Ústí nad Labem – 28. listopadu
Pár dnů poté, co se jeho podpis zaskvěl pod kontraktem s britským Scunthorpe, se upsal rovněž Holstedu. Jeho ruka se v rukávu dánské ligy objevila prakticky shodou náhod, nicméně on ji vnímá jako příležitost dalšího zviditelnění své osoby na mezinárodní scéně. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že tím je portfolio jeho zahraničních angažmá s největší pravděpodobností uzavřeno, protože Polsko by nezapadlo do jeho logistické koncepce.
„Úplně náhodou,“ reaguje Zdeněk Holub na otázku, kterak k jeho angažmá v Holstedu došlo. „Ozýval se mi polák, kterej‘ mi Dánsko nabízel. To nedopadlo, ale pak asi za měsíc mi psali přímo z Holstedu.“
A co jej motivovalo upsat se vedle Scunthorpe v britské Premier League rovněž dánskému klubu? „Potřebuju se ukázat ve světa,“ říká jednoznačně. „Je to prestižní liga. Jezdí se ve středu, snad to nebude kolidovat s extraligou. Ta má samozřejmě přednost.“
Rawicz, v jehož barvách na mezinárodní ligové bázi debutoval, napřesrok v polské liz nepojede. „Nic není v jednání,“ komentuje Zdeněk Holub, kde jej v zemi našich severních sousedů budeme vídat. „Asi bych už víc nestíhal, v Anglii závodíme v neděli.“
Zdeněk Holub se netají plánat zviditelnit se na mezinárodní scéně
Londýn – 24. listopadu
Ani v příštím roce neuvidíme v seriálu velkých cen startovní číslo jedna. Úřadující světový šampión Tai Woffinden se totiž rozhodl, že za obhajobou světového zlata vyrazí se svou stoosmičkou. Je to již podruhé, kdy mistra světa nepoveze na svém motocyklu jedničku. Poprvé se tak stalo loni, kdy Greg Hancock zachoval věrnost svému slavnému číslu 45, s nímž na počest Bruce Penhalla pojede i napřesrok. Startovní čísla odpovídající rankingu si ponechali jen Nicki Pedersen a český náhradník Václav Milík.
Chris Holder preferuje číslo 23 již od svých juniorských let
Přitom Tai Woffinden si předloni vybral jedničku vyhrazenou světovému šampiónovi. Ovšem v sezóně 2016 bude mít číslo 108, jež vzniklo na základě datu jeho narození, tedy 10. srpna. Matej Žagar se narodil 5. května, z čehož je odvozena i jeho 55. Narozeniny, byť jen v letopočtu, odrážejí také čísla 85 a 95 u Antonio Lindbäcka a Bartosze Zmarzlika.
Nicki Pedersen si nechává trojku dle rankingu
Nicki Pedersen nezměnil svůj zvyk jezdit s číslem odpovídajícímu umístění z předchozí sezóny. Vzhledem k preferenci Taie Woffindena a Grega Hancocka půjde o nejnižší číslo v seriálu. Nejvyšší bude naproti tomu mít Piotr Pawlicki, který si vybral 777.
Greg Hancock a Niels Kristian Iversen preferují svá vlastní čísla
Zatímco Polák si své štěstí snaží trojnásobit, Niels – Kristian Iversen se spokojil s dvojnásobkem své šťastné osmičky. Chris Holder kdysi v juniorských letech dostal třiadvacítku a zůstává jí věrný i ve světě velkých cen. Chris Harris zase sedmatřicítkou připomíná památku svého otce, který s ní jezdil travnaté ovály.
Vůbec poprvé si mohli svá čísla zvolit i náhradníci. Této možnosti využili Fredrik Lindgren a Michael Jepsen Jensen, zatímco Václav Milík nikoliv.
Kutná Hora – 27. listopadu
Zdroj několikaletých problémů Josefa France s krční páteří byl odhalen v letošním létě. Pražský závodník se prostřednictvím sociálních sítí svěřil, že příčinou byla špatná ploténka krční páteře, která musela být chirurgicky odstraněna. Josef Franc v současné době pilně rehabilituje a slibuje, že na jaře bude zase konkurence plivat hlínu.
Míšeň – 26. listopadu
Zimní šroubkařský seriál pod taktovkou Ronnyho Weise měl mít za sebou už jeden závod. Jenže nebývale teplý listopad zabránil připravit led v bruslařském středisku ve Freitalu. Na druhé straně Krušných hor nedaleko české hranice však přesto začne seriál ještě v letošním roce. Náhradní termín byl totiž stanoven na sobotu 19. prosince, přičemž zahajovací show odstartuje přesně úderem osmnácté hodiny.
Atraktivní zimní podívaná odstartuje ještě před Vánoci
Chabařovice – 25. listopadu
Patří do vlny mladých chlapců, jež se mohou měřit s americkými motokrosaři, kteří v osmdesátých letech šokovali evropské novináře prohlášeními o svých patnácti a více závodních sezónách, aniž by přitom překročili teenagerovský věk. Ve svých dvanácti letech je totiž již dobře známou veličinou českých stopětadvacítek. A to byl přitom letos ještě příliš mladý, aby zasáhl do reprezentace. Chabařovický kolibřík Milan Dobiáš se magazínu speedway svěřil, že než přišel do Chabařovic, neměl o ploché dráze ani ponětí.
Plochodrážní školák
Milan Dobiáš si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Byla to náhoda,“ říká druhý závodník letošního Speedway Mini Cupu na otázku, kterak vlastně potkal plochou dráhu. „Můj motocyklový začátek byl na dvoutaktu padesátce crossce. Potom jsem přešel na stopětadvacítku crossku a to jsem se dostal do Chabařovic, kde se vlastně jezdí plochá dráha. Do té doby jsem ani netušil, že plochá dráha existuje. Předtím jsem dělal bojový sport muay thai asi tak rok a půl. A také florbal, ten mi zůstal doteď.“
V letošním Speedway Mini Cupu Milan Dobiáš nakonec nechal Pavla Kuchaře za sebou
Bylo mu osm, když v září roku 2011 absolvoval první plochodrážní závod své kariéry. Při Speedway Mini Cupu dojel druhý ve finále C za Filipem Hájkem. „Ano, vzpomínám si, byl to můj první úspěch,“ vybaví si Milan Dobiáš okamžitě. „Předcházelo tomu hodně dřiny, spoustu tréninků a hodně času věnovaného tomuto sportu. Nebylo to lehké, ale nevzdával jsem to. Bylo spoustu pádů. A upadlých blatníků (smích). Můj první pocit po tom, co jsem dojel, byla radost. Ani jsem tomu nechtěl uvěřit. Během závodu se přiznám, byl i strach a nervozita. Bylo to pro mě něco nového a neznámého.“
První závod v Divišově v září 2011 – první tři místa při Speedway Mini Cupu si užívají Michaela Krupičková, Michal Škurla a Zdeněk Holub, zatímco Milana Dobiáše nepřehlédnete díky jeho křiklavě zelenému motokrosovému triku
V sezóně 2012 už závodil naplno. Plochá dráha je však náročný koníček, avšak škola si ovšem žádá také svoje. A tak při večerních návratech ze závodů dědeček Milan Linek, který mu dělá mechanika i řidiče v jedné osobě, často dá blinkr před první benzinkou. A mladý plochodrážník si na ní musí udělat domácí úkoly na druhý den.
„To si piš, že to za to stojí!“ reaguje Milan Dobiáš na narážku, jestli jej baví podstupovat takový maratón. „Plochá dráha mě chytila a zaujala svou rychlostí. A stylem. Je to náročný sport nejen finančně, ale i časově. Ano, je pravda, domácí úkoly si musím někdy udělat i na benzínce cestou domů ze závodů. Jinak by mě mamka dala, kdybych je neměl hotové (smích).“
Vicemistr Speedway Mini Cupu
Milan Dobiáš v akci
Křivka výkonnosti Milana Dobiáše stoupala nahoru a předloni přišly vavříny. V květnu se v Chabařovicích postavil poprvé na pódium. Vyhrál Filip Hájek a on skončil třetí. A na sklonku sezóny se radoval z bronzu při Speedway Mini Cupu.
„Ano, vybavím,“ odpovídá Milan Dobiáš, zda si ještě pamatuje na své první stupně vítězů. „Radost byla veliká, byl to můj první úspěch na ploché dráze a samozřejmě první pohár na poličku. Ve třetí místo v Mini Cupu jsem vůbec nevěřil. Hlavně jsem chtěl odjet všechny kola, ale tohle jsem fakt nečekal.“
První triumf v červnové Praze s Janem Kvěchem, Petrem Chlupáčem a Zdeňkem Schneiderwindem po boku
Až do loňského července se proháněl na malých oválech, než debutoval v klasickém šampionátu stopětadvacítek v Pardubicích. „Ještě jsem nebyl připraven na tu rychlost,“ vysvětluje, proč na velkou dráhu čekal tak dlouho. „I tohle přišlo nečekaně a neplánovaně. Bylo to vlastně proto, že bylo málo jezdců a aby se to odjelo, tak mě poprosili, ať to zkusím a odkroužím do počtu. Výsledek byl nečekaný a překvapil nás všechny. Krátká dráha je rychlejší než malá a zatáčky jsou delší a plynulejší. Baví mě obě dráhy, ale na krátké je lepší ta rychlost (smích).“
Na klasické dráze obdivuje rychlost
Speedway Mini Cup 2014 jej zastihl opět na konečném třetím místě. „Mířil jsem výš, ale bohužel to nevyšlo,“ krčí rameny a raději komentuje svůj první vyhraný závod letos v červnu na Markétě a rovnou s osmnáctibodovým maximem. „Pocit za první místo? To je nepopsatelný, no prostě super.“
Duel s Lukášem Vinterem
Před posledním pohárovým závodem na sklonku října ztrácel na druhého Pavla Kuchaře dva body, ale stříbro nakonec patřilo jemu. „Jel jsem do Prahy s tím, že musím zabodovat,“ vrací se Milan Dobiáš o měsíc zpátky. „Napětí trvalo po celý závod. Rozhodnuto bylo až teprve ve finálové jízdě. Takže celý závod jsem byl nervózní, jak to dopadne. A měl jsem velkou radost, že to skončilo bednou za druhé místo.“
Až ve finále A posledního závodu se rozhodlo o stříbru Speedway Mini Cupu – Milan Dobiáš jede mezi Filipem Šifaldou a Danielem Šilhánem
Talentovaný závodník neuniknul pozornosti Jiřího Štancla a Miroslava Rosůlka. Jenže plzeňský evropský pohár se musel obejít bez jeho aktivní účasti, jelikož mu do dvanáctých narozenin zbývaly ještě necelé tři týdny. Co ale není letos, může být napřesrok.
„To jo, škoda to byla, ale nedá se nic dělat, určitě udělám vše, abych se tam dostal,“ zachovává Milan Dobiáš klidnou hlavu. „Mé plány na příští sezónu jsou co nejlepší umístění v závodech. Budu se snažit o lepší umístění než v této sezóně. Silnější kubaturu jsem ještě nezkusil, na sezónu připravujeme dvěstěpadesátku, chceme začít trénovat už od začátku sezóny.“
Milan Dobiáš děkuje:
„Obrovské poděkování je dědovi Milanovi Linkoví. Pomáhá mi se vším, jak s přípravou, dopravou tak i financováním. DĚDO, MOC DĚKUJI. A taky děkuji mamce za podporu, a že to se mnou vydrží a pouští mě, i když má o mě strach.“
Milan Dobiáš v akci
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov a Antonín Škach
V dramatické koncovce letošního Speedway Mini Cupu ukořistil druhé místo
Dvakrát po skončení české juniorky skřípal zuby nad vyloučením, které pokládal za nespravedlivé, a díky němuž slevoval ze svých aspirací minimálně jednu příčku v závěrečné klasifikaci. Letos však nastal jeho rok. Na úvod profitoval ze smůly Eduarda Krčmáře. Vybudoval si důležitý náskok, takže jej z hrotu průběžné klasifikace neodstranila ani chyba v liberecké závěrečné jízdě. Kvůli extraligovému pádu nemohl na start v Plzni, nicméně tlak ze strany Eduarda Krčmáře v Březolupech ustál. Zdeněk Holub získal juniorský titul v páté sezóně v sedle pětistovky, avšak přemožený Eduard Krčmář stále drží rekord v rychlosti získání svého prvního zlata.
Skok o sedm míst trval rok, skok o dvě místa dva roky
Debut v juniorce ve Slaném v dubnu 2011: zleva Pavol Pučko, Michael Hádek, Stanislav Pouznar a Zdeněk Holub
Na kalendáři byl třiadvacátý den měsíce dubna roku 2011. Ve Slaném se k prvnímu závodu české juniorky chystalo osmnáct závodníků. Dvanáct z nich mělo jistou účast v hlavním závodě, šest muselo do kvalifikace, která byla vypsána poprvé po dvou letech.
Mezi nimi byl i Zdeněk Holub, který ten rok ještě střídal pětistovku s kolibříkem. Debut mu rozhodně nevyšel podle představ, protože na startu kvalifikační rozjížďky s číslem jedna rozsvítil ukázkovou svíci. „Bolí mě prdel,“ utrousil cestou do boxů.
Pakliže by Zdeněk Holub v Liberci v červenci 2012 udržel za sebou svého jmenovce Jana, dočkal by se prvního pódia o rok dříve
Ve třetí jízdě složil reparát, když dorazil do cílem za Rolandem Benkö. V hlavním závodě posléze skončil desátý a kvalifikace se zbavil jednou provždy. V první juniorce svého života skončil dvanáctý, avšak napřesrok se už jeho jméno skloňovalo mezi adepty na stupně vítězů. Nejblíže k nim měl v půlce července v Liberci, kde mu na třetího Michala Škurlu chyběl jediný bod. Přitom nechybělo mnoho a získal ho na úkor Jana Holuba, který právě pod Ještědem oživil své zlaté ambice.
Poprvé na stupních, Pardubice, červenec 2013
„Pěkný, dobrý,“ shrnoval Zdeněk Holub tehdy své pocity. „Čtvrtý místo je nejhorší, ale jsem spokojen. Na bednu mi jeden bod chyběl. Holubína jsem trápil, ale byl rychlejší. Má to víc v ruce než já. Budu se snažit ho příště porazit a nedat mu to zadarmo.“
V průběžné klasifikaci si oproti roku 2011 polepšil o celých sedm příček a skončil pátý. Vysněného vavřínového věnce v juniorce se Zdeněk Holub dočkal 24. července 2013 v Pardubicích. Tehdy šel Václav Milík od vítězství k vítězství a Pražan prohrál nejen s ním, ale i s Michalem Škurlou.
„Parádní,“ jásal po návratu do boxů s pohárem v rukou. „Dobrý to bylo. V tréninku se mi dráha nelíbila, nesedla mi, ale překopal jsem motorku a pak to šlo. Škoda dvou jízd, v první byl Venca, ve druhý Škurlík. Jel jsem, dával to na lajnu. Škurlič se přetočil a já do něj ťuknul.“
Poprvé první, Svitavy, letos v květnu
Stříbro zopakoval i o měsíc později v Praze a rázem byl ve hře o titul vicemistra. Jenže pád ve Mšeně, za nějž dle svého soudu pykal nevinně, přihrál druhou příčku Romanu Čejkovi. Za podobných okolností skončil šampionát i loni v Pardubicích. Zdeněk Holub mohl v závěrečném dvojzávodě pomýšlet na titul. Jenže místo toho se zvedal opět z prachu s pocitem křivdy na duši.
Letos však nastal jeho rok. Ve Slaném pykal Eduard Krčmář za jeho pád diskvalifikací, ve Svitavách zase zůstal stát vinou technické poruchy. Zdeněk Holub se tím pádem dočkal svého prvního vítězství v juniorce, ale i postavení průběžné jedničky.
Z řady jeho letošních triumfů kromě slánského prvenství Michaela Härtela vybočuje jen Liberec, kdy jej pád na poslední chvíli připravil o patnáctibodové maximum. A na stupních vítězů jej musel zastoupit bratranec, protože on sám se v té chvíli podroboval vyšetření v nemocnici. A Plzeň, kde nestartoval vinou předchozího pádu při pražské extralize.
Tak se jezdí o český juniorský titul – Eduard Krčmář vs. Zdeněk Holub v Březolupech
Před posledním závodem v Březolupech vedl před Eduardem Krčmářem o tři body. Ani jeden z pretendentů mistrovského titulu neudělal chybu. Při vzájemném duelu v rozjížďce s číslem jedenáct si vrch udržel Pražan a stal se mistrem republiky. A co že to trvalo pět let?
„Nevím,“ odtuší Zdeněk Holub. „Forma stoupá postupně. Už jezdím líp než v roce dva jedenáct, dva dvanáct, dva třináct a dva čtrnáct. Konkurence slábne, už není ani deset Čechů na startu, ale forma stoupá. Letos nebyly pády, i když jsem párkrát spadnul jako v Liberci, kdy jsem chtěl dostal na bednu bratránka (smích).“
Nové rekordy mohou být záležitostí dvou sezón
Při vyhlašování letošních mistrů se letos v juniorských soutěžích nedostal nikdo jiný než Eduard Krčmář a Zdeněk Holub
Rozhodně není bez zajímavosti, že si Zdeněk Holub a Eduard Krčmář rozdělili nejen dvě nejcennější medaile z juniorky, ale nepustili nikoho jiného na mistrovský trůn ani v jiných mládežnických soutěžích. Eduard Krčmář vyhrál liberecké devatenáctky, zatímco juniorská družstva se v Divišově stala jejich společnou kořistí.
Oba čekají v juniorce ještě dvě sezóny, během nichž bude zajímavé sledovat, zda padne stále víc a víc vousatější hattrick Josefa France z let 1998 – 2000. Eduard Krčmář by jej mohl dvěma triumfy překonat, Zdeněk Holub vyrovnat.
Sám Eduard Krčmář se však o obtížně překonatelný primát již postaral. Byť debutoval ve stejném závodě jako Zdeněk Holub, na mistrovský trůn se posadil již předloni. Vezmeme-li za bernou minci juniorky od roku 1999, kdy v nich poprvé mohli bojovat patnáctiletí mladíci, ještě nikdo nedokázal dobýt zlato ve druhé kompletní sezóně své kariéry. Miroslavu Fenclovi to trvalo tři roky, ostatním minimálně čtyři a Michaelu Hádkovi dokonce šest let.
Pět let uteklo jako voda a Zdeněk Holub je juniorský mistr republiky
Milníky Zdeňka Holuba v juniorském šampionátu republiky:
Rychlost získání titulu v českých jednadvacítkách:
první titul v sezóně:
závodník:
debut:
tituly celkem:
2.
Eduard Krčmář
2011
2012, 2014
3.
Miroslav Fencl
1999
2001, 2004
4.
Tomáš Suchánek
1999
2002, 2003
4.
Filip Šitera
2003
2006, 2007
4.
Jan Holub
2007
2010
4.
Matěj Kůs
2004*
2008, 2009
5.
Martin Málek
2000*
2005
5.
Václav Milík
2008*
2013
5.
Zdeněk Holub
2011
2015
6.
Michael Hádek
2006
2011
Poznámka: v přehledu figurují pouze závodníci, kteří v mistrovství republiky juniorů debutovali nejdříve roku 1999, kdy byla věková hranice snížena na patnáct let
* debutoval v juniorském šampionátu během rozjeté sezóny, která není ve statistice zohledněna
Mistrovský titul Eduarda Krčmáře ve druhé sezóně juniorky je majstrštykem, který někdo jen obtížně překoná
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
