Olching – 18. července
Evropský pohár stopětadvacítek v Olchingu přinesl triumf Marcinu Turowskemu, jenž sedlal český motocykl Shupa. Nicméně ani čeští závodníci nezůstali pozadu. Za vítězným Polákem se cílem finále A prohnal Kyle Bickley, zatímco bronzovou medaili si domů odváží Jan Kvěch. Filip Šifalda skončil čtvrtý a Petr Chlupáč sedmý.
Praha – 18. července
Po skončení své neuvěřitelné kariéry se věnoval svému synovi. Ale když on sám pověsil kombinézu na hřebík, jako by se po něm slehla zem. Až letos začal působit v roli trenéra SCM, kde své bohaté zkušenosti předává nejmladšímu plochodrážnímu potěru. Jiří Štancl se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými zkušenostmi i nápady na téma výchovy nejmladších závodníků, na nichž leží budoucnost celé české ploché dráhy.
Ano po třech letech
Jiří Štancl a Miroslav Rosůlek tvoří trenérskou dvojici SCM
„Když jsem skončil komerční styk, nemoh‘ jsem dělat trenéra, protože bych na socialistický sportovce přenášel kapitalistický móresy, ale teď už můžu,“ směje se Jiří Štancl nad otázkou, kterak jeho trenérské působení vlastně začalo. Nicméně mezi podzimem 1987, kdy jel svůj poslední závod, a letošním jarem uběhlo přece jen dost vody.
„Petr Křikava mě lanařil už tři roky, jestli bych v SCM nedělal trenéra,“ otáčí plochodrážní legenda své vyprávění do serióznější roviny. „Tři roky jsem odolával. Řek‘ mi, že chce, abych dělal trenéra, ale kdyby se jelo ven, spal bych někde v autě. Odpovídal jsem mu, že bych měl doma svatej‘ klid.“
Nicméně nakonec Jiří Štancl na nabídku přikývl. „Mladí kluci jsou poddajnější a hlavně jsem viděl, že plochá dráha jde u nás od deseti k pěti,“ pokračuje. „Na mladejch‘ se musí stavět. Ze sto bude třeba jen jeden dobrej‘.“
Stopětadvacítkáři jako Petr Chlupáč, Pavel Kuchař a Jan Kvěch jsou nadějí české ploché dráhy do budoucna
Trenérskou dvojici vytvořil s Miroslavem Rosůlkem, s nímž se potkával už za časů svého vlastního závodění. „S Mírou si rozumíme,“ pochvaluje si. „Známe se, jsme oba v důchodu a máme už trošku klidu.“
Po období stagnace prožívají stopětadvacítky opět boom a ve výsledkových listinách čteme stále nová a nová jména nejmladších závodníků. „To je budoucnost plochý dráhy v Čechách,“ upozorňuje Jiří Štancl. „Když se s nima nebude pracovat, ani ty funkcionáři v kancelářích nebudou mít nic.“
Opice musí z brusu dolů
Jiří Štancl si vyzkoušel i roli rozhodčího
Tandem Jiří Štancl – Miroslav Rosůlek se naposledy objevil v akci minulý víkend během dvoudenního soustředění SCM v Divišově. „Stálo to čtyřicet tisíc, z toho patnáct jen sanitka, ale byl tam doktor Brož,“ připomíná Jiří Štancl nutnost dokonalého lékařského zabezpečení. „Sešlo se třiadvacet závodníků. Měli jazyk na vestě, pořád se jezdilo. I rodiče říkali, že takový soustředění ještě neviděli.“
Právě tady vznikla definitivní podoba české reprezentace pro dnešní evropský pohár stopětadvacítek v Olchingu. „Už v březnu v Chabařovicích po mě pan Moravec chtěl nominaci,“ glosuje Jiří Štancl toto téma. „Já ji chtěl udělat až v průběhu sezóny podle aktuální výkonnosti, ne podle předchozích výsledků. Nechali jsme s Mirkem kluky jet na dráze a pak si je vzali do depa. Sto procent lidí na tom sedělo jako opice na brusu. Divil jsem se, že jim to v jejich klubech nikdo neřek‘. Oni říkali, že zkoušej‘, co viděli na závodech.“
Václav Kvěch si bohužel v Pardubicích zlomil ruku
Rady borce, jehož kariéra vydala na objemnou autobiografickou knihu, padají na úrodnou půdu. „Viděl jsem, že neumí dát motorku do smyku, nebo jedou nedokonalým smykem,“ pokračuje Jiří Štancl. „Začal jsem od píky. Aby postavili řidítka, odlehčili zadní kolo. Jsou tam kluci, co jim to jde, jsou tam i ty, co to chtěj‘ dělat podle sebe. Ale ze sto závodníků jich nemůže bejt‘ sto dobrejch‘.“
Nicméně ve stopětadvacítkách máme spoustu šikovných závodníků a jejich souboje především na malých oválech mnohdy zastíní velké hochy na pětistovkách. „Třeba kluci Kvěchovi měli něco z motokrosu,“ říká nejúspěšnější plochodrážník československé historie. „Ale plochá dráha je něco jinýho, to už vím od časů Zdeňka Kudrny. Za tu krátkou dobu se plochou dráhu naučili jezdit a porážej‘ kluky, co už dva, tři roky jezděj‘. Vašek si zlomil v Pardubicích ruku, teď mu to srůstá, je možný, že příští rok pojede dvěstěpadesátky.“
Spolupráce s výrobci je důležitá
Jan Kvěch v sedle tovární Shupy
V Olchingu dostala česká federace tři místa, která dostali Filip Šifalda, Jan Kvěch a Petr Chlupáč. „Teď je pět kluků, co by mohli jet reprezentaci,“ bilancuje Jiří Štancl. „Jeden je ještě mladej‘. Teď v Divišově jeli čtyři vedle sebe loket na loket. Ale já je upozorňoval, že přesně takhle se pojede v Olchingu. Robert Barth dělá Němcům motory, ale firma Shupa jde do toho taky, půjčej‘ klukům čtyřventilový speciály za peníze SCM.“
Spolupráce byla navázána i s divišovskou Jawou. „Měli jsme jednání a přislíbili nám dva motory,“ prozrazuje Jiří Štancl. „Návaznost tak je, chceme, aby mohli přejít ze stopětadvacítek na dvěstěpadesátky. Preferuje je i Armando Castagna v FIM, usiluje, aby měly svoje mistrovství světa.“
Jiří Štancl radí Milanu Dobiášovi, jehož dědeček Milan rovněž poslouchá
Čtvrtlitry zůstávají zatím na úrovni světového poháru, ať už počátkem srpna v Lamothe-Landerron nebo na dlouhé dráze o měsíc později ve Vechtě. „Jsme rádi, že spolupráce s Jawou začala,“ neskrývá Jiří Štancl. „Do Francie nám půjčí i dva rámy. Chci, aby to pokračovalo dál a dál jako se Shupou ve stopětadvacítkách. To je důležitý, aby reprezentace spolupracovala s fabrikou.“
V tomto ohledu má Jiří Štancl své vlastní zkušenosti. „Nikdy jsem nebyl továrním jezdcem Jawy, ale byl jsem testovací jezdec,“ vypráví. „To mi pomohlo. Co se vymyslel motor 895, já ho zkoušel jako jeden z prvních. A za dva roky jsem se na něm stal vicemistrem světa. A moje zkušenosti pomohly i fabrice.“
Soustředění nabízejí prostor pro výuku
Soustředění nabízejí dostatek prostoru pro výchovu závodníka
Při pardubické zastávce klasického šampionátu stopětadvacítek upadl nejen Václav Kvěch, ale i Milan Dobiáš. „Mohlo to bejt‘ jiný,“ komentuje Jiří Štancl smůlu chabařovického závodníka, který plzeňský světový pohár nestihl, protože ještě neoslavil dvanácté narozeniny. „Teď v Divišově jel bezvadně. Kluci se střídali, jednou byl první ten, podruhý onen.“
Při světovém poháru v Plzni se Jiří Štancl a Miroslav Rosůlek nechali zvěčnit s Dušanem Hlaváčkem, Lukášem Vinterem, Václavem Kvěchem, Petrem Chlupáčem a Janem Kvěchem
Filozofie trenérské dvojice SCM pro nasazování závodníků je jasná. „S Mirkem se snažíme, aby jeli ti nejlepší kluci,“ přibližuje Jiří Štancl. „Neděláme nominaci, že byl někdo dobrej‘ loni. Máme přehled, ale letos nás limitovala hranice dvanáct let. Ale příští rok bude oheň na střeše.“
Vedle zmiňovaného Milana Dobiáše čeká dvanáct svíček na narozeninovém dortu rovněž Pavel Kuchař. „Na malý motorce s malými koly to v Divišově pod ně dal, až se divili,“ vypráví Jiří Štancl. „Šli na hubu, ale to je plochá dráha. Mám ale i špatný zkušenosti, že kluby mají zájem, aby jejich jezdci jeli, ale začínaj‘ je učit, který by měli znát až později na těch dvěstěpadesátkách. Tam už budou mít zkušenosti a pojedou smykem celou zatáčku.“
Lukáš Vinter při nácviku nájezdu do zatáčky
Traduje se, že každý závod je mnohem lepší než trénink, nicméně Jiří Štancl je zastáncem výuky nejmladších adeptů na akcích typu divišovského soustředění. „Dvanáctiletí kluci se blbnou,“ začíná svou argumentaci. „Na Markétě pořádaj‘ Mini Cup, to beru, jsou tam placený, ale dělaj‘ jen závody. Já se na ně chodím dívat, jsem tam jako trenér SCM a snažím se těm klukům pomoct. Je to těžký, všichni chtěj‘ vyhrávat. Proto je dobrý soustředění, je tam čas jim říct všechno, co je potřeba.“
V tomto ohledu má Jiří Štancl jasno. „Já chci, aby se naučili jezdit smykem,“ pokračuje. „Pak budou na sobě a výkonnostní růst půjde nahoru. Dokud nebudou umět jezdit smykem, nemá cenu pořádat závody družstev. Pár kluků jede, ale je potřeba jim říct, co a jak. V Divišově jsem na malý i velký dráze dával kužely do zatáček. A všichni se tam vešli a v plný palbě. Je potřeba je učit, kudy do toho nájezdu jet. A to na těch závodech nejde, to na to není čas.“
Koncepce je nutností
V dubnu 1972 ani Jiří Štancl, ani Miroslav Rosůlek netušili, že se sejdou u trénování plohcodrážního potěru
Reprezentační starty jsou pomyslnými vrcholy ledovce, nicméně práce s mladými plochodrážníky nikdy nekončí. „My nemáme žádnou koncepci sportu ani pro seniory, ani juniory nebo tyhle prcky,“ uvědomuje si Jiří Štancl. „Je potřeba, aby se vědělo, co bude dál. Všichni brečej‘, že nemaj‘ peníze, ale ty se rozhazujou jinde. Na soustředění v Divišově se nepřijel podívat jedinej‘ člověk z vedení plochý dráhy.“
Pozitivní ohlasy dvoudenní akce ještě neodezněly. „Měli jsme to seřazený podle výkonnosti,“ popisuje nejúspěšnější český závodník všech dob. „Třeba Adam Fencl jezdil s Josefem Novákem. Najednou ho předjel a on musel zrychlit. Pomohlo to jemu i jemu. Kluci jezdili, mohli si všechno vyzkoušet.“
Mezi nejmladší plochodrážníky patří i Michal Baštecký
Nicméně Petr Křikava z postu šéfa SCM hovoří o limitech finančních rozpočtu střediska, který počet soustředění omezuje. „S Mírou tomu dáváme svůj čas,“ říká Jiří Štancl. „Mohly se proto najít peníze, aby se nám hlavně zaplatily cesty. Ty zkušenosti, co jsem měl za dvaadvacet let závodění, jsou velký. Teď můžu trénovat, jsem rád, že tomu rodiče kluků fandí, ale něco se tam musí dát.“
Jiří Štancl z pozice trenéra dává maximum. „Malej‘ kluk se musí naučit ovládat motorku,“ tvrdí. „Jak dát řidítka, kde mít nohu. V osmnácti by to měl znát, ale nejhorší je naučit ty malý osmiletý kluky, aby přišli do tajů plochý dráhy. Je potřeba s nimi dělat. V Divišově mají zápal, tak jsme se dohodli, aby bylo více tréninků. Je tam moje osoba, ty lidi maj‘ ke mně důvěru, vědí, že jsem něco dokázal.“
Jiří Štancl v rozhovoru s Lubomírem Vozárem
Potenciál je však nutno hledat i u pořadatelů. „Kluby na tom musí pracovat, pomáhat, aby kluci mohli jezdit,“ přibližuje Jiří Štancl další své vize. „Teď spolu jezdili na dvěstapadesátkách Kryštof Rybář a Adam Fencl. Svezli se, zkoušeli motorky. Příští rok by mohli být čtyři závodníci na dvěstěpadesátkách zařazený i do extraligy. Kluby by si je před závodem vylosovali, kdo za ně pojede. Jezdili by svoje jízdy, ale počítalo by se to do extraligy.“
Jiří Štancl se svými nápady plánuje oslovit VV SPD, nicméně jeho nejbližším programem je dnešní mítink v Olchingu. „Mohlo by se tam něco podařit,“ přemítá nad ambicemi svých svěřenců. „Ale jsou tam další, Němci, Angličani…“
Foto: Václav Buřič, Mirek Horáček, Norbert Kalous a archív autora
Praha – 17. července
Minimální počet závodů v červenci v žádném případě neznamená, že by pražští závodníci zaháleli. Během uplynulých dvou týdnů absolvovali čtveřici tréninků, které je postupně přivedly do Divišova, Prahy a Liberce. Trenér Tomáš Topinka nešetřil slovy díků a spokojenosti.
Navzdory bohatému trénikovému programu zbývá Pražanům dost času na kanadské žertíky, o čemž se přesvědčil i Ondřej Smetana
Minulý týden Pražané trénovali ve středu a ve čtvrtek v Divišově, kde jim místní klub zajistil i ubytování. Toto úterý měli trénink na Markétě a ve středu zamířili do Liberce.
Po návratu se zastavili v místní nemocnici, kde se Filip Šitera zotavuje z následků svého ošklivého pádu.
V Liberci se objevili i stopětadvacítkáři, v Divišově se k nim připojil rovněž Patrik Mikel.
Tomáš Topinka komentuje tréninkový program svých svěřenců:
„Musím pochválit a poděkovat paní Pajkrové a Věroušovi, ten nám sám v Liberci upravoval a kropil dráhu. Co se týče tréninků, tak super. Mám v plánu to ještě zopakovat, určitě by bylo dobře, aby se k nám připojili i závodníci z ostatních klubů. Aby se takové akce využívaly na sto procent, nikoliv na padesát.“
Divišov – 11. a 12. července
Červenec je v českém termínovém kalendáři děravý jako noty na buben. O to více času zbývá na tréninky a soustředění. Toho v Divišově se zúčastnili všichni závodníci zařazení do SCM, přičemž dorazili i borci z ostatních klubů a Karol Zupinski až z dalekého Gdaňsku.
O vedru, jaké v Divišově panovalo, nás na snímku přesvědčují přímo Miroslav Rosůlek a Jiří Štancl
Dohromady třiadvacet plochodrážníků v Divišově našlo skvělé zázemí a především dobře připravené dráhy. Pod vedením trenérů Jiřího Štancla a Miroslava Rosůlka absolvovali tréninkový program borci v sedlech stopětadvacítek, dvěstěpadesátek a pětistovek.
Jedním z účelů soustředění byla příprava závodníků na evropský pohár 125 ccm, který se koná zítra v bavorském Olchingu. Trojice reprezentantů Filip Šifalda, Petr Chlupáč a Jan Kvěch tu měla k dispozici tovární čtyřventily Shupa, které ve spolupráci s odborníky továrny testovala.
Petr Křikava, šéf SCM, bilancuje víkendové soustředění v Divišově:
„Organizace sportovní přípravy byla na vysoké úrovni, taktéž dráha stadionu byla výborná. Při závěrečném hodnocení od jezdců bylo velké poděkování trenérům za vedení přípravy s přáním zorganizováním dalších soustředění. Počet plánovaných soustředění je však limitován finančními prostředky, které má SCM na tento rok k dispozici.“
Soustředění přivedlo do Divišova počtenou závodnickou společnost
Praha – 16. července
Petr Chlupáč dnes odpoledne na malé dráze pražské Markéty nepoznal přemožitele v dalším díle Speedway Mini Cupu. Po triumfu ve čtveřici jízd základního rozpisu, v nichž jako jediný našel recept na Poláka Karola Zupinskeho, nezaváhal ani ve finále A. V něm ustál veškeré útoky dravého Jana Kvěcha, jenž se rychle zbavil Karola Zupinskeho. Stejné trio se díky vítězným semifinále sešlo na startovním roštu finále Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z. Ani v něm Petr Chlupáč nezaváhal a vracel se domů o tisícovku hlavní prémie bohatší.
Karol Zupinski, Petr Chlupáč a Jan Kvěch na stupních vítězů
Markéta v přímé palbě žhavých slunečních paprsků
Michal Baštecký vodí za sebou Adama Pajkra, který motocykl nakonec v rozjížďce s číslem dvě roztlačil
Tropy se vrátily do Čech se svou plnou intenzitou. Sluníčko se na své pouti dostalo okolo šestnácté hodiny nad pražskou šestku a jeho palčivé paprsky se opřely rovnou do improvizovaného depa, kde se vše chystalo na šesté kolo letošního Speedway Mini Cupu.
Po tréninku si Jan Kvěch liboval, že mu motocykl po výměně karburátoru opět letí jako z praku. Po první sérii základních jízd byl jedním ze čtveřice jedenáctičlenného pole, který se mohl chlubit trojkou u svého jména.
Pavel Kuchař si vnějškem první zatáčky vyšlápnul na Karola Zupinskeho
Do seznamu vítězů se však jako první zapsal Adam Baštecký. Startovní číslo šest nebylo obsazeno a Adam Pajkr neujel vinou technické závady ani metr, takže si pražský benjamínek snadno připsal triumf ve druhé jízdě. Teprve potom přišla na řadu rozjížďka s číslem jedna, jejíž nebyli včas připraveni. A jelikož dnes bylo vskutku vedro jako v peci, Zdeněk Schneiderwind s Tomášem Topinkou neváhali improvizovat, aby mítink trval co nejkratší dobu.
Milan Dobiáš dohání úvodní bodové zpoždění
Petr Chlupáč triumfoval stylem start – cíl, když v první zatáčce odrazil nájezd Pavla Kuchaře, přičemž oba ukázali výfuk Milanu Dobiášovi. Ani Jan Kvěch nezaváhal, navíc se Daniel Šilhán v první zatáčce přetočil a klesl ještě za Lukáše Vintera. Patálie řešil i Karol Zupinski, jenž se v první zatáčce čtvrté jízdy nechal rozházet, nicméně vedení udržel.
Rozjížďka s číslem pět zažila sólo Petra Chlupáče před Lukášem Vinterem, zatímco Adam Pajkr si po svém pádu v předposlední zatáčce musel pro bod doběhnout po svých. Pavel Kuchař by si oprávněně mohl stěžovat na nepřízeň štěstí při losování startovních čísel. Na úvod vyfasoval Petra Chlupáče, nyní Karola Zupinskeho.
Petr Clupáč míří za svým druhým triumfem před zraky Lukáše Vintera a Adama Pajkra
Avšak pražský draveček se místo planých nářků rozhodl vzít osud do svých rukou. A byť Polák nejlépe odstartoval, on na něho zaútočil vnějškem první zatáčky. Ačkoliv se Karol Zupinski udržel po rychlejší vnitřní straně na čele, od tlaku Pavla Kuchaře jej vysvobodila až šachovnicová vlajka v rukou Zdeňka Schneiderwinda.
Dvě druhá místa ovšem jsou v rozpise stopětadvacítkových závodů na malých oválech už poměrně velkou ztrátou. Pavel Kuchař s obrovským přehledem vyhrál desátou a patnáctou jízdu, avšak s deseti body nemohl na finále A už pomýšlet. A to tím spíše, vzdávala-li se vedoucí trojice bodů stejně ochotně jako čeští politici svých korýtek.
Petr Chlupáč ve vítězném režimu
Jan Kvěch má za sebou Milana Dobiáše
Daniel Šilhán napravil své úvodní zaváhání hladkým triumfem v rozjížďce s číslem osm. Jenže hned po přestávce, kdy Tomáš Topinka za volantem černé cisterny zvlažil ovál, byl krátký na Petra Chlupáče. Pražan se na čele rozjížďky s číslem devět usadil již s vylétnutím pásky.
Jeho devět doposud nasbíraných bodů už mohl vyrovnat jen jediný závodník, protože Jan Kvěch a Karol Zupinski na sebe narazili na startovním roštu s číslem dvanáct. Lépe odstartoval Polák, ale domácí jezdec útočil vnějškem první zatáčky. Jejich duel však skončil ranou do ohrazení a červenými vlajkami.
Pavel Kuchař na cestě za svým prvním dnešním triumfem
Repete dvanácté jízdy se konalo až po rozjížďce s číslem patnáct, která však v rámci urychlení programu a kumulaci opakování jízd přišla na pořad až před šestnáctou jízdou. Nicméně pořad rozjížděk byl to poslední, co přítomné zajímalo. Důležité byly tři body, jichž se zmocnil Karol Zupinski.
Jan Kvěch se totiž v prvním oblouku zdržel odrážením Michala Bašteckého, ale hned vzápětí v rozjížďce s číslem čtrnáct vložené mezi opakovanou dvanáctou a regulérní šestnáctou jízdu odvedl Dušana Hlaváčka.
Karol Zupinski a Jan Kvěch vzali svůj souboj naprosto vážně
S jedenácti body nemohlo finále A Jana Kvěcha již minout. Duelem jeho dvou rivalů vyvrcholil program základních jízd. A Petr Chlupáč si v něm již od prvních metrů udržel vrch nad Karolem Zupinskim.
Finálový program odstartoval Adam Pajkr v déčku. Jednoznačně odvedl Jana Jeníčka, jenž jel dnes svůj první závod a nadchl odhodláním, když ve třinácté jízdě běžel po pádu v první zatáčce posledního kola pro bod.
Jan Jeníček si pro svůj čtvrtý bod musel doběhnout
Daniel Šilhán doplatil na patnáctou jízdu, v níž zůstal trčet za Pavlem Kuchařem i Lukášem Vinterem, aby mu na finále B scházel jediný bod. Céčko však ovládl naprosto dokonale. O štěstí mohl hovořit Michal Baštecký ve finále C. do cíle úvodního okruhu mířil jako druhý, ale upadl a mohl děkovat za skvělý postřeh Dušanu Hlaváčkovi. Pardubičan se mu dokázal vyhnout těsně okolo mantinelu a při svém manévru neměl ani milimetr k manévrování nazbyt.
Stejně jako Pavel Kuchař i Milan Dobiáš musel dohánět bodové zpoždění z úvodních fází mítinku. Nakonec se sešli ve finále B, v němž měl pražský závodník navrch. Chabařovičan ovšem uhlídal Lukáše Vintera.
Karol Zupinski vede před Janem Kvěchem a Michalem Bašteckým
Áčko protáhlo vítězný koncert Petra Chlupáče. Jan Kvěch se rychle zbavil Karola Zupinskeho, aby se spodní stranou první zatáčky sápal na vedoucího Pražana. Ten ovšem vycítil nebezpečí včas a neopustil vedoucí příčku ani tentokrát.
Minizávod na konec
Ve finále B jede první Pavel Kuchař před Milanem Dobiášem a Lukášem Vinterem
Po roční přestávce se konečně našla příležitost k dalšímu ročníku Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z. Stejně jako v předchozích letech šlo o tisícovku pro vítěze. Zdeněk Schneiderwind se však letos rozhodl rozšířit program, takže se naše cena přiblížila říjnu 2007, kdy plnila roli jednoho z hlavních bodů programu prvního závodu stopětadvacítek na malé dráze v České republice.
Karol Zupinski padá za zády Petra Chlupáče a Jana Kvěcha
Letos se zúčastnilo devět nejlepších, takže bohužel Adam Pajkr a Jan Jeníček museli z kola ven. Finalisté předchozího Speedway Mini Cupu bez větších problémů opanovali svá semifinále, z nichž vítězové postupovali do finále.
Vodu ovšem kalil Pavel Kuchař. V semifinále číslo tři sice nejlépe odstartoval Karol Zupinski, avšak pražský závodník jej atakoval vnějškem úvodního oblouku. Polák jej vyvezl na mantinel, uhájil vedení a ve finále stanul vedle Petra Chlupáče a Jana Kvěcha.
Jiří Štancl při pohledu na stupně vítězů:
„V sobotu by to v Olchingu mohlo být stejné!“
Petr Chlupáč znovu vystřihl nejlepší start. Jenže v první zatáčce jej vystřídal Jan Kvěch. Než by kdokoliv stačil říct švec, jel Petr Chlupáč opět v čele. Jan Kvěch se naproti tomu musel bránit Karolu Zupinskemu. Na počátku druhého okruhu ale polský závodník upadl. Okamžitě se vrátil do sedla, ale na další útok už nezbývalo dost času. A tak pořadí nadstavbového závodu kopírovalo pódium předchozího poháru.
Souboj Jana Kvěcha a Karola Zupinskeho skončil nárazem do ohrazení
D
C
B
A
TOT
1. Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 3
6
18
2. Jan Kvěch, Praha
3 3 2 3
4
15
3. Karol Zupinski, PL
3 3 3 2
2
13
4. Pavel Kuchař, Praha
2 2 3 3
3
13
5. Milan Dobiáš, Chabařovice
1 2 3 3
2
11
6. Lukáš Vinter, Praha
2 2 2 2
1
9
7. Daniel Šilhán, Liberec
1 3 2 1
3
10
8. Dušan Hlaváček, Pardubice
2 E 1 2
2
7
9. Michal Baštecký, Praha
3 2 1 1
F
7
10. Adam Pajkr, Divišov
E 1 2 2
3
8
11. Jan Jeníček, Pardubice
1 1 1 1
2
6
Dnešní Speedway Mini Cup absolvovalo jedenáct závdoníků
Průběžné pořadí seriálu:
PHA
PHA
DIV
CHA
PHA
PHA
TOT
9.4.
11.4.
9.5.
30.5.
9.6.
16.7.
1. Petr Chlupáč
17
12
15
18
13
18
93
2. Pavel Kuchař
14
12
12
16
10
13
77
3. Milan Dobiáš
14
10
10
13
18
11
76
4. Daniel Šilhán
9
13
10
13
8
10
63
5. Lukáš Vinter
10
12
8
10
9
9
58
6. Jan Kvěch
0
4
11
9
12
15
51
7. Václav Kvěch
10
14
18
3
NS
NS
45
8. Michal Baštecký
9
6
8
8
6
7
44
9. Pavel Čermák
9
NS
11
11
8
NS
39
10. Adam Bím
8
10
8
5
7
NS
38
11. Dušan Hlaváček
5
11
4
9
NS
7
36
12. Adam Pajkr
NS
6
10
7
NS
8
31
13. Filip Šifalda
11
17
NS
NS
NS
NS
28
14. Sindy Weber
NS
10
6
5
NS
NS
21
15. Max Troidl
NS
NS
8
9
NS
NS
17
16. František Klier
NS
9
NS
8
NS
NS
17
17. Karol Zupinski
NS
NS
NS
NS
NS
13
13
18. Jan Jeníček
NS
NS
NS
NS
NS
6
6
19. Bruno Beláň
NS
NS
6
NS
NS
NS
6
NC Jan Hlačina
NS
NS
NS
NS
solo
NS
–
Petr Chlupáč najíždí do druhého okruhu finále Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z jako první před Janem Kvěchem a Karolem Zupinskim
Cena vydavatele magazínu speedwayA-Z:
semifinále 1:
Petr Chlupáč, Lukáš Vinter, Michal Baštecký
semifinále 2:
Jan Kvěch, Milan Dobiáš, Dušan Hlaváček
semifinále 3:
Karol Zupinski, Pavel Kuchař, Daniel Šilhán
finále:
Petr Chlupáč, Jan Kvěch, Karol Zupinski
Cena vydavatele magazínu speedwayA-Z: Karol Zupinski, Petr CHlupáč a Jan Kvěch
Pardubice – 14. července
V říjnu roku 2012 se v rámci Zlaté stuhy v Pardubicích zkoušela v praxi myšlenka na pořádání dlouhodrážních závodů na větších stadiónech pro klasický speedway. Mistrovství světa něco podobného zažilo jen předloni v Rzeszowě, nicméně myšlenka zaujala Karla Kadlece. Z jeho iniciativy se svítkovský stadión již potřetí v řadě stane dějištěm mítinku evropské série veteránů. Byť po explozi jeho GM v Mulmshornu se zdálo, že české barvy budou zastoupeny jen díky Janu Boháčovi, plzeňský nezmar se nakonec v akci s největší pravděpodobností představí také.
Karel Kadlec s největší pravděpodobností sám prožene dlouhodrážního veterána po svítkovském ovále
Pardubický stadión chová pro plochodrážní nesmírný genius loci. Legendární Zlatá přilba jej proslavila všude, kde mají o sportu levých zatáček alespoň základní povědomí. Parkovat své stroje ve stejných boxech, v nichž šroubuje závodní elita, je pro ně stejně magické jako skutečnost, že jim často ochotně radí Aleš Dryml se svými syny.
Karel Kadlec komentuje téma své sobotní účasti:
„Chtěl jsem to zrušit. Můj GM je v prdeli, ale John Hartley mi nakonec přiveze Jawu. Zkusíme ji dát v pátek večer do rámu. Stejně do Pardubic musím jako spoluorganizátor, tak se zkusím svýzt.“
Jan Boháč bude druhým českým želízkem v ohni
Přihlášek pro sobotní závod napočítal Karel Kadlec spoustu. Ve dvouventilech by se mělo představit šest závodníků, které čekají čtyři jízdy. Čtyřventilů však bude čtyřiadvacet, takže po dvanácti základních jízdách absolvují čtveřici finále.
O program se postará také flat track se svým třetím mistrovským podnikem. Loni si němečtí veteráni při kvílení veteránských dvoutaktů ucpávali uši, nicméně na evropském kontinentě méně známá verze amerického závodění na oválech si už našla své příznivce i v řadách ortodoxních plochodrážních fandů.
