Lendava – 30. května
Zítra se Václav Milík ve slovinské Lendavě jako jediný Čech pustí do boje o postup do finálové série mistrovství Evropy jednotlivců. Můžete přitom být i vy díky streamu, který poběží živě na kanálu youtube od 17:45. Celý projekt finančně zaštítil úřad města, takže o hlavní přestávce po rozjížďce s číslem dvanáct poběží reklamní spot o městě a jeho okolí.
Foto: Mirek Horáček
Divišov – 29. května
Šampionát republiky jednotlivců se nedostal ještě ani k předvečeru svého prvního finále a již bude třeba pracovat se startovní listinou. Minulý týden si Hynek Štichauer ke vší své smůle pochroumal kotník. A jistá není ani účast Martina Málka, byť mu vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z Pavel Fišer na včerejší tiskové konferenci vylosoval startovní číslo dvanáct. Březolupský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že dnešní dopoledne rozhodne, zda se na ovály vrátí už v úterý v Praze či až někdy za dva týdny.
„Uvažuju nad tím,“ zamýšlí se Martin Málek nad otázkou, zda bude v úterý na Markétě obhajovat své loňské vítězství v březolupském finále. „Včera jsem vyhodil dvanáct tisíc za ortézy na kolena. Kdybych je měl už v Mariánkách, bylo by to lepší.“
Dlouhodrážní šampionát mu totiž přinesl nejen uznání, když svou pečlivou přípravu zúročil čtvrtým místem a jako nejlepší z nováčků se zmocnil hned všech třech volných reprezentačních vest. Nýbrž také poranění vazů a menisku, díky němuž musel odpískat cestu na mistrovství Evropy jednotlivců do Daugavpilsu.
„Dneska ráno jedu k doktorovi,“ svěřuje se se svými nejbližšími plány. „Když řekne, že by nebylo rozumné v úterý závodit, dám si čtrnáct dnů ještě pauzu a nechám to doléčit. Když poslouchám lidi, co mají s koleny problémy, chci to doléčit.“
Loni se finálová část mistrovství republiky odbyla během šesti dnů, letos však oba závody od sebe dělí čtyři měsíce. „Vychází to pro mě blbě,“ reaguje Martin Málek. „Těšil jsem se na mistrovství republiky. Ale třeba bude špatné počasí a posune se to.“
V sázce však není jen domácí šampionát, ale rovněž mistrovství Evropy na travnaté dráze, k jehož druhému semifinále příští sobotu v Bielefeldu byl nominován. „Jsem domluvený s panem Moravcem, že počkám na finále v Praze a pak řeknu, jestli tam pojedu nebo ne,“ vysvětluje Martin Málek. „Je to takové dilema, jestli kvůli dvěma závodům mít do budoucna problém s kolenem nebo to nechat a dát to do pořádku.“
Ať dopolední verdikt bude takový či onačí, Martin Málek usilovně pracuje na své léčbě. „Mám pevnou ortézu od stehna ke kotníku,“ říká. „Snažím se být v klidu a dát to do pořádku.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Praha – 29. května
V pondělí ovládl mezinárodní závod na v nizozemském Stadskanaalu a připsal si historicky první vítězství na travnatém ovále své závodní kariéry. Zároveň se dozvěděl, že se český národní tým pro světový pohár letos obejde bez něho. Nicméně tato zpráva ho nechává v klidu. Josef Franc se totiž magazínu speedwayA-Z svěřil, že se pádnou odpověď chystá dát při úterním šampionátu republiky na pražské Markétě.
„Ne moc těžký závod,“ komentuje Josef Franc svůj pondělní triumf ve Stadskanaalu. Na stupně vítězů se s ním postavili ještě nepříliš známí Němci Kai Dorenkamp a Tom Lamek. Avšak v poli poražených skončili kupříkladu Henry van der Steen, Glen Philips, Jörg Tebbe či Mitch Godden.
„Jediný, co bylo překážka, byla dráha,“ pokračuje pražský závodník v líčení závodu. „Typicky holandská měkká dráha, krosky na ní dělaly koleje. Ale zvládli to dobře, úpravy byly vždycky po každý třetí jízdě.“
Josef Franc vyhrál všechny čtyři jízdy základního rozpisu, aby si svou triumfální sérii prodloužil až do finále A. „Dařilo se, nevymejšleli jsme hovadiny a vyhráli jsme pro pana Kudrnu,“ připomíná, že právě tady jel Zdeněk Kudrna na sklonku května roku 1982 svůj poslední závod. Tehdy byly Josefu Francovi tři roky a po naší planetě toho ještě moc nenachodil.
„Ani jsem nevěděl, že se tady zabil,“ nezastírá. „Koukal jsem za jízdy, co je to vedle dráhy za kus žuly. A tak jsme u něj zavzpomínali a vyfotili se.“
S prvním místem se vracelo domů hezky. „Závody dobrý,“ bilancuje. „Nic se nesralo, všechno fungovalo. Já jsem držel a dosáhl historicky první vítězství na trávě.“
Mezitím se v Čechách finalizovala podoba českého národního týmu, jenž příští sobotu v polském Gniezně vstoupí do světového poháru. „Asi nemám, co nabídnout, to jej jednoduchá odpověď,“ komentuje Josef Franc, že tentokrát bude v jeho sestavě chybět. „A oni mi asi nemaj‘, co dát. Jsou tam talentovaný mladý jezdci, přeju jim to, mají šanci se předvýst. A mně asi nic jinýho nezbude, než bejt‘ dlouhodrážní specialista a jezdit s Ríšou a Káčou (smích).“
Nicméně s něčím podobným rozhodně nekoresponduje Pražanova reakce na připomínku úterního prvního finále mistrovství republiky jednotlivců na pražské Markétě.
„Už jsem nachystanej‘,“ konstatuje. „Ještě včera jsem ověřoval techniku a v úterý se budou dít věci! To ještě uviděj‘, kdo má bejt‘ v nároďáku!“
Foto: Jiří Georgiev, Petr Makušev a Mirek Horáček
Divišov – 28. května
Stopětadvacítkáře čeká skutečně natřískaný víkend. Po sobotním podniku Speedway Mini Cupu se přesunou do Divišova, kde místní pořadatelé zařadili do kalendáře další podnik tréninkového seriálu. Zdeněk Schneiderwind věří, že zájem závodníků zůstane standardně obrovský, o čemž svědí již první došlé přihlášky.
Foto: Mirek Horáček
Pardubice – 28. května
Již zítra večer se v Pardubicích rozhoří boj o pět postupových míst do finále mistrovství světa juniorů a pořadatelé mají všechny díry ve startovní listině zalepeny. S osmičkou se místo původně nominovaného Chorvata objeví Australan Brady Kurtz, díky němuž se počet vlajek zúčastněných zemí zvýší na jedenáct. Nominován byl i druhý náhradník, jímž je domácí Martin Mejstký.
Foto: Mirek Horáček
Budínek – 27. května
Kvalifikační kolo světového šampionátu družstev v Landshutu na počátku měsíce postavení českého národního týmu nikterak neulehčilo. V prvním závodě světové poháru družstev v polském Gniezně nás už očekávali Poláci a Švédové a o čtvrtou příčku si nyní řekli ambiciózní Rusové. Nicméně Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že nehodlá stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko, a vysvětlil důvody, proč radikálně přebudoval složení českého družstva.
„Děkuji Alešovi za státní reprezentaci,“ začíná Milan Špinka slovy díků na adresu pardubického závodníka, který se však přespříští úterý již s českou vestou neobjeví. Do Gniezna nepojede ani Josef Franc. Václav Milík a Eduard Krčmář si vybudovali silnou pozici už loni. Matěj Kůs se do hlavní sestavy vrací po třech letech, poprvé se do hlavní čtveřice dostává Tomáš Suchánek, jehož loňskou pozici náhradníka přebírá Zdeněk Holub, absolutní nováček světového poháru.
„V podstatě v loňském roce nástupem Vaška a Edy,“ odpovídá Milan Špinka na otázku, kdy se začala rodit současná podoba českého družstva. „Bylo to dobrý překvapení, bodovali ve Västerviku i v Bydhošti. Z toho jsem vycházel.“
Nominace Václava Milíka a Eduarda Krčmáře rozhodně nikoho nezaskočila, avšak ostatní jména přece jen ano. „Vzpomeň si na rok 2011, kdy jsme jeli v King’s Lynn a postavili tam Tomáše Topinku, který tam byl doma,“ přibližuje český reprezentační kouč. „Z toho důvodu jsem postavil Matěje. Je v Gniezně doma. Bral jsem v úvahu technické zázemí a perspektivu. Jel pěkně Prague Open, v mistrovství světa, ani Evropy nepostoupil, ale někdy je smůla, jindy štěstí. Věřím, že na to má, proto dostal šanci.“
Podobně Milan Špinka vnímá i Tomáše Suchánka, který si na účast ve světovém poháru brousil zuby už předloni v Praze a loni byl náhradníkem. „Co jsem říkal o Matějovi, platí i pro Suchoše,“ reaguje Milan Špinka. „Ve Francii dělal devět bodů, což je v tý konkurenci dobrej‘ výsledek. A v Abensbergu mu chyběl bod k rozjezdu. Jde o to, aby členové národního týmu měli kvalitní techniku a měli ještě pár sezón před sebou.“
Nominace nebyla dílem okamžitého rozhodnutí. „Vím, že názorů je milión,“ konstatuje Milan Špinka. „Diskutoval jsem s odborníky a byly to dlouhé diskuze. A když si to dám všechno dohromady, vychází mi z toho tahle sestava.“
První červnovou sobotu bude Milan Špinka přece jen v obtížnější pozici než přemyslovský kníže Břetislav I., jehož vojska historicky první hlavní město Polska roku 1038 dobyla a vypálila a mezi tučnou kořistí si odvezla i ostatky českého světce sv. Vojtěcha. Výrokem, že se z boje neutíká, proslul později jiný český král, ale kouč českého národního týmu se řídí obdobnou filozofií.
„Papírově jsme nejhorší, je to silná skupina,“ vnímá situaci realisticky. „Ale jdeme do boje a budeme bojovat!“
| Gniezno, 6.6.: |
Polsko: | 1 Jaroslaw Hampel (kapitán), 2 Przemyslaw Pawlicki, 3 Maciej Janowski, 4 Bartosz Zmarzlik – manažer Marek Cieslak |
| Švédsko: | 1 Antonio Lindbäck, 2 Andreas Jonsson (kapitán), 3 Linus Sundtröm, 4 Tomas H. Jonasson – manažer Morgan Andersson | |
| Česká republika: | 1 Václav Milík (kapitán), 2 Eduard Krčmář, 3 Tomáš Suchánek, 4 Matěj Kůs – manažer Milan Špinka | |
| Rusko: | 1 Vadim Tarasenko, 2 Artjom Laguta, 3 Emil Sajfutdinov (kapitán), 4 Vitalij Bjelousov – manažer Andrej Savin | |
| King’s Lynn, 8.6.: | Velká Británie: | 1 Chris Harris, 2 Daniel King, 3 Tai Woffinden (kapitán), 4 Robert Lambert – manažer Alun Rossiter |
| USA | 1 Greg Hancock (kapitán), 2 Gino Manzares, 3 Ryan Fisher, 4 Max Ruml – manažer Billy Hamill | |
| Austrálie: | 1 Chris Holder (kapitán), 2 Nick Morris, 3 Troy Batchelor, 4 Jason Doyle – manažer Mark Lemon | |
| Lotyšsko: | 1 Maksim Bogdanovs, 2 Andrzej Lebeděvs, 3 Kjastas Puodžuks, 4 Jevgenij Kostigovs – manažer Vladimir Ribnikovs |
Foto: Petr Makušev a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
