na druhý místo bylo, ale Pepe zaslouží. Za rok myslím, že už nepojedu, na devadesát šest procent to bylo mý poslední mistrovství republiky.“
Martin Málek si vysloužil reprezentaci
„Docela dobrý zkušenosti,“ svěřoval se Martin Málek, co mu dnešní den přinesl. „Nejslabší článek jsou starty. Hlavně spojka, před závodem jsem přehazoval koš. Ve třetí jízdě jsem položil nohu na zem. Byla tam díra, převrátil jsem si koleno. Stáhnul jsem si to obinadlem. Nevěděl jsem, jestli v jízdě pokračovat, rozhodl jsem se vydržet a bylo to bez problémů. Chce dopilovat starty. Musím si zvyknout, vím, kde jsem dělal chybičky, seděl jsem na té motorce potřetí v životě. V duchu jsem si přál, že by bedna mohla vyjít, ale zase to byl ten start, jinak tovární Jawa nejela špatně.“
Hynek Štichauer v akci
„Dobrý svezení, škoda pádu,“ přemítal Hynek Štichauer. „Blbej‘ centrální tlumič, jak jsem vymet‘ díru, vyskočilo i zadní kolo. Kdyby mě Martin nepředjel, byl bych v áčku. Spal jsem asi dvě hodiny, letěl jsem z Edinburghu, let byl náročnej‘, nebylo magi. Dlouhá dráha se mi líbí, ale je to o tom, jestli máš prachy nebo ne.“
Až na ránu od kamene byl Roman Čejka spokojený
„Na to, že to bylo poprvý, to bylo docela dobrý,“ říkal Roman Čejka. „V jízdě před finále jsem dostal pěknou cejchu. Větší šutr mě trefil do kličky a hrozně to bolí. Pocit, jak když to mám zlomený, to znám, ale neodradilo mě to. Je to hezký, ale hezčí je, když se jezdí vpředu.“
„Dobrý, ale jsem unavenej‘,“ nechal se slyšet Antonín Klatovský. „Na Teterow to byla dobrá příprava. Máme naladíno, dál uvidím, jsem spokojenej‘. Ještě to nemá člověk ohmataný, nemám natrénovaný. Kdybych to jezdil víc, klukům bych stíhal, i když oproti ostatním motorkám je ta moje harapajda.“
Ledaři v lázních: Jan Klauz a Antonín Klatovský starší, kteří svého času tady rovněž závodili
„V pohodě,“ zastihl konec závodu Michala Dudka v dobré náladě. „Závody se mi líbily, pěkný. Napoprvý jsem se svez‘, dobrý to bylo. V béčku se mi nepoved‘ start, navíc se mi povolil tlumič předního kola, lítaly šrouby ze spojkovýho koše. Díky Klatovákům, že mi půjčili spojku, abych moh‘ vůbec závodit.“
„Ale jo, šlo to,“ opáčil Michal Škurla na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Na to, že to bylo poprvý, dobrý. Líbilo se mi to. Škoda, že mi prasknul primární řemen, to mě stálo dost bodů. Bavilo mě to, dlouhá se mně libí.“
Jan Klatovský se přijel především bavit
„Jelo se mi líp,“ porovnával Jan Klatovský dnešní mítink s dubnovými dny otevřených dveří. „Každé svezení na dlouhý dráze je líp. Začíná se mi to líbit, ale já to beru jako zábavu. Hlavní jsou ledy. Přes léto nestíhám, táta teď pět tejdnů ležel v nemocnici. Tak jsem v práci šest dnů v tejdnu od sedmi do sedmi. Za čtrnáct dnů je Teterow. Dnes byla taková příprava, ale super. Líbí se mi to, neřeším svý třináctý místo, ale člověk se na tom začíná cejtit. Přijel jsem včera, kouknul se na veterány a s mechánem si prošel kolonádu. Tohle je zábava, jinak se to brát nedá.“
Michael Hádek nezávodil, přesto si dokázal vychutnat nejen závod
„Je to podivný, ale je mi lepší než včera,“ zamýšlel se Karel Kadlec. „To jsem měl blbej‘ den. Dneska se mi jelo dobře, nestačil jsem fyzicky. Bylo toho moc, práce, organizování tutěch závodů, dvacet mailů, čtyřicet telefonátů za den. Jsem rád, že to tak dopadlo, myslím, že všichni jsou spokojený. I Míra Musil jako organizátor a i to, co jsme dělali, ten nábor, přináší výsledky. Já se nikam necpu, do smrti jezdit nebudu, jsem rád, že to tak dopadlo.“
„Jel jsem ležák naposledy,“ svěřoval se Jan Boháč. „Motorka potřebuje investici a já budu spíš investovat do stojáka na veterány. Hezky jsem se svez‘, mně se to líbilo. Včera jsem předjel jednoho kluka, začal jsem se radovat. Nekoukal jsem na startmaršála a nevšim‘ si, že se jede ještě jedno kolo. U veterána mi odešla jednička, vypadávala a nedržela, tak jsem poslední dvě jízdy musel startovat na dvojku.“
Josef Franc upaluje za svým třetím mistrovským titulem
TOT
C
B
A
1. Josef Franc, Praha
5 5 5 5
20
1.
2. Björn G. Hansen, N
5 5 4 4
18
2.
3. Richard Wolff, Praha
4 4 5 2
15
1.
3.
4. Martin Málek, Březolupy
4 4 3 3
14
2.
4.
5. Markus Eibl, D
5 3 2 5
14
5.
6. Rodney McDonald, AUS
4 3 4 5
16
6.
7. Hynek Štichauer, Pardubice
2 2 5 X
9
3.
8. Roman Čejka, Slaný
3 5 4 1
13
4.
9. Antonín Klatovský, Klabo Team
2 4 3 4
13
5.
10. Michal Dudek, Slaný
1 1 3 4
9
6.
11. Michal Škurla, Praha
3 1 E 0
4
1.
12. Anne Spaan, NL (ACCR)
1 3 1 3
8
2.
13. Jan Klatovský, Klabo Team
1 0 0 3
4
3.
14. Karel Kadlec, Liberec
2 2 2 2
8
4.
15. Bill Haynes, GB
0 0 1 2
3
5.
16. Paul Evitts, GB
3 2 2 T
7
–
17. Dave Hammond, GB
0 1 1 1
3
18. Jan Boháč, Slaný
0 0 0 0
0
Na tandemu motocyklu svého syna Martina se veze Pavel Málek
Foto: Mirek Horáček a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Stadión v Mariánských Lázních ožije zase příští měsíc
Divišov – 9. května
Křivka výkonnosti Václava Kvěcha od jeho vstupu na plochodrážní ovály si udržuje nadále prudký vzestupný trend. Dnes ovládl všechny rozjížďky Speedway Mini Cupu v Divišově včetně finále A. v něm nechal za sebou Petra Chlupáče, zatímco jeho mladší bratr Jan upadl.
Stupně vítězů budou zanedlouho kolibříkům malé
Zdeněk Schneiderwind komentuje třetí díl Speedway Mini Cupu:
„Dnes se v Divišově odjel hodně povedený závod. Začalo to už přípravou dráhy, kdy Ruda Uher s Honzou Hlačinou makali na dráze, aby úroveň závodů odpovídal Grand Prix, ale ne ve Varšavě. Přijelo patnáct závodníků, takže máme problém s vestami a dečkami, kterých je jen čtrnáct. Ale to jsou příjemné problémy. A to ještě chyběli Fanda Klier a Filip Šifalda! Takové závody, jako byly dneska, jsem si představoval jako ideál. Sešli se už hvězdy jako Petr Chlupáč, Milan Dobiáš, Dan Šilhán, pak začínající dravci Kvěchové, místní favorit Pavel Čermák. A s nimi si přišli poměřit síly Adamové Bím a Pajkr a taktéž dnes poprvé startující Bruno Belán ze Slaného. Ten si za svůj výkon zasloužil obdiv. Závody byly hodně dramatické. Petr Chlupáč a Kvěchové jsou velcí bojovníci, Míša Baštecký si dnes hodně zazávodil. Jen poněkud nepovedený den měl Dušan Hlaváček a vinou technických problémů i jinak velice hezky a bojovně jedoucí Dan Šilhán. Myslím si, že i kluci si závody užívali a tak by to mělo být.“
Start finále A – zleva Petr Chlupáč, Jan Kvěch a Václav Kvěch
E
D
C
B
A
TOT
1. Václav Kvěch, Praha
3 3 3 3
6
18
2. Petr Chlupáč, Praha
2 3 3 3
4
15
3. Jan Kvěch, Praha
3 2 3 3
F
11
4. Pavel Kuchař, Praha
3 3 1 2
3
12
5. Pavel Čermák, Praha
3 2 3 1
2
11
6. Milan Dobiáš, Chabařovice
3 1 3 2
1
10
7. Daniel Šilhán, Liberec
2 3 2 E
3
10
8. Adam Pajkr, Divišov
2 1 2 3
2
10
9. Max Troidl, D
2 3 3 E
E
8
10. Lukáš Vinter, Praha
F 2 2 1
3
8
11. Adam Bím, Divišov
1 2 2 1
2
8
12. Michal Baštecký, Praha
1 2 2 2
1
8
13. Sindy Weber, D – Chabařovice
E E 1 2
3
6
14. Bruno Belán, Slaný
1 1 1 1
2
6
15. Dušan Hlaváček, Pardubice
2 – 2 E
E
4
Bruno Belán jel dnes svůj první závod
Foto: Zbyněk Nejezchleba a Zdeněk Schneiderwind
Zleva Pavel Kuchař, Milan Dobiáš a František Klier
Svitavy – 8. května
Během úterní maturitní písemné zkoušky z českého jazyka musel Zdeněk Holub doplnit jméno biblického zrádce a nápovědou mu byl přídomek Iškariotský. Na rozdíl od jiných studentů tipujících Izáka, Satana, Ježíše či dokonce Homéra, nezaváhal s Jidášem. A stejně suverénně si počínal i dnes během druhého dílu české juniorky ve Svitavách. I když to rozhodně neměl jednoduché. Nejprve musel v osmé jízdě překonat Dána Mikkela Salomonsena. V nejtěžší rozjížďce s číslem devět vypálil dopředu Eduard Krčmář, po dvou sériích neméně suverénní. Jenže v prvním výjezdu se uklepal kabel k cívce a jeho otec Eduard vmžiku proklel všechna pé-vé-elka až do osmého kolena. Zdeňku Holubovi se tak otevřela vrátka k patnáctibodovému maximu, triumfu a postavení leadera šampionátu. Ondřeji Smetanovi zase k druhému místu a reprezentační vestě. Ani Eduard Krčmář posléze již neprohrál, navíc v rozjezdu o bronz odvedl Mikkela Salomonsena.
Ondřej Smetana, Zdeněk Holub a Eduard Krčmář na stupních vítězů
Sloni, hasiči a předjetí roku v podání Patrika Mikela
Sloni vítali účastníky dnešního závodu
Sloní stádečko vítající přijíždějící dodávky plochodrážníci ve Svitavách ještě nezažili. Nešlo ovšem o speciální akci rámující počátek jubilejní třicáté sezóny v Cihelně, ale za nečekanou atrakci mohl cirkus Humberto. Rozbil své šapitó na louce před plochodrážním areálem a koho by nudilo delší čekání, kromě tradičních leteckých modelářů s upoutanými letouny je mohla pobavit procházka exotickým zvěřincem.
Dán Niclas Nielsen startoval v Čechách poprvé
Milan Sedláček, muž pečující o úpravu svitavské dráhy, však žádné rozptýlení nepotřeboval. Čerpadlo vody na jeho oranžové sedmsetšestce vypovědělo službu v tu nejméně vhodnou chvíli. Sluníčko vysušovalo povrch oválu a veteránskou kropičku nebylo možné opravit. Naštěstí pomohli městští hasiči.
Svitavští hasiči vypomohli s kropením oválu
Jejich caska ovšem nebyla při kropení tak účinná jako běžný kropicí vůz. Přesvědčili se o tom, diváci, kteří usedli v prvním výjezdu, když jim vítr vál oblaka prachu při tréninku rovnou do tváří. Drobné nepohodlí bylo naštěstí dočasné. Stav oválu se postupně vylepšoval, závodníci přijeli k první jízdě okolo půl třetí a mítink své třicetiminutové zpoždění doháněl.
Čekání na trénink: zleva Mikkel Salomonsen, Adam Fencl, Zdeněk Holub a Kryštof Rybář
Hned rozjížďka s číslem jedna připravila divákům něco nevídaného. Patrik Mikel v Cihelně při úterním tréninku startoval jak pánbůh, dokud s prasklým vahadlem nemusel předčasně vyklízet pole. Nyní však na protilehlou rovinku vyjel až jako poslední! V té chvíli jej od cíle dělilo tři a půl okruhu a březolupský mladík se evidentně rozhodl bojovat.
Hned ve druhé zatáčce podjel Dána Niclase Nielsena, který jel u nás vůbec poprvé, aby hned v následujícím oblouku přišel na řadu Michal Tomka. V té chvíli vedl Josef Novák, jehož náskok se zdál astronomický. Patrik Mikel jej však systematicky zkracoval a za druhé zatáčky třetího kola vyrazil rovnou do čela!
Patrik Mikel popisuje, jak se v rozjížďce s číslem jedna dostal ze čtvrté příčky k vítězství:
„Posral jsem start, pak jsem držel a viděl, kudy mám jet, bylo jasné, že to tady bude tahat za ruce.“
Patrik Mikel (modrý) se chystá k rozhodujícímu útoku na Josefa Nováka
Josef Novák se pokusil kontrovat, avšak nakonec se musel dívat na výfuk březolupského borce. „Dráha byla strašně uchcaná,“ vysvětloval, že hasičské vodní dělo není pro přípravu plochodrážní trati zrovna nejoptimálnější. „Přetáčel jsem se, nevěděl, co s tím. Pak jsem za sebou cejtil Patrika v tý zadní zatáčce, co je obtížnější. Nešlo s tím nic dělat.“
Smůla se i nadále lepí na kola Eduarda Krčmáře
Kryštof Rybář během své vůbec první jízdy v české juniorce
Ondřej Smetana se před třemi týdny ve Slaném poprvé postavil na stupně vítězů české juniorky. A dnes se netajil aspiracemi na další vavříny a navíc chtěl ve svém náručí pevně sevřít reprezentační vestu, která se dnes nabízela. Ve svých úvodních dvou jízdách nebyl spokojen s nastavením svého motocyklu, nicméně v úvodních dvou sériích nenašel přemožitele.
Zdeněk Holub hrál od začátku na vítěznou notu
V rozjížďce s číslem dvě narazil na dva svitavské debutanty. Patriku Búrimu a Kryštofu Rybářovi, debutujícím v sedle dvěstěpadesátky v závodě velkých hochů, naměřil hned po vylétnutí pásky. V páté jízdě byl zase rychlejší než Filip Hájek, jenž se po něm sápal v první zatáčce.
Se šesti body však Ondřej Smetana nebyl ve dvou pětinách ničím výjimečným.
Adam Fencl v akci
Eduard Krčmář minule ve Slaném vyhrál všechny jízdy kromě té, v níž byl vyloučen, a nevešel se na stupně vítězů. Dnes však vyhrával opět na triumfální strunu, v čemž mu pomáhaly vynikající starty. Mikkel Salomonsen, který se do české juniorky vrátil po dvou letech, se v rozjížďce s číslem tři stačil jen zařadit za slánského borce.
Start sedmé jízdy: zleva Patrik Mikel, Michal Škurla a Martin Mejtský
V sedmé jízdě zatáhla spojka Kryštofa Rybáře do pásky. Eduard Krčmář však jel stejně jinou ligu. Michalu Tomkovi ujal tolik, že na cílové rovince výrazně zpomalil, aby mohl pod šachovnicovou vlajkou v rukou Zdeňka Pešy projet s předním kolem trčícím vstříc žmolkově modrému nebi.
Eduard Krčmář míří v osmé jízdě za svým druhým triumfem
Zdeněk Holub se sice v uplynulých dnech věnoval spíše předmaturitnímu studiu a o minulém víkendu dokonce vynechal závody ve Mšeně, Slaném a Žarnovici. Ve třetí jízdě však nedal ani náznak šance Michalu Škurlovi. Na svůj druhý triumf v rozjížďce s číslem osm se však zapotil o poznání více.
V osmé jízdě totiž nejlépe odstartoval Mikkel Salomonsen, který si Pražana pohlídal rovněž v první zatáčce. Avšak Zdeněk Holub ani zdaleka ještě nestahoval kalhoty. Ve druhém kole útočil po vnější straně druhé zatáčky. Cílem projel bok po boku vedle Dána, aby následujícího oblouku dosáhl o chloupek dříve. V té chvíli byly tři body jeho.
Zdeněk Holub komentuje svůj triumf v rozjížďce s číslem osm:
„Musel jsem se prát. Tak to bejvá. Vítězství nejsou zadarmo.“
V osmé jízdě Mikkel Salomonsen odvedl Zdeňka Holuba
Jenže chléb závodů českého juniorského mistrovství se tradičně láme v jejich třetí sérii, kde se tradičně utkává aktuálně nejlepší čtveřice aktuální klasifikace. Vítězství v rozjížďce s číslem deset proto dnes fungovalo jako nejlepší guma pro prak, který závodníka vystřelí rovnou na nejvyšší stupínek.
Eduard Krčmář (bílá) se dostává do čela desáté jízdy před Zdeňka Holuba (červená), Ondřeje Smetanu (modrá) a Patrika Mikela (žlutá)
Toho si byl dobře vědom Eduard Krčmář. Kdyby jeho start viděli inženýři z NASA, rakety by od této chvíle nesly modrobílý nátěr. Zdeněk Holub si dláždil cestu k útoku v první zatáčce spodem. Avšak než mohl udeřit, Slaňák před ním zpomaloval. Jeho vztyčená pravice varovala ostatní před náhlým nebezpečím.
Můžete vzít jed, že Eduard Krčmář nebral svůj pěší návrat do depa jako procházku loukou rozkvetlých pampelišek
„Vypadla fajfka,“ láteřil Eduard Krčmář starší v depu, sotva Jakub Růžička dotlačil ztichlý motocykl. „Říkal jsem, že pé-vé-elka stojí za hovno!“ Nicméně nic naplat, Zdeněk Holub naplno využil šance zůstat neporažený i nadále. A Ondřej Smetana upevnil druhé místo v aktuální klasifikaci, když přes metu projel hned za svým klubovým kolegou. Jenže Eduard Krčmář ani zdaleka neřekl své poslední slovo.
Bez dalších překvapení
Michal Tomka ujíždí Patriku Búrimu
Devátá jízda s dvojicí osamocených Dánů mohla vzdáleně připomínat šampionát potomků prince Hamleta. Mikkel Salamonsen ovšem po svém triumfu mohl myslet na stupně vítězů. V rozjížďce s číslem jedenáct změřil Michal Tomka Patrika Búriho, zatímco Filip Hájek a Martin Mejtský, otřesený po úvodním pádu, zůstali vzadu.
Vítězům otec Vladimír kvitoval s uznáním, že se oba žarnovičtí borci s technickou svitavskou dráhou vypořádali při své premiéře se ctí. Připomínal, kterak v srpnu 1986 na zdejším ještě novotou vonící stadiónu Preglejka Žarnovica v prvoligovém závodě dala dohromady všehovšudy dvaadvacet bodů. A on sám jich dosáhl šest!
Michal Škurla ujíždí Josefu Novákovi
Ale zpátky k dnešnímu klání, v rozjížďce s číslem dvanáct zvýšil hodnotu svých akcií Michal Škurla triumfující ve stylu start – cíl. Jenže patnáctá jízda mu přinesla studenou sprchu. Ondřej Smetana se spolu se svým otcem Radkem trefili do setupu, což se stalo alfou a omegou jeho sólového vystoupení.
Michal Škurla ke všemu pokazil start. A když chtěl v prvním výjezdu vnějškem připravit Mikkela Salomonsena o druhé místo, Dán jej nekompromisně zavřel. Oba se dostali na devítibodový zisk, který vzápětí vyrovnal Eduard Krčmář.
Souboj kubatur – Martin Mejtský s půllitem před dvěstěpadesátkou osedlanou Kryštofem Rybářem
Na něho Michal Škurla odstartoval v sedmnácté jízdě, avšak Slaňák se dostal dopředu ještě před první zatáčkou. Tím pádem skončil s dvanácti body stejně jako Mikkel Salomonsen, jenž si dvakrát vybojoval triumf v rozjížďce s číslem osmnáct. V jejím třetím kole totiž Patrik Mikel objížděl Filipa Hájka a upadl. „Nevyšlo to,“ byl březolupský závodník po závodech nemluvný, ale naštěstí nezraněn.
Pokud se týká prvních dvou míst, byl závod prost dalších překvapení. Zdeněk Holub vyhrál o příslovečný parník rozjížďky s čísly třináct i devatenáct.
Kryštof Rybář popisuje souboj dvěstěpadesátky a půllitrem:
„Když jsme šli do souboje, nemoh‘ jsem přidat, což on jo. Když na rovince přidal, já už přidávat nemoh.“
Patrik Mikel (červená) útočí na Patrika Búriho
Ondřej Smetana zase všem ujel ve zmiňované patnácté jízdě, kde Mikkel Salomonsen definitivně pohřbil medailové vidiny Michala Škurly. A že by Ondřej Smetana nevyhrál závěrečnou jízdu základního rozpisu nevěřil ani Petr Moravec v roli předsedy jury. Eduard Kčmář si z jeho desek vylosoval vnější dráhu pro rozjezd o třetí příčku dříve, než Ondřej Smetana vyrazil naposledy do akce.
A vskutku Ondřej Smetana nevybočil z vítězné koncepce ani tentokrát. A záhy stanuli vedle sebe Mikkel Salomonsen a Eduard Krčmář, aby se rozjeli o nejnižší stupínek pódia. Kdo čekal drama, byl oškádlen, slánský závodník předvedl další skvělý start a bylo rozhodnuto.
Hlasy z depa
Filip Hájek vodí za Patrika Mikela a Kryštofa Rybáře
„Na tyhle věci jsem zvyklej‘, Jidáš byl jinačí, ale nepřišel si na mě,“ reagoval Zdeněk Holub na paralelu svého dnešního svitavského vystoupení a úterní maturity. „A tady dneska nikdo taky. S Dánem jsem se pral, to tak bejvá, vítězství nejsou zadarmo. V rámci možností byla dráha dobrá. Na to, jak to vypadalo před závodem, to bylo dobrý.“
Startmaršál Zdeněk Peša organizuje rozjezd Eduarda Kčmáře (modrá) a Mikkela Salomonsena
„Zezačátku nic moc,“ říkal Ondřej Smetana. „Pak jsem do tý třetí jízdy měl hodně špatnej‘ start, ale Edovi vypadla fajfka a měl jsem dva body. Potom jsme poštelovali motorku a jelo to super. Tak jsem rád, že jsem v reprezentaci.“
Josef Novák (vlevo) a Patrik Mikel, aktéři duelu z rozjížďky s číslem jedna, po závodech
„Vypad‘ mi kabel od fajfky,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Nikdo mě neporazil, ale byla to smůla. To je prostě speedway, ale nemůžu bejt‘ spokojenej‘, když jsem třetí. Všechny čtyři jízdy jsem vyhrál, defekt byl taky z prvního místa. Snad to ještě doženu.“
„Moc se nedařilo,“ odtušil Michal Škurla, aby vzápětí sám sebe opravil. „Vůbec se nedařilo. Nemoh‘ jsem dopasovat motor po repasi, moc to nejelo.“
Patrik Búri v příjemné společnosti
„Mám asi pátej‘ závod a čtvrtej‘ trénink,“ vyprávěl Martin Mejtský o své dosavadní kariéře. „Teprve se učím, je to těžký, není to sranda. Hrozně jsem byl po tom pádu v prdeli, rozhodilo mě to.“
„V pohodě,“ komentoval Kryštof Rybář v závodech pětistovek, byť v sedle dvěstěpadesátky. „Když jsme šli do souboje, nemoh‘ jsem přidat, což on jo. Když na rovince přidal, já už přidávat nemoh‘. Byla to dobrá zkušenost, musím si zvyknout na cyklus závodů.“
Zdeněk Holub skočil do čela šampionátu
1. Zdeněk Holub, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 3 3
14
3. Eduard Krčmář, Slaný
3 3 E 3 3
12+3
4. Mikkel Salomonsen, DK
2 2 3 2 3
12+2
5. Michal Škurla, Praha
2 3 3 1 2
11
6. Patrik Búri, SK
2 1 2 3 1
9
7. Michal Tomka, SK
1 2 3 0 2
8
8. Patrik Mikel, Březolupy
3 2 1 2 X
8
9. Josef Novák, Pardubice
2 0 2 2 2
8
10. Filip Hájek, Praha
1 2 1 1 2
7
11. Niclas Nielsen, DK
0 1 2 2 0
5
12. Adam Fencl, Slaný (250 ccm)
1 0 1 1 1
4
13. Martin Mejtský, Pardubice
F 1 0 1 1
3
14. Kryštof Rybář, Divišov (250 ccm)
1 T 0 0 1
2
Poznámka: z přihlášených závodníků nedorazil Steven Mauer
Eduard Krčmář věří ve zvrat v dalším průběhu šampionátu
Průběžné pořadí seriálu:
SLA
SVI
TOT
18.4.
8.5.
1. Zdeněk Holub, Praha
14
15
29
2. Ondřej Smetana, Praha
12
14
26
3. Eduard Krčmář, Slaný
12
12
24
4. Patrik Mikel, Březolupy
10
8
18
5. Patrik Búri, SK
7
9
16
6. Michal Tomka, SK
7
8
15
7. Michael Härtel, D
15
NS
15
8. Filip Hájek, Praha
7
7
14
9. Mikkel Salomonsen, DK
NS
12
12
10. Michal Škurla, Praha
NS
11
11
11. Žiga Kovačič, SLO
11
NS
11
12. Josef Novák, Pardubice
0
8
8
13. Adam Fencl, Slaný
4
4
8
14. Martin Mejtský, Pardubice
5
3
8
15. Niclas Nielsen, DK
NS
5
5
16. Jannik Klein, A
4
NS
4
17. Kryštof Rybář, Divišov
NS
2
2
Martin Mejtský sbírá zkušenosti
Foto: Mirek Horáček
Další kolo české juniorky je na programu příští měsíc v Pardubicích
